1
article
šením jednacího řádu protokol takový v sezení sněmu
vůbec se nevyloží.
Podle určitého tvrzení mnohých členů, kteří
poblíže J. J. nejv. p. maršálka stáli, vyhlásil konec
schůze a potom přece opět zahájil pokračovánív
jednání.
Dle doslechu dal J. J. nejv. p. maršálek hla-
sovati o návrzích posl. dra. Škardy k oběma prvním
bodům jednacího pořadu, ačkoli ve sněmovní sini
panoval takový hluk, že ani poslanci, stojící nejblíže
u nejv. p. maršálka, nemohli postřehnouti jeho slov.
z čehož vyplývá, že nebylo možno, by poslanci,
opodál stojící, byli s to, postřehnouti jeho vyhlášku
návrhu a výzvu ke hlasování.
Protože každý v síni přítomný poslanec jest
oprávněn a povinen, zúčastniti se hlasování, avšak
možnost vyplnění tohoto závazku za těchto
poměrů přímo nemožna byla, nemohlo v tomto pří-
padč býti práveplatně pořízeno usnesení sněmu, od-
povídající zemskému zřízení a jednacímu řádu. Vy-
hláška o přijetí tohoto návrhu je tudíž právně ne-
platna a právně bez účinku.
Neplatnost těchto usnesení a jejich vyhlášky vy-
plývá také z další úvahy, že po svědectví mnohých
německých poslanců pozvedlo pro návrhy ty ruku
jen málo poměrně poslanců vzhledem k celkovému
počtu přítomných.
6. Konečně dlužno pokárati, že jeden z pří-
tomných úřadníků zemského výboru způsobem ne-
oprávněným a nenáležitým se vměšoval do řízení
sněmovního jednání a tím snížil autoritu nejv. p.
maršálka.
Škarda
2
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
Ze sněmu král. českého. V kuloárech
se proslýchá, že Němci zamýšlejí dnes vtrhnouti
korporativně do zesedací síně sněmovní, aby
tímtc způsobem rázem přerušili a znemožnili
sněmovní jednání. Vzhledem k těmto pověstem
zaujala celá řada poslanců českých již od 1/411.
hodiny postavení před stolcem předsednickým.
Byli tam zejména poslanci Mert, dr. Šubert, Jan
Dvořák, Filip, Janák, dr. Pinkag, dr. Pippich.
Kubr, Kříž, Jaroš a mn. j. Zástupcové českých
stran končí právě svoje porady o postupu. Ze
středu německých puslanců po různu do zase-
dací síně vkročivších ozval se výkřik: „Poteče
krev !“
— Již ani v Čáslavi se nesmí mluvi
česky. Při nastupování záložních důstojníkůa
kadetů ke evičení u pěšího pluku zemské
obrany č. 12 v Čáslavi připomínal při plukov-
ním raportu mezi jiným plukovník Baar, že
»Umgangssprache« (obcovací řeč) v důstojnické
menáži jest německá; následky tohoto »oteckého«
upozornění zakusili na sobě 3 záložní kadeti
v Dolním Bousově, kudy se pluk ubíral do ma-
névrů ke Mšenu, Dne 25. srpna t. r. přišli
večer do důstojnické menáže: záložní poručík
prof. Ant. Mejstřík a kadeti inženýr R. Švihnos,
JUC, Jan Jirauch, koncipista Ústřední Matice
školské v Praze a K. Král, železniční úřadník
(kteří od pěších svých pluků přiděleni sem byli
na poslední cvičení ve zbrani) a usedli ke
stolu, u něhož se bavil aktivní poručík Wolfs-
berger se dvěma záložníky — Němci, úplně
odděleně. Sotva že všák přišedší Čechové
vyměnili si mezi sebou několik slov ve
své mateřštině, rozkřikl se sotva krátkým kal-
hotkám odrostlý lajtnantek Wolfsberger: »Ieh
mache die Herren aufmerksam, dass hier in
der Officiersmenage die Umgangssprache die
Němec
Merta
doktor
Šubert
Dvořák
Janák
Pinkag
Pippich
Kubr
Jaroš
Baar
profesor
Antonín
Mejstřík
R Švihnos
Jirauch
K Král
Čecho
Čáslav
Dolní Bousov
Mšeno
JUC
Praha
Wolfs
3
article
Deutsche ist, und da einige nicht böhmisch
verstehen, ist das böhmisch Reden
hier eine Unhöflichkeit.« (»Upozor-
ňuji pány, že obcovací řečí v důstojnické me-
náži je němčina, a je-li tu někdo, kdo česky
nerozumí, jest české mluveni zde ne-
