3
masthead
17. srpna 1901. Číslo 296.
4
article
dostala se čeština místo dřívější latiny a něm-
činy za jazyk úřadní a diplomatický ke kní-
žatům slezským: ratiborský m,
opolským, těšínským, hlohovským,
osvětimským a zátorským (v nynějším
rakouském a pruském Slezsku a Krakovsku) po
roce 1430. Knížata a kněžny dopisnjí tu česky
budto sobě navzájem, nebo šlechtě, městům,
duchovenstvu a poddaným; listiny české nabyly
tu později obrovské převahy nad listinami latin-
skými nebo německými. Tak na př. v městském
archivě těšínském z 59 listin, pocházejících
z let 1505—1598 jest 51 českých, 7 ně-
meckých a 1 latinská.
Že přes to němčína z kanceláře královské
jen zvolna ustupovala češtině, příčinu toho třeba
hledati v tehdejším zařízení kanee-
láří panovnických. V kancelářích krá-
lovských pro středověké styky mezinárodní byl
především třeba důkladné znalosti jazyka latin-
ského, který byl vůbec jazykem tříd vzdělaných.
úřadním jazykem v církvi a ve státě. Panovníe
čeští, majíce nad to neustálé styky s říší ně-
meckou a se sonsedními knížaty německým
(zvláště když byli zároveň císaři německými.
potřebovali kancléřů (jak bychom teď řekli
ministrů zahraničních záležitostí) a písařů zna-
lých jazyka německého. Ti jako Němci přiro-
zeně neradi viděli vnikati do kanceláře nezná-
mou češtinu a sami nebyli způsobilí skládati
české listiny. Kromě toho bylo zvykem listiny
státní začínati, končiti neb uprostřed na vhod-
ných místech proplétati ustálenými ozdobnými
formulemi; čím byly pěknější, tím více si na
nich ta která kancelář panovnická zakládala.
Němec
Slezsko
Krakovsko
5
article
Pro latinské a německé listiny měli takových
ustálených formuli v kanceláři královské hoj-
nost, ale českých nebylo. České formule musily
se teprve pracně vytvořiti a to byla ze začátku
práce dosti obtižná, kterou nemohl podniknout
nikdo jiný, než sehopný přirozený Čech. Proto
jen zvolna čeština přemáhala dlouholetý zvyk a
pohodlí úřadníkův. Uvědomělost a obratnost je-
jich často asi rozhodovaly o tom, kterým jazy-
kem ta která listina byla sepsána. Možná také,
že někdy sám král nařídil, kterým jazykem
listina má se složiti. Ale konečně, když kance-
lář královská nemohla odolati poměrům v Če-
chách tak změněným, přece zvítězila čeština.
Ještě tužší zápas o rovné právo češtiny
s němčinou vedl se v městech králov-
ských. V některých městech bylo sice ví
obyvatelstva českého než německého, ale nad-
vládu a bohatství podle tehdejšího zřízení měst-
ského měli v rukou Němci. Nadvládu tu, od
králů jim danou, udržovali tím způsobem, že
konšelé (městští radové) volívali se vlastně samij
když totiž staří konšelé z úřadu svého odstupo-
vali, měli právo, místo sebe navrhnouti tři osoby
konšelstva hodné; že na sebe při tom nezapo-
mněli, každý snadno se dovtípí, jakož i toho, že
jsouče Němci navrhovali za konšely zase Němce.
Němec
Čechy
6
article
Král nebo zástupce králův pak vybral konšely
nové z navržených. Němečti konšelé na radnici
a na soudech městských jednali jen německým
jazykem, tak že Čechové před nimi nemohli se
práva domoci řečí českou. Karel IV. velmi plat-
nou službu prokázal Čechům předně tím, že
založil Nové město pražské, osadil je Čechya
dav jim podobnou správu, jakou měla města
německá, dokázal tím, že Čechové tak dobře
rozumějí správě městské jako Němci. Podruhé
pomohl Čechům nařízením, že nemají býti kon-
šely pouzi Němei a že právní pře u soudů měst-
ských mají se také konati česky a konšelé mají
také vydávati rozsudky české.
Ale provádí-li se za naší doby rovnopráv-
nost jazyková těžce, lze říci, že za dřívějších
časů prováděla se ještě nesnadněji pro velkou
samosprávu a svobodu královských měst. Proto
němčina na Starém městě pražském panovala
nejen za Karla IV., nýbrž i Václava IV., ale na
Novém městě pražském začínají v XV. století
vedle latinských také české zápisy, ano i kon-
šelé staroměstští, jakožto soud odvolací, musili
už šetřiti práva jazyka českého a vydávati Če-
chům rozsudky české. Skutečnou rovnoprávnost
na Starém městě pražském královskou moci
provedl Václav IV.; vyhradilť si právo jmeno-
vati z 18 konšelů polovici z Čechův a polovici
z Němců. Podobně měly se věci také v králov-
ských městech na venkově (mimo Prahu), ač
nemáme odevšad zpráv tak podrobných, jako
Praze. Poměry ty obrážejí se věrně v městských
knihách zápisních a v listinách. Tak už po roee
1400 mají české zápisy — ovšem nečetné —
v městských knihách tato města: Budějovice,
Domažlice, Hradec Králové, Klatovy, Louny,
Písek, Rakovník, Vodňany a j.; na Moravě
Brno, Kojotin.
