1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 2. června 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
přudplácí se
Praze v admlnis
nrisl
a äinrti let
náve " drojí donáškon
n čtvit leta
nnh Te GHalkieh
Pořtoni
nr nás
drojí zísni
T GHalkieh
Praha
5
article
Onešní číslo pro Prahu je o 12 stranách.
Onešní číslo pro Prahu je o 12 stranách.
Příští číslo „Hárodních
listů“ vyjde v pátek dne
3. června t. r. v obvyklou
hodinu ranní.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
Z Londýna, 1. června. (Zvl. tel. »Nár
Le) Dle zprávy »Central New s.
zTokia porazil generál Kuroki v
velké (?) bitvě u Sumenci gene-
rála Kuropatkina. Rusové ztratili
několik děl a opustili své posta-
vení u Haičenu. (»Central News« ovšem
tenáležejí ku pramenům príliš spolehlivým.
Pozn. red.)
Z Petrohradu, 1. června. (Zvl. tel
»Nár. Listů«.) Kolují zde zprávy
3denním boji u Sumenci, po němž
Rusové ustoupili.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně k.
Kuroki
Rus
Londýn
Haičen
Petrohrad
Central New s
Central News
7
article
Vyjednávání o obchodní smlouvu
s Německem a jeho obtiže.
Vyjednávání o obchodní smlouvu
s Německem a jeho obtiže.
Dne 30. května sešli se v Berlíně zástupe
obou států ku projednání obchodní smlouvy mezi
Rakousko-Uherskem a Německem, k níž pří-
pravné práce se vlekou déle roku. Dle opatrný
zpráv, jež se dosud dostaly do veřejnosti, do-
spěly přípravy ony tak daleko, že obě strany po-
daly k základům, na nichž se jednání děje —
Německo vyjednává na základě schváleného již
nového svého celního tarifu, Rakousko-Uhersk
pak na základě návrhu společného tarifu mezi
cběma vládami, vídeňskou a pešťskou sice již
smluveného, ale parlamentně dosud nevyříze-
ného — své zvláštní odchylné požadavky, které
sneseny v pamětní spisy. Požadavky v těchto p-
mětních spisech vyslovené, kteréž tvoří zároven
sporně otázky, ze srovnání navržených tarifů cl-
ních vzniklé, jsou to právě, o nichž se jednati
bude v Berlíně. Pokud se týká požadavků v ra-
kousko-uherském pamětním spise obsažených,
oznamovalo se počátkem druhé poloviny měsíc
dubna, že v původním elaborátu tak zvané celní
konference ve Vídni zůstaveny některé velmi dů-
ležité položky — po většině povahy a grár ní
— rozhodnutí vlád, t. j., že konference sam
v těchto položkách tarifních ku pevné a určité
dohodě nedospěla.
Německo
Berlín
Rakousko
Uhersko
Vídeň
8
article
Jake opatření učinily v této příčině porady
obou ministerstev, nebylo přímo pověděno, ale
dle některých narážek časopisů berlínských dá
se souditi, že snížily počet požadavků sporný
v položkách agrárních co nejvíce. Tak praví
na př. bursovní list berlínský: Rakušané a Uh
vědí, co požadovati musí, a co Německo po-
roliti smí. Přistupujíť s upřímným přá-
ním k dílu, aby obnovena byla obehodn
smlouva; oni přijímají i německe
sazby obilní (tak zvané nejnižší), prozatím
ovšem ještě s jedinou výhradou, pokud se týče
ječmene, ale konečně asi přijmou i sazb
pro ječmen. Za to požadují zmírnění pravidel
selerinářsko-policejních, kteréž v nynější své
podobě a ve způsobu jejich provádění co pej-
citelněji ztěžují vývoz tamního dobytka.
