ným poslancům, která předložila včera pamětní spis, žádající za potre- stání důstojníků ze známé afféry košické. František Košut odvětil deputaci: »Strana neodvislosti bojovala vždycky pro to, aby nejsprostší zločiny, spáchané vojáky, byly trestány tak, jako se děje v Anglii, v Italii a Francii. Ve Francii vojsku zakázáno nositi zbraň mimo službu. Pánové vědí, že po té stránce více říci nemohu.« »Uherská krise a Hohenzollerové !- Z Berlína, 15. září. Alexander Banet ehce se uchýliti do Belgie, aby se vyhnul potrestání v Berlíně. Nepokoje v Uhrách. Z Pešti, 14. září. (C.-B.) 30—40 sociál- ních demokratů demonstrovalo dnes večer před dělnickým listem »Nepszava«. Policejní konci- pista Emerich Toth, policejní inspektor Alex- ander Baksa a detektiv Starkany, kteří napomínali zástup ke klidu, byli napadenia zbiti. Toth a Baksa byli těžce z ran ě ni. Stávka v peštských kavárnách. Z Pešti, 15. září. Na schůzi kavárenských číšníků, konané včera večer, bylo usneseno za- hájiti stávku, protože kavárníci nechtěli povoliti: 1. jeden den v týdnu prázdno, 2. zvýšení mzdy. Stávkový výbor pokusil se ještě v noci pracu- jící pomocníky pohnouti ke stávce, při čemž došlo ke krvavým srážká m. Před schůzí uherského parlamentu. Z Pešti, 15. září. (C.-B.) Od časných ho- din ranních bylo náměstí před parlamentní bu- dovou uzavřeno pěší i jízdní policií, která do- volila přístup do budovy parlamentní pouze oněm osobám, které měly vstupenku pro dnešní den.

Ve čtvrt na 9 hodin ráno přijal předseda Justh asi 50člennou deputaci nově orga- nisované strany socialistické. Vůd- ce deputace říšský poslanec Mezöffy podal mu petici, ve které se prosí za zavedení všeo- becného tajného práva volebního a připomenul ve svém oslovení presidentovi, že se zasazoval vždy o všeobecné právo hlasovací a že strana jím zastupovaná bojovala s opposicí vždyv jedné řadě. Předseda Justh poukázal ve své odpovědi na své známé názory v této otázce. Jako předseda poslanecké sněmovny nemůže prý však učiniti nyní pražádného projevu meritor- ního, poněvadž by se to nesrovnávalo s jeho postavením, s jednacím řádem a se zákonem. Nemohl by jinak zastávati svůj úřad presidenta nestranně. Přijme petici, odevzdá ji sněmovně a bude pak s ní naloženo způsobem zákonem předepsaným. Deputaci ujišťuje však, že může hleděti rozhodnutí sněmovny poslanecké s dů- věrou vstříc, neboť moudrosť parlamentu nalezne zajisté cestu k všeobecnému uklidnění. Tím bylo slyšení skončeno. Na to přijal předseda Justh 50člennou deputaci strany sociálně-demokrati- cké, vedenou redaktorem »Nepszavy« Gara- nym. Na oslovení Garanovo, který mu ode- vzdal petici za zavedení všeobecného volebního práva, odvětil Justh, že naloží s peticí dle jednacího řádu. Názory jeho o všeobecném vo- lebním právu jsou prý známé, ale nemůže dáti žádného prohlášení, které by se jednak nesrov- návalo s jeho postavením, nebo které by usne- sení sněmovny předbíhalo. Dále požádal depu- taci, aby vyčkala klidně rozhodnutí sněmovny.

Denní zprávy. — Konstruktéři falešných výroků. Před nedávnem vyšla na veřejnost, ovšem velice skrovnou, brožurka »Víc světla« od red. pana Krapky Josefa, jeden z oněch jednodenních bahenních květů, jaké umožňují subtropické po- měry v jistých končinách tiskařského průmyslu našeho. Pojednávala o divadelních poměrech, do nichž nevnášela ovšem ani ten trochet světla, jejž nadpisem slibovala, za to snůšku klepů a smyšlenek a to učarovalo realistickému denníku pražskému, kterýž neodolal a ocitoval několik urážlivých výroků o paní Kvapilové s dodatkem, že je pronesl intendant, posl. dr. J. Herold. V diskussi o tom vzniklé došlo k prohlášení slovutného autora »Trochy světla« v dnešním čísle real. denníku v ten smysl, že nízké vý- roky, jež real. denník kladl do úst pana inten- danta, od něho nepocházejí. »Konstruoval jsem tyto výroky jako výsledek psychologického procesu pražského buržoa a nejsou to tedy vý- roky dra. Herolda,« píše řečený genius. Skvostná ukázka z pole největší umravněnosti v Čechách. Nerozhodnuto zůstává, kdo je tu pachiaitelem.

