2
masthead
V Praze, ve středu dne 2. srpna 1905.
Praha
4
article
Na ranut a odpol. Histy
předy lácí aei
v Praze v alesinistraei
2 x
sa pžsl
sa čtvrt l-ta . . . . B K —
s dvoji donáskou
na měsle
. s0
na čtoit lela .
ve hlialkácht
: 2Kn0
na měsíc .
Fošton:
n m. . . . . 9 K 60
s dvojí zásilkeu
a měsíe
t: . . . K e
Praha
5
article
Rozuzlení krise uherské.
Rozuzlení krise uherské.
Měsíc srpen tvoři jaksi poslední lhůtu
k urovnání poměrů uherských, jež přikrost
dvou mužů, hr. Tiszy na straně liberální a hr-
Apponye na straně spojené opposice dospěly
v opravdovou předehru stavu revolučního. Již
dnem 15. září sejde se opětně odročená sně-
movna, jejíž většina dle prohlášení předsedy
Justha další případné odročení své činnosti ne-
připustí, a on sám by odročovací reskript sně-
movně již nepředložil. Tím by ovšem roztržka
mezi uherským sněmem a Vídní byla úplná.
Nemá-li dojiti na tento krajní připad, nulno
zbývající ještě lhůty do 15. září použiti nejen
k vytvoření základů, na nichž by za souhlasu
většiny sněmovní se dalo utvořiti nové parla-
mentní ministerstvo, ale spolu je i postaviti
v čelo vlády, by sněmování dále nevázlo; vždyt
v krátké době do Nového roku jest vyříditi ne-
jen rozpočet a povolení branců a obnoviti stav
zákonný na místě posavadního stavu ex lex, ale
vyříditi i záležitosti vyrovnání rakousko-uher-
ského, otázku kvotovou a zahraničných smluv
obchodních.
Pomýšlí-li se tudiž jak ve spojené opposici
tak ve Vídni na to, aby posavadní chod v Uhrách
skončil a dospělo se ke smírné dohodě, jest
nejvyšší čas k tomu, a déle otáleti nelze.
Vídeň
Uhry
Tisza
6
article
Jsou pak viditelné známky, že v Uhrách
nyní se dějí opět nové pokusy a přípravy ve
směru tomto. Za nejdůležitější z nich možno
pokládati prohlášení hr. Tiszy, že se vzdává
vůdcovství strany liberální a že členům její po-
necháno na vůli, aby sami rozhodli o svém
dalším postupu. Ježto nelze pochybovati o tom,
že značná část posavadních členů této strany
použije volnosti a vstoupí do řad spojené oppo-
sice — vyjímaje snad jedinou skupinu nejbliž-
ších stoupenců Tiszových — lze pokládati sta-
rou, vládní liberální stranu za naprosto odbytou.
O liberální stranu a neústupnost Tiszovu však
opíraly se dosud všecky naděje Vídně, kteráž
na rady hr. Tiszy vždy ještě doufala, že s
podaři vnésti do lůna spojených stran opposič-
ních roztržku a utvořiti tak pomocí liberální
strany novou vládní většinu. Odstoupení Tiszovo
z vedení strany liberální jest tedy zároveň zjev-
ným dokladem, že Vídeň s posavadní liberální
stranou již nepočítá, a že tudíž zmizely i ony
překážky, jež dohodě s koalici s této stran
se kladly.
Tiszový
Tisza
Uhry
Vídeň
7
article
Původně prý hr. Tisza na to naléhal, aby
napřed spojená opposice se dohodla s Vídnío
vládní program a potom že strana liberální se
k programu tomu připojí, ale opposice odmítla
tuto myšlénku, takže liberálové se budou ihned
bezpodmínečně přihlašovati ke skupinám koalič-
ním na základě společného programu spojené
opposice.
Přihlášky jejich očekávají se zejmena k
skupině hr. Andrásse, dissidenty zvané, a ke
skupině Banffově, tak zvané nové straně.
Další zajímavý doklad pokusů smírných
a příprav pro dohodu jest poslední projev bar.
Banffa. Tento ve své řeči v Deési proslovené
dává na jevo, že se pokládá za muže budou-
enosti. Jakožto člen výkonného výboru spojené
opposice přijal známý její program v celém
rozsahu za svůj, výslovně prohlásil, že koalice
se má zachovati, nepodnikne tudíž nie, co by
její. trvání ohrozilo. Doufá ovšem, že většina
členů strany liberální se připojí k jeho skupině,
tak zvané nové straně, jež přijme nový název
»strany Déakovy«. Banffy rovněž ví, že by bez
koalice neměl potřebné sily a proto vyhiledává
Banffův
Déakův
spojený opposice
8
article
především podporu vůdce dissidentův, hraběte
Andrásse, jehož postavení v koalici jest nej-
pevnější. Pokud zůstane na stanovisku koaličním,
může počítati s podporou košutoveů, kteří do
programu koaličního dovedli vpraviti duch
svých zásad a časem svým ovšem budou z této
okolnosti vyvozovati důsledky. Docílení dohody
v nynějších zmatcích nebudou překážeti, protože
by se tím uspíšil přichod zjevné vlády absolutní,
jenž by mohl býti přivoděn tím, že by panovník
ustoupil, trvaje jakožto král uherský důsledně
na stanovisku přísně ústavním.
