2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
16. března 1913. číslo 74.
4
article
a lehkost. Všichní jakoby sl myslili: „Eh, ho-
spodář se stará za nás a stará se dobře, tedy
nejlepší, co můžeme dělat, bude, provádět jeho
rozkazy. Hlava moudrá, když myslí za nás,
naše štěstí.
O starším svém synu Janovi, který duš
tělem přirostl k hospodářství a proň byl vším
vychováván, Tuzar rozhodl, že bude studovat
Nepůjde na kněze — to už dávno minulo, když
všichni selští synkové bývali předurčováni ha-
zuce, nýbrž do reálky a z reálky na inže-
nýra — neboť jest třeba, aby svěží, selská
krev osvěžila všechna ostatní neselská za-
městnání, jak dovozoval. Mladšímu Vénov
byl určen statek. Tuzar říkal ovšem: „Dá-l
pán bůh,“ ale to byla proň také jediná možní
příčina změny v tomto ustanovení. Pozoroval
sice lásku Jeníkovu k selské živnosti, javíc
se v hrách jen a jen na hospodáře, tatínka
sousedy a nikdy na vojáky, oficíry, úřadníky
a úřady.
Po vychození šesti tříd obecné školy Je-
níka zavezl otec do okresního města P ...a
dal tam zapsati do první třídy reálky. Napo-
menutí, kterého se mu dostalo, bylo docel
samozřejmé, ale právě ve vyslovení té ramo-
zřejmosti tkvěla přísnost otcova, neúprosnos
znamenající, že cesta k selské živnosti se na
vždy zavřela. Slova otcova: „Jene, dělej Tu-
zarovům čest na této nové cestě,“ s tím pev-
ným tonem temného hlasu Jeníkovi zněla
dlouho v uších a ačkoliv viděl, že jej dělal
samostatným, pokud si ovšem řádně povede
a dostojí tomu rozkazu, přece by místo nich
raději volil ustavičné otcovo komandování,
Jen kdyby nebyl odloučen od těch luk, polí,
rybníku, sadu, statku, nad což se mu začalo
zde ve městě zdáti, že nikde na světě nemůže
býti nic krásnějšího.
Jan
Tuzar
Vénov
bůh
Jeník
Jeníkov
Napa
5
article
Příliš to všechno miloval, než aby se moh
spokojiti s prázdninami, za kterých mu to
všechno jakoby znovu patřilo.
Z počátku poddal se městečku resignova-
ně, k čemuž nalezl si důvod v tom, že do 14
let do školy třeba choditi tak jak tak, dále že
hlupák ani ve Zlámané Lhotě k hospodářství
ze nehodí. Ve všem tom rozumování byla
vždycky špetka nadčje, že všechno dosud
není ztraceno. Jeník se učil a učil dobře, jak
otec požadoval. Město nechávalo jej docela
lhostejným, nelákalo ničím, ale také neodpu-
zovalo.
Přícházely prázdniny, na které se vracel
Jenik domů k rodičům, na které se těšil jako
na návrat ke ztracenému životu. „Když to
není možno na vždycky, když tatínek nedo-
volí.“ říkal si, „ať jsem tím, k čemu mě pán
bůh stvořil, aspoň dva měsíce v roce.
Když Jeník přijel domů, první dny byl
rozčarován ve svém těšení a nadějích. Všich-
ni, zdálo se mu, hleděli na něj cize, jako na
měšťáka, páňátko, které celý rok se má dobře
a teď, když začínaly žně, „díla“, tak se k nim
leště přišlo zotavit a pookřát. Nic nepomohlo.
že Jeník hleděl ze sebe dělat to, čím byl, než
»dešel do města na školy, i řečí, způsoby
»blekem. Nevěřilo se mu; to se měšťátko jen
lak lísá, baví se, každému se zdálo, že Jení-
kova chuť vrhnouti se zpět v plný proud ži-
vota na statku jest jen přetvářkou.
Bylo to rozčarování s očekáváním slasti
stálo téměř úsilí, přesvědčiti o opaku.
