1
masthead
V Praze, v pátek dne 2. listopadu.
Praha
2
masthead
K číslu 303.
Čislo v Praze za 29
a ua venkově za 3
Praha
3
article
Na »Národní Listve
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80
Praha
4
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Pan Menger promluvil.
Z Vídně, 2. listopadu. Kde mluvil p
dr. Körber o politice, tam nemohl mlčeti p.
dr. Menger. Pročež na sjezdu rakouských
průmyslníků pokládal za nezbytno vykládati
své rozumy. Kandidáti poslanečtí musejí prý
býti ochotni fedrovati dělnost parlamentu,
ovšem vyjímaje případ znásil-
nění. Tato výhrada je otevřením zadních
dvířek pro německou obstrukci.
»Arbeiterzeitung« tento hovor
p. dra. Maxa Mengra podrobuje zevrubné
kritice, ze které vyjímáme: Podle německé
theorie tedy vydaní jazykových vy-
nosů bylo násilím, jejich zru-
šení nikoli.
Německá obstrukce byla odůvod-
něna, česká musí býti pranýřována.
Kdo pak má rozhodnouti, je-li nějaké opa-
tření násilným? Národní odpůrce zajisté
nikoli. Pan dr. Menger by zajisté oči vy-
valil, kdyby se bylo Němcům doporučilo,
aby o rázu jazykových výnosů byli tázáni —
Čechové. Postižení snad tedy? Avšak Če-
chové považují naprosté zrušení jazykových
výnosů také za násilí na svém právu a pan
dr. Körber musil by tudíž jejich obstrukci
pokládati logicky za oprávněnou, k čemuž
asi ochoty u něho nebude valně. Kdo tedy
má rozhodnouti?
Či snad nějaký soudní dvůr, je-
muž bude příslušeti právo činiti usnesení
je-li obstrukce nějaká oprávněna čili nic.
Veškerý hovor o obstrukci, o možnosti zma-
řiti ji, appell na dělnost parlamentu a na-
lehání na isolování Čechů — to vše
jsou vyložené nesmyslnosti. Je-
nom jeden je prostředek aby se obstrukce
zmařila: vládnouti tak, aby obstrukce nevzni-
kala. Mínění to není nesplnitelným, jakse
Menger
Körber
doktor
Maxa Mengr
Němec
Čecho
Vídeň
5
article
myslí — záleží v tom, aby se vůdcové
státní zařídili tak, že by žádný národ v Ra-
kousku nepokládal se odstrčeným a aby se
nestala opatření, která by některý národ po-
kořovala a dráždila. Nedělati chyby — v tom
je tajemství.
Doznáváme, že po chybách Badenových
bylo těžko uvésti věci zase na pravé koleje,
ježto zkonejšením Němců musilo se způso-
biti pokoření Čechů. Ale porovnati se s Čechy
je pořád ještě neskonale snazší nežli je —
jak chtějí epigoni starých centralistů — při-
tlačiti ke zdi tak, aby dobrovolně uči-
nili pokání. Pan dr. Körber spolehá pa-
trně na báječnou dělnost majority, avšak
záhy pozná, že účty nesouhlasí. Od
zrušení jazykových výnosů pravíme neustále:
Situaci mohou zachrániti jen Němci, avšak
pochybujeme, že toho dovedou, neboť také
jim brání slepý chauvinismus býti rozmysl-
nými a na věci se dívati realisticky !
Badenův
Němec
Čecho
doktor
Körber
Čechy
6
article
Z Anglie.
Z Anglie.
Z Londýna, 2. listopadu. Nový mi-
nistr zahraničních záležitostí Lansdow ne
není časopisy hlavního města vítán valně pří-
znivě, naopak studeně, ba nepřátelsky. »Times«
a »Morningpost« těší se, že Salisbur
bude přece skutečným ministrem zahra-
ničních záležitostí. »Standard« naproti tomu
praví, že svěření důležitého portefeuillu za-
hraničného ministerstva Lansdowneovi je
národním neštěstím. Musil-li již Sa-
lisbury odstoupiti, nesměl se nikdy státi
Lansdowne jeho nástupcem.