Čecho
Karel Iva
Václav
Václav Iva
Čechův
Němec
Karel Iva
Praha
Budějovice
Domažlice
Hradec Králové
Klatovy
Louny
Písek
Rakovník
Vodňany
Morava Brno
Kojotin
7
article
Za válek husitaký ch národní vědomí
probudilo se všude plnou silou, povrchní nátěr
německý byl smeten rázem a čeština nabyla
veřejné platnosti nejen v lidu obecném, nýbrž
také v městech královských celé koruny české
a po celé obci národa českého; v některých
městech nabyla práva s němčinou rovného, v
jiných dokonce práva výhradního. Zajímavé do-
klady lze uvésti z Brna (r. 1421), z Opavy
(r. 1421); z Olomouce z r. 1425, 1426
a 1428 máme 8 listů českých radou měst-
skou daných; dnes by zajisté moudří pánové
všech těchto měst zdráhali se Čechům české
listy psáti.
Nesnadno také pronikala čeština do úřadů
duchovenských, protože v církvi katol-
cké přirozeně jazykem úřadním byla l ati na.
V soudních aktech konsistoře pražské první če-
ská listina vyskytá se teprve r. 1396 a také do
r. 1407 jest jich velice poskrovnu, ač jsou to
listiny pouze přijaté, nikoliv od konsistoře samé
vydané. Koncem století XIV. a začátkem Xv.
přičiněním biskupův a arcibiskupů z rodů če-
ských i nejvyšší hodnostové a úřady duchovní
skládají listiny a dopisy jazykem českým. Není
nezajímavo, že začátek učinil biskup olo-
moucký Jan Mráz ze Skočic (1398 až
1402), který první zavedl češtinu vedle latiny
a němčiny do manských desk kroměříž-
ských, ač výhradní platnosti nabyla v nich
čeština teprve r. 1529; máme tam od něho 15
listin českých, od jeho nástupce biskupa L acka
= Ladislava, 1403—1408) 3 listiny; od arci-
biskupa pražského Zbyňka Zajíce z Hasenburka
2, od arcibiskupa Konráda z Vechty 4, od lito-
myšlského biskupa Jana Železného 6 a mnoho
listův od opatův a konventů klášterních a j
Tak jazyk český na samém sklonku stolet
Mráz
Ladislav
Zajíc
Konrád
Železný
Brno
Opava
Olomouc
Skočice
Vechta
L acko
Hasenburka 2
8
article
KIV. a počátkem XV. nabývá stále větší plat-
nosti veřejné a válkami husitskými stal se jazy
kem vládnoucím. Jenom v kanceláři královské
i potom latině bylo vyhraženo první místo (eož
bylo též částečně účinkem vzmáhajícího se huma-
nismu) a také v deskách zemských zůstala latina
jazykem úřadním, ale ne na dlouho; nejdříve
zrušena byla v Krnovsku (Jägerndorf), nyní
poněmčeném, totiž r. 1426, potom v O pavsku
r. 1431 (ne-li dříve) a místo ní jakožto vý-
hradní jazyk úřadní nastoupila čeština. Na
Moravě půhony (= předvolání k soudu zem-
skému) a nálezy (= rozsudky) zemského
soudu v Brně a v Olomouci dály se již od roku
1406 a 1407 jazykem českým, ale za výhradn
jazyk úřadní na Moravě prohlášena byla čeština
přičinšním slavného hejtmana zemského Ctihora
Tovačovského z Cimburka r. 1480 a paposledy
teprve v Čechách r. 1495.
Krnovsko
Jägerndorf
Morava
Brno
Olomouc
Čechy
9
article
Hned po válkách husitských posilaly s
listiny české dosti zhusta nejen do zemí slo-
vanských, nýbrž také do Uher a do sousedních
zemi německých, tedy i za hranice státu českého,
a byly tam také přijímány a zachovaly se tam
podnes ve státních archivech (v Mnichově
Drážďanech a j.). Tak na př. listy české byly
zaslány markraběti Fridrichlovi Brani
borskému, knížeti Albrechtu Ba
vorskému, kněžně Anně Bavorské
císaři Friednichovi a králi Ma
tyášovi Uherskému.
