1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 48. ze dne 17. února 1905.
3
article
= Co zavinila hubička. Zvláštní příhoda stihla
obchodníka pana Breskina v Hammondu ve státě In-
diana, Nešťastná událost, již zavinilo pokušení, v
kterém ocitl se záletný pan Breskin, když těchto dnů
vstoupila do jeho závodu s hedvábnými látkami spa-
nilá dáma, aby si tam vybrala na šaty. Zatím co
dáma vyhledávala barvu látky, vkusu svému laho-
dící, zmocnila se pana Breskina, muže jinak velmi
klidného a rozvážného, neodolatelná touha, aby spa-
nilou dámu — políbil. Pan Breskin snažil se z prvu
ze všech sil, aby touhu v sobě potlačil, ale nadarmo.
V nestřežené chvíli, právě kdy dáma ponořila zraky do
předmětu, jejž bílými prstíky před sebe prostírala, za-
pomněl se Breskin a dámu políbil. Kráska nepromluvivší
ani slova, nejvýš pohněvána místnost opustila a za
krátko na to vyprávělo si celé město, co se v závodu
páně Breskinově přihodilo, Uraženy v povznešených
citech čistoty, usnesly se všechny dámy hammondské,
že obchodníka, hubičky tak čile rozdávajícího, budou
na celé čáře boykotovati. A slovu svému dostály tak
přesně, že se pan Breskin za dobu několika málo
týdnů ocitl v nedostatcích platebních prostředků a že
nucen byl ohlásiti konkurs.
= Baronessa prodavačkou květín. Krajský soud
kremžský provedl nedávno spor zvláštního drubu.
V domě zdejšího barona H. bydlila se svými šesti
dětmi z téhož manželství baronessa Irma. Nikdo ne-
pochyboval po celou řadu let, že baronessa jest dce-
rou hlavy domu. Požívala téhož vychování a právě
tak se s ní zacházelo, jako s ostatními členy rodiny.
Také ve škole zapsána byla pod jmenem baronessy
H. a veškerá její vysvědčení zněla na toto jmeno.
V dubnu 1903 došlo v domě baronově ke katastrofě.
Breskin
Irma
Hammond
Ina
4
article
Baronessa Irma zapředla se do milostných styků
s jakýmsi poručíkem a styky ony nezůstaly bez ná-
sledků. Proto byla Irma vypuzena z domu. Při scéně
která se na to odehrála, oznámila jí paní baronka,
že baronessa není ani dcerou baronovou, ani její a
že se Irma nikdy nedoví, kdo byli její rodičové. Za-
puzená dcera odebrala se na to do Vídně, kdežsi
vynašla zaměstnání v kterémsi zábavním podniku ja-
kožto prodavačka květin. Brzy na to, aby zvěděla o
původu svých rodičů, svěřila záležitost právnímu zá-
stupci a zplnomocnila jej k podání žalobního spisu
na barona a baronku H.ovy o zjištění, že jest man-
želskou dcerou obou, nebo alespoň nemanželskou
dcerou barončinou, v tom případě však že po-
zdějším sňatkem rodičů byla legitimována. Právní
zástupce baronův a barončin stvrdil, že žalobkyně
nazývá se pravým jménem Anna Marie Ha, že jest
dcerou barončinou, nikdy však manželskou dcerou
obou. Otcem její byl prý jeden z baronových sluhů.
Soud vyšetřiv a zjistiv celou řadu vážných okolností,
tvořících základ průvodního děje, rozhodl, že žaloba
jest plně oprávněna i vyhověl zcela důvodům žalob-
ního petitu, uznav, že žalobkyně jest dítkem doda-
tečně legitimovaným. Žalovaní uznáni povinnými ku
placení značných útrat a prodavačka květin vyhrála
proces na celé čáře.
= Válka vesnic v Řecku. Jakmile v Evropě
povstanou nepokoje a potlačované třídy se domáhají
lidských práv, ve všech tak zvaných civilisovaných
kruzích probouzí se tak zv. morální účastenství.
