1
masthead
Ročník XXXXVÍ.
2
masthead
ro v adelota soltal
3
masthead
V Praze, v úterý 26. listopadu 1907.
Praha
4
masthead
mabitaf z mahshaal iMi efatopnhnoai
6
article
Na ranní a odpol. Hist
předp lácí nei
v Praze v admin lstra
a něsíe
na čtvrt leta
s dvojí donáškou
skn
nent ita. . : 7 k 0
ve siikách: 2 K 30
na něsíc -
Poštou:
nrrl . . . . 3 Ke
s drojí zlellkeu
a p
ei
nt oi
Praha
7
article
Unošní číslo pro Prahu Je o 10 stranách.
Unošní číslo pro Prahu Je o 10 stranách.
Chebská odpověď našim
bláhovcům.
Ať je tím vinna naše sankvinická česká
letora, kterou tak trefně vystihl náš Fr. Lad.
Čelakovský svou charakteristickou naší písn
národní: »v oku ještě slza, ale již úsměv
hraje na tváři«, ať je tím vinna naše láska
k osvětě a svobodě vlasti, kterou jsme osvěd-
čili v dějinách činy heroismu a mučednictví
jako hned tak žádný národ druhý: tolikje
jisto, že čas od času bylo lze přistihnout
i nejlepší naše muže při chvíli až naivní
sentimentálnosti a důvěřivosti v — něme-
ckou svobodomyslnost a rozšaí-
nost. Potřeboval se za nejkrutějšího boje
zuření německých protivníkův našich ozvati
z některé končiny tábora německého ojedi-
nělý hlas touhy po příměří národním v zájmu
pospolité obrany ať proti Maďarům, nebo
proti zpátečníkům a klerikálům, — hned
jsme jej pozdravovali s nelíčenou radostí
hned jsme zapomněli celé vůkol sopticí zášt
a celého toho svého martyria pověkého,a
počali blouzniti o krásné duze míru žela
ného, kterak se pne nad trpící vlastí od hor
k horám a vztahovali po ní roztouženě ruce,
až nás přes ně — pořádně udeřil nový sku-
tek zpupnosti, zášti a nespravedlnosti našich
milých sousedův v Čechách, na Moravě neb
ve Slezsku. Po takovém ochlazení jsmes
pak ovšem vždy svatosvatě slibovali, že pří-
ště nebudeme již nikdy více takovými sla-
bochy bláhovými, nýbrž zatvrdíme se zku-
šeností jako kalena ocel a neuvěříme nikomu
na světě širém. A tak jsme opět stávali
pevní, vytrvali jako ze žuly, povzbuzujíce se
slovem starého Dalimila: »Nedej se Němei
Čelakovský
Maďar
Dalimil
Praha
Čechy
Morava
Slezsko
8
article
česká hlavo«, až opět k sluchu našemu za-
zněl hlas nějaké bílé vrány — či lišky? —
a stačil, aby naše tvrdost česká počala znovu
jihnouti a opět se směly mezi námi ozvat
hlasy roztoužených »Ausgleichsmayerů«, vě-
řících, že už se množí »rozumní Němci
kteří jsou ochotni k ústupkům od dosavad-
ního svého stanoviska«, kteří by se smířili
i se zásadou »dvoujazyčnosti úřadnictva«
slovem kteří prý si upřímně přejí s nám
míru, abychom mohli pospolitě hájit svých
hospodářských potřeb občanských vrstev proti
snahám proletariátu, organisovaného v so-
ciální demokracii, jakož i svých duševnícha
kulturních potřeb proti snahám če rne
internacionály, ohrožujícím naši osvětu
a naše školství.
Nepotřebuje než zahraničný Němec ber
linský, prof. Delbrück, několika řádky
takto raditi zdejším Němcům, nepotřebuje
vídeňský »německo-národní demokrat« bar
Hock než vysloviti naději, že se oproti kleri-
kálně-agrární vládě Beckově jistě Němei
s Čechy shledají v jednom šiku obranném.
