1
masthead
Ročník XXXXIV,
2
masthead
V Praze, v neděli dne 25. září 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí se
v Praze v administrnci
na čivrt leta . . . . 5 K —
s dvojí denáškon
n Evt leta . . . . 7 K 50h
ve Blislkách: a K 30
na měsíe . .
Poštou:
a měsíe
n rkia . . . : 9 k ei
s dvojí zásilkou
měsíe
dtrrt leta . . . nke
Praha
5
title
Onešní číslo pro Prahu le o 22 stranách.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 24. září. 8 hod
15 min. večer. (Původní telegram zvláštního
dopisovatele »Nár. Listů.«) Generál Orlov
dán bude následkem známého chování
se svého v bitvě u Ljaejanu na od-
počinek.
Poškození, způsobená na loďstvu
portarturském při známém jeho vý
padu z přístavu, jsou již úplně opra-
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 5.)
vena.
Orlov
Petrohrad
7
article
Jih slovanský probuzen k no
vému životu!
Jih slovanský probuzen k no
vému životu!
V podmračno trudů, protivenství a příkoři
jimiž zkrušen jest život Slovanův říše rakousko-
uherské bezohlednou a nezřízenou panovačnost
Němců jako Maďarů, zaletá jasný, radostnýa
blahoplodný slunný paprslek z jihu slovanského.
Bělehradská korunovace nového srbského krále
Petra Karaďorděviče nebyla, jak nepřátelé Slo-
vanstva doufali, pouhým obřadem monarchickým
v malém království, bez dalekosáhlejšího poli-
tického významu, nebyla jen pouhou »větší
národní slavností bělehradskou«, jak nedávno
ještě v Pešti a ve Vídni se posmívali: alebrž
vyspěla na velikou a politicky vysoce důležitou,
ne-li epochální událost v životě jižního
pobalkánského Slovanstva.
Toho se škůdci a zapřísáhli protivníci věc
slovanské onoho dne, kdy z vůle národa srb
ského povolán na zkrvavený trůn Obrenoviči
zbědovaného království srbského — emigrant
Petr Karaďorděvič ze svého zátiší švýcarského,
věru ani ve snách nenadáli, že během pouhých
patnácti měsíců poměry v Srbsku tak utěšeně
se vyčasí, že země, rozervaná tolikerými ne-
sváry a zmatky, se tak podivuhodně uklidní.
spořádá, zkonsoliduje, novým životem zvelebi.
jako se vděk moudré, vlastenecké vládě Petra
Karaďorděviče, tohoto pravého krále svého lidu
v době ku podivu krátké skutečně stalo.
A nejen to, stalo se ještě neskonale více
vyplněn nejluznější sen všech upřímných přá el
jižního Slovanstva: pohasla nadubro bývalá, ci-
zinou úkladně živená nesvornost, žárlivost kme-
nová mezi Bulhary a Srby, nadešlo neto-
liko sblížení přátelské mezi jejich panovníky,
alébrž i mezi národy samými a to sblížení tak
bezelstné, tak srdečné, jakož o tom svědčí vzá-
jemné sjezdy, návštěvy a bratrské manifestace
vzdělanců srbských a bulharských v prošlém
roce stále se opětující.
Slovanův
Němec
Maďar
Petro Karadjordjevič
Obrenovič
Karadjordjevič
Bulhar
Srba
Pešť
Vídeň
Srbsko
8
article
A jestli že vinou demonického Milana i syna
jeho Alexandra panovával chlad mezi Bělehra-
dem a Černou Horou, jestli že bývaly doby, kdy
při dvoře bělehradském osnovány nejošemetnějši
pikle a klevety proti chrabrému knížeti Černé
Hory, aby Srb nedůvěřoval svému bratru Černo-
horci, dnes všechno to bejlí dábelské je šťastně
do kořenů vypleněno a lid obou slovanských
vlastí lne k sobě u vědomi, že jsou syny jednoho
rodu, jedné krve srbské, jimž společný osud
a společná budouenost pod spřátelenými dyna
stiemi slovanskými.
