1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 303. ze dne 2. listopadu 1900.
2
article
Různě zprávy.
Různě zprávy.
= Pomník básníku Zorillovi postaven těchto
dnů ve Valladolidu. Jest dílem sochaře Aurelia Ro-
drigueza Carretera, jenž znázornil básníka stojícího,
jakoby recitoval verše. U nohou jeho sedí bohyně
poesie, naslouchajíc jeho přednesu. Nápis zní prostě
»Al poeta Zorilla«. Nad nápisem nalezá se znak
Valladolidu, rodiště básníkova. Nápis na zadní straně
oznamuje, že pomník pořízen z národní sbírky,
uspořádané madridským »Atheneem«. Na přední
straně podstavce nalezají se ještě tituly tří nejslav-
nějších jeho děl: »Zpěvy troubaduora«, »Granada«a
»Don Juan Tenorio«, kteréžto drama bude provedeno
v brzku také na Národním divadle. Pomník obklo-
puje elegantní mříž, zdobená lyrou a vavřínem.
= Vznešený šejdíř. Z Říma se oznamuje:
Neapol má svoji specialitu. Provádíť se tu občas
důkaz, že vysoké tituly nejsou nijakou zárukou po-
čestnosti. Tentokráte jde o provincionálního radu Ru-
binaccia, kterýž se náhodou dozvěděl, že jakás dáma
jest tajně zasnoubena se setníkem, jenž byl odsouzen
na dva měsíce na pevnost. Odebral se k dámě a
slíbil jí, že se přičiní o to, aby uvězněný byl osvo-
bozen. Zná prý pobočníka velitele divise a s penězy
lze prý mnoho dokázat. Několik dní po té přišel
commendatore, provincionální rada Rubinaccia, k dámě
a oznámil jí, že pobočník minulé noci značnou sumu
vydal, k jejímuž uhražení chybí mu ještě 500 lir.
Zorilla
Aurelio
Carreter
Al
poet
Tenorio
Valladolid
Granada
Řím
Neapol
národní divadlo
Rubinaccia
3
article
Půjčil mu prý tudíž 300 lir, jakož prý dokazuje
kvitance, již předložil a žádal, aby tudíž dáma po-
skytla ještě dalších 200 lir, načež prý vděčný po-
bočník jejího snoubence osvobodí. — Dáma uji
šťovala, že tolik peněz nemá. » Ale musíte
předce míti šperky, šaty nebo prádlo, jež možno za-
stavit,« odpověděl pan rada a odešel mrzutě. Dáma
zatím nedovedla mlčet a tak dozvěděl se i pobočník
Bulgarini o pěkné roli, již mu rada přidělil, a od-
hodlal se s několika přátely, že podvodníka chytí.
Dáma napsala výtečníku dopis, v němž jej zvala,
aby si přišel pro oněch 200 lir. Rada přišel, a byl
při své rozmluvě podle receptu ze staré komedie vy-
slechnut dvěma skrytými svědky, kteří se na dané
znamení objevili. Rada klesl na kolena, chvěl se
prosil, ale vše nadarmo. Musil podepsati revers, jímž
odvolal veškeré podezřívání pobočníka Bulgarinia.
rada
Bulgarin
Bulgarinio
4
article
Večer objevilo se toto prohlášení v novinách a škandál
byl hotov. Nejkrásnější při tom všem však jest, že
pan rada odepřel vzdáti se svého poslaneckého, man-
dátu, vymlouvaje se, že prý se stal obětí přepadení.
= Kradl peníze pro advokáty. Emil Meyer,
21letý, z Williamsburgu, New York, potřeboval nutně
peněz. Byl totiž žalován pro nepořádné chovánía
hledal schopného advokáta, který by jej obhajoval a
k tomu účelu potřeboval peněz. A to byl pro něho
kámen úrazu, neboť kde měl peníze sehnati? Tu na-
padla jej »šťastná« myšlenka — malá loupež a bude
zpomoženo. Z té příciny vplížil se do bytu Henrya
Muffa na Humboldt streetu a odcizil 144 dol. Za ty
peníze mohl si již opatřiti dobrého advokáta, na ne-
štěstí byl však dopaden. — »Potřeboval jsem peněz
pro advokáta,« naříkal nebožák, když byl předveden
před soudce Lemona. — »V tom vám již pomůžeme,
pravil soudce suše, »a advokáta dostanete zadarmo.
