Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIIl

2

V Praze, v úterý dne 20. ledna 1903.

Praha

3

Číslo 20.

4 article

Na ranní a odpol. Histy předplácí se v Praze v aduinistra a mřsle na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí denáškou a ně na etvt ieta . . . . 7 K 50 h ve slíslkách: 2K 3oh na měsíe . Poštout te n . : 9 ko s dvojí závilkou na čtvrt lta ! . . .1í k soi

Praha

5 article Bujní z laciného vítězství.

Bujní z laciného vítězství. Jakož se dalo předvídat, vytlouká vládní německocentralistický tisk z rychlého odražení nepředloženého obstrukčního pokusu če ských sociálních demokratů i agrárníkův příme barnumovsky kapitál »k větší cti a slávěs německých — obstrukčniků z přede včírka, však loyálních »vítězův a hrdin« dneška kteří prý obětovali Rakousku a jeho parlamen tarismu, slyšte! 54 hodiny svého pohodlí, ne spali, nejedli, nepili, jen parlament bránili Zdaž nezasluhuje každý z těch hrdin za to nej většího uznání? Avšak jim stačí blahé vědom vykonané povinnosti, jim stači radost,že »ufali hydře české obstrukee v- tězně poslední hlavus! Neboť — p této porážce radikálních obstrukčníkův če ských prý se »bohdá« již žádná česká strana tak hned neodváží pokoušeti bohův a trpělivost šlechetných Němcův novým mejdanem obstrukč ním. Ano, to prý je vlastní, pravý, ba dě jinně památný význam kapitulace té hrstky českých radikálních obstrukčníkův, že mohutný dojem německé svornosti a síly, o niž jejich obstrukce si jako o žulovou hradbu roz- bila hlavu, spasitelně zalekne a odstraší Mílado čechy od bludné cesty této pro všechnu budoue- nost. »Hrozná šestíletá éra obstrukčn je skončena« — vyznívají téměř všechny úvahy německých listův — parlamentu Cislaj tanie svítá od soboty dne 17. ledna 1903 o pě blahá éra nerušené, plodné pra eovitosti! —

Němcův Rakousko

6 article

»Čím prudčím a tvrdošíjnějším byl tento záchvat obstrukční, tím pravděpodobnějším jest. že byl pro delší dobu posledním,« ulěšuje se »N. Fr. Presse«; — pražská její vykládačka karet z Anenského plácku však již dokonce prorokuje; »Sněmovna poslanecká projedná ne- toliko cukerní konvenci a brannou předlohu, nýbrž i rozpočet státní a vyro nací předlohy uherské, neboť Mlado- češi prý pojednou — (ve fantasii »Bohemie «) — učinili záhadný tajuplný taktický obrat pře samým bojištěm: nechce se jim svěsti hlavní bitvu, vzdali se obstrukce!«

Bohemia

7 article

Tážete se v úžasu s snámi, odkud honetn německý tisk těchto sensačních svých zpráv plánech našeho vojevůdčího štábu se dobral neb domakal? Stalo se snad nějaké i jen z daleka tomu nasvěděujleí usne- sení ve výkonném výboru neb v klubu strany? Ani pohádkyl B ani návrhu na podobné usne sen nikdy a nikým nebylo učiněno. Jest nám tu prosté snášeti úklady a ma- chinace zavilých nepřátel, kteří plně kořistí ze svého nejlacinějšího vítězství »nad českou ob- strukel«, k němuž jim dopomohla nerozvážná ctižádost několika radikálních sokův — našich. Jak trefně to předpověděl minulé soboty jeden z poslanců našich, řka: »Malé ty frakce ná rodně sociálních demokratů i agrárníků kalku lují: dopadne-li to s naší obsťrukcí dobře, skli díme za to vděk my, dopadne-li to ale zle, o nesou to — Mladočeši.« Hle, již to odnášíme. Na sjezdu agrárníků provolávána přede včírem Praze mladočeským poslancům hřimavá »hanbae za to, že prý proti disciplině národní »opustil hlouček až na nůž bojujících českých Spartánů- agrárníků«, ačkoliv tito sami učinili totéž — řečníku »Spartanů« českých sociálních demo- kratů, odjedše před rozhodnutím boje statečno z bojiště domů; — touž dobou ve Vídni imper- tinentní »Neue Freie Presse« hádá a usuzuje z toho, že prý patrně už nechceme sami jak

