Strana 6.

Číslo 294

KATOLICKÉ LISTY

Dne 26. října 1900

trvanlivostí a ku žádné sukni nepatřila, neboť jednak neho- dila se k tomu účelu, jednak stopy prošití na ní neshledány. Zvláště nápadné stopy násilného zacházení shledány na černé jupce. Levý rukáv byl vhořejší části sjedné třetiny vystřižena chybí, pravý rukáv na malou spodní část úplně vystřižena schází též. Také límec byl jednak ve švu odtržen, jednak část v křivé čáře odstřižena. Pravá část přední byla pouze zdola v délce 30 cm za- chována, ostatní schází, jsouc též odstřižena. Dále scházela část obruby a i obě zadní části jupky byly jednak nepravidelně rozstříhány jednak v y- střiženy. Stříhání to jeví zuby na mnoha místech způ- sobené. V jupce samotné nalézal se malý kousek hadříku ze sukně šedivé. Červené útržky prohlásili znalci za útržek límce nebo obruby spodního živůtku. Konečně dlužno k tomu poukázati. že kostra nalezena byla přikryta roštím a mechem a ukrý- vání to že bylo opětováno. Z toho lze souditi, že Marie Klímova nezemřela ani smrtí přirozenou, ani sebevraždou, nýbrž že podlehl násilí cizímu, že její život zde byl utra- cen, mrtvola její ukryta a před náleze m opětovaným ukrýváním chráněn a.

Zvláště způsob, s jakým se šaty jejími bylo naloženo, nasvědčuje tomu, že bezpochyby jednak při zápolení o život byly potrhány, jednak že po spáchané vraždě jimi manipu- lováno, že mrtvola opět a opět zakrývána byla, což vše patrným dokladem jest toho, že Maric Klímova cizímu ná- silí podlehla. Z naleziště kostry lze pak souditi, že místo to neb nejbližší místo v lese panském bylo také místem vraždy, neboť nalézá se místo to blíže pěšiny do Horních Věžnic vedoucí, kudy dle všeho Klímova se ubírala, a pro do- mněnku, že by snad mrtvola její odněkud sem byla při- nesena, nejmenší opory nikde neshledáno, táž naopak dalším obsahem vyvrácena jest. Poněvadž pak Klímova po dni 17. července 1898 více spatřenu nebyla, a zajisté by se byli vyskytli svědci, kteří by ji po dni tom by i viděli, zrovna jako jest zjištěna celá řada svědků, kteří ještě v den 17. července ji spatřili, dá se s určitostí souditi, že v noci na 18. července z a- hynula.

Kdo spáchal vraždu?

To vše předpokládajíce, dlužno si položiti olázku pro tento případ nejdůležitější, totiž kdo jest vrahem Klímové- A tu dlužno poukázati k tomu, že není přímé ho důkazu o osobě vrahově, není svědka. jenž by byl viděl zlosyna, an vraždí, nenalezeno předmětů vrahu náležitých neb jím použitých a pod. žádného z téchto důkazů zde není. Když Marie Klímova byla pohřešena, neby lo u soudu vůbec vyhledávání zavedeno a věc usnula. Patrně mělo se za to, že děvče někam odešlo, jak také se říka o, do Rakous, a že jednoho dne s opět objeví. Nebylo tenkráte příčiny hád-ti hned na to nej- horší, když po tehdejší dobu žádný tak záhadně byl nezmizel Teprve když kostra Klímové nale zena, zahájeno soudní pátrání a vyslovo- vány různé domněnky, tak proti rodině potulného kramáře Stehlíka, jehož c. k. četnický závodčí Klenovec krátce před 17. červencem 1898 blíže onoho lesa byl viděl. Do konce vznášeno bylo podezření na švakra zemřelé, Františka Milfajta, i rodiče z nepřátelského smýšlení vůči dceři podezříváni; vyhledávání to skončilo však bezvýsledně. Také v tom směru pátráno, zda Marie Klímova dna 17. července 1898 se nesešla se svým bývalým milencem Richardem Čumplem, avšak vyšetřeno, že tomu nebylo tak. Pachatel nevypátrán a smrt Klímo vé upadla v za pomenutí. Tu však vzrušena byla veřejnost událostí jinou, vr a- ždou Anežky Hrůzovy, a když uvaleno bylo podezření z vraždy té na Leopolda Hilsnera, přiroze ně obrácenobylo protiněmu také domnění z vraždy na Marii Klímové.