nepotřebuje než řada německých poslaneů
podepsati v parlamentě pilný náš návrh na
obranu svobody universit proti choutkáma
nájezdům klerikální reakce a hned se najdou
u nás politikové, jimž srdce rozlévá se bla-
hou nadějí, že se s našimi Němci brzy do-
rozumíme a že oni v zájmu pospolité svo-
body a osvěty s námi uzavrou alianci, ba
ligu svobodných občanů proti teroru černé
jako červené internacionály. Byly doby, kde
titiž naivní politikové naši doufali v podob-
nou českoněmeckou alianci proti Maďarům
Nuže, z té iluse jsou dnes již, tušíme, dů
Němec
profesor
Delbrück
Hock
Maďar
Čechy
9
article
kladně vyléčeni. Avšak není rovnou illusí
doufat v upřímnou svobodomyslnost
nynějších politiků německých všech
odstínů a barev i stavěti na ní plány a
hrady pro nedalekou budoucnost
našeho národa? Lze opravdu v táboře ně-
meckém znamenati i jen dost malé stopy
nějakého přívětivějšího, spravedlivějšíhoa
nepodjatějšího smýšlení vůči národu našemu
a jeho snahám životním, tak čistým, tak jas-
ným jako bílý den? Nikde o podobném
obratu v duši německé ani po-
tuchy. Naši bratří moravšti uzavřeli přece
před rokem s Němci příměří. Nuže, jak vy-
padá rok po smiřovačkách ta německá sou-
sedská blahovůle vůči národu našemu na
Moravě? Dopřejí snad Němci moravští ko-
nečně většině lidu našeho českou univer
situ? Není tam snad české školství sužo-
váno a odstrkováno jako dříve? Přestalo to
lovení českých dětí do německých přelej-
váren? Polevilo to hospodářství německé
byrokracie v českých krajích? Dopustí Něme
Moravě českého místodržítele? Ani pomy
šlení ! —
A u nás v Čechách? Vyskytla se snad
i jen jediná německá strana, která by pro-
jevila ochotu ustoupiti od dosavadního
urputného nepřátelského stano-
viska, nedíme ani vzhledem ke státnímu
právu vlasti, ale i jen vzhledem rovnocen
nosti našeho národa a rovnoprávnosti na-
šeho jazyka uvnitř hranic království našeho
Ani potuchy. Naopak, všechny ně-
mecké strany zdejší shlukly se
včera dne 24. listopadu na novo
na hlučném pospolitém »Volks-
tagu« v Chebu, aby tam co nej-
vášnivěji protestovaly prot
rovnému právu jazyka českého
při c. k. státních úřadech a sou-
dech v celém t. zv. území něme-
ckém v Čechách, i když jde
pouhé přijetí a vyřízení české-
ho podání, české žádosti, česke
žaloby.
Němec
Morava
Morava
Čechy
Cheb
10
article
Proti všem platným zákonům
nemá Čech v celém tom zněmče-
ném území hledati a nalézti
práva v jazyku svém českém
nýbrž má uzívati jazyka něme-
ckého, »poněvadž tam čeština
není jazykem zemským, nýbrž ci-
zím, neznámým »idiomem« jako španělština
nebo türečtina.« Darmo c. K. vrchní soud
zemský rozhodl, že dle zákonův platných ma
jazyk český v celém království českém ve
vnější službě úřadní stejné právo s jazykem
německým. C. k. chebský soud výměru toho
zhola nedbá a veškeré německe
strany protestují proti němu jako proti
bezpráví a násilí nejurážlivějšímu, jaké se
Němcům přihoditi mohlo. —
Co tomu říkají naši čeští »Ausgleichs-
mayeři«! To je přece skvělý důkaz, kterak
Němci zdejší »přicházejí do rozumu« a kte-
rak proto máme my Čechové k nim jevit
vlídnější tvář a sleviti ze své nedůvěry
upjatostil
Zajímavé řeči proslovili na chebském
tom »volkstagu« zejména měšťanosta Ma
rianských Lázní p. dr. Reiniger, jakož
německý radikál dr. Trost. »Jediná mož-
nost zjednati v Čechách pořádeke
— shledává purkmistr Marianských Lázní
k jichž blahobytu ročně tolik Čechů při-
spívá bohatě hřivnou svou — »jest ná
Němec
Čecho
doktor
Reiniger
Trost
Čechy
Ma
11
article
rodní rozdělení Čech a není s prav-
dou, že by provedení to skýtalo obzvláštní
obtíže. Největší obtíží je tu zbaběl o st
vlády, která se obává hluku, jaký by
Čechové ztropili, kdyby se vláda
toho řezu v Čechách provésti odvá-
žila. Leč tato bázeň jest bezdůvodna. Bez
hluku z té či oné strany to v našem milém
Rakousku při žádné amputaci nejde. Necht
se tedy jen vláda řezu toho odvážía
uvidíme, kterak rozdvojení země jest
jediným prostředkem spásy z toho
věčného národního zmatku v Čechách «
Německý radikál dr. Trost pak vy-
zýval Němce, aby utvořili si jednotu své-
pomoci, která by mimo jiné usilovala o to,
aby žádnému českému úřadníku
nebylo v německých městech
dopřáno ani bytu, ani potravy
jakož to prováděli Němci již v r. 1897.
