ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 6ef2b500-7685-11dc-844c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 30 celkem · entity: place 53, person 88, org 5, work 2
1 masthead
Ročník XXXXVÍ.
2 masthead
ro v adelota soltal
3 masthead
V Praze, v úterý 26. listopadu 1907.
Praha
4 masthead
mabitaf z mahshaal iMi efatopnhnoai
5 masthead
Číslo 327.
6 article
Na ranní a odpol. Hist předp lácí nei v Praze v admin lstra a něsíe na čtvrt leta s dvojí donáškou skn nent ita. . : 7 k 0 ve siikách: 2 K 30 na něsíc - Poštou: nrrl . . . . 3 Ke s drojí zlellkeu a p ei nt oi
Praha
7 article Unošní číslo pro Prahu Je o 10 stranách.
Unošní číslo pro Prahu Je o 10 stranách. Chebská odpověď našim bláhovcům. Ať je tím vinna naše sankvinická česká letora, kterou tak trefně vystihl náš Fr. Lad. Čelakovský svou charakteristickou naší písn národní: »v oku ještě slza, ale již úsměv hraje na tváři«, ať je tím vinna naše láska k osvětě a svobodě vlasti, kterou jsme osvěd- čili v dějinách činy heroismu a mučednictví jako hned tak žádný národ druhý: tolikje jisto, že čas od času bylo lze přistihnout i nejlepší naše muže při chvíli až naivní sentimentálnosti a důvěřivosti v — něme- ckou svobodomyslnost a rozšaí- nost. Potřeboval se za nejkrutějšího boje zuření německých protivníkův našich ozvati z některé končiny tábora německého ojedi- nělý hlas touhy po příměří národním v zájmu pospolité obrany ať proti Maďarům, nebo proti zpátečníkům a klerikálům, — hned jsme jej pozdravovali s nelíčenou radostí hned jsme zapomněli celé vůkol sopticí zášt a celého toho svého martyria pověkého,a počali blouzniti o krásné duze míru žela ného, kterak se pne nad trpící vlastí od hor k horám a vztahovali po ní roztouženě ruce, až nás přes ně — pořádně udeřil nový sku- tek zpupnosti, zášti a nespravedlnosti našich milých sousedův v Čechách, na Moravě neb ve Slezsku. Po takovém ochlazení jsmes pak ovšem vždy svatosvatě slibovali, že pří- ště nebudeme již nikdy více takovými sla- bochy bláhovými, nýbrž zatvrdíme se zku- šeností jako kalena ocel a neuvěříme nikomu na světě širém. A tak jsme opět stávali pevní, vytrvali jako ze žuly, povzbuzujíce se slovem starého Dalimila: »Nedej se Němei
Čelakovský Maďar Dalimil Praha Čechy Morava Slezsko
8 article
česká hlavo«, až opět k sluchu našemu za- zněl hlas nějaké bílé vrány — či lišky? — a stačil, aby naše tvrdost česká počala znovu jihnouti a opět se směly mezi námi ozvat hlasy roztoužených »Ausgleichsmayerů«, vě- řících, že už se množí »rozumní Němci kteří jsou ochotni k ústupkům od dosavad- ního svého stanoviska«, kteří by se smířili i se zásadou »dvoujazyčnosti úřadnictva« slovem kteří prý si upřímně přejí s nám míru, abychom mohli pospolitě hájit svých hospodářských potřeb občanských vrstev proti snahám proletariátu, organisovaného v so- ciální demokracii, jakož i svých duševnícha kulturních potřeb proti snahám če rne internacionály, ohrožujícím naši osvětu a naše školství. Nepotřebuje než zahraničný Němec ber linský, prof. Delbrück, několika řádky takto raditi zdejším Němcům, nepotřebuje vídeňský »německo-národní demokrat« bar Hock než vysloviti naději, že se oproti kleri- kálně-agrární vládě Beckově jistě Němei s Čechy shledají v jednom šiku obranném. nepotřebuje než řada německých poslaneů podepsati v parlamentě pilný náš návrh na obranu svobody universit proti choutkáma nájezdům klerikální reakce a hned se najdou u nás politikové, jimž srdce rozlévá se bla- hou nadějí, že se s našimi Němci brzy do- rozumíme a že oni v zájmu pospolité svo- body a osvěty s námi uzavrou alianci, ba ligu svobodných občanů proti teroru černé jako červené internacionály. Byly doby, kde titiž naivní politikové naši doufali v podob- nou českoněmeckou alianci proti Maďarům Nuže, z té iluse jsou dnes již, tušíme, dů
