1
masthead
Po konískaci nové opravené vydání.
V Praze, ve čtvrtek dne I. srpna.
Praha
3
masthead
Číslo v Praze za 2i
a na venkově za 3
Praha
5
article
Nr »Národní Listy«
ranní a odpolední
s příl. („Nančný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
6
article
SII
SII
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 1. srpna. »Oesterrei-
chische Volkszeitung« uveřejňuje
rozmluvu svého spolupracovníka s Desiderem
Szilágyim, při níž se vyjádřil jmenovaný
státník o vyrovnání takto: »Rakušané musí
se brzy rozhodnouti, zda-li chtějí vyrovnání
s Uhry či nic. Já jsem prozatím toho mínění
že k vyrovnání nějakým způsobem dojde.
Nynější předseda ministerstva v Rakousku
má klidnou ruku a potřebnou vytrvalost.
Doufejme, že podaří se mu aspoň nejhorší
obtíže odstraniti, které se v Rakousku obnově
vyrovnání staví v cestu. V Uhrách jsou lidé,
kteří nejasný poměr k Rakousku využitkují
a způsobí náladu proti němu.
My se musíme v Uhrách opatřiti pro
všechny případy a myslím, že mohu říci, že
se to již také stalo. Mnoho rakouských po-
litiků si patrně myslí, že vyjednávánís
Uhrami se za všech okolností šťastně vyřídí.
Takové mínění jest však tuze optimistické.
V Rakousku nesmí se podceňovati nebez-
pečí, že se mohou poměry utvářiti takovým
způsobem, že někdy se vyrovnání naprosto
rozbije. Kdyby pak na místo vyrovnání na-
stala pouhá smlouva o reciprocitě, zůstaly
by společnými pouze armáda a ministerstvo
zahraniční. Byl by však to rakousko-uherský
velkostát ?«
Státník uherský skončil rozmluvu těmito
slovy: »Nechci blíže líčiti nepříznivé po-
měry. Musíť každý nahlédnouti, že jestv
zájmu obou polovin říše, aby k vyrovnání
došlo.«
Nový čin protičeské zášti Luegrovy
Z Vídně, 1. srpna. Starosta vídeňsky
dr. Lueger nařídil, aby se příštěv
listinách, které se sestavují př
obsazování míst ve službě měst-
ské, udávala také obcovací řeč
Szilágyi
Rakušan
Lueger
Vídeň
Oesterrei
Uhry
Rakousko
8
article
uchazečů. Dále nařídil dr. Lue-
ger, aby se zjistil obeovací ja-
zvk všech osob, jež žádají o ně-
jaké místo ve službách obec-
ních.
Jest to nový akt surové brutality
namířené proti českému živlu,
jímž má býti zamezeno, aby na příště do
obecních služeb nebyl žádný Čech přijat.
Perathouer contra Grabmayr.
Z Vídně, 1. srpna. Starosta bolzan-
ský, posl. Perathoner, zaslal »Neue
Freie Presse« přípis, ve kterém pole-
misuje s drem. Grabmayrem v příčině
autonomie jižního Tyrolska.
V listě se praví: »Pan Grabmayr tvrdí
ve svém listě, zaslaném »Neue Freie
Presse«, že projekt jeho není jeho vlast-
ním dílem, nýbrž že jest výslednicí porad,
konaných se zemským poslancem bolzan-
ským, se starostou meranským a se mnou.«
Posl. Perathoner dokazuje, že tvrzení to
není pravdivé. Dr. Grabmayr ne-
vzal prý zřetele na celou řadu důležitých
požadavků, pronesených v této poradě zmí-
něnými osobnostmi.
Na konec praví Perathoner: »Kdy-
by p. dr. Crabmayr chtěl býti upřím-
ným, musil by na místě, co nyní po ztra-
cené bitvě vytýká přátelům i odpůrcům ne-
loyálnost, kolísavost a pod., sám se bíti
prsa a říci: Chybil jsem, domnívaje se, že
mohu své přesvědčení postaviti na místo
vůle lidu a že mohu rozřešiti nejdůležitější
otázku o příští ústavě zemské při zavřených
dveřích.«
Lue
Čo
Neue Frei
Grabmayr
Posl
doktor
Crabmayr
Vídeň
Tyrolsko
Neue Frei Presse
9
article
Posl. Wachňunin.
Posl. Wachňunin.