Čecho
doktor
Trost
Němec
Čechy
12
article
Nuže, tu mají pp. prof. Masary k
dr. Kramář drastickou odpověď všech
německých stran v Čechách na
svá nabídnutí mírumilovná Němectvu zdej-
šímu, tu se jim ad oculos představuje ta
německá svobodomyslnost, sluš
nost a touha po míru, na kterou
apelovali
Ani nebezpečí černé reakce, ani nebez
pečí rudě internacionály, nadtož nebezpečí
maďarské nestačí, aby přemohlo starou, za-
rytou zášť a zlobu německých hegemonův
proti jazyku a rodu našemu — jen po roz-
trhání naší vlasti touží jejich mysl zpupná,
aby zahubila více než 200.000 synů našeho
národa ve zněmčeném kraji svém a s ni m
tisíciletou jednotu a státní právo
království českého a na rozvalinách
jeho zřídila novou německou zemi,
sahající od Krkonoš a Rudohoří až po Labe
— až ku Plzni a Mělníku — odkudž by
jako z pevnosti postupovati mohla germanisace
dál a dále ku Praze a českému jihu.
To jest jediné vyrovnání po němž dnešní
němečtí politikové v Čechách prahnou
a touží — nuž a tu směli bychom my Če-
chové zůstati i na dále tak naivní m
snilky, abychom před patrnými tě-
mito záměry všech německých
stran bláhově zavírali oči a hotovili se
k nějakému kompro misu s krajskými úřady
a rozdělením sněmu českého v národní kurie
s právem veta, jakým již paralysován jest
ubohý sněm moravský? »Kéž by nás pán-
bůh při zdravém rozumu českém zacho-
vati ráčil.
profesor
Masar
Kramář
Čechy
Krkonoše
Labe
Plzeň
Mělník
Praha
13
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 25. listopadu. (Nastolení mi
nistra Abrahamowicze.) „Dzien. Pol
skému“ sdělují se z Vídně důvody, jež přiměly
bar. Becka, že tak ostýchavým způsobem ozná
mil sněmovně jmenování nového polského mini
stra krajana ryt. Dav. Abrahamowicze. Vlád.
prý obdržela zprávu, že socialisté a také někteř
Němci chtějí způsobiti v úterý ostudu, až bude
sněmovně představen ryt. Abrahamowiež jak
nový ministr. Bar. Beck, chtěje tomu unikneuti
ustoupil od obvyklé methody a místo aby ryt
Abrahamowicze představil v úterý osobně jak
nového ministra, podal na konci páteční schůze
předsedovi poslanecké sněmovny list, v němž
se oznamuje, že Abrahamowicz byl jmenován
ministrem. Vláda patrně spoléhala na to, že za
hluku, jaký obvykle panuje na konci každého
sezení, nikdo si reskriptu nepovšimne. Zdá se
však, že socialisté se dověděli v čas o reskriptě
Pol
Němec
Abrahamowiež
Beck
Abrahamowicz
Praha
Vídeň
poslanecký sněmovna
16
article
buď od některého zapisovatele, nebo jiným způ
sobem, a hned, jakmile reskript byl přečten.
posl. Diamand vystoupil s hotovým návrhem,
aby se o novém jmenování zahájila ozprava. Pr
hlasování z Poláků nebyl ve sněmovně už nikd
kromě lidovců, ti však se hlasování neúčastnili
nýbrž vyšli ze zasedací síně.
„Džien. Pol.“ dodává, že podle všeho přec
nedojde na rozpravu o jmenování Abrahamowi
ezově, poněvadž v úterý bude učiněn návrh, aby
se páteční usnesení zrušilo. Ale bez skandálu se
neobejde ani takové opatření.
V Praze, 25. listopadu. (Mandát hr.
