V Praze, v pátek dne 17. února.

K číslu 48

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou; na měsíc 3 K 80h

Hnutí na Rusi. Stávka moskevského studentstva Z Moskvy, 16. února. (C.-B.) Zpráva pe- trohradské telegrafní agentury. Většina student- stva moskevské university rozhodla se nenavště- vovati dále přednášky. Stávka mediků kyjevských. Z Kyjeva, 16. února. (C.-B) Studující me diciny zdejší university jednomyslně se usnesli, neskládati nyní žádných zkoušek a prohlásili že jsou hotovi jako medikové 5. ročníku posta viti se do služeb národa. Schůze zástupců varšavského průmyslu. Z Varšavy, 16. února. (C.-B.) Zástupcové průmyslu, kteří sešli se dnes ku poradě, jak by stav dělného lidu měl býti zlepšen, usnesli se na závěrečném prohlášení: Všeobecná stávka, při které učinili dělníci požadavky sociálně-ho- spodářského rázu, není výsledkem poměrů mezi zaměstnavateli a dělníky, nýbrž větším dílem vznikla z příčin, na nichž službodárci podílu nemají. Zlepšení poměrů mezi službodárcia dělníky jest možno jen na základě sociální re- formy, jež připustí volnost schůzí veřejných, na nichž by se mohlo jednati o zlepšení poměrů.

Válka. Zprávy Ojamyo šarvátkách v okoli řeky Ša. Z Tokia, 16. února. (C.-B.) »Reuterova kancelář« oznamuje: Telegram maršála O ja my z hlavního stanu na řece Ša ze dne 14. t. m. sděluje: Naše dělostřelectvo bombardovalo ves Chiautunmupaozej a zapálilo ji. Ruské dělostřelectvo na střelbu naši odpovědělo. V noci na 14. únor napadl oddíl nepřátelské pě- choty Vajtnošan a jeden prapor obnovil útok za ranních úsvitů dne 15. t. m. Oba útoky byly odraženy směrem k Chitancu. Dále blížilo se 500 mužů japonské jízdy od Sencajmenu k Santajču, zatím co jiné oddělení postupovalo na pravém břehu řeky Hun. Dne 14. t. m. pře- nocoval nepřítel v krajině u Chencheavacu, vy- staviv stráže v okoli Banehancu před přicho-

DNl dem našeho oddělení, jež k zahnání nepřítele bylo vysláno. Rusové počali s ústupem směrem severním a naše oddíly, jež je pronásledovaly směrem k Heivolu, způsobily jim některé ztráty- Dělostřelectvo nepřátelské, jež zaujalo posiciu Wancheaupenu, krylo ústup asi deset škadron jízdy. O konci války. —ch. Z Londýna, 16. února. »Daily Chronicle« oznamuje z Petrohradu, že car pro- hlásil, že neskončí dříve válku, dokud nebude aspoň jednoho vítězství nad Japonci docíleno. Bitka o Putilovský vrch. Z Londýna, 16. února. (C.-B.) »Reuterov kancelář oznamuje z ruského hlavního stanu ze včerejška: Japonci stříleli dnes na Putilovský vrch osmipalcovými děly a spotřebovali 250 liber těžkého střeliva. Ze zprávy této patrno. že Japonci postavili do svých řad těžká oblé hací děla, přivezená od Port Arturu. Ruské centrum má tím svoji posici opět valně stíženu.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Z vídeňského parlamentu. Z Vídně, 17. února. Dnešní schůze posla- necké sněmovny věnována bude druhému čten refundačního zákona. Schůze koná se zvláště z toho důvodu, aby mohl býti rozdán referát poslance Popowského v příčině zá- kona o rekrutech na letošek. Tento položen bude na jednací pořad příští schůze — úterní; jinak by se dnešní schůze nebyla konala vůbec Krise v Uhrách. Z Pešti, 17. února. »Neues P. Jou nal« uveřejňuje rozmluvu s dr. Wekerle m, ze které vychází na jevo, že transakce, které se konají mezi Vídní a Peští, mají účel jeden: za- brániti kabinetu a většině, která by se rekrutovala jen z dosavadní opposice, nyní kvalifikované většiny, nýbrž nastolit systém, jehož podkladem by bylo spojení stran, mezi nimiž nalezala by se také dosavadní strana libe- rálně-vládní. Na dotaz totiž, zda při jeho slyšení jednalo se jen o vyložení situace, odvětil dr. We- kerle: »Když vyložil jsem politickou sítuaci vyložil jsem také možnost rozřešení krise. Na