Němec profesor Delbrück Hock Maďar Čechy
9 article
kladně vyléčeni. Avšak není rovnou illusí doufat v upřímnou svobodomyslnost nynějších politiků německých všech odstínů a barev i stavěti na ní plány a hrady pro nedalekou budoucnost našeho národa? Lze opravdu v táboře ně- meckém znamenati i jen dost malé stopy nějakého přívětivějšího, spravedlivějšíhoa nepodjatějšího smýšlení vůči národu našemu a jeho snahám životním, tak čistým, tak jas- ným jako bílý den? Nikde o podobném obratu v duši německé ani po- tuchy. Naši bratří moravšti uzavřeli přece před rokem s Němci příměří. Nuže, jak vy- padá rok po smiřovačkách ta německá sou- sedská blahovůle vůči národu našemu na Moravě? Dopřejí snad Němci moravští ko- nečně většině lidu našeho českou univer situ? Není tam snad české školství sužo- váno a odstrkováno jako dříve? Přestalo to lovení českých dětí do německých přelej- váren? Polevilo to hospodářství německé byrokracie v českých krajích? Dopustí Něme Moravě českého místodržítele? Ani pomy šlení ! — A u nás v Čechách? Vyskytla se snad i jen jediná německá strana, která by pro- jevila ochotu ustoupiti od dosavadního urputného nepřátelského stano- viska, nedíme ani vzhledem ke státnímu právu vlasti, ale i jen vzhledem rovnocen nosti našeho národa a rovnoprávnosti na- šeho jazyka uvnitř hranic království našeho Ani potuchy. Naopak, všechny ně- mecké strany zdejší shlukly se včera dne 24. listopadu na novo na hlučném pospolitém »Volks- tagu« v Chebu, aby tam co nej- vášnivěji protestovaly prot rovnému právu jazyka českého při c. k. státních úřadech a sou- dech v celém t. zv. území něme- ckém v Čechách, i když jde pouhé přijetí a vyřízení české- ho podání, české žádosti, česke žaloby.
Němec Morava Morava Čechy Cheb
10 article
Proti všem platným zákonům nemá Čech v celém tom zněmče- ném území hledati a nalézti práva v jazyku svém českém nýbrž má uzívati jazyka něme- ckého, »poněvadž tam čeština není jazykem zemským, nýbrž ci- zím, neznámým »idiomem« jako španělština nebo türečtina.« Darmo c. K. vrchní soud zemský rozhodl, že dle zákonův platných ma jazyk český v celém království českém ve vnější službě úřadní stejné právo s jazykem německým. C. k. chebský soud výměru toho zhola nedbá a veškeré německe strany protestují proti němu jako proti bezpráví a násilí nejurážlivějšímu, jaké se Němcům přihoditi mohlo. — Co tomu říkají naši čeští »Ausgleichs- mayeři«! To je přece skvělý důkaz, kterak Němci zdejší »přicházejí do rozumu« a kte- rak proto máme my Čechové k nim jevit vlídnější tvář a sleviti ze své nedůvěry upjatostil Zajímavé řeči proslovili na chebském tom »volkstagu« zejména měšťanosta Ma rianských Lázní p. dr. Reiniger, jakož německý radikál dr. Trost. »Jediná mož- nost zjednati v Čechách pořádeke — shledává purkmistr Marianských Lázní k jichž blahobytu ročně tolik Čechů při- spívá bohatě hřivnou svou — »jest ná
Němec Čecho doktor Reiniger Trost Čechy Ma
11 article
rodní rozdělení Čech a není s prav- dou, že by provedení to skýtalo obzvláštní obtíže. Největší obtíží je tu zbaběl o st vlády, která se obává hluku, jaký by Čechové ztropili, kdyby se vláda toho řezu v Čechách provésti odvá- žila. Leč tato bázeň jest bezdůvodna. Bez hluku z té či oné strany to v našem milém Rakousku při žádné amputaci nejde. Necht se tedy jen vláda řezu toho odvážía uvidíme, kterak rozdvojení země jest jediným prostředkem spásy z toho věčného národního zmatku v Čechách « Německý radikál dr. Trost pak vy- zýval Němce, aby utvořili si jednotu své- pomoci, která by mimo jiné usilovala o to, aby žádnému českému úřadníku nebylo v německých městech dopřáno ani bytu, ani potravy jakož to prováděli Němci již v r. 1897.
