1
masthead
Nr »Národní Listy«
2
masthead
V Praze, ve středu dne 24. července.
Praha
4
article
ranní a odpolední
spřil. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literárni
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 26
s dvojí zásilkon
na měsíc 3 K 30k
Praha
Literárni Hlidek
Pošton
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
z Vídně. 24. července. »Neue Fr.
Presse« zabývá se odporem, který vznikl
v českém tisku proti vyrovnací akci
moravské. List praví, že pro opposici
tuto jest význačno, že nevznikla na Moravě,
tedy v zemi, o jejíž budoucí politický útvar
jde, nýbrž v Čechách, jichž se vyrovnací
návrhy nedotknou. V českém tisku se vy-
rovnací návrhy moravské odmítají co nej-
příkřeji. Moravským Čechům se odpírá opráv-
něnost k jednostrannému vyrovnacímu jed-
nání. Česká většina v brněnském zemském
sněmu, kteráž by vyplynula z vyrovnání,
odmítá se jako nedostatečná, a kategoricky
se žádá, aby se moravskému vyrovnaní oboj-
živelníků potřela hlava. Věcné důvody to-
hoto odmítavého stanoviska, této kletby vy-
cházející z Prahy, marně hledáme. Nic než
zásadní odpor ke shodě mezi oběma národ-
nostmi na Moravě, kteráž by byla zjednána
autonomně a nikoliv diktátem pražského če-
ského výkonného výboru, jest důvodem této
ostré střelby a to jest po dvou stránkách
karakteristické. Ukazuje to smířlivost Čechů
a potvrzuje opětně, jak bezohlednými cen-
tralisty dovedou býti federalisté za jistých
okolností.
Neue
Čecho
Vídeň
Francie . Presse
Morava
Čechy
Praha
diktát pražský če
7
article
Tím pozoruhodnější jest, že poslanec dr
Žáček tímto paušálním odsuzováním vyrov-
nacího díla moravského se nedal odstrašiti,
aby ho před svými voliči energicky obha-
joval. Jeho řeč jest drahocenným doplňkem
debaty v brněnském zemském sněmu.
Posl. dr. Žáček svým voličům se vší
otevřeností řekl, že vyrovnání jest morav-
ským Čechům téměř ještě nalehavější po-
třebou nežli Němcům.
Kdyby Čechové — připomíná dr. Žáček —
upustili od vyrovnacího jednání, zna-
menalo by to resignaci na lepší volební řád.
Na spolek neb na pomoc některé velmoci —
dodává dr. Žáček s ironickou narážkou na
vychloubání se generála Ritticha — nemohou
Čechové moravští prý čekati. Smýšlení, ze
kterého pochází odpor proti dílu vyrovnací-
mu, odhaluje odpověď, kterou mladočeský
hlavní orgán dal na výrok Žáčkův o české
majoritě v českém zemském sněmu.
Majorita moravským Čechům přiznávaná
prý se národním vetem denaturuje (l).
Ale co pak jest to veto? Obhajovací
prostředek proti národnímu majorisování,
záruka národní rovnoprávnosti, která jest
vůdcům motivem a nekonečnou melodií ve
všech českých programech, řečech a spisech.
Veto není vynálezem německým, nýbrž če-
ským. Je-li toto veto denaturováním české
majority, co pak jest přirozeností české ma-
jority? Protiva rovnoprávnosti, znásilňován
a národní potlačování.
List naposledy vyslovuje naději, že
i kdyby všichni čeští politikové v Čechách
tyto názory proti vyrovnání sdíleli, že by to
nemusilo býti zničením vyrovnacího díla mo-
ravského.
Posl
doktor
Žáček
Čecho
Němec
Rittich
moravský
Žáčkův
Čechy
8
article
Dílo toto osvědčilo podivuhodnou tuhost
a sílu. I nejdivočejší bouři české obstrukce
na říšské radě přestálo. Když byla doba
ve Vídni nejkritičtější, odpočíval sice mo
ravský výbor vyrovnávací, ale nepřestal exi-
stovati. A vždycky když se národní bouře
utišily, byla opět niť vyrovnací dále předena.
To ukazuje, že na Moravě jsou odhodláni
vůči solidaritě s českou celkovou politikou
nenechati si plvati do polévky. To jest
realní politika a v Praze by učinili dobře,
kdyby si z toho vzali příklad.