Ze Lvova, 1. srpna. Ruský poslanec
Wachňanin podával včera zprávu o své
činnosti na zemském sněmu a vyklá-
dal příčiny, proč ruští poslanc
Posl
Wachňanin
Lvov
10
article
vystoupili ze zemského sněmu
haličského.
Wachňanin ohlásil svou kandida-
turu do zemského sněmu, voličové však mu
odpověděli, že mu děkují za demonstraci,
uspořádanou na sněmě lvovském, že ho
však odmítají, poněvadž jest
přítelem kompromi s u.
Z Vídně, 1. srpna. Zemskému zdra-
votnímu dozorci v místodržitelství moravském
v Brně, dru. Šalamounu Spitzerovi
udělen byl titul vládního rady s prominu-
tím tax.
Z Vídně, 1. srpna. Vrchní okresní
lékař, dr. Bedřich Wenisch v Brně byl
jmenován zemským zdravotním dozorcem.
Crispi umírá.
Z Říma, 1. srpna. Lékaři vzdali se
úplně naděje, že by Crispi mohl býti za-
chován při životě. Smrť se očekává každou
chvíli.
Wachňanin
Spitzer
doktor
Wenisch
Crispi
Vídeň
Brno
Řím
11
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 1. srpna. (C.-B.) Dnešní »W.
Ztg.« sděluje: Císař udělil professorům na
státní průmyslové škole v Praze Karlu Fi-
lipovskému a Viktoru Bráfovi titul
školních radů s prominutím poplatků.
Z Mnichova, 31. července. (C. - B.)
Sekretář zdejšího vyslanectva rakousko-uher-
ského vyslanecký rada Leopold rytíř Zvěřina
byl vyznamenán propůjčením Michalova řádu
II. třídy.
Z Paříže, 31. července. (C.-B.) »Temps«
se dovídá, že Delcasséovi podařilo se uza-
vříti s marockým vyslanectvem přátelské
narovnání k obapolně spokojenosti, takže
jest možno, aby ke zdaru obou zemí prove-
deno bylo úplné zjednání pokoje v soused-
ních francouzských osadách v nejjižnějších
krajích.
W Ztg
Bráf
Leopold
Zvěřina
Michalov
Temps
Delcassé
Vídeň
Mnichov
Paříž
jižní kraj
státní průmyslový škola v Praga
Karel fi
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Jeho první večer . ..
Napsal Karel Horký.
Proč té skále říkají »čertův stolek«, ne-
vím; vždyť ani jako stolek nevypadá. Naopak.
díváte-li se na ni zdola od řeky, zdá se vám,
že jest to ohromný, vznešený obelisk, který
uchvacuje svojí velebností. Jedna stěna jeho je
kolmá a srázná tak, že vás jímá závrať i když
stojíte dole. Znáte tu závrať? Při ní netočí se
hlava a není nevolno, ale pod tlakem zvláštního,
velikého pocitu se zavírají samy oči a člověk
sní, padá naň ohromnost přírody.
Otto Janík seděl zrovna pod tou strminou.
Vlastně zpola ležel a oči měl zavřeny; to se
však jenom zdálo. Mezi víčky byl přece úzký
proužek, skrze nějž mdlé oči pohlížely vzhůru
na skálu. Docela se neotevřely proto, poněvadž
celá ta ohromnost a veleba byly pro Janík
mnoho, tak silných dojmů on nesnesl — byl
nemocen.
Jemu stačilo pouhé snění — a také snil.
Zdálo se mu, že na špici toho obelisku stojí
anděl s prstem hrozivě pozdviženým a vážnou,
přísnou tváří, jakoby chtěl říci »ty chudáku tam
dole —— mlč! Mlč ty a mlčte všichni, jen vodě
a lesu dovolím, aby šuměly ! Tento chrám, tato
svatyně přírody jest moje — a chci ticho!«
Janíkovi se zdálo, že to slyší, že se to rozléhá
po celé roklině — a bylo mu při tom snění
tak blaze, tak teplo ... A když potom jako ze-
sna otevřel oči, pocítil zvláštní trpkost v duši
a divil se, že té skále lidé řikají »čertův
stolek« . ..
Bylo již sedm hodin večer a on zde seděl
na rozprostřeném plaidu od samého poledne.
Nyní zavanul chladnější větřík a Janík přitáhl
k sobě úže plaid, který se mu byl svezl s klína.
Chtěl sníti dále, nebylo však možno. Cítil jakési
tělesné umdlení, cosi mu stahovalo hrdlo. Pak
Horká
Otta Janík
Janík
čertův stolek
13
article
se rozkalel, hrozně rozkašlal . . . Napadlo mu,
že je neocen; což to dříve nevěděl? Snad
nevěděl; teď ho však ta myšlénka sevřela jako
v kleště a dusila ho . ..
