Dne 26. října 1900.

KATOLIC L.

Číslo 294 Strana 3.

vati dlužno, ž, se přihlásily nové ochotnice, které se horlivě cvicí dvakráte týdně. Bylo by záhodnou, by se též páni našli, kteří by z ochoty zpívali. Obětavost pí. Benešové Macbainové jest velice chvályhodná, po- něvadž věnuje ročně na tuto slavnost 60—70 zlatých. Sbor by byl nemálo sesílen, kdyby se přihlásil ochot- ník pro bas nebo pro tenor. Doufáme, že katoličtí mužové zpěváci se k tomuto vyzvání přidruží, aby tak přispěli k oslavě Boží. Proto nechť přijdou la- skavě, kteří mohou účinkovati, ke zkoušce v sobotu od 7—8 hod. večer v bytě pí. Benešové v Neká- zance č. 15, II. poschodí. Právě se cvičí osmihlasé sbory pro druhou slavnost devítníku. Pobožnost devítníková v Košířích. V ne- děl, dne 28. října ve 4 hodiny odpoledne započne se konati v chrámu Páně Nejsv. Trojice na Malo- stranském hřbitově v Košířích pobožnost devítníková, která po všech devět neděl pozůstávati bude ze zpí- vaných litanií loretánských a zpěvů Mariánských které na varhany doprovázeti bude p. Fr. Procházka, učitel v Košířích. Chrámová slavnost v kosteie Milosrd- ných bratří. Za příčinou svátku sv. apoštolů Ši- mona a Judy, patronů chrámu Páně Milosrdných bratří konají se služby Boží tímto pořádkem: Večer dne 27. t. m. v sobotu o 5. hod. slavné nešpory V neděli, dne 28. t. m. o 7. hod. zpívaná mše sv., o 8. hod. tichá školní mše sv., o 9. hod. kázání (dp. farář Šach), o 10. hod. slavné služby Boží (dp. P. Angelus Krob, provinciál O0. Kapucínů). O 5. hod. odp. slavné nešpory s »Te Deume.

Svěcení kostela. Píše se nám ze Slabšio u Chrášťan na Písecku: Minulou neděli o posvícení slavena byla slavnost velevýznamá a vzácná ve Sla- šicích. Uskutečněn tu úmysl před lety pojatý. Pan starosta Josef Mráz pomocí svých rodáků a dobro- dinců ze Slabšic, Nemějic a Smolenče postavil ku oslavé panovnického jubilea krásný kostelík dle ná- kresů pana stavitele Josefa Brebty na Pankráci. — V neděli posvěcen kostelík ten za projevů nelíčené pobožnosti domácích a okolních. V sobotu na svat- večer uspořádali hasiči průvod okolo chrámu Páně. Kostel bengálským ohném osvětlen, zahrána hymna národní, načež v pravdě povznášející pobožnost v ko- stele konána za řízení řídícího učitele z Doubravky, pana Šmídingra Střelba a vyzvánění okolí ohlašovaly slavnost nastívající. Nastala naděle a zvony oznamo- valy: »To den, který učinil Pán«. Hudba obstarala ranní budíček. Okolo 9. hodiny ubíral se průvod vzorně uspořádaný z družiček domácích i přespolních, z hasičských sborů slabšického nemějického, draži- ckého, chrášťanského, smolečského, rakovského, klouk- ského, z banderia slabšického a nepočetných mužů naproti průvodu z farního chrámu Páně chrášťan- ského. Cslý průvod prošel slávobranami a stanul u kostela, kdež byl nepočetný zástup věřících již shromážděn. Z obydlí p. starosty Mráze v průvodu přinesen oltářní kámen s ostatky. Na kazatelnu vy- stoupil bývalý poslanec říšský z Moravy, vdp. dr.

Antonín Cyr. Stojan, který vycházeje od slov evangelia: »Dnes stalo se spasení domu tomuto«, udal příčiny, proč stavíme chrámy, připomenul, že jsme chrámy Ducha sv., srdce naše oltářem. Vzdal díky dobrodincům a zakladateli a projádřil všem to přání vroucí, by sv. Josef, patron nového kostelíka, podal žádosti všech Pánu Spasiteli, by Pán na všech připsal: »Staň se.« Na to posvěcen kostelík od faráře chrášťanského, dp. Tom. Míka za přísluhy dpp. Št. Březiny, faráře rynáreckého, V. Pfeferla, fa- ráře křesťovického, superiora P. D. Thira z Klatov, Tom. Kyzoura, kaplana křesťovického a Josefa Hrn- číře, kaplana chrášťanského. — Sloužena první mše svatá, při níž zpěvy a hudbu dovedně provedli pp.