zdvořilostí.«) Když mu se strany české
důrazně bylo vysvětleno, že češti záložníe
budou mluviti, jak budou chtít, neboť ve vojen-
ských předpisech žádného ustanovení o »obeo-
vací řeči« není a že ten, kdo slouží u českého
pluku v Čáslavi, má — dle předpisů — ovlá-
dati plukovní řeč. (která u toho pluku jest
českou), odvětil, jsa zřejmě v rozpacích: »Ieh
bitte die Herren sich darüber nicht aufzuregen,
denn in der Officiersmenage ist böhmisch Reden
verboten.« (»Prosím pány, aby se nerozčilo-
vali, poněvadž v důstojnické menáži jest za-
kázáno česky mluvit.«) Po ostré a po-
hnutlivé slovní potyčce, jež byla »laskavýme
upozorněním Wolfsbergerovým vyvolána a sle-
dována jsouc četnými vyššími důstojníky, sedí-
cími u vedlejšího stolu, vyvolala v menáži ve-
lice trapnou a stísněnou náladu, vzdálili se zmí-
nění čtyři záložnici z menáže s hnusem nad ta-
kovouto zpupností a s pevným úmyslem žádati
satisfakci. Jaké však bylo druhého dne jejich
Wolfsbergerův
Čáslav
Deutsche ist
4
article
překvapení, když předvolání byli ku plukovnímu
raportu, kde jim plukovník Baar hla-
sem tura oznamoval, že jsou udáni
proto, že mluvili v důstojnické me-
náži česky a že, byvše důstojníkem
upozorněni, že obeovací řečí v me-
náži jest němčina, se proti tomu
rázně ohradili (to je drzost od takového
záložního 32letého kadeta, odmlouvat dvaceti-
letému panu lajtnantkovi); výmluva pak,
že jeden z kedetů neovládá dosta-
tečně „Umgangssprache“, není prý
ospravedlněním, poněvadž dů-
stojník má povinnost naučiti se
německy (česky ovšem umět nemusí), již
z toho důvodu, že týž předpis plati
pro frajtaa a kaprála. Připomínal, že
při plukovním raportu upozorňoval, že v menáži
se musí mluvit výhradně německy
a že názor, že pluk je český, jest omylem; muž-
stvo prý je sice české, ale pluk sám prý jest
„Seiner Majestät k. k. Landwehrinfanterie-Regi-
ment Časlau Nr. 12“. „My neznáme na vojně,
hřímal dále rozohněný pan plukovník, „žádné
Čechy, žádné Slováky, žádné Poláky, my jsme
Rakušané a služební řeč armády jest německá“
(dle povídání pana plukovníka Baara jsou v Ra-
kousku tedy jen Němci — to dosud nikdo ne-
věděl, až na to přišel pan obrst). „Já jsem také
Baar
Časlau
Čecho
Slovák
Polák
Rakušan
Němec
LandwehrinfanterieReg
5
article
„Deutschböhme (to je tedy ten pravý), ale po-
kud nosím císařský kabát, jsem povinen věrně
plnit předpisy a rozkazy J. V.“ Gjako by čeští
záložní důstojníci, mluvící svojí mateřštinou,
byli vlastižrádci, Schönereriáni pak a Wolfiáni
nejvěrnější oporou trůnu Habsburského). „Ka-
det,“ vykládal dál pan plukovník, „je v důstoj-
nické menáži jen trpěn, a musí teprve čekat,
až ho některý pan lajtnant osloví, a ne vykládat
své rozumy, jako to včera jeden udělal; škoda,
že jsem nebyl na to hned včera při stole upo-
zorněn, byl bych něco jiného kadetovi, který
chtěl věsti velké slovo, na místě pověděl.“ Když
p. plukovník pozoroval, že se jeho hulákání nikdo
nebojí a že také nikdo jeho povídání vážně ne-
bere, dodával ke konci přátelský: „Vy přece
iste samí starší pánové (jaká čest pro kadeta,
zvyklého na „štram“ oslovení „Sie Kadett“),
tak máte mít rozum a doufám, že nic podabného
podruhé se již nestane, sice bych byl nucen
proti vám zakročiti těmi nejpřísnějšími prostřed-
ky. Tentokráte od vašeho potrestání upouštím.“
Tím byl raport skončen. Zajímavo jest, že ti,
kteří holobradým lajtnantkem byli jako přísluš-
níci české národnosti uraženi a jimž mělo se
dostati satisfakce, měli býti ještě zavřeni a jen
„milosrdenstvím“ pana „obrsta“ se tak nestalo.
