2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 22. srpna 1901.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. listy
P přilohami (. Naněný Obsor“ ve
středu a. „Litorárni Hlidka
v pátek) přadelácí se:
Praze v alministraci
. . . . 2 K —h
na čtvit leta . . . . . 6 K —
s dvejí donáškou
Ba měisíe
na čtvt leta . . . . . 7 K 50
m uřste . . . . . . 2 K 30
Poštou:
a nžsíe
Praha
Litorárni Hlidek
6
article
ntrri. . . . .
s dvají zásilkou
K so
na měsí
na čtvrs leta
kl
7
article
Carův pobyt ve Francii.
Carův pobyt ve Francii.
Největší snad překvapení způsobila zpráva
o francouzské návštěvě carově ve Vídni, ač
ani listy pařížské nikterak nezamlčují, že ještě
19. t. m. do 10. hodiny večerní mimo mini-
sterstvo zahraničné nikdo ve Francii nemě
tušení, že car přijal pozvání presidenta r
publiky Loubeta a že tentokráte navštíví i se
svou choti Francii k několikadennímu po-
bytu. Kde jaký německý lístek od Dunaje až
po Vltavu snaží se zaplašiti patrně hluboko
sahající dojem oznámené události, a čím ne-
utěšenější byly v poslední době zvěsti z kruhů
trojspolkových, počínaje známěnitým návrhem
nového celního tarifu německého a konče
hlídkováním válečných lodí na pobřeží al
bánském, tím více napíná časopisectvo vzpo
menuté své rozladěné čivy, aby na zkřivené
tváři vyloudilo nucený úsměšek.
Carův
Francie
Vídeň
Dunaj
Vltava
8
article
Vnitřní neurovnané poměry francouzské
tvoří ve výkladech jejich jedno východisko-
státní pokladna ruská druhé, a mezi těmitc
dvěma metami otloukají si své arijské i ne-
arijské mozkovice, jen aby čtenář se do-
mníval, že neměli ve Vídni nikdy šťastnější
hodinky nad tutol
Nynější ministerstvo francouzské prý dle
těchto listů ještě do nedávna bylo v nemi
losti u cara, ale nyní má před volbami, rádo
by se zaskvělo v přízni carské před lidem
francouzským, a tak vydají se čarští man-
želé do Francie, aby zachránili totéž mini-
sterstvo a téhož presidenta republiky, kteří
doposud rozrušovali armádu francouzskou
pronásledovali opravdové a upřímné stou
pence alliance rusko-francouzské. Avšak ví-
deňští novináři zapomínají, že Rusové po
všecku dobu svého spojenectví nikdy neza-
sahovali do vnitřních záležitostí národa fran-
couzského a že s bezvadnou přesností se
chovali k representantům moci francouzské
A tak i tentokráte marně se namáhají, aby
oslabili účinek události, kteráž na novo po
tvrzuje jednu ze základních pravd souvěké
mezinárodní situace, že spolek rusko fran
couzský spočívá na společenství zájmů dvou
velikých národů a nikoliv na choutkác
politiky osobní
Rus
Vídeň
Francie
Ruska
9
article
Bylo by zajisté i listům vídeňským pro
spěšno, kdyby přemýšlely o bezvadných for
mách vzájemného poměru velmocí dvojspol-
kových a přičinily se, aby stejně šetrněse
chovaly k sobě, pokud se týká poměrů vnitř
ních, i ony trojspolkové mocností, o nichž
— bohužel — nejednou kolovaly pověst
dosti odchylné.
Nynější návštěva carova líší se od po-
slední návštěvy v r. 1896 hlavně v trojím
ohledu.
Příchodem carové a delším, několika
denním pobytem carských manželů ve Fran
cii, nabude tato návštěva rázu ještě důvěr
nějšího a vřelejšího, než posavadní.