Čecho doktor Trost Němec Čechy
12 article
Nuže, tu mají pp. prof. Masary k dr. Kramář drastickou odpověď všech německých stran v Čechách na svá nabídnutí mírumilovná Němectvu zdej- šímu, tu se jim ad oculos představuje ta německá svobodomyslnost, sluš nost a touha po míru, na kterou apelovali Ani nebezpečí černé reakce, ani nebez pečí rudě internacionály, nadtož nebezpečí maďarské nestačí, aby přemohlo starou, za- rytou zášť a zlobu německých hegemonův proti jazyku a rodu našemu — jen po roz- trhání naší vlasti touží jejich mysl zpupná, aby zahubila více než 200.000 synů našeho národa ve zněmčeném kraji svém a s ni m tisíciletou jednotu a státní právo království českého a na rozvalinách jeho zřídila novou německou zemi, sahající od Krkonoš a Rudohoří až po Labe — až ku Plzni a Mělníku — odkudž by jako z pevnosti postupovati mohla germanisace dál a dále ku Praze a českému jihu. To jest jediné vyrovnání po němž dnešní němečtí politikové v Čechách prahnou a touží — nuž a tu směli bychom my Če- chové zůstati i na dále tak naivní m snilky, abychom před patrnými tě- mito záměry všech německých stran bláhově zavírali oči a hotovili se k nějakému kompro misu s krajskými úřady a rozdělením sněmu českého v národní kurie s právem veta, jakým již paralysován jest ubohý sněm moravský? »Kéž by nás pán- bůh při zdravém rozumu českém zacho- vati ráčil.
profesor Masar Kramář Čechy Krkonoše Labe Plzeň Mělník Praha
13 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 25. listopadu. (Nastolení mi nistra Abrahamowicze.) „Dzien. Pol skému“ sdělují se z Vídně důvody, jež přiměly bar. Becka, že tak ostýchavým způsobem ozná mil sněmovně jmenování nového polského mini stra krajana ryt. Dav. Abrahamowicze. Vlád. prý obdržela zprávu, že socialisté a také někteř Němci chtějí způsobiti v úterý ostudu, až bude sněmovně představen ryt. Abrahamowiež jak nový ministr. Bar. Beck, chtěje tomu unikneuti ustoupil od obvyklé methody a místo aby ryt Abrahamowicze představil v úterý osobně jak nového ministra, podal na konci páteční schůze předsedovi poslanecké sněmovny list, v němž se oznamuje, že Abrahamowicz byl jmenován ministrem. Vláda patrně spoléhala na to, že za hluku, jaký obvykle panuje na konci každého sezení, nikdo si reskriptu nepovšimne. Zdá se však, že socialisté se dověděli v čas o reskriptě
Pol Němec Abrahamowiež Beck Abrahamowicz Praha Vídeň poslanecký sněmovna
14 article
dvdzn zh l
15 article
o mza ljědlu
16 article
buď od některého zapisovatele, nebo jiným způ sobem, a hned, jakmile reskript byl přečten. posl. Diamand vystoupil s hotovým návrhem, aby se o novém jmenování zahájila ozprava. Pr hlasování z Poláků nebyl ve sněmovně už nikd kromě lidovců, ti však se hlasování neúčastnili nýbrž vyšli ze zasedací síně. „Džien. Pol.“ dodává, že podle všeho přec nedojde na rozpravu o jmenování Abrahamowi ezově, poněvadž v úterý bude učiněn návrh, aby se páteční usnesení zrušilo. Ale bez skandálu se neobejde ani takové opatření. V Praze, 25. listopadu. (Mandát hr. Dzieduszyckého.) V legitimačním výboru učinil, jak známo, ruský socialiste Vityk návrh. aby mandát býv. polského ministra krajana hr. Dzieduszyckého byl zrušen, návrh ten však ma- lou většinou propadl a nařízeno nové šetření o průběhu volby. Z referátu Vitykova o man- dátě hr. Dzieduszyského vysvítá, že jej sluš klásti ještě do skupiny mandátů „čistých“, po- něvadž podány proti němu pouze dva protesty. hlasování se účastnil pouze jeden idiot a 41 nebožtík a rozdáno pouze 2000 hlasovacích lístků, vyplněných již na hejtmanství jménem tehdejšího ministra hr. Dzieduszyckého. Také zatýkání při volbách bylo mírné a také jen mírně se pilo. Kdo měl příležitost nahlédnouti do volebních akt dra. Kozlowského neb Duleby, ten musí dle posl. Vityka uznati, že mandát Dzieduszyckého jest rozhodně „čistší než celá řada jiných haličských mandátů, které přijdou teprve na řadu. V Praze, 25. listopadu. (Vladim. N količ osituaci v Chorvatsku.) Bývalý bánův náměstek v koaličné vládě chorvatské Vlad. Nikolič rozmlouval za svého pobytu v Pešti s redaktorem „Pest. Lloydu“. Dotknuv se nedávně návštěvy Šumanovičovy v Pešti, ryt.