Uherský král Matyáš psával jazykem
českým nejen českému králi Vladislavovi
nýbrž i pánům a městům českým, (na př. také
Jihlavě, Budějovicům a Chebu!); dal napsati
jazykem českým i důležité s mlo uvy s tát na
(na př. smíření s Viktorinem, knížetem minster
berským, s vlastním podpisem Matyášovým roku
1485 a smlouva o mír mezi ním a slezskými
knížaty Hanušem Zahanským a Jindřichem
Minsterberským a j.) Ba, král Matyáš i s vlast-
ním vojevůdcem svým Mikulášem Španovským
vedl českou korrespondenci (28 listů). Stala se
takto čeština jazykem diplomatickým
v Uhrách mnohem dříve než maďar-
ština a také mezí severními jazyky slovan-
skými stala se nejdřív jazykem diplomatickým.
Albrecht
Anna
Friednich
Matyáš
Vladislav
Viktorin
Zahanský
Minsterberský
Španovský
Uhry
Mnichov
Drážďany
Ma
Jihlava
Budějovice
Cheb
10
article
Tím končí pojednání Bartochovo. Doplníme-l
si je až po naše časy, netřeba k němu mnoho
dodati. Čeština jako výhradní jazyk úřadní
vládla do r. 1627, kdy po pokořeném povstání
českém zavedeno nové zřízení zemské, při-
puštěna byla jako jazyk úřadní také němčin
vzhledem k četným cizozemcům, kteří tehdy
nabyli statků v Čechách a na Moravě a neznali
jazyka českého. Když pak později živel český
stále klesal jak hmotně tak duševně, tu vzmá-
hala se němčina, ne že by záko nem
byla ustanovena za výhradn
jazyk úřadní, nýbrž přirozeným postupem
okolnosti, národu našemu nepříznivých; pochá-
zejí tedy zálusky prohlásiti němčinu za jazyl
státní z doby nejnovější a nemají zákonité
podstaty.
Ale z tohoto minulého zápasu, Bartochou
vylíčeného, můžeme zároveň čerpati poučení
naději pro přítomnost i budoucnost. Když se
národ náš probudil k novému životu, jal se
usilovati o to, aby také jazyk český nabyl svého
přirozeného práva v životě veřejném a v jednání
úřadním. Jak národu našemu přibývá sil hmot-
ných i duševních, tak přibývá též váhy a plat-
nosti řeči české. Čím bude větší nejen číselná,
nýbrž i hmotná a duševní síla našeho lidu, čím
bude větší a povnější uvědomění po celém
národě našem, tím rychleji a plněji dobudemo
zas úřadního jazyka českého a také bezpečněi
si jej zachovámo.
Bartochův
Bartocha
Čechy
Morava
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Sebeobrana chorvatských Srbů.
Neváháme dáti místo článku zábřebskéh
»Cpoópana«, jenž stručnými a hlubokými rysy
kreslí položení Srbů chorvatských v posledních
50 letech a nynější jejich snahy.
Článek jest odpovědí »Hrvatské«, »Obzorue
a »Novému Listu«, jež píšou o stak zv. Srbech«,
že jsou nejmoenějšími sloupy nynějšího politi-
ckého systemu, že jsou spojenci těch, kteří by
rádi Chorvatsko přetvořili v madarskou provincii.
že jsou jejich nejlepšími pomahači. Pišou
»tak zv. Srbech«, že drží s Maďary proti Chor-
vatům a proti Chorvatsku i Slavonii.
Srba
Maďar
Chor
Chorvatsko
Slavonie
12
article
Na koho to klevetí? táže se řečený list
odpovídá: Na Srby, kteří r. 1848 bojovali
s nimi proti společnému nepříteli, kteří v letech
60. bojovali za co největší samostatnost Chor-
vatska a Slavonie a byli pro to, jak Svetozar
Miletič pravil, na zemské sněmu r. 1865, »aby
Chorvatsko vstoupilo i naproti Uhersku, i na-
proti Rakousku v osobnou unii.« Klovetí n
Srby, kteří vodili nejprudší opposici naproti
banu Rauchovi, v němž bylo zosobněno vy-
rovnání z r. 1868, a pomohli Chorvatům svrh-
nouti ho; klevetí na Srby, kteří bojovali a se
zasazovali, aby Dalmacie opětně byla přivtělen
k Chorvatsku a Slavonii; klevetí na Srby, kteříž
i nyní snaží o co největší samostatnost Chor-
vatska a Slavonie, bojují za jejich finanční sa-
mostatnost, proti jejich hospodářskému vyssá-
vání Uherskem a proti hospodářské závislosti,
do které je Maďaři chtějí uvésti. Kleveti na Srby,
kteří jsou v opposici proti nynějšímu politickému
systemu i proti tém činitelům, kteří jej udržují;
kleveti na ně, že se spojují s Madary, ačkoli
to tvrzení nemohou podepřít ani jediným
faktem.