Červenka Jan, řídící učitel, Julius Saska, učitel, oba ze Slabšic, J. Blecha, J. Peklo a František Hrubý, učitelé chrášťanští, a V. Kopička, učitel z Doubravy, O vzorný pořádek při všem staral se pan říd. učitel Šmídinger z Doubravy, a p. řídící učitel a slč. uči- telka ze Slabšic. Hojně zbožných přistoupilo ke stolu Páně. Dojemný byl okamžik, když zvon oznamoval sv. pozdvihování a když vše kořilo se Pánu na ol- tář poprvé sestupujícímu. Po službách Božích rozdá- vány památky, rozhazovány peníze, poděkováno od družičky vdp. světiteli, tak jak před slavností krásně osloven od družičky a požádán o posvěcení. Podán mu dar od občanů slabšických. Rovněž poděkováno panu zakladateli a všem dobrodincům. Kostel zůstá- val dlouho naplněn věřícími, kteří vroucí prosby přednášeli. Uskutečni je všemohoucí Pán. Dlužno tu podotknouti, že největší zásluhu o zřízení tohoto chrámu Páně získal si neunavný zástupce českých katolíků v říšské radé vdp. dr. Stojan, na kterého se obrátili příslušní činitelé, aby povolení a podpor u c. k. vlády ke stavbě vymohl. Tuto zásluhu také občanstvo uznalo měrou znamenitou. Dr. Stojan tím dokázal, že se nestará pouze o zájmy moravské, ný- brž také české, a že s důvěrou se může každý naň obrátiti, ať je smýšlení jakéhokoli, jak dokonce i »Čas« před několika dny sám doznal.

Ze soudní síně. Hilsner podruhé před porotním soudem. Den I. (Původní zpláva našeho zvláštního zpravodaje.) V Písku, 25. října. Lk. — Jak jsme již uvedli, proces Hilenerův listy židovskými tak proklamovaný, nepřivábil téměř nikoho. Mésto Písek jest zplna klidným, nic nesvědčí o nějaké sensačnosti, o nějakém vzrušení. Veliké ná- městí, na němž nalézá se budova krajského soudu, má všední tvářnost — co budí pozornost, jest počet žurnalistů — jinak všude klid — ani piklhaubny četnické tu neviděti. Po shonu, po nějaké tlačenici, obléhání soudní budovy, po rozmnožených bezpečnost- níck opatřeních ani potuchy. Mlhavé šedivé ráno ... mlhy nerady ustupují jasným paprskům slunečním. A mlhavý proces započal; proces plný záhad, plný nejistoty, plný domněnek, zapírání, odporu. Před vraty soudní budovy stojí 2 městští strážníci s poli- cejným revisorem; železnými dveřmi na schodišti ku porotní síni v II. poschodí vpouští dozorce vězeňský účastníky, kteří vykázati se musí vstupenkami. Žur nalistů přihlášeno 46, ale místa jejich zejí velikou prázdnotou.

Když byli vylosováni porotci, otevřela se soudní síň Tato, jakž jsme již uvedli, jest prostornější síně pražské, s 8 okny, z nichž 5 vede na náměstí. Šedé stěny, v polích rozdělené; se štukatérského stropu visí bronzový osmiramenný svícen. Na vyvýšeném podiu, jež odděleno zábradlím od druhé nižší poloviny síně, zasedli pod obrazem J. V. císaře a krále za zeleným stolem, na němž kříž, svíce a halda knih, president soudu p. Otakar Winter, rada zem. soudu p. K. Danzer, r. z. s. J. Smutný a tajemník z. s. p. J. Šonka. V pravo od nich jest zeleně prostřený dlouhý stůl pro státního zástupce p. Mali- jovského; vedle něho místa zaujali pp. dr. Baxa (za Hrůzovu), dr. Pevný (za Klímovu) a obhájci Hilsnerovi dr. Vodička a dr. Auředníček. V levo od presidentského stolu jsou zapisovatelé pp. auskultanti Strouhal a Vačlena, stenografové a dvě lavice porotců. Na lavici obžalovaných před zábradlím, hlídán dozorcem vězeňským J. Samohejlem, usedl Leopold Hilsner v tmavých modravých šatech, v nichž viděn byl v onen osudný den 29. března r. 1899 ... Tvář jeho nejeví nijakého sklíčení, nezdravoty. Klidně roz- hlíží se po žurnalistech i obecenstvu, s klidem přímo stoickým vypovídá své generalie. Výrazná, trochu vpadlá jeho oholená tvář s nádechem žluti s mohut- ným orlím nosem, nakrouceným knírkem pod nosem a větším spodním pyskem nejeví nijakých stop, jež by na ní zanechala dlouhá vazba vyšetřovací. Čtení těžkých žalob poslouchá na pohled apathicky, ačsi všeho všímá... Klid Hilsnerův vysvětluje se as tím, že myslí, že propuštěn bude na svobodu. Tak aspoň ujišťoval dra. Auředníčka, když ho tento ve středu v cele navštívil, že je nevinen a že ho židé proná- sledují.