Deutschböhme
Sie Kadett
Ka
6
article
U pana plukovníka Baara neplatí zásada „et al-
tera pars audiatur“, nýbrž osvědčené vojenské
pořekadlo „hubu držet a dál sloužit“; z toho
důvodu a ještě pak z jiného, panu obrstu dobře
asi známého, kadeti-provinilci nebyli slyšeni
o námitkách proti údajům Wolfsbergerovým. Jak
se zdá, byla celá aféra úmyslně vyvolána; mezi
důstojnictvem totiž se šuškalo, že kadet JUC. J.
Jirauch je úřadníkem nějakého „National-
Vereinu“ a toho patrně chtěl užiti poručík
Wolfsberger, aby na sebe upozornil a panu
„obrstovi“ se zavděčil. Plukovníku Baarovi do-
poručujeme, aby tak někdy po obědě trochu si
pročítal vojenské předpisy, z nichž by se po-
učil, že jen „s lužební řelč“ u rak. armády
je německá a že žádná „obcovací řeč“ pro
záložníky určité národnosti mezi sebou neexi-
stuje. O této záležitosti informován byl říšský
a zemský poslanec Maštálka.
Baar
Wolfsbergerův
J Jirauch
Wolfsberger
Maštálek
7
article
— »Německému lidu v Čechách !« Zatím
co všechny kluby českých zemských poslanců
moře české nevůle polévají olejem svého napo-
menutí, dřív než se vůbec ukázaly nějaké
známky bouře, uveřejňují německé listy násle-
dující provolání:
Německému lidu v Čecháchl
Od týdnů již vidíme na všech koutech
koncích Rakouska provozovati promyšlenou
štvanici proti Němcům jakožto výsledek pansla
vistických rejdů. Nyní také německá men-
šina českého sněmu byla odmítnutím svých nej
skromnějších požadavků vyzvána a k obraně
přinucena i dožila se v dnešní schůzi českého
zemského sněmu zjevného a neslýchaného po-
rušení práva i znásilňování proti jednacímu
řádu se strany předsednictva i české většiny.
My doufáme a očekáváme věrné stoupenectví
všech bratří německého kmene v tomto, nám
vnuceném boji za naše nejvyšší národní statky.
chystajíce se další činnost zemskéh
sněmu mařiti a tím uznání a z a ji
štění oprávněného postavení ně-
meckéholidu v Čechácb vydobýti
V Praze, 24. září 1908.
Němec
Čechy
Rakousko
Praha
8
article
Němečtí poslanci českého
zemského sněmu.
Německá infamie měla opravdu zapotřebí
jediného slova k vyvršení své pósy: »pansla-
vistických rejdů«. Když kašperskohorští
ožralci, cestáři, šenkýři a propuštění trestanci
přepadnou českou besedu, vymlátí a vyplení ji,
když vnikají do bytů českých úřadníků a lékár-
níků za noční doby, aby tu popustili svému
vandalskému chtíči uzdu — jsou to pansdla-
vistické rejdy. Když v Karlových Varech
rozběsněná renegátská chasa demoluje tamní be-
sedu, jenom proto, že se za jejími zdmi koná
česká schůze, když v Úsově rozumem pominulý
dav rozbourá českou školu jenom proto, že exi-
stuje a že se do ní koná hojný zápis českých
dětí — jsou to panslavistické rejdy.
V pořádku by bylo, kdyby slavně úřady byly
dopustily pobití české menšiny kašperskohorské
do posledního Čecha za jedinou noc podle přání
a návodu Schreiterů a Taschků, kdyby byly
nařídili kanonádu proti Sušici za to, že si ne-
dala líbit triumfální průvod německých vítězů
středem města. Že se Sušice vzchopila k odvetě
za Kašperské Hory, že Lublaň vzala revanš za
Ptuj, zkrátka, že Slované v Rakousku nenasta-
stavují druhou tvář, když na jednu dostali ně-
mecký políček, nýbrž konečně také rány vra-
cejí — to jsou panslavské rejdy. Jestliže
většina zemského sněmu před německým ko-
mandem nepadne na břich a nepostaví si do
týla svého nohu Stranského, Herolda anebo
Wolfa, že se brání proti plemenné drzosti německé,
kteráž zvůlí menšiny a jejím terrorem, revolvero-
vou taktikou vyděračství zmajorisova ti
chce většinu a tím uvésti ad ab sur-
dumvšechenparlamentarismus, to
je »zjevným porušením práva« se strany Čechů . ..