Když pak dne 1. prosince 1899 nalezeno šatstvo její a různé a různé okolnosti nasvědčovaly totožnosti vrahů v obou případech, zahájeno vyhledávání, jehož výsledkem jest, že Leopolda Hilsnera l ze důvodně z účasten- ství ve vraždě na Marii Klímové viniti: On popírá rozhodně tento čin, on popírá, že Klímovo uznal, s ní se stý- kal a zvláště 17. července 1898, kdy prý v Jihlavě meškal, s ní pospolu byl — avšak všecka tato jeho tvrzení jsou v odporu se skutečnostmi, po nejvíce četnými svědky zji- štěnými. Již po zmizení Klímové doneslo se matce, že byla ve Zhoři na pouti neb v Březině na dělnickém výletě. Pověsť ta neklamala Podařilo se vypátratí celou řadu svědků, kteří s urči- tostí dokazují, že Leopold Hilsner dne 17. července 1898 ve společnosti Marie Klímovy až do noci meškal, s ní tančil, se bavil, vůbec jako milovník její si počínal. To dokázáno těmito svědky stvrzenými okolnostmi. Jos Burda, stárek ve mlýně Boru, pod zmíněným panským lesem ležícím, setkal se dne 17. července 1898 tak po půl 10. hod. dopol. v horní bráně v Polné s Klí- movou, již osobně znal a domnival se jistě, že jde za Richardem Čumplem do Záhonné, za nímž prý běhala.

Náhodou byl tohoto Burdova setkáni s Klímovou svědkem truhlář Tadeáš Večera v Polné, jenž potvr- zuje, že viděl stárka Burdu, an ptal se venkovského děvčete v té bráně, kde bylo a kdy půjde domů, načež ona odvětila, že jistě neví. Večera uvádí, že mělo děvče na hlavě šátek, černou jupku a v ruce modlitební knížky. Šel dále, více se o ně nestaraje, a ubíral se k do- movu. Bydlí na vývoze při silaci dobroutovské, která vede těž do Zhoře a ku Třebíči. Kol půl 12. hod. před polednem, když lidé šli z velké (mše sv.) z kostela, vyšel na můstek mezi prkna, jež tam má složena a tu spatřil osobně dobře mu známého Leopo da Hilsnera s venkovským děvčetem. Všiml si jich proto, poněvadž Hilsner pravicí kol pasu tiskl je k sobě, když kráčeli po silnici směrem ka Zhoři. Když kolem něho přešli, řekl Večera: „Podívejme se na ži dáka, jak by se chtěl o takovou holku otírat“ a a v tu chvíli poznal, že toje táž holka, kter ou viděl se stárkem Burdo u.

Nemýlí se ví to určitě. Hilsner, zastyděv se, pustil děvče a odvětil: „C nemůžu vzít takovou holku do Zhoře na pouť?“ a šel s děvčetem dále. Jan Hájek, obuvník z Polné, potvrzuje, že byl na pouti ve Zhoři dne 17. července 1898 a zahlédl Leopolda Hilsnera vycházejícího z uličky, kde měl krámek Alex ander Reinhal t. Svědek Frant. Cink, povozník z Polné, pomáhal perníkářce Julii Viláč kové o té puti ve Zhoři pro- dávati zboží s tu viděl, že kolem 5. hod. odpol. přišel Leopold Hilsner ku krámu s venkovskou dívkou s kvitko- vaným šátkem na hlavě a v kvítkovaných šatecha s určitostí potvrzuje, že Hilsner kupoval jí as za 6—8 kr. perníkové srdce. Hilener mu ještě řekl, že jdou od muž ky, že tam rvanice a bratr svědkův že krvácí z ruky. Podotknouti dlužno, že Juliána Viláčková Hilsnera uviděla u svého krámu, připouští však možnost, že kupo- val u té srany, kde prodával Cink.