Je-li zmíněný berlínský časopis správně in-
formován, nesvědčilo by sdělení jeho o přílišn
Jake
Rakušan
Německo
10
article
houževnatosti v obraně požadavků rakousko-
uherských, a to tím méně, čím jest patrnější, že
nejen Německu na tom záleží, aby pro odbyt
svých průmyslových výrobků zjednalo si nových
výhod na zdejším tržišti, ale že současně
i v Uhrách všemi prostředky se přičiňují, aby
zjednali svému průmyslu pevnější posici v posa-
vadním společném celním území rakousko-uhei-
V prvém směru pronesl tyto dny v Hirš-
bergu pruský ministr obchodu Möller význačnou
řeč, v níž dokazoval, že Německo roční pří-
rostek svého obyvatelstva, asi 900.000 osob, jen
tehdy dovede zaměstnati, když rozšíří svů
obchod a průmysl. Zemědělství německé
tento přírostek do sebe pojati a zaopatřiti ne-
dovede, a proto se hrnou nové a nové síly ku
průmyslné práci, jež se musí přiměřeně roz-
množovati. Pochybená politika obchodní mohl
by sice tomuto postupu překážeti a jej zdržovati,
ale zastaviti jej nemůže. Při té příležitosti upo-
zornil Möller, že Německo v r. 1893 vyvezlo
1885 mill. tun zboží v ceně 2083 mill. marek,
do r. 1902 že však množství to stouplo jižo
plnou třetinu, totiž na 3187 mill. tun, v cen
3182 mill. marek. I lelos v prvních čtyřech mě-
sících vzrostl vývoz Německa o 4.2 mill. met.
ctů. proti r. 1903 a o 23.1 mill. metr. etů. u po-
rovnání s r. 1902! Stát, v němž tak významný
vývoj průmyslový se děje, mu sí o to dbáti.
aby si zajistil zahraničné trhy.
nemá-li jeho národní jmění utrpěti povážlivýeh
ztrát, zakončil řeč svou Möller.
Möller
Německo
Uhry
11
article
Německo, vyjednávajíc o novou obchod
smlouvu s Rakousko-Uherskem, bude tedy vše-
možně usilovati, aby zjednalo výhodné podmínky
pro umístění svých tovarů u nás, a proto ne-
třeba, aby vyjednavatelé rakousko - uheršt
urychleně se spokojovali zvláště s agrárními po-
ložkami německého celního tarifu, přes to, že
Německo tímto svým tarifem utvořilo hotovou
událosť; aspoň si tak počíná, jakoby mělo ruce
svázané.
Ale podobné záměry, jako Německo, prozra-
zuje i obchodní politika uherská.
Německo
RakouskoUhersko
12
article
Téhož dne, když zahájeno bylo vyjedná-
vání o obchodní smlouvu s Německem v Ber-
líně, vyložil uherský ministr obchodu Hieronymi
ve výboru finančním zásady své obchodní poli-
tiky a tu mimo jiné též prohlásil: „Neminím
nechat padnouti malovýrobu, ale přece jen nutn
klásti hlavní váhu na rozvoj průmyslu
továrního, a v oboru tomto jednak na prů-
mysl železářský, jednak na průmysl
textilní. Železářství hlavně dosud se opo-
zdilo ve výrobě předmětů denní spotřeby: ná-
strojů, kos a pod. V tomto směru nutno je pode-
příti. Mnohem neutěšenější jest stav uherskéh
textilnictví; zde se doporučuje zakládati no vé
podniky s velikou silou kapitálo-
vou, jež dovedou přečkati léta dětství; ale kde
odborné vědomosti a zkušenosti pracují v tomto
oboru s dostatečným kapitálem, jest v Uhrách
pro tento průmysl výtečná půda. V témž poměru,
v jakém Uhry povznášejí svůj průmysl, musí mi-
nistr dbáti i o rozvoj vývozu; zařízení, jež
tomuto cíli slouží, hodlá proto úplně reorgani-
Záměry uherského ministra obchodu se tu
úplně shodují se snahami, jež za své nedávno
přijal „Svaz“ uherských obchodníků, a kteréž
současně ve zdánlivém směru opposičním pro-
hlašují stoupenci úplné hosopdářské samostat-
nosti Uher, de jejichž řad vstoupil i bývalý před-
seda ministerstva baren Banffy a strana, jím
utvořená, zvaná „novou stranou“. V'ítězství
Uher
Německo
ber
Uhry
15
article
Banffovo v Segedině jest dokladem, jak rychle
tyto myšlenky v Uhrách nabývají rozšířeni.