Veškera tato blahá a pro přítomnost i budou-
enost všeho jižního Slovanstva z míry důležitá
proměna věcí na Balkáně došla svého plného
a šíropatrného výrazu při slavné korunovaci běle-
hradské. Jestli že ji vyslanectva a zvláštní po-
selstva velmocí evropských dodávala patřičného dů-
stojenství a lesku, jestli že ji nadšený jásot nepře-
hledných tisícův lidu srbského ostkvival nejposvát-
nější velebou, silou i jemností až k slzám tklivou:
tož dovršen byl tento krásný obraz štěstí národa
tak dlouho mučeného radostným příhlasem
bratří Černohorcův a Bulharů, vyslavších skvělá
poselství nejpřednějších státníků a vlastenců
svých ke korunovaci krále srbského, aby blaho-
přáli jemu i národu srbskému s upřimnost
v pravdě bratrskou.
A korunovaný král srbský osvědčil se vtu
chvíli pravým mužem na pravém místě.
Slova jeho, jakými vděčil poslům bulhar
ským i srbským, šla ze srdce ryzího, upřímn
slovanského národovce a půjdou k srdcím
všemu jižnímu Slovanstvu.
Alexandr
Srb
Černo
Černohorcův
Bulhar
Černá Hora
Balkán
9
article
»Srbsko a Bulharsko« — pravi
král Petr při hostině na počest bulharskému
poselstvu — »byli po staletí spolutrpiteli
Ve svých novějších dějinách měli Bulhaři jak
Srbově málo šťastných dnův. Takovým vzáeným
dnem jest pro nás dnes naše korunovace-
S upřímným nadšením účastnili se Bulhař
slavnosti naší. Jako jste byli našimi soudruhy
v utrpení, jste soudruhové radosti naší. Prosím,
vyřiďte vznešenému knížeti Ferdinandovi
šlechetnému národu bulharskému naše díky.
jakož i naději naši, že Srbsko bude míl
záhy příležitost, aby se odvděčilo
Bulharsku stejnou pozornosti!«
Však ještě větší sensaci způsobila zdravice
již král Petr improvisoval ku poctě knížete černo-
horského. Odkazujeme čtenáře k plnému znění
této památné manifestace, bez odporu jedné
z nejkrásnějších, jaké znají dějiny Slovanstva,
tak bohaté mučednictvím a bohatýr
stvím, jako pohříchu chudé vzá-
jemnými osvědčeními ducha svorné
bratrské lásky, nežárlivé skromnosti a uznalosti
upřímné.
Nuže, po šesti staletích první koruno
vaný král srbský v nejvážnější době Slo-
vanstva opět osvědčuje tohoto ducha vzácného,
vzdávaje téměř synovsky vroucí hold bohatýr
skému knížeti a národu nejmenšího státu slo-
vanského, uznávaje a velebě jeho zásluhyo
osvobození všeho srbského národa.
Smáli se nepřátelé Slovanstva ochuzenému
Srbsku a jeho králi, že nemá prostředků, aby
si ke korunovaci dal uliti drahocennou zlatou
démanty zdobenou korunu.
Petr
Bulhar
Srbův
Ferdinand
Srbsko
Bulharsko
10
article
Král Petr však odpověděl jim důmyslně
tím, že dal si ukovati korunu srbsko
z děla, ze kterého slavný osvoboditel Srbsk
a praděd jeho, hrdina Černý Jiř! (Kara
dordě) v boji za osvobození národa srbskéh
pálil v řady osmanské. Nyní pak ve své zdravie
knížeti černohorskému výborně vysvětlil přátelům
i nepřátelům historicko-politický význam této
skromné železné koruny král. srbského, řka-
»Těžké dni prožil národ srbský, než došel do
skrovného děla, z kterého nová jeho královská
koruna zkována. Ne méně ale těžké bylo stolet
zápasů národních od děla Karaďorděva do dne-
ška. Hrdinná Černá Hora, panovník jejíz
domu Petrovičů, v první řadě nynější go-
spodar Černě Hory, bojovali za Srbsko a ná-
rodní hrdost a chránili je. Oni všichni mají
zásluhu o tuto korunu. Srbsko a Srbstvo hude
jim za to uznané. Děkuje dnes drahým bratrům
černohorským za pozdravy, které nám zaslali.