Diamand Polák Pol Dzieduszycký Kozlowski Duleba Vlad Lloyd Praha Chorvatsko Pešť Vitykův o man
17 article
Nikolič pravil: Kdyby byl můj předchůdee v úřadě Šumanovič přijal nabídku, aby vstou pil do vlády dra. Rakodezaye, byl bych v tom spatřoval důkaz, že se našly prostředky na roz uzlení krise a rád bych mu byl nabídl svou po- moc. Že však Šumanovič za daných poměrů od mnítl přijati nabídku uherské vlády, znamená to že v Pešti věří dosud v dra. Rakodezaye a hlavní překážku, t. j. služební pragmatiku, nehodlaj odstraniti s cesty. Služební pragmatiku odmit j svorně Šumanovič i býv. ministr To ma šič. Namítá se, že uherská vláda nemůže od- volati pragmatiku, aby nezadala své vážnosti Tak přísně se věc bráti nemusí — pravil Niko lič. — Vždyť uherská vláda, když celou pragma tiku vložila v jediný, prv, pazagraf, sama pro hlásila, že činí jen zatímné opatře ji které bude po čase nahraženo definitivným zá- konem. Nic tedy nebrání uherské vládě, aby o jazykově otázce pragmatiky znova vyjedná vala s Chorvaty a dle dohody s nimi upravila zákon tak, aby vyhověl i Chorvatům. Při tom nemohlo by býti řeči o tom, že vláda služební pragmatiku odvolává. Chorvatům může být na konec lhostejno, v jakém jazyku železniční úřadníci obeují se svými představenými; běží zvláště o vnější služební jazyk. S bánem Rakodezayem Chorvaté vyjednávati nemohou Vždyť se dosud nepředstavil ani sněmu. Ne- věříte-li nám, nechť jen rozpustí sněm. Výsledek bude takový, že místo 20 Starčevičovců bude jich zvoleno 30. O jejich stanovisku k Uhrám svědči už ta okolnost, že zazlívají přívrženeům rěcké resoluce i to, že vůbee šli do společného sněmu pešťského. Na věci nie by se nezměnilo. i kdyby chorvatská koalice dala svolení ku pra gmatice. Celá země by se proti nim zvedla Vždyť už nyní velice se v Chorvatsku vzmohli odpůrci Maďarů. Ale uherská vláda mohla by V drobném prodejít
Nikolič Niko Chorvat Maďar Pešť Uhry Chorvatsko
18 article
stá o ob
19 article
ranni číslo o robě odpolední . . . . . . . za 2 Ve alislkách na venkově ranní čínlo odpslední . . . . . . . . 4b Inseráty přatí se hotově napřel Přečplacení a inserty přijrmá sdenini- strace v Mazianské ulicí č. 3. Tam nacházejí se též redakee tiskársa a espodice „Národnich Listů“ Eukopisy so novzansji
Mazianský ulice
20 article
i nyní nalézti oporu i v Chorvatsku, kdyby jed- nala rozvážně a zbytečně Chorvaty nedráždila. Ze Záhřeba, 23. listopadu. (Úřadnická vláda.) V kruzích, blízkých bánovi, se tvrdí, že již v nejbližší době bude jmenována nová chorvatská vláda. Ale bude to prý vláda úřad- nická, sestavená z vysokých úřadníků smý- šlení unionistického (Maďarům příznivého). Vláda bude míti ráz přechodný a má po- trvati jen tak dlouho, dokud se poměry v Chor- vatsku nevytříbí. Hned, jakmile bude jmenována nová vláda, ustaví se prý také unionistické vlád- ní strana, načež bude svolán také sněm. Jestliže nová vláda nenalezne ve sněmě potřebné větši- ny, rozpustí jej a vypíše nové volby, při nichž se pokusí o vládní většinu sněmovní. Podaří-li se opatřiti si novými volbami vládní většinu sně- movní, odstoupí vláda úřadnická a sestaví se nová vláda definitivní a sice už z řad poslane- ckých.