Praha Vídeň český sociální demakrat Neue Frei Presse

8 article

živi dopustit se hříchu obstrukce proti parla- mentu vídeňskému. — A přece musí táž »Neue Freie Presse« d znati, že nevěděly obě ty radikální frakce,co vlastně svojí obstrukel proti brusselské cukerní konvenci chtějí, že nešly do boje za žádný prineip a za žádnou věc, nýbrž jen za účelem zcela osobním, pro demagogickou reklamu svým osobám, aby si na očích svých voličů vydobyl sportovní slávy siláckých zápasníků. Když tedy dotčení zápasníci nepodnikal boj za českou věc a vůbec za žádnou věe nýbrž jen za svou — ješitnost, když trhl se od nás a chtěli býti pouhou, na svou pěs volně hareující tlupou, která se vrhla bez rozmyslu v lichý a zpozdilý zápas, jen za nízkým obmyslem reklamy, aby na nas uvrhla potupné zdání nestatečnosti, nedáme- li se strhovat pod její komando: srovnávalo se tu s váž nou povinnosti delegace českého národa, abys dala strhnout v to dobrodružství? A smí tu pal kdo porážku těchto »svobodných kozáků« psáti na vrub celé repre- sentace národa českého? Je to do volené? Je to honetní, hádat z klidu mužno opravdovosti a rozvahy osvědčených bojov níků na jich slabost, ba zoufalou ochablost?

Neue Frei Presse

9 article

Nechť se panstvo utěšuje podobnými seb klamy. Není ponejprv, co si o záměrech strany naší vymýšlí a roztrušuje podobné ničemné kle vety. Již v srpnu loňského roku psaly německ listy tytéž báchorky na účet náš, až je dr Bedřich Pacák rázem přimrazil svým ve- řejným listem z Misdroye ze dne 30. srpn 1902, připomenuv jim lapidárně zcela uváženo ultimatum klubu národní strany svobodo myslné ze dne 23. května 1902 o tom, ja naložíme s uherským vyrovnání v parlamentě cislajtánském, ne staneli se do té doby národu na šemu po právu. — A na tom trvá a setrvá české poselstvo s veškerým národem českým dokud nebude právu našemu slušně vyhověno Tím nechť jsou pánové jisti a nelámou si zby- tečně naši hlavu, co po porážce »českých ra- dikálů« učiníme, neb čeho zanecháme.

Pacák klub národní strana svoboda

10 article V zájmu Prahy

V zájmu Prahy Listu našemu nemůže a nesmí se vytýkati že by hověl šlendriánu ve správě této obce, že by byl omlouval její poklesky aneb mlčením pro- vázel, o čem mluviti mu kázala ne pouze po vinnost, nýbrž i láska k tomuto městu, jehož lesk i sláva je slávou všeho národa. Naproti obecní správě pražské byli jsm vždy přisni, že se nám to až vytýkalo a nejed nou citovaly kritiku naši listy německé, ne sice za tím účelem, aby své vlastní argumenty se silovaly nasimi a působily tím, bez záludu a bez škrabošky ve šměru dobrém a užitečném, nýbrž činily tak z důvodů a hnuti nizkého a zlého — Prahu co možná hodně zostuditi. Proto ne může a nesmí nikdo o nás tvrditi, že jsme listen »magistrátním« a že bychom chtěli snad omlouvat všechno, co na radnici se děje neb neděje. Ani nám nenapadne, naopak, my prohla šujeme, že obecní správa pražská — ovšem ne pouze ta nynější — do nebe volajícíh hříchu dopouštěla se tím, že dosud neopatřil obyvatelstvo v hojném množství dobrou a zdra vou pitnou vodou. To je nedbalost, jež ničín a nijak se nedá omluviti a jež zasluki ufe, aby byla přibita na pranýř a nemilosrdně ztepána. Však co provozují německé listy s domnělou epidemii tyfovou v Praze a pomluvami o praž ské nečistotě, přesahuje všechny meze i mám

