ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 66337230-661b-11dc-90c1-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 36, org 5, person 26, work 1
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 22. srpna 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 23.1
4 article
Na rauní a odpol. listy P přilohami (. Naněný Obsor“ ve středu a. „Litorárni Hlidka v pátek) přadelácí se: Praze v alministraci . . . . 2 K —h na čtvit leta . . . . . 6 K — s dvejí donáškou Ba měisíe na čtvt leta . . . . . 7 K 50 m uřste . . . . . . 2 K 30 Poštou: a nžsíe
Praha Litorárni Hlidek
5 article
na pkaí
6 article
ntrri. . . . . s dvají zásilkou K so na měsí na čtvrs leta kl
7 article Carův pobyt ve Francii.
Carův pobyt ve Francii. Největší snad překvapení způsobila zpráva o francouzské návštěvě carově ve Vídni, ač ani listy pařížské nikterak nezamlčují, že ještě 19. t. m. do 10. hodiny večerní mimo mini- sterstvo zahraničné nikdo ve Francii nemě tušení, že car přijal pozvání presidenta r publiky Loubeta a že tentokráte navštíví i se svou choti Francii k několikadennímu po- bytu. Kde jaký německý lístek od Dunaje až po Vltavu snaží se zaplašiti patrně hluboko sahající dojem oznámené události, a čím ne- utěšenější byly v poslední době zvěsti z kruhů trojspolkových, počínaje známěnitým návrhem nového celního tarifu německého a konče hlídkováním válečných lodí na pobřeží al bánském, tím více napíná časopisectvo vzpo menuté své rozladěné čivy, aby na zkřivené tváři vyloudilo nucený úsměšek.
Carův Francie Vídeň Dunaj Vltava
8 article
Vnitřní neurovnané poměry francouzské tvoří ve výkladech jejich jedno východisko- státní pokladna ruská druhé, a mezi těmitc dvěma metami otloukají si své arijské i ne- arijské mozkovice, jen aby čtenář se do- mníval, že neměli ve Vídni nikdy šťastnější hodinky nad tutol Nynější ministerstvo francouzské prý dle těchto listů ještě do nedávna bylo v nemi losti u cara, ale nyní má před volbami, rádo by se zaskvělo v přízni carské před lidem francouzským, a tak vydají se čarští man- želé do Francie, aby zachránili totéž mini- sterstvo a téhož presidenta republiky, kteří doposud rozrušovali armádu francouzskou pronásledovali opravdové a upřímné stou pence alliance rusko-francouzské. Avšak ví- deňští novináři zapomínají, že Rusové po všecku dobu svého spojenectví nikdy neza- sahovali do vnitřních záležitostí národa fran- couzského a že s bezvadnou přesností se chovali k representantům moci francouzské A tak i tentokráte marně se namáhají, aby oslabili účinek události, kteráž na novo po tvrzuje jednu ze základních pravd souvěké mezinárodní situace, že spolek rusko fran couzský spočívá na společenství zájmů dvou velikých národů a nikoliv na choutkác politiky osobní
Rus Vídeň Francie Ruska
9 article
Bylo by zajisté i listům vídeňským pro spěšno, kdyby přemýšlely o bezvadných for mách vzájemného poměru velmocí dvojspol- kových a přičinily se, aby stejně šetrněse chovaly k sobě, pokud se týká poměrů vnitř ních, i ony trojspolkové mocností, o nichž — bohužel — nejednou kolovaly pověst dosti odchylné. Nynější návštěva carova líší se od po- slední návštěvy v r. 1896 hlavně v trojím ohledu. Příchodem carové a delším, několika denním pobytem carských manželů ve Fran cii, nabude tato návštěva rázu ještě důvěr nějšího a vřelejšího, než posavadní. Dle zpráv dosud došlých přibude car do Francie asi 16. neb 17. září t. r, při- stane u Dunkerku, kdež ho uvítá severní válečné loďstvo francouzské, odkudž se ode- bere car k velikým manévrům pozemním v okolí Remeše. Tyto manévry skončí dnem 19. září a k závěrku jejich dostaví se i ca- revna, jež se cestou pozdrží v Kodani. Pre- sident republiky uvítá cara spolu s válečným loďstvem. Manévrů u Remeše zúčastní se 150.000 mužů francouzského vojska v čele s generalissimem Brugérem; manévry tyto počnou již 9. září. Do okolí Remeše přibu- dou i deputace lidu francouzského se všech stran, tak že tu zastoupena bude Francie