Čislo v Praze za 2 a na venkově za 3 Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

dotaz, zda si chce císař po té stránce vyhraditi rozhodnutí, dal dr. Wekerle odpověď: »Ni- koli, nic takového! Císař vzal výklad můj na vědomí a tím bylo poslání mé skončeno.« Když pak redaktor se ho tázal, zda událo- sti, v příčině kterých názory dra. Wekerla liší se od názorů hr. Julia Andrássya, tý- kají se snad způsobu složení většiny, prohodil dr. Wekerle doslovně: »Možná, že to- mu tak jest.« Na poslední dotaz, zda možno věřit zprá- vám novinářským, dle kterých dru. Weker- lovi tane na mysli utvoření nové většiny, ke které by se přibraly také liberální elementy strany neodvislosti, řekl Wekerle: »Něco takového skutečně mi na mysl tane. Nebyl bych srozuměn s utvořením většiny, která by zalo- žena byla jen ze spolčené opposice. Ostatně hr. Julius Andrássy ve dnech nejblíže pří- štích bude přijat císařem.« Požadavky ruských Poláků. Z Krakova, 17. února. »C z a se sděluje, že známý polský vůdce hr. Ladislav Ty sz- kiewicz odevzdal také novému ministru vnitra Bulyginovi pamětní spis, obsahující poža- davky Poláků, který dříve již byl odevzdal také bývalému ministru vnitra knížeti Svjatopolku Mirskému. List oznamuje, že v ministerském ko- mitétu o národních požadavcích bude rokováno do tří neděl.

Žaloba na hr. Sternberga. Z Vídně, 17. února. Advokát dr. Ru- žička odevzdal dnes ráno již o 9. hodině správci okresního soudu ve čtvrti josefovské áalobu na hraběte Sternberga v smyslu § 496. tr. zák. pro »zlé nakládání, před veřejností spáchané«, přestupek to, na který stanoveno jest také vězení do 3 měsíců, stala-li se urážka na místě, na kterém se žádá ob- zvláštní slušnost. V žalobě se vykládá, že žalobce hrabětem Sternbergem nejen považuje se za uražena, nýbrž také za ohrožena, ve své bez- pečnosti tím, že se mu zbraňuje volné vykonávání jeho povinno- stí, zejmena pak svobodné vykonávání parla- mentního zpravodajství a parlamentní kritiky. Dr. Růžička žádati bude, aby se tato žaloba spojila se žádostí z a vydání hr. S te rn-

FEUILLETON.

Nová partaj. Za pět let své divadelní slávy měla slečna Klára Dusonova nahromaděno tolik triumfů v po- době svadlých kytic a věnců, že když v únoru se letos stěhovala, celý jeden spediteurský vůz odvážel tyto doklady a poklady do nového bytu. Sousedé se sběhli, když hranatí nosiči po pěti až deseti věncích nosili nahoru. „Rok bych s tím vydržela topit!“ povídala domovnice skupině bab, jež dvě hodiny na mrazu tu zevlovaly a vyprávěly, že dobrá polo- vička věnců je od toho barona, co se za slečnou bláznil a na konec se „skrz ní zastřelil“. Ten pes, co s ní chodí, že je po něm na památku. A ještě celou řadu věcí o slečně Dusonově vě- děly. Jedna poznámka však domovnici jako strážkyni domu nemálo znepokojila. Hokynářka, dívajíc se na zaprášené kytice a věnce, prohodila k ní jen tak jako mimochodem: „V tom musí být asi štěnic, fuj!“ Domovnice byla brzo ho- tova. „Takovéhle svinstvo do čistého domu, to nemůže být!“ A rozběhla se k panu domácímu, aby ho na novou partaj poštvala. „Pro boha jich prosím, milostpane, jdou se podívat, s čím se k nám ta komediantka stěhuje! Dva vozy plesni- vých věnců, štěnice z toho lezou až jedna hrůz a já to mám pustit do nové vymalovaného pytu.