Na to odkázal Meyera pod zárukou 1000 dol. k dal
šímu procesu.
rada
Meyer
Muff
Humboldt
Lemon
Williamsburg
New York
5
article
= Král Leopold belgický a pařížský
policajt. Z Paříže se oznamuje: Král belgický Leo-
pold byl by býval těchto dnů málem zapsán poli-
cajtem. Podnikl pokusnou jízdu s automobilou po
Paříži a okolí a byl výsledky tak nadšen, že si hodlá
pro svůj dvůr poříditi několik takovýchto povozů.
Mimo jiné koupil krásný motorový vůz o 12 koň-
ských silách a prostorný omnibus. Při jedné z těchto
cest přihodilo se králi ono šprýmovné dobrodružství.
Po návštěvě výstavy podnikl král Leopold vyjížďku
automobilou do lesíka boulogneského. Řidič motoru
Charron ujížděl rychlostí 50 kilometrů za hodinu.
Pojednou zavolal policista na společnost a nařídil,
aby zastavili, poněvadž značně překročili dovolenou
rychlost. Vzal svůj zápisník a chtěl zapsati jmena
vinníků. Tu naklonil se Charron s povozu a poše-
ptal mu: »Král belgický«. — Policajt všecek zmaten
strhl čapku s hlavy, zastrčil rychle zápisník a uctivě
vyzval krále a jeho průvodčí, aby v jízdě pokračo-
vali. — Také president Loubet, jak se zdá, stal se
milovníkem tohoto moderního voziva. Vyslovil přání.
podniknouti vyjížďku na automobilu, jež bude bez-
pochyby konána v lesíku vincennesském.
Leopold
Loubet
Paříž
Charron
6
article
= Proces pro zašantročení obrazu. Z Říma
se oznamuje o procesu proti knížeti Chigi, o němž
jsme přinesli již telegrafickou zprávu, ještě následu-
jící: Bývalý ministr osvěty Baccelli obvinil knížete,
že prodal Madonnu Boticelliovu ze své soukromé
galerie do ciziny, čímž se prohřešil proti známému
zákonu Paccovu, dle něhož umělecká díla nemají
býti prodávána do ciziny bez svolení vlády. Kníže
Chigi obešel tento zákon tím, že ohlásil prodej obrazu
a udal jmeno kupce, bydlícího v Římě. Když úřady
14 dnů potom chtěly zjistit, nalezá-li se obraz Bati-
celliův v bytě kupcově, byli kupec i obraz ti tam.
Pravilo se, že kníže při tomto prodeji vydělal 315.000
lir. Ministr Baccelli podal žalobu a minulého týdne
byl proces projednáván. Obžalováni byli kníže Chigi
a tři agenti. Proces byl zajímavý se stanoviska práv-
nického i umělecko-historického, neboť obhájce kní-
žete Chigia nejen popírá platnost zákona Paccova.
nýbrž dovolávaje se svědectví několika uměleckých
kritiků, snažil se snížiti cenu obrazu Boticellia, aby
přestupek zdál se býti lehčím. Žádal, aby vláda ne-
dala se mýliti vysokou cenou, za niž byl obraz pro-
dán, neboť jde prý tu jen o ztřeštěný nápad mono-
mana, poblázněného po Boticcellim. Ale lesť obháj-
cova byla marna. Kníže Chigi a agent Desprez od-
souzeni, jak jsme již oznámili, zaplatit 315.000 lir,
jakož i náklad řízení trestního. Bude tudíž kníže
Chigi nejen musit vrátit kupní cenu, ale mimo to
doplatit ještě pěknou sumičku ze svého.
Boticelliův
Chigi
Baťa
Baccelli
Boticellius
Desprez
Řím
Chigi
Paccovo
7
article
= Z nešťastné lásky. V Guverneur hospitale
v New Yorku zemřela v úterý 20letá Annie Laduska,
která v pondělí večer požila v sebevražedném úmyslu
jedu; učinila tak z nešťastné lásky, poněvadž ji mla-
dík, který jí byl slíbil manželství, opustil. Jak paní
Salkowičová, u které byla dívka jako služka zaměst-
nána, udala, svěřila se jí Anna, že jakýs mladý muž
z Brooklyna jí slíbil manželství, později však ji opu-
stil, poněvadž neměla peněz. Jemu šlo o to, aby vy
ženil peníze, by si mohl zaříditi obchod. A nebohá
Annie peněz neměla a proto ji opustil.