Francie Remeš Kodaň Pre Dunkerk
10 article
vojenská i občanská. Mimo to navštíví carští manželé některá města francouzská a na zpáteční cestě stanou prý i v Pařlži. Zajímavý jest však i ostatní program celé této carské cesty do Francie. Nejprve car se zúčastní manévrů ruského válečného loďstva před Revalem, odtud cestou do Ko- daně setká se, bezpochyby že v Gdánsku, s císařem německým Vilémem, kterýž při- pluje na lodi »Hohenzollern«, a odtud na Kodaň se pak vydá do Francie. Proslýchá se, že za této plavby se setká ruský car s králem anglickým Edvardem. Francouzské časopisy bez rozdílu smý šlení jsou návštěvou carskou nadšeny,a upozorňují zvláště na důvěrný, rodinnýa národní ráz její. Soublas vnější politiky mezi Petrohradem a Paříží obsahuje takto nejen síly vojenské a námořní, nýbrž i to- tožně smýšlení národa. Mirumilovný, impo- nující ráz tohoto spojenství na novo ovládne mysle všeho světa. Opětné upevnění této mohutné shody na severních a západních hranicích Francie nepostrádá zvláštního vý- znamu a jak konstatuje »Figaro«, »naplňuje občanstvo francouzské nesmírnou radostí důvěrou, že nemůže se nic státi bez souhlasu obou spojených velmocí.« Ačkoliv tento ráz neobyčejné vřelosti mezi oběma spojenci nenadálým úskutečněním návštěvy by mohl snad vzbuzovati v tomto okamžiku všeliké domněnky, nutno nicměně míti stále na paměti, že všecka posavadní rusko7rancouzská politika podala neméně přesvědčivé důkazy mírumilovnosti, než poli- tika druhé, trojspolkové skupiny velmocí.
Vilém Hohenzollern Figaro Francie Reval ko Kodaň anglický Edvard Petrohrad Paříž Ruska
11 article
Jest sice pravda, že tou dobou obzo politiky zahraničně zdá se býti dosti po- vážlivě zakalen otázkami balkánskými, k nimž nejnověji přibyl i spor republiky francouzské s vládou sultánovou o nábřeží cařihradské; rovněz nevyjasněn zůstává stav věcí na bojišti v Jižní Africe, kdež Angličané poslední pro- klamací Kitchenerovou se chystají učiniti konečný krok přes zásady mezinárodního práva; neméně nepříznivé stanovisko zaujalo Německo návrhem nového celního tarifu k zájmům zahraničného obchodu evropského a amerického a konečně i dospívající lhůta k obnově poměru trojspolkového — vše t a snad i jiné ještě méně nápadné záležitosti mohou poskytnouti rozsáhlou látku k roko- vání mezi diplomaty francouzskými a ru- skými, ale nescházejí ani známky povahy uklidnující.
Angličan Kitchenerův jižní Afrika Německo
12 article
K těmto náleží především přátelský po- stup ve věcech čínských právě oněch vel- mocí, kteréž v Evropě vzbuzují při každe otázce největší pozornost: Francie, Rusko Německo; okázalé vyznamenání carem ně- meckého maršála čínské výpravy a opětovné vychvalování hraběte Walderseea francouz- ského vojska, takže se dal až i unésti k pro- hlášení, že pokládá nepřátelství mezi Francií a Německem za věc nemožnou a sama na- stávající cesta carova jest jakousi složitou výslednicí míromilovných názorů a uklidňu jící nálady, jež umožňuje současné setkání carovo s eísařem Vilémem, o němž se již po delší dobu mluvilo, tak jako se nyní s mnoha stran oznamuje, že návšťěva carova ve Franci byla již připravena diplomaticky před šesti měsíci. Úvádíme-li pak již hlavní tyto známky uklidňující, nemůžeme zamlčeti i opětovné tvrzení politiků říšsko německých, že císai Vilém opravdově se zanáší úmysly soustř dění hospodářských zájmů celé Evropy k obraně proti Severní Americe, v níž vidí nastávajícího soupeře posavadní hospodářské převahy evropské na trhu světovém. Dle těchto politiků chce prý se státi německý císář tvůrcem světové mírumilovné politiky hospodářské. Uvidíme!
Waldersee Vilém Evropa Francie Rusko Německo severní Amerika
13 article K domácí práci.