Sluěka Marie Vacková zná dobře Marii Klí- movou a potvrzuje, že viděla ji po 4. hodině odpoledne z hospody »u Ježků“ vyšedší u perníkové boudy paní Vi- láčkové, stojící s Hilsnerem. jehož též zná, a sklenářem Grafem z Polné. Viděla, že Hilsner platil desetníkem nějaké cukroví a perníkové srdce. Leopold Korejtka, zámečník z Polné, byl o té pouti odpoledne v hostinci Ježkově, kde byla muzika. Dí- val se od počátku, jak se začalo tančiti, a tu viděl Leop. Hisnera, kterého dobře zná, tančiti s venkovskou holkou. Františka Dohnalová, služka ve Zhoři, viděla tamtéž dva židy tančit, z nichž jeden byl známý jí Müller, druhého, jehož neznala, popsala tak, že pop s se na H:ls- nera hodí, ač ovšem při konfrontaci shledala, že Hilsner má tváře vpadlé a običej do žluta, což ovšem dlouhé va- zbě na vrub přičísti lze. Také hostinský Jan Ježek stvrzuje, že o té pout více židů u něho bylo, Hilsnera věak nezná. Z výpovědí těchto jde na jevo, že Hils ner dne 17. července 1898 k polednímu s Klí- movou z Polné do Zhoře skutečně se ubíral a tam vjejí společnosti meškal.

Tomu nasvědčují také výpovědi Josefa Jaroše, výměnkáře ze Zhoře, jenž viděl o té pouti mezi 3. a 4. hodinou odpolední z krámu Alex. Reinhalta vyjí i muž- ského, jenž ubíral se rychle do hostince Ježkova Ptal se, co to za chasníka, a Reinhalt odvětil, že je to nějaký Hilsner z Polné, ale rodákem polenským že není. Nádennice Kateřina Šupkova ze Zhoře potvr- zuje, že téhož dne k večeru hovořila s Růženou Rein- haltovu, manželkou Alexandra Reinhalta, která se jí ptala, má-li hosty na puť. Když řekla, že ne, vykládala jí Reinhaltová, že měla u obéda hosta docela cizího, mladého chasníka, a řekla jí, že měl co dělat v Polnéa muž že šel s ním. Šupková, která na tyto okolnosti vyptávána byla četnictvem. p přela je, ale když jí Jelínek, u něhož náde- ničila. připamatoval, že mu to ten den ještě vyprávěla, když se od Reinhaltů vrátila, upamatovala se na to, Antonín Jelínek, rolník ze Zhoři, to také sku- tečně potvrzuje. Dlužno podotknouti, že výpovědi svědků o přítom- nosti Hilsnerově ve Zhoři uvedenych v jednom směru si odporují, totiž co do popisu Hilsnerova šatstva.

Kdežto Jan Hájek tvrdil, že Hilsner měl tmavomodrý oblek a zelený klobouk, tvrdí Cink, že měl šaty šedivé respektive později se opravil v ten smysl, že měl šat spíše světlejší než tmavé barvy, že si nepovšiml. Tadeáš Večer pak praví, že měl tvrdy černý klobouk, avšak nehledě k tomu, že co do popisu barvy obleků prostý lid velmi neurčitě se vyjadřuje, shodují se přece svědci ti codopodstatné části svých seznání, totiž v tom, že osobně jim známého Leop. Hilsnera ten- kráte ve společnosti děvčete viděli. Podobně i výpověď Marie Vackové odporuje v ně- kterých směrech výpověděm osob jiných, však lze připu- stiti, že tyto nesrovnalosti co do podrobností délkou doby od případu uplynulé vyvolány jsou a věrohodností seznání svědků těch co do věci hlavní otřásti s to nejsou. Manželé Reinhaltovi popírají ovšem, že Hilsnera toho dne hostili, ač připouští Alexander Reinhalt možnost, že v krámě jejich býti mohl. Obsah rozhovoru s Jarošema Šupkovou popírají, a z domova se Reinhalt nevzdálil Ne- jsou však svědci jmenovaní jedinými, kteří toho dne Le- opolda Hilsnera s Klímovou viděli. Bylť s ní viděn také na tom výletě v Březině. Pořádala totiž „Dělnická beseda“ v Polné téhož dne výlet do bllzkého lesa Březiny a i zde, ovšem později k ve čeru, viděn byl Leopold Hilsner ve společnosti s Marií Klímovou.