V posledním okamžiku ministerstvo bar.
Fejérvára pokusilo se ještě o nátlak na spo-
jenou opposici tim, že ústy ministra vnitra
Kristoffa vrhlo do veřejnosti myšlenku zaveden
všeobecného tajného volebního práva a tím, že
ji Kristoffy pronesl v řeči k deputaci sociální
demokracie, naznačil spolu, že má vláda v ruce
proti koalici svého trumfa, široké massy lidu.
dosud v Uhrách volebního práva nepožívajícího.
Ale ani tento »nejvyšší« nátlak na koalicí
neosvědčuje se tak, jak by si snad nynější —
pouze o Vídeň se opírajícl ministerstvo —— přálo.
Andráss
Kristoff
Uhry
Vídeň
9
article
Především jest skupina socialistů, vedená Bo-
kányem, obmezena pouze na dělnictvo velikých
měst, kdežto většina venkovského dělnictva ná-
leží k tak zvané »nově organisované sociální
demokracii«. Když pak minulé neděle stran
Bokányiova po veřejném průvodu ulícemi pešt-
skými konala shromáždění, v němž tento pro-
slovil obratnou řeč pro zavedení všeobecnéhu
tajného volebního práva a velmi opatrně se
zmínil i o projevu ministra Kristoffa, tu ozvalo
se hlučně: »Abeůg nynější ministerstvo !«A
když resoluce ve prospěch žádaně volební opravy
byla jednomyslné přijata, propuklo celé shro-
máždění ve výkřik stejně jednomyslný, kterýž
dle »Budap. Hirlapu« trval po několik minut:
»Ať žije revoluce !« Dle toho tedy ani bar.
Fejérváry ani Kristoffý, ani konečně Vídeň
z tohuto spojence nebudou míti velikou radost
Bokányi sám ve své řeči prohlásil, že sociální
demokraté nečekají opravu volebního práva o
vlády, ale od sněmovny.
Současně konali v Pešti schůzi důvěrníei
»nově organisované strany sociálně demokra-
tické« v Uhrách, a ti prohlásili, že uherský
proletariát nejměně může očekávali od nynějšího
ministerstva; že jeho postavení jest spíše vedle
koalice, než proti ní, a že proletariát má rovněž
na tom hmotný zájem, aby Uhry byly samo-
statné a neodvislé. V resoluci, již ve stotisíei
výtiseích dají rozšiřiti po celé zemi, vyzývají
soudruhy, aby se nedávali zneužíti ku podpoř
nynější protiůstavní vlády proti spojeným stra-
nám opposičním.
Kristoff
Kristoffý
Uher
Vídeň
Pešť
Uhry
10
article
Otázku opravy volebního práva nvedla nu
přetřes strana Košutova již v okamžiku, kdy na
počin Thalyův došlo ke smíru mezi obstrukcí
hr. Tiszou a kdy jednou z podmínek smíru Ko-
šutovci učiněnou bylo provedení volební reformy.
Od té doby sbírala vláda již za Tiszy materiál
pro tuto opravu, a také v době volební byla re-
forma volební důležitou částí programu oppo-
sičního. Pro všeobecné volební právo prohlási
se tehdy Košut, hr. Apponyi, Barabáš, bar
Banífy, předseda sněmovny Justh a mnozí jiní.
Maďarská opposice se tedy sotva dá v tétc
příčině přetrumfnouti vládou; na nejbližší schůz
výkonného výboru, jež bude svolána po 5. t. m.,
bude k návrhu Košutovu tato otázka hlavním
předmětem porady, načež prý Košut se odebére
do Karlových Varů, oznámiti bar. Fejérvárovi
konečné podmínky smírné dohody, za nichž by
spojená opposice převzala vládu.
Ostatně jest zajímavo, že vláda Fejérvá-
rova, kleráž nabídkou služební a plukovní řeč
maďarské vydala a zapřela národnosti nemu
darské, nyní se domnívá, že by všeobecným vo
lebním právem mohla působiti snad i na národ-
nosti. Netřeba si tajiti, že i ve vládním návrhu.
dojde-li naň, bude obsažena podmínka znalost
čtení a psaní maďarsky, z čehož ovšem pro ná
rodnosti valný zisk nekyne.
