z pokoje. Pak jsem býval občas puzen neobyčejnou touhou, procházet se v noci po ulicích. Někdy jsem vyšel tvrdě spící a nechal jsem domovní dvéře ote- vřeny. Jindy zase jsem je zavřel a nemohl pak nalézti cestu do své ložnice. Jednou dostal jsem se na místo, kde jsem před tím jak živ nikdy nebyl. Policie, jež mne pozorovala, domnívala se, že jsem zloděj a zatkla mě. Teprve na policejním komisařství shledali, že pevně spím a ovšem mě propustili, když jsem se probudil. Pak po nějakou dobu záchvaty náměsíčnosti mně přestaly, ale přede dvěma roky opět počaly. Ne- vzpomínám si nikterak, že jsem na svou manželku střelil. Třásla mnou, abych se probudil a pravila: „Franku, ty's na mne střelil.“ — „O bože, to jsem ne- mohl učinit!“ na to já. — Cítil jsem v hrdle sucho a domníval se z počátku, že jsem se střelil do úst. Revolver ležel po tři dni na toilettním stolku a náboj byl v něm od té doby, co jsem se vrátil z pevniny. = Had v bonboniéře. Zvláštní případ deliktu po- licejního rázu se vyšetřuje v Mnichově. Před zaháje- ním představení Hauptmannových „Tkalců“ ve dvor- ním divadle, obdržela interpretka hlavní úlohy, slečna Reubkova, krásnou bonboniéru, jíž přiložen byl dopis „neznámého ctitele“, tlumočící žádost, aby si tragédka neprodleně vnitřní obsah daru prohlédla. Zděšení he- rečky snadno si lze představiti, když po odstranění víka ze skřínky, objevilo se dámě před očima — živé hlavu vztyčující hádě... Umělkyně klesla leknutím k zemi, při čemž se vážně zranila na noze. Plaz, v kterém zjištěn neškodný slepýš, byl přikvapivším technickým personálem divadla zahuben a tragédka divadelní roli sehrála od počátku do konce. „Hadí afféra“ vyšetřuje se nyní mnichovskou policií i pře- vládá náhled, že se úlisného činu dopustila kterási závistivá kollegyně slečny Reubkovy.

Zemřelí v Praze

Dne 26. ledna 1905: Šeps Jan, mydlář, 52 r. 511—l. Šindlerová Žofie, vdova po soudním presi- dentu, 91 rok, 540—II. Ringelsbergová Jindřiška, sou- kromnice, 64 roky, 720—II. Zlatohlávek Josef, syn mechanika, 6 roků, 253—III. Hilaryová Františka, vdova po pozlačovači, 72 roky, 491—III. Sojkova Vlasta, dcera slévače, 9 neděl, 505—VII. — U Milo- srdných bratří: Khain František, sluha, 37 roků. Somer Václav, knihařský pomocník, 19 roků. — Uu Milosrdných sester: Mottl Josef, dělník, 58 roků. — U Alžbětinek: Sturzová Klára, vdova po pekaři, 65 roků. — Vměstském chorobinci: Kolínová Marie, vdova, 77 roků. — V městském chudobinci: Lerchová Marie, vdova po zámeč- níku, 82 roky. — V c. a k. invalidovně: Blahovec Václav, dělník, 39 roků. — Ve všeobecné ne- mocnici: Brandejská Františka, žena zedníka, 72 roky. Černá Anna, žena domovníka, 44 roky. Hejnová Barbora, žena dělníka, 32 roky. Pinkas František, koči, 27 roků. Plačková Antonie, žena kočího, 28 roků. Zák František, dělník, 43 roky. Dne 27. ledna: Nehasil František, inženýr c. k. státní dráhy, 29 roků, čp. 197—II. Lorenc Karel, syn pekařského dělníka, 11 neděl, čp. 315—II Kubešová Anna, maj. realit, 57 roků, čp. 1227—I Martiny Karel, býv. jirchář, 28 roků, 621—VII. Ja- reš Václav, syn tržního dozorce, 8 neděl, čp. 648-VII Ondráková Josefa, dělnice, 65 roků, čp. 273—VIII Venta Josef, soustružník, 19 roků, čp. 543—VIII. — U Milo'srdných sester: Kloučková Kateřina, služebná, 53 roky. Moravcová Kateřina, vdova po ov- čáku, 84 roky. Roček Josef, pekařský dělník, 54 roky. — V městském chudobinci: Uhrová Josefa,