Zvýšená laskavost otcova Jeníka nejvíce
hnětla. „1 on se mne zříká,“ myslil si Jeník,
„a ani za syna nemá, když nedovolí být po
sobě sedlákem a ničím jiným.“
„Můžeš se jít podívat do polí a obejíti
luka,“ dovoloval otec synovi, když se byl uká-
zal na dvoře ve starých žatech.
Jeník
bůh
Lhota
6
article
Synka dovolení mrzelo a myslil si: „Proč
pak tatínek ke mně nemluví, jak se sluší na
otce, přoč se přetvařuje, k čemu ty milost
a ta dělaná shovívavost. Ba, na Vénu to tatí-
nek mluví jinak: Véno, obejdi pole, jdi se po-
dívat na Zelenou (tak říkají jedné louce)a
sejdi až k rybníku a prohlédní jetel nad hrází,
máme-li zítra jíti naň „Na hráz“, když ten
„U můstků“ již musíme nechat na semenol
Hm, takhle tatínek mluví na Vénu, protože
ho má rád a mne poslal do toho protivného
hnízda, aby se mne zbavil. Tak je. Vénovi by
třeba ještě dodal,“ pokračoval Jeník v úva-
hách na procházce otcovskými obšíry. „A až
se budeš vracet na louce, podívej se u stu-
dánky, nezapomněl-lí jsem tam brousek, když
Jsem se tam ráno napil — a dobře tatínek ví,
že nikde nic nezapomněl, to on jen tak zkou-
šivá lidskou bedlivost — pak se dej vozovou
cestou a prohlédní dole struhu...“ Jendovi
myšlenky jen letěly. „Tatínek dovede být do-
brý, ale na mne zanevřel, mne se zřekl, kdy-
bych si chtěl jen lehnouti do sadu, také bych
mohl, jako se mohu jíti projít našimi pol-
nostmi.“ Div, že neřekl „jeho“
Véna byl o málo více než rok mladš
Jana. Minulo mu dvanáct. Nezastával siee
ještě ani třeťáka (to je hodnost a titul)
a přece s ním otec jednal jako s ko-
lečkem v dosti značném hospodářství. Po-
sílal jej do stáje, na půdu, do sklepa pro to
i ono, na poli poručil mu pomáhati při sná-
šení snopů, při stavění mandelů atd. atd
V tom všem Jan viděl vyšší cenu bratrovu
než svoji a záviděl mu. Závist nebyla nená-
vistí, nebyl to ani pocit bezzemka, který by
pociťoval postrádání polí jako postrádání ma-
jetku, nýbrž zdálo se mu, že mu nepatří žíti
jedním duchem s přírodou, že jest od ní od-
poután a vzdalován.
Jeník
Jenda
Véna
Jan
7
article
Když pokročil červenec a „díla“ byla
proudu, podařilo se Jenikovi pomaloučku, po-
lehoučku vetřiti se v koloběh práce a náma-
hy — uplatniti se, pokud bylo možno. Přišel
na způsob, který se osvědčoval. Přitočil se
ku pracujícím, chopil se práce, na kterou mohl
svou silou stačiti, aby celek nevázl. Takovou
prací bylo na př. při skládání obili ve stodole
popohazování na perně a podávání snopů po-
druhovi, který je skládal. Otec, když viděl.
že děvečka neb kdokoliv jiný stál se založe-
nýma rukama, hned pro něho našel nějakou
jinou práci, „poněvadž mu poroučel — uzná-
val jej za hodna selské důstojnosti,“ jaksi
říkával Jan. Takovým způsobem vlastně přes
někoho třetího rozkazovalo se Jeníkovi také-
tak dosahoval toho, čeho chtěl jakýmsi úsko-
Později zapomnělo se na jeho „měšťá-
ctví“, otec jevil se k němu stejně jako k ji-
ným, ale zároveň s tím vynořila se „protivná
nyšlenka“ na město v jiné podobě. „Prázdni-
y brzo už skoučí a zas pojechám pěkně do
kem.
města, zas budu musiti opustiti statek, pole
vonící čerstvě zoranou půdou, šíroká a temná.
ztrácející se ve válících se mlhách a parách.