můžeme k nim zvolati: »Tato koruna zkovánu
snahou všech nás; na koruně jest vaše práce
honoste se jí. Vyzývám vás, pánové představi-
telé církve a národa v S bsku, abyste tomut
osvědčení mých citů dali zjevný důkaz zde před
synem gospodára Černé Hory, před hlasatelem
bratrské vzájemnosti a jednoty!«
Korunovaný král srbský může být jist,že
slova jeho vzbudí nejradostnější ohlas po všem
šírém světě slovanském až do končin dálné Asie,
kde bojují té chvile molodci ruští boje nejtěžší
Petr
Petrovič
Srbsko
Černá Hora
Asie
Karo
Černá Jiř
Karaďorděva
11
article
J. P. Z Vídně, 23. září.
Dnes tomu právě pět roků, co „vydán
rozeslán“ říšský zákonník, ovšem pouze něme
cký text, obsahující na prvním místě císařsko
nařízení, kterým upravuje se hospodářský po-
měr k zemím uherské koruny. Paragrafem čtr
náctým prosincovky stal se tu akt velikého, zá
sadního, pronikavého dosahu. Ne tak meritorně
jako forniálně. Neboť vyrovnání, také parla-
mentně vyřízené, bylo by se uzákonilo — podle
všech zkušenosti předchozích, jak je obě vlády
smluvily a jak bylo ve Vídni a v Pešti sněmov-
nám podáno. Arci definitivně. Tu však aktivo-
váno bylo bez parlamentu, ba proti němu
provišorně. Do schválení celé akce té sborem
zákonodárným, říšskou radou. Byl to čin míni
sterského absolutismu, jehož nahotu částečne
kryl fíkový list vzpomenutého článku ústavního
Nařízení dáno bylo již 21. září. Týkalo se
nejdůležitějších částí vyrovnání s druhou polo-
vinou: celně-obchodní smlouvy s Uhrami, úpl-
ného výkupu státovek, zavedení měny korunové
jako měny zemské, prodloužení privileje rakou-
sko-uherské banky a spořádání 80millionového
dluhu. Veliký kus odstaven. Kabinet hr. Fr-
Thuna ho neaktivoval přese všechen tlak s hůry
přese všechen tlak z Uher, přese všechny ohledy
které měl a zastupoval chef vlády k činitelům
rozhodujícím. Přikazovací řízení zůstalo mezi
nebem a zemí. Když ministři podepsali histori-
ckou listinu císařského nařízení, byli si vědomi.
že vykonali své poslední pořízení a že nadeše
čas, aby odstoupili. Ministerstvo Thunovo po
dalo neprodléně demissi.
František
Thun
Thunův
Vídeň
Pešť
Uhry
skýuherský banka
12
article
Od ledna r. 1899 veden tuhý boj, nežl
se odhodlalo, vyrovnací předlohy uskutečnit ne-
parlamentně. Podrobnosti boje toho jsou m
všechny povědomy. Ale nelze jich ještě všecl
dáti na veřejnost. Jenom cíp závoje, halícího
je, mohu a chci dnes odhaliti. Ne tak pro zájen
historický, nikoli také proto, bych prozrazoval
intimnosti a důvěrnösti, jež odehrály se v polo-
šeru jednak ministerských kanceláří, jinak mez
palácem ministerského předsedy a dvorním hra-
dem, nýbrž aby poučením a výstrahou byla pu-
blikace ta pro lidi budoucí. Historie je vždycky
nejlepší učitelkou, zvláště v Rakousku, onom
státě, kde věci se opakují a chyby politické
s nimi.
Rakousko
13
article
Vláda Thunova postavena byla před hot
vou událost ujednání koruny s Kolomanem Szel
lem. Čtvrté vyrovnání rakousko-uherské byl
podrobeno jím nové redakci — na prospěeh
uherský. Hr. Fr. Thun náleží ke šlechticům.
kteři vidí svůj úkol, státi trůnu nejblíž a plniti
jeho vůli. Sama sebe své kollegy ministerské.
také ty, kteří byli poslanci lidu, považoval jenom
za vykonavatele této vůle. Ani jiní pravou a sku-
tečnou loyalitou prohlašovali upřímnosta
pravdu, on loyalitě rozuměl jen tak, že je
svrchovanou poslušností. Ale také tento konser-
vativní, krajně oddaný aristokrat vzepjal a vze-
přel se. Nesklonil a nepodrobil se. Neohnul se
větrem jako vrbový prut. V polovině únorové
sešla se ministerská rada. Usnesla se na roz-
hodném protestu a přesně a jasně vytkla meze,
po které jíti chce a za kterými vzdávají se
všichni ministři portefeuillů. Následovaly au-
dience hr. Thuna a dra. Kaizla. Vážnější, nežli
všechny předchozí. Jeden ještě krok a kabinet
byl by odešel. Sebevědomě, hrdě, slavně. Byl
by to býval odehod tak pyšný, tak okázalý, tak
imposantní, jakého nebylo, co Rakousko m
konstituci. Nedošlo k němu.