V Řecku však nikdo si takového hnutí nepovšimne,
neboť kdo má peníze nebo revolver a ostrý nůž, má
Irma
Anna
Marie
Vídeň
Řecko
Evropa
5
article
i právo, či alespoň zjedná si právo. Zásada ta není
čistě řecká, neboť Řekové nejsou schopni stanoviti si
nové zásady, nýbrž osvojují si vše od jiných národů.
Zásada vznikla od anarchisty Mosta, ale slavná ře-
cká vláda si ji osvojila. Tím dospěla na nejvyšší
stupeň svobody, kterou si ani fanatický anarchista
nedovede představiti, která v krátkém čase vyvolá
druhý bankrot. Dle zásady té má každý právo dě-
lati, co chce a netřeba mu bráti zřetel na ústřední
vládu v Athénách, která se o nic jiného nestará než
o zaopatření si peněz k nejrozmanitějším účelům.
Proto nejen jednotlivci, nýbrž i celé osady vyřizují
si samostatně povstalé mezi sebou spory, jak to právě
okolnosti vyžadují nebo dovolují. Nejjednodušší způ-
sob, rozumí se samo sebou, jest jako u polodivokých
národů pomocí zbraně a my jsme již několikráte
uvedli takové případy. Posledně upotřebily způsobu
toho vesnice Schymatoriu a Delysta. Již dlouhý čas
přely se o hranice pastvišť a jelikož slavná vláda
v Athénách se obávala rozřešiti spor ten, rozhodly
se učiniti tomu konec zbraněmi. Následkem toho
povstala krvavá bitva mezi obyvateli, kteří ozbrojeni
vytáhli v pole. Bitva trvala delší čas a byla by měla
hrozné následky, kdyby se nebylo podařilo taměj-
šímu veliteli četnictva usmířiti obě strany přípovědí,
že vláda odškodní jednu z vesnic státními pozemky.
Přípověď ta jest ovšem smyšlená, ale dosáhla svého
cíle alespoň pro okamžik, což dostačí úplně. O zá-
konné vyřízení záležitosti té nebude se žádná vláda
starati, neboť nemá tolik moci ani vůle mísiti se
v soukromé záležitosti a znepřáteliti velký počet vo-
ličů, kterých nyní potřebuje.
Řek
Mosta
Atény
6
article
=Živoucí arsenál, Z Winstedu amerického se
oznamuje: Do jídelny paní Phelpsové vešel před tý-
dnem z večera šílený muž, který namířiv revolver
na pojídajícího syna majitelky restaurace, po-
kladníka Národní banky, zvolal: »Mír nebo válka !-
Kolem ruky měl šílenec otočený prak, v pasu kolem
života dlouhý kuchyňský nůž, ostře nabroušený, v
kapse ještě jeden nůž, důtky a trochu papriky
a soli. Paní Phelpsová s výkřikem utekla z jídelnya
její dcera Judita odebrala se do hořejšího poschodí,
aby odtamtud donesla bratrovi dva revolvery k obraně.