zda konstruktér psychologických procesů, či re- produktér jeho psychologických konstrukcí v re- alistickém denníku. — Zápis na školách v městech a místech, kde národnostní zájmy utkávají se v boji, neb určitěji řečeno, kde »veliký, skvělý německý národ« namáhá se urvati nám z národního ma- jetku co možná hodně dušiček — dopadl pro věc českou dosti příznivě. I tam, kde praco- vala hrozba a kde na váhu položena existence českého otce, ve většině případů zvítězilo české národní vědomí a česká nepoddajnost. Tak aspoň oznamuje se na základě dat dosud zjištěných. Jen jedna věc je nápadná a nemáme pří- činy jí se tajíti. Židé i ve krajinách če- ských žijící také tentokráte téměř všechny své děti dali zapsat do škol německých. Aniž bychom hleděli k těm, již žijí mezi Němci a jimž za pošklebky, ústrky a zjevné pronásle- dování tak horlivě proti nám pomáhají, s otva pět procent židovských hochův z českého kraje bylo zapsáno na české střední školy. Židé jsou to, již v první řadě plní německé školy, židé jsou přes všechnu všeněmeckou a německonacionální surovost nejpevnějšími pilíři národních odpůrců našich v této zemi. Je to smutný úkaz a jestli kdo, měli by židé sami o něm v první řadě přemýšleti. Sebevědomý národ nemůže přece na dlouho lhostejně na to pohlížeti, jak v jeho středu tvoří se pevnůstky a tvrze, obsazené posádkami nepřátelskými. Je to zvláštní zjev.

Kdežto židé v Uhrách jsou fanatickými Maďary, židé v Haliči věrnými stoupenci polského národního programu, aspoň potud, pokud z Haliče nepře- loží sídlo své do Vídně — jsou židé v českém kraji, nemluvíme o židech v Čechách — nejen lhostejni oproti národnímu boji v této zemi, nýbrž nepřímo a v nejednom případě i přímo odpůrci naši. Jestli Němci v Praze chlubí se stále a právem svou posicí v tomto hlavním městě, poukazujíce na své školství vysoké a střední, na svá divadla atd., zamlčují při tom, že by význam jejich rázem v nivec se rozplynul, kdyby od nich se odvrátili židé. Kde by zů- stala jejich universita, co by si počali se svými gymnasii a realkami, jichž mají v Praze při desetině obyvatelstva bezmála tolik co my, co by se stalo s německým diva- dlem, kdyby ústavům těm výhost dali židé?

— Český tábor u Olomouce. Jak jsme již ráno sdělili, pokoušejí se olomoučtí Němci za- meziti k táboru, konanému na hodolanských po- zemcích u Olomouce, českým účastníkům pří- stup městem, magistrát již vydal o tom zákazy, proti nimž se pořadatelstvo odvolalo. Aby byla záminka k takovému zakročení proti průchodu účastníků tábora městem, uspořádá hasičský sbor olomoucký právě v neděli na věži radnice cvičení se všemi stříkačkami. Co se tím zamýšlí, je zjevno, olomoucká radnice nastrojila tu zjevný úskok; náměstí bude uzavřeno a proti každému povozu a zástupu, který by se objevil v dosahu proudů z hasičských hadic, budou také proti němu obráceny, ovšem jenom pouhou »náhodou«. Jak dlouho asi bude Olomouc, zá- visící od milosti českého venkova, provozovati své žerty s Hanáky ?! — Hodno následování? Až do nedávna byly okresní hejtmanství i živnostenský inspektorát v Dě- číně označeny tabulkami německo-českými k veliké lítosti tamějších Němců. Zuřivost německá však ne- ustávala brojiti proti těmto rovnoprávným nápisům a vjedné noci byl český nápis začerněn. Na místě, aby bylo pátráno po pachatelích, byla pomazaná ta- bulka sňata a německé srdce okresního hejtmana rozřešilo věc jednoduše a k vlastnímu uspokojení i k uklidnění podrážděného obecenstva dal týž vý- středním němectvím známý státní úřadník vyvěsiti tabulky pouze německé! — Nemá-li p. místo- držitel nic proti tomu počínání, má české obecenstvo krásný příklad, jak se zbaviti nesčetných tabulek německých na státních úřadech po území českém.