Druhou část porotní síně zabírají tři řady zeleně pokrytých stolů pro zpravodaje. Na stolech mosazné svícny se svíčkami — stolice jsou číslovány. V zadu usadili se posluchači, as 30, mezi nimi několik místních dam. Podiv vzbudila přítomnost asi 5 mladistvých slečinek, jímž v pravdě bylo by lépe, kdyby všímaly si více domácích prací, než věcí soud- ních, zvlášť jedná-li se o věcech, jichž jemná dívčí duše má býti vzdálena. O návalu ani potuchy . .. Líčení zahájil president krajského soudu p. O. Winter i sdělil, že obhájce Hilsnerův p. dr. Auředníček žádal, aby při hlavním přelíčení dnešním dnem počínajícím byli ustanovení stenogra- fové k zapisování všech ústních přednesů. Stenografy, kteří vzati do přísahy, jsou pp.: JUC. B. Hro- mádko, Dr. J. Sejk, JUDr. V. Bendela JUC. K. Heller. Když byl zapisovatel auskultant p. S.trouhal přečetl, že zahajuje se hlavní líčení, vyslechnuty známé generalie Hilsnerovy. Hilsner uvedl, že umí psáti jen německy. Na to vzati v přísahu porotci pp.: Staněk Václav, pokladník spořitelny ve Vodňanech, Ha- vránek Jan, sládek v Nov. Strakonicích, Uhlíř Václav, mlynář v Čabuzech, Hlaváček Jan, dů- chodní v Dlouhé Vsi, Kozelka Karel, mistr tesařský v Strakonicích, Martens Robert, řiditel kůru z Vodňan, Lukáš František, starosta z Heř- maně, Mikšíček Jan, měšťan z Mirotic, Říha Vojt., zvěrolékař z Vodňan, Toušek Fr., okresní tajemník z Netolic, Hladík Václ., správce velko- statku z Nihošovic, Kohout Václav, důchodní z Vodňan. Náhradními porotci jsou pp.: Lešetický Jos. obchodník z Netolic a Procházka Ed., řid. to- várny z Dol. Ryštýna. Po té jal se pan auskultant Strouhal číst žalobní spis, týkající se vraždy, spáchané dne 20. března 1899 v lese »Březině« u Polné na Anežce Hrůzo vě.

I. Obžalovaci spis Anežky Hrůzové. C k. zastupitelství státní v Písku žaluje na Leopolda Hilsneru, dne 10. července 1876 v Polné z rodičů Jakuba a Marie Hilsnerových narozeného, israelitu, svobodného, bez zaměstnání, do Velikého Meziříčí příslušného, pro přestupek proti veřejným zřízením a opatřením dle § 320 lit. e) tr.z. trestaného, že dne 29. března 1899 okolo šesti hodin večer v lese »Březině« u Polné společně s dosud ne- známými pachateli proti Anežce Hrůzově, dceři vdovy Marie Hrůzové z Malé Věžnice v úmyslu, aby ji usmrtil, takovým způsobem jednal, že z toho pošla smrt její, že vražda spáchána byla způsobem potutelným, a že s takto dopustil z ločinu vraždy.

Anežka Hrůzova, 19letá dcera vdovy Marie Hrů- zové, domkářky v Malé Véžnici, vesnice to tři čtvrti hodiny jihozápadně od města Polné vzdálené, chodila již po dva roky a opět loni, v měsíci březnu, a sice od 9. března 1899 počínaje, každodenně z Malé Věžnice do města Polné do šití k švadleně Blandině Prchalové, bydlící na konci židovského města, jen ob dům od domu čp. 11 v židovském městě vzdáleného. Obyčejně vyšla z domova ráno po 7. hodině a přišla z večera okolo čtvrt na 7. hodinu zpět, ubírajíc se vždy touž cestou, která z Polné na konci židovského města vede přes potok, po několika minutách obrátí se na západ, para- lelně s potokem až k posledním domkům »Žabokrty« zvaným, odkud stoupá dosti příkře až k tak zvaným »Božím Mu- kám«, stojícím u vozové polní cesty, která vede z Polné k Malé Věžnici, a odtud zae klesá jižním směrem v úvozu na jedné straně polem, po straně druhé lesem ohraničeném, dolů k malému potoku, přes kterýž vede lávka. Odtud cesta ta opět příkře stoupá k lesu »Březině« a vede po východ- ním kraji »Březiny« v úvoze dosti hlubokém. Lesem samým cesta tato neprochází, nýbrž vede po jeho kraji a používá se úvozu hlavně jako cesty vozové, kdežto chod i používají raději břehu vysokého nad úvozem, těsně podél mladého stromoví lesního, dosti hustého. Jak četnými svědky, zejména matkou Marií Hrů- zovou, Blandinou Prchalovou, Annou Kocm a- novou a Petrem Horáčkem zjištěno, přišla Anežka Hrůzova i ve středu, dne 29. března 1899 ráno k švadleně Prchalové do šití, odkud ve čtvrt na 6. hod. z večera odešla, doprovázena jsouc až na roh ulice Jungmannovy, totiž ke koláři Vackovi, odkud cesta k »Žabokrtům« odbočuje, Annou Kocmanovou, a viděna jsouc posledně as o půl 6. hod. s ve- čera obuvníkem Petrem Horáčkem z jeho bytu u paní Koi- dlové na Žabokrtech.

