Ročník XXXXIX.

V Praze, v úterý 19. ledna 1909.

Číslo 19.

Na ranní avečernílicty předpláňí se V Praze v administranii na čtvrt luta . . . . 6 K —h s dvoji donáškou na měsie na trt icta ! . . . 7 k enn vo filiátkách na měsie. . . . . . 2 K 30h

Poltou? . R K na měsle. na čtvrt lsta . . . . 9 K 60 s dvojí zásilkou na měsle na tvriota: . : k o

Hledají elixír pro svůj chorý parlament. Soudobně s říšským sněmem Německa hotuje se též ubohý parlament Cislajtanie ku řízné »opravě« svého jednacího řádu. Ale činí-li dva totéž, nebývá to ještě proto stejné. A tak i reforma jednacího řádu parlament- ního, o níž jde většině říšského sněmu ně meckého, čelí naprosto jinam nežli »oprava«, jakouž chtějí ve Vídni prosaditi křesťanští sociálové, Poláci a vláda páně Bienerthova. Kdežto v Berlíně jde říšskému sněmu zejmena o to, aby do jednacího řádu jeho přišlo ustanovení, že každé rokován o interpelacích má vyzníti usne šením říšského sněmu o záleži tosti, které se interpelace do- tekla; dále pak o přesnější ohraničení moci presidenta sněmovny vůči právům po- slanců, aby na př. bylo nesporno, smí- i předseda libovolně zapovídat posuzování vý- roků císařových v říšském sněmu, anebo čtení výňatků z knih, novin či spisů vládě nelibých — směřuje snaha »opravců« v po- slanecké sněmovně Cislajtanie zrovna v opak ke zostření dosavadního liberálního jedna cího řádu sněmovny proti svobodě poslaneů a stran oposičních na prospěch velkých vlád ních stran a tudíž k zisku vlád všelikých. Tento zpátečnický znak aspoň nesou na čele svém návrhy podivínského německého nacionála dra. Steinwendra, jako ně- meckého klerikála dra. Viktora Fuchsa, z nichž prvý jest zpravodajem, druhý před- sedou výboru pro změnu jednacího řádu. Před několika lety napsal dr. Stein- wender brošuru o názvu »Soumrak parla- mentů«, v níž přímo zoufal nad jalovostí a bídou parlamentu cislajtánského, proti níž však neviděl tehda léku v žádném policejním zostření jednacího řádu sněmovny posla- necké, nýbrž jedině v — rozčísnut jejím na parlamenty dva: na německý a slovanský, poněvadž voda a oheň. vůle německá a vůle slovanská, nedají se jakživy smísiti v jedno.

Během let se však tato původní my šlenka uzdála panu Steinwendrovi přec jen asi příliš geniální — či groteskní, aspoň jí nikdy více neopakoval; ale touha po vy- koupení a spasení cislajtánského parlamen tarismu ze »soumraku bohův« nicméně ne- dala mu spáti a tak společně s p. Viktorem Fuchsem hledal záslužně protijed proti otravě, až se domníval, že ho našel. — V novoroční den uveřejnil pohlavár křesťansko-sociální a předseda výboru pro změnu jednacího řádu, p. Viktor Fuchs, ve vídeňském denníku »Zeit« ovoce své sou kromé píle: návrhy, v kterých kusech by se měl jednací řád poslanecké sněmovny rakouské zostřit, aby se zabezpečil včasné vyřízení vládních před- loh. Nápady páně Fuchsovy zněly v pod statě takto: Nechť se vládním předlohám vyhradí určité dni v každém témdni; v těchto vyhrazených schůzích nesmí sněmovna o ničem jiném rokovat než o nich. — Doslovné čtení došlý ch spisů má se omezit v ten způsob, že by se mu na počátku nevěnovalo než půl ho- diny, ostatek pak se dočetl až na konci schůze. — Návrhy poslanců mají se po žádosti navrhovatele odkázati výboru pří- slušnému bez prvého čtení; zdráhal-li by se předseda tak učinit, rozhodniž o tom sněmovna na konci schůze, ale bez debaty.

