kařů, jednoho po 10letém, druhého po 22letém provisoriu. Chytře vymlouvá se okresní výbor v Rokycanech dne 21. října 1898. »Dle do- sud platného zákona o organisaci zdravotní služby v obcích není dovoleno uhražovati služné obvodních lékařů z pokladny okresní, z čehož vysvítá, že tím méně lze z těto pokladny uhra- žovati jejich výslužné. Dlužno tudíž vyčkati s úpravou záležitosti, jíž se žádost domáhá, do té doby, až předpisy citovaného zákona pří- slušným způsobem budou pozměněny, aby pří- znivé vyřízení žádosti dovolily.« Mám za to, že kdyby okresní výbor byl měl tak dobrou vůli, jak se staví, a vzal na pomoc změnu zákona o organisaci zdravotní služby v obcích ze dne 6. ledna 1893, nebylo by příznivému vyřízení žádosti nic bránilo.

4. Aby minimum paušálu povozného usta- noveno bylo na 50 zl. za 10“ km. Ačkoli 20 zl. za 102 km. opět ustanoveno bylo jako nejmenší obnos, přidržely se okresy opět velkou většinou minima toho a sice v župě naší Kladno, Louny Unhošť a Zbraslav, 28 zl. za 102 km. platí Nové Strašecí, Velvary a asi Smíchov, za to Slaný průměrně platí za 102 km. 73 zl. 20 zl. za 102 km. již při anketě u výboru zemského v r. 1895. uznáho za nepřiměřené a slibováno, že alespoň paušál povozný upraven bude na tu míru, jak žádáme, totiž 50 zl. za 102 km. Bo- hužel, neměli ještě při zemském výboru času, aby o této uznaně křiklavosti zprávu sdělalia o nápravu se přičinili. Že je to skutečně kři- klavé, dovolím si dokázati příkladem. V pěti posledních letech (1894—1898) prohledl jsem průměrně za každý rok 184 mrtvoly, z těch průměrně 38 v bydlišti. Bylo mi za tou příči- nou ujeti průměrně každý rok 1965 km. a kdybych počítal 10 kr. za 1 km., činilo by to 196 zl. 50 kr. průměrně za rok. Nehledé k tomu, že za 10 kr. za 1 km. nepojede nikdo, nýbrž jen k tomu, že paušál můj ročníje 126 zl., prodělal jsem jen při prohlídce mrtvol každý rok průměrně 70 zl. na povoze. Za po- slední dva roky kdybych jako povozník obvod- nímu lékaři na cesty, které konal jsem při pro- hlídce mrtvol a komisích při infekčních nemo- cech, dávál povoz jen za slušnou cenu, činilo by to více než paušál můj s celým služným mým dohromady, a já mohl bych při tom klidně seděti doma a nemusil míti diplom. Potom že neplatí nikdo hůř než nemocenské pokladny.

Různé zprávy. = Lvové bez přístřeší. Zmínili jsme se již před několika dny o nehodě krotitelky lvů v Ma dridě, jež vystupovala pod tajemným jmenem »hra běnka X.«, majíc zakrytou tvář škraboškou. Teh- dejší poranění její bylo méně těžké, než se z po čátku zdálo a krotitelka po několika dnech opět za- hájila svou činnost. Těchto dnů odepřela krotitelka při odpoledním představení vstoupiti do klece, udá- vajíc, že jedna ze lvic jest rozzuřena. Ředitel cirku nechtěl tomu věřit a vyzval krotitelku, aby se svými lvicemi během 24 hodin opustila cirkus, jinak že bude požadovati za každý den 250 peset za přecho- vávání lvů. Poněvadž pak tajemná hraběnka neměla při sobě nijakých drobných, natož 250 peset, se- brala svoji klec a opustila se svými lvy nehostinný církus. Ale kam s nimi? Žádný hostinský nechtě lvům poskytnouti přístřeší a milá hraběnka byla nu- cena projížděti se se svými šelmami po ulicích madrid- ských, až starostlivá policie se ujala lvů a umístila

klec v prázdném skladišti, kdež zůstala po několik dnů, až do odjezdu hraběnčina do Lissabonu, kam šelmy cestovaly na dobírku, jak to již bývá u koču jících umělců. — Jiná lví historka udála se těchto dnů v Chartres. Tam při výročním trhu unikla Ivice ze zvěřince a chtěla nejprve navštíviti krám kadeř- níka Lebaihya, poněvadž však dvéře byly zavřeny kráčela vážným krokem do ulice Amilly, kdež se přidružila ke dvěma hošíkům, neubližujíc jim. Dáma jakás, jdoucí náhodou tudy, považovala uprchlou ivici za velkého psa a pravila plna obdivu: »Jaké to krásné zvíře!« Zatím zpozorovali ve zvěřincí zmi- zení nebezpečného zvířete a nyní nastala hotová honba po Ivici. Ozbrojeni puškami a revolvery, pu- stili se policisté po stopě uprchlé šelmy a tato ozbro- jená moc vzbudila u lvice takový respekt, že hle- dala útočiště v dílně sedláře Renaulta. Byla tu za- mčena, načež zřízenci zvěřince přišli, vlákali jí do velké bedny a takto dopravili ji nazpět do klece.

