1
masthead
„ovApurI 9Aor9no-
2
article
PZA e9 JDu A IUuy s Ozaq ejjIw
ousonajz náq osa zik es ojvpz pe ejna
sofoq 9sof ss zovef vz op ntAs Ivp z ujBuqez
nys ouonq op Ipeh zefejeáp uu ejozjiqod s ejnuu
-odeu noqes ue ujelaqep Aqo noas nozeop s pusop
vjáq zlefuoAvd opvo o uju
usopo
IUuy
3
article
mojo sgutyd ues Atiy jupovgo votus Kqu juejoa
-op o vjisozd ejeAodnjsuu 9As ojsjt eu kje novujud pojd
zápy oyuí puzonod pavad jpuz zusl mesu u ájupod
a pnspuod j es zef 90 nyon ejezauds eju
»uggznis
uA mesí epaqeyd K2n u eníuyd sA po Kqluy
upouqo qolqe oujnu jsef ez p-esk omeputu por v
nesyus egA 1oqo 9Ajedn uu sVA uu is Jusa npuqeN
iiden vkouz nugu nA sutu nopng Jop9As Iyjnío
a u nsejog jot noaou opng ousf Jajsuynoz vusounz
oqgu ozd ere zsaf oz A 9ue pIapojd KpzA uesí znozo
isoupaodpo pajd neqoid stpoveN eu evou
svu ojskqu emepnq opy eujtvuzo tya Itu oV vjedn
-KA 3o1 epz mesí 15pzA — upuasu fef unsndo ouqoesa
osazd oj sozd v optavueu ompd ou zaey mA oyní
9avid uden mvu kq Jáq tou a jáqod emvpozd v
otpsndo 9ym o1u9i etyz Aj tpIAvz napa mnA znozev
psouuaod JseA o1 jse ezop oqpAs oznuu nujAeu
pou esáqu zevp nsop otupetu em pal«
: 9upI zipm
PJIAIJ IADmod 9J9 9) 109A O Oug9dsozd uz vjupyja
-odau poÁA A po JÁq ze eeq9 HR9AV Ppaod
-po uu P KqoÍ epBz os VAOzOnIOJV Fur
egr
Pjiaij IADmod 9 J 9 9
KpzA
ma
AV Ppaod
4
article
upAA oupoodpo O VISI oUAqz oz KuAodo nosf eceV Asuyns
440 —
5
article
René neodpověděl.
»Věru, četníci nemohli by stopu zločincovu s větším
úsilím sledovati,« pravila Gabriela po malé chvíli
»Zapomínáš jen, matinko, že četníci neužívají ko-
ičárů,« odvětil René žertem.
»Když jsou sami, ovšem v kočáře nejezdí! Jsou-li
však s nimi soudní osoby, obyčejně jedou.«
»Ale, matinko, co ti to připadá na mysl ?«
»Já jsem přesvědčena,« pravila Gabriela, potřásajíc
hlavou, »že nás pronásledují.«
René vystrčil hlavu z kočáru a podíval se nazpět.
Ty dvě svítílny v zadu byly stále v téže vzdálenosti
za nimi.
»Jedou dosud za námi !e
»Vidíš, že nás pronásledují! Počkejme tu, až ten
kočár nás dohoni !«
3Asi za tři minuty jsme ve Fumav, tam můžeme
počkat, když si toho přeješ.«
Za malou chvíli dojel kočár již k prvním domům
a stanul před zájezdním hostincem »U zlatého slunce«.
Sem zajížděla vždy paní z Monterey, kdykoli měla
v městě co dělat.
Snoz o
Žena hostinského, kterouž brčení kočáru ven vylá-
kalo, sama otevřela dvířka u kočáru a zároveň zavolala
na podomka, aby pomohl vozkovi vypřáhnouti.
»Toho není potřebí, milá paní,« pravila Gabriela.