Chorvat Maďar Chorvatsko Záhřeb Chor
21 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 25. listopadu. Loyalné projevy Černohoroů. Odhalené spiknutí na život knižete Nikoly zavdalo obyvatelstvu celé Černé Hory podnét k pořádání táborů, na kterých se děje veřejné osvédčování věrné oddanosti panujícímu knížeti i jeho dynastii. Černohorci uznávají, že spiknutí bylo namířeno nejen na panovníka a dynastii, nýbrž i na trvání Černé Hory. Nejokázalejší ovšem byl tábor obyvatelstva cetyňského. Lid volaje: „Živio gospodar!“a „Smrť zrádcům!“ a zpívaje vlastenecké písně, učinil ovace knížeti, následníku Danilu a kne- ževiči Mirku. V „Glase Crnogorea“ prohlašuje Iéo Petro Plamenac, bratr serdara Sávy Plamence, o němž listy nepřátelské roznášely, že byl úkladně za- vražděn pro svou cposici, že tvrzení takové jest obmyslnou lží a že bratr jeho vykonal sebe- vraždu dne 12. (25.) záři t. r. v Uleínu pře obecním soudem.
Danila Mirek V Glas Crnogoreo Petro Plamenac Praha Černá Hora Sáva Lido obecní soud
22 article
Štáb polských revolucionářů zalčen. Ve Varsavé zatčeno 123 ler polské strany socišlně-revoluční, mezi nimi »štáb pěti«, jenž řídil atentáty, politické vraždy a expro- priace. Mezi zatčenými vypátrání vrahové poli- cejníeh strážníků a úřadníků, členově organisace pro vyvolání revoluce ve vojšté a účastnik noč- ního přepadení poštovního úřadu na Vspomne ulici. Vážné dozvuky procesu Hardenova. Na rozkaz Viléma II. zavedeno bylo proti bývalému veliteli gardového pluku hr. Hohe- nauovi čestné řízení za předsed. gen. z Löwen- feldu. Hrabě dopustil se poklesků roli mrav- nosti. Provinil li se jimi také proti § 175. r. zák., ukáže vyšelřování. Generál Kessel, velitel gardového sboru, podá demisi. Napjetí v Portugalsku. Poslední zprávy z Portugalska došlé přes Madrid a Pařiž znějí velmi povážlivě. Reroluční hnuti lomeuje zemí. Madridské žurnály ličí si- tuací v Portugalsku jako nanejvýš vážnou. Všichni záložníci jsou svoláni. Mnoho žurnálů bylo zastaveno. Španělský senátor Debuen podá ke vládé dotaz o situsci v Portogalsku, aby do- sáhl prohlášení, že Španětsko zůsta ne zcela neutrální vůči všem uda- lostem v Portugals ku. Z Paříže docházejí velmi poplašné zprávy Jistý bývalý portugalský ministr prohlásil vůěi
Hardenův Vilém II Hrabě Kessel Debuen Vspomne ulice Hohe Löwen Portugalsko Madrid Paříž
23 article FEUILLETON