Z tohoto přehledu nynější situace v Uhráeh
vyplývá, že konec konců bude spojená opposiee
rozhodující silou na celé čáře, a že v táboře
jejím se shledají i někdejší liberálové i sociáln
demokraté.
Košutův
Košut
Apponyi
Barabáš
Banífa
Justh
Karlová Vary
Thalyův
Tisza
11
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 1. srpna. (Sněm královstv
českého.) Na sklonku letního zasedání říš-
ské rady tvrdilo se s určitostí, že poslanecká
sněmovna se sejde opět až někdy v listopadu.
kdežto počátek podzima bude věnován zemským
sněmům, aby mohly vyříditi své samosprávné
věci. Z některých korunních zemí došly již
zprávy, v nichž se udává aspoň s přibiižnou
určitosti (polovina září) den svolání sněmu.
Také na konci letošního zasedání českého sně-
mu bylo se strany vládní prohlášeno, že sněmu
bude na podzím poskytnuto dosti času, aby mohl
pokračovati v pracích, zahájených na jaře. „N.
W. Journ.“ sděluje však, že dle informací
jemu daných, vláda zamýšlí sněm království če
ského svolati lelos později, než ostatní sně
my, jež se sejdou v druhé polovině září, tak že
český sněm se sejde snad až v době vánočních
prázdnin. Vláda by prý ráda zabránila, aby se
český sněm zabýval už letos volební reformou
Bude-li oprava volebního řádu přijata až napřes
rok, dá se její schválení protáhnouti tak, aby
se nové zemské volby mohly konati současně
s novými volbami říšskými, na něž dojde kon
cem r. 1906 nebo počátkem r. 1907. Původně
bylo prý úmyslem vlády, český sněm letos vů
bec už nesvolávati, ale upustila od tohoto úmy
slu, poněvadž se obává, že by takový krok
vzbudil odpor v celých Čechách.
N W Journ
Praha
Čechy
poslanecký sněmovna
12
article
Zdá se nám, že zpráva „N. W. Journalu“
vznikla špatným citováním starší již zprávy
uveřejněné v listech polských, že totiž událost.
uherské mohou přimětí vládu rakouskou, aby
hleděla v čas opatřiti státní potřeby svého stát
a proto že bude nucena svolati říšskou radu již
v září, tak že by zemské sněmy mohly býti sv -
lány až v prosinci.
V Praze, 1. srpna. (Z rozmluvy s hr
Apponyem.) Jeden z pešťských novinářů
vyžádal si u hr. Apponye rozmluvu hned, jak
se tento z Eborhardu vrátil do Pešti. Šlo o to,
jaké stanovisko hr. Apponyi zaujímá k navržené
nové koalici na půdě vyrovnání z r. 1867
k obavám, že sněm uherský budc 15. září no-
vým královským reskriptem odročen na další
debu. Hr. Apponyi odvětil, že sloučení všech
stran, stojících na půdě zákonů z roku 1867
(ovšem v rámci koalice) má za žádoucí. Nechce
totiž předpokládati, že by si liberální strana
přála nezdaru národní věci, aneb dokonce prol
ní chtěla pracovati. Kdyby se liberálové spojil
s novcu stranou neb e dissidenty, koalice nabyla
by nové síly a uskutečnění jejího programu by
se urychlilo. Pokud se týče nového odročení par-
lamentu, souhlasí úplně s výrokem předsedy
sněmovního, dra. Jul. Justha, že by přes krá-
lovský reskript přešel k jednacímu pořadu
sněm že by pracoval dále. Již rozpuštění sně-
mu za stavu ex-lex pokládal za nezákonné; ale
tehdy se tvrdilo, že vláda se odvolává k roz-
sudku národa, čímž rozpuštění mohlo býti odů-
vodněno. Odročení parlamentu za stavu ex-les
nedá se však vůbec odůvodniti. Znamenalo by
úmyslné maření parlamentarismu. Proto parla-
ment nesměl by dbáti nového odročení a musi
by pracovati dále i proti vůli vlády.