Jednu z posledních neděl prázdnin Ja
byl rozradostněn příhodou, z niž viděl, že otec
již hledí naň jako na svého. Příhoda dodala
Jeníčkovi kuráže promluviti s otcem, rozhodl
se začíti sám neb aspoň při vhodné příleží-
tosti navázat svoji prosbu, aby víc do ško
posílán nebyl.
Stalo se: Na dvoře nebylo nikoho a oten
ze sousedem procházeli z návsi statkem n
humna a do polí. Tuzar zahlídl u stájí Jeníka.
Jenik
Jan
Příhoda
Jeníčko
Tuzar
8
article
„Honzíku, pojď s námi,“ zvolal.
Jeník šel. Udělal deset kroků za hospo-
dáři a slyšel „E, zůstaň doma a dohlídní v
konírně na hříbě, ať se nepotlučel
Jeník jako na obrtlíku čelem vzad a ke
stáji a zas slyší: „Jene, pojď přece s náni
Však se nic nestane.“
Zas čelem vzad a k humnům. Téměř do-
šel mužů a byl poslán zpět: „Zůstaň přece
doma. Máme si se strýčkem něco říci.
Zůstal a domníval se, že otec již mez
ním a Vénou nečiní rozdílů. Tohle mu to do-
kazovalo.
Večer našel otce o samotě, kde byle
možno promluviti mezi čtyřma očima. Oslovi
jej: „Tatínku, prosím vás. neposílejte mě ví
do P... do škol.“
„A proč pak tak?
„A čtrnáct let už mám, už tam nepatřím.
„A co budeš dělat?
„Zůstanu při selském
„U koho to?
„U vás.
„Ne, synu, tu není tvé místo. Znělo t
tak, že všechno smlouvání by bylo marné.
Schlíple rozešel se syn s otcem, přeje dobrou
Tentorok, ve čtvrté, tři léta přípravova-
ný odpor k městu, rostl v revoltu proti roz-
hodnutí otcovu. Město stávalo se Janoví
směšným, protivným, malicherným, s hrázou
hleděl vstříc osudu státi se jedním z těch liter-
ných panáčků, bez krve, živořících při svém
ničemném zaměstnáníčku. Jan v nich víděl
taky jim říkal „příživníci“. Celý rok se v něm
připravovala rozmluva s otcem, ale revolte
ještě nevzplanula tak, aby zvítězíla. Rozmlu-
va zas skončila posláním do města do páté
Končila:
„Čím budeš?“ tázal se otec.
„Sedlákem,“ odpověděl syn.
„Kde máš živnost?
Syn svěsil hlavu.
Honzík
Jeník
Janový
Jan
Sedlák
9
article
Dalším rokem bylo ještě hůře. Jana my-
šlenky tak zaměstnávaly, že téměř nepozoro-
vaně začal zanedbávati školu. Začalo to pokul-
hávati. Kvintána to však nepřímělo, aby hle-
děl zanedbané dohoniti. Postavil si hlayua
byl rád, že to s ním kulže. Otec to zvědéla
dojel za synem. Byl přísný, zamračený, lícní
kosti se leskly v ošlehaných tvářích, klenuté
čelo krásné, pravidelné lebky neslo výraz
soudce. Se synem se Tuzar ani nesvítal, ruku
nedal pocelovat, nýbrž spustil svým temným
hlasem.
„Jene, neděláš Tuzarovům čest.
„Myslím, že k nim již nepatřím, odpově
děl syn, s naučenou městskou odmlouvač
ností.“
„Zříkáš se tedy otce?
„Ne, otec se zřekl mne.
„Kdo ti to napískal?
„Vídím to již pátý rok. Proč jste mě sem
posílali, tatínku?
„Abys studoval na inženýra a byl člově
kem ke cti rodu a radosti rodičů
„To jste to špatně vymyslilí. Já měšťáke
níkdy nebudu.
„Čím pak tedy.
„Mohu být jen sedlákem.
„A jaký sedlák bez gruntu
„Když tedy ne, tak bratrovým podruhem
ale ve městě nevydržím.o
„I vydržíš. Proto jsem ještě tvůj ote
abych tě přidržel a naučil synovské posluš
nosti.“
„Té jste mě měli naučití dřív. Teď j
pozdě. Starý strom se těžko ohýbá.