Dle zpráv dosud došlých přibude car
do Francie asi 16. neb 17. září t. r, při-
stane u Dunkerku, kdež ho uvítá severní
válečné loďstvo francouzské, odkudž se ode-
bere car k velikým manévrům pozemním
v okolí Remeše. Tyto manévry skončí dnem
19. září a k závěrku jejich dostaví se i ca-
revna, jež se cestou pozdrží v Kodani. Pre-
sident republiky uvítá cara spolu s válečným
loďstvem. Manévrů u Remeše zúčastní se
150.000 mužů francouzského vojska v čele
s generalissimem Brugérem; manévry tyto
počnou již 9. září. Do okolí Remeše přibu-
dou i deputace lidu francouzského se všech
stran, tak že tu zastoupena bude Francie
Francie
Remeš
Kodaň
Pre
Dunkerk
10
article
vojenská i občanská. Mimo to navštíví carští
manželé některá města francouzská a na
zpáteční cestě stanou prý i v Pařlži.
Zajímavý jest však i ostatní program
celé této carské cesty do Francie. Nejprve
car se zúčastní manévrů ruského válečného
loďstva před Revalem, odtud cestou do Ko-
daně setká se, bezpochyby že v Gdánsku,
s císařem německým Vilémem, kterýž při-
pluje na lodi »Hohenzollern«, a odtud na
Kodaň se pak vydá do Francie. Proslýchá
se, že za této plavby se setká ruský car
s králem anglickým Edvardem.
Francouzské časopisy bez rozdílu smý
šlení jsou návštěvou carskou nadšeny,a
upozorňují zvláště na důvěrný, rodinnýa
národní ráz její. Soublas vnější politiky
mezi Petrohradem a Paříží obsahuje takto
nejen síly vojenské a námořní, nýbrž i to-
tožně smýšlení národa. Mirumilovný, impo-
nující ráz tohoto spojenství na novo ovládne
mysle všeho světa. Opětné upevnění této
mohutné shody na severních a západních
hranicích Francie nepostrádá zvláštního vý-
znamu a jak konstatuje »Figaro«, »naplňuje
občanstvo francouzské nesmírnou radostí
důvěrou, že nemůže se nic státi bez souhlasu
obou spojených velmocí.«
Ačkoliv tento ráz neobyčejné vřelosti
mezi oběma spojenci nenadálým úskutečněním
návštěvy by mohl snad vzbuzovati v tomto
okamžiku všeliké domněnky, nutno nicměně
míti stále na paměti, že všecka posavadní
rusko7rancouzská politika podala neméně
přesvědčivé důkazy mírumilovnosti, než poli-
tika druhé, trojspolkové skupiny velmocí.
Vilém
Hohenzollern
Figaro
Francie
Reval
ko
Kodaň
anglický Edvard
Petrohrad
Paříž
Ruska
11
article
Jest sice pravda, že tou dobou obzo
politiky zahraničně zdá se býti dosti po-
vážlivě zakalen otázkami balkánskými, k nimž
nejnověji přibyl i spor republiky francouzské
s vládou sultánovou o nábřeží cařihradské;
rovněz nevyjasněn zůstává stav věcí na bojišti
v Jižní Africe, kdež Angličané poslední pro-
klamací Kitchenerovou se chystají učiniti
konečný krok přes zásady mezinárodního
práva; neméně nepříznivé stanovisko zaujalo
Německo návrhem nového celního tarifu
k zájmům zahraničného obchodu evropského
a amerického a konečně i dospívající lhůta
k obnově poměru trojspolkového — vše t
a snad i jiné ještě méně nápadné záležitosti
mohou poskytnouti rozsáhlou látku k roko-
vání mezi diplomaty francouzskými a ru-
skými, ale nescházejí ani známky povahy
uklidnující.
Angličan
Kitchenerův
jižní Afrika
Německo
12
article
K těmto náleží především přátelský po-
stup ve věcech čínských právě oněch vel-
mocí, kteréž v Evropě vzbuzují při každe
otázce největší pozornost: Francie, Rusko
Německo; okázalé vyznamenání carem ně-
meckého maršála čínské výpravy a opětovné
vychvalování hraběte Walderseea francouz-
ského vojska, takže se dal až i unésti k pro-
hlášení, že pokládá nepřátelství mezi Francií
a Německem za věc nemožnou a sama na-
stávající cesta carova jest jakousi složitou
výslednicí míromilovných názorů a uklidňu
jící nálady, jež umožňuje současné setkání
carovo s eísařem Vilémem, o němž se již po
delší dobu mluvilo, tak jako se nyní s mnoha
stran oznamuje, že návšťěva carova ve Franci
byla již připravena diplomaticky před šesti
měsíci.
