ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 65a90c80-661b-11dc-99d7-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 49, org 6, work 8, person 82
1 masthead
Ročník XXX0l
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 17. srpna 190l.
Praha
3 masthead
Číslo 226.
4 masthead
Na ranní a odpol. Histy U přilohami (Naněný Obzor““ ve středu a „Láiterárni Hlidka v pátek) předplácí se- Vraze v administraei na měsíe . . . . . . p na čtvrt leta . . . . . B K — s dvojí donáškoe s měsl
Láiterárni Hlidek Naněný obzor
5 masthead
n čtvt let . . . ve úiialkácha na měsíe . Toštout na měsle na čtvrt lets s dvojí zárilkou a mě l s čsrt lele
6 masthead
iei 2k o 3kg
kg
7 masthead
V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . . sa 9h odpolední . . . zs 2 ve dlislkšch na venkovš- ranní člslo. . . . . . . . 20 vápolední . . . . . . . . Sh Inserá ty plati se hotevé sapše Předplacení a inserty přijímá sdmísl- strace v lfarianské ulici č. a Tam unchžzeji se též redskee tiskárna a ezpedice „Národnich Listě“. Rukopisy se nevraesjí.
8 article Na národnostní klid hospo-
Na národnostní klid hospo- dářský útok. Pozornost, již věnuje všecka veřejnost. zvláště u nás, návrhu příštího německého tarifu celního, jako by nebyla valně vhod kruhům vídeňským. Trvalo to na příklad značně dlouho, než orgán blízký kruhům za- hraničného ministerstva se zmohl na jakési obšírnější ocenění tarifu, zatím však již v některých vládních časopisech se počíná šířiti mínění, jako by příčiny obav, způso bené návrhem německého celního tarifu. nebyly tak vážné a nutkavé. Rovněž naskytla se na sjezdu v Mostě n. M. německé lidové straně příležitost, aby zaujala určité stanovisko k návrhu něme ckého celního tarifu, a ku podivu, ani tato německá »strana budoucnosti« nedovedla za nynější vlády »hospodářské koncen trace« ničeho pověděti, co by se podobalo energickému hajení hospodářských zájmů našeho soustátí. Ovšem německá lidová strana octla se tu v nepříjemném rozpor své německé lásky a zájmů hospodářských této poloviny říše. Německá strana lidova zajisté pochopuje, že i voličstvo její jest ohroženo budoucím německým tarifem celním ve své vlastní existenci — nemohla se tedy prohlásiti pro nový útočný prostředek Ně mecka; její německé přesvědčení však ne- dovolilo, aby tarif po zásluze odmítla. Na- prosto mlčeti v takovéto hospodářské otázce prvního řádu také nemohla a tak vypomohla si zcela všeobecnou, nicotnou frásí, že ně které položky v návrhu něme- ckého celního tarifu jsou po vážlive
Most
9 article
Tak tedy i z kruhů vládních i ze řad německých vyzařují v nejvážnější hospo- dářské záležitosti rozpaky, jež podivně osvě tlují upřímnost a seriosnost hospodářské politiky, kteráž teprve nedávno před práva národní a jazyková byla vyzvednuta na místo nejnápadnější. I jest oprávněna otázka, co se stalo, že počíná se takovýmto způsobem tlumiti zdravý hospotářský smysl obyvatelstva rakousko- uherského oproti nebezpečí z Německa hro zícímu äato v době již nedaleké, vždyť lhůta trvání pošavadních obchodních smluv již za nedlouho uplyne?