„Neohne-lí se, bude zlomen.
„Pro mě tím liíp.
Tuzar se ještě víc zamračil. Synova od-
mlouvačnost jej již nehněvala jako z počátku.
Stal se klidným, ale tím hrozivějším. Přešel
několikrát Janovým studentským pokojíkem
pak náhle se zastavil vztýčil se u okna, za
nímž ohlašovaly se první známky jara, a pro-
mluvil: „Jene, a nebyla by ti hanba, až by
sousedovic děti na tebe ukazovalí jako na
zběhlého studenta a široko daleko tě nazý-
vali „panem inženýrem?
Jan
Tuzar
Janův
10
article
Syn neodpověděl. Víděl, že otec povoli
když takhle začiná.
Otec: „A co s tebou na statku? Odvyk
jsi selské práci, nebudeš aní pánem, ani sedlá-
kem.
Syn: „Odvykl, ne svou vinou. Vždycky
jsem vám říkal, že jsem se narodil pro selštinu
a jen pro selštinu. Zas přivyknul
Otec: „Slibuješ tedy nadále mne poslou-
chatí a nikdy již v ničem se mé vůlí a roz-
kazu neprotiviti?“
Syn: „Slibují.“
Otec: „Slib to podáním rukyi“
Otec se synem si podalí ruce.
„Sebeř tedy své věcíl Beru tě k nám
domů, na ves.
Syn složil vše. Otec bez řečí pomohl na-
ložiti na pryčku. Sedli a jelí. Před školou roz-
kázal otec: „Dojdi k panu řediteli a oznam
že ze školy vystupuješl“
Stalo se.
Bryčka přehrčela dláždění okresního mě-
sta P... a otec se synem vjelí do polí. Až
k rozcestí, vedoucímu od silnice k rodné Ja-
nově vsi, mlčeli. Tam teprv po tříhodinné jíz-
dé bez jediného slova otázal se otec
„Co ti řekl pan ředítel?
„Ptal se, co budu dělat.
„A ty jsi odpověděl?
„Sedlačit.
„Budeš tedy, ale to ti povídám, ne abys
nebyl po otei!“
„Budu zrovna jako vy.
„Tvrdým buď, selštína je taky tvrdá
naučí tě jím být.“
„Jako vy, tatínku
Bryčka vjela do dvora. Matka vítala syna
žena vítala muže. Tentokrát při příjezdu z mě-
noc.
sta Jan v uvítání nepozoroval pocity cizoty.
Všichní viděli a cítili, že za pět téměř lot se
jím neodcizil.
Jan
12
article
Scénka. Napsal Ant. P. Čochov. Přel. T an trls.
Scénka. Napsal Ant. P. Čochov. Přel. T an trls.
Dva přátelé, smírčí soudce Polujechtov
plukovník generálního štábu Fintiflejev, se-
děli při přátelské zákusce a besedovali o
uměnách.
„Čítal jsem Tainea, Lessinga ... ano, co
všecko jsem nečital!“ hovořil Polujechtov, ča-
stuje svého přítele kachetinským vínem.
„Mládí jsem strávil uprostřed umělců, sám
jsem leccos psal a mnohému rozumím . .. Vsv
Nejsem umělec, nejsem herec, ale mám přece
jenom čich pro to, cit! Srdce mámi Ihned,
brachu, poznám, je-li kde jaká faleš nebo ne-
přírozenost! Mne neomráčíš a kdyby to byla
třeba Sarah Bernhardtová anebo Salvini!
Hnedle pochopím, je-li to něco takového ..
takový nějaký kejkl! Ale, proč pak nejíš?
Vždyť už nic víc nemámí“
„Najedl jsem se jíž, bratře, děkují ...A
což naše drama, upadlo, jak říkáš, to je
pravda... Silně upadlo
„Ovšem že! Jenom to posuď, Fílo! Ny-
nějši dramatik i herec se snaží... jak bych
se ti vyjádřil co nejsrozumitelnějí... snaží se.
aby byli životní, reální... Na scéně spatřuje
totéž, co spatřuješ v životě... Ale cožpak je
nám toho potřebí? Je nám třeba expresse,
efektul Život se ti beztak již zmrzel, dost jsi
se naň nadíval, přivykl jsi mu, potřebuješ něco
takového... takového, co by všecky tvoje
nervy vybouřilo, vnitřnosti převrátilo.