— Žádná věcná oprava po skončené debatě nemá trvati déle než 5 minut a jeden po- slanec smí opravit pouze jedenkráte. Všeliké návrhy poslanců mají míti nejméně 30 pod- pisů poslaneckých; pilné ná vrhy však nejméně 50. O pilnosti podanéh návrhu má se rozhodnouti hla sováním bez debaty. Poslanec, jenž hrubě poruší klid nebo pořádek, má býti po návrhu před sednictva kvalifikovanou vět- šinou přítomných (l) vyloučen z několika schůzí, po případě i na delší dobu, po kterouž pozbude práva na diety — Hlasování dle jmen má se díi pouze na žádost aspoň 100 poslanců (dosud 50). Dotazy ku předsedovi připou- štějí se jen tehdy, jde li o věc, jež spadá v právomoc předsednictva nebo předsedů výborových. — Petice se nemají čísti, aniž dovoleno hned jich odůvodňo vati! Dotazy mají se podávati toliko úsťně a to co nejstručněji. — Zvláštní péči věnoval pan dr. V. Fuchs rozpočtu státnímu Rozpočtovému výboru má se dáti lhůta nej déle osminedělní, po níž má se v plné sně movně bez ohledu na to, ať je výbor s prac svou hotov neb ne, zahájiti druhé čtení roz počtu. Řeči za rozpočtové debaty nesměji trvati déle než 20 minut. — Urazí-li poslanec ve sněmovně osobu, která není členem par lamentu, měj uražený právo podati předsed nictvu stížnost, načež zvláštní výbor, vy- slechnuv uraženého i vinníka, buď stížnos zamítne, nebo navrhne sněmovně, aby nad urážkou vyslovila svou nelibost. —

Až na tento poslední odstavec propadly všechny ty zpátečnické nápady páně Fuch- sovy na soudě veřejného mínění šmahem nicméně po týdnu odvážil se p dr. Steln wender se svou troškou do mlýna. Dne 7. ledna vytasil se s těmito svými návrhy na »opravu« jednacího řádu sněmovny po slanecké: 1. Při pilných návrzích nebudiž konána debata žádná, nýbrž slovo má pouze jeden navrhovatel. Pak se hlasuje o pilnosti. Zamítne-li se, jest věc odbyla 2 Presidentu zůstavuje se na vůli rozhodnouti, mají-li se došlé spisy čísti počátkem nebo koncem schůze. 3. Pe tice nečtou se jednotlivě, nýbrž čte se jejich seznam! 4. Pokud se týče prvního čtení předloh vládních, může president navrhnouti, by se neprodleně přikázaly výboru. Činí-li se však proti tomu námitky, president učiní dotaz u sněmovny, jež rozhodne prostou většinou. Počet místopředsedů budiž rozmnožen z 5 na7. Nuže, o těchto zředěných návrzích Stein- wendrových počal se včerejškem výbor pro změnu jednacího řádu radit. Ke slovu do- stali se prvního dne jen samí Němci. Kromě nee mnot

zpravodaje dra. Steinwendra, jenž svýcl návrhů dosti chabě hájil: Bielohlawek. Pacher, Adler a Weidenboffer. Až na prvého, všichni horlili více méně ostře proti nevčas- nosti jako proti nebezpečnosti podobného zpátečnického zostření jednacího řádu lidové sněmovny, netajíce, že jest namířeno proti oposičním stranám, nečítajícím dosti velký počet členův, aby mohly býti velkými vlád ními stranami při svém odporu proti vlád- ním předlohám spoutány, umlčovány a od- zbrojovány »Ale dnes mně, zejtra tobě« — připo mínali sobě opatrně němečtí obstru kč- níci včerejška: »Němci v Rakousku necítí se nikterak bezpečni, nepřijde-l doba, kde se jim budou parla- mentně vnucovat věci, jež budou ohrožovat ne pouze jejich právo, nýbrži jejich existenci« — — Tak promluvilo špatné svědomí něme cké ústy téhož Pachra, jenž chvíli před tím prozradil, jak se Němci z Čech ani do čkat nemohou těch předloh páně Bienerthových, jimiž má býti v říšské radě jako na sněmu českém vyhově no svorným požadavkům a stížno stem Němců v Čechách. Vrhne-li se však nyní do toho kyselina změny jednacího řádu tak sžíravá, může lučavkou tou býti celý parlament ochromen právě ve chvíli pro Němce nejslibnější . ..