Vždyť by nám všecky ostatní partaje daly „skrz ní výpověd!“ Domácí pán byl takovou zvěstí pramálo po- těšen. Řekl domovnici, že se přijde sám na to podívat, pak si ale všechno rozmyslil a neše nikam. Uvážil, že v jeho bytu ta nečistota ne- bude když to nájemníka těší, nechat se kousat. inu s pánem bohem. A tak věnce a kytice na- stěhovány do bytu. „Plné tři pokoje toho jsou, vyprávěla domovnice sousedkám, „ale já bych to netrpěla být domácí paní. Náš milostpán je veliká bačkoral Slečna Klára vtáhla krátce na to do bytu a začla si upravovati budoir, salon, ložnici a stu- dovnu za pomoci dvou služek. Z bytu jejího ozý valo se v jednom kuse klepání a zatloukán hřebíků do stěny. „Ta má nějakých obrazů!“ prohodil pan domácí k domovnici, když ji potkal na schodech. „I kde pak,“ odpověděla strážkyně domu. „T ona si, milostpane, ty staré věnce rozvěšuje po všech stěnách! Jen za korunu si koupila skob a hřebíků!“ Tohle bylo pro pana domácího přeee jenom příliš siiné. Nově dal vymalovat byo v secessi a teď mu roztluče celé stěny. To si rozhodně nemůže dáti líbit. Rozběhl se a za chvíli zazvonil u dvéří slečny Kláry. Umělkyně sama přišla mu otevřít v roztomilých ne- dba lkách. „Sapristi, to je ženská!“ byla první my- šlénka pana domácího, když sledoval vlídné její pozvání, aby šel dále... Pan domácí byl pře- kvapen. Po schodech se chystal, jak zdvořile, ale s veškerou energií bude hájiti svůj majetěk, ale teď ho pojednou kuráž opustila. Umělkyně uvedla jej do svého salonku, pokynula mu, aby usedl na tabourett a sama přisednuvši dosti blízko, začla,

jak se jí byt líbí, takový že dlouho hledala a že doufá, že také pan domácí s ní bude náležitě spokojen. „To se rozumí, to se rozumí, slečno, koktal pan domácí. „A jak pak ty věnce...?“ „Ah, jak jste pozorný a roztomilý,“ řekla s vděč- ným pohledem. „Nic se jim nestalo, ačkoliv jsem měla strach, že ti neohrabaní lidé mi je polá- mou... Pojďte se podívat, jak jsem si jimi vy- dekorovala byt.“ A uchopivší pana domácího za ruku, táhla ho do vedlejšího pokoje. „Opravdu, krásně,“ divil se pan domácí, který již úplně se vzdal myšlénky začít hubovat. „A z tohohle po- koje jsem si udělala ložnici,“ vysvětlovala dále umělkyně. „Hezounká svatyně, že?“ a zálibně se podívala na pana domácího. Ten se usmála něco polohlasně prohodil. „Vy čtveráku! To se podívejme! Vy jste roztomilý staroušek...“ — — Domovnice za- tím přešlapovala netrpělivě přede dveřmi. Če- kala, že uslyší nějakou hádku a kraval, chtěla si také smočit. Ale pan domácí nešel a teprve za hodinu vyšel s náramnými komplimenty ještě ve dvéřích. „Co pak tady děláte?“ nějak rozmrzele obořil se na domovnici, když ji shlédl. „Kdybyste raději metla schody, všude je prachu na dva prsty!“ A nechav ji s otevřenými ústy státi, sešel po schodech dolů do vinárny. Za půl hodiny vě- děly všechny baby v okolí, že ta komediantka musila pana domácího nějak obloudit. „Inu, to víte,“ řekla rozšafná hokynářka, „my to s ním tak neumíme, každý nedovede hrát tyátr !. . Flacon.