v 56. roce věku svého. Pohřeb koná se dnes ve středu dne 13. září t. r. o 3. hod. odpol. z hlavního farního hrámu sv. Štěpána na hřbitov olšanský. — Škola prc průvodce Prahot otevřena bude Slo- vanským klubem počátkem listopadu t. r. Vyučovati se bude vždy večer jednou týdně, následujícím před- mětům: V ročníku I. Přehled dějin českých. Praha předhistorická, za středověku, soudobá. Prohlídka Prahy a rozvrh doby. V ročníku II. Slohy a jich rychlé rozpoznáváni. Čechy (Praha) ve světle národohospo- dářském. Lázně české. Ke konci každého ročníku na- vštví učitel dotyčného odboru s posluchači sbírk musejn a památky, aby posluchači měli jasnou před- stavu o theoretickém výkladu. Kdo o vydání diplomu ucházeti se budou, podrobí se praktické zkoušce z průvodu Prahou. Každý absolvovaný průvodce ob- drží diplom v podobě knížky, opatřené příslušnou taxou, vlastní podobenkou a chronologickým pře- hledem nejdůležitějších událostí pražských, zvláště ku podporování paměti při výkladech. Již po ukončení I. ročníku schopným bude dána možnost prováděti Prahou, ovšem se závazkem, že celý kurs dokončí Přihlášky přijímá ekretariát Slovanského klubu „u anglického dvora“ na Poříčí v hodinách odpoledních Žadatelé se upozorňují, že kromě češtiny znalost ně- kterého z evropských jazyků je nutná.

— Výstava Kupkova pořádána bude v Táboře od 18. září do 13. října péčí »Vzdělavacího sboru« sdružení to vzdělavacích spolků táborských: Literár- ního kroužku, Pokrokového kroužku, »Sokola«, »Zory«. Hudebního spolku, Dělnického spolku, Hlaholu atd Jak známo, díla našeho krajana byla vystavena po- prvé souborně v Kolíně, odkudž vykonají pouť po některých městech českých. Je to 110 kreseb, leptů a olejomaleb, většinou u nás neznámých. Kupka totiž žije v Paříži, kde je znám více než u nás, zvláště jako illustrátor výtečného satirického listu »L'assi- ette au beurre«. Výstava bude umístěna ve třech sá lech staré hosp. akademie a o Kupkově umění pro- mluví F. V. Krejčí, kritik z Prahy. Doufáme, že vý stava tato dojde pozornosti nejen v Táboře, nýbrž v jeho okolí. „Volký representační koncert vojenský“ v Rie grových sadech, konaný v pondělí dne 11. t. m., k vel kému překvapení obecenstva četně přítomného, skonči již o 8. hodině večerní, ač vstupné bylo stejné a vy- bíráno bylo i při ukončení koncertu. Jakmile obecen- stvo situaci postřehlo, všeobecně dávalo na jevo ne- ibost svou. Z hodnověrných úst nám. bylo sděleno že restauratér objednal pouze půl koncertu, ač počas bylo pěkné a návštěva byla též slušná. Obecenstvu které většinou k večeru přišlo, tato nepřístojnost př representačním koncertu dlouho utkv v paměti — Srážka na elektrické dráze. V Hybernské ul. před domem čís. 1001 včera v poledne srazila se drožka č. 120, již řídil kočí Josef Lemberg, s moto- rovým vozem elektrické dráhy č. 97. Kromě odření přední stěny motorového vozu nestalo se žádné ne- štěstí.

— Bílý zajíc zastřelen. Z Mor. Úsova, 12. září Při poslední honbě mladějovické zastřelen byl lesní- kem p. Vomáčkou z Rýdče bílý zajíc. Byl odevzdán knížecímu lichtensteinskému loveckému museu v Mor Úsově. — Pádem se stromu se zabil. Z Brna, 12. září (Pův. zpráva »N. L.«) Včera odpoledne houpalo se několik hochů na větvi stromu na Františkově. Př tom spadl 9letý synek posluhovačky Bedřich Daněk s výše 11/2 metru a zůstal ležet v bezvědomí. Přispě- chavší lékař dal jej dopravit do bytu a když tam všechny pokusy vzkřísiti jej zůstaly bezvýsledny, do zemské nemocnice, kde za krátko nešťastný hoch zemřel. Zkažené houby. Při zdravotní prohlídce Libni bylo včera zabaveno jednomu obchodníku 300 kg bub Vystěhovalci. Dnes ráno jelo Prahou do Ame riky 79 osob z Ruska.