Co způsobilo peripetii, co přimělo hraběte
Thuna a dra. Kaizla ke kompromisu, nelze m
dnes vypravovat. Ale říci mohu, že motiv by
u každého jiný. U bývalého místodržitele če-
ského naprostá oddanost, u českého ministra
víra, ona víra, která se rodí vždycky ještě pořád
z půdy, tolikerým zklamáním zdeptané, víra,že
Thunův
Szel
František
Thun
Kaizl
Hradec
Rakousko
14
article
Bez parlamentu.
Bez parlamentu.
svojí obětí prospěje národu českému. Doufal
věřil, byl přesvědčen jako jiní, a byl zklamán
jako jiní.
Dlouho mluvili jsme o tom 17. února.
Toho dne domlouval jsem mu k odstoupení a
refrain všech výkladů mých byl: „Jděte dobro-
volně! Až odbudete vyrovnání, nepůjdete dobro
volně. A národně nevyzískáte ničeho.“ Jeho
námitka zněla: „Každý Čech, vědomý sobe
svojí zodpovědnosti k lidu, musil by jednat
stejně. Dokud mám záblesk naděje, že mu po-
mohu a prospěji, setrvám. Že se portefeuillu
nedržím, víle.
Mluvili jsme dlouho zase o tom dne 4. září
Věděl, že jednaje bona fide, byl oklamán. Pl
trpkosti, ale prost vší malomyslnosti a naplněn
hlubokou vírou ve zdar a pokrok národa če-
ského, podepsal se na eísařském nařízení ze dne
21. září a pak na demissi celého kabinelu.
Mouřenin vykonal svoji povinnost, mouřenín
mohl jíti.
Nařízení, vyhlášené dnes tomu pět let, ne-
bylo parlamentem do dnes schváleno. Leží ne-
vyřízeno jako nespočetná jiná. Jeho meritum
nahraženo bylo druhým vyrovnáním Szellovým
— třetí to redakci čtvrtého vyrovnání s Uhrami
— které smluveno s kabinetem Körbrovým v noei
ze dne 31. prosince 1902 na 1. leden 1903.
Doufal
Mouřenin
Szellův
Čechy
Uhry
jít dobro
15
article
Celní tarif a smlouva celně-obchodn. ve výboru
načaty, ale nedodělány. A kdyby tam se schvá-
lily také beze změny — v celním tarrfě staly se
již — tou dobou neni naděje, že dostanou se no
přetřes v plenu. Kdyby tedy maďarský parla-
ment jim dal na podzim anebo z jara placet, po-
moženo nebude tím nic. Hr. Štěpán Tisza vy-
mohl na říšském sněmě zvýšenou civilní listu
a viděli jsme v posledních dnech vzácnost, že
v Uhrách povolena společná záležilost, která
v této polovině říše je za trvajících okolností
vyloučena.
Projde-li druhé vyrovnání Szellovo v Uhrácl
poslaneckou a magnálskou sněmovnou, bude
zde aktivováno paragrafem čtrnáctým jako prvni
vyrovnání Szellovo dnes před pěti roky bylo.
Při takových věcech jedná se u Maďarů jen
cenu. A ta se najde. Nebude-li východiska ji-
ného, vyprší smlouva eo ipso r. 1907.
A neoddávejme se nižádnému klamu: take
obchodní smlouvy, se souhlasem, jak Uherska.
tak cizích států zúčastněných, budou aktivovány
mimoparlamentně a stejně opatřeny budou pe
níze na mimořádné výdaje vojenské. Je rozhod-
nuto, je pevně rozhodnuto, že povládne se bez
parlamentu. Důvod nalezen bude v latinských
slovech: „dura necessitas — krutá nutnostl“
Jest a bude dobře, uvědomíme-li si tyto
již určité disposice u budeme-li počítati s nimi.
protože je vůbec a v politice zvláště jasná si-
tuace nejlepší. Nemíním dokonce věc tak, že by
odhodlání kruhů rozhodujících, vládnouti bez
parlamentu, způsobené českou taktikou, měl
působiti na tuto. Setrvačnost je silou, nejenom
ve fysice, ale také v politice. A slove Juliana
Štěpán Tisza
Szellův
Maďar
Julianus
Hradec
Uhry
Uhersko
16
article
Dunajewského, že „vytrvalost vítězí“, také dnes
má platnost. Má-li dr. Körber svoji vytrvalost.