Toto nové seskupování sil v Uhrách k ůkolům
hospodářským v okamžiku, kdy jednání o nové
obchodní smlouvy jest v proudu, svědčí nejen
o výtečné souhře uherských politiků, a pokud se
zvláště týče obchodní smlouvy s Německem,
uvádí průmysl zdejší do zajímavého semknuti
ihned se dvou stran. Dodáme-li ještě, že balkán-
ské poměry rovněž nejsou valně slibnými do bu-
doucnosti, seznáme, jak veliké prozíravostia
obratnosti bude vyjednavatelům v Berlíně zapo-
třebí, aby neuvedli průmyslovou výrobu zdejšt
v nové nesnáze, aniž by dosáhli nějakých proni-
kavých úspěchů pro zájmy agrární. Přílišné ta-
jení skutečného stavu vyjednávání nutno tudíž
pokládati za známku málo příznivou.
Uhry
Německo
Berlín
16
article
Další nepříznivou okolností za nynějšíh
vyjednávání zdá se nám býti, že se u nás vůbec
dosud nedospělo k úplně jasnému rozpoznání
poměru výroby zemědělské a průmyslové. Uká-
zali jsme nedávno na tomto místě, že za po-
slední pětileti vývoz výrobků průmyslových
Rakousko-Uhersku stále vzrůstá, a spolu jsm
upozornili v hospodářské části, že s to u pá
znenáhla i dovoz zemědělský k nám,
kdežto zeměděliský vývoz klesá.
V prvých čtyřech měsících letošního roku stoupl
na příklad zemědělský dovoz o 23.4 mill. K,
zemědělský vývoz klesl o 8.6 mill. K, ač žně
v Uhrách byly dobré. Pravili jsme tehdy, že tyto
zjovy ukazují na potřebu, sesilovati posice prů-
myslové zvláště u nás, v zemích českých. Žijeme
snad v periodě poslední fáse hospodářské pospo-
litosti s Uhrami, nutno tedy zbývající lhůty po-
užiti nejen k obraně nynější hospodářské po-
sice, ale i k jejímu sesilení ve směru výroby
průmyslové, zvláště uvnitř společného celníh
území, což bude vůči projevům pruského mi-
nistra obchodu Möllera a uherského Hieronyma
oříšek velmi tvrdý.
Möller
Hieronymus
Rakousko
Uhersko
Uhry
17
article
Skoro se nám zdá, že octli jsme se v Ra-
kousko-Uhersku v onom velikém hospodářském
dilemmatu, kteréž v historii již několikráte vedlo
na nynějším území rakousko-uherském k obrov-
ským srážkám
Přes- to vše nepokládáme za upřímnou
hrozbu vládních listů německých, že Německo
by bylo nuceno přikročiti k výpovědi nynější ob-
chodní smlouvy s Rakousko-L herskem, kdyby
zástupci hospodářských zájmů zdejších při vy-
jednávání v Berlině chovali se příliš neústupně.
Předně ani Německo nebude chvátati, aby
za nynější mezinárodní nejistoty vzdalo se dobro-
velně výhod, kteréž mu nynější obchodní
smlouva nepopíratslně poskytuje, a vydalo se
v nebezpečí hospodářského zápasu, jenž by po
uplynutí lhůty výpovědí nastati mohl; za druhé
ani Maďaři nemohou si přáti, aby již nyní vkro-
čili do období celní rozluky a úplné hospo-
dářské samostatnosti, když s přípravami k tako-
vémuto obratu nejsou ještě hotovi.
Pravdě podobné jest však, že vyjednáván
se ještě povleče dosti dlouho, aspoň po tu dobu
dokud mezinárodní poměry nevstoupí do stav
určitějšího, ať již ve směru uklidnění či jeh
opaku.
Maďar
Ra
kouskoUhersko
Německo
Rakousko
Berlín
18
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 1. června.
Cesta carova po mobilisovaných okresech. -
Loučení carovo.
(Původní dopis z Pelrohradu.)
Vrátil jsem se z objížďky po mobilisova-
ných okresech 10. a 17. armádního sboru, jež
těchto dnů car navštívil. Čtenáři vaši budou
Praha
19
article
zajisté chtít zvědět, jakým způsobem se car
loučil se svým vojskem. Když zpráva o návštěvě
carově došla na místo, vzbudila všude velkou
radost a to v pravý čas, neboť zlé zprávy
z bojiště velmi zachmuřily duchy. Vojsko ihned
se chystalo k velké parádě a generální zkouška
zdařila se tak dobře, že nebylo třeba ji opa-
kovat a ušetřeného času použito ku pokračo-
vání ve válečném výcviku povolaných záložníků.