chovanka, 79 roků. = Ve všecbecné nemoc- nici: Jansa Frant., sluha, 60 roků. Říhošek Julius, holičský učeň, 17 roků. Šaldová Marie, dělnice 50 roků. Dne 28. ledna 1905: Fuchsová Jana, sou- kromnice, 62 roky, 503—I. Purma Stanislav, syn obuv- nického pomocníka, 2 hod., 511—I. Beerová Malvína, choť sazeče, 39 r., 1761—II. Lokobauerova Olga, dcera zřízence dráhy, 7 měs., 1945—II. Prchalová Kateřina, kuchařka, 78 roků, 361—III. Mladý Jan, syn členky německého divadla, 5 měs., 431—III. Málková Marie, žena strojníka, 23 roky, 198—VII. Zuna František, bývalý plavec, 79 roků, 449—VII. Holečkova-Göhler- tova Milada, dcera strojvůdce, 11/4 roku, 795—VII. Suchý Rudolí, syn hodináře, 61/2 měs., 872—VII. Kubín Josef, syn dělnice, 571—VIII. — U Milosrd- ných sester: Bojman Karel, svobodný dělník, 30 roků. Reitschmied František, krejčí, 69 roků. — V c. a k. vojenské nemocnici č. 11: Hanauer Václav, invalida, 22 roky. — C. k. dům invalidů: Panoš Jan, tkadlec, 70 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Adamcová Marie,, žena železničního zřízence, 42 roky. Korandová Marie, choť úřadníka, 28 roků. Zítová Anna, manželka zedníka, 42 roky. Kadeřábek Antonín, domkář, 71 rok. Michal Matěj, nádenník, 60 roků. Bezplatná porada lékařská. (Denně mimo neděle a svátky.)

Ve všeobecné nemocnici u Karlova nám. ordinuje se: na klinice prof. Maiznera pro nemoci vnitřní od 9—11 hod.; tamtéž pro nemoci krční a nosní (ordin. prof. dr. Frankenberger) od 4 do 5 hodin odpol. — na klinice prof. Tho- mayera pro nemoci vnitřní od 9—10. hod. — na klinice prof. Kukuly pro choroby ranlékařské od 9—11 hod. — na klinice prof. Janovského pro ne- moci kožní a příjičné od 9—10 a odpol. od 3—4 hod. — na klinice prof. Deyla pro nemoci oční od 8—10 hod. — na klinice prof. Pavlíka pro nemocn ženské od 9—10 hod. — na klinice prof. Kanf- manna pro nemoci ušní, nosní a hrtanové od 8—10 hod. — V jiných ústavech: na klinice prof. Schwinga pro nemoci novorozenců a ko- jenců od 2—3 hod. v českém oddělení zemského na- lezince u Karlova č. 8; — na klinice prof. Kuffnera pro choroby duševní a nervové od 9—11 hod. zemském ústavu pro choromyslné. Na české universitní poliklinice ve Vodičkově ulici v domě „u Hopfenštoků“ v č. 6 no- vém ordinují: prof. dr. J. Hnátek: pro nemoci všeho druhu ve všední dny od 1—3 hod. odpol. — doc. dr.

Jedlička pro nemoci chirurgické ve všední dny od 8—10 hodin dopol. — doc. dr. K. Švehla pro nemoci dětské ve všední dny od 1—2 hod. odpol. — doc. dr. J. Chalupecký pro nemoci oční ve všední dny od 11 do 12 hod. dopol. — doc. dr. V. Pilha pro nemoci ženské ve všední dny od 8—91/4 hodin dopoledne — docent dr. Heveroch pro choroby duševní v pondělí, ve středu a v pátek od 1/22. do 1/43. hod. odpol. — doc. dr. J. Bukovský: Ordinace pro nemoci kožní, vene- rické v úterý, čtvrtek, v sobotu od 11/2 do 21/2 hod. odpol. — doc. dr. Výmola pro choroby ušní v pondělí. středu a pátek od 4—5 hod. odpol. V ambulatoriu dětské kliniky prof. dra. Pe- šiny (v budově nové české dětské nemocnice v Sokol- ské ulici Praha II. 1962) udílí se porada každodenně od 9—10 hod. dopol. Chudí na lístek od otce chudých dostanou i léky zdarma.

Král. české zem. divadlo v Praze.

Národní divadlo.

V pátek 3. února. 103. hra v předpl. (3. čtvrtka.)

Král Harlekýn. Mumraj o čtyřech dějstvích. Německy napsal Rudol Lothar. Přeložil Bohdan Kaminský. Režisén Jaroslav Kvapil. Po prvním a třetím dějství přestávky. Konec před 10. hod. Začátek o 7. hod. V sobotu 4. února. 104. hra v předpl. (4. čtvrtka.) povídky.