Ze soudní síně. Co vyvádéla farská kuchařka. (Pátého porotního období líčení třetí.) Že úctyhodné příslušnice obecně známé, protože pestupem doby již jaksi vžilé a výhradou kanonick zralosti vůči všetečnému světu obrněné kategorie „slečen z fary“ obor působení svého rozšířily v ne jednom případě i místě měrou také pánům principá lům méně pohodlnou, dokázala kulturní historie mo- derni i starší doby nade vši pochybu a zvěčnělý náš Rudolí Fokorný ve svých známých „Farářských historkách po té stránce vykouzlil celou řadu roz- marných obrázků. Leč i nejodvážnější humoristické a vtipem sršíci ukázky dosahu moci vševládných panen kuchařek předstiženy jsou na kolik honů při- padem, jímž delektovati se bude porotě pražské bez- pochyby de pozdního večera a ve kterém roli hlavní hrdinky — ovšem v méně kanonickém slova smyslu — hraje 52letá, do Kladrub příslušná a svobodná, bý- valá farská kuchařka Anna ivanova, jejíž historie stojí opravdu za poslouchanou, byť státní zastupitel- ství ji i pojímale se stanoviska trestních paragrafů pohánějíc tut. heroinu pro zločiny a přestupky pod- vodu a zpronevěry, jakož i pro přestupek fa- lešného hlášení před zelený soudní stůl.

Nuže, poslyšte v poměrně kratším výtahu, co ve- řejná žaloba vypravuje: „Anna Ivanova po řadu let zaměstnána byla jako hospodyně u faráře dra. Kubáta, působivšíh v po- sledních létech v Třeboraticích u Karlína a v době té, seznavši dokonale veškeré poměry i kruh známých Iarářových, dovedla vrozenou chytrostí svou dra. Kubáta úplně opanovati, zejmena v minulých šesti létech, kdy farář vážně churavěl, ba posléze i duševně byl pomaten. Ivanova naučila se zejmena písmoa podpis dra. Kubáta napodobiti tak výtečně, že za zády farářovými vedla jménem jeho s různými oso- bami celé korrespondence, aniž by která z osob oněch měla sebe menší potuchy, že nedopisuje sobě s drem Kubátem, nýbrž s jeho — kuchařkou. Samozvaná arní vládkyně, která je vůbec veledovednou napodo- bitelkou všemožných rukopisů a podpisů, využila obratnosti své tak důkladně, že během posledních let páchale celé rady podvodů, by výtěžkem jich opa- třovala sobě úhradu značně nákladného svého života. Podvody kuchařky záležely v tom, že buď sama vyhotovila směnku, opatřenou padělaným podpisem dra. Kubáta jako vydatele a zaslala ji pak některému ze známých jeho se žádostí, by ji z ochoty spolu- podepsal, což se také stalo — anebo že padělala všechny podpisy a příslušnou korrespondenci vůbec a eskomptem směnky opatřovala si peníze.

„Úřadování“ kuchařčino nejlépe illustrují jedno- tlivé případy, jež v žalobním spise vyloženy jsou dopodrobna. 1. Tak napsala Ivanova dopis, datovaný dnem3. zjna 1902 a opatřený podpisem Jindřicha Kubátaa zaslala jej faráři u Sv. Kříže Petru Kabátovi, žádajíc by přiloženou směnku, znějící na 450 K a podepsanou drem. Kubátem jako vydatelem, spolupodepsala zaslal Cyrillo-Methodějské záložně do Brna. V dopise líčila kuchařka bohaté přijmy fary třeboratické, omlou- vajíc peněžní tíseň svou nedostatkem prostředků pro začátek. P. Petr Kabát, jenž žádosti zmíněné bez okolků a ochotně vyhověl, obdržel 29. dubna 1903, tedy půl leta potom, z Třeboratic nový dopis se zá- dostí za podpis směnky prolongační a splnil i toto přání zakuklené pisatelky. V červnu a v říjnu téhož roku byl však již P. Petr Kabát záložnou upomínán o vyrovnání této finanční záležitosti, co přimělo jej k tomu, že dra. Kubáta ke placení vyzval písemně. Neobdržev odpovědi, žádal P. Kabát za vy- světlení záležitosti třeboratického administrátora P Ladisl. Krejzu, který konejšil ho, by jen neměl sta- rosti, že P. Kubát, s nímž prý je velice za dobře všecko zaplatí P. Petr Kabát, jenž poděkoval na te 3. listopadu 1903 písemně P. Krejzovi za jeho ochotu, k úžasu svému obdržel pojednou od něho dopis, že neví o ni- čem. Tak vyšlo teprve na jevo, že P. Krejza nejenom dopisu žádného neobdržel, nýbrž že také žádné odpo- vědi nepsal.