Dle toho nepodobá se, že Němci tento- kráte vyhoví přání křesťanských sociálův vlády a Polákův; a pravda-li, že též Jiho- slované a Rusové nemají valně chuti plésti na sebe bič velkých parlamentních stran, pak nemá celý pokus páně Bienerthův valné vyhlídky na úspěch brzký, leč by delegace česká přispěla mu ku pomoci Nuže, máme snad my Čechové roz- umné příčiny pomáhati německým křesťan- ským sociálům, kteří se nám právě ukázali na sněmu dolnorakouském v celé své kráse, k utužení jejich germánsko-zpátečnické samo vlády v parlamentě i v celé politice Ra- kouska? Máme my snad příčiny klásti osidla nástrahy svobodnému slovu, a kouti pouta na každou — tudíž i na vlastní naš oposici v tomto parlamentě, který nás o r 1879 jen a jen zklamával a zkracoval? Zcela jinou opravu jednacího řádu žadáme pro tento parlament: opravu, kterou by všem jazykům sbovanským do- stalo se v něm poctivě rovnéh práva, opravu, která by znemožnila. aby tento parlament směl prot základnímu zákonu ústavnímu projednávati a vyřizovati zále- žitosti, které nejsou všem krá lovstvím společny a náležejí tudíž v pravomoc sněmů zemských, jako na př zákon jazykový pro státní úřady v království českém, anebo zákon o zřízení krajských vlád v samojediných Čechách. Parlament. který vůči nám nedbá ani vlastního základ- ního zákona, na němž spočívá, nepřirostl nám tak k srdci, abychom dbali o jeho uzdravení na útraty své — vlastní kůže.

Přípravy k novým vídeňským punktacím. Z Vídně, 18. ledna. Ministerský předseda bar. Bienertl zaslal před sedovi soeiálně-demokralického svazu poslanecké sněmovny posl. Pernerstorfe rovi pozvání, by delegoval do česko-německé ankety českého a německého sociálního demo krata z královstvi českého Do ankely té byli pozváni dále: dr Lueger jako předseda strany, klerá má také poslance na zemském sněmu a poslanec dr Sylvestr, jako předseda spojených stran německo pokrokových. Později, až dojde v an ketě rozprava k záležitostem, které týkají se království českého, pokud podle soudu vlády náležejí do kompetence sněmu zemského, ze- jména o reformě zemského zřízení a o změn volebního řádu, bude ještě při brán bývalý ministr Prášek a zástupcové obou velko statkářských stran v království českém. Ankela zahájena bude určitě 26. t. m Předsedati má ministerský předseda baron Bienerth, který hodlá proněsti proslov v němž ohlásí pracovní program ankely a do- loží, že akce, která jest uložena anketě, ne- znamená, že jazyková úprava zůstane omezenou teliko na království české, nýbrž, kdyby po- dařilo se spořádati jazykové poměry v téte korunní zemi, ža přikročeno bude ke spořádán jazykových poměrů také v zemích jiných. Bar Bienerth sděli potom zásady 5 osnov zákonů již oznámených Zásady ty nejsou ještě sepsány a hotovy Pracuje se dosud o nich. Zástupcové jednotlivých resortů podají pal výklad k zásadám těm. Tyto zásady budou dány do tisku a rozděleny členům ankety. Těel bude, nečítaje jednotlivé referenty re sortní, 25 Účastníci ankety zaváž! se o sobn a jednotlivě čestným slovem, že zachovají o veškerém jednání nap r o st mlčení. O každodenním rokování b u d však vydáno komuniké mezi jednu tlivými stranami s mluve nt.

