1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 202. ze dne 24. července 190l.
4
article
= Nový román Julia Verna. Třiasedmde-
sátiletý, úžasně činný poeta přírodních věd, Julius
Verne, vydal právě v Paříži nový svůj román »Vil-
lage aěrien« (Vesnice ve vzduchu). Děj tohoto ro-
mánu odehrává se v pralesu střední Afriky, který
spisovateli poskytuje vegetací svojí tolik pestrosti
k líčení. »Vesnici ve vzduchu« zavěsil Verne do
větví pralesa na ohromné kmeny, na nichž nechává
živořiti lesní muže a zapřádá na životě jejich svůj
román. Poutavá kniha, která vyšla nákladem Julia
Hetzela v Paříži, obohacena známými illustracemi
dosavadního malíře Vernových románů Jiřího Rouxe.
= Popel Dantův. Z Říma se sděluje násle-
dující zajímavá zvěsť: Vládě italské nabídnut byl ke
koupi baronem Natolem z Messiny za vysokou cenu
zbytek pozůstatků Danta v podobě popela. Zní to
sice divně, ale je-li pravdivá s relikvií spojená bi-
storka, pak nelze o pravdivosti popela pochybovati
Dne 27. dubna r. 1865 byla pod dozorem minister-
stva vyučování přenesena urna s popelem Danta
z Ravenny do Santa Croce ve Florencii. U příleži-
tosti přesypání popela do jiné novější urny usypáno
trochu na zem. To zpozorovali dva členové komise
Pazzi a Paganini, kteří pečlivě popel sebrali a ode-
vzdali svému chefu, tehdejšímu ministru vyučování
baronu Natolovi. Ten přijal dar a dal si potvrditi
pravdivost úřadně od notáře Malagola v Ravenně.
Později přešel zbytek popela do majetku bratra
Natala, plukovníka, který pečlivě vzácnou památku
střežil a nyní nechtěje ji vydati svým budoucím dě-
dicům, chce ji vládě prodati. Ale suma, kterou za ni
požaduje, jest příliš vysokou, takže nabídne-li ji
některé museum Natolovi, připadne mu vzácná
relikvie.
Verne
Julius Verne
Hetzel
Vernův
Roux
Popel Dantův
Natol
Dante
Paganini
Natal
Paříž
Afrika
Řím
Messina
Ravenna
Santo Croce
Florencie
Pazzi
5
article
= Memoiry švédského krále Oskara. Švéd-
ský král Oskar jest, jak se právě sděluje, zaměstnán
literární prací, dokončováním svých memoirů. V ro-
dině Bernadottů jest zvykem, že členové její zapisují
příběhy svého života a tak i král Oskar zůstal věren
těmto tradicím a již od nejútlejšího mládí činil si
zápisky, když jako kadet zúčastnil se cest švédského
loďstva. Denně s nemalou přesností zanášel nejen
poznámky, týkající se jeho života, nýbrž i běžné po-
litické a sociální otázky, jež dle svého smýšlení řešil
a doplňoval. V zápiskách jeho nacházejí se i drobné
básničky. Časem vzrostly jeho zápisky tak, že nyní
již čítají 253 svazky hustě popsané. Tento bohatý
materiál král Oskar během posledních let zpracoval.
Vydá prý z nich pouze výtah ve dvou svazcích pod
titulem »V prázdné chvíli«. Původně chtěl král
Oskar II. tyto memoiry zanechati pouze své rodině
později se však rozhodl podati je i širší veřejnosti.
Může to býti dosti zajímavá kniha, neboť za dlouhá
léta své vlády měl Oskar II. velmi mnoho co činiti
s různými vladaři, státníky, učenci, básníky a umělci.
= Pověstný Pircher, který v noci 18. srpna
1886 vylezl na Štěpánskou věž ve Vídni, zemřel mi-
nulý pátek v Traunhofu v Dolních Rakousích. Josef
Pircher byl pokrývačem a hasičem; při povolání svém
byl prý velice dovedným a proto svěřovány mu ze-
jména opravy střech na kostelních věžích, kterých
za svého života slezl Pircher přes sto. Když v roce
1886 vylezl na věž a upevnil tam černožlutý prapor
na věncoví, jež špici věže oplétá, byl opět policií vy-
zván, aby prapor sundal, jelikož nikdo jiný toho ne-
dovede. Když však po Pircherovi počali se někteří
jiní opičiti a lezení na svatoštěpánskou věž stalo se
sportem, nezbylo policii vídeňské nic jiného, než
každou podobnou evoluci »ve vyšších vrstvách« za-
kázati.