Úvádíme-li pak již hlavní tyto známky
uklidňující, nemůžeme zamlčeti i opětovné
tvrzení politiků říšsko německých, že císai
Vilém opravdově se zanáší úmysly soustř
dění hospodářských zájmů celé Evropy
k obraně proti Severní Americe, v níž vidí
nastávajícího soupeře posavadní hospodářské
převahy evropské na trhu světovém. Dle
těchto politiků chce prý se státi německý
císář tvůrcem světové mírumilovné politiky
hospodářské. Uvidíme!
Waldersee
Vilém
Evropa
Francie
Rusko
Německo
severní Amerika
13
article
K domácí práci.
K domácí práci.
Královéhradecký sjezd českého živnost
nictva vyznačoval se dvěma momenty: naprostou
nedůvěrou v pomoc státní nebo zákonodárnou
a význačným zdůrazněním snah svépomo
ných a zavržením té polítiky třídní
která dnes tak úsilně s některých stran se hlásá,
politiky, která přlslušnost k te
které třídě společenské činí vý
chodiskem veškerého na zírán
i vystupování politického.
Živnostnictvo české věřívalo ve všelék státní
a zákonodárně pomoci. Měla raziti dráhy ze
stisněné přítomnosti v lepší budoucno. Tradice
minulosti hrály zde úlohu ne poslední. Doby
moci a slávy cechovní žily v podáních a k nim
vracely se touhy přítomna. Boj proti živnosten-
skému řádu z 1859 a zvláště jeho ustanovení
o živnostenské svobodě byl bodem, na který
snášelo živnostnictvo veškeru svou energii a
sílu. Zaveden průkaz způsobilosti, docileno ně-
kterých jiných změn a — poměry zůstaly
týmiž jako dříve. To bylo smutné poznání
tím smutnější, že nescházelo proroků, kteři
předpovídali úplný zánik živnostnictví pod ví-
těznou soutěží velkokapitálu. Ale současně kli-
čilo přesvědčení, že veškerá legislace a každá
pomoc s jiné strany jest marnou, neopírá li se
o pronikavou a pracovitou s vépomoe.
A tento poznatek dal ráz dnešní práci našeho
živnostnictva. Vyvolal úsili o širokou organisaci,
prvky sdružení kapitálového, větší pochopení
pro odborné vzdělávání se, zdokonalování tech
nických pomůcek — zkrátkat: celý onen pro
gram, který se snaží budovati a prováděti naše
živnostnictvo dnes.
14
article
Dnešní stav jest jeho základem. Jest zají
mavo, jak stále víc a více zanikají neujasněné
a více méně neurčité touhy po návratu starého
zřízení cechovního a jak razí si cestu vědomí.
že v nových poměrech hospodář
ských nutno sahati také po no
vých prostředeích.
Otázka kapitálově a úvěrové or-
ganisace vystupuje stále víc a více v po-
předí, otázka nemocenského a starob
nlho pojišťování živnostnictva
jest stále aktuelnější a otázka dorostua
jeho výchovy palčivější. A co jest zvláště
potěšitelno v celém tomto vývoji“: veš ke re
snahy o vybudování moderníh
programu českého živnostnietva
opírají se o zdravou autokritiku.
Celou šiří tohoto programu se králové-
hradecký sjezd neobírál, nebylo by to ani
možno. Olázka organisační a otázka po-
jišťování tvořily základ jednání. Co do
organisace předstihla Morava Čechy.