Příjezd carův na nádraží očekávaly úřadní
deputace a zástupci občanstva, šlechty, průmy-
slníků a rolníků, načež car navštívil město,
kdež se odebral do chrámu na modlitby. Ulice
kudy jel byly ozdobeny prapory, na chodnících
tvořili špalir žáci škol, hoši a děvčata, mávajíce
praporečky bílo-modro-červenými a provolávajíce
»Urá!«. Každé venkovské město ruské má
předměstí zvané »slobodka«, jež místopisně
jsou s městem sjednocena, ale správně jsou o
něho odloučena, majíce správu vesnickou. Ve
hlavních ulicích těchto »slobodek«, kterými car
jel se svým komonstvem, byla dekorace různá.
Hlavní říšská ulice vroubená po obou stranách
velkými stromy, byla rovněž ozdobena, ale ne-
bylo tu špalíru obecenstva na chodnících, nýbrž
před každým domem stůl s bílým ubrusem, na
němž se nalezaly velký pecen černého chleba
slánka se solí. Kolem stolu stáli všichni oby-
vatelé domu, velcí i mali.
Mezi návštěvou carovou ve městě ubíralo
se vojsko do letního tábora. Na Rusi každé
město má svůj letní tábor se stálými baráky,
obydlími důstojníků a kostelem, koupelnami,
klubem (letním kasinem) zvlášť pro důstojníkya
zvlášť pro vojáky, divadlem atd. vše ze dřeva na po-
zemku prostoupeném všemi směry stromořadími.
20
article
Domy a baráky mají každý zahrádku s květi-
nami a stromy. V Rusku jest zima velmi tuhá
a leto velmi nesnesitelné jako ve všech zemích
a kontinentálním podnebím. Když tudiž nastane
doba veder tu jednak z potřeby nahraditi si
dlouhé dny zimni, jednak aby se vyhnuli dus
nému vedru, všechno se ubírá na venkov. Ne-
bylo možno učiniti vyjímku u vojáků a tráví
tedy celou dobu veder v letním táboře, kde
rovněž vystřídají soukenný oděv šatem z bílého
plátna.
Na cvičišti v letním táboře shromáždilose
vojsko očekávající cara. Vojáci byli provázeni
množstvím venkovanů svými přibuznými až do
tábora. Důstojnici nikterak nepřekáželi stykům
vojáků s jejich přibuznými a často venkované
a zejmena venkovanky vmisili se v řady vojáků
a šli s nimi. Někteří měli spolu hochy 10
15leté a viděl jsem, kterak tito kloučkové nesli
hrdě tatinkovou pušku, kdežto otec se spokojeně
usmíval.
Na cvičišti mezi vojskem a obecenstvem
na tribunách množství sedláků v černých nebo
hnědých halenách selek v pestrobarevných sa-
rafanech a s vlajícími stuhami pobíhali po pro-
stranství kamkoli oko dohledlo. Pohoda byla
většinou přízniva. Toliko minulé soboty v po-
slední den objížďky carovy v Pjazani pokryla
se obloha mraky a vanul ostrý a studený vítr.
Rusko
21
article
Jedva se car objevil, protrhl dav venkovanův
venkovanek se svými dětmí kordon policejníeh
strážníků a vrhl se před cara volaje »Urá e
Gardovi kozáci měli co dělat, aby na krátkou
vzdálenost zastavili dav, jenž neustále se hlu-
boko klaně a vyhazuje čapky do výže vítal pa-
novníka.
Car provázen svou družinou, ve které s
nalézal velkokníže následník a ministr války
Sacharov, ubíral se volným krokem podle řa
V drobném prodejí
nni čílo o sobě . .
Sdpoledni
Ve alialkách na venkov
ranní čol.
Inseraty
platí se ho t ově napřed
dplacení a lnesrty přijímá zdmini-
strace v Marianské ulici č. s.
Sacharov
22
article
dápslední. : . . . . . . 3
23
article
tiskára a osnesio kcanic cčhaa-
Rekoplay zo novrkosji.