Oskar
Pircher
Švédsko
Vídeň
Dolní Rakousy
6
article
= Veselohra, psaná na bojišti jihoafri-
ckém. Neobyčejnou historií má veselohra s názvem
»The Vengeance of Mrs. Vansittart«, která provozo-
vána byla v Garrickově divadle v Londýně. Kus se-
psán byl na bojišti jihoafrickém v prázdných chvil-
kách služby Arturem Harem a přítelem jeho Evesem
Poslední zemřel při návratu do vlasti střevním tyfem.
Myšlenka, psáti divadelní kus, napadla Harovi a ze-
snulému jeho druhovi, když nacházeli se oba služ-
bou vojenskou přikázáni lordu Methuenovi v ležení
Ottoshopu v Transvaalu. Papíru ke psaní neměli, ale
náhodou měl Hare denník, kterého ku psaní kusu
použito. Nejvíce situací a zápletek bylo napsáno při noč-
ních hlídkách. Neměli ovšem mnoho klidu při své práci.
Často nastalo přerušení a vojen. dramaturgové nejednou
musili nechat spisování spisováním, odhoditi pérea
chopiti se zbraně. Když ležení v Malmaní bylo Bury
překvapeno, málem byl by denník býval rovněž uko-
řistěn mezi jinými věcmi. Při pochodu měl jej Hare
v plášti svinutém na sedle svého koně. Další
scény napsány v Zeerustu a Lichtenburgu, zakončení
pak v nemocnici v Deelfonteině. Samotný obsah kusu
nemá s jihoafrickou válkou nic společného a hraje
v americké společnosti.
Vansittart
Artur Haro
Methuen
Hare
Londýn
Transvaal
Malmaný
Bura
Deelfonteina
Garrickův divadlo
Ottoshopa
the Vengeance of Mrs
7
article
= Na plachetní lodi oceánem. Nemalý z-
jem v newyorských kruzích vzbudila plachetní lod
s rakousko-uherskou vlajkou, která přistála těchto
dnů v přístavu newyorském, poblíže vacht-klubu.
Byla to vachta jmenem »Taormina«, na které přibyl
hrabě Jeroným Colloredo-Mansfeld, za jehož velení
yachta vykonala cestu 10.000 nám. mil. Hrabě, který
sám jest poručíkem rakouského námořnictva, má ve
své družině poručíky Pachnera a Dolence; veškeré
mužstvo čítá 7 hlav. Vyplula z Poly v srpnu roku
1900, jela přes Gibraltar, Teneriffu, do Port of Spainu
a dále do Trinidadu v Západní Indii. Další cestu po
přestávce, která věnována lovu, plula přes Marti-
nique, Venezuelu, Floridu, Baltimore a Annapolis
k Newyorku, kde šťastně přistála. Hrabě Colloredo
chtěl plavbou na plachetní lodi, která váží 78 tun,
dokázati, že možno vykonati na ní značných cest.
Colloredo
Mansfeld
Hrabě
Pachner
Dolenec
Pol
Teneriff
Taormina
Gibraltar
Trinidad
Indie
Venezuela
Florida
Baltimore
Annapolis
Newyork
Port of Spain
8
article
Osobnost hraběte Colloreda jest v Americe tím zají-
mavější, jelikož nalezal se v roce 1898 na palubě
»Marfe Terezie«, která při oblehání Santiaga křižo-
vala v kubánských vodách a ve dnech bitvy prodě-
lala také některé její fase.