Zemská živnostenská jednota moravská sou-
střeďuje dnes 117 společenstev se 36.000 členy,
česká 319 společenstev s 26 619 členy. Zjev
tento lze vyložiti jeďnak bojem o moravská
měsla a větším následkem toho proniknutím
hesla »Svůj k svému!« a podporováním živ
nostenských organisací veřejnosti, jednak —
a to hlavně — větším pochopením myšlenky
organisační se strany českého živnostnictva na
Moravě. Okolnost, že česká společenstva v Če-
chách dluhují své ústřední organisaci více než
5500 K na příspěvcích a že tato následkem
toho uzavírá své účty schodkem 400 K, jest
přiliš charakteristickou, než aby bylo třeba sa-
hati po důvodech jiných. Také zemská pod-
pora skytaná ústřední organisaci jest n
Moravě větší (2000 K) nežli v Čechách
(500 K).
Morava
Čechy
Morava Čechy
15
article
Ale to jsou zjevy přece jen více méně
přechodní. Jedním dnem úplného převratu
a úplného proniknuti myšlenky za novou praci
naditi se nelze. K tomu zapolřebí doby delší
Jen o jedno zatím jde: zdali jso u po-
čátky nové práce a nových snah
ozářeny dobrými nadějemi v bu-
doucno, zda jich základy odpo-
vídají poměrům i potřebám doby.
Vítězství li beralismu, které zatlačilo
staré útvary a postavilo národní hospodářství
na základy kapitalistní a volne
soutěže, zasadilo staré organisaci zivno-
stenské smrfelnou ránu. A přece vešlo v nově
upraveně společenské řády živnostnictvo s tra-
dicemi minulosti. Je nyní opoustí a zaměňuje
zbraněmi, upravenými dle nové doby. Nelze
proto než radostně vítati známky tohoto zdra-
vého obratu — a sjezd královéhradecký jednou
z nich — a to tím spíše, že není pro-
vázen voláním po provádění jeho
ve výlučně třídním směru.
Hospodářský liberalism vede ve svých dů
sledeích k třidním proudům. Volný soutěžný
boj vyvolává přirozeně snahy slabších o se-
mknutí se k boji proti převaze kapitálovéa
právě společné zájmy stavovské jsou při tom
nejlepší oporou. Socialism budoval na nieh
právě tak, organisuje dělnictvo proti zaměstna-
vatelům jako jiná třídní hnuti, kterým jediné
interessy materielně-stavovské byly vším. Př
tom měl marxovský socialism značnou přednost
v tom, že tyto své snahy dovedl opříti o svou
povnou filosofii dějin, o kterou se jiná třídní
hnutí ani nepokusila, budujíce jen a jen ne
základech domnělých materiálních výhod a pro
16
article
Co se speciálně našich českých poměr
týče, tu zasahují třídní snahy hlouběji nežu
národů jiných, seskupených ve vlastních, ná-
rodních státech. My své státní samostatnosti ne
máme a jsme nuceni věsti boj o základní prin-
cipy svého národního vývoje a sebeurčení
Musíme krok za krokem hájiti a chrániti svou
národní, kulturní i politickou svébytnost — mo
menty, které se u národů svobodných a samo
statných rozumějí samy sebou. Tento již sám
o sobě dosti složilý zápas jest komplikovár
nadto otázkami hospodářského a sociálního po-
kroku. Nesly se tedy ideje české politiky pře
vážně v tom směru, aby český program sou-
střeďoval v sobě veškeré potřeby jak národa
jako celků tak jednotlivých jeho tříd. A právě
proto, že nejsme národem kapitalistů, nýbrž
národem, jehož síla leží v t. zv. třídách středních
a pracovních, musil býti tento český program —
neměl-li negovati skutečné naše potřeby a elle —
programem pokrokovým v každém
směru. V tom byla a jest jeho síla. A ta k
v jeho rámci nulno chápali význam věty
že naše hospodářské a sociáln
sesíleni bude ikulturním i po-
Iitickým naším pokrokem. Ide
třídní politiky jest protikladem snah těchto. Ne-
hledá svoje cile a vítězství v harmonii hospo-
dářské a sociální, nýbrž bojuje jen a jen o vý-
lučné zájmy té kleré třídy, nemá všestrannost
a hloubky programu celonárodního. Ji jsou
zájmy tříd ostatních věcí druhého řádu a dů-
sledně také potřeby celku jen potud blízkými
pokud splývaji s potřebami třídními. Třídní po-
litika dělnická jest dokladem jistě přisvědčujícím
a současné hnutí agrární — vedeno důsledně-
směřuje k těmže výsledkům.
spěchů.