Praha

11 article

za svou povinnost energicky se proti tomu ozvati. Nepřátelé Prahy tvrdí především, že ep demie tyfová šíří se výhradně vodou. Však kdyby i tomu tak bylo a theorie ta nade vš pochybnost byla dokázána, neznamenalo byto oproti tyfu nic, poněvadž mohou býti tyfové bacilly náhodou vi v dobré jinak vodě. Však co říci tomu, že dnes už i stoupenci dra. Pet tenkofera jeho theorie nehájí. Leč nechme toho a stopujme utrhače Prahy na jejich klikatinách. Mluví o »epidemii« at bychom rádi zvěděli, kdy u nich dle jejich vě decké terminologie »epidemie« vlastně počíná Tou dobou, kdy byly již listy toto město zostouzující plny jedu, jimž po Praze stříkaly bylo konstatováno v tomto bezmála půlmillio- nověm městě — máme na mysli celou Prahu — za dobu 14 dnů celkem 9 úmrti na tyf! Jet epidemie? Je to epidemie taková, aby Praha ve světě rozkřikována byla jako Bagdad nebo jako Medina? V jiných městech, kde není tru bačův, již všechno zlé roztrubují do světa, takové epidemii nikdo nezví. Ve Vídni bylo na příklad v týdnu o 1.—8. května 13 úmrtí n tyf, tedy hledé na kratší dobu pozorovací a k tomu že má Vídeň třikrát tolik obyvatelů jako Praha poměr bez mála týž jako u nás. Kdyby al úmrtnost na tyf stoupla na 20 za týden, nikd by si toho nepovšimnul. Více než tyf poškozuj obyvatele pražské ti, kteří falešnými zprávam poškozují ne pouze dobrou pověst tohoto města nýbrž také jeho hospodářskou zdatnost, číma ovšem více trpí poměrně Němci v Praze než Čechové.

Němec Čecho Praha Peto Bagdád Medina Vídeň

12 article

Co ale říci teprve ničemné obžalobě »Teg blatu«, že Praha je na světě městem ne nečistším, nečistším než jsou malá hnízd v Haliči? Kdo to osměli se tvrditi, nezasluhuje jiného než názvu dareháka. To potvrdí bez mu čení každý, kdo viděl Vídeň po delším dešti neh ve sněhovém tání, a kdo porovná poměry v t mějších velikých, ba i representačních uliefe s ulicemi pražskými. Je-li spravedlivým člověkem deloži k tomu ještě, že u nás za takového po časí jde se po ulieích jako v saloně, kdežtov Vídni je vůbec jakákoli chůze nemožnou, ne chce li člověk vrátiti se domů bez obuvi nek s obuví jako hadr změklou. Je pravda, žev Vídni odvezou z ulic sníh ihned, kdežto u nás nechají ho ležeti ve velké části města tak dlouho. až se nad ním smiluje slunce a ho rozpustí To je ovšem, pravda, tatáž methoda, jakou maj také v zanedbaných haličských městečkách a i jinde, a my dosti se již nahartusili, aby tomu byt učiněn konec. Však namítáno, že po chamot- tových dlaždičkách, z jakýchž sestává u nás valná část chodníků, chodi se v takovém pří padě hůře, než po zmrzlém neb i tajícím sněhu a potom se uvádějí v Praze jako příčina toho — žalostné poměry finanční, kterých my ovšem v tomto připadě neuznáváme, ježto na čistotě na opatřeních zdravotních nemá se v níjakém ohledu spořiti. Jinak jest Praha městem tal čistým, že nevíme, kterému bychom mohli dát přednost — v ulicích hlavních a živějších.

Praha Halič Vídeň Tega blato

13 article

Jinak ovšem vypadá to ve čtvrtech odle- hlých, kde bydli chudina. Žel, že nečistota je z pravidla průvodkyní chudoby. Tím ale — to budiž s důrazem připomenuto — není vinna správa města, nýbrž obyvatelstvo samo. Kde toto zvyklé je pokládati ulice za hnojiště, tam ovšem musila by u každého domu státi per mamentní stráž, aby bděla nad udržovánímči stoly. Jsou opravdu některé ulice ve starých částech Prahy, bez toho ke zrušení odsouze- ných — připomínáme Anežský dvůr a jeho