K domácí práci. Královéhradecký sjezd českého živnost nictva vyznačoval se dvěma momenty: naprostou nedůvěrou v pomoc státní nebo zákonodárnou a význačným zdůrazněním snah svépomo ných a zavržením té polítiky třídní která dnes tak úsilně s některých stran se hlásá, politiky, která přlslušnost k te které třídě společenské činí vý chodiskem veškerého na zírán i vystupování politického. Živnostnictvo české věřívalo ve všelék státní a zákonodárně pomoci. Měla raziti dráhy ze stisněné přítomnosti v lepší budoucno. Tradice minulosti hrály zde úlohu ne poslední. Doby moci a slávy cechovní žily v podáních a k nim vracely se touhy přítomna. Boj proti živnosten- skému řádu z 1859 a zvláště jeho ustanovení o živnostenské svobodě byl bodem, na který snášelo živnostnictvo veškeru svou energii a sílu. Zaveden průkaz způsobilosti, docileno ně- kterých jiných změn a — poměry zůstaly týmiž jako dříve. To bylo smutné poznání tím smutnější, že nescházelo proroků, kteři předpovídali úplný zánik živnostnictví pod ví- těznou soutěží velkokapitálu. Ale současně kli- čilo přesvědčení, že veškerá legislace a každá pomoc s jiné strany jest marnou, neopírá li se o pronikavou a pracovitou s vépomoe. A tento poznatek dal ráz dnešní práci našeho živnostnictva. Vyvolal úsili o širokou organisaci, prvky sdružení kapitálového, větší pochopení pro odborné vzdělávání se, zdokonalování tech nických pomůcek — zkrátkat: celý onen pro gram, který se snaží budovati a prováděti naše živnostnictvo dnes.
14 article
Dnešní stav jest jeho základem. Jest zají mavo, jak stále víc a více zanikají neujasněné a více méně neurčité touhy po návratu starého zřízení cechovního a jak razí si cestu vědomí. že v nových poměrech hospodář ských nutno sahati také po no vých prostředeích. Otázka kapitálově a úvěrové or- ganisace vystupuje stále víc a více v po- předí, otázka nemocenského a starob nlho pojišťování živnostnictva jest stále aktuelnější a otázka dorostua jeho výchovy palčivější. A co jest zvláště potěšitelno v celém tomto vývoji“: veš ke re snahy o vybudování moderníh programu českého živnostnietva opírají se o zdravou autokritiku. Celou šiří tohoto programu se králové- hradecký sjezd neobírál, nebylo by to ani možno. Olázka organisační a otázka po- jišťování tvořily základ jednání. Co do organisace předstihla Morava Čechy. Zemská živnostenská jednota moravská sou- střeďuje dnes 117 společenstev se 36.000 členy, česká 319 společenstev s 26 619 členy. Zjev tento lze vyložiti jeďnak bojem o moravská měsla a větším následkem toho proniknutím hesla »Svůj k svému!« a podporováním živ nostenských organisací veřejnosti, jednak — a to hlavně — větším pochopením myšlenky organisační se strany českého živnostnictva na Moravě. Okolnost, že česká společenstva v Če- chách dluhují své ústřední organisaci více než 5500 K na příspěvcích a že tato následkem toho uzavírá své účty schodkem 400 K, jest přiliš charakteristickou, než aby bylo třeba sa- hati po důvodech jiných. Také zemská pod- pora skytaná ústřední organisaci jest n Moravě větší (2000 K) nežli v Čechách (500 K).