Na to obdržel P. Petr Kabát z Třeboratic nový dopis dra. Kubáta, datovaný z Třeboratic 17. listo- padu 1903 s připojeným německým vysvětlením ku- chařčiným, že dopis P. Krejzcvi adresovaný zadržel prý dr. Kubát, aby věc se neroznesla. Následkem toho dojel P. Petr Kabát v lednu 1904 do Třeboratic sám tam teprve zvěděl od faráře samotna, ž byl napálen. Prohlásilť dr. Kubát, že o věci vůbec ničeho nevía hrozil při tom pěstí směrem ke kuchyni, volaje: „Ona všecko sama dělá!“ Netřeba snad připomínati, že lvanova byla onou do té doby neznámou osobou, kterž dopis Kabátův zadržela a jménem P. Krejzy jej zodpověděla — sama. Jak se ukázalo, psala Ivanova veškeré dopisy vlastním jménem opatřené německy, omlouvajíc se v nich, že správně česky psáti neumí — patrně jen proto, by i stín jakéhokoli podezření od sebe odvrátila. Dopisy, psané jménem Kubátovým a pocházející z dob těžké již churavosti farářovy, psány jsou tak, jakoby je byl psal člověk skutečně velice nemocný a neschopný vládnouti pérem. Směnečnou tuto záležitost odnesl sobě důvěřivý P. Petr Kabát, byv po vypršení dané lhůty záložnou žalován a donucen zaplatiti směnečnou hodnotu 450 korun i s útratami. 2. Majitelka usedlosti v Jablonci, Johana Pilecká. znala Ivanovu z doby, kdy tato sloužila ještě na faře Hříměždicích a půjčila jí kdysi také 120 K, o něž Ivanovu po přesídlení jejím do Třeboratic upomínala Míst peněz došel manželů Pileckých od faráře dra.

Kubáta dopis se směnkou na 600 K a se žádostí, by směnku podepsali a došli si s ní do příbramské spo- řitelny pro peníze, z nichž 120 korun mají si prý ponechati na úhradu své pohledávky, zbytek pak za- slati materialistovi Müllerovi do Prahy. Hned na to dopsala Ivanova Pileckým ještě dodatečně, že ručitel směnky jsou pan Zeman a pan Kubát a že oni (i lečtí) mají na směnku se podepsati jako příjemci zmí něného obnosu. Čeho sobě v Třeboraticích přáli, stalo se. Mate rialista Bedřich Müller, jemuž manželé Pilečtí zbytek peněz zaslali, dosvědčuje také, že na písemnou žádost kuchařčinu z června 1903 peníze přijal, že Ivanově 1. července 1903 částku onu po srážce dluhu jejího vyplatil. Směnka na 600 K, vystavená 25. června 1903 podepsaná kromě dra. Kubáta jako vydatele a man- žely Pileckými, jakož i Jaroslavem Zemanem a Vladi- mírem Kubátem jako ručiteli, byla však pro neplacení protestována, načež po splacení 200 K vydána n zbytek 400 K 25. září 1903 směnka nová s podpisy dra. Kubáta, Josefa Hillebranta, Vladimíra Kubáta manželů Pileckých. Později, po splacení 30 K, vyho- tovena 25. ledna 1904 nová směnka na 370 K s pod- pisy posléze jmenovaných osob, leč i ta konečně protestována a 20. května 1904 uhražena manželi Pileckými, kteří první prolongační směnku podepsali podpis pro druhou však již odmítli, přes to, že v té věci zaslán jim z Třeboratic 18. února 1904 dopis, podepsaný drem. Kubátem. I tentokráte role raffino- vané falsátorky spočívala v rukou Ivanovy, která falsa všech podpisů na směnkách i stylisaci pomoc- ných dopisů doznává, podotýkajíc, že úmyslem jejím bylo, aby spořitelna měla na vybranou různé, placen schopné osoby, na nichž by se spíše hojila, nez na dru. Kubátovi, který ničehc neměl.