A proč to vše? Proto, že Srbové chtěji
i v Chorvatsku zůstati Srby, a žádají, aby jim
dány byly zákonné záruky k ochraně a rozvoji
jejich národní individualnosti. Proto, že ve
vládní straně sedí několik srbských poslanců,
kteří podporují nynější system. A což počet
Chorvatů, kteří dělají totéž, není daleko větší?
Srba
Miletič
Rauch
Chorvat
Maďar
Slavonie
Chorvatsko
Uhersko
Rakousko
Dalmacie
vání Uhersko
13
article
Ostatně klevetníci naši velmi dobře vědí, že
Srhové příkře odsuzují jednání těch několika
vládních Srbů, kteříž právě tak nemohou sto-
tožňovati se s národem srhským, jako vládní
Chorvaté nemohou se s národem chorvat-
Srbská politika je jasná a otevřená. Srbové
bojují za svoji úplnou rovnoprávnost, ale bojují
i proti nynějšímu politickému systemu nejen
pro to, že v něm spatřuji překážku svých
oprávněných požadavků, nýbrž i proto, že jej
vůbec považují za škodný zemi. Vyrovnání
Uhrami Srbové uznávají jako zákon, o kterém
Chorvatsko a Slavonie jako rovnoprávná smluvná
strana dohodla se s Uhrami, ale nepokládají je
ským.
za svaté písmo. Za to zasazují se a bojovat
budou za nejšírší samostatnost Chorvatska
Slavonie, zvláště za samostatnost finanční.
Srba
Chorvat
Uhry
Chorvatsko
Slavonie
14
article
Vítězství K. H. Wolfa.
Polské listy živě se zajímají soubojem
Wolfovým s Pradem a porážkou posledního. Je
přirozeno, že porážky parcellářů nelitují, nebot
administrativné rozdélení Čech mělo by v ně-
kolika letech za následek podobné rozdělení
Haliče.
Lvovský »Předsvite praví: »Vitězstv
prusofilů vyvolá daleko jdoucí skutky v obecně
konstellaci státu a doufáme i revisi celé h
kursu, zarejdovavšího na podzim r. 1899 n
levo, neboť všechno jiné znamenalo by bankro
tohoto státu.«
Reiffeisenky v Haliči.
Reiffeisenky v Haliči velmi pěkně se roz-
víjejí. Přede dvěma lety byly založeny prvé
zádruhy tohoto druhu a zemský výbor vzal je
pod svou ochranu. Koncem r. 1899 bylo jieh
11, r. 1900 vzniklo 75 nových, ale dokonale
zorganisovány byly pouze 63. Obvod každé
reiffeisenky zahrnuje průměrně 4 obce a 370
obyvatel (nejméně 1 obec a 935 obyv. a nej-
více 15 obcí a 11.237 obyv.). Největší poče
nových zádruh místí se v střední Haliči (37),
na západní Halič připadá jich 33, na východn
16. Mimo to je 16 zádruh, nejsoucích pod
patronátem zemského výboru.
V 63 zádruhách pod ochranou zemskéh
výboru bylo koncem r. 1900 členů 7707. Čle-
nové ti zaplatili členských příspěvků 37.486 k
a vložili úspor 707.148 K, z čehož průměrem
vypadá 11.225 K na zádruhu. Půjček udělily
zádruhy v r. 1900 933.661 K. Úrok braly e
až 71 proc. Obrat obnášel 2,308.806 K.
Wolf
Wolfův
Prado
Čechy
Halič
15
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 16. srpna.
Balkáuský trojspolek.
Mnoho se již napsalo o tom, byl-li bal-
kánský trojspolek, jejž Milan svým vpádem
do Srbska na podzim r. 1897 rozbil, po smrti
tohoto zloducha srbského národa obnoven, či
byla Milanem na věky zažehnána sama my-
šlenka jeho. Vídeňské listy tvrdí toto. Uprím-
nější je vídeňský dopisovatel »Münchener Neu-
este Nachrichten«, jenž píše:
Od nějaké doby pozorují se na Balkánském
poloostrově jisté politické snahy, které ra-
kouští i němečtí diplomaté musejí sle-
dovati s největší pozorností a které musejí býti
v čas zamezeny, nemá-li německý národ
býti hospodářsky citelně poškozen slov an-
skými a romanskými státy. V osobě
rozkrále Milana padl v Srbsku pos led n
sloup rakouského vlivu, ohromná
většina srbského národa tíhne k Rusku a mladý
král plane touhou ukázati se vděčným ruskému
caru. Všechny známky ukazují, že Srb s k
a Rusko uzavřely vojenskou do-
hodu, kterou se dává srbských 250.000 vo-
jinů k disposici ruské politiky. I. ro slto u
důvěrnost mezi Srbskem a Černou
Horou ukazuje, že v srbské politice udála se
změna. Nechybíme zajisté, vezmeme-li za pravdu,
že jest balkánský trojspolek me z
Srbskem, Bulharskem a Černo
Horou aspoň v tom smyslu, že tyto tři státy.
kdyby byla válka, spojí se s Ruskem.