P Čochov
Taine
Lessing
Bernhardtová
Salvini
Fíla
Fintiflejev
13
article
Dřívější herec mluvil nepřirozeným, hro-
bovým hlasem, tloukl se pěstí do prsou, řval
do země se spropadal, ale za to byl expre-
sivníl I v jeho slovech byla exprese! Mluvil
o povinnosti, o humannosti, o svoboděl ..
V každém jeho jednání jsi viděl sebeoběta-
vost, hrdinské skutky lásky k bližnímu, utr-
pení, zběsilou vášeň! Ale teď? Teď, vidíš, po-
třebujeme životnost... Díváš se na scénu
vidíš... příl.. a vidiš nějakého umouněnce,
darebáka, taškáře v roztrhaných kalhotech
vykládajícího nějakou pitomost... Špažinskij
anebo takový nějaký Něvěžin považují to-
hoto prašivce za hrdinu, kdežto já bych ho —
na mou duši, vždyť je to ostuda! — kdyby
se mi tak dostal do mojí úřadovny, tak bych
ho, holomka, víš, podle vnitřního přesvědčení.
podle § 119. přiskřípl na tři., na čtyři mě-
sícel . .
Ozvalo se zazvonění... Polujechtov, kte
rý byl dřive vstal, aby se v rozčílení prošei
z kouta do kouta, opět usedl... Do pokoje
vstoupil maličký gymnasista s červenými tvá-
řemi, v plášti a a taškou na zádech... Při-
stoupil nesměle ke stolu, šoupí nožkou a po-
dal Polujechtovu dopis.
— „Maminka se vám, strýčinku, dává
poroučet.“ řekl: — „a poručila mí, abych vám
odevzdal tento dopis“.
Polujechtov rozpečetil obálku, nasadil
brejle, hlasitě zasupěl a dal se do čtení .
„Hnedle, dušinko!“ — řekl pak, přečet
psaní a zvedaje se. — „Pojďme... Odpust.
Fílo, na okamžiček tě opustím.
Polujechtov vzal gymnasistu za ruku,
zvedaje si do výšky šosy svého županu, vedl
ho do druhého pokoje. Za minutu plukovníl
zaslechl odtamtud podivné zvuky. Dětský hla
začal tam očsi prosit... Prosby brzy se změ-
nily v kvílení, a za kvílením následoval srdce-
rvoucí řev.
Špažinskij
Fíla
14
article
„Strýčinku, já už nebudu!“ slyšel plukov
ník. — „Holoubečku, už nebudu! A-á-ja-Ja-la
jaj! Rodňoučký, nebudní“
Podivné zvuky trvaly tak dvě mínuty ..
Potom všecko umlklo, dvéře se otevřely,
do pokoje vstoupil Polujechtov. Za ním, z-
pínaje si plášť a zadržuje vzlykání, šel gy
mnasista s uplakaným obličejem. Zapnuv s
úplně plášť, hošík šoupl nožkou, utřel sí ru-
kávem oči a vyšel ven. Bylo slyšetí zaracho-
cení zaviraných dveří...
„Cos to tam právě měl?“ — zeptal s
Fintiflejev.
„Ale to sestra mě prosila dopísem, abycl
chlapci nasekal... Dostal dvojku z řečtiny .
„A čím pak ho pereš?