Nový politický útvar na

Moravé. Ve zmatku a bezradnosti oficiální české politiky jesť zajímavým zjevem sloučení dvou stran, jež bylo zabezpečeno sjezdem důvěrníků lidové strany moravské 5. ledna a sjezdem dů věrníků pokrokové strany moravské tuto neděli jak jsme již včera telegraficky oznámili. Vývoj. kterým byla způsobena a umožněna tato dvě usnesení, jest poučný; a význam vzniku no v strany z dosavadních dvou, strany, vracející s prozramem svým k starým tradicím oposiční české politiky, je důležit pro celý náš politický život. Vznik dosavadní lidové strany sahá zpět do let devadesátých, Tehdy rolnictvo, v jehož řa dách se žádal ostřejší národní postup a v němž cvládlo pokrokovější nazírání, soustřeďovalo s v Selské jednotě a zároveň nabývaly zásady původního mladočešství, zásady oposiční a de mokratické, půdy ve vrstvách městských. Z těch-

V drobném prodejii ranní čislo o sobě . . za večerní . . . . . . . za 4 h Ve ňliálkách na venkovi ranni cislo . . . . . . vočerní . . . . . . . . 5h Inserát plati se hotově napřed Předplacení a inserty příjíma sdministraco v Marianské ul., 3. Tam nacházejí se též redakce, tiskárna s expedice „Národnich Listů“ Rukoplsy se nevraceji

to dvou činitelů vyrostla silná politická organi- sace, jež pod jménem strany lidové se přičle- nila k mladočeské straně v království. Rostla rychle, a brzy se stala stranou vůdčí. Až příliš brzy, tak, že nedovedla důsledně uplatniti ve vlastních řadách i v celé politické veřejnosti zá- sady, jimž měla dobýt vítězství. Nejtěžší chyba se stala, když došlo ke kompromisu s morav- skými Staročechy, kteří nebyli než zakuklený- mi klerikály; odtud se pohybovalo vedení strany na šikmé ploše, až došlo k volebnímu kompro- misu s klerikály při říšských volbách. Pokroková strana moravská, jež není to- tožna a stejna s českou stranou pokrokovou, vzníkala z místních skupin; dle zharvení jednotlivců, majících vedení těchto skupin, se řídila jejich přibuznost s mladými frakcemi v Čechách. Nejsilněji vznikly skupina ostravská, jejíž zásluhou jest horlivá a úspěšná činnost nejen na samém Ostravsku, nýbrž také na Slez- sku, a skupina olomoucká; v obou převládaly myšlenky státoprávního programu. K nim se později druží skupina brněnská, zbarvení poně- kud jiného, a řada čile pracujících skupin dal- ších. Teprve před několika lety se spojily tyto místní skupiny v jednu politickou stranu s vlast- ní organisací.

Stále však bylo mnoho těch, kteři stáli mimo, tvrdíce, že dříve neb později musí dojíti ke sloučení obou stran, nemá-li býti sesilováno poslavení stran vládních a klerikálních a mají-li v lidové straně oživnouti v plné slle staré tra- dice. Jejich snahy nedošly hned ohlasu; ale správnost jejich vynikla, když došlo k osudným chybám ve Vídni. Tehdy se obě strany, lidová i pokroková, sešly na téže linii, obě ukazovaly na to, že ztrácíme posici za posicí ve Vídni, jestliže se smiřujeme s »účastí na vládě«, aniž by zároveň byly plněny stěžejné body našeho programu; obě ukazovaly, že národ, mající možnost vzestupu a vnitřní sílu národa českého, nesmí opouštěti boj o národní samostatnost, nechce-li sám sobě ztížiti budoucí vývoj A ve chvíli, kdy docházelo ve Vídni k nejhoršímu, vystupují z reservy, kdo stáli dosud mimo, podávají si ruce obě strany na základech, jež dala bída současné politiky české a nebezpečl. hrozíci volnosti a ryzosti našeho národního ži- vota. Tak došlo k zjevu, u nás jistě řídkému, že dvě strany se slučují ne jen k součinnosti, nýbrž v jednu stranu. Tak vzniká lido v strana pokroková na Moravě.