»My jedeme na nádraží.«en s a
Stanice byla asi deset minut od města vzdálena.
s,, milostívá paní, to máte ještě dosti času,« od-
větila hostinská. »Vlak odjíždí teprve za hodinu a Jan
dojede odtud na nádraží za pět minut. Vidte, Jene?«
pocpr
René
Věra
Gabriel
René žert
Al
Jan
Fumav
Monterey
6
article
: epopod v ejyod Kqu ejnušyod ujuzpyſka
9usap 9Iyd os oz ujAyqo es zyao ormg olv
aoo ey9Ap vj91
u uequp vavad » npánid e l tpa tjunzov«
»Aoganod puus npng
voiť szojozd nogoss ujeza of vokg upeg epozd of kou
ajupzaepo nmosna rAouks jopa ougu zeq vu vreop ze
Aunsn u Auaou náq epsou usa m jsn AIONIN«
ujejnqup
es uuzy » ueuÁs tgm s pIAnjmozd ojeoqpe
ejnuvjs
o ns o9q op KpA zel jexp opor
pop poos od toozy mu gufo s
nimod K99Vy u uojus Im Áisndo KAopa 990
»812 sA
uup npnq 9z a fnqs omuputu yzqop oznN-
:ujIAvad Auges ojfuuujfuad zápy
Apaez es pnsguod jfef eoj u uun noqes olm
»'uox v91
zovuud od zi v z919 u etizeAnyd pyr 9uow z9repe
uvod nmuooqop Bazd ueupo yusu ovgmnus
9z loipop osáq zlun oq9uuAeu poed zsopuz niurpn
jsouzom zno eezumeu nuuzezos 91sal pej 0o nnep
lA noges pazd Ifgusuí u ifgujejejz ejepnq ez es myAjut
-op uq eejeyd Ajsi o1á zu uegnpoupelz IuuJeA opng
yp sva po vy oj oz SÁ Ouun JuVAojpn
eguu BAzde, epng J, 9o [nu uuep ojsÁqu ypnos
eopnos 1 zuel m pazd pon 9As u nymnuayz nuugas
uuuAod ejsí otupum KA v gojnus ujsou zoqpu on
znt pozd u put nozd uzajoepgas t upoqqozaq zsof ue
9er
BAzde
Aunsn
Asa
sá Ouun
Floyd osa
7
article
»Vždyť postačí, když mi je zítra pošlete s mými
věcmi, pro něž si pošlu.«
»Ne, ne,« namílala Gabriela, »lépe bude, kdyžsi
ty listiny hned s sebou vezmete.«
Po slovech těch otevřela dvéře.
René, byv šramotem tím z dumání svého vyrušen,
pozdvihl hlavu a pohlédl na svou matku.
»Nevíš, René,« oslovila ho tato, »kde jsou noviny,
kteréž ti Cecilie půjčila ?«
René ještě více zbledl a rozpačitě ze sebe vypravil:
»Nevím, matinko !«
Gabriela pátravě se kolkolem rozhlížela. Spatřila
hromádku novin v koutku na stole, kamž je asi byl po-
ložil sluha, jenž tu uklízel.
»Jsou to tyhle noviny?« tázala se, dotýkajíc se jich.
»Ano, jsou to ty!« odvětila Emilie.
Gabriela ustoupila stranou, aby si mohla Emilie no-
viny a listiny ty vzíti.
Emilie je svinula a lehce se poklonivši, ze sálu
Matka a syn pohlíželi na sebe.
»Přísahej mi, milý René,« pravila Gabriela vážným,
prosebným hlasem, »že si nezoufáš, ať se stane již
cokoliv!«
»Proč toho na mně žádáš?« tázal se René.
»Protože nechci ještě zemříti, milé dítě!«
»Buď bez starosti, matinko, já tě neopustím!« pra-
vil René a přistoupiv k matce, vroucně, ji políbil,
odešla.
Gabriel
René
Cecilie
Emilie
Matek
8
article
„Oselové kladív ko“.