17
article
V drobnéní predeji:
einní čí-lo o sobě . . . u Sh
odpolednál
. . . . za 2h
Ve filialkich na venkovií
ranní čpsle. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . Bh
Inserát
plati se hotové nnařeš.
Fžebplecení a jneertr pcijená sámidl-
slrace v Marianse ulici č. a.
Tam nacházejí ee táž reda kee
tiskárna a erpedice Národních Listi“.
Rukoplsy se novraceji.
Mariansa ulice č . a
národní List
18
article
České živnostnictvo na dráhy
tyto vydati se nemíní. Chce řešiti
potřeby svého stavu v rámci programu celo-
národního, neodlučuje se od ostatních tříd orga-
nisujíc se odborně. »U nás v našem vývoji ná-
rodním jest však třeba, abychom doplňovali svůj
program všeobecně národní stejně jako hospo-
dářský. My nemáme své samostatnosti národní,
dobýváme jí teprve, ale na druhé straně ne-
smíme také dopustiti, aby jednotlivé stavy ná-
roda našeho zchudly.«
Sjezd královéhradecký vyzněl mohutným
akordem moderní politiky českého živnostnictva.
Naše živnostnictvo proneslo zde kus své víry
v budoueno a naznačilo cesty svého postupu.
Zasluhuje-li za to radostného uznání, zásluhuje
tím více i účinné podpory ostatních
vrstev národních. Nedostávalo se mu
jí dosud — alespoň ne v té míře, jak zaslu-
hovalo. Nemíníme tím pouze naše orgány
a utonomní — a v tom směru připojujeme
se z plného přesvědčení k žádosti o zvýšení
zemské subvence ústřední jednotě české — ale
celou naši veřejnost vůbec.
Nevládneme jen podporou morální — jsme
spotřebiteli a spotřebitelé mají dnes
moc velikou. České živnostnictvo určuje oné
práci nové, moderní dráhy a staví ji v rámec
našeho celonárodního programu. Jeho boj prot
převaze velikého kapitálu jest po výtce bojem
proti německému kapitálu, jeho snahy o po-
vznesení jeho výroby jsou snahou o osamo-
statnění české výroby, ony jsou kusem našeho
obrovského precessu hospodářského — může
býti jasnějšího nároku na pomoc a podporu než
v tomto případu ?
19
article
Dopis z Paříže.
Dopis z Paříže.
(Od zvláštního zpravodaje »Nár. Listů«.)
V Paříži, 18. srpna.
Nevíme, jak se tisk a politické kruhy za-
hraničně zabývají jiho-africkou válkou, ale naše
žurnály jsou přeplněny články o ní. Francouzské
listy jsou plny nejživějších sympatií pro Bury,
proti nimž vedou Angličané válku divochů, loup
a pálí, unášejí do zajetí ženy a děti a zacházej
jako s rebelly s lidmi, které by mezinárodní
právo uznalo za válečníky
Burům nabízejí přispění zvláštní syndikáty,
jimž neschází ani peněz ani mužů. Přesidentu
Krügrovi činí se nabldky z Francie, Némeckaa
odjinud.
Situace Anglie byla by jistě nepříznivějs
pak. Anglie má zajisté velké loďstvo, jež záleže
z lodi mnohem silnějších než jakými by mohly
býti korsarské koráby, jimiž mají Burové bojo-
vati bezohledně proti svěmu nepřiteli, jak jim
to nabízejí dotyčné syndikáty. Nesmíme však za-
pomenouti, že korsarská loď je nebezpečna svou
lehkosti a pohyblivosti. Anglii hrozí nebezpeči
veliké, dojde-li k tomuto způsobu boje. Pirátské
lodi nepřátel mohou Anglii způsobiti nesmírných
škod. Ačkoliv anglické vojsko vítězi, což ostatně
není zcela jisté, válka bude míti pro Angli
velmi neblahé následky. Nesmírného nákladu
bude vyžadovati její armáda. V ohledu mravním
znamená pro Anglii ztrátu její autority, kterou
měla aspoň vůči jistým národům v Evropě.