Z Vídně, 24. července. Ke včerejšímu
odchodu německých konservati vců
ze sněmu štyrského se sděluje
Vlastní účel včerejšího manévru bude brzy
objasněn. Jest totiž podezření, že tento exodus
souvisí s volební opravou, která má
býtí projednána ještě tento týden. »Grazer
Volksblatt« ohlašuje, že klerikálové volební
opravu nenechají vyříditi.
Z Vídně, 24. července. »Graze
Tagblatt« sděluje rozmluvu s poslancem
Walzem o otázce německého ministra
krajana. Posl. Walz pravil: Vláda sama
musí pocítiti potřebu, povolati důvěrníka ně-
meckých nacionálů do rady korunní, ne
chce-li se vydati v nebezpečí, že bude z ko-
lejí vymrštěna, poněvadž se jí nedostalc
v čas informací neb výstrahy.
Němcům jest samozřejmo, že nemohou
věřiti ve snahu vlády nevládnouti aspoň
jednostranně ve prospěch Slovanů, pokud
dva slovanští národové Čechové a Poláci,
nikoliv však Němci, jimž přísluší politické
právo prvorozence a vyšší kultury, nemají
svého zástupce v kabinetě. Němci nemohou
pokládati úřadnické ministry za zástupce
svých národních zájmů. Čechové vědí velmi
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplaseni
a inzeráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
Walz
Posl
Němec
Čecho
Polák
Vídeň
Morava
Praha
Graz Tagblatt
Grazer Volksblatt
9
article
dobře, jak mnoho mají děkovati ministru
Rezkovi, který podporován důvěrou svých
krajanů byl ministrem v době nejzuřivější
obstrukce české.
Náš účet jest jasný. Buďto musí oba
slovanští ministři-krajani z kabinetu, anebo
musí do něho přijíti národní Němec. Posl.
Walz myslí, že by se měl státi ministrem-
krajanem některý poslanec německé strany
lidové.
Z Vídně, 24. července. Ministr ob-
chodu udělil majiteli továrny Frant. Ferd.
Pöschlovi ve Vídni na dobu jednoho
roku povolení k technickým průpravným
pracím ke stavbě průplavu z Budějo-
vic do Dunaje.
Z Vídně, 24. července. Vídeňská měst-
ská rada zaslala peštskému magistrátu jakýsi
přípis. Na adrese bylo napsáno »Budapest«,
avšak v přípise samém »Ofenpest«. Peštský
magistrát odložil tento přípis ad
acta. Zároveň však zaslal vídeňské měst-
ské radě velmi rozhodný list, ve kterémjí
vytýká zlomyslnost a žádá, aby od podob-
ného jednání upustila, protože by jinak král.
hl. město Pešť eventuálně mělo k disposici
ostřejší prostřed ky.
Doplňovací velby v Uhrách.
Z Pešti, 24. července. Při včerejších
doplňovacích volbách do říšského sněmu
kandidát národní strany komoří Alexandr
Ernst zvolen většinou 109 hlasů proti li-
berálnímu kandidátu Aladarovi Marckbotovi.
Němec
Posl
František
Pöschl
Budapest
Ernst
Aladar Marckbot
Vídeň
Dunaj
Pešť
Uhry
10
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z Říma, 23. července. (Agencia Ste-
fani.) Ministr Prinetti, který obrátil se jme-
nem vlády na americké úřady o vysvětlení
k události, že ztýráni a ubiti byli Vlachové
v obci Ervíně (Mississippi), obdržel včera
tuto odpověď: »Na zprávu, že v Ervínu
byli Italové lidem ubiti, zavede guvernér
státu Mississippi ihned vyšetřování a vláda
Spojených států po zjištění skutku učiní
všechny zákonité kroky, aby vinníci soudně
byli potrestáni. «
Prinetti projevil naději, že vyšetření
stane se takovým způsobem, aby tentokráte
vinníci neušli spravedlivému trestu, jáko se
stalo v případech dřívějších.
Z Frankfurtu, 23. července. (C.-B.)
»Fr. Ztg.« oznamuje z New Yorku: Cukerní
Prinetti
Vlach
Italos
Ztg
Řím
Ervín
Mississippi
spojený stát
Frankfurt
Francie
New York
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Bez dětí.
Napsala M. O. Milošova.
