1
masthead
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
Praha
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 16. února.
Praha
3
masthead
K číslu 47.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
4
article
Ku
Ku
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80h
6
title
Drahý senior redakce naší, znamenitý spisovatel český a professor, pan
8
article
zemřel dnes o 5. hodině ranní v kruhu svých drahých po krátkém, bolestném utrpení, raněn
srdeční mrtvicí, ve věku sedmdesáti let!
Český národ ztrácí v něm jednoho z nejvěrnějších a nadšených svých synův, spisovatele
vynikajícího a veleplodného; žurnalistika česká neunavného pracovníka a publicistu geniálního;
redakce „Národních Listů“ druha svého nejstaršího, vřele milovaného a váženého, do poslední
chvíle činného; rodina otce nad jiné pečlivého a laskavého; „Českoslovanská akademie obchodní
dlouholetého a výborného učitele.
9
title
Nehynoucí čest jménu i památce jehol
10
article
Nikdo z nás nenadál se, že sedmdesátka, kte-
rou náš drahý Schulz před měsícem (dne 17. ledna)
překročil, byla vlastně prahem na odehodu ze života, a
že za pamětním lístkem, věnovaným k slavnému jeho dni,
tak brzy následovati bude černě vroubené oznámení o tom,
že sečtením jeho let sečteny zároveň jeho dny . .. Přes
to, že tento kmet, u věku na žurnalistu poměrně vysokém,
stižen byl těžkou chorobou zánětu plic a za takových okol-
ností téměř vždy beznadějnou, přece těšili jsme se, že tě-
lesný organismus redaktora Ferdinanda Schulze, který až
dosud odolal každému návalu, i tentokráte zvítězí a že
zas jednoho z nejbližších úterků — jeho redakční den —
uslyšíme srdečný pozdrav, pronesený plným, vysokým hla-
sem jeho . ..
Schulz
11
article
Leč nikdy už nepopatříme do jeho, až po samo
smrtelné lože jiskrných očí, vždy přimhouřených úsmě-
vem, ústa jeho navždy oněměla se všemi svými sarkasmy,
ironiemi a reminiscencemi, provázenými smíchem přímo
ze samého jeho srdce jdoucím. A to srdce, že jsme
ztratili, je nám nejlítěji. Jsouť nezapomenutelny momenty,
kdy ono přicházelo k slovu vážnému a kdy náhle ze star-
šího a všeobecné úctě těšícího se kollegy vyzřel otec nás
mladších, zaujatě naslouchajících zkušenostem vzácného
muže, kterýž s pérem publicisty v ruce probojoval se
spolu se svými vrstevnými spolupracovníky půlstoletím
nejtěžších politických zápasů národa, k jehož vůdčím du-
chům po celá desítiletí náležel. Tehdáž vymizely drobné
vráskyž kol jeho úsměvných očí, tvář všecka zpřísněla a
tóny, jakých nabyl hlas a slova, jakými k nám mluvil,
byla ohlasem nadšení, které schopno bylo ve velikých do-
bách velikých skutků. Proti úpadku toho nadšení ve ve-
řejnosti, proti dekadenci národního smýšlení, proti zvlaž-
nění jistých vrstev české intelligence, proti démonickým
vlivům sofistických svůdců, proti vypíchnutí národní relace
z umění, zvlášť literního, horlíval v posledních dobách
nejčastěji.
Nelíčený jeho zápal, upřímný jeho smutek nad tru-
chlivými zjevy české současnosti, upřímnost jeho rozhor-
lení byla každému svědectvím, že stýká se s mužem
veskrze opravdovým, sduší, tělem při
věci stojícím, do hlubin přesvědčeným
člověkem veliké lásky k národu a jeho
budoucnosti . . . Když Schulz v takových okamži-
dání-
chulz
Schulz
12
article
cích ve stesku svém na prsou složil své pakostnicí zkři-
vené prsty, z nichž nedal si vymknouti péro do posledních
dnů svého života, jalo to posluchače až v hrudi . . . Leč
v okamžiku ubodřil se Schulz a již byl v novinách, při
práci, pln rozmaru, hovoru, sršícího bonmotem a vtipem.
V posledních létech psával týdně jeden článek
úvodní, středeční, a před svou smrti zůstal dlužen přece
dva, poslední dva po své sedmdesátce již jen diktoval.
Politické jeho úvahy vynikaly vždycky mistrností formy,
zářivým jazykem, ani půlstoletou prací žurnalistickou nepo-
rušeným, a vyznamenávaly se zvláště retrospektivou svědka
a zažitele politických událostí, kteréž pomalu náležejí hi-
storii. Protož závěry Schulzových článků mívaly vždy
výhled nad celými desítiletími povýšeného stanoviska a
oslňovaly právě svými poučkami a dedukcemi dějin novo-
dobých i dávno minulých, jichž byl Schulz výtečným
znatelem. Práci Schulzově děkuje list náš řadu skvělých
politických, kulturních i literárních pasáží, slavených če-
skou veřejností již tenkráte, kdy se světu ještě ani neza-
zdálo o mnohých problematických existencích, kteréž dnes
hledají slávu v posměchu stáří, a jichž celoživotní práce
hodnotu vyvážil zhusta měsíc práce kmeta Schulze.
Schulz
Schulzův
13
article
My v redakci »Národních Listů« milovali jsme prof.
Schulze upřimně, byli jsme mu oddáni celým srdcem,
zvláště my, nad jichž prvotinami, ať žurnalistickými, at
literárními, zesnulý stál jako shovívavý redaktor a přítel
radou i pomocí.
Bude nám zajisté odpuštěno, že žal svůj postavili
jsme v našem rozloučení s Ferdinandem Schulzem na
přední místo. U lože, na němž vychláda mrtvola jeho
vedle jeho rodiny a nás, kteří se k rodině jeho ducha po-
čítáme, náleží ovšem místo nejpřednější literární české
obci, jejímž uznaným vůdcem, ano náčelníkem byl prof.
Schulz po celá desetiletí svého květu.
Za činnost jeho publicistickou i literární náleží mu
dík a slza českého lidu, o nějž zjednal si pérem i slo-
vem svým zásluhy, kteréž budou po smrti jeho zajisté
oceněný lépe, než se to stalo u přiležitosti sedmdesáti let
jeho věku, kdy krom díků a uznání nejbližšího jeho okolí,
jeho žactva, kromě ovšem nespočetných dokladů účasti
jednotlivců, oslavenec nezvěděl přes příliš okázale o tom,
že žil svou prací vlastně tři životy, spisovatele v umění,
publicisty v žurnalistice, professora na nejpřednějším uči-
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Schulz
profesor