Románová přiloha

„Národních Listů“ k číslu 34. ze dne 3. února 1905.

Různé zprávy.

= Z anglických divadel. Z Londýna se ozna- muje: Při zoufalých pokusech přilákati lidi do svého divadla, připadl ředitel Standardtheatru ve východní části Londýna na myšlenku, podati prvnímu párku snoubenců, jenž přijde k němu na galerii, darem 22karatový zlatý snubní prsten. Podmínkou jest to- liko, aby párek již měl ohlášky. Návěští, jež nale- pena na všech nárožích Eastendu v obrovských lite- rách křiklavých barev, neměla dosud účinku, nebot snoubenci části Shoreditch, jak se zdá, jsou neoby- čejně ostýchaví. Zoufalý divadelní ředitel připojil tudíž ke svojí šlechetné nabídce druhou, i jest ocho- ten dostavit se k oddavkám jako host, ba dokonce kdyby si toho přáli, býti svědkem ženichovým.

Kdyby i to nepomohlo, nezbude řediteli bezpochyby nic jiného, než následovati příkladu ředitele divadla v Oldhamu, jenž onehdy dal párek snoubenců od- dati na jevišti před shromážděným obecenstvem. — Veselou honbu na vlastního dvojence provedl známý londýnský herec a ředitel St. Jamestheatru, George Alexander, těchto dnů. Studuje totiž na svém divadle činohru »John Chilcote«, v níž vedle něho jakožto představitele hlavní role má vynikající úlohu dvojenec hrdinův. V takovýchto kusech s dvo- jenci stroskotají se obyčejně nejskvělejší effekty ná- sledkem nedostatku naprosté podobnosti té které dvojice herců a vznikají z toho nedostatečné illuse diváků. Tento nedostatek měl být odstraněn. George Alexander vydal provolání, v němž žádá, aby mu byla podána zpráva o vlastních jeho dvojencích. Hlásilo se jich množství, ale kdežto mezi nimi byl leckdo, kdo mu nebyl zcela podoben, nedostávalo se opět jiým daru hereckého. Bylo také žádáno příliš mnoho, aby kdokoli druhý byl rovněž dokonalým hercem jako on sám. Na konec podařilo se mu přece získati dokonalého dvojence, jenž mimo to měl také potřebný talent. Byl to mr. Thorod, bývalý herec, nyní vydavatel časopisu »The smart Set«. Mr. Tho- rod byl ihned za podmínek neobyčejně příznivých angažován pro St. James Theatre a nový kus.

Zkoušky již započaly a dvojenci se snaží, státi se navzájem dokonalými kopiemi. Prémiera kusu »John Chilcote« po takovéto reklamě očekává se ovšems největším napjetím. — Divoká zvěř a železnice. Naproti obvyklé domněnce není železnice nijak postrachem divé zvěřě. To jevi se opět zřejmě při dráze ugandské. Již při stavbě a také již když počaly jezditi první paro- stroje, přivážející stavební materiál, byly tam takové potíže se lvy, že musiia býti učiněna nejrozsáhlejší opatření bezpečnostní na ochranu dělníků, kteří na noc umísťováni v táborech obklopených palisádami a v pevných srubech. Přes to přicházeli si lvi pro kořist mezi skupiny pracujících domorodců na trati a mezi etavbou padlo jim za oběť 32 černochů. Nyní, když doprava na dráze trvá již dvě léta, nebylo přece ještě možno zahnati s trati divoké šelmy a vysokou zvěř africkou. Dle vypravování cestujících bylo často viděti hejna a celá stáda antilop pasou- cích se klidně podle trati a onehdy podniklo stádo as 200 pštrosů jakési dostihy s uhánějícím vlakem, což potrvalo po několik kilometrů. Lvi bývají často zachyceni vlakem a usmrceni. Avšak postaví-li se vlaku do cesty slon nebo nosorožec, mívá to z pra- vidla zlé následky nejen pro ně, ale i pro vlak, jenž se ve většině případů vyšine z kolejí. Sloni, jak se zdá, zůstávají na trati stát z pouhé zvědavosti, ale nosorožec často přechází přímo k útoku a vrhá se na parostroj. To stalo se také před čtyřmi nedělemi při jízdě z Ugandy ke břehu moře, kdy se noso- rožec vrhl na jedoucí vlak a vyšinul dva vagony.

Zvíře samo, jak se zdá, neutrpělo značnější po- hromy, ale mělo na této jediné srážce dosti a od- kulhalo s trati do blízkého močálu. = Druidské památky na Ženevském jezeře. V okolí Thononu na jižní části Ženevského jezera objevil Lucien Jacquod několik velmi starých pom- níků, jež archeologové nazvali mísky, hrnečky nebo pánvové kameny a z nichž některé mají kresby nebo značky nejrůznějších tvarů. Některé z nich mají tvar dřeváků ohromných rozměrů. Tyto památky, které badatelé přičítají Druidům, jsou známy počtem asi patnácti. Pátrání počalo teprve na jaře 1904. Archeo- logické společnosti v Savojsku a v románském Švý- carsku očekávají pro rok 1905 objevy ještě znamení- tější. V okolí Chamběry učinil Schandel podobné ob- jevy. Ve francouzském Švýcarsku ukázal poprvé Re- her v Ženevě na význam těchto památek, jichž dosud nebylo dostatečně povšimnuto.