= Trousil diamanty. Nanejvýš podivné di- vadlo naskytlo se těchto dnů chodcům na Victoria- streetu v Birminghamu. Ulice tato jest tak zvanou klenotnickou čtvrtí tohoto velkého, průmyslového města. Nalezají se tu velké brusírny diamantůa zlatnický krám řadí se tu k zlatnickému krámu, Mi- nulého týdne šel tudy cestující s diamanty mr. Dawis a uvažuje o důležitém obchodu, jejž hodlal uzavřít, roztrhal ve svě zamyšlenosti obálku, již držel v ruce. Obálka obsahovala brillianty v ceně 200 1. st., jež jako déšť duhových barev rozkutálely se po dlažbě na všecky strany. Na poplašné volání polekaného cestujícího seběhli se ihned četní poslíčkové a pro- davači z okolních klenotnických krámů a lezouce po čtyřech sbírali horlivě zářící kameny. Policie měla plné ruce práce, aby přiměla chodce, kteří zůstávali zvědavě stát a byli by se ochotně zúčastnili hle- dání, aby šli dále. Namáhavá práce prohledávat

každou skulinu mězi kamením na dlažbě v rozloze as sto metrů konána při svitu luceren až pozdě do noci. Druhého dne ráno pokračováno ve hledání znova. Dlouhé tyče, potřené na konci mazlavým mýdlem, strkány mřížemi sklepních otvorů a tímto důmyslným způsobem vyloven velký počet diamantů. Avšak přes to přese všecko nenalezeno mnohem více než polovice ztracených kamenů. = Útěk v bedně. Z Neapole se oznamuje: Ostrov Ponza se sousedními ostrůvky sloužil již za starověku za nucený pobyt politických i sprostých zločinců. Tak vypověděl císař Augustus na malý ostrůvek blíže Ponzy svoji prostopášnou dceru Julií. Ostrovy nalezají se v Tyrrhenském moři as 60 kilo- metrů od Gaěty a 100 kilometrů od Neapole. Nyní nalezají se na ostrovech většinou anarchisté, mezi nimiž jest i krejčí Moreschi z Brescie. Byl jakožto nebezpečný anarchista odsouzen ke čtyřletému po- bytu na Ponze a odpykal si tu již dvě léta. Touha po svobodě přivedla jej konečně na myšlenku, aby způsobem již nikoli neobvyklým vykonal cestuv bedně. Zjednal si velkou bednu, opatřil ji obvyklými nápisy, udal jakožto místo určení Brescii a dal se zabednit. Když přistál u Ponzy poštovní parník, do- pravili trestanci určení za nakladače s ostatním ná- kladem též bednu s uprchlíkem. Na bedně bylo na- psáno, že obsahuje citlivý stroj a že nesmí být klo- pena. Zmizení podnikavého trestance objeveno již po několika hodinách a jeden z jeho soudruhů prozradil také, kterak se mu podařilo uniknout. Telegrafováno ihned do Neapole a když tam přibyl poštovní parník »Adria«, byla bedna s »citlivým strojem« zabavena a otevřena. Svobodymilovný trestanec byl v ní a da- řilo se mu znamenitě. Ale na místě vytoužené svo- body byla mu údělem vězeňská cela a nejbližším parníkem dopraven opět na Ponzu.

= Důkladná reklama. Mohlo by se myslit. že umění reklamy již dávno dostoupilo svého vrchole a nejvyšší dokonalosti. Avšak jakýs časopis, jenž před nedávnem založen v Londýně, dovedl toho, ukázati reklámě nové, netušené cesty. Tento list jmenujme jej »Daily Herald«, neboť není třeba udati pravé jeho jmeno, když si sám dělá tolik oreklamy. připadl na myšlenku, oslavovati se v insertech, jež jsou tak zábavné, že většina londýnských listů je k vůli kuriositě otiskuje. Tak na př. čteme v »Daily Heraldu«: »Vaše služka chce opustit službu, poně- vadž jsou v kuchyní švábi? Vezměte číslo »Daily Heraldu«, namočte jej do vody, až je z něho kašea ucpete tím díry, kudy švábi vylézají. Kdyby vaše služka přes to chtěla jít, nechte ji a nedělejte si zbytečné starosti. Čtete-li naše inserty, naleznete ihned perlu všech služek.« — »Konečně vynalezena lod. již nelze potopit. Zhotovuje se den po té, když jste přečetli náš časopis, z čísla »Daily Heraldu«. Tento časopis, co se týče důkladnosti svých článků, nemá sobě rovna.« — V jiném čísle praví se opět: »Dobrý prostředek proti molům. Pokryjte svoje šaty čísly