Morava Čechy Morava Čechy
15 article
Ale to jsou zjevy přece jen více méně přechodní. Jedním dnem úplného převratu a úplného proniknuti myšlenky za novou praci naditi se nelze. K tomu zapolřebí doby delší Jen o jedno zatím jde: zdali jso u po- čátky nové práce a nových snah ozářeny dobrými nadějemi v bu- doucno, zda jich základy odpo- vídají poměrům i potřebám doby. Vítězství li beralismu, které zatlačilo staré útvary a postavilo národní hospodářství na základy kapitalistní a volne soutěže, zasadilo staré organisaci zivno- stenské smrfelnou ránu. A přece vešlo v nově upraveně společenské řády živnostnictvo s tra- dicemi minulosti. Je nyní opoustí a zaměňuje zbraněmi, upravenými dle nové doby. Nelze proto než radostně vítati známky tohoto zdra- vého obratu — a sjezd královéhradecký jednou z nich — a to tím spíše, že není pro- vázen voláním po provádění jeho ve výlučně třídním směru. Hospodářský liberalism vede ve svých dů sledeích k třidním proudům. Volný soutěžný boj vyvolává přirozeně snahy slabších o se- mknutí se k boji proti převaze kapitálovéa právě společné zájmy stavovské jsou při tom nejlepší oporou. Socialism budoval na nieh právě tak, organisuje dělnictvo proti zaměstna- vatelům jako jiná třídní hnuti, kterým jediné interessy materielně-stavovské byly vším. Př tom měl marxovský socialism značnou přednost v tom, že tyto své snahy dovedl opříti o svou povnou filosofii dějin, o kterou se jiná třídní hnutí ani nepokusila, budujíce jen a jen ne základech domnělých materiálních výhod a pro
16 article
Co se speciálně našich českých poměr týče, tu zasahují třídní snahy hlouběji nežu národů jiných, seskupených ve vlastních, ná- rodních státech. My své státní samostatnosti ne máme a jsme nuceni věsti boj o základní prin- cipy svého národního vývoje a sebeurčení Musíme krok za krokem hájiti a chrániti svou národní, kulturní i politickou svébytnost — mo menty, které se u národů svobodných a samo statných rozumějí samy sebou. Tento již sám o sobě dosti složilý zápas jest komplikovár nadto otázkami hospodářského a sociálního po- kroku. Nesly se tedy ideje české politiky pře vážně v tom směru, aby český program sou- střeďoval v sobě veškeré potřeby jak národa jako celků tak jednotlivých jeho tříd. A právě proto, že nejsme národem kapitalistů, nýbrž národem, jehož síla leží v t. zv. třídách středních a pracovních, musil býti tento český program — neměl-li negovati skutečné naše potřeby a elle — programem pokrokovým v každém směru. V tom byla a jest jeho síla. A ta k v jeho rámci nulno chápali význam věty že naše hospodářské a sociáln sesíleni bude ikulturním i po- Iitickým naším pokrokem. Ide třídní politiky jest protikladem snah těchto. Ne- hledá svoje cile a vítězství v harmonii hospo- dářské a sociální, nýbrž bojuje jen a jen o vý- lučné zájmy té kleré třídy, nemá všestrannost a hloubky programu celonárodního. Ji jsou zájmy tříd ostatních věcí druhého řádu a dů- sledně také potřeby celku jen potud blízkými pokud splývaji s potřebami třídními. Třídní po- litika dělnická jest dokladem jistě přisvědčujícím a současné hnutí agrární — vedeno důsledně- směřuje k těmže výsledkům. spěchů.
17 article
V drobnéní predeji: einní čí-lo o sobě . . . u Sh odpolednál . . . . za 2h Ve filialkich na venkovií ranní čpsle. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . Bh Inserát plati se hotové nnařeš. Fžebplecení a jneertr pcijená sámidl- slrace v Marianse ulici č. a. Tam nacházejí ee táž reda kee tiskárna a erpedice Národních Listi“. Rukoplsy se novraceji.
Mariansa ulice č . a národní List
18 article
České živnostnictvo na dráhy tyto vydati se nemíní. Chce řešiti potřeby svého stavu v rámci programu celo- národního, neodlučuje se od ostatních tříd orga- nisujíc se odborně. »U nás v našem vývoji ná- rodním jest však třeba, abychom doplňovali svůj program všeobecně národní stejně jako hospo- dářský. My nemáme své samostatnosti národní, dobýváme jí teprve, ale na druhé straně ne- smíme také dopustiti, aby jednotlivé stavy ná- roda našeho zchudly.« Sjezd královéhradecký vyzněl mohutným akordem moderní politiky českého živnostnictva. Naše živnostnictvo proneslo zde kus své víry v budoueno a naznačilo cesty svého postupu. Zasluhuje-li za to radostného uznání, zásluhuje tím více i účinné podpory ostatních vrstev národních. Nedostávalo se mu jí dosud — alespoň ne v té míře, jak zaslu- hovalo. Nemíníme tím pouze naše orgány a utonomní — a v tom směru připojujeme se z plného přesvědčení k žádosti o zvýšení zemské subvence ústřední jednotě české — ale celou naši veřejnost vůbec. Nevládneme jen podporou morální — jsme spotřebiteli a spotřebitelé mají dnes moc velikou. České živnostnictvo určuje oné práci nové, moderní dráhy a staví ji v rámec našeho celonárodního programu. Jeho boj prot převaze velikého kapitálu jest po výtce bojem proti německému kapitálu, jeho snahy o po- vznesení jeho výroby jsou snahou o osamo- statnění české výroby, ony jsou kusem našeho obrovského precessu hospodářského — může býti jasnějšího nároku na pomoc a podporu než v tomto případu ?