náme my také svoji! A my nebojíme
se konce závodu obou vytrvalostí. Národ proti
jedinci, věc skromně spravedlivá proti zvráce
nému systému, národ, který tu jest
zůstane cenným činitelem státu a monarchie
proti ministerstvu, které je tu na čas, na ne-
vděčný úkol, t. zv. státní nezbytnosti jakž takž
odbýt, ne, ne, my nebudeme malomyslnými,
když dr. Körber užije apparátu čl. XIV., jakc
ho neužil ještě žádný ministr, ani Ignác Plener.
jako nebyl malomyslným dr. Kaizl, když pode-
psal se před pěti roky na ministerský svůj testa-
ment. Pan dr. Körber, který byl povol án,
aby zjednal normální poměry v
parlamentě, bude míti jméno nejne-
parlamentnějšího ministra v politi-
eké historii rakouské, kteráž opakuje se. Také
hr. Thun musil zemřít a byl víc než on.
V drobném prodejit
zanní číslo o zobě . . . za 8b
odpolední
. . . za 2
Ve filialkách na venkově
ranní číslo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Iuserá t
platí re hotov ě sapřel.
Přadplacení a inssrty přljímá sdmini-
strace v Marianské ulici č.3.
Tam naebizejí se těž re dabce
tlskárna a expediee „Národnich Lista“
Rukopisy se nevraceji.
10h
doktor
Körber
Plener
Kaizl
Thun
Iuserý
Národnich List
17
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 24. září. (Ná v štěva český ch
středních škol v Opavě.) Tyto dni,
když se konal zápis žáků do nově zřízeného
prvého ročníku českého učitelského ústavu
Opavě, přinesly všechny vídeňské listy souhlas-
nou zprávu z Opavy, že olevření prvé třídy
českého učitelského ústavu umožněno tím, že
do něho přestoupili 22 žáci z českého gymnasia,
následkem čehož pátá třída gymnasia bude ietos
téměř prázdna. Podobný klep šířen i německými
listy slezskými, které se již těšily, že následkem
zřízení českého učitelského ústavu nezbude
žáků pro české gymnasium r toto pro nedo-
statek návštěvy bude v krátké době zavřeno.
Dnes podává „Opavský Týdenník“ výkaz
o letošním zápisu do českého gymnasia v Opavě,
dle něhož do prvé třídy přijato 57 žáků, do
druhé 36, do třelí 34, do čtvrté 29, do páte
22, do šesté 20, do sedmé 11 a do osmé 18
žáků, celkem tedy 227 žáků. Uváží-li se, že ná-
vštěva německých gymnasií v Praze a v před-
městích zřídka kdy přestoupí číslo 150, ale
z pravidla se pohybuje hluboko pod tímto čí-
slem, jest jasno, že návštěva českého gymnasia
opavského i po letošním zřízení českého učitel-
ského ústavu předčí nad návštěvu gymnasií ně-
meckých. Není však obav ani do budouena.
Praha
Opava
18
article
Veškero téměř žaetvo českého gymnasia opav-
ského pochází z Opavska a jen několik málo
žáků je z Moravy. Opavskému gymnasiu ne-
uškodilo ani zřízení českých gymnasií v Místku
a v Mor. Ostravě, českých reálek v Mor. Ostravě
a v Příboře a proto mu neuškodí ani nový uči-
telský ústav, jehož bylo dávno nezbytně třeba.
Pokud se týče učitelského ústavu, přihlá-
silo se letos do prvého ročníku 56 žáků, ale ři-
jalo mohlo býti pouze 33. Výbě. byl tedy vělmi
přisný, čímž odpadá i další klep německých
listů slezských, že nově zřízené slovanské uči-
telské ústav) ve Slezsku budou se naplňovati
brakem, odmítnutým z jiných středních škol.
Opavsko
Morava
gymnázium v Místek
Ostrava
Příbor
Slezsko
19
article
Školní rok na opavské české pobočce zahájen
byl 23 září obvyklými bohoslužbami.
V Praze, 24. září. (Uherský hlas
o situaci v Rakousku.) Orgán hr. Ap-
ponya pojednává o začínající v Rakousku sně-
movní kampani, ale neočekává od ní opět ni-
jakého zisku. Obstrukce v Rakousku uzákoněna
od té doby, co jí bylo dovoleno svrhnouti vládu
Badenovu, a nyní každá politická strana má se
za oprávněnu zmařiti obstrukcí každý návrh,
každou předlohu, která se jí nelíbí. „Na rakou-
ské strany — píše jmenovaný list — hodí se
říkadlo: Chtějí býti svobodni, ale neumějí býti
spravedlivi! Svobodou rozumí každý. (?) jen
svobodu pro sebe. Snaží-li se kdo o vlastní
práva, zájmy neb přání, je to v pořádku, ano
jest to i cnost. Činí-li však druhý totéž, jest t
ohavnost a pokládá se téměř za povinnost proti
němu zakročiti ... Za takových okolnosti bude
debře, stlačiti očekávání od rakouských politi-
ckých poměrů na míru nejmenší. Zlepšení v nej-
bližší době nadíti se nelze a budeme rádi.
jestliže se poměry v Rakousku aspoň nezhorší.