24
article
vojska »Zdravi rebjata«, pozdravoval je, načež
vojáci jednohlasně odpovídali: »Zdravje žela jem
vašemu imperatorskomu veličestvu!« a hned
potom počalo nekonečné »Urá !«, ve které se-
mísilo provolávání venkovanů, shluklých za šiky
vojska. Z pravidla jest obyčejem, že vojsko
přeje panovníkovi zdraví, ale tentokrát, poně-
vadž šlo o vojsko, jež odcházelo do války,
připojovali k tomu svůj vítězný pokřik. »Urá«
znělo takto podél celého pořadu vojska a
umlklo teprve, když dán rozkaz, aby počalo
dofilování. Každý pluk, jenž mijel, oslovil car
»Spasibó (děkují) Něžinskije !«, »Spasibó Bol-
chovskije« a tak dále u pluku. Vojsko odpovi-
dalo na díky carovy: »Radi staratsja vašemu
imperatorskomu veličestvu«, načež nanovo jako
při přehlídce dodali válečný pokřik »Urá !«,
jemuž přizvukovali venkované.
Po skončeném defilování dal car předstou-
piti důstojníky každého pluku z řady. Ti, kdož
se byli účastnili výpravy proti boxerům, musili
předstoupit a car hovořil s každým, vyptávaje
se ho na jeho účastenství v této výpravě. Pak
obrátil se k důstojníkům, řka: »Odcházite do
války. Doufám, že každý z vás učiní svou po-
vinnost, jako oni vaši soudruzi, kdož jste již
bojovali na Dálném Východě. Nechci vás ne-
chat odejít, aniž bych vás doporučil ochraně
Všemohoucího.« Pak vzal ikonu, kterou mu
podal jeden z důstojníků jeho komonstva a po-
kračoval: »Žehnám vám (a požehnal je křížem)
všem tímto svatým obrazem, který já a carovna
vám odevzdávají. Nechať jest všude s vámi ve
válce a nechať poskylne vašemu pluku pomoc,
záštitu a útěchu.« Řka to odevzdal ikonu plu-
kovníku, jenž ji donesl ke praporu, jenž nemá
barvy národní nebo dynastie, nýbrž obraz pa-
trona pluku, jehož svátek jest svátkem pluku.
Spasibó Bol
25
article
Žerď praporu zakončena jest stříbrným křížem,
umístěným v kovovém hrotu.
Když car podal ikonu, všichni sejmul
čapky a pokřižovali se. Když obřad skončen
provolali důstojníci »Urá!« na zdar carův.
Na to se car odebral do prostřed vojska,
jež se rozestoupilo ve dvě řady čelem proti
sobě. Car postupuje koňmo zvolna řadami voj-
ska řka: »Odcházite do války, buďtež hodni
svých předků!« Vojáci odpovídali hlučným
»Urá!« — »Přejí vám, abyste se vrátili zdrávi
a bez pohromy«. — Nové »Urá! « — » Nechat
bůh vám pomůže a propůjčí vám svou pomoe
a ochranu!« — »Urá !« — »Přeji vám sťastný
úspěch! S bohem, děti !« — »Urá! Urá!«
Když car opustil vojsko, vydal se klusem
k nádraží a dav na novo vrhl se za nim.
I vojsko v pochodovém pořadu vydalo se po-
klusem ke kolejím a kamkoli oko dohlédlo,
jevila se nekonečná řada lidstva, jejíž provolá-
vání provázelo ještě do dálky carský vlak.
Byla to podívaná, jíž nikdo nezapomene,
kdo jí byl svědkom.
Vanička.
Anglické námluvy.
»Birminham Post«, list blízký bývalému
st. tajemníku pro osady, Joe Chamberlainovi,
sděluje, že mezi ministrem vnějších věcí Lans-
downem a vyslancem německým Metfernichem
konají se porady o stanovení programu kielské
schůzky List dokládá, že může bez obavy, že-
by vyvrácen byl, prohlásiti, že s chů z ka
mezi panovníky anglickým a ni ě-
meckým povede k nejdalekosáhlej-
ším výsledkům politickým, ač pů-
Chamberlain
Birminham Post
Landown
26
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulostl.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá
Heller.
Heller
27
article
V době absolutismu.
28
article
(Tehdejší vzezření ulic. — Žádný př-
pych. — Dlažba. — Drožky a bryčky, —
krinolina a její vláda. — Trestanci či-
stili ulice. — Policisté. — Koňský trh
sjeho trhy. — Vývoz kupeckého z bo
z Prahy.)
