dsnie

imodoo vene

levooeza tnoel

en s llionlateomissen čde

olzva vanaojj

Oprnsv

V Praze, v sobotu dne 29. záři.

den gabae Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v admimistrac na sněsíc 2. K. — h. ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou: na měsíc 3 K 80b Telefonickézprávy „Nár. Listů“ O řeči Jaworského. bsudě Z Vídně, 29. zaří. Pojednávaje o zlo- czowské řeči ryt. Jaworského, libujesi »Fremdenblatt«, že jeví se v podstatě souzvuk a soulad v projevech stran, spoje- ných v německém souručenství, v osvědče- ních jednotlivých skupin katolické strany lidové a ve výkladech předsedy kola pol- ského. Kruh přátel ústavy přý se uzavírá. Byl skován prý volebním provo- láním Čechů. To způsobilo cenný rozruch pro centrální parlament a pro jednotu říše (s dualismem). Jinak opětuje prolhaný officio- sus své drzé tvrzení, které se opakováním nestává pravdou, že prý totiž ve svatoduš- ním programu německých stran byl přislíben Čechům v jejich územích nlejsvobod- nější rozvoj. Kde prý tedy jsou odpůr- cové, proti kterým volání Čechů mohlo by

Inovonsi. senazývati oprávněným? í »Oesterreichische Volkszei- tung« ve svých glossách k řeči Jawor ského dospívá k závěru, že dlužno na- stoliti silnou vládu protiče- s kou, která by Čechy důkladně osamotila. Těmto prý musí býti dáno na srozuměnou, že nemohou se nadíti podpor od žádné strany. Přestane-li také vše- liké tajné spolčování s nimi, potom prý če- ský tábor poskytne obraz vyhladovělé pev- nosti, jejížto kapitulace dá se předpověděti na den a na hodinu. a dlan Před volbami v Haliči. Ze Lvova, 29. září. Dosavadní po- slanec za Krakov dr. Weigel svolal všechny demokratické členy kola polského na říšské radě a na sněmu zemském, také odštěpence, do Lvova ke dni 2. října na schůzi, aby tam vzhledem na rozháranost v polském táboře stal se pokus opětného vstupu demokratických důvěrníků do pol- ského hlavního výboru volebního za příčinou zajištění budoucí solidarity polské delegace na říšské radě. bomnb alea zl eev

uqu Trutnovský telegram. Z Vídně, 29. září. »O stdeutsche Rundschau« trvá na své zprávě, že te- legram starosty trutnovského, žádající zápo- věď radikálněněmeckého sjezdu nedělního. poslán byl, a volá: »Heslem všech sebevě- domých a německému národu věrných pří vrženců v království českém musí býti pryč sněmecko-pokrokovou stra- noul« Albertj. Z Vídně, 29. září. »Reichswehr« ozna- muje, že na trvalé uctění památky prof. dra. Ed. Alberta bude mu ve Vídni postaven důstojný pomník. Vídeňský starosta dr. Lueger zasla paní Albertové soustrastný přípis. Na zdejší kliniku Albertovu došly nespočetné pro- jevy soustrasti také z ciziny. zvláště pak od žáků nebožtíkových, po celé Evropě působících. Pohřbu súčastní se ve- škeří lékaři kliniky. Položí na rakev věnec, na jehož damaškových stuhách je nápis »Lékaři osiřelé kliniky svému bývalému mistru.« Zdejší »Medizinische Wochen- schrift«, která vydá záhy pamětní spis na oslavu svého 50letého trvání, dostala od prof. Alberta tento aforismus: »Nával k nevzdělaným mastičkářům je pochopitelný v naší době ze dvou příčin: Jednak dnes rozumí každý všemu. Proto musejí také laikové rozuměti umění léčiti. Dále je každý historický stav dán do klatby. Proto jsou lékaři zajisté špatní. Tyto názory mohutní v době, ve které lékařský stav provedenými výkony a působností svou stojí výše než dříve.