=O universitách lidových. Z Paříže se
nám oznamuje: Tento týden byla otevřena lidová
Annie Laduska
Salkowičová
Anna
Annie
New York
Paříž
univerzita lidový
8
article
universita v Levallois. Člen akademie věd a umění
pan Monod pronesl krásnou řeč, jíž předeslal násle-
dující předmluvu: »To, co my chceme všichni a co
hledáme v těchto dílech společenského souladu jest,
abychom dali co možná největšímu počtu mužů,
zároveň s bezpečností obživy, co nejvíce vzdělánía
svobodné vůle, to jest nahradili pozvolna placenou
práci prací vzájemnou, abychom takto přetvořili
třídní boj, tak jako spory národní smírčími soudy.
Jedním slovem, a což nejvíce znamená, my chceme
náhradou dáti za morálku egoistickou, která na nic
jiného nemyslí než na sebezdokonalení, morálku alt-
ruistickou, jejíž snahou jest, počtu co možno největ-
šímu zajistiti co nejvíce štěstí a spravedlnosti. Li-
dové university mohou dle mého zdání v nejširší
míře působiti k uskutečnění této touhy každého
moderního ducha. Toto jest program, který devate-
nácté století odkazuje dvacátému.
= Hrůzy moře. Z Londýna se oznamuje:
Anglický poštovní parník »Trent«, jenž těchto dnů
přistál v Southamptonu, přivezl s sebou zbylé muž-
stvo z anglické barky »Primera«, jež v srpnu na ši-
rém moři shořela. Nešťastníci přestáli hrozné útrapy.
»Primera« vyplula s nákladem uhlí a zboží dne 31.
května z Londýna do Velrybí zátoky na jižním po-
břeží Afriky. Až do 4. srpna byla plavba přízniva.
Toho dne vzňalo se uhlí, záklopky lodních otvorů
vyraženy vybuchnuvšími plyny a přese všecko na-
máhání mužstva nemohl být požár uhašen. Veškeré
mužstvo musilo opustit loď na dvou članech. Pro
nešťastníky nastala nyní doba dlouhých útrap. Po
24 dny byli zmítáni na moři a pomoc přišla teprve
pak, když byli blízci smrti. Mužstvo jednoho člunu
přijato bylo ruskou barkou »Monterosa«. Nešťastníci
byli již čtyři dny bez vody a úplně vysíleni mar-
ným namaháním, dostati se k ostrovu Sv. Heleny.
Monod
Hrůza
Helena
Londýn
Trent
Southampton
Afrika
akademie věda
9
article
»Monterosa« dopravila je dne 2.šíjna na Barbados,
kdež jeden z plavců zemřel následkem vysílení.
Druhý člun dostal se dne 30. srpna do Ascensionu
a také jeho mužstvo musilo přestát hrozné útrapy.
V Bridgetownu na Barbadosu pohádal se jeden ze
zachráněných plavců s několika vojáky pluku lein-
sterškého a byl zbit tak surově, že zemřel. Útočník
byl zatčen. Když zachránění přibyli do Southamp-
tonu, byli pohostěni společností pro plavce ztrosko-
taných lodí, načež posláni do Londýna.
= Osudný telegram. Z Chicaga se ozna-
muje: Ve svém bytě na Wabash avenue zastřelila
se paní Filipína Hardyová, manželka bývalého ob-
chodníka v Londýně. Z nalezených dopisů vychází
na jevo, že se nešťastná paní zastřelila v domnění,
že její manžel, s kterým se před nedávnem pohá-
dala, spáchal v New Yorku sebevraždu. V této do-
mněnce utvrdil ji hlavně telegram, který krátce před
tím dostala. Později se zjistilo, že telegram byl pod-
vržený a byl zaslán na podnět jejího manžela. Hardy
přišel totiž později do umrlčí komory a vypravoval
policii, že se z Chicaga vůbec ani nevzdálil. — Te-
legram dal odeslati z New Yorku, poněvadž doslechl,
že jeho manželka vyzvedla si zatykače na něhoa
na jakous paní. Aby se soudní proceduře vyhnul,
dal odeslati telegram v naději, že manželka, když se
doví o jeho smrti, žádných dalších kroků proti němu
nepodnikne.