M O
Milošův
12
article
Vzali se. Vzali se z lásky, jež vyplnila
celé jejich srdce a nejkrásnější pohled skytala
do společné budoucnosti.
Přešel rok — i dva, a byli si dosud stejně
drahými, jako na počátku manželství. Váaks
rokem třetím vklouzlo cosi pod jejich střechu
a rušilo klid i radost ze společného žití a chvě-
jícím prstem zaťukalo na duše jejich vždy ve
chvílích nejdůvěrnějších — zaťukalo jemně, ale
ní otřáslo to vždy, jako s nalomenou větvív
prudkém větru.
Byla to touha po dítěti . ..
Nepociťovala jí dříve, aspoň ne tak mocně,
dokud po boku svého muže žila v štěstí, o ja-
kém snila v dívčích letech svých a dokud sji-
stotou očekávala, že bude jí též údělem býti
matkou. Však den za dnem minul, i léta mí-
jela, a pochybnost vkrádala se v její nitro. A
čím více vzmáhalo se a vzrůstalo pochybování,
tím větší stávala se touha míti děcko a ona
žizníla po okamžiku, by horečně suchými rty
zlibati mohla běloučké tělíčko jeho. Na pro-
cházkách vyhledávala místa, kde v bujném ve-
selí proháněly se děti a ne jednou stalo se, že
13
article
zaníceným zrakem sledujíc některého malého
rozpustilce, uchopila jej náhle ve svou náruč
a aniž by dbala jeho bránění se, líbala jej ná
ruživě.
Touha ta byla tím mučivější, že skrývala
ji jako hrozné tajemství sama v sobě.
Někdy mocně přála si, aby v hovoru za-
vadil o předmět ten její muž, však v zápětíté
myšlénky pociťovala před tím nevysvětlitelnou
bázeň.
Když odešel za svým povoláním a ona
zůstávala sama, klesala na kolena před obra
zem Matky Boží a horoucně modlívala seo
dítě a přislibovala za tu milost vše možné
Bývalo ji k pláči, ale přece s novou nadějí
očekávala dnů budoucích . .
Však byly chvíle, kdy palčivá touha ni-
čila každou jinou myšlénku a schvacovala ce-
lou její bytost, kdy v každé krůpěji krve chvěla
se a v napjetí nejvyšší přiváděla všechny nervy.
Tu stála s očima jako za spásnou vidinou
upřenýma v neurčito a ruce rozpjaté v prázdno,
jako symbol nekonečné touhy . . . A rty její
šeptaly: »Dej mi dítě!« — — —
A pojednou zdálo se jí, že od stropu
všech koutů bytu volání její odráží se a
padá na ni zpět, pocit hořkosti nevýslovné du-
sil ji v hrdle a těžce rozléval se po celém
obr země Matek boží
14
article
Lapajíc po vzduchu vyběhla na zahradua
rozpálenou hlavu chladila ve vysoké trávě, od-l
nitru.
dávajíc se beznaději, s níž se rvala. Věřila, že
horoucí prosba její ani nedolétá k oblakům,
ale zachycuje se všude jen kolem ní, napl-
ňuje vzduch, jejž dýchá, a umírá v duši s po-
slední nadějí v blažený život.
Tušila, že by zahynula v těchto bojích,
opakujících se častěji a častěji — a vracejí-
cích se vždy silou větší, aby udolaly zmořené
tělo . ..
Rozhodla se, že odjede k matce. Doufala,
když neuvidí místa, kde vykouzlila si v šťast-
ných chvílích snění kadeřavou hlavičku, cupot
malých nožek a rozmilé švítoření svého dítěte,
že vráti se spokojenost k ní a nebudou jen
vzácným hostem u ní klidné chvíle.
Ale když po čase vrátila se zase domů,
jakoby do neznámého stavení vešla ; vše zdálo
se jí cizí, tak nevlídné. A k větší bolesti své
peznala z té zvláštní upjatošti a nucené srdeč-
nosti, že cizím stal se jí i její muž, — nebot
pásky — jež činí teprv manželství svatým, mezi
nimi nebylo.
Ticho, jež rušila jenom ona svými kroky,
jí zrovna děsilo a když představila si, že tak
smutno a pusto bude u nich navždy — že na-
vždy zůstane prázdné místečko, určeně pro
malou postýlku, schoulila se a plakala tak bo-
lestně, jakoby navždy právě byla pochovala
bytost sobě nejdražší.