19 article Dopis z Paříže.
Dopis z Paříže. (Od zvláštního zpravodaje »Nár. Listů«.) V Paříži, 18. srpna. Nevíme, jak se tisk a politické kruhy za- hraničně zabývají jiho-africkou válkou, ale naše žurnály jsou přeplněny články o ní. Francouzské listy jsou plny nejživějších sympatií pro Bury, proti nimž vedou Angličané válku divochů, loup a pálí, unášejí do zajetí ženy a děti a zacházej jako s rebelly s lidmi, které by mezinárodní právo uznalo za válečníky Burům nabízejí přispění zvláštní syndikáty, jimž neschází ani peněz ani mužů. Přesidentu Krügrovi činí se nabldky z Francie, Némeckaa odjinud. Situace Anglie byla by jistě nepříznivějs pak. Anglie má zajisté velké loďstvo, jež záleže z lodi mnohem silnějších než jakými by mohly býti korsarské koráby, jimiž mají Burové bojo- vati bezohledně proti svěmu nepřiteli, jak jim to nabízejí dotyčné syndikáty. Nesmíme však za- pomenouti, že korsarská loď je nebezpečna svou lehkosti a pohyblivosti. Anglii hrozí nebezpeči veliké, dojde-li k tomuto způsobu boje. Pirátské lodi nepřátel mohou Anglii způsobiti nesmírných škod. Ačkoliv anglické vojsko vítězi, což ostatně není zcela jisté, válka bude míti pro Angli velmi neblahé následky. Nesmírného nákladu bude vyžadovati její armáda. V ohledu mravním znamená pro Anglii ztrátu její autority, kterou měla aspoň vůči jistým národům v Evropě. A hospodářsky jest Anglie též ohrožena nebez- Obchod Američanův a Némců se rozšíř na úkor Angličanův. A jestli k tomu ještě se přidruží námořní boj s Bury, pak nedohledny jsou následky jiho-afrického dobrodružství Angli- čanů, kteří do něho byli vehnáni skupinou ne- svědomitých spekulantů, kteří pod záminkou imperialismu chtějí se zmoeniti všeho, co jim pečně.
Angličan Burová Američanův Angličanův Angl Paříž Bura Francie Anglie Evropa
20 title
FEUILLETON.
21 article
nrvooe Jan Noruda + 22. srpna 1891. Deset let, co Neruda ,— se zakutálel v ten kraj, jenž blažen prý a bez muky —«! A deset zároveň let, co začal žíti krásněj mezi námi: životem nezkaleným tělesnosti, ne smrtelnou částí bytosti svojí. Jeho tvářnost osobní dospěla již pevných nezměnných rysů. Jest po vývoji. Již doběhla »poslední z hodin stinných« a žádný »cesty kal mu roucha neposmoutí«. »Svatá láska k vlasti« jeho »anděl strážný«, přenesla jej přes všechny propasti. A my můžeme pěti »Hosiana !«: Žil s námi naše lidství a hrdinne je vyžil; pils námi naše češství, ten trpký kalich« a do dna jej vypil jako prostý pracovník národní. Byl mužem, jejž »nikdo nesmí v nízkou službu brát« až — do po- sledka Nerudův Genius zvedá se nyní před námi mohutně v strážného ducha našeho kraje jako ta hora Řip, jež napomínávala: »Tuž se, jsi mi ještě malýl« »Rád byl bych při vás do skonání světa!« — Žils námi naše lidsitví. A záhy bolestně si uvědomil veškeru vážnost toho po divného živola, který opakem bývá všeho, čím se dětskému oku zdá; klame očekávání naše, jako klame smysly: vždyť i to všudy přítomn slunce na obloze pohybovati se jenom z dá Život zdá se počátkem věčnosti, okoušením r dostí a má konce často tak náhlé a nejčastěji tak smutné. »Hřbitovními písněmi« při hlásil se vyzralý duch Nerudův do literatury Co jest země? Mocná báně z kosti vetchých, z popele, velký hibitov A o dvacet let později tutéž myšlénku vy jádřil klassicky: Co horou zde, to hromada je kost co údolem, to — šachta budoucnost.