N W
Jula
Praha
Pešť
Hradec
Appony
13
article
V Praze, 1. srpna. (Program Banífo-
vy strany.) Z deéšské řeči bar. Banffa be-
reme čásť, v níž řečník shrnul program své
strany. Přejeme si, pravil, vybudovati uherský
národní stát ve směru rozhodně liberálním
demokratickém a národním. Uplatněním zásnd
všeobecného volebního práva chceme poskyt
nouti celému národu příležitost, aby spravoval
a kontroloval věci svého národa. Žádáme účel-
né, národním (maďarským!) zájmům
hovící rozdělení volebních okre-
sů se zvláštním zřením na města, snížení censu
a upravení volebního práva osob, nemajících
censu. Žádáme národní vychování, silnou ná-
rodní (maďarskou) kulturní politiku a zabezpe-
čení, že všechno cbyvatelstvo si při
svojí státní řeč. Učitelské ústavy musej
býti nezbytně ve správě státní. Žádáme recipro
citu a rovnoprávnost všech vyznání, autonomi
katolické církve, úpravu nekatolických kon
fessí a osvobození duchovních i osadníků od ne-
stejnoměrných břemen. Dále žádá program
Banffův účelnou, maďarským zájmům hovíe
kolonisaci a odpomoc při nedostatku práce pod-
porováním průmyslu a investicí, čímž by se za-
mezilo houfné stěhování lidu z Uher; reformu
daní, ochranu existenčního minima, opravu děl-
nického zákona a ústavy pro sprostředkován
práce. Zemská správa má býti sestátněna, aniž
by se ubližilo místní autonomii a veřejné svo-
bodě. Pokud se týče otázky vojenské
Banffy žádá pro uherskou čásť společné armády
úplnou paritu, hovící stáloprávnímu postavení
Uher. Státní maďarštině musí se dostati pří-
slušných práv při vyučování důstojníků, př
výcviku mužstva a v jazyku velení, služby
správy vojenské. Aby důvěra, láska a oddanos
národa k panovníku a jeho rodině byla utvrzena
žádá se samostatný panovnický dvůr v Pešti.
Banffův
Praha
Uhry
Pešť
14
article
Zákonitých práv koruny nová strana bude vždy
šetřiti, ale ehce těž zabezpečiti práva a zákonem
odůvodněné snahy národa.
Z Pešti, 1. srpna. (Svolávání zá lož
níků.) Ministerstvo honvédů uveřejňuje naří
zení, dle něhož záložníci se nebudou svolávat
prostřednictvím obcí, nýbrž svolávací listiny se
budou vyvěšovati na četnickém velitel-
ství a v Pešti na policejním ředitelství. Li
stiny mají býti vyvěšeny 8 dní
Z Pešti, 31. červenec. (Aktivní poli-
tikaRumunů.) Rumunský poslanec. Jan
Russu-Sirianu protestuj v „Tribuně“ proli
temu, aby si příslušníci nemaďarských národ-
nesti musili prostředky k životu potřebné opa-
třovati jen pomocí maďarštiny. Nemáme svo-
body tisku, shromažďovací, ani spolčovací; prá-
va naše jsou jen na papíře, svobodná jsou
pro nás jen vězení, do nichž nás šovinisté vhá-
nějí jen proto, že ctíme zákony, panovníkem
schválené. Nejbližší budoucnost vydá Rumun
těžkým zkouškám. Šovinisté dosáhnou toho, že
v Uhrách vytvoří se jen dvě strany, jedna vládn
maďarská, druhá národnostní opposiční. Po-
daří-li se nám spojiti všechny národnosti v jednu
mohutnou opposici, budeme mít vyhráno, nebo
se staneme tak mocným činitelem politickým
že budou nuceni počítati s námi, ježto bez nás
nebo proti nám nebude státní správa možna.
Ale nutno miti na mysli, že žebroněnín
nedosáhneme ničeho, tím méně mů-
žeme tak dobýti práv a udržeti si je. Práv
si musíme vydobýt.
V drobném prodejís
rusní číslo o zobě . . . za 8b
opoladueaí
. . . . za 2 h
Ve slialkách za vesková
rasní číslo. . . . . . . . 10h
vspolední.
Inserá t
plali se hotově vepřel
Přudplacení a inserty přijímá zdmlni-
strace v Marianské ulici č. z.
Tam nzcházejí se též rodskee,
tlskársa a ezpečice „ Nátodnich Listu-
Hukopisy se novracsji.
Jan Russ
Sirian
Rumun
Pešť
Uhry
15
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 1. srpna.
Anglické loďstvo v Baltu a německé hrozby.
V popředí všech událostí octl se rozruch
způsobený v Německu připravovanou vyjíždkou
anglické eskadry do moře baltického. Mezi
Anglií a Německem stahuje se k bouři a zatím
se již blýská v žurnálech, jejichž ovzduší je
naplněno hrozivou nedůtklivostí. Angličtí novi-
nářští jingově tropí si posměch z Němeů,
bodrý humor John Bulla upadá do vyzývavého
smíchu cockneyů, stavicích se do posy pěstních
zápasníků a i nejrozšafnější moniteuři německé
politiky dostávají z toho záchvaty zuřivosti
rozkřikují se na vzpupnou Britanii s celým dů-
razem německého sebevědomí od Sadové a o
Se Janu.