Ježto však se jí nepodařilo mu je podstrčiti, násle-
dovala příkladu matky své a uprchla také, zane-
chavši jej se šílencem samotného, Událost záhy se
roznesla a několik set lidí shromáždilo se pod okny
bytu Phelpsových, jimiž mohli mladého Phelpsaa
šílence zcela dobře viděti. Dříve než policie na místo
se dostavila, pokusili se tři přátelé Phelpsovi do
vnitř vniknouti, avšak šílenec zastavil jim cestu a se
slovy: »Má býti mezi námi mír či válka?« mířil z
jednoho na druhého revolverem. Hrdinové rozhodli
se hned na to pro mír a utekli. »Kde jest vaše sestra ?e
tázal se na to šílenec Phelpsa a týž odpověděl: » Půjdu
se po ní podívati,« a chtěl se vzdáliti, avšak šílenec při-
ložil mu revolver k obličeji, řka, že jej zastřelí, pakli
se hne. Mladík snažil se jej rozveseliti a hovořil k
němu humoristickým způsobem, nabízeje mu při tom
doutníky a jídlo, avšak blázen nepřijal ničeho. Po
patnácti minutách poznamenal Phelps, že půjde dolů
a podívá se, co je to venku za šramot. Šílenec ni-
čeho nenamítal a pokladník vyšel ven. Zatím dosta-
vil se již náčelník policie, který zvěděl, že cizinec
Phelps
Phelpsová
Phelpsův
Phelpsaa
kladník národní banka
7
article
jmenuje se Baker a že jest kamenníkem, který sem
přibyl se ženou a třemi dětmi z Kentu loňského
května. Postaviv jednoho policistu přede dvéře, krá-
čel náčelník s revolverem v ruce do jídelny, odkudž
mu přicházel Baker vstříc, drže rovněž revolver
k výstřelu připravený. »Mír či válka?« volal při tom
na policistu, který s úsměvem odvětil: »Ale, toť se
rozumí, že mír, milý Bakere!« a sklonil zbraň. To-
též učinil pak i šílenec a nechal se beze všeho od-
poru klidně odzbrojiti. Když pak vyprazdňovali mu
kapsy, varoval je úzkostlivě, aby se papriky a soli
nedotýkali, že je to všechny vyhodí do povětří. Byl
ovšem dopraven do bezpečí. Má se za to, že Baker,
který se nalezal již delší dobu bez práce a násled-
kem starostí a nedostatku náhle sešílel, se domníval,
že rodina Phelpsova má co činiti s jeho propuštěním
z práce,
Zemřelí v Praze.
Dne 11. února 1905: Štruplová Anna, žena
obuvníka, 36 roků, 212—II. Traumbová Rozalie, sou-
kromnice, 67 roků, 803—II. Bořická Kateři nna, vdova
po c. k. finanč, assistentu, 89 roků, 496—III. Raysze-
rová Kateřina, vdova po sládkovi, 76 roků, 572—III.
Kamberský Vojtěch, c. k. dvorní rada v. v., 78 roků,
598—III. Hendrych Josef, 3 měs., 624—III. — U Mi-
losrdných sester: Horáková Marie, žena ma-
líře, 68 roků. Krausová Anna, hospodyně, 85 roků.
Šťastná Kateřina, služka, 26 roků. — U Alžběti-
nek: Kafková Marie, žena obuvníka, 57 roků. — Ve
všeobecné nemocnici: Barda Hynek, pekař-
ský pomocník, 25 roků. Dambek Adolf, úřadník, 66r.
Budkova Kateřina, služka, 25 roků.
Baker
Phelpsův
Kateřina
Kamberský
Hendry
Josef
Krausová
Anna
Adolf
Budkův
Kent
Praha
Traumbová Rozalie
Štruplová Anno
Horáková Marie
U Alžběť
Kafková Marie
Bardo Hynek
8
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
117. hra v předpl
V pátek dne 17. února.
(1. čtvrtka.)
Nově studováno.
Doňa Sanč a.
Tragedie o čtyrech dějstvích. Napsal Julius Zeyer
Režisér Josef Šmaha.
Konec před půl 10. hod.
Začátek o 7. hod.
Král
Sanča
Julius Zeyer
Šmaha
Praha
národní divadlo . 117
9
article
Lidové divadlo „Uranla“ v VII. části Prahy
Lidové divadlo „Uranla“ v VII. části Prahy
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Začátek o 7. hod.
V pátek 17. února.
28. hra v předplacení.
Po čtvrté: Veliká nula.
Veselohra o 3 jedn. Napsal G. Schafranek. Přeložil
K. L. Machač. Režisér Fr. Hlavatý.
G Schafranek
K L Machač
Hlavatá
Praha
Francie
lidový divadlo
Uranl
10
article
Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově.
Začátek o 7. hod.
V pátek 17. úpora.
53. hra v předplacení (páteční).
Po prvé.
Modrovous.
Novinka.
Velká komická operetta o 4 jednáních. Slova napsali
A. Mailhac a L. Halévy. Přeložil Em. Züngel. Hudbu
složil J. Offenbach. Režisér Josef Kubík.