Nalezení mrtvoly Anežky Hrůzovy. Anežka Hrůzova však téhož večera, totiž dne 29. března 1899 více domů do Malé Věžnice ne- přišla, a domnívala se její matka Marie Hrůzová, že pro chvatnou práci jí slečna Prchalova domů jíti nenechala: i když druhého dne, ve čtvrtek dne 30. března 1899, v oby- čejnou hodinu domů nepřišla, neměla Marie Hrůzová ještě žádné starosti, hlavně z té příčiny, že jí dcera řekla, že před svátky mají mnoho šití a že nemohou býti hotovy,a domnívala se proto, že dcera Anežka i ve čtvrtek přes noc u Prchalovy zůstala. V pátek ráno odebrala se Marie Hrů- zová do Polné pro košíček, a teprv se dozvěděla u slečny Prchalovy, že dcera její Anežka již ve středu v obyčejnou hodinu večerní domůšlaa více do šití nepřišla. Tu teprv Marie Hrůzová dostala strach, že se dceři něco stalo, sháněla se po ní marně v Polné a vrátila se v poledne s pláčem domů do Malé Věžnice; když i tady ještě Anežku nenašla, poslala syna Jana, aby to ihned oznámil četnictvu, a hned na to ještě v pátek četnictvo polenské s pomocí domácích lidí z Věžničky prohledali celý les »Březinu«, však teprve dru- hého dne na Bílou sobotu — 1. dubna 1899 — před 9. hod. ranní podařilo se četnictvu při podrobném prohledávání lesa »Březiny« za přispění osadníků z Malé Věžnice a Dobrou- tova nalézti mrtvolu Anežky Hrůzovy v hustém mlází, a sice jen as 6 metrů od výše uvedené stezky — nad úvozem po kraji lesa vedoucí. Učiněno ihned o tom oznámení okresnímu soudu v Polné, a odebrala se ještě téhož dne v 9 hodin dopo- ledne soudní komise, vedena jsouc přednostou soudu c. k. zemského soudu, radou Bedřichem Reichenbach em a MUDr Al. Prokešem na místo nalezení mrtvoly, kdež hned po jejím nalezení četnictvem opatření učiněno bylo, aby původní stav, ve kterém mrtvola nalezena byla, změněn nebyl.

Soudní komise, dostavivši se na místo činu, na- lezla v největším houští v mlází na po- krajilesa „Březiny“ naúplně suchém místě, kolkolem stromky obstoupené m, zcela ukrytou auřezanými čtyřmi mla- dými smrčky přikrytou mrtvolu žen- skou, obrácenou obličejemk zemi, na břiše ležeti, kteráž hlavu položenou měla mezi oběma rukama. Kolem hlavy byla otočena košile krví zbrocená, a sice jen horní část košile ženské. na tkaničku k zavázání. Dolní část košile scháze la a byla částečně odtržena, částečně od- říznuta. Nad touto částí košile byla sukně kanafa- sová, červenomodře kostkovaná, též kolem hla vy otoče ná. Na obou rukách nad lokty měla mrtvola oblečený kabátek šárkový a pod tímto tak zvanou jupičku spodní z polovlněné látky červeno-černě kostkovanou s bílými proužky. Na obou rukách nalézaly se kousky rukávů ko- šile, od polovice ramen navlečené, krví zbrocené, na pravé ruce utržené a na levé uříznuté. Ruce byly skříženy a na obou rukou nalézaly se čer- vené vlněné nátepničky. Ruka pravá ležela na vrchu, levá dole a obě ruce byly zpuchlé, prsty v polo sevřené. Ze- vnější rány na rukou neshledány žádné Tělo ostatní bylo úplně obnaženo, totiž celý trup a pak levá hyždě. Tělo bylo do mírného oblouku směrem k pravé straně skřiveno, nohy ležely vedle sebe, v kolenech pak byly ohnuty, v ostrém úhlu. — Další část těla byla přikryta kalhotami z červeného barchetu, pás u těchto kalhot byl z modrého barchetu, celý roztrhaný, na levé straně u pásu nalézala