Noruda Neruda Nerudův Svatá láska
22 article
A pochopujete, že člověk, který tak hlu- boce si uvědomuje — konce všeho, nežertuje se životem. Co vážné, morálně založené práce jest jenom mezi těmi dvaceti letyl Nalykav se prachu z lidské hlíny. pojav hrobů živou myšlénku. darmo sháním s oka charé stíny — Vždyť poznal již básník nahou pravdu ži- vota; vidí, že utrpení, touha po stavu lepším úsili o sebezdokonalení a tím — sebeoblažen jest tou pravdou. — I humor, to »kvítko sto barevnés vzchází jenom v krušných dobách lid- stva žití, tak jak podle krásné báje vzešlo z krve, ze slz Páně pestré kvítí. Konec idyllování, romantisování, optimiso- vání života! Konec té staré »poesie«, která dívá se na svět dětskýma očima a svoje hravé fan- tasie má za — básnickou pravdu. Konec poesie — pro děti. »Aj, zde odpočívá poesie, byla, kvetla, svadla, setlela!« — Pokleknout mně dal bůh znamení z nitra země v ucho mocně znělo kyklopických kladiv bušení — — A údery kyklopa bušícího na stěny svého zemského vězení ozývají se obyčejně znenadán mezi nejsmavějšími řádkami »humoristovými« Vždyť i v těch »Bábách a babách« trhne po jednou »— otázka elegická: proč člověk se- šediví, než nabude plného duševního klidu citové čistoty? proč zemře, když je nej lepším? Co zbude ze života, drazí páni. když odpočtete od něho vše umírání? Ale tuhle dvojřádkovou »Smutnou bilancie básníkovu poznáváme my »páni« teprve po jeho smrti —. Za života »veselého« feuilletonisty skutečně mohlo se zdát, že smrt bude mu jen »velkým vtipem«, jak kterýsi básník český o něm napsal. Vždyť uměl Neruda lidmi tak »zatočit do rozmaru«, že mohl svěsti až k tomu — nebásnickému vtipu. Neruda viděl směšnými jenom — směš- nosti. Na životních malichernostech brousil svoj velký vtip; vůči věcem vážným byl — nejváž- nějším. A vážné je tam, kde začíná — morální.
Aj Neruda
23 article
Však proto smrti myšlénkou my srdce nezbodámel my vyžijem a dožijem a Světu příklad dáme A pěvec »Kosmických písní« dal příkla Kde jsme my tušili, chodíce po léta, třeba s po citem zvláštní úety, kolem zastřených oken pří zemního bytu básníkova, že za tou oponou v Vladislavské uliei odehrává se stále tragédie tak bolestná: že bije se tam hrdinně co dens smrti největší duch současného písemnictv našeho! Zaznělo sice odtamtud ke konci také po vzdechem úpěnlivým: Smrt po sousedstvě hýří kdes a já tu — čekám na ni . .. ale kde pak chtěli jsme my »optimisté« věřit že vskutku může být někde tak zle! Nás nie nebolelo — Až přišel ten 22. srpen. Neruda asi p deseti (ba více ?) letech se dočkal — »zaku- tálel se« . . . Žil s námi naše lidství. Chtěli byste vyží lidství jeho? — — Pil s námi naše češství. A zkusi do hloubky jeho obsah: Trpka je naše ornice, trpké je víno v číši, trpká je sláva po oteích, přetrpké vzpomínání. trpká je naděj v budoucnost, že až se hlava sklání — Ale vší tou trpkostí — nestrpknul on sám. Co lásky rozlito v jeho spisech, ne jen snadv básnických, které zdají se míti již privilej na vroucnější tón, ale i v nejmenší črtě prosou. vždyť Neruda »vždycky stál, kde svaté stálo právo«, i právo — na soucit. Jak chvějete se často laskáni jeho slovy, která přece nejsou nikdy slovy — lichometnika. A ta poslední pí- snička pro »miláčka národ« proložená i verši národní poesie: Hledím Ti v oči, byť světu se rouhaly. Hladím Ti ruce, byť hadi v nich šlehaly. Rty moje na Tvojích hladově ulpěji byť jsi měl po retech jedových krůpějí — — jakou vznešenou hymnou zní, illustrována živo- tem tak jasným, šlechetným, tak prostě bez okázalosti obětavým: životem Nerudovým