Politicky jest dán její program myšlenkami, jež projeveny ve večerní poradě lidových důvěr- níků 5 ledna a jež ovládaly také dosavadní postup moravských pokrokářů. Jest to zásada, že promyšleným sesílením zemské autonomie, stálým soustředová- ním národního života v pevný celek nutno bez uhýbání, bez sla- bosti jít kfederativnímu uspoťá- dání říše, tedy ktakové změ n ústavy, která nám zabezpečí ná- rodní samostatnost, a že je nutno právě dnes rozvinouti celou če- skou otázku, aby jako živé svědom stála před zodpovědnými činitely této říše. V době, kdy se chystá porušení zemské kompetence říšským jazykovým zákonem a to ještě zákonem bez ohledu na sounáležitost všech zemí koruny české připravovaným, vrací se nová strana na Moravě k starým tradicím

FEUILLETON. Večer na Trenčíně. Do ztichlého kraje padala již zvolna modrá opona hebkého přítmí, když jsme po celodenn skoro pouti dostoupili konečně trenčanského hradu. Orientální sláva čarovného srpnového ve- čera, která před okamžikom ještě po obloze i kraji plně rozpestřila duhovou svoji nádheru. dohasínala pozvolna. Ale přece ještě nad tater- skými štíty, jako obrovský ohňostroj, hořely daleké obzory hebkým nachem prvních červán- ků, zasazených v smaragdový a safírový ráme večerních oblaků, na nichž nejtrvanlivěji zachy tily se poslední barvy zapadajícího slunce. Zahrocené vrebolky hraničních pohoří za halily se ve své levandulové turbany a po sráz- ných pěšinkách, jako Radůz a Mahulena, večer ní mír a tichý soumrak sestoupily v rozházene dědiny slovenské, aby v nich rozhlaholily ukryté zveny, od práce odtrhly, ruce znavené a za dne zamlklou radost nechaly zajásat důvěřivou písní podvečerní. Po silnici od města bílé košile zasvitily rudé suknice zahořely jako veliký, oživený mák od řeky sháněná stáda zacinkala.

Peřestný Váh, za dne světle zelený, se vše- mi roztoky přeměnil se v pohádkovou řeku zvol na chladnoucího roztaveného zlata. Mírným po hybem nesly se jeho lesknouci se vlny tatran ským údolím, zby rozplynuly se zraku, stihaji- címu tam kdesi pod beckovským hradem, kterj v jejich klidném zrcadle odrážel dávnou šed svých starobylých zdí. Mohutné valy trenčanské na chvíli ponořily nás ve svůj nehybný stín; ale již v nejbližšíeh minutách starý hradní, dobrý náš známý z mi pulých návštěv, vyvedl nás na prostranné n dvoří, kde opěl žily světlo a barvy. Pak, jako vždy, vystupovali jsme na nej vyšší věž, oživiti si svěží krásu uchvacujícíh dosud výhledu. Než jsme se však ocitli na dřevěném pa vlánu, barvy západu shasly své duhové kouzl a po horách i po údolí jen řežavé červánky roz sely a rozvěnčily purpurové své růže a gui landy. A nám oběma zdálo se, že teprve nyn v tomto rudém, magickém osvětlení slovácký kraj nabývá pravého svého zpodobněnl.

Tu jakoby v nevystihlé, příšerné velikost ožívala stará ta báj o čachtickém hradisku. v němž hraběnka Bátorka v panenské krvi pade- sáti Slovenek se koupala, aby každým měsícem znovu získala ztracenou svou krásu. Ba v tuto hodinu pozdního soumraku ne- bylo možno ubránit se svíravému dojmu, že krvavá ta zkazka o paní velmože Nadossya její železné panně i dnes v plné je živosti; vždyť dosud ubohá Slovač poskytovati must krev svých pokorných srdcí, aby maďarská nad- vláda udržela se při svém zdánlivém vrchno stenství. I dnes železná justice uherská drtí všechen národní život slovenský a najdete její neůprosná a lstivá chapadla všude, kamkoli se na Sloven sku obrátíte. A není pochyby, že by i po nás sáhla na našich potulkách, kdybychom nebyli vystupo- vali všude s bezpečmou jistotou a náležitým, če ským sebevědomím. — — A zatím, co jsme přemýšleli o těchto smut ných poměrech, neunavný průvodce dále nautká- val známou přízi legend trenčínských. O tvrdém vladaři Matěji Čánu vyprávěl jak Omerovi pašovi slíbenicu Fatmu unesl prosicího odbyl slovy: „Z mého oka a trenčan- ské skály slzy nevyroníš.“ A byla ta dívka tu recká asi krásy daleko široko ku pohledání, neboť Omar nelenil a tvrdou skálu vyhlubovati počal. Leč teprve po dvou letech zoufalého úsilí skála vydala pramen — tam co dnes hluboká ta studna stojí — a Fatma vrácena svému ženl. chovi.