Tak se věci mají. Formalné smlouvy mezi
slovanskými státy netřeba.
Milan
Srb
Černo
Praha
Srbsko
Milano
Rusko
Bulharsko
Münchener Neo
16
article
Vzpoury v tureckém vojště.
Turecký voják je dobrý junák a věrný
i trpělivý do krajnosti. Vlastnosti tyto osvědčily
se ještě ve válce r. 1897 naproti Řecku, ale
nyní počínají turecké vojíny opouštět. Toje
známkou pokračujícího rozkladu Turecka.
Bělehradský »Hex« obdržel následujíeí
zprávy:
Před půl druhým měsícem odehrála se v Pri-
zrenu událost, velmi charakteristická pro nynějšl
stav Turecka. Ve věčném nedostatku peněz Tu-
recko není s to pravidelně vypláceti své služeb-
níky. Úřadníci vypomáhají sí bachšišem, ale
ubozí důstojníci nemají, čím by si pomohli,a
plat nedostávají po mnohé měsíce. Z té příčiny
vznikla důstojnická vzpoura v Pri-
zrenu. Důstojníci se nahrnuli na vojenského
pokladníka a žádali peněz. Když jim řekl, že
peněz nemá, zavřeli jej v kanceláři. Pokladník
vyprosil si od nich dovolení telegrafovati o pe-
níze do Skoplje. Místo peněz obdržel odtud
telegrafickou odpověď: »Hledej prameny na vý-
platu dodavatelů; nevyplatíš-li, zastaví dodávky«.
Pokladník
Řecko
Turecko
Pri
17
article
Vidouce, že pokladník je nevínen, propustili je
a telegrafovali přímo sultánovi, jenž nařídil, aby
důstojníkům prizrenským byly zadržené gáže
vyplaceny, což ihned se stalo. To povzbudil
důstojníky jiných posádek, aby také přímo sul-
tánovi svou nouzi telegrafovali. Ale sultán byl
v jiném rozmaru a jiné bylo i jeho rozhodnutí
nařídil, aby všichni nespokojení byli odevzdán
vojenskému soudu. Někteří odpásali své šavle
odevzdali je mutesarifu řkouce, že je vracej
sultánovi a nechtějí déle sloužiti v jeho vojště
v němž místo čestné smrti na bojišti očekává
je smrt hlady.
V Bitolji vypukla důstojnická vzpoura přede
dvěma nedělemi. Do konaku valijova (guverné
rova) odebralo se 130 dělostřeleckých důstoj-
níkův a hrubé i rozhodně žádali, aby jim byly
vyplaceny žadržené gáže, sice že vzbouří celou
posádku a provedou něco neslýchaného. Valija
snažil se je upokojiti, ale marně. Přítomný
vyšší úřadník přiliš horlivě jim domlouval, začel
jej zpoličkovali. Vida to valija, vyhrabal z po-
kladny poslední paru, něco si vypůjčil od kupeů
a vyplatil důstojníkům gáži za měsíc. Vzpoura
se uklidnila přiměřeně této kapce.
18
article
Nazejtři přihodilo se néco ještě horšího.
V bitoljské posádce jsou vojáci, kteří už dávno
vysloužili, ale nedostávají soběit«, protože vo-
jenská pokladna nemůže jim vyplatiti dlužný
žold. Títo vojáci rozhodli se, že učiní po při
kladu svých starešin.
Několik set vyhrnulo se jich z kasáren
obklopilo konak valijův. Provolávali »padišachm
z paša« (ať žije padišach), ale chovali se de-
monstrativně. Za pasem měli revolvery a jata-
gany. Valija si netroufal vyjíti ven, podobn
náčelník policie a civilní úřadníci. Konečně přije
divisionář Hadži Omer paša, jenž postavil se
před vojáky a jal se jim domlouvat, aby po-
kojně odešli. Vojáci se naň obořili a zahnali.
Konečně jim přečetli telegram ministra vojenství,
nařizující, aby jim »obšity« vydány byly hne
a slibující, že peníze dostanou v pálek (byla
středa).
Případy tyto jsou Turkům poučením, ž
jim přátelství německého císaře se sultánom není
nic platno, protože jim nepomáhá a nepomůže
z hospodářské bídy. Za nedlouho otevrou se jim
oči ještě víc a Turci uznají, že Němci přišli
k nim, aby sobě pomohli a nikoli jim, a kdyby
i pomoci chtěli, že nemohou, protože sami jsou
potřěbni. O to ale rozbije se kombinace něme-
ekého císaře, že by Turci mohli býti Všeněmcům
vydatným spojencem naproti Rusku a Slovanům.
