Ročník II. (XI.)

V Praze, dne 11. prosince 1902.

Číslo 25.

ZENSKÝ

LIST

Vychází každou druhou středu s datem následujícího dne. Redakce, administrace a expedice nalézá se Praha II., Myslíkova ulice číslo 1959. Peněžní zásilky, jakož i veškerou korespondenci zasílati nutno jedině na adresu: Svěcený Antonín, Praha II. Myslíkova ulice č. 1959. — Složní lístek poštovní spořitelny číslo 854.151. — Dopisy nevy- placené se nepřijímají, nepodepsané se odkládají. — Reklamace se nezalepují a nefrankují. — Majitel; Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické. — Předplatné: Na rok 2 K 8 h, na půl roku 1 K4 h. Do Německa a ostatních států o poštovné více. — Jednotlivá čísla v drobném prodeji 8h. Stížnosti zasílány buďtež na adresu: Dr. F. Soukup, Praha II. 1959.

O postavení obchodních pomocnic. Ráno mezi ubírajícím se množstvím žen ku své práci spatřiti možno ženy, které v bezvadném úboru v nejnovějším modním žaketu, v elegantním klobouku se závojem, malým krůčkem ubírají se za svou prací, tu mnohá as dělnice sobě myslí: „Kdybych se já tak měla jako tato.“ A slečna X. vě- doma svého „chicu“, jest si vědoma oproti dělnici vyššího sociálního společenského postavení. Je ráda, že není jako švadlena, skládačka, neb tovární dělnice. Liší se sice tyto ženy svým oblekem: chudě ošacené dělnice od skoro nádherně oblečené obchodní pomocnice. Zevnějšek svědčí únavou tělesnou a tváře u obou stejně jsou přepadlé. Dlouhé, namáhavé, vysilující hodiny pracovní podkopávají jich zdraví. Při malém služném, stále a stále stoupající drahotě životních potřeb není jim možno řádně se stravovati. Plat sotva stačí k nuznému bytí, o nějaké životní existenci, když obchodní pomocnice nemá rodiče nebo příbuzné ukterých by bydlela, nelze mluviti. Ale obchodní pomocnice nekladou sobě otázky, proč jsou tak vykořisťovány, proč se musí spokojiti hladovou mzdou, proč musí přes čas zdarma pracovati. Ano, ve své domýšlivosti mnohé hledí s patra na tovární dělnici, co na méně cennou. Jediným majetkem, který mají, jest jich síla pracovní. Ono neporozumění pro zbě- dované mzdové a pracovní poměry a ne- porozumění své otrocké závislosti na za- městnavateli a ono povyšování se nad ná- mezdní dělnice, proto neúčastní se boje o své osvobození a zlepšení svého posta- vení. Jak hrozné jsou poměry obchodních a kancelářských pomocnic, jen několika případy vylíčím.

Přihlédněme ku době pracovní, ta trvá 12—13 a v mnohých případech i 14 hodin, a to zvláště v obchodech s prádlem, tri- kotáži, klobouky, hlavně v sobotu, kdy ženy dělnické teprvé pozdě večer, až muž při- nese výdělek, mohou učinit potřebný nákup; den ten bývá nejnamáhavějším z celého týdne a mnohdy trvá až do noci. Tu mají obchodní příručí nejvíce co dělat a běda, jestliže se dost rychle v obchodě neotáčejí; pánům ani nenapadá přibrati pomocnou sílu. V době saisonní, o svátcích vánočních musí již od 7 hodin až pozdě do noci 11 hodin býti na svém místě. Po obchodě při zavřených dveřich musí uklízeti, rovnati, připravovati a baliti. Nestává zákona, který by obchodním pomocnicím poskytoval ochrany. V tomto případě jest ona hůře na tom než dělnice. Až dosud styděly se ob- chodní pomocnice jako námezdní dělnice dovolávati se zákonné ochrany oproti kapi- talistické vydíravosti. Tovární dělnice aspoň vynutily si odpočinek v době oběda a sva- činy, kdežto prodavačky říditi se musí dle přestávek v obchodě, to jest dle libovůle pana principála, až když není co dělat. Po strašném boji vynutili sobě obchodní pří- ručí částečně zákonný nedělní odpočinek letní. Ale zde ponecháno libovůli pánů šéfů upraviti si nedělní klid a nechat pracovat při zavřených dveřích obchodních, tak že tento nedělní klid jest pouhým paskvilem a to proto, že boj se strany obchodních prodavaček neveden s plnou energií a od- hodlaností. Tak dlouho, pokud trvá obchod, musí býti odbchodní pomocnice na nohou, nesmí sobě ani chvílku odpočinout. ani se posadit i když nemá v obchodě co dělati. Pro zdraví má ono neustálé, celodenní stání škodlivých ná-