Místodržitel hr. Coudenhove dnes ráno přijel z Vídně do Prany. — O přijímání školních dítek předměstských do škol pražských, kteráž otázka již několikrát byla předmětem úvah měst. rady pražské, konána byl včera na radnici staroměstské praesidiální schůze, jíž se zúčastnili za obec pražskou vrchní ředitel chu- dinský m. r. p. Brož, ob. st. pp. Fiala, Vejžvaldaa Schrötter. Za obec břevnovskou starosta p. Kolátor; za Bubeneč p. vrch. r. v. v. Vaníček a taj. p. JUC. Tůma a za obec trojskou p. J. Sachat. Referent p. mag.r. Mlynář přednesl celý referát, poukázav na loňské jednání v této příčině, jakož i na hlasy denních listů, které touto otázkou se zabývaly. Loni bylo usneseno, aby byly dítky předměstské na školní rok 1904—5 přijaty, když obce ty dají obci pražské náhradu, která účtárnou městskou vypočítána na 111 K za jedno dítko a že podají okres. a zemskému výboru příslušnou žádost za subvenci pro obee pražskou a dále, že po- můcky školní chudým dítkám opatří ony obce samy.

Při této příležitosti ob. st. p. Schrötter poukázai k té okolnosti, že obec pražská majíc na zřeteli vzdělání vůbec, svých škol při vzniku obcí před- městských nikdy neuzavírala a že mnohé školy pražské do nedávna byly žactvem předměstským naplňovány; nyní všák, když obce ty větším dílem jsou samostatná města s počtem obyvatelstva daleko větším, než jsou mnohá města venkovská, nemůže jednak se zřetelem na své poplatnictvo, jednak i při- hlížejíc k nutnému rozvoji školství předměstského na- dále do škol žactvo to přijímati. Ostatně otázka ta není novou a dávno jak v listech učitelských, taki denních byla probírána a táže se po smýšlení zá- stupců obcí předměstských. Pan JUC. Tůma pouka- zuje na to, že otázka školství obecného v Bubenči je úplně zodpověděna, neboť o školy ty je s dosta- tek postaráno a i o školu měšťanskou obec se stará a doufá, že 1. třídu dívčí školy měšťanské ještě le- tošního roku otevře a postupem pak celou dívčí, na- čež otevřena bude i měšťanská škola chlapecká. Po- ukazuje na všechno úsilí, které ke zřízení těchto

škol v obci směřuje. M. r. p. Brož v delší řeči uvedl oběti obce pražské i ochotu, jakož i tu okolnost, že obec dosud za cizí dítky žádnou ná- hradu nedostala. Pan Kolátor poukazuje na škol- ství břevnovské, o němž doznává, že není na vrcholu“ dokonalosti a že reforma jeho byla volebním heslem novému zastupitelstvu. Poukazuje však i na neutě- šený finanční stav obce, tak že, bohužel, nebude možno hned přistoupit k dokonalé úpravě;, je pře- svědčen, že během letošního roku dojde kyrozdělení školy na dva obvody, ovšem hned se tak) stát ne- může pro nedostatek místností, ale předem myslí, že sotva bude možno zřídit hned také školu měšťan- skou. Ostatně podle jeho mínění má Praha i jisté povinnosti k občanstvu břevnovskému, neboť větši- nou tu pracuje a i potřeby své v Praze nakupuje.

Dává však na uváženou, zda nebude po připojení předměstí mnoho škol pohromadě, neboť na příklad v Břevnově by se stavěla blízko velké budovy mě- šťanských škol hradčanských. Přidává se k náhledu, že kdyby rada městská přísně předměstské dítky od- mítala, že by se naplnily jimi buď školy německé, po případě by se to také radě městské vytýkalo, ž nedbá na další vzdělání dětí chujdších předměstí. Pan ob. st. Fiala upozornit na ostatní obce před- městské, jež do Prahy také dítky rposílají a o nichž by se mělo též promluviti, zejmen za býv. branou Strahovskou. Po další debatě, jíž zúčastnili se ještě pp. Vaníček, Tůma, Brož, Schrötíter a Sachat, bylo ujednáno, doporučiti pražské radě městské, aby do. obecných škol dítky přijímány riebyly a do měšťan- ských pouze po dobu tohoto šl.olního roku, pokud nemusí být zřízeny nové paralielky a že obce před- městské všemi pomůckami chutlé dítky samy opatří.