Všeněmci musili by v tom případě turecké vojsko
najmouti a celý náklad sami na ně vésti, eož
je vysoko nad jejich slly.
Hadži Omer
Turek
Němec
Turec
Rusko
Slovan
19
article
Boj proti alkoholismu v Rusku.
Boj proti alkoholismu v Rusku.
Několikaletý promyšlený a soustavný bo
ruské vlády proti alkoholismu má za následek
že alkoholiků v Rusku bylo tolik, že statistika
za loňský rok uvodla již Rusko na posledním
místě co do počtu alkoholiků. Zatím vláda ne-
unavně v tomto boji pokračuje. Opilee, který
bude od nynějška přistižen na ulici, bude zatčen,
na polícii doveden, lékařské prohlídce podroben
a klassifikován. Po vyspání na pryčnách bude
s ním zaveden protokol. Na to bude puštěn
domů, ale současně policie učiní o něm ozná-
mení soudu, jenž jej odsoudí k pokutě nebo ne.
Jmena zatčených na ulici opileů budou ozná-
mena všem policejním účastkům (komissariatům)
ve městě.
Opilee
Rusko
20
article
Neslýchané poměry v Kapském
Neslýchané poměry v Kapském
mrěstě,
Dopisovatel »Daily Mailu« sděluje z Kap-
ského města, že tam zavládly přímo nesnesitelné
poměry. Vražda a krádeže jsou na denním po-
řádku. V samém středu mést a j so
i banky přepadány. Policie, jejíž mužstv
užilo se k válečným výpravám, sevrkla se tak,
že může poskytnouiti jen 10 mluž
pro noční službu v cellém městě.
Vojáci, kteří z bojiště vrátili se s hojným žol-
dem, lákáni jsou do vykřičených mistností, chloro-
formem omamováni a pak o peníze olupováni.
Frankosturecký konflikt.
Sultánovi podařilo se přes ultimatum fran-
couzské dosíci nové lhůty šestiměsíční pro právo
zpětné koupě nábřeží a doků, zřízených fran-
couzskou společností dokův. Společnosti této do-
stane se zadostučinění toho, že jí do osmi dnů
dodáno bude stvrzení všech práv jejích, v poslední
době Portou upíraných a rušených. Za to ale
musil francouzský vyslanec v Cařihradě Constans
slibiti, že společnost práv těch jiným nepostoupí.
Ač tedy práva společnosti jaksí jsou utvrzena,
nejistota, co stane se s podniky jejími, potrvá
ještě po šest měsíců. Dle zpráv z jiného pra-
mene, bylo vyjednávání vůbec přerušeno i má
tedy francouzské loďstvo vojenské přece prý jen
s rozkazy zapečetěnými do Levanty odplouti.
Orficiósové franconzští toto však popírají. V
skytla se též zpráva, že turecký vyslanec v P
říží Munir má býti odvolán, poněvadž prý sul-
tána přiliš oproti Francii angažoval.
Kapa
Cařihrad
Francie
Daily Maila
práv
21
article
Důtka Waldersecovi.
»Times« projevují nespokojenost svou na
řečmi, jež Waldersee za svého návratu pronášel
a v nichž líčil výpravu do Pečilska tak, jakoby
Němci to byli bývali, jež tam vše vybojovali
»Times« kárajíce takou mluvu, praví, že sice
projevy takové nevzbudí zárlivost ostatních
státův, na nejméně pak Anglie, ale jeví se v nich
nedostatek taktu a že jsou nevčasny z retu
muže, jemuž byla svěřena vysoká hodnost
mezinárodního velitele. Od takového
muže mohlo by se očekávati více nestrannosti
a více ohledu k státůmi, jež ho zmíněným
úkolem dobrovolně pověrily.
Konflikt mezi Venezuelou a Ko-
lumbií.
Státní tajemník pro věci zahraničné v
Spojených státech, Hay, vrátí se dnes do Wa-
shingtonu. Musil přerušiti prázdniny své ná-
sledkem přiostření sporu mezi oběma jiho-
americkými republikami a pro hrozivé poměry
na převlace panamské. Ministr námořnictva
Long a vrchní velitel armády Spojených států,
generál Miles, budou míti s Hayem v sobotu
poradu. Vláda jest odhodlána z a m-
ziti válku mezi Kolumbií a Vene-
zuelou a povstalecký ruch na pře-
vlace panamské, ohrožující do
pravu mezi oběma ocelny, po-
tlači tí.