„Řemenem... to je nejlepší .. . Nu, tak
tedy, kdepak jsem přestal? Dříve bývalo tak
sedíš v křesle, díváš se na scénu a cítíš
Srdce ti pracuje, přetéká! Slyšíš humánní slo-
va, vidíš humánní činy... jedním slovem, vi-
diš krásno, a věříš-liv.. plakával jsemí Při-
házelo se mi to, že sedím v divadle a pláču.
jako hlupák! „Copak že pláčeš, Péťo?“
ptávala se mne žena. A sám jsem nevěděl.
proč pláču... Na mě vůbec, abych tak řekl.
scéna působí výchovně... Ano, otevřeně ře-
čeno, koho pak nedojímá umění? Koho ne-
ušlechťuje? Komu jsme za to zavézání, ne-li
umění, že se v nás rodí vznešené city, jakých
neznali divoši, jakých neznali naši před-
kové?! Hle, mám i teď slzy v očích... Jsou
to dobré slzy, a nestydím se za ně! Napijme
se, bratřel Nechť zkvétá umění a humanita!“
„Napijme se... Dej Bůh, aby naše dět
dovedly tak cítiti, jako my... jako my cí-
tíme ...
Přátelé se napili a začalí besedovatí
Shakespearoví
Fintiflejev
Péťa
bůh
15
article
Čs. 484.achy. 194/, 13.
Čs. 484.achy. 194/, 13.
Všechny dopisy, šachové rubriky se týkající, buďtež
adresovány: Redakce „Nár. Llstů“, Praha-II.
Marlanská ulice, s poznámkou: „Šachy“.
Úloha čís. 933.
(Originál.)
K. Mitovský. Praha.
K Mitovský
Praha
Marlanský ulice
16
title
Mat va 3. faztch
17
article
Králův gambit.
Hrán v soutěží o Memorial dra. Dobruského.
Bílýr Vl. 5l. Žukovskij.
Černý: Kodeda.
8. kl. Dobruský.
8. kl. Vršovice.
1. e2—e4 e7—e5
9. Sc1 — de
Jb8—d7
2. 12—44 e5Xf4.
10. Jb1—c3 0—0—0
3. Jg1—13 Si8—e7
11. Je3—b5 Jd7—bo
4. Sř1—c4 Se7—h4—
12. Se4—b3
a7—a6
5. Kel—fi
d7—d5
13. Jb5 De7Xe7
6. e4xd5
Ses—g4
14. Sd214 De7—dz
7. d2—d4
Sg4x 13?
15. Dí32 e3-
8. Ddixí3
Zprávy šachové.
Podáváme další výsledky v soutěží o memo-
rial dra. Jana Dobruského. Dne 5. března
sehrán zápas 8. kl. Vršovice proli Š. klubu Smí-
chov, v němž Vršovičtí kladli neočekávaně hou-
ževnatý odpor a docílili proti nebezpečnému sou-
peři krásný výsledek. Žde přehled tohoto zá-
pasu
Šachový klub Šachový klub
Vršovice.
Smíchov.
1. Hašek ml. 0 Dr. Kvíčala 1 Uherská hra.
2. Dušek 0 Dr. Musll
1 Aogl. hra pěšcová.
3. Čermák 1 lnž. Marel
O Skandinavská hra.
4. Chmelař O Dlouhý
1 Angl. hra pěšcová.
5. Svoboda 0 Manet
1 Italská hra.
6. Nepivoda 1/% Kosterka
1 Caro—Kann.
7. Kodeda 0 Dr. Honzák
1 Italská hra.
8. Hašek st. 1 Bičovský
O Uherská hra
Dobruský
Žukovský
Černá
Kodeda
Jb
Hašek
Kvíčala
Dušek
doktor
Musll
Čermák
Marel
Skandinavská
Chmelař
Dlouhý
Anglie
Manet
Honzák
Bičovský
Vršovice
Smíchov
d 7
klub šachový klub Vršovice
Jb 8
dz 7
Cara
18
article
Hned příští zápas dne 9. března dopoledne
sehraný znamenal pro 8. kl. Vršovice již úspěch
dokonalýj porazil Dě nický klub žachistů v Praze
ovšem za výdatné pomoci tohoto, ježto postavil
do boje jen o mužů.
Děl. klub šach. Šachový klub
Praha.
Vršovice.
1. Sika
1 Hašek ml.
2. Liling
o Dušek
3. Tesák 1/2 Čermák
4. Watters 1 Chmelař
5. Stola
1 Svoboda
O Nepivoda
6. Kraus
O Kodeda
O Hašek st.