Dzieduszyckého.) V legitimačním výboru
učinil, jak známo, ruský socialiste Vityk návrh.
aby mandát býv. polského ministra krajana hr.
Dzieduszyckého byl zrušen, návrh ten však ma-
lou většinou propadl a nařízeno nové šetření
o průběhu volby. Z referátu Vitykova o man-
dátě hr. Dzieduszyského vysvítá, že jej sluš
klásti ještě do skupiny mandátů „čistých“, po-
něvadž podány proti němu pouze dva protesty.
hlasování se účastnil pouze jeden idiot a 41
nebožtík a rozdáno pouze 2000 hlasovacích
lístků, vyplněných již na hejtmanství jménem
tehdejšího ministra hr. Dzieduszyckého. Také
zatýkání při volbách bylo mírné a také jen
mírně se pilo. Kdo měl příležitost nahlédnouti
do volebních akt dra. Kozlowského neb
Duleby, ten musí dle posl. Vityka uznati, že
mandát Dzieduszyckého jest rozhodně „čistší
než celá řada jiných haličských mandátů, které
přijdou teprve na řadu.
V Praze, 25. listopadu. (Vladim. N
količ osituaci v Chorvatsku.) Bývalý
bánův náměstek v koaličné vládě chorvatské
Vlad. Nikolič rozmlouval za svého pobytu
v Pešti s redaktorem „Pest. Lloydu“. Dotknuv
se nedávně návštěvy Šumanovičovy v Pešti, ryt.
Diamand
Polák
Pol
Dzieduszycký
Kozlowski
Duleba
Vlad
Lloyd
Praha
Chorvatsko
Pešť
Vitykův o man
17
article
Nikolič pravil: Kdyby byl můj předchůdee
v úřadě Šumanovič přijal nabídku, aby vstou
pil do vlády dra. Rakodezaye, byl bych v tom
spatřoval důkaz, že se našly prostředky na roz
uzlení krise a rád bych mu byl nabídl svou po-
moc. Že však Šumanovič za daných poměrů od
mnítl přijati nabídku uherské vlády, znamená to
že v Pešti věří dosud v dra. Rakodezaye a hlavní
překážku, t. j. služební pragmatiku, nehodlaj
odstraniti s cesty. Služební pragmatiku odmit j
svorně Šumanovič i býv. ministr To ma
šič. Namítá se, že uherská vláda nemůže od-
volati pragmatiku, aby nezadala své vážnosti
Tak přísně se věc bráti nemusí — pravil Niko
lič. — Vždyť uherská vláda, když celou pragma
tiku vložila v jediný, prv, pazagraf, sama pro
hlásila, že činí jen zatímné opatře ji
které bude po čase nahraženo definitivným zá-
konem. Nic tedy nebrání uherské vládě, aby
o jazykově otázce pragmatiky znova vyjedná
vala s Chorvaty a dle dohody s nimi upravila
zákon tak, aby vyhověl i Chorvatům. Při tom
nemohlo by býti řeči o tom, že vláda služební
pragmatiku odvolává. Chorvatům může být
na konec lhostejno, v jakém jazyku železniční
úřadníci obeují se svými představenými; běží
zvláště o vnější služební jazyk. S bánem
Rakodezayem Chorvaté vyjednávati nemohou
Vždyť se dosud nepředstavil ani sněmu. Ne-
věříte-li nám, nechť jen rozpustí sněm. Výsledek
bude takový, že místo 20 Starčevičovců bude
jich zvoleno 30. O jejich stanovisku k Uhrám
svědči už ta okolnost, že zazlívají přívrženeům
rěcké resoluce i to, že vůbee šli do společného
sněmu pešťského. Na věci nie by se nezměnilo.
i kdyby chorvatská koalice dala svolení ku pra
gmatice. Celá země by se proti nim zvedla
Vždyť už nyní velice se v Chorvatsku vzmohli
odpůrci Maďarů. Ale uherská vláda mohla by
V drobném prodejít
Nikolič
Niko
Chorvat
Maďar
Pešť
Uhry
Chorvatsko
19
article
ranni číslo o robě
odpolední . . . . . . . za 2
Ve alislkách na venkově
ranní čínlo
odpslední . . . . . . . . 4b
Inseráty
přatí se hotově napřel
Přečplacení a inserty přijrmá sdenini-
strace v Mazianské ulicí č. 3.