Dosvědčujeť to zcela určitě Karolina Brychtová z Polné, která na výletě byla a Leopolda Hilsnera k 6. ho- dině s Marií Klímovou státi viděla. Znala oba osobně; Hilsner tam dříve ne- byl a teprve k 6. hod. tam přišel, maje socialistický širák na hlavě. Svědkyně upo- zornila na něho svou sestřenici Aloisii Brychtovou, která též viděla Hilsnera s nějakou venkovskou holkou tančit, o níž její sestřenice Karolina řekla, že je z Hor- ních Věžnie. Také Františka Sobotkov a, služka z Polné, po- tvrzuje, že Leopolda Hiisnera i Marii Klímoveu zná a je o tom výletě spolu tančiti viděla. Tyto právě jmenované dvě svědkyně potvrzují též, že Hilsner měl tenkráte socialistický širák. V poslední době pak vyskytli se ještě dva svědci, totiž Antonín Lang a Karel Hazuka, kteří s určitostí potvrzují, že dne 17. července 1893 mezi výletníky z Bře- ziny s hudbou se vracejícími Leopolda Hilsnera, jehož dobře znají, s děvčetem v zástupu jíti viděli. Antonín Lang do- konce sledoval jej přes město až do dolní brány, kde viděl jak jdou kolem Schillerových domů, kde mu v zátočině zmi- zeli tak, jakoby šli cestou, vedoucí k borskému mlýnu. Třeba že výpověď tohoto svědka nezdála se úplně spelehlivou, dlužno přece též k ní poukázati.

Nezdařený Hilsnerův průkaz alibi. Jak již uvedeno, Hilsner popírá rozhodně, že s Klí- movou ve Zhoři a v Březině byl, a tvrdí, že meškal toho dne až do pondělka v Jihlavě. Však nejen, že ne dařil s mu důkaz ten — opak domnělého alibi toho je prokázán. Jak vyhledáváním zjištěno, cestoval Leopold Hiisner v červenci 1898, a sice dlel od 8. do 10. v Třešti, od 10. do 11. v Stonařově, od 11. do 12. v Třebíči, od 12. do 13. ve Vel. Me iříčí, od 14. do 15. v Kamenici a od 15. do 16. v Jihlavě. Tato dáta zjištěna jsou jednak dopisy stravoven, jednak výpověďmi svědků Až dosud se také udání ta s výpovědí H.lsnerovou shodují. Správce stravovny jihlavské, Jeroným Figel, po- tvrzuje, že Hilsner (dle zápisu) přišel dne 15. července 1898 a odešel 16. července o 7. hodině ráno dle u dání svého do Poln é. Dne 18. července 1898 objevuje se Hilsner (dle pří- pisu fol. 121) ve stravovně ve Větr. Jeníkově, dle udání odsvématky z Polné přicházeje. Dne 19. 20 července tráví v Humpolci a dne 21. čer- vence 1898 dochází do Štok v 11 hod. dop. odkudž o1 hod. odpol. vrací se do Polné. To vše Hilsner přiznává a tvrdí, že oba dny 16. čer- vence a 17. července 1898 v Jihlavě ještě strávil u známé jemu rodiny Červinkovy dvé noci tedy ze 16. na 17. a ze 17. na 18. července přespav a dovolává se na to vice svědků.

Však marně. Julie Červinková, obchodnice ntřižním zbožím, nemůže potvrdíti, zda u nich Hilsner od 16. do 18. čer- vence 1898 meškal, byl u ní v létě, ale domnívá se, že tobylo včervnu a nikoli v červenci. Mořic Červinka, její syn, potvrzuje, že skutel ně Hilsner u nich přenocoval v tomže pokoji se sestrou Ma- tyldou s bratrem Vilémem a ví uritě, že jen pojednu noc. Matylda Červinkova pak potvr- zuje, že v letní době 1898 u nich Hilsner přenocoval, však jen jedinou noc, a sice zcela určitě před odchodem bratra Vilíma na cestu na zkušeno u. Tento Vilem Červinka, se llářský pomocník, po- tvrzuje však s plnou určit stí, že počátkem června 1898 dopsal Hilsnerovi svému to spolužáku, by přijel do Ji- hlavi, že půjdou spolu na cesty. Dne 11. června 1898 přišel skutečně Hilsner do Ji- hlavi a přenocoval u Víléma Červinky, tedy tu noc z 11. na 12. června 1898, další noc přespal v Eisů Poněvadž Vílém Červinka neměl své věci pripraveny, odešel Hilsner 13. června 1898 napřed a sešli se teprve v Mýtě, kam Červinka dorazil dne 17. června 1898. Pak spolu cestovali a ocitili se, jak svědek říká, jednou v pátek již v červenci roku 1898 v Třeští. (To se také dle svědectví Julie Jisternicové, u které Hilsner přenocoval, shoduje.) V Třešti se rozešli- Vilém Červinka odešel v sobotu (tedy 9. července 1698) přes Počátky do Prahy. podnikl pak dalši cestu po ciziné a vrátil se v pro sinci 1899 do Jihlavi. Odrozchodu v Třešti dne 9. července 1898 se s Hilsnerem více nesetkal a jest tedy očividné, že Hilsner přenocovav u Červinků dle udání VilémaČervinky, Mořice a Matyldy Červinkových společně s Vilemem Červinkou a jen jedinou noc, meškal u nich tu noc z 11. na 12. června 1 98, nikoliv ale ze 16. na 17. a ze 17. na 18. července, kdy už Vilém Červinka dlel na cestách.