A hospodářsky jest Anglie též ohrožena nebez-
Obchod Američanův a Némců se rozšíř
na úkor Angličanův. A jestli k tomu ještě se
přidruží námořní boj s Bury, pak nedohledny
jsou následky jiho-afrického dobrodružství Angli-
čanů, kteří do něho byli vehnáni skupinou ne-
svědomitých spekulantů, kteří pod záminkou
imperialismu chtějí se zmoeniti všeho, co jim
pečně.
Angličan
Burová
Američanův
Angličanův
Angl
Paříž
Bura
Francie
Anglie
Evropa
21
article
nrvooe
Jan Noruda
+ 22. srpna 1891.
Deset let, co Neruda ,— se zakutálel
v ten kraj, jenž blažen prý a bez muky —«!
A deset zároveň let, co začal žíti krásněj
mezi námi: životem nezkaleným tělesnosti, ne
smrtelnou částí bytosti svojí.
Jeho tvářnost osobní dospěla již pevných
nezměnných rysů. Jest po vývoji. Již doběhla
»poslední z hodin stinných« a žádný »cesty kal
mu roucha neposmoutí«. »Svatá láska k vlasti«
jeho »anděl strážný«, přenesla jej přes všechny
propasti.
A my můžeme pěti »Hosiana !«:
Žil s námi naše lidství a hrdinne
je vyžil; pils námi naše češství, ten
trpký kalich« a do dna jej vypil jako prostý
pracovník národní. Byl mužem, jejž »nikdo
nesmí v nízkou službu brát« až — do po-
sledka
Nerudův Genius zvedá se nyní před námi
mohutně v strážného ducha našeho kraje jako
ta hora Řip, jež napomínávala: »Tuž se, jsi mi
ještě malýl«
»Rád byl bych při vás do skonání světa!« —
Žils námi naše lidsitví. A záhy
bolestně si uvědomil veškeru vážnost toho po
divného živola, který opakem bývá všeho, čím
se dětskému oku zdá; klame očekávání naše,
jako klame smysly: vždyť i to všudy přítomn
slunce na obloze pohybovati se jenom z dá
Život zdá se počátkem věčnosti, okoušením r
dostí a má konce často tak náhlé a nejčastěji
tak smutné. »Hřbitovními písněmi« při
hlásil se vyzralý duch Nerudův do literatury
Co jest země? Mocná báně
z kosti vetchých, z popele,
velký hibitov
A o dvacet let později tutéž myšlénku vy
jádřil klassicky:
Co horou zde, to hromada je kost
co údolem, to — šachta budoucnost.
Noruda
Neruda
Nerudův
Svatá láska
22
article
A pochopujete, že člověk, který tak hlu-
boce si uvědomuje — konce všeho, nežertuje
se životem. Co vážné, morálně založené práce
jest jenom mezi těmi dvaceti letyl
Nalykav se prachu z lidské hlíny.
pojav hrobů živou myšlénku.
darmo sháním s oka charé stíny —
Vždyť poznal již básník nahou pravdu ži-
vota; vidí, že utrpení, touha po stavu lepším
úsili o sebezdokonalení a tím — sebeoblažen
jest tou pravdou. — I humor, to »kvítko sto
barevnés vzchází jenom v krušných dobách lid-
stva žití,
tak jak podle krásné báje vzešlo
z krve, ze slz Páně pestré kvítí.
Konec idyllování, romantisování, optimiso-
vání života! Konec té staré »poesie«, která dívá
se na svět dětskýma očima a svoje hravé fan-
tasie má za — básnickou pravdu. Konec poesie
— pro děti.