= Pěšky na cestě kolem světa. »Petit
Journa!« líčí odysseu několika mužů, kteří před 2
lety vydali se na cestu kolem světa pěšky. Bylo jich
sedm a mezi nimi markýz Rochetaillée, Franciolini,
Casali a Cousonni z Livorna, kteří podnikli sázku,
že v sedmi letech obejdou pěšky svět. Nejedná se
pouze o sázku 175.000 franků a dokázání fysické
síly člověka, nýbrž jmenovaní pánové vzali si za účel
při cestách svých konati vědecké a archaeologické
studie. Každý z nich opatřen jest fotografickým ap-
parátem a mapami, jež nese v torbě, vážící 28 kg,
na zádech. Za každých uražených 15—20 kilometrů
dají si od purkmistra neb četnictva potvrditi listiny,
dle kterých kam a kdy do obce dorazili. Bohužel, že
nehody nepopřály jim na cestě, aby všech sedm
mohlo jednou vrátiti se nazpět. Pouze čtyři z nich
Collored
Marfe
Petit Journa
Rochetaillée
Franciolini
Casat
Cousonni
Amerika
Livorno
kg
9
article
jsou na živu a prošli 25.000 km takže zbývajících
245.000 km mají uraziti za pět let. Tři z nich jsou
již mrtvi. V Albanii při srážce s lupiči byl jeden
z nich zabit, v Chorvatsku druhý zlomil obě nohya
zemřel, třetí pak skonal zapálením plic. V Srbsku
bylo jim v zimě podstoupiti krutý boj s vlky na
život a na smrt, v Bulharsku byli blízci smrti
vyhladověním a v Turecku chyceni byli policií, jež
nakládala s nimi hůře, než kdyby byli bývali vydáni
v šanc vlkům. Dne 28. července t. r. dorazí do Ma-
rokka, odkud přeplaví se do Alžíru a půjdou Tuni-
sem, Tripolisem, Egyptem, Saharou a dále pak jižní
a severní Amerikou do Japanu a Číny. Dne 25. srpna
1906 mají býti opětně v Livornu. Doufají, že vzdor
ztrátám času podaří se jim tam doraziti.
= Životní energie velryby. Z Nového
Yorku se sděluje: Severoamerický lovec velryb »Be-
luga« ulovil v Beringově úžině před krátkým časem
velrybu, v jejímž mase trčel zbytek harpuny. Pá-
tráno ihned v železe po něčem vyrytém, neboť mí-
vají lovci velryb zvyk, že jmeno své na harpunu
vyryjí a skutečně pod hustou vrstvou rezi objeveno
jmeno harpunáře »Montezumy«, jenž dle paměti lovců
žil před padesáti lety. Jest zcela pravděpodobno, že
zbraní touto »Montezumo« sám po velrybě mrštil a
dle toho byla by velryba již dosti značného stáří,
nehledě k tomu, že způsobeno jí dojista nemalé zra-
nění, které na život její mělo vliv, neboť krajina
těla kol harpuny byla rzí nakažena.
Beringův
Montezuma
Albánie
Chorvatsko
Srbsko
Bulharsko
Turecko
Ma
Alžír
Tripolis
Egypt
severní Amerika
Čína
Livorno
Nový York
km
10
article
= Pohlednice z jižního polu. Anglická lod
»Discovery«, která bude vypravena za vědeckým úče-
lem k jižnímu polu, bude se krom vědeckého svého
poslání zabývati — vyhotovováním a posíláním po-
hlednic z krajin jižní točny. »Revue Bleu« uveřej-
ňuje celý její program rozesílání. Tak v den odjezdu
výpravy z Londýna rozešle první dopisnice s pohle-
dem na loď a vlastnoručním podpisefn kapitána
Scotta. Druhá pohlednice, obsahující geogra fickou
mapku jižního polu, poslána bude z některého pří-
stavu na prostředku cesty mezi Londýnem a Novým
Zeelandem. Třetí dopisnice poslána bude poštouz
posledního přístavu, ve kterém se před krajinami
jižního polu »Discovery« zastaví. Poslední dopis-
nice zaslána bude z nejzazšího místa, kam se až
výprava na své cestě dostane a bude zobrazovati
fotografický snímek těchto krajů.
Bleu
Scott
Londýn
Nová Zeeland
jižní polo
Discovery
jižní polo
11
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Začátek o 7. hod.
Král
Pištěkův divadlo
12
article
Ve středu 24. července.
Lidové představení za poloviční ceny.
Po prvé: Břetislav a Jítka.
Vlastenecká činohra o 5 jedn. od K. E. Eberta.