»Daily Mail« praví, že ohláška o jme-
nování Lansdownea ministrem zahraničních
záležitostí způsobí v celé zemi úž as, n e-li
poplach, protože se svěřuje důležitý úřad
neschopné osobě, jakou je dosavadní ministr
vojenství. »Daily News« píší: Není žádné
Musil
Anglie
Londýn
Salisbur
Daily Maila
Daily News
7
article
Předpla cení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
8
article
příčiny, býti překvapenu. Dokud Salisbury je
v čele vlády, nezáleží na tom valně,
kdo je ministrem zahraničních záležitostí. Je
ostatně potěšitelno, že ministrem zahranič-
ních záležitostí nestal se Chamberlain.
Chamberlain
Salisbury
9
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z Londýna, 1. listopadu. (C. - B.) Státní
podsekretář války Wyndham měl v Do-
veru řeč, ve kteréž — mluvě o uznané po-
třebě vojenských oprav — mimo jiné pravil:
Na evropské pevnině bylo často tvrzeno, že
Angličané, kteří si vědomi jsou svých po-
vinností k říši, projevují nové, legitimním
snahám evropských mocí nepřátelské smy-
šlení. Avšak tomu tak není. Duch, který nás
ovládá, vyhovuje velkodušné snaze (i)
seznati, který z pokročilých národů světa
by nejlépe dovedl vykonati příslušně mu po-
vinnosti oproti zemím, které se ještě v bar-
barském nebo polovzdělaném stavu nalezají.
Z Říma, 1. listopadu. (C.-B.) »Agenzia
Stefani« oznamuje: Koncem měsíce svolá
papež konsistorium, ve kterémž ale jenom
polovina biskupů bude jmenována. V dru-
hém, pozdějším konsistoriu, bude pak jme-
nováno 6 Italů a 5 cizinců kardinály.
Wyndham
Angličan
Stefan
Londýn
Řím
Ital
10
article
Boje v Číně.
Boje v Číně.
Z Londýna, 1. listopadu. Telegram ze
Šanchaje ze dne 31. října večer oznamuje:
Čínské časopisy oznamují, že je naprosto
neznámo, kde prine Tuan tou do-
bou mešká. Ví prý se jenom, že není ani
v Sinanu ani v Tunkvanu. Považuje se za
pravdě podobné, že princ Tuan na útěk
se dal, aby ušel trestu, jehož se
velmoci domáhají. Správa dvorských zá-
ležitostí spočívá nyní v rukou mandarinů Van-
venšaa, Chaošuchiaa a Luchuanlia. Oba posléz
jmenovaní hodnostové jsou prý známými přáteli
cizinců.
Čína
Londýn
Sinan
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
»U tří svatých.«
Stará Proškodilka jde domů. Vařila na bo-
hatých křtinách ve vzdálenější vesníci a jak na
křtinách již bývá, přes tu chvilku jen tak
»ulízla« si rosoličky.
Již je hezky na večer, sluníčko nabírá do
mlh nad lesy a Proškodilka má dobré dvě ho-
diny cesty domů. Ale což, Proškodilka se ne-
bojí ani samého »lucipera«; svítilnu má s sebou
a kuráže plnou plachtu, tož si nadejde takhle
přes pole pěšinkami.
sontba žao
Proškodilka tedy jde »pěšinkami«: s meze
na mez, někde přes pole a jinde přes louku,
také přes potůček, ale pořád rovinou.
Večerní soumrak již se rozložil nad kraji-
nou, je skoro tma — Proškodilka už nevidí,
kde je mez a kde pole; rozsvítila si tedy sví-
tilnu a jde dále.
Proškodilka už je cestou všecka znavena,
nohy sotva vleče, podle únavy již by měla býti
doma — a není — kdepak! Proškodilka s výšky
svítí na nejbližší okolí — nic známého.
To je asi tmou — po tmě jako ve věrteli
za věrtelem hned je tmy jako hradních valů.
Ale Proškodilka slyší štěkat psy a kde
jsou psi, tam jistě je vesnice.
Najednou jako když Proškodilku do ouhra-
bečnice chytí: stojí před zídkou. Rány kovář-
činy ! Tuhle je strom k nepřehlédnutí — tuhle
druhý — lípy. Proškodilka to všecko ke předu
obchází a svítí si na zídku. Udeří se do hlavy,
na zídce jsou sochy — tři — Panenko Maria
To je jistě »U. tří svatých«, jež zná jenom
podle doslechu.
Odtud domů má skoro půl třetí hodiny
cesty
Zbloudila. Dala se po »pěšinkách« a zašla
na opačnou stranu.
Proškodilka
Panenka
Marius ten
12
article
Proškodilka chvíli tak stojí dívajíc se na
sousoší tří svatých na jednom podstavci, svítil-
nou svítí do výšky: svatí jsou již neznatelní
čas a nepohody rozhlodaly měkký pískovec.