Vzezření ulic pražských v druhé polovi
let padesátých lišilo se valně od nynějšího jich
obrazu. Především byla tehdejší výstavnost No-
vého města a do jisté míry i ostatních »čtvrtía
— kterých bylo pět — mnohem primitivnějšía
chudší než nyní, při čemž arci některé části
kouty města malebnějšími se jevily a jakous
poesií schátralosti dýchaly. Stavební ruch byl
tehda velmi nepatrný, přestávaje na pracích
podnicích jenom naprosto nutných. Jako všechen
hospodářský, politický a národní život, dřímal
laké stavební ruch v železném objetí absolu-
tismu, který v nižádném ohledu nepřál novo-
tám ani novým útvarům. Podnikavosti pak,
aspoň v našem táboře, vůbec žádné nebylo a
také u Němců činěny nové pokusy a podniky
postupem docela mdlým a jenom v oboru tradi-
cionálního obchodu a průmyslu K tomu družila
se okolnost, že byla ona léta výběžkem doby,
ve kteréž stavba domů ještě nebyla předmětem
spekulace, ve kteréž se kapitály do domů ještě
neukládaly na bezpečný výnos, nýbrž kdy lidé,
kleří jakéhosi blahobytu se domohli, domysi
stavěli, aby se svojí rodinou pod vlastní střechou
bydleli a své závody ve vlastní budově měli,
přebývající pak mistnosti jiným lidem pronají-
mali, nepočitajíce, zdali kapitál do stavby domu
vložený také nějaký slušný úrok ponese. Pravím,
že byla padesátá léta výběžkem té dobr,
neboť bylo i tehda již mnoho měšťanů, kteří je-
nom z výnosu svého domu anebo svých domů
žili a bylo také již mnoho nájemníků, kteří
s povzdechy vzpomínali časů, kdy na žádnou
rentabilitu domů se nepočítalo a kdy tedy činže
bívaly jesté velmi nízké.
Němec
Praha
29
article
Ježto všechen hospodářský život v kleštich
všemohoucí libovlády nijak rozvíjeti se nemohl
a krom toho ještě bezpřikladnou mizeril státního
hospodářství, valutových a úvěrních poměrů
dušen byl, nebylo žádného stavebního ruchu
a žádně viditelné konkurence v živnostech
následkem toho nebylo také žádných, skvěle
zařízených závodů, žádných parádních, bohatě
osvětlovaných výkladních skřiní a reklamních
stítů, žádných lesklých, lákavých obchodních
výstav, žádného přepychu ani zářivé, filigránové,
laciné, touhu a koupěchtivost dráždící parády,
zboží pouze přepychového ... všude vládla jenom
jakási solidní skromnost, zdrželivost a spořivost,
tichá kalkulace, hospodárná vypočítavost a spo-
kojenost se vším, co klidný, normální běh ži-
vota skytal a proto byly i hlavní třidy pražské
prosty všeho luxu a vší jiskřivé pestrosti, kteréž
jim nyní dodávají bohatě vyzdobené krámy
s velikými, drahými skly, bleskavými svítilnami
a rámci, s rozloženým bohatstvím peřestě, na-
mnoze až oslňující výroby a fronty domů
táhly se lomenými, ale přece tichými čarami
jakési nudné jednotvárnosti od prospektu k pro-
spektu.
30
article
Průčelí domů byla ponejvíce hladká, cti-
hodnou »patinou« sazí a prachu ztemnělá,
čmouhami pokrytá a proto jaksi zasmušilá.
Rozkazů na opravu a úpravu fagad tehda
mnoho se nevydávalo a proto dostávaly i části
ještě poměrně mladé vzhled jakési, nikoli staro-
žitnosti, ale ovšem sestárlosti a sešlosti.
Ulice byly neupravené, neurovnané a tedy
hrbolaté a všelijak jako zvlněné. Dlažba byl
kostrbatá, namnoze z tak zvaných »telecíeh
hlav« stlučená, plná struh a prohlubní. Chod
níky byly úzké, nevyvýšené, mramorovými plo-
týnkami dlážděně a tedy hladké, po dešti
sněhu vždy až nebezpečně skluzké. Proto dá-
vala je obecní správa v zimních měsících o
kamenníků zubatými sekáčky »vysekávat«, aby
se staly drsnějšími, což arci vždy jenom n
krátkou dobu pomáhalo.