Pikantní zprávy. Z Vídně, 29. září. Včerejší »Reichs- post« uveřejňuje tuto zprávu: »V Rakou- sku je velmi čelný funkcionář, který, jak povědomo, se svou chotí je velice zadlužen a který v krachu vídeňské bursy r. 1895 byl silně angažován. Je důvěrně znám s chefem světového závodu průmyslového,

K číslu 269. Čislo v Praze za 2n a na venkově za 3t Předplacent a inseräty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

který má filiálku také v Rakousku. Tolikéž je důvěrným přítelem chefa světového zá- vodu finančního. Velkoprůmyslník najal v mezinárodní metropoli velkolepý byt na dvě neděle za 6000 a pozval si čelného fnnk- cionáře. Finančník pak tohoto čelného funk- cionáře pozval několikráte na honby a vy- pomohl mu také při krachu r. 1895.« Tuto zprávu doplňuje »Arbeiter Zeitung« svou zprávou tohoto znění: »To je velmi zajímavé. Ale co pak si to »Reichs- post« usmyslila, dávati lidem rebusy ? Kdo pak je ten čelný funkcionář? Kdo je ten chef světového závodu finančního? Kdo je chef světového závodu průmyslového? Proč pak list jednoduše neřekne, že hr. Kiel- mansegg je zpřátelen s baronem Roth- schildem a panem Kruppem? To není ani tajemstvím ani hanbou pro tyto pány. Je to pro každého čest a to stejně velká!«

Telegrafické zprávy. si Z Vídně, 29. září. (C.-B.) »Wiene Zeitung« uveřejňuje nařízení ministerstev vnitra, obchodu a financí, kterýmž se ve srozumění s uherskou vládou a vzhledem k případům moru, jež v Glasgově se udály, zákaz přívozu a transitní dopravy některých druhů zboží a předmětů z Egypta rozšiřuje na Glasgov. Z Vídně, 29. září. (C.-B.) Bývalý říš- ský poslanec Stefanovič včera v Meranu zemřel. ze Sofle, 28. září. (C.-B.) Persky šach přijel sem večer a byl na nádraží uvítán knížetem Ferdinandem, ministrya diplomatickým sborem.

Boje v Číně. Z Kolína n. R., 28. září. (C.-B.) »Köl- nische Zeitung« oznamuje z Berlína: Jme- nování prince Tuana nejmocnějším stát- ním úřadníkem lze již považovati za hotovou událost. S tím souhlasí úplně, co z francouz- ského pramenel se oznamuje, že T unfusi a ng

FEUILLETON. Praxis aurea. Obrázky vážné i veselé. Píše dr. Otakar Zuna. ol První ordinace. pl Mladý doktor čekal prvního pacienta ... Dlouhými, pomalými kroky přecházel po koberci ve své ordinační síni, chvílemi zasta- vuje se u okna, z něhož půl osady mohl pře- hlédnouti. Venku všechno pod sněhem, zřídka širokou, bílou silnicí, prostředkem osady ve- douci, chodec přeběhl, všecek do svrchního šatu zachoulený .. Dnešním dnem zahajoval mladý lékař svou praxi . .. Půjde to, nebo nepůjde? Zde, tak blízko Prahy, ba vedle ní... V osadě, kde ze dvou třetin samá chudina a ta zbývající třetina? Tři doktoři sem chodili, jak doslechl, všichni starší než on .. . Budou míti své rodiny, jež jsou jim zvyklé. Kdo zvykne některému doktoru a ně- které hospodě, nerad mění . .. »Nu, snad hlady neumru —« zahučel doktor do knírů a znovu rozchodil se po po- koji — »A co jsi sem lezl, do toho protivného hnízda« — nasazoval v nitru jeho jakýsi hlas — »koukají se všichni na tebe jako na ve- třelce . .. Vždyť už jsi slyšel, že jdou hlasy, proč jsi nezůstal v Praze, když tam odtud po- cházíš a máš tam známosti« — Proč nezůstal v Praze . Chtěl být samostatným — s mladickým zápalem, se zlatými ideály v hrudi vrhal se do