Tam nacházejí se též redakee
tiskársa a espodice „Národnich Listů“
Eukopisy so novzansji
Mazianský ulice
20
article
i nyní nalézti oporu i v Chorvatsku, kdyby jed-
nala rozvážně a zbytečně Chorvaty nedráždila.
Ze Záhřeba, 23. listopadu. (Úřadnická
vláda.) V kruzích, blízkých bánovi, se tvrdí,
že již v nejbližší době bude jmenována nová
chorvatská vláda. Ale bude to prý vláda úřad-
nická, sestavená z vysokých úřadníků smý-
šlení unionistického (Maďarům příznivého).
Vláda bude míti ráz přechodný a má po-
trvati jen tak dlouho, dokud se poměry v Chor-
vatsku nevytříbí. Hned, jakmile bude jmenována
nová vláda, ustaví se prý také unionistické vlád-
ní strana, načež bude svolán také sněm. Jestliže
nová vláda nenalezne ve sněmě potřebné větši-
ny, rozpustí jej a vypíše nové volby, při nichž
se pokusí o vládní většinu sněmovní. Podaří-li
se opatřiti si novými volbami vládní většinu sně-
movní, odstoupí vláda úřadnická a sestaví se
nová vláda definitivní a sice už z řad poslane-
ckých.
Chorvat
Maďar
Chorvatsko
Záhřeb
Chor
21
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 25. listopadu.
Loyalné projevy Černohoroů.
Odhalené spiknutí na život knižete Nikoly
zavdalo obyvatelstvu celé Černé Hory podnét
k pořádání táborů, na kterých se děje veřejné
osvédčování věrné oddanosti panujícímu knížeti
i jeho dynastii. Černohorci uznávají, že spiknutí
bylo namířeno nejen na panovníka a dynastii,
nýbrž i na trvání Černé Hory.
Nejokázalejší ovšem byl tábor obyvatelstva
cetyňského. Lid volaje: „Živio gospodar!“a
„Smrť zrádcům!“ a zpívaje vlastenecké písně,
učinil ovace knížeti, následníku Danilu a kne-
ževiči Mirku.
V „Glase Crnogorea“ prohlašuje Iéo Petro
Plamenac, bratr serdara Sávy Plamence, o němž
listy nepřátelské roznášely, že byl úkladně za-
vražděn pro svou cposici, že tvrzení takové jest
obmyslnou lží a že bratr jeho vykonal sebe-
vraždu dne 12. (25.) záři t. r. v Uleínu pře
obecním soudem.
Danila
Mirek
V Glas Crnogoreo
Petro Plamenac
Praha
Černá Hora
Sáva
Lido
obecní soud
22
article
Štáb polských revolucionářů zalčen.
Ve Varsavé zatčeno 123 ler polské
strany socišlně-revoluční, mezi nimi »štáb pěti«,
jenž řídil atentáty, politické vraždy a expro-
priace. Mezi zatčenými vypátrání vrahové poli-
cejníeh strážníků a úřadníků, členově organisace
pro vyvolání revoluce ve vojšté a účastnik noč-
ního přepadení poštovního úřadu na Vspomne ulici.
Vážné dozvuky procesu Hardenova.
Na rozkaz Viléma II. zavedeno bylo proti
bývalému veliteli gardového pluku hr. Hohe-
nauovi čestné řízení za předsed. gen. z Löwen-
feldu. Hrabě dopustil se poklesků roli mrav-
nosti. Provinil li se jimi také proti § 175. r.
zák., ukáže vyšelřování.
Generál Kessel, velitel gardového sboru,
podá demisi.
Napjetí v Portugalsku.
Poslední zprávy z Portugalska došlé přes
Madrid a Pařiž znějí velmi povážlivě. Reroluční
hnuti lomeuje zemí. Madridské žurnály ličí si-
tuací v Portugalsku jako nanejvýš vážnou.
Všichni záložníci jsou svoláni. Mnoho žurnálů
bylo zastaveno. Španělský senátor Debuen podá
ke vládé dotaz o situsci v Portogalsku, aby do-
sáhl prohlášení, že Španětsko zůsta ne
zcela neutrální vůči všem uda-
lostem v Portugals ku.
Z Paříže docházejí velmi poplašné zprávy
Jistý bývalý portugalský ministr prohlásil vůěi
Hardenův
Vilém II
Hrabě
Kessel
Debuen
Vspomne ulice
Hohe
Löwen
Portugalsko
Madrid
Paříž
23
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Mladá léta »božské Sáry«.