3. Vrcholu dovednosti v padělání a nápodoben pisma a různých listin dosáhla však Ivanova v případ směnečné zápůjčky, poskytnuté „Občanskou zálož nou“ v Libni. Dne 11. října obrátila se Ivanova dopisem, pode- psaným „dr. Jindřich Kubát, farář“, na úvěrní kan- celář Josefa Bergra v Praze se žádostí za sprostřed- kování zápůjčky 5—600 K, jichž prý potřebuje k za- řízení hospodářství, slibovala značnou provisi a vy- plnila také prc zmíněnou kancelář jménem dra. Ku- báta přihlašovací blanket, na němž uvedla jako pří- štího spolupodepisatele směnky mírovického statkáře p. Josefa Hillebranta. Dalšími ručiteli nabízela Ivanov v pozdějších dopisech jineckéhe faráře P. J. Zemana a učitele ve Vinoři p. Theodora Kroutila, žádajíc z opatření půjčky do 1. února t. r. Po žádosti kanceláře Bergrovy přijala „Občanská záložna“ v Libni dra. Kubáta skutečně za členaa povolivši mu zápůjčku 640 K na směnku s udaným rukojemstvím, vyzvala faráře. bv dostavil sa do úřa- dovny záloženské i s rukojmimi k podpisu. Na to sdělila Ivanova kanceláři Bergrově dopisem z Třebo- ratic, 24. února, opatřeným podpisem „dr. Kubát“ a farní pečetí, že pan Hillebrant pro churavost do Prahy nemůže a žádala zároveň za zálohu 120 K, v dopisu druhém pak o 140 K, jež jí v obou případech taká skutečně vyplaceny samotné, když dostavila se do Bergrovy kanceláře s dotyčným listem dra. Kubá ta. Vzhledem na udávanou chorobu dra. Kubáta byly Občanskou záložnou zaslány potřebné doklady kance- láři Bergrově s poznámkou, že list o zjištění vlastno- ručných podpisů má býti buď notářsky legalisován, neb obecním úřadem potvrzen a sděleno to kanceláři písemně 1. března 1904 dru. Kubátovi, jemuž zaslány zároveň také doklady k opatření dalšímu. Na to dr.

Kubát dopisem z 5. března 1904 oznámil, že podpíše směnku s p. Hillebrantem u obec. úřadu vTřeboraticích a že zašle ji pak k dalšímu podpisu do Vinoře, v zá- pětí pak — dopisem z 10. března 1904 — sděloval farář kanceláři Bergrově, že pro peníze pošle slečnu Annu Ivanovu, již prý zároveň zmocňuje ke přijelí peněz. Hned na to obdržela sprostředkovací kancelář z Vinoře dopis s datem 13. března 1904 a s podpisem „Theodor Kroutil, učitel,“ jímž zaslána směnkai s legalisačními listinami a p. Berger vyzvednuv v zá- ložně povolenou zápůjčku, vyplatil ji Ivanové, jež si pro peníze přišla, po srážce zálohy a útrat. A jako v případech předcházejících, tak také v tomto zji- štěno, že jak dopisy dra. Kubáta a učitele Kroutila, tak i směnka sama, ba i ověřovací listiny obecních úřadů v Treboraticích a ve Vinoři jsou neuvěřitelnou přímo zručností padělány a že pachatelka — slečna z fary — dovedla ku podivu věrně napodobiti také razítka obecních úřadů, jichž klausule k ověření listin bylo zapotřebí. Farář dr. Kubát o rejdech kuchařči- ných nemohl míti potuchy proto, že od 23. února 1904 již nalézal se v nemocnici Milosrdných bratří v Praza a že již před tím, následkem prudkého záchvatu mrtvice vůbec ani psáti nemohl, což vylučovala ostatně také pomatenost, která čím dále, tím zhoub- něji smysly starcovy krušila. Ivanova doznává i tento- kráte svoji vinu, tvrdíc, že mínila uhraditi aspoň nej- naléhavější dluhy dra. Kubáta a uchrániti od exekuce aspoň svůj nábytek, který měla na faře a pak movi- tosti faráře, jenž prý ustanovil ji universá lní dědičko u. Škoda byla ovšem mnohem větší než oněch 640 korun, na něž směnka zněla, neboť nejen záložně, nýbrž i Hillebrantovi a Kroutilovi vzešly značné útraty sporem o úhradu směnečné valuty.