FEUILLETON Mladá léta »božské Sáry«. Ozvěnou memoirů S. Bernhardtovy píše Marie Laudova-Hořicová. Dojista není mezi žijícími ženami jediné která by byla tak slavena i hanobena, tak hýčká na i pronásledována, tak zbožňována i vysmí vána, tak velebena i skandalisována, tak milo- vána i nenáviděna jako Sarah Bernhardtova, A není mezi žijícími umělkyněmi jediné, jejíž jméno by bylo tak populární. Každý krok její v uměleckém i soukromém životě tisíce per posuzovalo, vychvalovalo, zn- tracovalo, zveličovalo, bagatelisovalo, poetiso- valo i profanovalo. Nejvzletnější básně i nejbanálnější odrho- vačky, nejnádhernější portrety i nejohyzdnějš karikatury zvěčnily „božskou“! Saru. Viktor Huge klečel před ní na kolenou. vzdávaje hold jejímu velikému umění. Koruno- vané hlavy světových velmocí skláněly se před ní v obdivu. Aristokracie ducha, rodová i fi- nanění kladla jí k nohám pocty, nádheru, pře- pych a bohatství a vedle toho pamílety a letáky smýkaly ji blátem veřejného pranýřování. Sarah dovedla píti lahodu i trpkost uměle- ckého i soukromého života plnými doušky. Ne- znala míry. Bez skrupulí, bez ohledů, bez obav a úvah řítila se vzdutými vlnami života tu kři- šťálově jasnými, tu výhružně kalaými. V šíleněm letu náhle e zastavila, obsáhla dlouhým pohle dem svoji pouť — a krátká zastávka před no- vým letem stačila, aby s gracií, v kvapíkovém tempu vylíčila světu své dosavadní vzpomínky a dojmy. Výtisky prvního díla vzpomínek rozletély se světem: „Ma double vie“, „Mémoi- res de Sarah Bernhardt“. Kniha ob- sáhlá: 579 stran. Rozevřete knihu kdekoli, téměř na každé stránce čeká překvapení. Sarah vůbec ráda pře- kvapuje a dává se překvapovati.
Sára Laudův Hořicová Sarah Bernhardtův Huge Sarah Mémoi Ma double via res jít Sarah Bernhardt
24 article
Již její narození bylo jakýmsi překvape- ním. Matka, proslulá kráska semitského původu. stále obklopená etiteli, z nichž někteří náleželi vysoké aristokracii, povila Saru v šestnáctém roce svého věku. „Otec byl pak v Číně,“ praví Sarah, „proč — nevím Dovídáme se o něm ještě, že byl. „krásný jako bůh“, že k jeho přání byla Sarah, dospíva- jící v dívku, pokřtěna, a že záhy zemřel, zane chav jí věnem sto tisie franků, a matce doživotní rentu. Opona za otcem padá. Větší role mu nen v knize přidělena. Dojemně líčí Sarah nejútlejší dětství, pro- žité u kojné v Bretani. Do svého čtvrtého roku znala pouze bretoňský dialekt. Kojná ji nazý vala „Fleur de-Lait Mladičká maminka Sařina stále a ráda ce- stovala. Byla ve Španělich, v Anglii, v Berlíně Christianii, přijela zlíbati Saru a hned zase od jela do své rodné země, Holandska. „Posílala,“ píše Sarah, „kojné šaty a mn koláčky. Psala jedné z mých tet: „Dej pozor na Saru, přijedu za měste.“ Za měsie psala druhé ze svých sester: „Navštiv dítě u kojné, přijedu za čtrnáct dní.“ Tyto „tety“ byly tehidy ve věku od patnácti do dvaceti let. Zřídka jen navštěvovaly malou neteř.
