Štrana 2.

ŽENSKÝ LIST.

Číslo 25.

Soudružky! Nezapominejte při příležitostech, zábavách a schůz- kách na agitační fond.

sledků, což viděti z toho, že mnohé z nich trpí oteklými nohami, špatným oběhem krve a vmtřními chorobami. Zdraví jich trpí dlouhým pobytem ve špatném vzduchu, neboť většina obchodů je špatně větrána. Stálé natahování těla, vztyčování paží při zdvihání a sundavání zboží má též na jich zdraví špatný vliv. Unavující a vysilující jest celodenní mluvení, ono křečovité namá- hání a napnutí, jen aby kupujícímu co nej- více zboží bylo prodáno. S usmívající se tváří před odběrateli musí obchodní pomoc- nice nechati si nejhrubší slova a urážky líbiti a snášet rozmar kupujících i pana principála. Nepříjemný jest styk prodavačky a od- běratelů v tabákových trafikách. Mnozí ku- pující, a zvláště oni „z lepších kruhů“ dovolí sobě prodavačku svou dotěrnou la- skavostí obtěžovati. Jaká jest odměna těchto žen za práci tak obtížnou? V Praze jest mnoho obchodů, kde prodavačka i komp- toiristka nemá více než 10—12 zl. měsíčně. Mohly bychom uvést mnohé vlastenecké nakladatelské a knihkupecké firmy, kde platí při 12hodinné době pracovní ony bídné a hladové mzdy 10 zl. měsíčně. Plat kolísá měsíčně od 20 zl. nejvýše do 40 zl., poslednější jest čestnou výjimkou a musí to být již neobyčejně vycvičená a samo- statná síla pracovní. Největší plat mají pro- davačky v obchodech konfekčních, až 45 zl. měsíčně, ale tak placených jest málo. Jaké jest postavení učenic v obchodech, které často po celý čas učení nedostávají ani krejcaru ročně? Mnohé obchody zaměst- návají jen samé učenice 2—3 roky, které po vyučení ihned ze závodu propustí a na jich místo vezmou jiné, tak že je prodavačky po celá léta ničeho nestojí. Že takové neplacené síly učenické sni- žují plat vyučeným, jest na bíledni. Šlen- drian a bezohledné ono vyssávání jest v mnoha obchodech.

Totéž platí o činnosti obchodních volon térek z tak zvaných „dobrých rodin“, které buď zdarma neb za žebrácký plat pracují Obchodník jest na to pyšným, že má dceru z lepší rodiny ve svém obchodě, neboť ta- ková nemusí se starati o výživu a proto jen je v obchodě, aby sobě vydělala na toiettu. Jak má ona dívka, která jedině na svou práci odkázána jest, za bídný plat 10—12 zlatých měsíčně obstát? Zde zůstává jí jen volba pozvolného vyhladovění. Pan prin- cipál dobře ví, že 10, 20 a 30 zl. nestačí na potřeby životní za nynější drahoty, a ještě žádá, aby jeho personál chodil slušně oblečen, aby netrpěla dobrá pověst jeho obchodu, kdyby nevyhovoval „chicu“, V mnohých obchodech žádají ještě i kauci, při tak skrovném výdělku a jsou případy, že byly ženy připraveny o poslední haléř na účet ztraceného zboží. Postavení obchodních pomocnic jest bídné a zůstane takovým. pokud neuvědomí sobě tyto ženy, že musí jako ostatní prole- tariát postaviti se se svými druhy v práci v boj proti vyssávání kapitálu v pevné spo- lečné organisaci kde vydobudou sobě osvo- bození z oné kř čcí bídy. Proto k práci dokud jest čas. Obchodní pomocnitvo so- ciálně demokracké jistě půjdě s vámi, sesi- lujte řady bojovníků za svá práva a spra- vedlivé požadavky.

Úkol ohcí k matkám a dětem. Zvláštní péči ze zdravotních ohledů je třeba věnovati chudým ženám v době těhotenství a šestinedělí. Tam, kde jsou průmyslová střediska, kde za- městnáno jest mnoho lidí, tam účinněji jest třeba zasahování obcí, aby v zájmu těchto žen bylo co možno nejvíce učiněno. Mimo Prahu snad v celém království českém ničeho se nečiní v této tak důležité otázce. V Praze máme spo- lek, který po náležitém legitimování se pomáhá provdaným chudým ženám v době těhotenství, v době jich slehnutí, a jest až posud více rázu soukromého, dobročinného. Že soukromá dobro- činnost pro úkoly tak důležité nijak nestačí, a že jest to ne akt filantropie, ale povinností obcí, pomoci. Při dnešním stavu hospodářském čím dále tím více poměry sociální se horší, potřeby životní se zdražují, byty a to hlavně byty malé, kde chudší třída bydleti musí, v ceně stoupají, a že právě špatné bytové a výdělkové poměry mají zhoubný vliv na úmrtí šestinedělek a novorozeňat, jest samozřejmé. V jiných státech už dávno zří- zeny jsou domy pro šestinedělky, zřízeny insti- tuce ošetřovatelek pro tyto ženy, které nejnut- nějším opatřují ženu a to buď za malé odškodné neb zdarma. Máme pro království české jediný ústav, jedi- nou porodnici v Praze, a v té najde průměrem jednoho roku 160 vdaných žen útulek. Pro ostatní ženy činí se dosti málo. Máme v Praze spolek