Anežský Praha

14 article

okoli — kde vypadá to přišerně, tam ale právě po tyfu není nikde ani stopy. Však u nás nyní nebezpečno něčím hnouti. I tou špinou. Všude nějaký zajímavý kout, nějaké okno, nějaké klenutí. A poněvadž, nikde není u nás peněz n zakoupení takovýchto zajímavých věcí, aby vě novány mohly býti výhradně veřejnému inte ressu jako starobylé památky, je těžko řešit otázku, jak by mohly býti zachovány, aniž by překážely úpravě moderní. Jako jinde tak i v Praze jevil se druhdy úkaz, že části na periferii města byly nejzanedba nější, to je dnes nemožno, poněvadž za obvoden bezprostředně počínají z pravidla nejúpravnějš části obei předměstských. Jen tam, kde před městí nepřilehá, a sice po větsině ulice pobřežn jsou u nás ve stavu nejsmutnějším. To ovšem zvrácenost, s jakou se shledá váme jen v Praze a — budiž doznáno — v Orientu a ve městech italských, kde ovšem o vodu a o rozhledy po ni není nouze. Všud jinde tak si cení nábřeží, že je s velikým ná kladem upravují a tam, kde neslouží účelům komercialním, v nejkrásnější promenády mění U nás máme jen kousky pobřeží slušně upra veny, po vělšině je vltavský břeh velikou pouští. Mimo tyto části můžeme býti s čistotou Prahy spokojeni. Utrhač v »Tagblattu«, který snad kromě Tarnopole, Brodů a Kolomyje žádného jiného města neviděl, měl by se podívati d pařižského Montmartru, do čtvrti Belleville, Vaugirardu, měl by navštíviti východní čás Londýna: Bromly, Rothephite, Popler atd., mě by podívati se do Hamburku do ulic kolem Prasečího (rhu atd. atd. a potom by teprve moh souditi o Praze.

Popler Praha Orient Tarnopol Brod Montmartre Belleville Londýn Hamburk Rothephite

15 article Z ankety o úpadku německého

Z ankety o úpadku německého Pojednali jsme již ve třech statích o an ketě, uspořádané Jaequesem Morlandem v pařížské revui »Mereure de France« v níž projevili vynikající muži všech oborů kul- turní práce své míněni o intellektuálním vlivu Německa. Posledně jsme citovali i zajímavý hlas známého spisovatele hrab. Lüt zo wa který Anglii seznamuje s historií a snahami če- ského národa. V posledním, lednovém čísle »Mercure de France« je závěrek této ankety. Jsou tu uve deny hlasy mimofrancouzské. Stojí mnohé z nich za zaznamenání. William Archer neuznávé nějskou německou světovou nadvládu intellek tuální, ale chce, aby Anglie v mnohém ohled se učila u Němců. Jaeques Bardoux mime jiné píše: Francie podlehá méně vlivu něme- ckému. Nevím, zdali si mám vysvětliti pokles- nutí německého intellektuálního života tím, že všechna národní energie je obrácena ke prů- myslu a obchodu a že velká je moc eisařsk autority. Nevěřím vzájemnému vlivu národů. Ten je možný jen tehdy, když podobnost mravů. instituci politiekých a sociálních tendencí při pravila půdu, kde klíčí sympatie literární nek filosofické. Jeli nějaká německá nadvláda, ne vysvětluje se zdatností duševní, ale má příčiny jen politické a sociální. Francouzský vliv lite rární a umělecký zatlačuje v Anglii vliv ně mecký. Sympatie jsou obráceny spíše ke Franci nežli k Německu. Velké orgány různých míněn »National Review« a »Speaker« zahájily bo ve prospěch alliance Anglie s Francií a Ruskem proti Německu. (Kiplingova báseň proti něme ckému hunství též mnoho vysvětluje a je při rozeným výrazem anglického citu. Pozn. red.)