Ozvěnou memoirů S. Bernhardtovy píše Marie
Laudova-Hořicová.
Dojista není mezi žijícími ženami jediné
která by byla tak slavena i hanobena, tak hýčká
na i pronásledována, tak zbožňována i vysmí
vána, tak velebena i skandalisována, tak milo-
vána i nenáviděna jako Sarah Bernhardtova,
A není mezi žijícími umělkyněmi jediné, jejíž
jméno by bylo tak populární.
Každý krok její v uměleckém i soukromém
životě tisíce per posuzovalo, vychvalovalo, zn-
tracovalo, zveličovalo, bagatelisovalo, poetiso-
valo i profanovalo.
Nejvzletnější básně i nejbanálnější odrho-
vačky, nejnádhernější portrety i nejohyzdnějš
karikatury zvěčnily „božskou“! Saru.
Viktor Huge klečel před ní na kolenou.
vzdávaje hold jejímu velikému umění. Koruno-
vané hlavy světových velmocí skláněly se před
ní v obdivu. Aristokracie ducha, rodová i fi-
nanění kladla jí k nohám pocty, nádheru, pře-
pych a bohatství a vedle toho pamílety a letáky
smýkaly ji blátem veřejného pranýřování.
Sarah dovedla píti lahodu i trpkost uměle-
ckého i soukromého života plnými doušky. Ne-
znala míry. Bez skrupulí, bez ohledů, bez obav
a úvah řítila se vzdutými vlnami života tu kři-
šťálově jasnými, tu výhružně kalaými. V šíleněm
letu náhle e zastavila, obsáhla dlouhým pohle
dem svoji pouť — a krátká zastávka před no-
vým letem stačila, aby s gracií, v kvapíkovém
tempu vylíčila světu své dosavadní vzpomínky
a dojmy.
Výtisky prvního díla vzpomínek rozletély
se světem: „Ma double vie“, „Mémoi-
res de Sarah Bernhardt“. Kniha ob-
sáhlá: 579 stran.
Rozevřete knihu kdekoli, téměř na každé
stránce čeká překvapení. Sarah vůbec ráda pře-
kvapuje a dává se překvapovati.
Sára
Laudův
Hořicová
Sarah Bernhardtův
Huge
Sarah
Mémoi
Ma double via
res jít Sarah Bernhardt
24
article
Již její narození bylo jakýmsi překvape-
ním. Matka, proslulá kráska semitského původu.
stále obklopená etiteli, z nichž někteří náleželi
vysoké aristokracii, povila Saru v šestnáctém
roce svého věku. „Otec byl pak v Číně,“ praví
Sarah, „proč — nevím
Dovídáme se o něm ještě, že byl. „krásný
jako bůh“, že k jeho přání byla Sarah, dospíva-
jící v dívku, pokřtěna, a že záhy zemřel, zane
chav jí věnem sto tisie franků, a matce doživotní
rentu. Opona za otcem padá. Větší role mu nen
v knize přidělena.
Dojemně líčí Sarah nejútlejší dětství, pro-
žité u kojné v Bretani. Do svého čtvrtého roku
znala pouze bretoňský dialekt. Kojná ji nazý
vala „Fleur de-Lait
Mladičká maminka Sařina stále a ráda ce-
stovala. Byla ve Španělich, v Anglii, v Berlíně
Christianii, přijela zlíbati Saru a hned zase od
jela do své rodné země, Holandska.
„Posílala,“ píše Sarah, „kojné šaty a mn
koláčky. Psala jedné z mých tet: „Dej pozor
na Saru, přijedu za měste.“ Za měsie psala
druhé ze svých sester: „Navštiv dítě u kojné,
přijedu za čtrnáct dní.“ Tyto „tety“ byly tehidy
ve věku od patnácti do dvaceti let. Zřídka jen
navštěvovaly malou neteř.
Sar
Sarah
Fleur
jítLait
Čína
Bretaň
Anglie
Berlín
Christiania
Sara
Holandsko
25
article
Leč náhlá katastrofa svolala celou rodinu
do Bretaně. Sarah, v nepřitomnosti kojné, padl
do plamenů v krbu, a značně se popálila. Ma-
minka, provázena suitou svých přátel i sestrami.
přispěchala malou pacientku ošetřovati. Když
se popáleniny zahojily, zůstala Sarah zase sama
u kojné, až do dne, kdy si zlámala ruku a nohu.