Znali jsme dávno tu pověst, ale zde a v této chvíli zvláštního nabývala půvabu. Zbořené sté- ny Trenčína jakoby znovu se nastavovaly a pyš- ný hrad v staré kráse ožíval. Jen ještě veselá družina panošíků z některé brány měla vyrazit, nebo hradní stráže výstražně zahoukat do ticha. Ale nic se neuskutečnilo z těchto vyvolávaných obrazů a jen v naší fantasii tesknící zjev opu- štěné Slovače ubiral se mezi travou porostlým ssutinami. Červánky hasly, zlato Vábu dochladlo. Du- mavý večer na celý kraj položil tichá svá křídla. Dole, v parku, maďarské panstvo bavilo se při koncertu vojenské kapely a trochu dále, na dědině, zpívali. Ale jen chvílemi, když drnčivá hudba zanikla, mírná ta píseň plaše rozléflas ztichlým Povážím. I tak však zněla jaksi ustra šeně a nevesele — Letos, když jsme opětně navštívili trenčan skou horu, nenašli jsme více veselých barev ani nezaslechli jásavého zpěvu. Mezi modrým štíty tatranskými jakoby dosud se chvěla ozvěn výstřelů z Černové. — — Večer byl chmurný divoký, nepřivětivý. Krvavý purpur zavěsil své pekelně rudé čalouny na temena hor. Váh po dobal se děsivé řece živé krve a nad údolín ztroskotaný hrad čněl zachmuřeně a černavě Simivalo se tak rychle, že bylo nutno dát pozor na každý krok. Divoký vichr útočil na roz- valené hradby a schodišti i zámeckými komna tami proháněl se strašidelným hvízdotem. Mez mdlými freskami plaše chvělo se světlo hrad níkovy lucerny. Ani hvězda nesvítila .. . Ani je Mimoděk vzpomněli jsme si na minulý den. který jsme ještě ztrávili v Luhačovicích. Lázeň šti hosté pořádali právě zbojnický výlet na Obe tovou. Dr. Markovič daroval berana a ti mlad postarali se o vše ostatní.

Byl to veselý den, při němž se vzpomínale pražské slovanské porady, k níž úzkostlivá vlá da nepřipustila slovenských poslanců, i uvěz něných mučedníků Slovače. Mluvil dr. Fišer Markovič, dr. Vlaho, dobře u nás známý, kte rého očekával právě stejný osud jako Andreje HIlinku. S odhodlaným úsměvem čelil nelákavé bu- doucnosti: — — však nám nebude tak zle.“ utěšoval, „jestlíže vy na nás, přátelé, nezapome nete! Vaší hmotnou a zvláště duševní pomoci slovenská Popelka znovu oblékne sváteční svů kro). Nám maďarská pohostinnost přece jer vazu nezláme, budeme-li přesvědčení, že naše národní práce není opuštěna, že za jednoho padlého deset nadšených povstává — — — Všichni ho ujišťovali upřímností svých sympatí Opřeny o širokého lesního velikána tři sli venské paní tenkými, sříbrnými hlasy zpívaly píseň o zbojníku Janošíkovi. A když jsme si vy nutili potleskem přídavek, začaly známou: „Láska! Bože, láska! — kde ťa ludia berů Na hore nerastieš — v poli ťa nesejů . ... Zde celá země slavenská, ležící v krvava tmě poddanství, byla vlastně takovou opuštěnou slovenskou dívčicí, tesknící: „Láska! Bože láska! — —?