V prišuím týdnu přibudou před Panamu
dva křižáky a dvě dělové lodě Spojených stálů
před Colon (na opačné straně převlaky) jeden
križák a jedna dělová loď, a před Saguayru
přístav to hlavního města venezuelského Kara-
kasu, dva křižáci.
Němec
Hay
Long
Miles
Saguayr
Anglie
Venezuela
ko
spojený stát
Wa
Kolumbie
Panama
spojený stál
Kara
Times
Colon
22
article
Vláda Spojených států dává vyhlašovati, že
má právo dáti pocítiti autoritu svou oběma re-
publikám. Práva republik těch, spory své libo
volně vyřizovati, mohou prý býtí trpěna jen
pokud neohrožují interesy neutrálních státo,
mezi něž také Spojené státy náleží.
Washingtonský telegram »Daily Expressu
potvrzuje též, že vláda tamní jest odhodlána
válku mezi Venezuelou a Kolumbií třeba moe
potlačit. Monroeově doktrině má prý býti dodán
i smysl, války mezi americkymi státy poku
možno zábraňujíeí.
Česká hospodyně v uzavřeném
území.
Čata od Julie Vl as á kové.
Poštovní manipulant Řeřicha dostal dekret
Stal se assistentem. Bože ! Konečně!
Patnáct let byl poštovním manipulantem.
Leta míjela, poštu nedostával ani tu 400 až
500 zl. a starost o rodinu hlodala jeho srdce.
Jak by ne ! Patnáct let sloužit bez vyhlídky na
zlepšení, bez nároků na ponsi. Vždyť i ty
dámy od telografu a telefonu vzaty jsou do
statu státního a jenom ti nešťastní manipulanti
Monroeův
Julie
Řeřicha
spojený stát
Venezuela
Kolumbie
Daily Express
23
article
jsou stále ponížení, jakoby snad méně pracova
nebo menší vzdělání měli než dámy
I rozhodl se, že udělá zkoušky úřaďnické.
Nejdříve tak zvanou »intelligentní« a pak do-
pravní.
Vysloužilým četníkům a poddůstojníkům
se ta první odpouští. Patrně rozumějí vice po-
štovnictví, než lidé při něm sestárli, jinak by se
to nedělo. Také jejich léta na vojně ztrávená
počítají se jim v službě poštovní do pense,
kdežto stane-li se úřadníkem manipulant expe-
ditor, všechna leta do té doby poště věnovaná,
neplatí nic a on často s vlasy šedivými stává
se úřadníkem nejmladším. Praktikanti a vyslou-
žili vojáci »slyší« pak před zkouškami kursa
mohou se náležitě připravít, ale manipulant-
expeditor se učí sám, neboť kdo má ho po čas,
co kurs trvá, vydržovat? Bůh to naprav ! Lidě
snad to ani napravit nedovedou, neboť kolikráte
se již o tom psalo a jednalo a stále marně! —
Řeřiaha se tedy ke zkouškám připravoval.
Nu, »nadřel« se dost! Po celodenním namá-
hání v službě učil se zeměpisu a dějepisu,
bral hodiny u učitele matematiky, frančiny, stu-
doval asi dvanáct předmětů najednou. Kresli
mapy železničního a telegrafního spojení celého
světa a někdy po nadlidském namáhání tříma
svoji, tolikerou učeností přecpanou hlavu v zou-
falém vědomí, že vlastně neví nic, mezí čímž
kolem něho skotačilo čtvrt tuctu malých ca-
partů, k vůli nimž se on tak namáhal, aby.
zemřel-li by dříve, než je vychová, dostala žena
aspoň zlatku denně pense.
Řeřiah
24
article
Žena starostlivě sledovala stále se prohlu-
bující vrásku mezi obočím svého muže, pohla-
dila jeho valem šedivící vlasy a někde tajněv
koutku setřela slzy s očí a přisedla pak usmě-
vavě ke stolu, ptala se, kladla otázky, aby muž
měl k odpovědím posluchače a třeba tomu mál
nebo nic nerozuměla, odpovídal jí muž ochotně
a svědomitě jako komisi při zkoušce.
A zkoušky odbyl a dobře. Nyní leží zde
dekret na stole a oba jej, radostí rozechvělí,
prohlížejí. Paní zavinula ruce do zástěry, aby
tu drahocennou listinu neposkvrnila a čte záro-
veň s mužem, že stal se úřadníkem XI. dietní
třídy a platem 800 zl. a příbytečným 120 zl.
Z toho že bude se mu první rok na taxy str-
hovat skoro 15 zl. měsíčně.
Jaký to blahobyt mají tihlo úřadníci le
A nyní stěhovat se do 6. do Němec ! Vši-
chni nově jmenovaní úřadníci musí do Němeel
»Jen jestli nás tam ti Němci pustí ! Kdy-
bych se aspoň jmenoval Wagner nebo Richter,
ale to Řeřicha! To tam zkusíme l povzdychlsi
novopečený pan assistent.