Archer Němec Kiplingův Německo Anglie Mercure jít Franca Francie Rusko Mereure jít Franca National Review

16 article

V drobném prodejti ni číslo o sobě za 8h aulední na zh Ve dlialkách na venkovéi ranní čialo. . . . . . odpo lední Inserá t platí se hotevě rspíe Předplncení n inserty přijímá rdmnin- strsce v Marianské ulici č. a. Tam zackázejí ss tež podakee tlskárna a ezpedico , Národnich Lista- Biekopivy so novraes i

Národnich List

17 article

Jiný anglický spisovatel J. E. C. Bodley praví: V popředí civilisace kráčí Německo s Angli a Francií, ale nepodaří se mu zaujati pozornost svěla, jako národu francouzskému a race angli- cké. Superiorita Němců v armádě, obchodu, vědě, sociolegii neznamená ještě jejich větší vý- znam nežli Francouzů. Němci jsou Angličanům lhostejni, kdežto Francouzí je zajímají. Všichni civilisovaní národové upírají své zraky především k Francii. Xavier de Carvalho nadšeně velebí vliv francouzské osvěty na národy latinské. V jeho portugalské vlasti nenalezá německá literatura nijakého ohlasu. Němečtí autoři jsou nanejvýše čteni ve francouzských překladech. V Brasili rostou německé kolonie. Inteligentní a míru- milovní němečti dělníci stávají se dobrými brasil- skými vlastenci. W. L. Courtney, ředitel »Fortnightly Review«: Německý vliv není tak velký jako dříve, ale je stále velmi mocný. Ve filosofii a částečně i v esthetice a theorii politické vládne dosud ně- mecký vliv. Chování Němců vůči Anglii o válce s Bury, změnilo naše mínění. Poznali jsme, že na pevnině našimi opravdovými nepřátely jsou spíše Němci, nežli Francouzi neb Rusové. Naše zahraniční politika počíná se kloniti k myšlence alliance neb dohody s Ruskem a Francif. Ale tato politická evoluce bude vyžadovati ještě mnoha Henry D. Davray: Nynější myšlenk anglická nijak nevychází z myšlenky německé. Od doby Carlyla nemáme závažnějších sto hlubšího vlivu německého. Německá kultura ne- svádí naši mládež a překlad filosofie Nietzschovy neučinil v Anglii valného dojmu. Pravý Angličan necíti nejmenší sympatie k Německu a má stále větší odpor proti všemu, co přichází z Německa, co má značku »made in Germany«.

Němec Francouz Angličan Carvalho W L Rus Henry Davray Carlyle Nietzschův Německo Angl Francie Anglie Bura Rusko Fortnightnout Review

18 article

Londýnský publicista Edmund Go ss rovněž prohlašuje, že německý vliv v Anglii mizí. Německá literatura se v Anglii pěstuje pramálo. Naproti tomu se ohromně mnoho čte knih francouzských. Ze všech vlívů zahranič- ních vůdči místo patří Francii. Gilbert Parker, člen anglického parla- mentu, doznává, že vliv německý je mnohem slabší, nežli byl dříve. Hrabě Prozor: Německý duch vítézi dokonalou rovnováhou dvou vynikajících vlast- ností: hloubkou ideových koncepcí a exakt- ností, vytrvalostí v jich aplikaci. Nyní se m zdá, že tato rovnováha je porušena. Němci jsou stále silni v systematickém provádění myšlenek, ale tyto si vypůjčují jinde. Německá věda, lite- ratura, umění podléhají působení ducha fran- couzského a skandinávského. C. Bernard Shaw, duchaplný essayista, píše: »Dle mého náhledu patří světová nad- vláda ducha, o níž mluvil německý císař, městu Dublinu, neboť tam jsem se narodil já. Před r. 1870 každý Němec opovrhoval svými kra- jany a myslil, že každý Francouz je duchaplným mužem. Učil se mnoho ve Francii. To je ta- jemství Goetha a Wagnera. Nyní Němec pohrd cizinci a je dojat štěstím, býti Němcem. Vliv Goetha a Richarda Wagnera je nahražen vlivem Viléma II., což se zdá některým hodným obča- nům zcela přirozeným, neboť Vilém II. je jim duševně přistupnějším nežli Goethe a Wagner. V Anglii se počíná říkat: »Německo je hotovo. Francie je pořád první ve všem, co se týče vědy, literatury atd.« Je-li to pravda či ne, ne- mohu říci, říká se to ale, ponévadž rádi vůbec říkůme: »Francie je mazlíček Evropy.« Arthur Symons píše: »Od smrti Carly- lovy není známky německého vlivu na my- času.