31
article
Že nebylo tehda v Praze žádných městských
drah nebo tramwaví, rozumí se samo sebou,
avšak připomenutí zasluhuje, že nebylo zde ani
žádných omnibusů nebo čehosi podobného. Fi-
akry a drožky byly v městě jedinými pomů-
ckami rychlejší komunikace a pro výletnikydo
pražského okolí stávaly za každou branou zele
nými plátěnými střechami kryté bryčky, které
teprv odjížděly, když všechna místa byla obsa-
zena. Tyto bryčky jezdily v neděli a ve svátek
mezi Prahou a určitým, nedalekým výletním mí-
stem po celý den sem tam, nebyly li náhodou ně
jakou společností na celou dobu výhradně na-
Z živých pouličních zjevů utkvěly mi v pa-
měti především dámy, jež tehda nosily obrovské
zvonům podobné krinoliny. Krinolina zavládla
koncem roku 1855 a stala se v občanském
ohledu znakem své doby. Žádná kritika, žádný
posměch nebyly ji s to zapudit, žádné sti-
hání, žádné násilí nebyly ji s to udolat. Kri-
nolina byla neúmornou vládkyní ženské módy.
Praha
32
article
neúprosnou tyrankou toiletty, mnohem více
a hůře ještě, než nynější vlečka. Dvě žen-
ské neměly vedle sebe na žádném chodníku
místa — jeden zvon jejich mačkal se u zdi
druhý byl vystrčen daleko do jízdní dráhy. Na
lavicích veřejných sadů nebo promenad sedaly
jenom dámy, které se již mnoho neostýchaly,
neboť jakmile se ženská s krinolinou ve volném
prostoru posadila, zdvihl se z předu zvon jejího
svrchního šatu tak, že bylo vidět nohy až po
kolena anebo druhou, reservní a svislou spod-
ničku do neurčité výče. Krinolina vyvinula se,
jak jsem z úboru svých sester poznal, z »obru-
čové sukně« (tehda se říkalo takové sukni jenom
»reifrock«), to jest ze spodničky, do jejíž spodní
obruby všit byl nejprve dlouhému jelitu po-
dobný, válcový a stříhanou žíní vycpaný obruč,
později pak ocelový, ze článků spjatý a tedy vše-
lijak prohebný kruh za tím účelem, aby sukně
dole stále široký, napjatý kruh tvořila.
33
article
Od původního obruče z žiní, francouzsky
erin (de cheval), dostala ta novomodní spod-
nička jméno »erinoline«. Takto nazvána též
pevná, z bavlněné příze a žíní utkaná látka,
kteréž se při výrobě obručových sukní užívalo.
V první periodě svého trvání byla krinolina
jenom dole široká, nahoře pak štíhle svislá;
později musila se v hořejší partii silně škro-
bit, nebo dostávala »volanty«, aby byla ve-
skrze široká, jako nadutá, a posléz sestrojen
jaty
celý zvon, jako husté síťovaná klec, z želez-
ného nebo mosazného drátu tak, že síť jeho
sestávajíc z drobných, do sehe zavěšených člán-
ků, do jisté míry, ale jenom málo, zevnímu
tlaka noyolovala a různými směry se prohýbala.
Tato drátěná, zvonu nadobná klec obšita pak
pevnou látkou a krinolina byla hoteva. P'řes
krinolinu oblékány svrchní šaty. Toto vše vy-
pravuje zde pisatel proto, že dle poplašných
signálů v modních žurnálech v Anglii opět s
modou stává sukně s obručem, z čehož dl
obdobného postupu snadno vyvinouti se může
stará, slavná krinolina let padesátých a šede-
sátých.
Krinolina byla všude, kde více elegantního
nebo jenom modního obecenstva se scházelo,
velikou překážkou a obtíží a proto ustavičné
předmětem nejrůznějších nástrah a úkladů.
Osnována celá spiknutí na její zmar a v boji
tom — arci bezůspěšném a dlouho marném —
nešetřeno ani galantnosti ke krásnému pohlaví
ani práva nerušené držby. Jedna sekta spiklenců
pražských ukládala na př. svým členům, aby
v divadle, v koncertech a při jiných podobných
shromážděních, damám, jež před nimi seděti
budou, potichu drátěnou klec krinoliny prohý-
bali a lámali, což se velmi často provésti dalo,
aniž dáma co zpozorovala, až teprv, když na
ulici vyšla a za smíchu kolem jdoucích seznala,
že je krinolina její všelijak hranatá nebo rohatá.