Proškodilka stojí tu jako fošna u cesty za-
tlučená, teprv po chvilce si vzpomněla, žeje
na posvátném místě, a dělá kříž.
Staleté, mohutné lípy šumí nad sousoším,
vlhký chlad podzimní vniká do těla a na neb
prokmitává jen málo hvězdiček.
Snie
Proškodilku najednou přepadá těžká mysl.
Je zde kraj světa od domova vzdálena — snad
už je půlnoc a — pro Krista Ježíše: vždyť je
dnes Všech Svatých, noc dušičková! A dušičky
jsou dušičky a za hrobem je dosud nikdo ne-
přezkoumal. Proškodilka sedí u paty podstavce
a najednou bleskem hlavou jí šlehají pověsti,
které zde »U tří svatých« mají své výcho-
diště. Proškodilka bystře vyskočí, aby co nej-
dříve byla odtud, šťouchla do svítilny a svítilna
s řinkotem sletěla s vysokého břehu do kamen-
nitého příkopu, uhasla a rozbila se.
Proškodilku jako když kamením po všech
údech přemele; vytřeštěným okem hledí do tmy,
hledí a hledí a oko pomalu tmě uvyká. Pro-
škodilka se obrací a v hrdle zadrhl se jí výkřik
a ona těžce dopadajíc opírá se o kmen lípy. Ke
»třem svatým« blíží se dlouhý průvod — vy-
soké, černé postavy jdou v řadě dvojstupem
každá vede za ručičku bílé robě.
Krist Ježíš
13
article
Proškodilku jako když polenem po hlavě
třeskne a do prsou nůž jí vrazí — čelem šlehl
jí krvavý blesk a jako dýka k srdci se zabodl;
to jdou v průvodě bílé, nevinné dušičky ubohých
robátek, kteréž zločinným přičiněním před časem
ons
na onen svět poslány byly.
Jdou drobounké jejich postavičky a po
zemi cupou a matky jejich jdou s nimi a každá
za ručičku vede své robátko. Nesmí a nemůže
na ruce ho něsti, když zlovolně život jeho od
srdce svého utrhla. — Vinou černé a hořem
vytáhlé jsou postavy matek; jdou po stranách
a bílá robátka pospolu středem a temný, du-
šený nářek matek prochvívá tmu noční. —
Průvod jde a vyvíjí se z černé, širé vodní hla-
diny. Napřed jde několik robátek samotných —
ta jdou dnes v noci dušičkové pro neblahé
matky své.
Proškodilce se zdá, že také pro ni běží
robátko — ona chce křičet, chce utéci, ale
hlas je v hrdle zadrhnut a nohy v kámen
vbity — těžká rána zaduněla na zemi a tělo
její s rachotem se svalilo do kamenitého příkopu.
A bylo ticho kolem, ticho temné a teskné;
dlouhý průvod černých, vytáhlých postatí, ve-
doucích drobná, bílá robátka, stanul jako utat
a jen temný, hluboký a teskný šum vanul nocí
dušičkovou.
14
article
Ráno z hustých těžkých mlh vybělal se
Ráno z hustých těžkých mlh vybělal se
den Dušiček.
leg Zde na nevysokém návršíčku nad silnicí
vypíná se oprýskalé a nepohodami smyté sou-
soší tří svatých; dvě mohutné lípy klenou nad
ním prořídlé koruny své a podál v širém okruhu
černá se vysoký les. V klínu lesa třpytí se a
leskne široká hladina rybníka, proťatá středem
silnicí, jejíž okraje vroubí dvě řady vysokých,
štíhlých topolů.
Jim u paty po obou stranách silnice ostře
bělají se dvě řady obílených, kamenných sloupků,
postavených zde k ochraně, aby nikdo do ryb-
níka nespadl.
Z povzdálí zdá se, jakoby vysoké topoly
kameny za ručičku vedly.
Lidé, z rána o Dusičkách po silnici jdoucí,
nalezli v příkopě »U tří svatých« zle potlu-
čenou a polomrtvou Proškodilku.
Odvezli ji domů. A když se jí po čase někdo
tázal, kterak přišla ke »třem svatým« a ke
svému zranění, tu zamyšlena odpovídala vždycky
stoině: » To ty dušičky. !«
BIlÝ Jan.
Jim
Bilá
Jan