»Ale mlě! Nevím co! To jen ti novinář
tak píšou! Co by nám mohli dělat ? Za penízae
dostaneme snad všude byt a co jíst!« odvětila
paní assistentová.
Pan Řeřicha jel se představit a na-
jmout byt.
Podařilo se mu to. Nad jeho jmenem s
nikdo nepozastavil, jeť Němců s ryze českými
jmeny až běda.
Němec
Wagner
Richter
Řeřicha
Němeel
25
article
Nomoi sice se všech stran žádají ředilel
ství, aby jim dávalo do »jejích německých
měst« jenom německé úřadníky a čeští úřadnici
zase prosí, aby je dalo do měst českých, kde.
by mohli beze strachu na ulici vycházet, děti
vychovat, ale ředitelství nikomu vyhověti ne-
může, protože žádných německých úřadníků
nemá a musí nechat české úřadnictvo v Něm-
cích. Když už oboustranného nářku vydržet
nelze, vezme 2—3 starší úřadníky pryč a strčí
tam 2—3 nově jmenované, také Čechy —
jde to od repetice. Ubohé ředitolství, co zkusí,
že je tak málo Němců v Čechách l
Pan Řeřicha ve společnosti českých kollegů
ani nepostřehl, že by byl v kraji německéma
po níčem se mu nezastesklo. Hůře bylo alo-
ve
s paničkou.
Slyšela kolem sebe jenom drmolení něm-
činy, které pranic nerozuměla, ačkoli byla také
jako děvče rok v klášteře, nemohla se s nikým
pobavit, nikomu si postesknout a čekala vždy
na muže až přijde z úřadu, aby si s ním
trochu pohovořila. Ale nastaly jí ještě jiné svi-
zele a nepříjemnosti, o kterých se ji nikdy ani
nezdálo.
Šla pro maso. Vstoupila do krámu a na
její český pozdrav cizí přítomné ženy jenom
pohrdavě ji prohlížely. Řezník se ani neohlédl.
Krám se plnil a zas prázdnil a paní Řeřichová
stála a čekala. Nemohouc se dočkat, požádala
ještě jednou, ovšem hlasitě česky o maso. Kruh
kupujících Němkyň se rozestoupl. Poloúsměšné,
polopohrdavé pohledy ji přeměřily, až ji horko
rozrazilo a řezník nic! Jakoby jí tu nebylo.
Němec
Řeřicha
Krám
Němkyně
Německo
Čechy
26
article
Konečně, asi po hodině, když náhodou v krámě
nikdo nebyl, hodil jí řezník kousek žádaného
masa jako z milosti.
Šla ke kupci. »Prosím o sirky«, řekla. Ne-
rozuměli či nechtěli rozumět a trvalo hodnou
dobu, než jí žádané přinesli, ale jaké. S obráz-
kem kn. Bismarka a nápisem: »Wir Deutschen
fürchten nur Gott«.
Takové sirky paní Řeřichová nechtěla
proto raději odešla, provázená nevrlým mru-
čením kupce.
Šla koupit hrníček, ačkoliv byla mladá,
elegantní paní, přece říkal. jí obchodník dů-
sledně: »Mutter« nebo »Mutterle«. To ji pozlo-
bilo a řekla mu:
»Dovolte, pane, já říkám ,matko“ jenom
staré ženě venkovské, příjde-li mi prodávat
máslo nebo vejce l«
Myslila, bůh ví, jak se toho Němec lekne
a se zastydí, ale Němec postavil nádobí do po-
lice, skřížil nohy, založil ruce a díval se tak
impertinentně na rozčilenou paní assistentovou,
že tato, chvějíe se, co nejrychleji odkvapila.
Šla koupit sýr do obehodu s delikatesami.
Všichni zřízenci přišli jeden po druhém, vy-
slechli čeho si přeje a zase odešli.
Paní assistentová sýra vůbec nedostala
odešla s nepořízenou.
Potřebovala záclony, koberce a různě věci.
I šla k obchodníkovi se střižným zbožím. Tam
nepodali jí ani dva kousky, aby si mohla vy-
brati. Chef vůhec odešel a »mládenci« chovali
se k ní s tak urážlivou nevšímavostí, až nad
tim celá zbledla. Přišla jiná paní, Němkyněa
přála si dva — tři vzorečky nějaké a tu všichni,
comis i pán obchodu přikvapili a obsluhoval
paní Němkyni, nechávajíce paní Češku s plnou
tobolkou stát.
V paní Řeřichové vzkypěla holubičí žluě
bůh
Němec
Němkyně
Češka
Řeřicha
Wir Deutschen fürchten nur Gott