Hr. Taaffe se vyslovil, že všechny v Rakousku
uspokojiti nemůže a proto jest jeho snahou
mírná, všeobecná nespokojenost. Nebyl to pro-
gram ani ctižádostivý, ani povznášející, ale jako
tehda, jest i dnes jedině možným praktickým
programem v Rakousku.“ Jen že — dodáváme
k úvaze peštského listu — dr. Körber se neřídí
programem Taaffovým. On jednu stranu, Němce.
skutečně uspokojil na účet strany jiné, nás
Čechů a Slovinců. Mluví-li peštský list o stra-
nách, jež svobodu pokládají jen za svůj vlastní
majetek a odpírají ji stranám jiným, měl ořímo
poukázati na Němce.
Ze Záhřeba, 22. záři. (Maďarské ná-
rodní školy v Chorvatsku.) Maďaři ne-
jen že na územi choryatském zřizují národní
školy, prý pro děti želozničních úřadníků a zř-
Badenův
Taaff
doktor
Körber
Taaffův
Němec
Čecho
Maďar
Praha
Rakousko
Hradec
Záhřeb
Chorvatsko
Apa
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 24. zářl.
6— (Kronika.) Leto prchlo, zeleň strán
a lesů sežloutla, zostra už pofukuje ze strnisk
a křovisk. Střídáme saisonu! Všecko se vrá
tilo z letních pobytů, ze zdravého lesního vzdu-
chu, z hor, z lázní, od břehů jezer a moři
projižděk po neznámých krajinách a končinách
Pozdravují se známí, sdělují si dojmy, prožívaj
novou rozkoš vybavováním vzpomínek . ..
Zcela novodobý zjev to letní stěhování, ne
známé ještě generacím nějakou desítku na zadl
Nebylo tenkráte potřebných zřízení a opatření,
nebyla možnost snadného přeletu z místa na
místo, snadného pobytu na cizím vzduchu, kde
právě příroda láká, v půvabech zákoutí i
divokých scenerilch, na úpatích ledovců i na
výšinách se širým rozhledem mořským, ve hluč
ných městech i v odlehlých samotách. Nebylo
ještě nastaveno všude budov hostinných, opalře
ných vším pomýšlením, otevřených s měkkou
vlídností každému, kdo se přihlásí, celým davům
přeletavců, hejnům putujících, kteří se vydali,
aby vyhověli sladkému pudu, jaký s přichodem
saisony se jich zmoenil!
Někdo porovnal moderní turisty s někdej-
šími kajíeniky, kteří se uchylovali do samoty, do
pouští, aby se vytrhli všednímu proudu živola
a jeho nazírání. A vskutku má moderal hotel
dost podobnosti se starým — klášterem. Útu-
lek, kde možno žíti ve společnosti a přec
odloučen od světa. Ovšem má moderní poustev
nictví svoje výhody. Netřeba tu skládati ni
žádných slibů, podrobovati se žádným zkouškám,
a přece možno užívati výhod společného života
s rozkošemi úplné osobní svobody. Žijí tu lid-
ské bytosti v těsném sousedství, ale nepřekáží
jedna druhé. Pravidla řehole jsou tak lehkáa
snadná, že jich vůbec není takřka ellit. Vychá-
zet a přicházet možno bez dovolení, dozor je
neviditelný, takřka necitelný. Bezejmenní
Praha
21
article
málem neosobní duchové služební obcházejí po
chodbách, spěchají na znamení elektriekýeh
zvonitek, odstupují na povel a není ani potřeb
zapamatovat si jich jména a tváře ! Všecka úprava
života je zabezpečena, všecky vymoženosti vědya
průmyslu zužitkovány! Učiněný kouzelný zámek
takový světský klášter s celami pro moderní
poustevníky! A ke všemu, ještě ! Možno každo-
denně střídati misto, kraj i vzduch! Dnes po-
bytí zde a zejtra až daleko odtud, ve stejných
podmínkách opatření a bezpečnosti, stejně cizl
všem a zůstaven sám sobě, neznepokojován
přece obklopen vší lahodou společenské pozor-
nosti a příjemné existence! A vše za cenu
poměrně nepatrného poplatku! . ..