Nové shromáždění rodiny i přátel. Tento-
kráte nemoc s rekonvalescencí trvala mnohem
déle a Sarah byla ošetřována u maminky v bě-
lostné, vonné postýlce. Navštěvovali ji matčini
přátelé, příbuzní, tety, malí bratranci a sestře-
nice. „Můj mozeček nechápal, proč najednou
tolik lidí mne má rádo, když až posud mne milo-
val pouze jediný tvor.
Po svém zötavení byla dána Sarah do pen-
sionatu v Auteuílu. Když maminka s ředitelkou
vyjednávala stravu a ostatní, pravila též: „Zde
máte krem, který jsem sama připravila. Přéji si
aby obličej, krk a ruce mě dcerušky vždy před
spaním byly jím potírány.“ Ředitelka chtěla cos
poznamenati, leč maminka netrpělivě dodala.
Zaplatím dvojnásobný poplatek za prádlo.
Tak dbala maminka o pěstování pleti malé
dcerušky; a snad i tomu dékuje Sarah, že do
pozdního věku si zachovála svěží a mladistvou
V pensionátu byla Sarah dosti ráda, jer
slečnu Karolinu nenáviděla, která prováděla na
neposlušných chovankách citelné tresty pravit-
kem. Sarah patrně přicházela s ní do častějších
styků. Leč odškodnily ji za to hojné návštěvy
u strýce Faura, jenž měl za choť jednu ze sester
matčiných. Byl majitelem panství a otcem dvou
dětí, s nimiž Sarah ráda skotačila a lovila
v potnce.
Sarah
Karolina
Faur
Bretaň
Ma
26
article
Kdysi chtěla Sarah přeskočiti hluboký při
kop a bratranee tomu bránil. Sarah příkop pře-
skočila, ale notně se potloukla. Když ji odnášeli
do domu, křičela: „Vzdor všemu začnu
znova, budete-li mi brániti. Vždy budu dělati,
co chci.“ Obvázali ji a uložili. Teta se tázala,
má-li nějaké přání. „Chtěla bych mit papíry n
dopisy s heslem „Ouand měme“ (Vzdon
všemu). „Hrozné dítě,“ řekla teta, ale paplri
Sarah dostala; a po dnes píše na papírech
s heslem: „Quand měme“. I kniha „Vzpomí-
nek“ nese na štítě toto heslo.
Po dvou letech přestěhovali Saru z pensio
nátu do kláštera v Grand-Champs.
Tam z počátku nešlo vše hladce. Sarak
vyprávi, že mívala často ohavné záchvaty zlosti
v nichž pozbývala vlády nad sebou. Když ji
poprvé jeptiška česala a chtěla kadeřavý, nepo-
volný vlas její nemilosrdně narovnávati, stloukln
a skopala ji Sarah tak, že z toho byl neslýchaný
skandál v klášteře.
Prostřednictvím něžné matky kláštern
Žofie vše se urovnalo. „To byla světice,“ píše
Sarah, „ke které jsem Inula celou duší.“
Na počest arcibiskupa Siboura, jenž ohlási
klášteru návštěvu, chystány různé slavnosti.
K nim náleželo též divadelní představení. Matka
Terezie, sepsala kus, v němž hrály hlavn
role nejen chovanky, ale i domácí pes César.
jenž představoval obrovskou rybu v originálním
kostymu. Saře nebyla přidělena žádná role, alo
Sarah
Sar
Žofie
Sibour
Terezia
César
GrandChamps
Sara
27
article
plet.
její přítelkyně lostala anděla Rafaela, a jelikož
ji Sarah často z role zkoušela, uměla ji již sama
z paměti. Při generální zkoušce anděl Rafae
pro trěmu neznal z role jediného slova a s úpěn-
livým pláčem prosil o zbavení své andělské hod-
nosti. Sarah se nabídla v náhradu, byla přijata
a hrála — peprvé ve svém životě.
Arcibiskup nejvíce tleskal psu Césarovi.
jenž provedl umírání ryby nade vše očekávání
dokonale; Sary se zeptal, je-li to ona, která
ještě není pokřtěna, a přislíbil, že ji přijede
sám pokřtit.
Velmi se na to těšila, ale nedočkala se
arcibiskup byl zavražděn před tím na stupních
oltáře.