Zejmena vylýkají německé listy anglickému
tisku perfidnost, s jakou prý na pobouření
myslí pustil do světa zprávu, že Německo chce
anglickému loďstvu uzavříti Baltické moře a ž
tento úmysl byl předmětem schůzky německého
císaře s carem a s králem Oskarem švědským
a s Christianem dánským.
»Berliner Tagblatt« horlí proti chauvinisti-
ckému štvaní protiněmeckého tisku anglického.
»Daily Mail« a »Daily Express« podněcují ve
svém štvaní. Vážnější tisk vyjadřuje se ovšem
zdrželivěji, dokonce odsuzují novinářské jingy.
kteří chtějí svým pokřikem zachrániti kabinet
Balfourův, a snaží se učiniti jeho zahraniční
politiku populární.
Londýnský dopisovatel »Münchener Neueste
Nachrichten« v obšírném článku pojeďnává
plavbě britické eskádry do Baltu.
Bulla
Jan
Oskar
Christian
Balfourův
Praha
Balt
Německo
Anglie
Münchener Neueste Nachrichten
Daily Maila
16
article
Velitelem cskadry, o jejímž složení jsme
již včera přinesli podrobnější zprávu, bude ad
mirál Sir Artur Wilson. Loďstvo vyjede upro-
střed srpna, navštiví Esbjerg, Swinemünde (28.
až 31. srpna), Gottenburg.
»Dally »Telegraph« tvrdí, že výprava bude
míli ráz obvyklé cvičné plavby. Rozměrnost
anglické eskadry učiní jistě v Baltu velký do-
jem. Již dlouhá léla anglické loďstvo nenavští-
vilo Balt a tato výprava je uspořá-
dána s úmyslem, aby vzbudila
v Evropě sensaci. Baltické moře je ole-
vřené, je tak přístupné cizímu loďštvu jako
Středezemní moře, Allantický oceán, Severní
moře nebo kanál Lamanšský. Výprava ta
je důsledkem nové politiky admi-
rality, jež uspořádala nové rozdě-
lení britských sil námořních a po-
ložila jejích těžiště na sever.
Dopisovatel mnichovského žurnálu zmiňuje
se o sensaci a znepokojení, způsobeném v Lon-
dýně známým článkem úřadního »Reichsbota«
a nepokládá tento článek za šťastný, neboť žen
prý vodu na mlýn anglických germanofobů. Do-
poručovalo by se prý spíše mlčeti a netropiti
zbytečný poplach.
Berlinský dopisovatel »Standardu« vytlouká
z článku v »Reichsbotu« kapitál, tvrdí, že je
předzvěstí úmyslu německé vlády prohlásiti bal-
tické moře za »mare elausum«,
Ale s německé strany se tento úmysl nej-
rozhodněji popírá — jak jsme již včera uvedli na
těchto místech — neboť Berlin se chce vyhnouti
každému konfliktu s Velkou Britanií a po-
dobný plán na uzavření Baltu by
mohlo Německo uskutečniti až po
vítězné válee s Anglil. Kdyby se o něco
podobného teď jednalo, měl by Balfour za sebou
celý národ a mohl by si zahráti na záchrance
Wilson
Gottenburg
Balfour
Esbjerg
Swinemünde
Telegraph
Evropa
Lon
Berlín
Velká Británie
Německo
Středezemní moře
Allantický oceán
severní moře
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Josef Leopold Zvonař.
Životopisný nástin. *)
Napsal Ad. Piskáček.
Narodil se dne 22. ledna 1824 v Kublově
u Žebráka. Kublov jest málo znám, ačkoli děje
se o něm zmínka již při události kronikářem
Hájkem položené k roku 1003. Zmínka ta děje
se při lstném přepadení knižete Jaromira
Vršovci; zachránil ho věrný Hovora. Obdržel
za to odměnou osady: Kublov, Broumy, Trubín
a Hudlice, zlaté ostruhy, znak a úřad lovčího.
Kublov jest půvabně položen v blízkosti lesů
křivoklátských a stal se rodištěm jednoho z nej-
lepších hudebníků českých, dnes ovšem skoro
zapomenutého. „Žíti v lidské paměti“ bývá
hluchý pojem. Vrstva hřbitovní hlíny, na rakev
zesnulého dopadající, trhá často pouta, jimiž
by vzpomínka a vděčnost potomstva měla býti
na vždy spjata s duševním odkazem zesnulého.
A tak nezbývá, než aspoň po létech stručně při-
pomenouti si životní příhody a osudy muže, jejž
v době plné činnosti duševní ctily a vážilysi
všecky strany.