Edmund go Parker Němec Shaw Francouz Goethe Wagner Vilém II Vilém Symons Anglie Francie Prozor Dublin Německo Evropa

20 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Mezi sluncem a zemí. Tajemné síly nitra zemského, jež v po- slední době tak příšerně upozornily na svoji pří- tomnost nejprvé na Antillách výbuchem sopky Mont Pelée, a pak na jiných místech, vyvolaly ovšem velmi čilou činnost badatelskou. Od drahných dob nezaznamenáno takových spoust způsobených lávou a otřesy země, jako při udá- lostech loňských na ostrově Martinique. A nejen badatel, také člověk s obyčejným hlediskem touží po vysvětlení zjevu tak zvláštního, jímž hlásí se k životu síly, jinak všemu pozorování jeho utajené. Geologové a hvězdáři pronášel různá dobrozdání. Z nejzajímavějších bylo jistě ono, jež francouzské veřejnosti předložil astro- nom Th. Moreux. Pokusíme se shrnouti stručně jeho vývody.

Martinique Mont Pelée

21 article

Nemožno dnes popírati jsoucnost rozžhave- ného nitra země. Teplá zřídla, stoupání teploty, čím hlouběji sestupujeme do země a sopečná činnost sama tomu nasvědčují. Chodíme po tenké, tvrdé slupce, jež spočívá na tekutém jádru s teplotou více než 2000 stupňů. Tloušťka pevné kůry zemské obnáší asi 70 kilometrů, sku- tečná skořepina u porovnání s poloměrem zem- ským, měřícím 6000 km. Bylo vysloveno mínění že by rozžhavené nitro mohlo někdy vydutinami v koře dostati se ve styk s mořem, rozlitým po třech čtvrtinách všeho povrchu zemského. Názon ten panuje dosud v některých kruzích vědeckých leč geologové popírají důvodnost. Okolnosti samy ve mnoha případech ho vyvrátily. Sotva však začnete hloubat, přibývá otázek jako hub po dešti. Proč v určitých obdobích sopky najednou jakoby se ze sna probouzely? A proč zjevy sopečné provázeny jsou zemětře- sením? Nebo proč souvisejí úkazy ty s jistým změnami na slunci?... Jak veliké otázky —a jak malé odpovědi! Statistiky, nesnadné v takovýchto případech a posud nedostatečně vedené, ukazují většinu zemětřesení a výbuchů v době sousluní. Mohlo by se tedy zdáti, že příliv a odliv, jako na po- vrchu, naslává aké uvnitr.

km

22 article

Ale tomu není tak. Jádro zemské, vy staveno obrovskému tlaku, jest spíše těsto vito než tekuto a vzdoruje silně změnám útvaru Doba, kterou měsíc působí na jednotlivá místa neni dostatečná, aby mohla způsobiti změnu téstovitém nitru zeměkoule. A přece je nutno zařaditi do rejstříku příčin zdánlivých též přítažlivost slunce a měsíce v době výbuchu sopky Mont Pelée. Třeba ji vy kládati jako působivost pozvolnou, ale stálou, a sice hlavně se strany slunce, jehož občasn skvrny dosahují svým účinem až k nejzadnějšín členům sluneční soustavy. Schopnost slunce, působiti na zeměkoul naši, vzdálenotu 20 millionů mil, zdá se býti bájí, důstojnou fantasie starých astrologů — přece je tato báje pravdou. Různé zjevy tomu nasvědčují. Skvrny na slunci, výbuchy plynové měnivé útvary slunečného okraje při zatmění vše jeví se tu v poměru výsledku i příčiny. Ne možno zde pouštěti se do výkladů celé nauky o slunci, ale řekněme jednoduše, slunce je hvězdný globus, posud nepovného útvaru, dalel ještě svého zhustění. Obklopen je obalem látel plynných, hutnoty slabší nebo silnější. Hork plyny vydávají méně světla než hmoty hutnější Jsou tedy některá místa na povrchu slunečním temnější a znatelná. Tyto vrstvy přetopené jev se jako skvrny na povrchu slunečním, majíe značný vliv svým střídavým objevováním se n poměry zemské. Herschell praví žertovně, že slunce má vliv na cenu chleba a má pravdu Vskutku úroda obilí na zeměkouli jde ve shodo se skvrnami slunečními.