„Zdálo se mi,“ píše Sarah, „že vrah Verger
i mne zasáhl — v mé vděčné lásce k prelátovi.“
Ani otec se křtu Sařina nedočkal, zemřel právě
před tím.
Rafael
Sarah
César
Sařin
28
article
Sarah vypravuje dále mnoho ještě smu-
ných i veselých episodek ze života klášterního.
s kterým se těžko loučila, když ji matka
patnáotiletou, odvážela do své domácnosti v P
říži.
Svolána rodinná rada, k níž pozváni též in
timní přátelé. Rozhodovali o Sařině budoucnosli.
Matka měla ještě dvě dcerušky, devítiletou
pětiletou. Záleželo jí na tom, znopatřiti Saru e
nejdřive.
Sarah chtěla se státi jeptiškou. Poručník
chtěl ji provdati. Matka nezasáhla do porady an
slovem, hledíc si jen svého vyšívání. Jeden
z přátel matčiných, vévoda Morny, prohodil:
„Víte co? Dejte ji do konservatoře.“ Následo-
vala debata. Vévoda se nudil a odešel. Po jeho
odchodu rozhodnuto, že Sarah půjde do kon-
servatoře.
„Nechci být herečkou!“ křičela Sarah.
„Viděla jsem Rachel, když jednou příšla do
kláštera; byla bledá a slabá a jeptišky řekly,
že je to následkem namáhavého povolání. Jedna
z chovanek vyplázla na ni za jejími zády jazýk.
Nechci, aby lidé za mnou vyplazovali jazyky!“
Leč Sarah osudu neušla. Stala se žačkou
konservatoře a po dvou letech členem Comédie
Franoaise
Sarah
Ráchel
Sara
Comédie Franoais
29
article
Tuto událost oslavila zeta Faurova slavnost-
ní hostinou, které se zúčastnili též: Vévoda Mor
ny, ministr Walewski, hrabě Kératry a Rossiní,
jenž téhož večera doprovázel Saru při melo-
dramatické improvisaci.
Zřejmo, že Sarah neměla při svém vstupu
na dráhu divadelní krušné a nuzné začátky, ja-
kými byly nuceny se probíjeti tak mnohé z je-
jich koiegyň. Tu bylo hned na počátku hojnost
vlivných, mocných rukou, které jí odklizely
z cesty ostré kaménky i kameny, aby lehce,
snadno a rychle mohla kráčeti ku předu.
Z toho plynuly mnohé výhody, ale také
stinné stránky, k nimž se pozdějí vrátím.
1. září r. 1862 Sarah poprvé vystoupil
v roli Iphigenie v Comědii O tomto předsta-
vení cituje kritiku Sarceyovu, jenž chválí vyso-
kou, štihlou postavu, správné držení těla, při-
jemnou tvář a jasnou výslovnost. „To je vše,
co možno prozatím říci,“ končí kritik.
Matka Sářína řekla o něm, že je idiot, její
dcera že byla rozkošná, ale kmotr podotkl, že
Sarah má příliš suché ruce.
Faurův
Walewski
Kératr
Rossinit
Sar
Sarah
Ifigénie
Comědie
Sarceyův
Sářín
30
article
Celá rodina byla , řesvědčena, že se Sarah
v Comědii uplatní, udělá karieru a zůstane tam
již pro eelý život. Výbušná povaha mladé he-
rečky jim však koncept popletla.
Byla oslava Moliéra. Sarah přivedla pěti-
letou sestřičku, která náhodou šlápla starší, za-
sloužilé umělkyni na vlečku. Tato dítě odstrčila
tak že padlo a zranilo se do krve. Sarah věno-
vala obstárlé kolegyni lichotku, asi jako „zlá
husa“, ta oplatila i s úrokem, a Sarah zakončila
dialog tím, že vytala kolegyni notné dva poli-
čky. Neslýcháno v domě Moliérově! Začátečniee
zpolíčkovala zasloužilou societérku. Všichni če-
kali, že strop se sřití. — Sarah, patrně diky
vznešeným svým stykům, nebyla okamžitě pro-
puštěna. Dáno ji na vůli buď odprositi, neb za-
dat za propuštěnou. Neodprosila — šla. První
jednání životního dramatu sehráno
Dvanácte let uplynulo, nežli se zase vrátila
do domu Molirova: místo začátečníce vrátila
se umělkyně evropského jmena. — —
Sarah
Moliér
Moliérův