= Srážka na zvýšené dráze. Na zvýšené dráze v New-Yorku došlo onehdy opětně ke srážce, která si vyžádala jeden lidský život za oběť, kromě toho bylo poraněno 11 osob. Srážka přihodila se ráno o 7. hod. na zvýšené dráze trati 9 ave. O život přišel řidič motoru Cirus Metz, jehož tělo bylo hrozně zohaveno. Neštěstí zavinil jeden ze zřízenců, který opomenul dáti signál třetímu vlaku, aby zastavil. Druhý vlak signál dostal a dle předpisu zastavil. Řidič motoru třetího vlaku, Cruise, byl dopraven na polícejní sta- nici, ale zdráhal se odpověděti na otázku zdali viděl druhý vlak anebo pozoroval červené světlo, kterým mával konduktor poškozené káry. Konduktor Christ- man udal, že v okamžiku, kdy zaslechl přitahování brzd, se domníval, že není něco v pořádku, byl však pevně přesvědčen, že vlak byl pod kontrolou, an jinak by se přední vlak sřítil na ulici. Že nehoda nenabyia větších rozměrů, dlužno přičísti zvláště té okolnosti, že na vlaku nenalezalo se mnoho cestujícícb. Cestující druhého vlaku byli od hasičů, kteří byli na místo povoláni, z nebezpečné situace rychle vyproštěni a

ambulanční lékaři z hospitálu New-York sv. Vincence ujali se raněných. Doprava na trati 9. ave. byla přes 2 hodiny přerušena a vlaky jezdily přes koleje trati 6. ave. Třetí a poslední kára vlaku zvýšené dráhy 9. ave. se krátce před 7. hodinou ráno porouchaly a vlak zastavil mezi Horatio a Greenwich stree- tem. Druhý vlak, sestávající z pěti kár, byl rovněž v čas zastaven, takže mezera mezi motorovou károu a poškozenými kárami byla as 10 stop. Nyní přijel třetí vlak a vrazil do předcházejícího. Prudkostí ná- razu byl druhý vlak pošinut as 12 stop ku předu, takže vrazil do prvního vlaku, při čemž přišel o život řidič motoru Metz. S poslední káry druhého vlaku byla stržena střecha a zároveň poraněno 11 osob vět- šinou od střepin skla. Cruise a Christman byli před- vedeni k pol. soudu v Jefferson Market a soudce Flammer je vyslýchal. Řidič motoru Cruisse udal, že červené světlo zpozoroval příliš pozdě, poněvadž budka uprostřed kolejí zvýšené dráhy zabraňovala každému rozhledu. Soudce se ostře vyslovil o neteč- nosti, jaká na zvýšené dráze panuje a propustil

Cruise a Christmana na slib, že se dostavi k dalšímu výslechu = Nejde to. Lotrinský jeden časopis vypravuje následující rozmarnou historku od francouzských hranic. Jakémus německému horníkovi zabavil soudní vykonavatel vše, co se dalo sebrat a stále ještě čí- hal, nenalezne-li další ještě objekty k exekuci. Tu se dověděl, že horník krmí ve své stáji dva vepříky. Za ohavné pohody vydal se soudní vykonavatel na ce- stu. Promoklý až na kost, promrzlý, proklínajea pln horlivosti přibyl po krátké jízdě na dráze a za to tím delší jízdě na kole na místo určení, představil se dlužníku jako obchodník s dobytkem a ten ho ochotně uvedl do stáje. Zde se pojednou legitimoval. »Jsem soudní vykonavatel X. Na základě exekučního rozkazu zabavuji oba tyto vepře.« — »To nejde, milý příteli, zde se nedá nic zabavit.« — »Proč? Chcete mi překážet v konání úřadu? To je odpor proti státní moci!« — »Ne,« odpověděl horník, »zde se nedá nic zabavit. Stáj stojí na francouzské půdě a vepři rovněž.« — Muž zákona s nepořízenou od- táhl, promrzlý, promoklý a láteřící, že hranice, ačkoli neviditelná, je přece zdí, přes niž se nemůže dostat ani soudní vykonavatel.