Dnes o této záležitosti rozhodvie rada městská. — Pověst o úmrtí p. dra. Václ. Cicvárka. Z No- vého Yorku v Americe došla těchto dnů do Čejticu Ml. Boleslavi zpráva, že v Novém Yorku dne 11. srpna na tyt břišní zemřel p. JUDr. Václav Cicvárek, manžel pí. Růženy Koldovské, býv člena opery Národního divadla, který před několikaj léty z Prahy do Ameriky odcestoval. Jak bezpečně se dovídáme, je zpráva tato soukromá. Ačkoliv od doby domnělého úmrtí minulo přes měsíc, nedostali přítsuzní v Čejticích ani rodina p. Jáchyma Koldovského v Praze z Ameriky úřadní její potvrzení — Ukázka z uzavíaného. Píše se nám: Často jsem čítával, jak se zachází s cestujícími české ná- rodnosti v uzavíraném území. Soudil jsem, že takové zprávy jsou přemrštěné, ale dne 13. t. m. byl jsem na nádraží v Teplicích svědkem výjevu, který mne o jiném přesvědčil. Pan Alois Mikulášek z Brna přišel k pokladně a žádal česky lístek třetí třídy do Duch- cova. Službu konající úřadník obořil se na něj slovy: „Was wollen Sie?“ (Čeho si přejete?), načež pan Mikulášek klidně opakoval: „Prosím lístek třetí třídy do Duchcova. Úřadník odbyl jej drsně, ovšem zas ně- mecky, že ještě lístky do Duchcova nevydává, ačkoliv před tím jednomu Němci lístek do Duchcova vydal. Za chvíli šel pan Mikulášek znovu k pokladně pro listek a žádal jej opětně česky. Úřadník rozčilen odbyl ho hrubě, že nerozumí. Poněvadž p. Mikulášek nechtěl bez lístku odejíti, řekl mu po česku: „Na druhé straně si kupte“, jakoby na důkaz že česky dobře rozuměl. Na druhé straně totéž se opakovalo. Obchodník u po- kladny stojící tlumočil kulturou zářícímu a rozčile- nému úřadníkovi, že p. Mikulášek chce lístek „nach Dux“. Jinak nebyl by pan Mikulášek lístek dostal.

Pln zlosti hodil mu jej úřadník mezi okno. Takovéto sprostoty a surovosti nikde jinde jsem neviděl. A pro- cestoval jsem několik dílů světa. Je víře nepodobno, že úřadníci na teplickém nádraží buď o své vůli s če- ským obecenstvem mluviti nechtějí, nebo mají přiká- záno, aby česky nemluvili. To může se státi jen v krá- lovství českém. — Císařský dar chudým. Jeho Veličenstvo císař a král za příčinou poslední své návštěvy při vojen- ských a císařských manévrech v jižních Čechách da- roval chudým ve Strakonicích 800 K, ve Volyni 300 K a ve Vimperku 1500 K ze své soukromé pokladny. V těchto dnech obdržely městské rady dotyčných měst o těchto darech vyrozumění. — Drobné místní zprávy. Jedenáctiletý školák Oldřich Procházka z Ve?. Břevnova č. 7, včera od- poledne na silnici v Břevnově vyskočil ze zadu na nákladní vůz, jejž řídil kočí Frant. Blažek. Nešťastnou náhodou chlapec na voze sklouzl, spadl a kolo roz- drtilo mu palec levé nohy. Lékař p. dr. Konvalinka poskytl mu příslušné pomoci. — Spolkový po- slíček R. M. z Karlína včera v poledne na Ferdinan- dově třídě omdlel a pádem na dlažbu vážně se poranil. Byl odvezen do všeobecné nemocnice. — V truchlivé situaci nalézal se 75letý metař Frant. Hatina. Ná- sledkem vážné choroby byl delší dobu v léčení ve vše- obecné nemocnici, odkudž však pro nedostatek místa byl propuštěn, jakmile jen trochu mohl chodit. Ve světě neměl Hatina nikoho, ke komu by se uchýlil, tělo jeho jako pára nad hrncem, takže práci nemohí nalézti. Včera odpoledne v Kateřinské ulici vyhlado- věním sesláblý klesl a byl v truhle odvezen na stráž- nici. V nemocnici ho nechtěli přijmout, příbytku nemá, dostal se tedy do ošetřování bezpečnostnímu oddělení.