Zvonař byl synem rodičů zcela chudob-
ných. Otec jeho slul František a byl zedníkem.
Jak křestní list synu jeho, dne 23. ledna 1824
velizským farářem Janem Leiblem vydaný, praví,
byl synem Josefa, výměnkáře v Kublově a Mag-
daleny Wokačz (Vokáčové) ze Bzové. Matk
jeho slula za svobodna Prokšová Kateřina a byla
dcerou po Václavu, ševci a Dorotě Zymové,
též z Kublova. Oba byli poddaní Točníku.
Chudé domácnosti přispivala malka skrovným
výdělkem z hokynářství. Hoch jejich záhy jevil
zálibu v hudbě a zpěvu. U jeho rodičů se doma
po starém zvyku ráno na úsvitě i na nešpory
zpívávalo, a tu malí Zvonař v koutku světničky
se choule naslouchávai zbožným písním, jež
děd jeho, krejčí a dva strýcové zpívávali. Mohl-li
na kruchtě po očku sledovati pana -čitele, se-
dícího za pisklavými varhánkami a hrajícího ze
starých, zažloutlých partesů, bývala mladá jeho
Josef Leopold
Ada
Piskáček
Hájek
Jaromira Vršovec
Hovor
Zvonař
František
Leibl
Josef
Wokačz
Vokáč
Prokšová
Kateřina
Václav
Dorota
Kublov
Žebrák
Broumy
Trubín
Hudlice
Mag
Bzová
18
article
*) Ke slavnosti v Kublově.
duše u vytržení. A což teprve, když slepým
svým strýcem Frýbertem ve zpěvu poněkud vy-
cvičen, přijat byl panem učitelem ve sbor chrá-
mových zpěváků, aby pomáhal zpívati ,discant
Zmíněný strýc, z povolání hudebník, po-
střehl vlohy chlapcovy a vyučoval ho hudbě na
flétu, klarinet a lesní roh.
Dětská léta minula, léta nevinných a ne-
uvědomělých radostí, a malý Josef dán byl
k dědu na včení krejčovině. Hochu nevoněla.
Snil o hudbě. Vzpomenul-li, že v přihrádce stol-
ku pečlivě jest uschována jeho první skladba
thema v A-dur s dvěma variacemi? Velizský
farář Josef Dmych ujal se nadaného hocha,
umíniv si, že umožní mu studia učitelská. Sám
jej ve všem potřebném připraviv, vymohl mu
přijetí ku Piaristům do Berouna, odkud Zvonai
přišel ve stáří 17 let do Prahy odbýti přípravný
běh učitelský. Ale ani tato dráha ho nelákala.
Frýbert
Josef
Dmych
Kublov
Beroun
Praha
klarinet a lesní roh
téma v Adur
19
article
Toužil stále po těsnějším styku s hudbou, které
se konečně zcela oddal, vstoupiv na pražskou
varhanickou školu. Ústav vychodil s úspěchem
bylť ihned povolán na ústav jako assistent s mě-
síčním platem 5 zl. stř., to jest 10 K 50 h. Po-
vinností jeho bylo vyučovati každodenně čtyř
hodiny, k čemu ovšem nutno připočísti čas, ztrá-
vený domácími opravami úloh žáků. Plat byl tal-
malý, že jistě ani nejskromnějších nároků ne-
splňoval.
Zvonař byl synem českých rodičů, ale my-
slil a cítil skoro jako Němec. Ne svou vinou, ale
poměry, v nichž žil, a které pro všechno české
měly posměšek a pohrdání. Nelze říci, že by
to byl nějak těžce nesl. Žil tak, jako žili všichni
kolem něho, až bouřlivý rok 1848 i jej pro-
budil. Stal se členem „Svornosti“ a přidělen
byl ku prvé setnině, které byl velitelem Karel
baron Villani, a kde poručíkem Tyl. V tom
čase složil svůj sbor „Společná“ na Pickova
slova. Skládal jej ve svém pokojíku nedaleko
„Nových alejí“ — nynější Ferdinandovy třídy.
Bylo právě o svatodušních svátcích v červnu.
Píše o tom. Společná byla skládána při
hřmotu děl a ručnic v nových alejích. Byl to
strašný výjev; po každé ráně se řítilo sklo z oken
a otřásalo se vše; bylo to dne svátečního, asi
ke čtvrté hodině po poledni.
Tento rok byl v životě jeho rozhodujícím.