— 232 —
Hardyová
Hardy
Barbados
Ascension
Londýn
Chicago
New York
10
article
Chouani zdvihli hlavy své, spatřili ve vzduchu oči,
jež zářily jako hvězdy a dali se na útěk. Slečna de Ver-
neuil seskočila do kuchyně, pospíšila k d'Orgemontovi,
odtáhla jej tak prudce od ohně, že provaz, kterým byl
přivázán k háku, se přetrhl; pak přeřízla svojí dýkou
provazy, jimiž byl spoután. Když osvobozený lakomec
povstal, první výraz, který se na jeho tváři zjevil, byl
bolestný, avšak sardonický smích.
— Běžte, jen běžte k jabloni, Iupiči ! . . . zvolal.
Oho! nyní jsem je obalamutil již po druhé; po třetí mne
už nedostanou.
V tom okamžiku se ozval venku ženský hlas:
— Duch! duch! volala paní du Gua. Pitomci, to
jest ona. Tisíc tolarů tomu, kdo mi přinese hlavu této
děvky!
Slečna de Verneuil zbledla; avšak lakomec se usmál;
ujav ji za ruku, stáhl ji pod plášť krbu; nechtěje pak
za sebou zanechati stopy, kudy odešel, vedl ji tak, aby
nerozmetal ohně, kterýž zabíral místa jen po skrovnu;
pak stiskl péro, litinová plotna se zvedla a když společní
jich nepřátelé se vrátili do sklepení, byla již těžká závora
jich úkrytu beze všeho hřmotu za nimi zapadla. Nyní
také pochopila Pařížanka účel křečovitých pohybů, jež
dříve viděla nešťastného bankéře dělati.
— Vidíte, madame, zvolal Marche--Terre, duch od-
nesl modrého s sebou ...
Zděšení chouanů bylo asi veliké; nebo po těchto
slovech následovalo ticho tak hluboké, že d'Orgemonta
jeho společnice slyšeli, kterak chouani tichým hlasem se
modlili:
— Ave, sancta Anna Auriaca gratia, plena, Dominu
tecum atd.
jít Vera
jít Verneuil
March
Auriaco
Domin
paní jít Gua
12
article
— Víš, proč ti to říkám. Někteří tvrdí, že máš rád
mest a tolárky; ale tu nejde o to, abys ze všeho vy-
mačkával jen zisk, zde musíš být jenom náš.
— S dovolením, pane Marche--Terre, mest a tolárky
jsou dvě dobré věci, které nejsou na závadu spasení.
— Vyvede-li strýc nějakou nejapnost, pravil Pille-
Miche, učiní tak jen z nejapnosti.
— Ať se neštěstí stane jakkoli, zvolal Marche-á-
Terre hlasem, jehož hlaholem se chvěla klenba sklepa,
mně neujde. Tys mi za něho zodpovědným, dodal obra-
ceje se k Pille-Michovi; dopustí-li se chyby, chytímtě
za podšívku tvé kozí kůže.
— Ale račte dovolit, pane Marche--Terre, namítl
Galope-Chopine, nepřihodilo se vám často, že jste pova-
žoval protichouany za chouany?
— Jen ať tobě se to víckráte nepřihodí, příteli!
odvětil Marche--Terre suše, nebo tě rozříznu na dva
kusy jako řepu. Pokud na posly Garsovy, budou opatřeni
jeho rukavičkou. Ale od oné události v la Vivetire při-
píná k ní velká Garce ještě zelenou stužku.
Pille-Miche rýpl svého soudruha zhurta do boku a
ukázal na d'Orgemonta, kterýž se tvářil, jakoby spal; ale
Marche--Terre a Pille-Miche věděli ze zkušenosti, že ještě
nikdo nedřímal u jejich ohniště; ačkoli pak poslední
slova byla pronesena šeptem, mohl jim přece týraný muž
rozuměti: proto jej všichni chouani na okamžik pozoro-
vali, mysleli však, že bez pochyby strach jej zbavil
smyslů. Na pokyn Marche--Terra stáhl Pille-Miche d'Or-
gemontovi rychle s nohou střevíce a punčochy, Měne-a-
Bien a Galope-Chopine se ho chopili a donesli jej k ohni;
po té vzal Marche--Terre jeden z provazů, jimiž bylo
svázáno chvojí a přivázal nohy lakomcovy na hák pro
March
Terre
hlas
Chopin
Mich
Orgemont
Micha
le Vivetire
Marche
PilleMiche d ' Or
Marchá
March- Terre
PilleMiche