»Daily Heraldu«, jež jste dříve důkladně posypal kafrem. Moli hynou ihned, jakmile spatří naše in- serty: »Smrt hmyzu«, — Na jiném místě čteme: »Vůl v čajovém koflíku. Toho se záhy dožijeme, po- něvadž chemie věnuje masitým extraktům vždy větší péčí. Prozatím máme symbol tohoto zázraku. V kaž- dém lehkém čísle »Daily Heraldu« uložen celý svět jadrných zpráv; možno jej označit jako »Bovril- žurnalismu.« — A teď ještě poslední ukázku těchto geniálních insertů: »Dostávají-li vaše dítky zoubky, nedávejte jim náš list ke čtení, zejmena proto, že v tomto věku jen málokteré dítě dovede číst. Ale zde přátelská rada! Udělejte z čísla »Daily Heraldu« míč Malý pacient se pobaví a zapomene na bolest. «

Denní zprávy. Dnešní číslo přináší pokračování ro- mánu „Chouani čili Bretoňsko v roce 1799“, jejž sepsal Honoré de Balzac, str 137—140. Obstrukce majority. Svou řečí, kte rou měl pan ryt. Jaworski před svými pány vo- liči, použil nejednoho triku, toť se ví, že na konci proslovení svého, jako vždy, plakal, aby si tím zabezpečil když ne souhlas, tedy aspon soucit svých posluchačů. Není-liž to šelmovský kousek, když pan Jaworski rozhorlen nad tím, čeho se poslancí čeští dopustili, káže, že přece největším je nesmyslem, když majorita dělá ob- strukci, to prý vždy jen zoufalý prostředek malomoených, utiskovaných a do krajnosti pro- následovaných menšin. My — resp. čeští po- slanci — byli prý jsme ale v majoritě! Znamenaté changement dvou pojmů se zcela různým obsahem a objemem. Pan rytír Jaworski velice se mýlí. My. Čechové v par- lamentě vídeňském nebyli jsme ve většíně, my Čechové nebyli jsme ani na pravici v ma- joritě, nýbrž v majoritě byla tato pravice, v níž tvořili jsme my menšinu. Při tom ale většina pravice byla velice pochybná, tak že nejednou se stalo a zejmena v otázkách jazy. kových, nás se týkajících, se tak přihodilo, že pravice ocitila se v minoritě. O ano, kdyby byla bývala pravice skutečně jednolitou stranou, kdyby bylo v ní rozhodujícím staropolské »za vaše i náše právo«, potom ovšem jinak by se byla věc měla. Zdali pak ale projevil kdy pan Jaworski jako vůdce pravice, jako persona grata v kruzích rozhodujících, jen dost malou ochotu, ujati se našeho těžce ohroženého práva ? Vždyí nebyla jazyková nařízení zrušena přes noc! Zdali pak položil tam nahoře na váhu kdy význam pravice, aby odvrátil osudný čin, který ovšem

mnohem větší způsobil skodu tomuto státu, než nám? Kde byli ti generálové pravice, když o to šlo, zadržeti ruku namířenou k ráně na nás? Submittovali, a zradtvše submissí tou program pravice, pozbyli vůbec práva, tohoto parlament- ního činitele se dovolávati. Pan rytíř Jaworski i ve svém předvčerejším prohlášení neřekl, že uznává nároky naše v ohledu jazykovém, on velmi opatrně se vyslovil v ten smysl, že by je byl hájil event. že hájiti je bude, pak-li se srovnávati budou se — zájmy říše. Druhé šel- movství. Ohlásíme požadavek sebe skrovnější, Němci způsobí bouři, zcela dle sestrojeného plánu, počnou hroziti obstrukcí se své strany a pan dr. Jaworski řekne: německá obstrukce nesnáší se se zájmy říše, tedy musím býti proti vašemu požadavku. Kde jest u pana rytíře Jaworského hranice stanovící, co se zájmy říše se srovnává a co ne? A o to tu jde. — Hlavní město nejbohatší země. Deklamuje se neustále o nejbohatší zemi v této monarchii, která prý ostatní živí: o království českém a o jeho zemích pobočných. Je pravda, co by také Rakousko bylo bez těchto zemi. Kdo ale chce se přesvědčit, v jak bohaté a následkem toho v každém ohledu dobře opa- třené zemi žijeme, tomu doporučujeme, aby se šel podívat na řeku, jež protéká hlavním městem této bohaté země. Toť jako na horním toku svém Eufrat, dřívé než svlažoval ráj.