= Konec tureckého bandity. Z Cařihradu se oznamuje: Dle zprávy z Rizé ve vilajetu trebizond- ském, byl tam usmrcen lupičský náčelník Sandikší Oglu Šukrirejs, jenž byl tamější krajinu po čtrnácte let znepokojoval, oddílem četnictva a vojska, jež bylo vysláno, aby ho stíhalo. Zpráva o smrti tohoto lu- piče, jenž se byl stal přímo postrachem celé krajiny, vzbudila ve městě ohromnou radost. Všichni notá- blové odebrali se ke kajmakovi, aby mu gratulovali. Mrtvola banditova spolu s jeho bratrem a synovcem, kteří byli zajati, dopravena do Rizé v průvodu asi 3000 lidí, kteří svoji radost projevovali výstřely. Mrtvola zůstala po tři dny vystavena před soudním konakem, což jest podle koranu svrchovaná pohana, neboť věřící má býti pohřben téhož dne, kdy zemřel. Rozčilený dav mrtvolu kamenoval. Bylť v něm málo kdo, jemuž by byl Sandikši Oglu neusmrtil nějakého příbuzného.

= Nanejvýž podivný případ semnambulismu, jaký se sotva dosud podobným způsobem přihodil, udál se v posledních dnech ráno v londýnském okrese Stockweilu. Bývalý agent tajné policie Francis Lake vstal z postele a střelil dvakráte na svoji manželku z revolveru, aniž věděl, co činí, ba ani třesk výstřelu ho neprobudil. As o páté hodině ranní byla mrs. Lake- ová probuzena dvěma výstřely a posadivši se na loži, spatřila svého manžela stojícího u jejího lože a míři- cího na ni revolverem. Oči jeho byly zavřeny, zuby pevně sevřeny; zdálo se, jakoby ve snu nalezal se v zoufalé situaci. Mrs. Lakeová byla těžce ranéna. Dvě střely byly jí pronikly prostěradly do pravé nohy nad kolenem. Avšak přes značné bolesti podařilo se jí, vyrvat mu revolver. Manžel stál tu dosud spící a man- želka musila jím skorem pět minut třást, než se vzpamatoval. Když přišel k sobě, zhrozil se svého činu a spěchal pro policii a pro lékaře, jenž dal manželku jeho převézti do nemocnice, kde střely operací byly odstraněny. Policie po zahájeném vyše- třování jest úplně přesvědčena o tom, že Lake na svoji manželku střelil ve spánku a nevěděl, co činí. On sám vypravoval o svém stavu následující: „Od osmi let jsem náměsíčný a sice následkem mozkové cho- roby. Jednou vyklidil jsem ve spaní všechen nábytek

Herakleoforbia v koléboe.

»To není kuře«, prohlásila Jane, sestřenka Mr. Bensingtonova. »Myslím, že poznám kuře, když je vidím«, odtušil skorem prudce Mr. Bensington sestřence svoji. »Především jest toto na kuře příliš veliké a potom lze i zcela jasně viděti, že to není kuře. Vypadá spíše jako drop, nežli jako kuře.« Redwood, jenž tolik nerad a s nechutí dal se Ben- singtonem strhnouti do této debaty, prohlásil: »Já se své strany vzhledem na některé důkazy přednesené, musím doznati . . .« Bensingtonova sestřenka přerušila ho však živě : », přicházíte-li s takou, místo abyste jako roz- umný muž otevřel oči . . .« »Ano, ano — ale v pravdě, slečno Bensingtonova, musím i já . . .« »Jen dále, jen dále!« vpadla sestřenka Jane. » Vy muži jste všichni stejni.« »Vzhledem na všechny důkazy přednesené spadá tento předmět pod definici — zajisté jest neobyčejnýa

V pravdě, víte, shledal tu daleko více, nežli kdy sám se doufati odvážil. Postup vědy jest křivolaký a zdlouhavý, po mnoho- slibném objevu až do praktického vyzkoumání a použití jeho následují skorem vždy léta a léta prací nejsložitěj- ších — a ejhle zde byl, zde účinkoval již pokrm bohů za dobu kratší jedinkého rokul To zdálo se jemu samému příliš — až přes- Ona naděje v úspěch stále odsunovaný, naděje, jež jest denní stravou vědecké fantasie, neměla mu však býti již úděleml Takové myšlenky hrnuly se aspoň na něj tehdy. Vrátil se podruhé k posadě a zíral vyjeveně na úžasná kuřata svá. Prohodil pak: »Poslyšte. Kuřata jsou teprve deset dní stará.A kdybych je porovnal s obyčejným kuřetem téhož stáří, jsou, myslím, šestkrát neb sedmkrát tak veliká, není-liž pravda . . .« »Bude na čaše, abychom na něm víče šádali«, pravil později Mr. Skinner k polovičce svojí. »On ješt tak veliče špokojen š tím, jak jšme kušata v zadní ohradě vypěštili . . . tolik ješt š tím špokojen.« A Mr. Skinner sklonil se důvěrně k paničce svojí. »On míní, še ješt to štaré ještě zrní«, zašeptal, při- loživ ruku k ústům, z nichž ozvalo se cosi jako smích, potlačený ještě v hrtanu. Mr. Bensington byl v den ten opravdu šťastným mužem! Nebyl dokonce ani v náladě, aby káral jednotlivé závady ve správě farmy. -Zápas s obry“.