Zvonař
Němec
Karel
Villani
Tyl
Pickův
Ferdinandův
20
article
Viděl nyní jasně, postřehoval, kde a v čem je
potřebna českému živlu posila. Stavěl se všady.
kde tušil, žeby mohl se úspěchu veřejným zá-
jmům domoci, v první řady. Ale žár r. 1848
v českých srdcích chladl, až na novo jej vznitilo
vydání říjnového diplomu r. 1860, kdy český
živel elementární silou se projevil. Dehatovalo
se, organisovalo a zpívalo se. Zvonaře vidíme
v předních řadách spolkového ruchu. Společně
s J. L. Lukesem, F. Hellerem, E. Melišem, J.
Pechem, L. Procházkou, J. Srbem a Em. Vašá-
kem zakládá pražský „Hlahol“ v r. 1861. Dvč
léta později druží se se Smetanou, Pivodou
zakládají společně hudební odbor „Umělecké
besedy“, jejímž prvým starostou byl J. Wenzig-
V témže roce účastnil se v „Umělecké besedě“
cyklu přednášek, který výbor ustanovil takto
1. Sabina mluvil o Dobrovském, 2. Zvonař
hudbě, 3. kanovník Štule o literatuře polské
4. Jeřábek o vyvinování se demokratických ide
ve středověku a o působení tehdejší literatury
na středověké dějiny, 5. kanovník Štule opě
o polské literatuře, 6. Hálek o umění a poesi
zvláště. Téhož roku zvolen byl „Uměleckou be-
sedou“ spolu s B. Smetanou do komise pro se-
stavení plánu dramatické školy a skoro sou-
časně sestavil s J. Böhmem, drem. Procházkou
a J. Förstrem promemorium, datované dnem
20. dubna a svědčící dru. Fr. L. Riegrovi jak
intendantu českého divadla.
Zvonař
Lukes
F Heller
E Meliš
J Pech
L Procházka
em
Smetana
Pivoda
J Wenzig
Sabina
Dobrovský
Jeřábek
Hálek
B Smetana
J Böhm
J Förstr
František
L Riegr
Hlahol
český divadlo
21
article
Činnost jeho skladatelská počíná již v roce
1843, a první jeho skladba veřejně provedena
v Cecilském spolku r. 1847. Byla německá —
slula „Die Abfahrt“ — a přešla bez veškerého
úspěchu. Od r. 1848 obíral se skladbou písní
a sborů na slova českých básníků, Čelakovského
Chmelenského a zvláště Al. V. Šmilovského
který ve Zvonaři, jak sám praví, poznal pra
vého kněze umění, s jakým druhým se posud na
své pouti životem nesetkal.**) Z nejlepších jeho
děl tohoto druhu jest ballada na text Al. v
Šmilovského „Švanda dudák“ pro soli a mužský
sbor. Málo kdo ví, že Zvonař skladbu tuto do
kenčil. Tak píše K. Bendl, který byl jeho žáken
ve skladbě a tedy jistě s ním i v úzkém styku
Šmilovskému v dopise ze dne 14. října 1866
„Mezi věemi, které po nebožiíku Zvonaři zů-
staly, viděl jsem začatý sbor „Švanda dudák“
**) V předmluvě ke svým Sebraným spisům bá
nickým. 1. L. Kober, v Praze, 1874.
Čelakovský
V Šmilovský
Al
Švanda
Zvonař
K Bendl
L Kober
Šmilovský
Praha
22
article
na Vaše slova. Snad Vy jej máte? Kare
Frič,*) u kterého se ty věci nacházejí, nemoh
ničeho najít, ten kousek, co jsem našel, vzal
jsem k sobě. Nevíte ničeho o tom sboru? Snad
by se dal dodělat, kdyby to Zvonař nebyl do
dělal, ale k tomu mně zase chybí text!
Zvonař ukončil tento sbor knátce před
smrtí, totiž dne 25. května 1865 a zaslal je
ihned zpěváckému spolku ve Strakonicích, jehož
byl čestným členem. Pražští přátelé rukopisu
ani neviděli, jest však dodnes pečlivě uložen
v archivu zpěv. spolku „Zvon“ ve Strakonicích
pod čís. 479. Jinou, velkou skladbou sborovou
jest romance „Běla krasavice“ pro solo a 4
mužské hlasy, op. 42. Slova jsou F. L. Čelakov-
ského. Skladba vyšla v Praze tiskem u Christof
a Kuhé a referent —o0— napsal o ní ve „Sla
voji“ jak následuje: „Musíme se vůbec v ter
smysl vysloviti, že tak zdařilých, hluboce pro
myšlených, co do původnosti a způsobu v upo-
třebení hudebního materiálu vynikajících sborů
velmi málo — ba velmi pořídku máme. Kdo
skladbu tuto bedlivě prostuduje, najde nejenon
uměleckou práci skrz na skrz, ale přiučí se
zvláště co do rhytmu a harmonisování zajiste
novým a rázně účinkujícím obratům.“ —
Kare Frič
Zvonař
Běla
F L Čelakov
Christof
Kuhý
Strakonice
Praha
23
article
Zajímava obsazením jest duma „Píseň D-
libora vězně“ na báseň Jana z Hvězdy, pro bari-
ton solo, violu a orchestr, op. 29. Na slova Šmi-
lovského složil ke koncertu na rozloučenou
s basistou Karlem Strakatým kantátu „Umíra
jící pěvec“ pro bas solo, mužský sbor a orchestr
op. 32. Skladba tato docílila při provozování ve-
likého úspěchu. Menších jeho sborů jest celá
řada a pamětníci dřívějších produkcí pěveckýeh
pamatují se jmenovitě na jeho sbory „Po-
cestný“, žertovný sbor, jehož opakování si obe-
eenstvo při prvém provozování vyžádalo
„Žárlivý basař“, op. 38.