Sar Sarah Fleur jítLait Čína Bretaň Anglie Berlín Christiania Sara Holandsko
25 article
Leč náhlá katastrofa svolala celou rodinu do Bretaně. Sarah, v nepřitomnosti kojné, padl do plamenů v krbu, a značně se popálila. Ma- minka, provázena suitou svých přátel i sestrami. přispěchala malou pacientku ošetřovati. Když se popáleniny zahojily, zůstala Sarah zase sama u kojné, až do dne, kdy si zlámala ruku a nohu. Nové shromáždění rodiny i přátel. Tento- kráte nemoc s rekonvalescencí trvala mnohem déle a Sarah byla ošetřována u maminky v bě- lostné, vonné postýlce. Navštěvovali ji matčini přátelé, příbuzní, tety, malí bratranci a sestře- nice. „Můj mozeček nechápal, proč najednou tolik lidí mne má rádo, když až posud mne milo- val pouze jediný tvor. Po svém zötavení byla dána Sarah do pen- sionatu v Auteuílu. Když maminka s ředitelkou vyjednávala stravu a ostatní, pravila též: „Zde máte krem, který jsem sama připravila. Přéji si aby obličej, krk a ruce mě dcerušky vždy před spaním byly jím potírány.“ Ředitelka chtěla cos poznamenati, leč maminka netrpělivě dodala. Zaplatím dvojnásobný poplatek za prádlo. Tak dbala maminka o pěstování pleti malé dcerušky; a snad i tomu dékuje Sarah, že do pozdního věku si zachovála svěží a mladistvou V pensionátu byla Sarah dosti ráda, jer slečnu Karolinu nenáviděla, která prováděla na neposlušných chovankách citelné tresty pravit- kem. Sarah patrně přicházela s ní do častějších styků. Leč odškodnily ji za to hojné návštěvy u strýce Faura, jenž měl za choť jednu ze sester matčiných. Byl majitelem panství a otcem dvou dětí, s nimiž Sarah ráda skotačila a lovila v potnce.
Sarah Karolina Faur Bretaň Ma
26 article
Kdysi chtěla Sarah přeskočiti hluboký při kop a bratranee tomu bránil. Sarah příkop pře- skočila, ale notně se potloukla. Když ji odnášeli do domu, křičela: „Vzdor všemu začnu znova, budete-li mi brániti. Vždy budu dělati, co chci.“ Obvázali ji a uložili. Teta se tázala, má-li nějaké přání. „Chtěla bych mit papíry n dopisy s heslem „Ouand měme“ (Vzdon všemu). „Hrozné dítě,“ řekla teta, ale paplri Sarah dostala; a po dnes píše na papírech s heslem: „Quand měme“. I kniha „Vzpomí- nek“ nese na štítě toto heslo. Po dvou letech přestěhovali Saru z pensio nátu do kláštera v Grand-Champs. Tam z počátku nešlo vše hladce. Sarak vyprávi, že mívala často ohavné záchvaty zlosti v nichž pozbývala vlády nad sebou. Když ji poprvé jeptiška česala a chtěla kadeřavý, nepo- volný vlas její nemilosrdně narovnávati, stloukln a skopala ji Sarah tak, že z toho byl neslýchaný skandál v klášteře. Prostřednictvím něžné matky kláštern Žofie vše se urovnalo. „To byla světice,“ píše Sarah, „ke které jsem Inula celou duší.“ Na počest arcibiskupa Siboura, jenž ohlási klášteru návštěvu, chystány různé slavnosti. K nim náleželo též divadelní představení. Matka Terezie, sepsala kus, v němž hrály hlavn role nejen chovanky, ale i domácí pes César. jenž představoval obrovskou rybu v originálním kostymu. Saře nebyla přidělena žádná role, alo
Sarah Sar Žofie Sibour Terezia César GrandChamps Sara
27 article
plet. její přítelkyně lostala anděla Rafaela, a jelikož ji Sarah často z role zkoušela, uměla ji již sama z paměti. Při generální zkoušce anděl Rafae pro trěmu neznal z role jediného slova a s úpěn- livým pláčem prosil o zbavení své andělské hod- nosti. Sarah se nabídla v náhradu, byla přijata a hrála — peprvé ve svém životě. Arcibiskup nejvíce tleskal psu Césarovi. jenž provedl umírání ryby nade vše očekávání dokonale; Sary se zeptal, je-li to ona, která ještě není pokřtěna, a přislíbil, že ji přijede sám pokřtit. Velmi se na to těšila, ale nedočkala se arcibiskup byl zavražděn před tím na stupních oltáře. „Zdálo se mi,“ píše Sarah, „že vrah Verger i mne zasáhl — v mé vděčné lásce k prelátovi.“ Ani otec se křtu Sařina nedočkal, zemřel právě před tím.