Však Hilsner dovolává se více svědků, že dne 17. července 1898 v Jihlavě meškal, a sice Kateřiny V i- trofské, Kateřiny Lauerové a Terezie Lö we n- thalo vé, vesměs v Jihlavě, u nichž toho dne prosil, avšak žadná z nich nemůže udati, zda Hilsner dne 17 července 1898 u nich byl. On dovolával se též Anny Abreutové, dělnice v tkalcovské továrně, kteráž má sestru, jež měla poměr s Vílémem Červinkou a již toho dne navštivil, avšak tato výslovně potvrzuje, že byl u ní jakýs neznámý muž, však s Červinkou a že vypravovali, že se chy- stají na cesty. Společníkem Červinkovým, jenž s ním na cesty se chystal, byl patrně Hilsner a byli tedy u Abreutové 11. neb 12. června (neboť 13. června již Hilsuer napřed ode- šel), nikoli tedy 17. července; vždyť od 9. července 1898 se Červinka s Hilsnerem více nesetkal.

Podobně dovolával se Hilsner svědectví vojína Josefa Blažka, s nímž prý tu neděli hovořil, avšak svědek ten potvrzuje, že to musilo býti jindy a 17. července 1898 že to nemohlo býti proto, poněvadž dle výtahu slu- žeb (fol. 450) měl od 16. července ve 12 hod. v poledne do 17. července do 12 hod. v poledne požární hotovost a tu se vzdáliti nesměl, což také přípisem čl. 354 stvrzeno, Jediná okolnost nasvědčuje, že Hilsner dne 17. čer- vence 1898 v Jihlavě meškal a to jisto, že byl též u Max- miliána Metzla prosit o podporu a tento svědek, jenž zprvu z paměti na to se rozpomenouti nemohl, potvrzuje na základě předloženého listu z knihy chudých, že Hilsner 17. července 1898 skutečně podporu obdržel, avšak ne- mohl udati, kdy totoho dne bylo, zda dopoledne či odpoledne. Byť to by býval Hilsner ještě ráno v Ji- hlavě meškal, mohl vždy ještě vlakem o 7. hod. k Polné jedoucím, nebo pěšky do Polné doraziti v takovou dobu, že as o půl 12. hod. dop. mohl ve společnosti Klímové Tadeášem Večerem býti viděn.

Kdyby tedy i zápis Maximiliána Metzla byl správný, nevylučuje to nikterak možnost, že Hilsner ihned Jihlavu opustil a do Polné spěchal, aby se s Klímovou na zhořskou pouť odebral. Z toho co uvedeno, jde, že nedokázal Hilsner, že by byl po celý den 17. července až do 18. července jinde me- škal, naopak, že snaže se z okolnosti té, že onu jednu noc v červnu 1898 u Červinků byl spal, vybájiti si průkaz svého alibi pro osudný den 17. července 1898. Tímtéž způsobem chce mnohem dřívější návštěvu u Abreutové a setkání s vo- jínem Blažkem vykořistiti. Zajímavou jest okolnost ta, že jak zmíněno, udal ve stravovně v Jihlavi, opouštěje ji 16. července 1898, tedy den před zhořskou poutí, že jde do Polné a že objevuje se 18. července, tedy v pondělí po té pouti ve Větrném Jení- kově, udávaje, že jde od matky z Polné, což zřejmě jeho po- bytu dne 17. července roku 1898 doma v Polné na- svědčuje. Byv upozorněn na tuto okolnost, odbývá ji Hilsner krátce. Řekl-li to, »lhal prý.« Také jiná okolnost nasvědčuje tomu, že Hilsner na tom výletě v Březině byl, maje soclalistichý širák na hlavě. On totiž tvrdil, že tento klobouk vypůjčil si teprve v listopadu, avšak Antonín Přibyl uvádí, že koncem června r. 1898 vypůjčoval si u něho Hilsner klobouk, aby byl změněn, ž