V oboru hudby církevní — složil pět mš
vekálních i orchestrálních skladeb, dvoje re-
quiem — zejmena zasloužilým se učinil vydá
ním díla „Hudební památky české“ ve čtyřech
svazcích. Jest to klassické vydání starých če-
ských chorálů v originální úpravě, která tak
mnohý skvost církevního zpěvu českého uvedla
zase do chrámu. Na díle tomto pracoval plnýel
nět let, což při jeho neůmorné píli a vytrvalost
***) Jeden ze Zvonařových přátel
jest nejlepší zárukou zdatnosti a záslužnosti díla.
Skladbu instrumentální i operní pěstoval úsi-
lovně a jmenovitě v poslednější doufal dojíti
uznání svých vážných snah uměleckých a do
jisté míry i reformačních. Z děl dramatických
zmiňuji se pouze o tříaktové jeho opeře „Zá-
boji“, ke které libretto podala mu přátelská ruka
Karel strakatý
Umír
Zvonařův
orchestra op . 32
Záboj
píseň Dlibor
Jan z Hvězda
24
article
Šmilovského. Tento považoval Zvonaře za nej-
schopnějšího, jenž by složiti mohl českou operu,
vyhovující i pokrokovému stanovisku hudby
zvýšeným požadavkům dramatickým, jak je vy-
ložil Šmilovský ve článku „Básník a hudebník“,
vyšlém ve „Slavoji“ r. 1862. Ale opera se ne-
provozovala. Zvonař ukončil partituru její dvě
léta před svou smrti, v r. 1863, tedy v dobe
svého vyzrání uměleckého a sám byl přesvědčen,
že tvoří vrehol jeho činnosti skladatelské. Ne-
mohu rozsuzovati, nemaje po ruce partitury díla,
bylo-li odmítavé chování ředitelstv českého di-
vadla oproti „Záboji“ oprávněné — sám
tohdejší kapelník Maýr provozoval v koncertě
ku prospěchu techniků, jenž konal se na Žofině
8. března 1863 finale prvého jednáni — aleo
tcm jsem pevně přesvědčen, že tento neúspěch
Šmilovský
Zvonař
Záboj
Maýr
český di
Slavoj
25
article
Zvonaře bolel a bodal až do posledních dnů jeno
života. Vymyká se z rámce těchto řádků, abych
podrobně ličil theorie Zvonaře ovládající, než
k dílu tak velikému přistoupil, ale jest jisto, že
reformní snahy ovládaly jej již tehdy a nutily
ho, aby se postavil proti bezmyšlenkovitému
odzpěvování arií v místech a scénách zcel
protichůdných. Nojlepšího názoru o tom na-
budeme, pročteme-li jeho theoretické úvahy,
které ukládal buď do Nerudových „Obrazů ži-
vota“, buď do Melišova „Dalibora“ aneb do
„Slavoje“ Ulmova. Jde z nich všech na jevo,
jak velice vážil si pokroku v umění, kteréhokoli
druhu a jmenovitě ovšem v hudbě. Pomlčími
o jeho činnosti paedagogické, z míry záslužné,
chtěje dotknouti se poměru Zvonaře k české
hudbě a B. Smelanovi, jenž z působení jeho má
rysy tak význačné.
Z theoretických úvah Zvonařových jde na
jevo, že úsilovně snažil se o vytvoření vlastního
typu české hudby. Ve článku „Zkumné při-
spěvky ku poznání povahy a ducha české hudby,
čerpané z českých písní duchovních i světských“
— uveřejněném ve „Slavoji“ r. 1863 — mluví
o tom, jeví-li se národní hudba ve velkých vý-
tvorech hudebních, jako v symfoni, opeře.
Zvonař
Nerudův
Melišův
Dalibor
Ulmův
Smelan
Zvonařův
Slavoj