Jaký div! Obec řádu úžasně roste ! Rol
od roku po celých davech se přihlašuje přísluš-
níků a vyznavačů. Řád moderního »potulného
poustevnictva!« Čítá už nepřehledné zástupy
členstva . ..
1 v tom je podobnost: turistika jako ně-
kdejší pobyt v »poušti« je sport, jejž s pravým
požitkem a užitkem možno pěstovati teprve v ji
stém stáří. Předpokládá schopnost kontemplace.
jistý fond zkušenosti a vědomostí, který zaručuje
rozkoš uvědomění a srovnání dojmů. Mládí je
příliš těkavo, neschopno soustřediti se, neschopno
reflexe a srovnání.
Pěkně zachycen význam turistiky v nověm
románu francouzs kém (Pierre de Coulevain
Sur la Branche). Hrdinkou je taková provozova-
telka moderního poustevnietví, cestovatelka z pře-
svědčení, z vyznání, z vášně, přeletavá obyva-
telka komfortního »novodobého monastýru.e
Obstarožná už dáma vypisuje své stavy duše
svoje dojmy a reflexe.
—— Tak jsem tedy dospěla, jak soudím, k
konci své pouti, dlouhé pouti už padesáti sedm
let života ! píše v úvodě. Sedmapadesát let už
pracuje můj mozek, bije mě srdce, nosi mne
moje nohy . .
Žena nedaleko šedesátky má za sebou
Coulevain
Rol
le Branch
22
article
mnohou trpkou zkušenost, mnohou bolest. Muž
jí zemřel i jmění druhdy velké nakonec se roz-
prchlo. Je teď sama, opušténa, odkázána na
zbytek nepatrného přijmu. V neohrožené chvíli
připamatovala si všecku trapnost situace.
— Nikdo, jak se zdálo, už mne nemě
zapotřebí. Zima věku začínala se mi ohlašovali
tisícerem nemilých příznaků . . . . Nebývala
jsem nikdy krásna, ale bylo ve mně přece něco
oné tajemné síly, která připoutává, vábí, tu k
nám obrátí pohled, tu vzbudí projev náklonno-
sti, nač býváme potají tak hrdy. Pamato-
vala jsem se na chvili, kdy mne opustila ta
sila. Bylo to v divadle. Najednou jsem si uvě-
domila pocit zvláštního osamocení. Hlediště m
náhle připadalo tak prázdné, tak nesmírné ! Za-
mrazilo mne, jako když chladný vítr zavane.
23
article
Byla jsem tedy docela zbavena tajemné slly
vábu, úplně désaimantée, veškeré magne-
tičnosti jsem pozbyla. Každá žena pocítila nebo
pocítí jednou krutou bolest toho pochodu pří
rodního . .
A v zápětí trapného poznání: hořkost
zoufalý pud uchrániti nějak svoji bytost, utéc
se někam, prchnouti z nevděčného světa, plného
žalu a sklamání! Za bývalých dob ženy v po-
dobném rozpoložení ducha, oetnuvše se ve
světě bez přátel a příbuzných, bez jmění
pomoci, bez zbraně krásy a půvabu, odzbro-
jeny, vyvlastněny, zbaveny všeho, co dává chut
a sílu k životu, hledávaly útěchu a útočištěv
klášteřích. Leč, samota je tak bolestna! Tín
nesnesitelnější tomu, kdo na ni nebyl uvyklý
— Viděti se náhle v bytě pro sebe přilia
velkém, zasedati osamělý u stolu, jenž druhdý
býval obklopen drahými tvářemi, slyšet za zim
ních večerů praskot nábytku, vidět, jak ubývá
návštěv, jak přestává styk se světem a dovídat
se o jeho šumu pouze z novin, to by byla sku
lečná smrt ! . .
V této útrapě duševní ani na chvíli ne
přišlo na mysl hrdince, paní de Myčres, státi se
— jeptiškou. Byla už přílis deerou svého věku
Myčres
24
article
Aby přinesla úlevy chorému srdci, aby ubránil
se návalu černých myšlének, nabyla znovu ztra
ceného pokoje a síly k dalšímu žití, obrátila
pozornost svoji jiným směrem.