diná — — Zde skutečně jakoby umřela ta láska, kter naplňuje lidská srdce vysokým smyslem pr- dobro a šlechetnost, která slabé činí silnějším bratrskou přízní mocnějších a mocné soucitněj- šími vlídnou něhou utiskovaných. Zde jakoby všude ta krev nevinně prolitá volala po odvetě a nepřála rozzářiti slunci nové důvěřivosti. Tmělo se kvapem. Divoká vichřice rozpou tala se zběsilou silou. Dřevěný kryt vysoké věž- třásl se a nepevné zdivo hradních zdí sbazoval. přebytečný nános uvolněných kamenů a mally Sestupovali jsme co nejspěšněji. Bylo nám smutno a teskno ... Teskno k nevypsání — — Tento zatrpklý dojem provázel nás pak všude, kam jsme na Slovensku zajeli. Po pěkné, úpravné silnici mezi kukuřičný mi pulnostmi ujížděl lehký kočár. Na poduškách pokuřoval si zálibně maďarský žid — na kozlí ku slovenský šohaj v pestrém kroji staral se pečlivě, aby urozenému hospodáři jelo se poho dlně a bez nadhazování. Potkali jsme ve městě Slováka a promlu vili naň česky. Ohlédl se opatrně kolem a o povídal zmateně. Nejsou prý zvyklí slyšet tad, náš hovor; hosté, kteří na Slovensko dojížději nemluví prý jinak, než — německy! Takových charakteristických detailů všude našli jsm hojnost. A nebylo skutečně možno po tom všem co jsme viděli a prožili, ubrániti se teskné pravdivosti, která násilně leptala se nám do duší: že za těchto podmínek Slovensk bude pro nás navždy ztraceno, ne- věnujeme-li mu stále duchovní hmotnou pozorno st.

Nutno ovšem ihned přiznati, že i slovenšt bratří nesmí nám odepřiti své podpory. Dávají nám své písně, dělí s námi svoje utrpení. Kéž dají nám také celé upřímné srdce! Nechť zapomenou na staré spory a přičtou se k nám jako bratrská část jednotného národa který má stejné zápasy i stejný cíl, nebol plného vítězství slovanské myšlenky lze jen de- síci pevným semknutím všech slovanských pra- covníků bez rozdílu, kteří vedeni ke svorn metě budoucí slovanské světovlády odloží osud- nou nevraživost a sharmonisují ušlechtilé síly ke zdatnosti, jíž neodolá žádné nepřátelství. Zde, více než když kde jinde, must přijn ku platnosti prvý zákon všech ke všem na zá kladě úplné rovnocennosti. Slovensko zachrániti může dne jen silná politika národní ve smy- slu sociálním. Uhry se dvou stran doko nale jsou spjaty Slovany. Podá-li kdy Čech rukt Slovákovi, Slovák Polákovi, Polák Rusovia spojí-li se dle jich příkladu též Slovaně jižní myslím, že v tomto poutu nebude volno ani si nějšímu živlu germánskému, tím méně Mada- U vědomí tohoto řetězu (zková-li jej přee blízká budoucnost či nutnost politické situace) poukaz na skrovnou početnost Slováků nepadí na váhu. Okovy jsou také malé a spoutají i nej silnějšíbo.

Záleží jen na dobrém materiálu. A že i v Slovácích je mnoho z tohoto nepoddajného ž leza, je nojlepší důkaz, že již tak dlouho odolá vají maďarské přesile. Neopouštějme jich proto v jejich obdivu- bodných zápasech! Je to naší svatou povinností! Častý osobní styk vyrovná snadno hranice jazy- kové, knihy, budba, umění a průmysl urychll pak toto vzájemné dorozumění, jež bude prvým krokem k záchraně utiskovaného národa. Znám řadu nadšených pracovníků a vím od nich samých, že se jim ke společně s námi práci nikdy nenodostávalo dosti dobré vůle. Odtud nutno tedy vyjíti, abychom doprace- vali se žádoucích výsledků. Také hosté luhačovičtí četnými výlety, při nichž nezaprou své národnosti, mohou mnoho dobrého v tomto směru vykonati. A budeme-li všichni pracovati k témuž eíl jsem přesvědčen, že záhy dočkáme se klidněj- šíbo večera na Trenčině, v němž nebude n trenčanském náměstí vyhrávati madarská hudba Duše Slovenska probudí se ze svého dlou- bého porobení, rozepne v ochraně bílé své pe- rutě nad celou kvetoucí zemí a srdce vzkřiše- ného Slovenska zachvěje se novým, silným ži- vetem. Zazní rozjařená hudba, zajásá junáck píseň! A věřte mi, přátelé, že nám v Čechách v této chvíli bratrského vítězství zvlášť bude neskonale blaživě a šťastně! Quido Maria Vyskočil rům.