Mont Pelée

23 article

A ještě lépe. Všechny zjevy fysické nejso než různě tvary zjevů téže síly. Žádné teplo be: elektrické onergie. Proudy elektrické, probíha jící sluncem, bývají nejprudší v obdobích největ šího množství skvrn. Jim odpovdajř elektrick proudy pozemské. Křivky proudů slunečných pozemských spolu souhlasí. Jakmile začnou se objevovati velké skvrny na slunci, bývají severn záře u nás nejhojnější. Příčina zdánlivě nepatrná, a přece má v zá pětí i — sopečnou činnost na zeměkouli. Ze stavu mlhovitého ocitla se naše planeta ve stavu žhavém, znenáhla stala se tekutoua těstovitou s obalem hustých mračen. Účinkem odstředivosti sploštila se zeměkoule poněku k rovníku. Ochlazováním vrstev krajních nastalo tvoření se kůry a přibývalo jí na síle každým stoletím. Původně byla tato slupka souvisláa jednotvárná, ale tím, že jádru ubývalo na ob- jemu ochlazováním, stal se obal příliš volným pro žhavý obsah uvnitř, kůra počala se hroutit. Tak povstávaly nerovnosti povrchu, pohoří a do liny. Věřilo se dlouho, že hory vyrostly jen ná hodou, až učenec Lowthian Green po mnohém zkoumání objevil, že linie prolomenin zemskýeh se tvořily podle určitého zákona, jenž všechnu nahodilost vylučuje.

Jim Křivka

24 article

Každá koule, vysazená tlaku postrannímu snaží se nabýti podoby pyramidové. I při po vrehu zemském nastává ten případ. Moře naléhé se tří stran. Velká tůně Tichého oceánu, pak Atlantického a konečně Indického. Ohromnému tlaku vodstva — hloubka na některých místeel obnáší až 8000 metrů — odpovídají linie vel kých vypuklin, horstev. Při západní straně Ame riky jako prvou hranu pyramidy máme Hory Ska listé a Kordilliery, druhou tvoři Groenland, Is land, Alpy, vysočina Habešská a Madagaskar a třetí vysoký Tibet, Sundské ostrovy a pevnina Austrálská. Čtvrtou stranu pyramidy nacházíme na severním polu. I zde jeví se tlak, jemuž od povídají útvary — na polu jižním, kdež se tkáváme se s horami značně vyvinutými. Na těchto liniích nalézáme nejvíce sopek. Odpo proti tlaku vnitřnímu je zde nejslabší. Cel Amerika po straně západní je vroubena sop kami, druhá hrana má krátery na Islandě, v Italii na Sicilii a v Habeši. Třetí linii označují sopk na ostrovech Sundských, až do Asie a Japonská a na ostrovy Aleutské. Ani končiny jižní nevy mýkají se zákonu, jsouce svědky stálé činnosl sopek Erebus a Terror. To není vše. Lowihian Green ukázal,že účinky astronomické jsou příčinou tak zvaného ssedání středozemního, jež jeví se v Amerie klesáním půdy u převlaky Panamské, mořskou tůní Antillskou, dále Saharou, Středozemním mořem, zálivem Bengálským, hlubokým mořem u ostrovů Sundských atd. Všechny tyto pro padliny jsou obzvláště příznivy činnosli sopečně.

Hora Kordilliera Tichý oceán Alpy Madagaskar Amerika Island Sicílie Habeš Asie Erebus Isa land Lowihian Green

25 article

neboť nalézají se na křižovatce linii vypuklin protínajíce je téměř v úhlu pravém. Geologie naznačuje tedy, v jakých pásmec na zeměkouli se sopky vyskytují. Ale nevysvě tluje záhadu, proč sopky, jakoby si řekly, pro bouzejí se téměř současně, a to v létech, jež hvězdáři dovedou předpověděti. Od prvních zná- mek zahájené činnosti sopečné pátral pan Mo- reux, neshodují-li se výbuchy s daty největšího počtu slunečných skvrn. Na veliké své překva pení shledal, že výbuchy shodují se spíše s ob dobím nejmenši činnosti sluneční. Krátce na to sir Norman Lockyer, anglický hvězdář, pro jevil mínění, že sopky dovršuji svou činnost p obdobích maxima a minima slunečního. Výbucho přibývá na konec dlouhých period klidu slu