Neočekávané výsledky přinesla také obě od-
polední utkání; zvítězili sice favoriti, ale docílený
poměr neodpovídal dosavadním výstedkům. A-team
Sach. kl. Dobruský dovedl poraziti Dělnický klub
šachistů na Smichově jen těsné v poměru 5 1 3.
ač tento klub teprve nedávno B-teamu Dobru-
ského podlehl v poměru 1/4 1 71/2.
Děln. kl. šach. Šachový klub
Smíchov. Dobruský A
1. Matoušek 1 Toupalík
2. Svoboda 1/% Šípek
5. Plesnivý 1/5 Pokorný
4. Wolter 0 Šerý
O Choděra
5. Máša
6. Sidney 0 Kornia
7. Slaviček 0 Židlický
8. Quldo
Velmi zajímavým mohlo se státi utkání 8. kl.
Vyšehrad a B-team 3. kl. Dobruský vzhledem
k dosavadním pěkným výsledkům obou teamů.
Bohužel se tak nestalo, neboť Dobruský nastoupil
se slabým a neúplným teamem.
3. kl. Dobruský 8. kl. Vyše-
hrad.
1. Opočenský 0 Richter
1 Hra 4 jezdct.
2. Mitovský 1 lnž. Grössl 0 Caro-Kann.
O Kuželka
3. Kokšál
1 Hra 2 jezdců.
O Čermák
4. Tereba
1 Angl. hra pěšc.
5. Inž. Janeček 1/2 Votruba
14 Nepravidelná hra
6. Bousovský O Roland
1 Caro-Kann.
7. — — — — 0 Calourek
1 Kontumace.
8. — — — — 0 Pokorný
1 Kontumace.
Zde nynější stav soutěže, přehlednou tabulku
přineseme v příštim čísle.
Hašek
Liling
Dušek
Čermák
Nepivoda
Kraus
Kodeda
A Sach
Dobruský
Matoušek
Toupalík
Šípek
Wolter
Šerá
Choděra
Máša
Sidney
Židlický
Opočenský
Richter
Grössl
Cara
Kann
Kokšál
Tereba
Janeček
Votruba
Pokorná
Vršovice
Praha
Slavičky
Vyš
Anglie
klub Smíchov
Kornia 7
Stol 1 Svoboda
Dobruský A 1
Roland 1 Cara
19
article
Š. klub Dobruský A-team
8 24 8
Šachovní klub Vyšehrad
3 2 1 4 1512 8
Š. klub Dobruský B-team
3 2 1 4 13 111
šachovní klub Smichov
3 1 42 102 1294
Šachovní klub Vršovice
4 — 4 0. 111/2 : 20
Dělnický kl. šach. Praha
3 — 3 0 5 4 19
Děln. kl. šach. Smichov
Zápas obou teamů klubu Dobruský byl sa-
hrán v pátek, takže na dnešek zbývá jedině match
Šach. klubu Smíchov s Dělnickým klubem šachistů
na Smíchově, jenž bude sehran dnes o 9. hodině
dopol. v kavárně Nár. domu na Smíchově. Po-
slední dvě utkání soutěže budou sehrána po ve-
likonočních svátcích.
Praha. Šachový klub Důras v Praze
VII., Skuherského ul., pořádá jarní turnaj o cham-
pionát klubu. Turnaj bude jednotřídní a započne
dne 28. březnaj přihlášky do 27. března (vkla
2 K. Ceny 20. 15, 10 a 6 K. ostatní obdrži
honorář 40 h za výhru a 20 h za remisu. Hrají se
2 utkání týdně, vždy v úterý a v pátek, každý
čtvrtý jour fix určen pro nedohrané partie.
Dne 11. března byla v klubu sehrána druhá
konsultační partie místra K. Hromádky o cenu
25 K, věnovanou dvěma členy. Hráli pp. Unger
Ptáček, Sagasser a Spolek, partie byla přerušena
v lepší posici pro mistra Hromádku.
Praha, Výpravy 8achovního klubu Do-
bruský do Berlína resp. zápasu s Berliner Schach-
gesellschaft zúčastní se definitivně těchito 20 členů
Důras. dr. Dušek, Choděra, Kautský, Kornis, rytíi
Krulis-Rauda, dr. Kvíčala, Mitovský. Opočenský.