Promenádní koncert pořádá se v pátek dne 26.
července.
17902
Břetislav
Jítka
Ebert
13
article
Aréna na Smíchově.
Aréna na Smíchově.
Ve středu 24. července.
Začátek o 7. hod.
Cyklus frašky X.
Rodina Pontbiquet.
Fraška o 3 jednáních. Napsal A. Bisson (autor
Kontrolor spacích vagonů«) přeložila E. Pešková.
Režisér p. J. Kubík.
17904
160 —
Fraško
A Bisson
E Pešková
J Kubík
Smíchov
14
article
», nikoli! Nikterak! Mám rád takou zuřivost!
Takové jsou ženy v celém světě! Musí se jim jen uká-
zati, že člověk dovede je opanovati.«
Vichers změnil rychle předmět hovoru. Vypravujíce
si vzpomínky na minulost, sdělujíce si plány do bu-
doucnosti zapomněli rychle drobné příhody té.
Když ale Frere hodinu na to kráčel chodbou, jež
vedla k jeho pokojíku, zadržen byl malou postavou, jež
zahalena byla u veliký šál.
Byla to maličká jeho nepřítelkyně!
Pravila mu zpříma:
»Čekala jsem na vás, pane Frere! Prosím vás,
byste mi prominul. Neměla jsem vás bíti, jsem zlé děvče
Neříkejte, že nikoli, neboť jest tomu tak a nepolepším-i
se, nemohu nikdy do nebe přijíti.«
Mluvíc tak vyňala lístek, jenž složen byl jako do-
pis a podala mu ho.
Frere tázal se:
»Co to jest? Jdi spat, dítě, jinak se zde na-
stydneš.«
»Jest to omluva napsaná. Nenastydnu se, nebot
mám punčochy.«
I dodala pak, svraštivši poněkud obočí:
»Nepřijmete-li lístku, nebude viny na mně. Tloukla
jsem vás, ale prosím o prominutí. Jsouc ženou nemohu
dáti jiného zadostučinění!«
Mr. Frere přemohl stěží smích, i poklonil se pak
hluboce zdvořilému nepříteli svému.
Děl potom:
»Přijímám vaši omluvu, miss Sylvie.«
Maličká odtušila s velikou obřadností:
Frere
Mister
Sylvius
15
article
»Jste příliš dobrotiv, pane Frere, opravdu velmi do-
brotiv. Jest to od vás opravdu velmi roztomilé! Nebude-liž
to rozkošné, Sylvie, popluješ-li s matinkou a s panem
Frerem do Hobart Townu ?«
Sylvie, vystoupivši z jednoho kouta pokoje, pro-
hodila:
»Prosím, pane Frere, jest mi velmi líto, co jsem
prve řekla. Prosím, prominete mi ?«
Pronesla otázku svou tak strnulým, staromodním
způsobem, stojíc zde před ním — zlatý vlas splýval jí
přes ramena a ruce měla sepjaté přes černou hedvábnou
zástěrku (Julie Vichersová měla své zvláštní záliby co do
oděvu dceruščina) — děla to vše s výrazem tak podivným,
že Frere div se opět nedal do smíchu.
Děl však jen:
»Ovšem, že vám to odpustím! Vy jste to zajisté
nemyslila tak zle!«
», ano, myslila jsem to skutečně tak a právě
proto působí mně to starosti. Jsem ovšem opravdu velmi
nezpůsobná a neposeda, ač tomu snad vy nebudete chtíti
věřiti. (To řekla u vědomí své krásy.) Zvláště při učení
se dějinám římským nemám pokoje. Nepokládám Římany
ani z daleka za tak statečny jako Kartagiňany. Co tomu
říkáte vy, pane Frere ?«
Moric, ač ustrnul poněkud nad touto otázkou,
děl jen:
»Proč nikoli?«
Sylvie, zhrdajíc jak pravá žena všemi důvody,
odtušila prostě:
»Já jich nemám ani zpola tak ráda! Měli vždy to-
lik vojákův — ačkoliv také ti druzí byli tolik ukrutní,
když zvítězili !«
Ztracen pre život.
Frere
Sylvius
Town
Vichersová
Říman
Kartágiňan
Moric
Hobart