Je zjevno, čeho má zapotřebí, aby se uklid
nila: musí viděti lidské bytosti kolem sebe, chce
míti pocit, že žije mezi živými a přece míti ji
stotu, že nikomu nepřekáží a také ji že nikdo ne-
obtěžuje. Potřebuje možnost, uzavříti se do sebe.
odloučiti se od vnějšího světa, přemítati o mar-
nostech rozkoše světské a při tom býti silna
dost, aby nezatoužila po ní, míti takový pocio
hmotného bezpečí, jaký druhdy zaručovala
»společná samota« osobám, které se uchýlily za
vysokou zeď a mřížované okno klášterní . ..
Paní de Myčres nebyla dlouho na rozpa-
cích. Přestěhovala se — do moderního hotelu.
Brzo pocítila blahodárný účinek nového
ovzduší.
Myčres
25
article
— Pro ženu v mých okolnostech nie ne-
mohlo být vhodnějšího a příjemnějšího Due
můj, zbaven všech starosti o domácnost, vší
potřeby zabývati se věcmi všedního živola, na-
byl nové pružnosti. Byl jako znovu načerpán
to elektřinou zároveň jemnější a mohutnější. Ve
stáří, kdy lidé už scházejí, mám pocit, že já
stoupám, že pokračuji . ..
Ve svém hotelu společenském cití se hrdinka
na pozorovaci galerii života. Pozoruje, sama ne
pozorována. Plno cizinců kolem ní, neznámých
všech krajů a národů, lhostejných a přec
zajimavých. Potkává se s nimi na chodbách, na
schodech, zasedá s nimi u hostinského stolu
promlouvá s nimi.
— Jistý malir řekl, má-li kdo pochopit
ducha a krásu krajiny, že se musí »umět don
posaditi«. Myslím, že jsem se naučila »posadit
se« tak, abych viděla do života . . . Nový způsol
názoru je mi zdrojem vzácného poučení, nelu
šené útěchy, nesmírné rozkoše . ..
26
article
Kterého velkoměšťáka nepopadne občat
choutka, vidí li cizince zvědavě procházeti mě
stem, vmysliti se v jejich rozpoložení, viděti je-
jich okem, vnímati jejich smysly a představiti
si, jaký asi dojem si odnášejí z návštěvy města
Vskočíte do tramwaye, dáte se zavést ně-
kam do čtvrti, kudy jste už dávno se nepro-
cházeli, kde se zatím udály mnohé změny.
Vskutku, illuse se dostavila! Zdá se vám, že
jste cizinci. Vězíte v kůžičce cizího navštěvo-
vatele, máte turistický oblek, nezbytnou knížku
červeně vázanou pod paží a nezbytný deštníkl
Sluha z hotelu nebo express s červenou čepici
vás provází! Však znáte tu jistou, dnes už ty-
piekou stafáži, kolem pomníků a památek vel-
kého města! Projiždějící městem turista je dnes
už příslušníkem určité kasty lidí, která má svo
zvyky, své tradice, svojí určitou tvářnost!
27
article
— Nikdy jsem dosud neviděla Pařížv
říjnu! . . . Ulicemi táhnou řady těch prostých
lidiček, kterým říkají »Cooksové« podle známé
cestovní agentury . . . Smějí se jim, ale mně
jsou tak sympatičtí! . . . Sotva vydělali trochu
peněz, zmocní se jich cestovní pud, touha něco
pěkného uvidět . .
Zvláštní odrůdou toho nárůdku jsou cestu-
jící Američané. Paní de Myěres se spřátelilav
hotelu s Američankou, starší dámou, už bubi-
čkou nějakého tuctu vnoučat. Ale stará paní
s největším klidem se vydává na cestu do Ja-
ponska, aby tam ještě jednou užila »jak kvelou
třešně«. Píše denně svým dcerám a zeťům
všem pěkném a krásném, co ve světě zažila.
Zapomíná docela — stárnout!
— Vědecky, má pravdu! poznamenává pi-
satelka. Jsou li buňky těla udržovány v činnosti
krev čileji obíhá, oko zachovává lesk, tělo svoji
pružnost, nemoc k němu nemá přístupu, ani
stáří, ba ani — smrt . ..
Tedy moderní poustevnictví, turistika, ne-
jen jako sport pro starší věk, ale přímo jako
prostředek — proti stárnutí! A chtěli byste
doložiti, hlavně turistika — pěší! Tu však by
už bylo třeba citovati zase — jiné autory.
Cooksová
Američan
Myěres
Američanka