III. těžkého svého povolání, jež zdálo se mu tak ušlechtilým, tak vznešeným. V Praze zůstati ne- mohl — nebylo prostředků . . . Uchýlil se tedy sem, k samé Praze, aby se mohl aspoň dívati na ni. Věděl, že by bez Prahy nevydržeb .. Nabízela se mu místa na venkově, v kraji — nemohl se odhodlati, aby některé přijal. Nebyl by venkovu zvykl, vždyť mu Praha tak k srde přirostla — — »Nu — bůh tě neopustí,« řekl si. »Ne- půjde-li to, půjdeš jinam. Jen zmužile . . . « Bylo čtvrt na devět. Dosud ani človíček nezavadil o jeho ordinaci .. . A přece na dnešek ji ohlásil — a všude jsou lidé — obyčejně s chronickou nemocí — kteří k novému lékaři první se utíkají o radu a pomoc . .. Teď, teď kroky po schodech, těžké, vrzavé — kroky zní přes chodbu — teď stanuly před jeho dveřmi . .. Nesmělé zaklepání — — »Vejděte !« pobídl doktor. Dvéře se otevřely a do pokoje vešla tlustá, as padesátiletá, nehezká ženská — ženská, jež svou otylostí na první pohled vzbudila podivný dojem . .. Mladý doktor už ji znal. Byla to domov- nice. »Jeho« domovnice. jenlnbovdo Říkala si »správcová domu«, den co den některé partaji vynadala, vážila svých sto čtr- náct kilo (bez obrovských plstěných bačkor, jež stále nosila) a vypila denně »svýche patnáct sklenic ležáku. . Měla jediného »sýnáčka«, mazlíčka osmnáctiletého, všemi mastmi maza- ného — ale nad něhož nebylo. Kluk byl špatně vyučeným krejčím, ale máti jeho byla přesvěd- čena, že z něho bude jednou nanejméně pre sident obchodní komory.

Hubu měla jako břitvu a když byla na- pilá, při každém druhém slově plakala, až se jí laloch pod bradou třásl. ov Protivná, odporná ženská . . . Než se doktor dostal k otázce, čeho si přeje, spustila jako řehtačka: »Aby jim milost- pane zlatinkej pánbů dal zdraví, štěstí a boží požehnání v tom jejich novym stavu, aby se jim tu mezi námi líbilo líbit, aby měli pacien- tůch každej den plnej pokoj i konk až ku schodům, to jim přeju z oddanýho srdcev upřímnosti a poctivosti pro dnešek i pro vždy- cky a jsou přesvědčenej, že jako chudá vdova se o nich budu starat jako o vlastního — —« »Dobře, dobře, paní Kvíčalová — děkuji vám,« uťal lékař babin sermon, »ale cosi vlastně přejete? Jste nemocna?« »I ne, milostpanáčku zlatej, nejsem. On mi sice žaludek neslouží, když se ráno zbudím, mám ho jako na vodě — už čtyry leta ne- můžu ničehož nie jíst . . . Ani pomyšlení na jídlo, a když, tak jím jako brabec... Mně pan doktor Brdlík poručil trochu piva — a kdyby mne to nedrželo, nevím, co bych si počala . . .« A baba začla brečet, že mladý doktor měl strach, aby se mu neuškytala. Nabrala dechu, utřela si zástěrou nos, za- frkala jako valach, když si nabere do nozder ze silnice prachu a pokračovala: »Já přišla ajntlich pro něco zcela jinýho, milostpane. Mi- lostpán pije ráno kafe, že jo ?«. Než doktor odpověděl, mlela dál: »Tak bych prosila, abych mohla milostpánovi vařit kafe já, a bude dobře poslouženej. Já beru kafe u Šercla v Praze na Moráni a to je kafe, že by ho moh' pít prine z Portukálu . .. Tak bych moc prosila —