»Aj, zde odpočívá poesie,
byla, kvetla, svadla, setlela!« —
Pokleknout mně dal bůh znamení
z nitra země v ucho mocně znělo
kyklopických kladiv bušení — —
A údery kyklopa bušícího na stěny svého
zemského vězení ozývají se obyčejně znenadán
mezi nejsmavějšími řádkami »humoristovými«
Vždyť i v těch »Bábách a babách« trhne po
jednou »— otázka elegická: proč člověk se-
šediví, než nabude plného duševního klidu
citové čistoty? proč zemře, když je nej
lepším?
Co zbude ze života, drazí páni.
když odpočtete od něho vše umírání?
Ale tuhle dvojřádkovou »Smutnou bilancie
básníkovu poznáváme my »páni« teprve po jeho
smrti —. Za života »veselého« feuilletonisty
skutečně mohlo se zdát, že smrt bude mu jen
»velkým vtipem«, jak kterýsi básník český
o něm napsal. Vždyť uměl Neruda lidmi
tak »zatočit do rozmaru«, že mohl svěsti až
k tomu — nebásnickému vtipu.
Neruda viděl směšnými jenom — směš-
nosti. Na životních malichernostech brousil svoj
velký vtip; vůči věcem vážným byl — nejváž-
nějším. A vážné je tam, kde začíná — morální.
Aj
Neruda
23
article
Však proto smrti myšlénkou
my srdce nezbodámel
my vyžijem a dožijem
a Světu příklad dáme
A pěvec »Kosmických písní« dal příkla
Kde jsme my tušili, chodíce po léta, třeba s po
citem zvláštní úety, kolem zastřených oken pří
zemního bytu básníkova, že za tou oponou v
Vladislavské uliei odehrává se stále tragédie tak
bolestná: že bije se tam hrdinně co dens
smrti největší duch současného písemnictv
našeho!
Zaznělo sice odtamtud ke konci také po
vzdechem úpěnlivým:
Smrt po sousedstvě hýří kdes
a já tu — čekám na ni . ..
ale kde pak chtěli jsme my »optimisté« věřit
že vskutku může být někde tak zle! Nás nie
nebolelo —
Až přišel ten 22. srpen. Neruda asi p
deseti (ba více ?) letech se dočkal — »zaku-
tálel se« . . .
Žil s námi naše lidství. Chtěli byste vyží
lidství jeho? — —
Pil s námi naše češství. A zkusi
do hloubky jeho obsah:
Trpka je naše ornice, trpké je víno v číši,
trpká je sláva po oteích, přetrpké vzpomínání.
trpká je naděj v budoucnost, že až se hlava sklání —
Ale vší tou trpkostí — nestrpknul on sám.
Co lásky rozlito v jeho spisech, ne jen snadv
básnických, které zdají se míti již privilej na
vroucnější tón, ale i v nejmenší črtě prosou.
vždyť Neruda »vždycky stál, kde svaté stálo
právo«, i právo — na soucit. Jak chvějete se
často laskáni jeho slovy, která přece nejsou
nikdy slovy — lichometnika. A ta poslední pí-
snička pro »miláčka národ« proložená i verši
národní poesie:
Hledím Ti v oči, byť světu se rouhaly.
Hladím Ti ruce, byť hadi v nich šlehaly.
Rty moje na Tvojích hladově ulpěji
byť jsi měl po retech jedových krůpějí — —
jakou vznešenou hymnou zní, illustrována živo-
tem tak jasným, šlechetným, tak prostě bez
okázalosti obětavým: životem Nerudovým
Neruda
Nerudův
24
article
Neruda, chtěje sloužiti národu, zvolil s
posici nejotovřenější, neklidu a nebezpečí stále
odevzdanou: učinil sebe spisovatelem-novinářem.