Rafael Sarah César Sařin
28 article
Sarah vypravuje dále mnoho ještě smu- ných i veselých episodek ze života klášterního. s kterým se těžko loučila, když ji matka patnáotiletou, odvážela do své domácnosti v P říži. Svolána rodinná rada, k níž pozváni též in timní přátelé. Rozhodovali o Sařině budoucnosli. Matka měla ještě dvě dcerušky, devítiletou pětiletou. Záleželo jí na tom, znopatřiti Saru e nejdřive. Sarah chtěla se státi jeptiškou. Poručník chtěl ji provdati. Matka nezasáhla do porady an slovem, hledíc si jen svého vyšívání. Jeden z přátel matčiných, vévoda Morny, prohodil: „Víte co? Dejte ji do konservatoře.“ Následo- vala debata. Vévoda se nudil a odešel. Po jeho odchodu rozhodnuto, že Sarah půjde do kon- servatoře. „Nechci být herečkou!“ křičela Sarah. „Viděla jsem Rachel, když jednou příšla do kláštera; byla bledá a slabá a jeptišky řekly, že je to následkem namáhavého povolání. Jedna z chovanek vyplázla na ni za jejími zády jazýk. Nechci, aby lidé za mnou vyplazovali jazyky!“ Leč Sarah osudu neušla. Stala se žačkou konservatoře a po dvou letech členem Comédie Franoaise
Sarah Ráchel Sara Comédie Franoais
29 article
Tuto událost oslavila zeta Faurova slavnost- ní hostinou, které se zúčastnili též: Vévoda Mor ny, ministr Walewski, hrabě Kératry a Rossiní, jenž téhož večera doprovázel Saru při melo- dramatické improvisaci. Zřejmo, že Sarah neměla při svém vstupu na dráhu divadelní krušné a nuzné začátky, ja- kými byly nuceny se probíjeti tak mnohé z je- jich koiegyň. Tu bylo hned na počátku hojnost vlivných, mocných rukou, které jí odklizely z cesty ostré kaménky i kameny, aby lehce, snadno a rychle mohla kráčeti ku předu. Z toho plynuly mnohé výhody, ale také stinné stránky, k nimž se pozdějí vrátím. 1. září r. 1862 Sarah poprvé vystoupil v roli Iphigenie v Comědii O tomto předsta- vení cituje kritiku Sarceyovu, jenž chválí vyso- kou, štihlou postavu, správné držení těla, při- jemnou tvář a jasnou výslovnost. „To je vše, co možno prozatím říci,“ končí kritik. Matka Sářína řekla o něm, že je idiot, její dcera že byla rozkošná, ale kmotr podotkl, že Sarah má příliš suché ruce.
Faurův Walewski Kératr Rossinit Sar Sarah Ifigénie Comědie Sarceyův Sářín
30 article
Celá rodina byla , řesvědčena, že se Sarah v Comědii uplatní, udělá karieru a zůstane tam již pro eelý život. Výbušná povaha mladé he- rečky jim však koncept popletla. Byla oslava Moliéra. Sarah přivedla pěti- letou sestřičku, která náhodou šlápla starší, za- sloužilé umělkyni na vlečku. Tato dítě odstrčila tak že padlo a zranilo se do krve. Sarah věno- vala obstárlé kolegyni lichotku, asi jako „zlá husa“, ta oplatila i s úrokem, a Sarah zakončila dialog tím, že vytala kolegyni notné dva poli- čky. Neslýcháno v domě Moliérově! Začátečniee zpolíčkovala zasloužilou societérku. Všichni če- kali, že strop se sřití. — Sarah, patrně diky vznešeným svým stykům, nebyla okamžitě pro- puštěna. Dáno ji na vůli buď odprositi, neb za- dat za propuštěnou. Neodprosila — šla. První jednání životního dramatu sehráno Dvanácte let uplynulo, nežli se zase vrátila do domu Molirova: místo začátečníce vrátila se umělkyně evropského jmena. — —
Sarah Moliér Moliérův