Hoffmannovy

Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy, V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 1/28. hod. V pátek 3. února. Druhá a poslední pohostinská hra sl. Violy Villany. I. Ouvertura k opeře »Hubička« od Smetany. Se svolením správy Nár. divadla. Po sedmé: Zvíkovský rarášek. Veselohra o 1 jedn. Napsal L. Stroupežnický. Režisér V. Spurný. Vystoupení sl. Violy Villany. I. Smrt a dívka. II Intermezzo z opery »Cavalleria rusticana. III. Cho- pinův smuteční pochod. Na to: Český dobrovolník a francouzská selka Komický výjev se zpěvy. Napsal J. K. Režisér V. Spurný. IV. Lesní žínka a včela. V. Tanec závojový. VI. Růže z jihu.

Švandovo divadlo na Smíchově. Začátek o 7. hod V pátek 3. února. 48. hra v předplacení (páteční). Novinka. Premiéra. Hra o 1 jedn. Napsal V. Dyk. Režisér J. Kubík. Na to novinka: Zamilovaná. Komedie o 3 jedn. Napsal Georges de Porto-Riche Přel. Hanuš Jelínek. (Opakováno z cyklu Kruhu českých spisovatelů.) Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka vedle Národního divadla v Praze a v trafice proti 2561 zimnímu divadlu na Smíchově.

Pištěkovo lidové divadlo vaehradoct. na Král. Začátek o 7. hod. V pátek 3. února. Po druhé: Prine z pohádky. Kouzelná hra se zpěvy o 6 obrazech. Hudbu i slova 2560 napsal O. Fastr. Zejtra po třetí: Princ z pohádky.

V jasném, zářivém svitu slunečním jevily se stopy nedbalostí manželů Skinnerových živěji a určitěji, nežli jak si jich byl on kdy jindy povšiml. Ale poznámky a výtky Mr. Bensingtonovy byly pro- nešeny tonem nejmírnějším. Přehrady mnohých posad zdály se býti v nepo- řádku, ale on, jak zdálo se, spokojil se výkladem, kterýž podal Mr. Skinner, totiž že to »ješt jiště aši liška a kdyš ne liška, tedy jiště peš nějaký, jenš to tropí« . Mr. Bensington upozornil také na to, že inkubátor není vyčištěn »To není, pane«, odtušila Mrs. Skinnerová, skříživšt ruce své na prsou a tvář kol nosu jejího skřivila se k tu- pému úsměvu. »Myslím, neměli jsme ještě ani čas, vyčistiti ho — ano věřte, ještě ani chvilinku času, co tu jsme . . .« Mr. Bensington vybral se na jinou stranu usedlosti, aby si prohlédl některé krysí díry, jež, jak Mr. Skinner podotkl, doporučovaly by kladení pastí — díry byly ohromné. Přírodovědec spozoroval však také, že pokoj, v němž krmě bohů mísila se s moukou a otrubami, jest v nepo- řádku přímo hanebném. Skinnerovi byli totiž lidmi, kteři pro rozpukané nádoby, staré konve a zadělávací mísy mají vždy místa dost a byla těmito skutečně prostora přimo pokryta. V koutě jednom hnila velká hromada jablek, kteráž Skinnerovi též zbyla a na hřebíku, zatlučeném pod stro- pem, viselo několik koží králíčích, na nichž Mr. Skinner chtěl zkusiti kožešnické umění. »Čo še koší a hnoje týče, rošumím vůbec všemu«, říkával Mr. Skinner.

Mr. Bensington krčil ovšem kriticky nosem nad takovým nepořádkem, ale netropil zbytečného povyku, ano, když i viděl, jak vosa jedna libuje si v hrnci, naplněném zpola Herakleoforbií IV., podotkl jen přívětivě, že bylo by lépe, látku tuto uzavříti, aby chráněna byla před vlhkostí, nežli ji na vzduch vystavovati. Hned na to ale Mr. Bensington odvrátil pozornost svou opět od věcí těch, aby podotkl, což mu už delší dobu bylo v hlavě tkvělo: »Myslím, Skinnere, — nu víte — zabijeme jedno z těchto kuřat — na zkoušku. Myslím, abychom je za- bili dnes odpoledne — vezmu je s sebou do Londýna.« Potom sňal brejle s očí, aby je vycídil. Prohodi při tom zvolna: »Měl bych rád — měl bych rád — památku něja- kou — upomínku na zvláštní tento druh vylíhlý a na zvláštní tento den.« »Mimochodem řečeno«, dodal však, »nedáváte snad těmto mladičkým kuřatům žádného masa? », nikterak, pane«, pravil Mr. Skinner, » mohu váš ujištiti, pane, še rošumíme aš pšíliš tobše tomu, jak še zachází š drůbeší kašdého druhu, neš abychom něco takového dělali.« »Jste docela jist, že jste jim ani — tento — nedával odpadky svého oběda? . . , Bylo mně jako bych byl viděl v zadním koutě ohrady králíčí kosti po- hozeny . . .« Když ale vešli tam a lépe si kosti prohlédli, seznali, že to byly větší kůstky nějaké kočky, byly suché a velmi čistě ohlodány . ..