Na plaid upadla veliká slza a vpila se
ihned do řasnaté látky tak, že zůstalo po ní
jenom vlhké kolečko. A na to kolečko se Janík
strnule díval, tak dlouho, až zmizelo úplně.
Cítil, jak se mu tlačí v oko slza druhá, násilím
ji však spolkl a hleděl se usmát. Ale nešlo
to . .. Pak se jednou rukou opřel o suk ve-
dlejší jedle a vstal. Díval se ještě delší chvíli
na skálu; ztrácející se již slunce pozlatilo celý
její vrchol, i ty tři, čtyři jedle, které na něm
trčely, byly oblity zlatem, tak jako ty stromyv
pohádce. Ale anděl tam již nestál . . . Snad
proto se Janík jaksi zasmušil, vzal plaid a šel
zvolna níže podle řeky.
Janík
14
article
Koryto její bylo plno balvanů, větších
menších. Ta voda přes ně zurčela o překot
nestačila se vyhýbat. Přeskočilá jeden a hned
tu byl zase druhý; od každého si vzala na pa-
mátku kus pěny a nesla ji dále.
A šla z té vody a pěny taková zvláštní,
sladká vůně, že Janík neodolal. Přeskočil dosti
namáhavě několik kamenů a octl se uprostřed
řeky. Tam posadil se na jeden z větších bal-
vanů, kolem něhož se voda nejvíce perlila,
zul se a ponořil nohy do vody. Pocítil v těle
tak milé, rozkošné proudění, že se zdál býti
jako znovu zrozen. Na břehu seděli v jedloví
dva drozdi a zvědavě se na něj dívali. Pak
začali hvízdat divnou, prapodivnou melodii,
která Janíka přivedla v blahou náladu. Usmí-
val se, usmíval, až konečně si počal hvízdat
také . .. Drozdi uletěli — a Janík se oddal
myšlénkám.
Viděl se v přeplněném divadle, v záři ma-
giekých, elektrických světel, slyšel bouři po-
tlesku. Citil, že se mu hruď plní zvláštní roz-
koší. Byly mu činěny ovace, jeho talent byl
oceněn, došel svého cíle. Viděl, jak jsou všichni
jati kouzlem jeho opery, na které se zápalem
dvě léta pracoval . ..
Zdálo se mu, že slyší každý tón, každý
akkord hudby, kterou přenesl na papír . . . Byl
spokojen, konečně spokojen, viděl už předem,
že jest pochopen ..
Janík se usmíval, těšil se, zrovna dětinsky
se těšil — a zapomněl na nemoc . ..
Janík
15
article
Byla premiera opery Otty Janíka. Divadlo
bylo vyprodáno. Janíkovy sny se splnily.
Znáte to zvláštní ticho před bouří? Při
prvním jednání bylo to ticho zrovna hrobové;
nikdo takřka nedýchal a jenom zavíral oči, aby
mohl slyšeti hudbu. Uchvacovala; Janík byl
pochopen, bouře potlesku zaburácela.
Bylo slyšeti hlasy: »Cos takového jsme
ještě neslyšeli — skvostné — kouzelné !« . ..
A když padala opona podruhé, lid se již nad-
šením ani necítíl. Se všech stran bylo slyšeti
tleskot, dupot a volání skladatele. »Skladatel ..
kde je skladatel ? !?« Lid jásal . ..
Vzadu v přízemí se cosi hnulo. Několik
sedadel se náhle uprázdnilo a lidé ustupovali
stranou. Jakási dáma podotkla nevrle: »Co je
to za způsob?« Nyní se však obrátila a zavřela.
odporem oči.
Jakéhosi mladého člověka vynášeli ven.
Měl oči přivřeny a náprsenku politu ssedlou
krví. Kdosi mu omýval šátkem ústa a nakazo-
val strážníku, aby sehnal povoz. Pak jej nalo-
žili a nařídili vozkovi, aby spěchal, co nejvíce
spěchal . ..
Když pak komisař se díval na navštívenku,
kterou k vůli zjištění osobnosti ubohému muži
vzal z náprsní tobolky, četl na ní jméno : Otto
Janík.
A sálem ještě hřmělo: »Skladatel, skla-
datel . . .«
Janíkův
Janík
Otta Janík
Ott Janík
kouzelný