Čecho
Taschka
Slovan
Wolf
Karlová Vary
Úsov
Sušice
kašperský Hora
Lublaň
Ptuj
Rakousko
9
article
Což kdybychom na »panslávské rejdy« něme-
ckého provolání odpověděli »spiknutím velko-
německým« ?! Což kdybychom docela v duchu
německých velkodenunciantů, kteří se podepsali
»Die deutschen Abgeordneten des böhmischen
Landtages« řekli: Vám Němcům v Ra-
kousku zdá se, že ty jisté staré
oči, jichž zavření se dočkati nemů-
žete, nějak se kaliti počínají,a
proto mínite, že nastal čas. na
všech koncích a koutech Rakouska
způsobiti vzbouření a vzájemný
masakr, aby zavdána byla akutní pří-
čina k uskutečnění vašeho line-
ckého programu o přenešení říš-
ských mezníků do vnitř Rakouska,
jak si to na valných hromadá ch
svých Bundů za předsednictví týchž
kašpersko-horských štváčů Ta sch ků
a Schreinerů s velkoněmeckými
emisaři navzájem přislibujete !?..
Proto hezky pomalu s panslávskými rejdy páni
Němci !
— Podle zpráv německých listů svoláni
jsou čeští a němečtí vůdcové stran zemského
sněmu na sobotu do Vídně k bar. Beckovi,
který prý hodlá prostředkovati mezi oběma stra-
nami a způsobiti v otázce německého aktuára
kompromis. K této schůzi pozval prý bar. Beck
vůdce obou stran telefonicky z Pešti. Podaří-li
prý se toto zprostředkování Beckovo, vydá se
příštího týdne na cestu do Prahy.
— Tajná agenda poštovního sekretáře.
Němec
Schreiner
Beck
Beckův
Rakousko
Vídeň
Pešť
Praha
10
article
Důvěrník vůdce Němců v Čechách, dra. Eppin-
gra, známý sekretář zdejšího c. k. poštovního
ředitelství Schwarzer (Všeněmec), aby ne-
měl z dřívějšího oddělení XI. ke štváči Schmid-
tovi z Bergenholdů (rada) a k nepříteli všeho
českého Nemetzi (vrchní rada) příliš daleko, má
v oddělení IX. a) pro sebe vyhražený pokoj,
kde se uzavírá, tak že nikdo z úřadnictva, nikdo
z oddělení, ba snad ani z praesidia neví, co
tam dělá. Všeobecně je známo, že má na sta-
rosti velmi důležitou práci, kterou musí vyko-
návati v úplné samotě, aby nebyl prý vy-
rušován?! Že je to asi práce čistě nár odní
a zvláště protičeská, označují různé mo-
menty: 1. Schwarzra navštěvují a s ním po
chodbách se procházejí, živě hovoříce, osobnosti
politicky činné a známí Všeněmci. Jen ti
mají k němu přístup. Schwarzer stále běhá
k Schmidtovi a Nemetzi, Schmidt k Schwarz-
rovi každou chvíli. 2. Na chodbách byl viděn,
že chytá české noviny a snad i česky praco-
vané akty. Snad pracuje něm. poslancům odpo-
vědi na novinářské protiněmecké články. Má
krátce agendu tajnou. Praesidium snad ani
neví, co se v pokoji Schwarzrově děje. Na
protičeské agitace a štvaní dostane sekretář osvo-
bození od vlastní služby a uzamkne se
jako alchymista. Kdyby i pumy robil, ředitelství
nebude věděti ničeho, vyčkává patrně, až samo
vyletí do povětří.
— Poslanec Ed. Strache v dnešní »Bo-
hemii« rozvádí německé o so čení Če-
Němec
Schwarzer
Schmid
Schmidt
Nemetzi
Schwarz
Ed
Čechy
Bo
Bergenhold