Mailhac
L Halévy
em
Züngel
J Offenbach
Kubík
Smíchov
Švandův divadlo
11
article
Pištěkovo lidové divadlo vnehradeth.
Pištěkovo lidové divadlo vnehradeth.
na Král.
Začátek o 7. hod.
V pátek 17. února.
Lidové představení při malých cenách.
Po 60.: Pražské švadlenky. 3676
Fraška se zpěvy a tanci o 6 jedn. Hudbu i slova
napsal O. Faster.
Král
O Faster
Pištěkův lidový divadlo
12
article
»Tak jest. V deseti dnech přibylo o dvě a třetinu
libry. Váží skorem čtyři kameny. A teprve šest měsíců
staré. Ovšem, spíše budí poplach . . .«
»A zdraví ?«
»Znamenitě! Kojná odchází, protože jest jako divý
v chtivosti své. Dítě vyrůstá ze všeho až hanba. Všechno,
víte, musí býti předěláváno, prádelko, skorem všecko. Na
kočárku dětském — lehoučkém ovšem — zlomilo se jedno
kolo. Ač nejmladší z nás, tento čipera, musil býti dopraven
domů na káře mlékařově. Ano. Veliký shluk lidí . ..
A Jiřinu Fyllis musili jsme položiti opět do kolébky a jej
do Jiřininy postýlky. Jeho matka ovšem — samý ne-
pokoj a vtělená úzkost. Nejprvé pyšná na dítě, chtěla
Winklesa chváliti, nyní již nikoli. Cití, že věc taková
nemůže býti zdravá. Vy víte ovšem nejlépe.«
»Domníval jsem se, že chystáte se navykati je
menším dávkám.«
»Zkusil jsem to.«
»Neúčinkovalo to?«
»Dítě křičelo hrozně. Již v případech obyčejných
jest křik dítěte zvláště hlasitý a rozrušující; jest to tak
ku prospěchu odrůdy té — avšak od té doby, co uží-
valo Herakleoforbie . . .«
»Hm«, děl jen Bensington, pozoruje prsty své,
s větší ještě resignací, než jakou byl až doposud jevil.
»Prakticky uváženo, věc se musí proklubati na
venek. Lidé uslyší o tomto dítěti našem, budou je uvá-
děti ve spojení s našimi slepicemi a ostatními zjevya
celá věc donesena bude k sluchu mé ženy . . . Jakji
přijme, o tom nemám zatím ni nejvzdálenější představy.«
»Jest skutečně obtížno«, děl Mr. Bensington, »roz-
hodnouti se pro nějaký plán.«
Fyllis
Jiřinin
Winklesa
Mister
Bensington
13
article
Nepokoj matčin.
Nepokoj matčin.
Redwood odebral se příštího rána k jedenácté hodině
k Mr. Bensingtonovi, nesa s sebou »zvláštní vydání« tří
listů večerních.
Bensington vzhledl k návštěvníku svému, vymaňuje
se z trapného hloubání svého, v něž se byl pohřížil nad
zapomenutými stránkami nejzajímavějších románů, jakýchž
byla půjčovna knih na Brompton Roadu vyhledala.
»Něco nového?«, tázal se.
»Dva lidé u Charthamu žahadlem.«
»Měli dáti hnízdo vykouřiti. Ano, tak! Jest to
vlastní jejich vina.«
»Ano vlastní jejich vina!«, přisvědčil Redwood.
»Slyšel jste něco i — ve příčině odkoupení farmy?«
»Sprostředkovatel — odpověděl Redwood, jest
mluvka veliký a člověk z tuhého dřeva. Tvrdí, že má
někoho pro usedlost tu — tak víte, činívá vždycky —a
nechce pochopiti, že by věc ta tak tuze spěchala. »Běží
o život a smrt!«, pravil jsem mu, ani toho nepochopu-
jete?« On přimhouřil oči a pravil: »Proč tedy nepřidáte
ještě těch druhých dvě stě liber?« Raději bych chtél ale
-Zápas s obry“.
Redwood
Bensington