Dobruský
K Hromádka
Unger
Sagasser
Hromádka
Důras
doktor
Dušek
Choděra
Kautská
Kornis
Kvíčala
Mitovský
Opočenský
Praha
Smíchov
Skuherský ulice
Berlín
Šachovní klub Vyšehrad 3 2 1 4 1512
Dobruský B
Šachovní klub Vršovice
klub Smíchov
klub Důras v Praga
Berliner Schach
3 2 1
30
article
Pokorný, Prokeš, Richter, Scheinost, Šípek, dr.
Taussig, Toupalík, Treybal F., Treybal K., ži-
dlický a šl. Žukovský. S teamem pojede ještě ně-
kolik členů klubu a mohou se výpravy zúčastnitl
též nečlenové, přihlásí-li se nejdéle do úterka 18.
t. m. u jednatele B. Židlického, Praha II., Jin-
dřišská 27. a složí-li zálohu 20 K. Výprava vyjede
v sobotu v 5 hod. 55 min. ráno z nádraží spol. st.
dráhy v Hybernské ul. a přibude do Berlina po
poledni. Všem účastníkům bude postaráno o lev-
nější ubytování. Bližší informace podají funkcio-
náři klubu v kavárně Louvre.
Ze světa šachového. V dvoukolovém turnaji
Havanském dobyl I. ceny (500 dolarů) Frant. J.
Marshall 101/, výhrami, II. J. R. Capablanca 10,
III. D. Janovski 9, hráli ještěr Jaffe. Chajes,
Kupchik, Carzo a Blanca. — Ve Wiener Schach-
klubu začne 17. března Trebitschův tur naj.
Ceny 1000, 700, 500 K atd. Účastníci: Albin.
Krejčík, Löwy, dr. Perlis, Réti, Schenkein
Schlechter, Spielmann, Strobl, dr. Tartakower a
H. Woli. — Match Alechin Levitski
na 7 výher o 1000 rublů hraje se v petrohrad-
ském šachovém klubu. Týdně hrají se 4 partlo,
dovoleno hráti pouze otevřené hry (vyjma špa-
nělskou a hru čtyř jezdců). Stav po páté partiie
Alechin 3. Levitskij 2.
Pokorná
Prokeš
Richter
Scheinost
Šípek
doktor
Taussig
Toupalík
Treybal
Žukovský
Židlický
František
J Marshall
Capablanc
D Janovský
Jaffe
Carzo
Blanca
Trebitschův
Albin
Krejčík
Löw
Perlis
Réti
Schenkein Schlechter
Spielmann
Strobl
Tartakower
H Woli
Berlín
Louvre
Wiener Schachklub
Praha II
Jin
Match Alechin
33
article
ví české továrně na řepné droií
a lh v Koliněí
Organisace řepařů okresu kolínského a povděkem
vítá do svého středu svépomocný podnik českého
pekařstva.
Za tou příčinou, aby osvědčila podepsaná organi-
sace účinnou podporu podniku, zřízenému pod zášti-
tou Zemské jednoty společenstev pekařů pro králov-
stvi České zabezpečuje vám veškerou po-
třebuou řepu po dobu prozatím péti-
letou, s projevem přání, aby důležitý tent
nový český poduik stal se zdrojem své-
pomoci nějen stavu řemoslného a o bchod-
ního, ale také kartelem utlarovaného stavu země-
dělského. Z toho důvodu žádáme, aby při vypsání II.
emise přiděleno bylo organisaci naší určité množstve
3151-I
Repařská organisac
pro okres kolínský.
V Kolíně, dne 18. března 1918.
akcií.
Kolín
43
article
Konkurs.
Konkurs.
Při soukr. ústavé ke vzděláni učitelek
a právem veř. v Kladně obsadí s
místo ředitele.
Ctěné nabídky pánů uchazečů, pensionovaných
profesorů škol středních nebo paedagogií, avšak zďat-
ných vyprošují se co nejdříve pod adresou:
Marie Egemová,
majítelka a vydržovatelka učit, ústavu s právem vae.
3160-
V Kladně.
Blšší podmínky budou s pp. uehazeči přímo sděleoy
Egemová
Kladno