Neruda Nerudův
24 article
Neruda, chtěje sloužiti národu, zvolil s posici nejotovřenější, neklidu a nebezpečí stále odevzdanou: učinil sebe spisovatelem-novinářem. Věděl předobře, co ho čeká, nebyl v povolání žurnalistické snad pouze stržen okolnostmi.A byl pak ovšem spisovatelem-novinářem, jak sebe udělal sám a ne jak okolnosti byly by ho utvá- řely. Dával osobní svoji pečeť každé svojí práci a tou ovšem byla: vznešená mysl, čisté, zášti prosté, ale také silné srdce. Byl individualitou nejvyslovenější a přece byl v myšlení, cítění v řeči — nejměně »individuálním«: všickni jsme mu porozuměli, mohli jsme ho milovat protože on tak nepochybně miloval nás. — — Nechť soudí bůh sám v nebesích zda jindy duše moje blahem výskla, než když Tvé líce, lide, samý nach a smích a zdali jindy slza do oka mi tryskla, než když Tě ruka vraha bídně tisklar Když Neruda jmenem národa povstal, tu eítili jste vždycky, že tísíce, tisíce duší chvějí se v jeho hlase. Rozhoupával ty zvony, znějíeí po Čechách jen ve chvílích nejslavnostnějších. Když osmělený zase národ vynášel mrtvého Ha- vlíčka borovskou slavností na svůj štít, tu zvon ten poprvé v jeho hlase se zachvěl: Tvůj národ, hrdino, za Tebou kráčí, a obraz Tvůj v oblaka vznesený nám vítězství i cestu k němu značíl
Neruda bůh Čechy
25 article
A po dvaceti letech, když zklamaný do- brácký národ zase k praporu Havlíčkovu se hlásil slavností kutnohorskou, tu ten zvon vy- chvěl svoji píseň nejvelebnější, plamennou, do věků šlehavou ódu na prapor červeno-bílý, na ty barvy Havlíčkovy, barvy poctivosti a slly »barvu života a hroznou barvu smrti.« Bij, prapore, jen bij, toť osud tvůj — bij dálel Dej život bojů nám, co muž a rek jich snese, pak ale nad hlavou ať ráno rozbřeskne se — Ach ráno! Viděl je kdysi tak blízkým ! T bylo tenkrát, když v libánkách s mladičkou fan tasií věřil upřímně, — každý národ s svobodou, že myslí stejně. kdo zpívá hlasně k ní, že zpívá k ní i tejně ——
Havlíčkův
26 article
Ale ten »strom ideálů bujným květem bilý« dostával ránu za ranou, až květ sfouknut, větve utlučeny a odmeteny — Ach nikdo trpčí věty nevyne než »Eece homo!« — Ecce hominesl A básník »Písní kosmických« už dávno, dávno není svým cítěním — vně našeho sy- stému slunečního, ačkoli set humanistů víru«, tu upřímnou víru, již tak draze platil, jako všechny naivnosti do mužných let přenesené draze platíme. »Klam, v národech že láska vře!- »I věčně slunce, chce-li žít, musí se kolem s slunci bítle Chce-li žít! Svět dovoluje individuálně ži jen silným, těm »z křemene«, kteří mohou utvořit »národ z kvádrů«. »Kdo měkkým je, ten bídně mře.« Konec idyllování, romantisování, oplimiso- vání i — politiky. Nahoře v modru orli, plni síly si hrdě plujou k určitému eíli a měří cesty mezi světa dí.y. A poetický pavouček dole na svém vlákenku vznáší k nim — své hravé zraky »Pšt — orli, orli — hečte, letím taky!« — Ale můžeme býti poetickými dál. »Urvali nám deset kmenů polabských, český kmen zdu- pali, mozek mu pálili, srdce provazem stáhli — přece jsme se rozmnožili.« Snad — se roz- množíme — zas — v té mlékem a strdí hu- manismu oplývající zemi, která začíná přiznávat svobodu i — dravčím tlapkám Žil s námi naše lidstvi, pil s námi naše češství, ten »trpký kalich« a přecei »rád by byl při nás do skonání světal- A není při nás? Nebude při nás? Velcí mrtví zraku zmizí a přec svou váhou dále působí — — Dr. Ant. Šnajdauí.
doktor Antonín