Norman Lockyer

26 article

V jakém vztahu mohou býti tyto zjevy vnitřním životem naší planety? Prostředky ne přímými, světlem, teplem a elektřinou! Jimi pů sobí slunce na svrašťování a rozpínání zemsk slupky. Zde nutno hledati rozluštění záhady. Zjev tepelný je příliš malomocný, aby otřesy a výbuchy způsobil. Za to elektřina! Znáte leydenskou láhev. Možno ji zrobiti tak že místo podoby láhve dostane podobu skleněné koule, naplněné uvnitř vodou a zevně polepené sta- niolem. Nabijete-li dovnitř elektřinu positivnou vyvine se na povrchu negativná. To je známo Méně znám je však úkaz, že nabijete-li elektřinu obráceně, tedy zevně, že koule se zvětší, a zda se, jakoby voda uvnitř zmenšovala svů objem. Představte si zemi jako ohromnou leyden skou láhev. Tekuté jádro má své stálé elektrické napjetí. Ovzduší zevního obalu mění denně svou električnost vlivem slunečním. Zemská kůra představuje skleněnou kouli. Půda je sice do brým vodičem, ale není stejnorodá a vodivost závisí od vlhkosti na povrchu. Také sloučeniny vápenaté jsou vodiči špatnými. Nyní nebude nesnadno, představiti si postue výbuchu. V době činnosti slunečné elektřinav ovzduší podléhá velkým změnám, měníc své na pjetí podle elektrické potence slunečních skvrn Při tomto postupu povrch zemský, t. j. kůra země se rozpíná, rozšiřuje se. Plyny, v tekutém jádru

27 article

nečního. stajené, využitkujíce uvolnění, prchají ze žhavé massy a táhnou se k liniím, nejméně schopným odporu. Pak zase nastává perioda klidnější, po- vrch země se svrašťuje a plyny, nemohouce s už navrátiti do žhavého nitra, hledají průchod vyrážejí některým kraterem! Sopky tedy dlužno považovati jaksi za bez- pečnostní záklopky proti přílišnému tlaku uvnitř. Na neštěstí geologové neprostudovali ještě otázku těchto manometrů, aby obyvatelstvo v ohrože- ných krajích včas mohlo býti varováno před ob- časným nakupením elektřiny na slunci, jež své dalekosáhlé následky projevuje až na naší pla- netě, ztracené v nekonečnosti všehomíra. Země naše žije tímtéž životem jako její stálice, slunce, a vše, co ji očekává, nemine ani nás. Budoucnost naší zeměkoule možno dobře předvídati. Až kůra zemská sesílí tak, že ne- bude už citliva dost a přístupna vnitřním pře- vratům, co se stane? Až tlak na tekuté jádro bude neustálý, jak zachovají se nahromaděné látky pod stydnoucím povrchem? — — Upokojte se, ještě hodně dlouho poleži si paní Gea na le- vém uchu, než rozřešení té olázky dojde.

Sopko Ge

28 article

Veliké bouře a převraty čekají ubohou pla- netu. Nebude východu pro plyny, stlačené uvnitr na milliony atmosfér. Měsíc, němý průvodce země, je svědek a živý či mrtvý příklad hrozných těch konců. Řetězy pohoří zmizely s jeho zbrá- zděného povrchu. Všude ústí sopek, proti nimž naše sopky jsou dětskými hračkami. Daleko- hledem pozorujeme na povrchu souputnice naši krátery s průměrem 60, 80 až 100 km. Nie ne- zůstalo ušetřeno, všechno je zpřevráceno, zpře- ráženo, rozmetáno a sopečně podryto. Voda zmi- zela beze stopy a vzduch byl všechen spotřebo- ván v tom posledním obrovském zápase život- ních sil. Co zbylo, je — mrtvola. Také luna bez- pochyby kdysi honosila se květenou, zvířenou hostila tvory myslící! Pravda, země má do toho stavu ještě da- leko. Zkoumejme však! zavírá badatel svoji úvahu. Možná, že den převratů zemských bude lze určitě stanoviti. Sluncevěda je teprve v po- čáteích. Nevyřkla daleko ještě své slovo po- J. R. slední.

km