Anglie
34
article
Ale — jak už bylo řečeno — všechny nástrahy
a úklady byly marny, až konečně císařovna
Eagenie v Paříži, anebo kterási proslulá tamější
kokota ku konci druhého císařství povel dalaa
pařížský ženský svět i polosvět krinolinu odložil.
Jiným nezapomenutelným zjevem z praž-
ských ulic té doby bylo metení. Zametávání
ulic byli totiž nuceni prováděti tehda káranci
všeho druhu, hlavně obyvatelé městské věznice,
ba obecenstvo nebylo šetřeno ani trapným ži-
vým obrazem, že k čistění ulic vodění byli
trestanci z vězení c. k. zemského jako trestního
soudu nebo od sv. Václava v trestnických ša-
tech, namnoze i s uvolněnými pouty na rukou
nebo s řetězy na nohou! Strážníci městské
věznice s obušky a strážníci státních vězení
se šavlemi a puškami konali při tom dozor
vedli komando. Později podřízeno metení ulie
veliteli obecního hasičského sboru p. Lamerovi
a ještě před pádem absolutismu zmizeloto
ohavné divadlo navždy z malebného jinak
ruchu pražských pasáží.
Velmi vážnou, obávanou a nenáviděnou stafáží
tohoto ruchu byli tehdejší c. k. policejní strážníci,
vůbec jenom policajty zvaní. Strážnici tito byli
uniformováni docela jako pěší vojáci, s tím to-
jika rozdílem, že neměli bílých kabátů, jako in-
fanteristé, nýbrž temná iakési, tuším že hnědé.
svatý . Václav
Lamer
Paříž
35
article
Na hlavách měli vysoké, hladké, černé tžáku«a
mosaznými orly a přes prsa křížem přeložené
bílé řemeny na šavli a torbu s pouty. Bambitek
ani revolverů neměli, večer však, neklame-li mne
paměť, obcházeli s puškami. Lid pražský
bez rozdílu národnosti těchto polícistů nená-
viděl a říkal jim — narážeje na bílé kříže
jich remenů — »křížoví pavouci« nebo
také »křižáci«. Nenávisť tato plynula z okol nosti,
že byla tehdejší policie pražská, jako venku
žandarmerie, nejenom stráži bezpečnosti, nýbrž
také stálou hrozbou a skutečnou metlou na
všechno občanstvo, karaháčem všemohouci byro-
kracie, neuprosným cerberem politické poroby
a vůbec postrachem všeho lidu, zejmena osob
jenom poněkud lehčí mysli a živější letory. Přikazů
a zákazů, jež tvořily obsah, program a ochranu
absolutní — lze říci hrůzovlády té doby, dbala
policie pražská více a pilněji, než úkolů vlastní
služby bezpečnosti a proto spatřoval v ní všechen
lid instituci politickou, sobě, národu a hlavně
všeliké volnosti nepřátelskou. A uniformovaní
ozbrojení policisté vedli si skutečně tak, jakoby
byli ozbrojenou moci, jež rebelii povalila, od-
bojnou zem válečně obsadila a v stálém po-
strachu udržovati musí. Neuniformovaní pak čili
tajní strážníci vykonávali hrůzovládu jiným způ-
sobem a to mnohem ještě krutěji — však to
spadá zase do jiné kapitoly dějin Bachova ab-
solutismu.
Bachův
36
article
Na své procházce hlavní pasáží Nového
města stanuli jsme ondy u Koňského trhua
nebude snad od místa, načrinouti zde dle pa-
měti a zápisů z té doby několika rysy tehdejší
obraz tohoto náměstí, jeho ruchu a co s nim
souviselo.
»Koňský trh« nazýval se již od roku 1848
Václavským náměstím, ale staré jméno jeho
panovalo stále v ústech lidu i v novinách, kte-
réž jenom tak někdy nové označení v závor-
kách uváděly, a starší lidé zapomínají se dosud
rádi, řikajíce, že byli na Koňském trhu. V lé-