4. Za pobytu svého v Třeboraticích vylákala také Ivanova na zlatníku Janu Hirschovi v Praze zlaté knoflíčky ve výrobní ceně 8 zlatých, operujíc při tom falešnými dopisy s farní pečetí a podpisem svého zaměstnavatele a poněvadž Hirsch byl přesvědčen, že objednává farář, setkala se i v tomto případě do- vednost slečny z fary s plným zdarem. 5. Po smrti faráře dra. Kubáta vstoupila Ivanova do služeb faráře Vincence Bočana v Děkově u Podbo- řan, kde neměla sice daleko již onoho všemocného postavení, jako u zemřelého neduživce, přece však k penězům sobě pomáhala podvodným způsobem.. Nej- prve šidila samotnéh. P. Bočana při nákupu nad- bytečnými objednávkami potravin na jméno farářovo, jednak ponechávala sobě hotové peníze, jež jí vydával na zaplacení dluhů a o účty se nestarala. Tak na př. na odběrací knížku od tamějšíhc kupce Adolfa“ Kohna vybírala zboží mnohem víc, než bylo třeba a sice zvláště to, čeho jí samotné se zachtělo, kdežta velebného pána šálila knížkou falešnou, de které zanášela jen co chtěla a ve které falšovala také saldo Kohnovo, u něhož nasekala takto na útraty farářovy 130 K nehraženého dluhu.

Děkovského hostinského Fr. Scherbauma, u něhož bral pan farář maso a pivo na knížku, dostala slečna z fary na lep jinou pletichou. Po uplynutí prvního měsíce zaplatila Scherbaumovi 30 K a nedoplatek 17 K dala přenésti na nový účet, když pak po měsíci zase přišla platit, řekla přítomné ženě hostinského, Františce Scherbaumové: „Tady posílá pan farář 60 korun ve zlatě,“ ale při tom odevzdala hostinské pouze tři zlaté desetikoruny. Na zdvořilý rozklad Scherbaumové mínila Ivanova, že se p. farář asi zmý- lil, že mu to musí ukázat a vzala sobě i prvé tři desetikoruny zpět, o placení pak vůbec již se ne- zmínila. Dne 5. listopadu 1904 přišla Ivanova zase s knížkou, z níž byly čtyři listy vytrženy a se vzka- zem, že bude platit pouze to, co je v knížce zapsáno — listy prý vytrhl pan farář, aby nikdo nevěděl, že za maso je dlužen. Tentokráte zaplatila na knížku 57 K 54 h a zbytek 5 K dala přenésti na nový účet. Dle svědectví faráře Bočana dostala Ivanova na vy- rovnání pohledávek hostinského peníze třikráte a sice v srpnu asi 30 K, v říjnu 80 K a po třetí 57 K 54 h. Oněch 80 K sobě Ivanova ponechala a aby neplacené zakryla, vytrhla listy a vyhotovila na nich falešné po- tvrzení, faráři pak namluvila, že tak učinila proto, by měla potvrzení pro případ, že by se knížka ztratila.

Dle výpočtu Scherbaumova neodvedla mu Ivanova celkem 83 K 51 h. Obžalovaná kuchařka zpronevěry vylíčené plně doznává, ba připouští defraudaci mnohem vyšších obnosů. Králce před odchodem z Děkova vylákala Ivanova na faráři Bočanovi zápůjčku 140 K, před- stirajíc, že má u pražského speditéra Maschky uložený nábytek, jejž by prý panu faráři prodala, že však prve musí zasílateli zaplatiti účtovanou odměnu. Ná- bytek u zasílatele ovšem byl uložen, leč — nehledě k otázce, nenáležel-li do pozůstalosti dra. Kubáta — byl pro řadu pohledávek zabaven a Ivanova nebyla tedy oprávněna jím disponovati. Tyto okolnosti však Ivanova faráři Bočanovi úplně zamlčela a obnosu 140 korun použila k zaplacení dluhu zcela jiného. Aby také Scherbaumovům lépe utkvěla v mysli vzpomínka na drahý tento nábytek, vypůjčila si Iva- nova jménem farářovým na předstíranou dopravu nábytku onoho z Prahy do Děkova krátce před svým odchodem jeden den 50 K od Scherbauma, druhý den 20 K od jeho manželky. Na věčnou ovšem oplátku, zač jí také napálení manželé asi pěkně v duchu že- hnali. Kromě toho vylákala Ivanova v době této také na kupci Karlu Stehlikovi v Praze celkem za 45 K 18 h zboží. V dopise, napsaném Stehlíkovi, tentokráte vlastním iniím imánám. advolávala na knchařka nai-