Věděl předobře, co ho čeká, nebyl v povolání
žurnalistické snad pouze stržen okolnostmi.A
byl pak ovšem spisovatelem-novinářem, jak sebe
udělal sám a ne jak okolnosti byly by ho utvá-
řely. Dával osobní svoji pečeť každé svojí práci
a tou ovšem byla: vznešená mysl, čisté, zášti
prosté, ale také silné srdce. Byl individualitou
nejvyslovenější a přece byl v myšlení, cítění
v řeči — nejměně »individuálním«: všickni
jsme mu porozuměli, mohli jsme ho milovat
protože on tak nepochybně miloval nás.
— — Nechť soudí bůh sám v nebesích
zda jindy duše moje blahem výskla,
než když Tvé líce, lide, samý nach a smích
a zdali jindy slza do oka mi tryskla,
než když Tě ruka vraha bídně tisklar
Když Neruda jmenem národa povstal, tu
eítili jste vždycky, že tísíce, tisíce duší chvějí
se v jeho hlase. Rozhoupával ty zvony, znějíeí
po Čechách jen ve chvílích nejslavnostnějších.
Když osmělený zase národ vynášel mrtvého Ha-
vlíčka borovskou slavností na svůj štít, tu zvon
ten poprvé v jeho hlase se zachvěl:
Tvůj národ, hrdino, za Tebou kráčí,
a obraz Tvůj v oblaka vznesený
nám vítězství i cestu k němu značíl
Neruda
bůh
Čechy
25
article
A po dvaceti letech, když zklamaný do-
brácký národ zase k praporu Havlíčkovu se
hlásil slavností kutnohorskou, tu ten zvon vy-
chvěl svoji píseň nejvelebnější, plamennou, do
věků šlehavou ódu na prapor červeno-bílý, na
ty barvy Havlíčkovy, barvy poctivosti a slly
»barvu života a hroznou barvu smrti.«
Bij, prapore, jen bij, toť osud tvůj — bij dálel
Dej život bojů nám, co muž a rek jich snese,
pak ale nad hlavou ať ráno rozbřeskne se —
Ach ráno! Viděl je kdysi tak blízkým ! T
bylo tenkrát, když v libánkách s mladičkou fan
tasií věřil upřímně,
— každý národ s svobodou, že myslí stejně.
kdo zpívá hlasně k ní, že zpívá k ní i tejně ——
Havlíčkův
26
article
Ale ten »strom ideálů bujným květem bilý«
dostával ránu za ranou, až
květ sfouknut, větve utlučeny
a odmeteny —
Ach nikdo trpčí věty nevyne
než »Eece homo!« — Ecce hominesl
A básník »Písní kosmických« už dávno,
dávno není svým cítěním — vně našeho sy-
stému slunečního, ačkoli set humanistů víru«,
tu upřímnou víru, již tak draze platil, jako
všechny naivnosti do mužných let přenesené
draze platíme.
»Klam, v národech že láska vře!-
»I věčně slunce, chce-li žít,
musí se kolem s slunci bítle
Chce-li žít! Svět dovoluje individuálně ži
jen silným, těm »z křemene«, kteří mohou
utvořit »národ z kvádrů«. »Kdo měkkým je,
ten bídně mře.«
Konec idyllování, romantisování, oplimiso-
vání i — politiky.
Nahoře v modru orli, plni síly
si hrdě plujou k určitému eíli
a měří cesty mezi světa dí.y.
A poetický pavouček dole na svém vlákenku
vznáší k nim
— své hravé zraky
»Pšt — orli, orli — hečte, letím taky!« —
Ale můžeme býti poetickými dál. »Urvali
nám deset kmenů polabských, český kmen zdu-
pali, mozek mu pálili, srdce provazem stáhli —
přece jsme se rozmnožili.« Snad — se roz-
množíme — zas — v té mlékem a strdí hu-
manismu oplývající zemi, která začíná přiznávat
svobodu i — dravčím tlapkám
Žil s námi naše lidstvi, pil s námi naše
češství, ten »trpký kalich« a přecei
»rád by byl při nás do skonání světal-
A není při nás? Nebude při nás?
Velcí mrtví zraku zmizí
a přec svou váhou dále působí — —
Dr. Ant. Šnajdauí.
doktor
Antonín