Člověk dospěvší k prvnímu stupni kultury ihned počal chápati význam řek pro zemědělství, ob- chod a průmysl a vůbec pro zdravý vývoj lid- ský i jal se řeky upravovati, v umělé sváděti je toky, tam běh jejich mírniti a vodu ovládati, jinde ji nadržovati. Jen u nás, ví bůh jak se to stalo, zůstaly řeky — »panenské«. Teprvev poslední době a sice v malém měřítku počínají se u nás upravovati malě vody, po většině jen potoky, a to výhradně v zájmu agrárním. Je pravda, že na Vltavě dnes pracuje se ve velkém a na základě moderním, však to týká se jen Vltavy dolní, ne ale Vltavý v Praze. A jaký ta poskytuje pohled, o tom již jsme se zmínili. Je to panorama přímo asijské, které poskytuje dnes Štvanice a její okolí. — Nové vitězství ve Slezsku. Dne 27. t. m. konaly se ve velké českéobci slezské, Pětvaldu, která leží v uhelné pánvi ostravsko- karvínské, obecní volby. Obec tato, čítající na 5000 obyvatelů, ač úplně česká, měla dosud »německé« obecní zastupitelstvo, Úřadovalo se po německu. Nepřirozený tento poměr způsoben byl velkokapitálem. Majíť v obvodu rozlehlé obce pětvaldské uhelné doly: ostravská mon- tanní společnost, hr. Larisch a arcivévodská komora těšínská. Vlivem úřadnictva těchto zá- vodů voleni bývali do obecního zastupitelstva lidé, kteří se dali těmito německými úřadníky ovládati. Konečně proniklo i do Pětvaldu ná- rodní uvědomění a tak podniknuty žádoucí pří- pravy k novým volbám. Ve III. sboru zvoleni jsou vesměs uvědomělí našinci, ve druhém sboru polovice Čechů. Prvý sbor drží ve svých rukou velkokapitál. Tento výsledek voleb zna- menávelmi mnoho. Za neutěšených poměrů ve Slezsku bude mocnou vzpruhou k další práci pro záchránu českého kraje v těto korunní zemi české,

— Kursy léčební pro koktavé. Nový kur zahájen bude v úterý dne 2. října na Smíchově v ordinačním pokoji MUDra. Z. Janka v Plzeňské třídě »na Hromádkové«. Ferfální oba kursy, jichž zúčastnilo se na 30 pacientů, potkaly se s úplným zdarem, takže všichni buď úplně anebo skoro úplně vyléčení. Z kruhů lékárnických oznamuje se nám Okresní hejtmanství na Smíchově udělilo koncesi pro zřízení veřejné lékárny v Břevnově u Prahy panu lé- kárníku K. Míltenbergerovi, dlouholetému nájemci knížecí lékárny v Třeboni. Timto rozhodnutím ne- vzato zřetele ani na terno lékárnickým gremiem sta- novené, ani na ostatní žadatele, kteří dlouholetými službami v lékárnách sestárli a skutečnými zásluhami vykázati se mohou. — Ztracené a udělené řády. Z četných be- den a zavazadel, jež vozí perský šach na svých ce- stách Evropou a v nichž, jak fama vypravuje, uloženy jsou poklady nezměrné ceny, ztratila se na cestě z Brusselu do Čech, kdesi v Německu, jedna bedna plná řádů a medaillí, Patrně byla mylně přeložena do nepravého vozu a dostala se tak na nevhodné místo. Železniční úřady nyní pilně pátrají po blou- dící perské bedně. Byl by to velký malér, kdyby zá- soha šachových řádů tímto způsobem byla vyčerpána. Kolik lidí v Evropě ještě po nich touží! V Plzni vy- znamenal šach perský řádem slunce a lva: generál- majora a velitele plzeňské brigády šlechtice Cha- vanna (I. třídou), plukovníka a velitele plzeňského pěšího pluku č. 35 šlecht. Kokoschinegga (II, třídou), setníka Arnošta Hahnenkamma (velitele čestné set- niny) a nadporučíka Jaroslava Zyku (IV. třídou), ka pelníka Köhlera (V. třídou) a četaře-praporečníka Langa, vesměs téhož pluku, čestnou medailií téhož řádu. Mimo to bude prý v těchto dnech prohlášena eště celá řada vyznamenání, jakých prý uštědřil