Německo
10 article
Netýká se snad Rakousko Uherska návrh německého celního tarifu, či Německo si věc jinnk rozmyslilo a upustí od záměru svého Zůstaňme u těchto dvou okolností. Všude postihli vlastní význam návrhu německého celního tarifu jako prostředek, jímž má se rozmnožiti vnitřn síla Německa především na útraty států zemědělských, Rakousko-Uhe ska, Ruska, zemí podunajských v Evrop a Spojených států v Americe. Přihlíží-li se však k zájmu, jaký má Německo na tom, aby s těmi kterými státy zachovalo nezten čené styky obchodní, jeví se zájem onen co se týče Řakouska Uherska nejmenší m Mezi uvedenými státy stojí v čele Spojené státy severoamerické s dovozem do Nemecka 16.9, pak následuje Rusko s dovozem 12 19 a na třetím místě Rakousko-Uhersko s do- vozem menším než Rusko. Již z této stup- nice a z postavení oněch států jest samo- zřejmo, že hospodářský zápas s Rakousko- Uberském jeví se býti Německu nejméně povážlivým; a že zápas tento se ještě usnadní nerozhodnostía neurčitostí, na niž jsme hne one počátkem ukázalí Ani v Anglií aní ve Francii nejsou za- rmouceni bojovným návrhem tarifu něme- ckého, jsouce přesvědčeni, že za nastávajících zápasů jejich vlastnímu obchodu kynou nové úspěchy. Tak praví francouzský poslane Delambre: Vřele si přeju, aby navržený celní tarif se uskutečnil. Byť i těžee ohrožolval prospěchy národů spo
Rakousko Německo Rusko Evropa spojený stát Amerika Uhersko RakouskoUhersko Anglie Francie
11 article
jených s Německem a činil jim nemožným obnovení obchodní smlouvy, Francie se dotknou tyto tarify jen nepatrně, protože má Francie mírem frankfurtským zajištěny pro všecky případy nejvyšší výhody. Dojde-li však s Rakouskem as Italií k celní válce, otevrou se nám Francouzům nová odbytiště; ústupky však, které by jim Německo učinilo, platí i pro nás. — Jiný od- borník francouzský píše v »Eclairu«: »První dojem tarifu na mne byl dobrý. Německý průmysl pozná nyní nejvyšší výhody celní ochrany, jíž náš průmysl francouzský od deseti let požívá, ale německý průmysl není tak dobrý jako francouzský, aby dobrodiním oněm odolal. My stále ještě vynikáme vku- sem, jakostí a trvanlivosti svých výrobků. Ani nejvyšší cla nezatlačí naše přepychové výrobky. Lze tedy předpokládati, že půjde k duhu francouzskému průmyslu vše, co bude překážeti průmyslu německému.« Než namítne se snad, vždyť v Německu samém nastal tuhý odpor proti návrhu cel- ního tarifu, a tak my v Rakousko- Uhersku můžeme se nadíti, že tarif tento zmizí jako mračno, jež se náhle objevilo na obzoru,a opět se rozplyne! Takové naděje byly by naprosto blá- hové. Jest sice pravda, že vede se stálea povede ještě dále v Německu tuhý zápa o sazby nového celního tarifu, ale to jest zápas o vzájemné, přiměřen rozdělení očekávaných výhod, nikoli zápas, jenž by směřoval k úplnému odstranění myšlenek v tarifu tom obsa- žených.
Francouz Německo Francie Rakousko Eclair RakouskoUhersko
12 article
Kde jaká strana v Německu, tváří se nespokojenou, agrárníci, průmyslníci, obchod- níci, socialisté, ale z pokřiku jejich pozoro- vatel vyciťuje jen to jediné: Co mně po- stoupíte ze své kořisti? Je to prostě smlouvání o podíl. Jen malí, drobní lidě, kteří nestojí v hlavním proudu agrárním, průmyslovém, sociálním. ti jediní snad míní to upřímně se svými nářky. Tak volá na př. spolek národně-soci- ální: »Podpory potřebné německému země- dělství zvýšenými cly se nedosáhne; naopak bude pokrok selských reform za- ražen; a účinky tarifu budou tyto: Ne chudší třídy lidu budou ohromně zatíženy na prospěch mohovitých a nejmohovitějších majitelé latifundií sesílí na újmu ostatního obyvatelstva, zvláště rolníků, podobně nabudou nových posil veliké průmyslové syndikáty na úkor celku, a konečně vydáno bude vedení vnitřní politiky v Německu do rukou směrů nepřátelských ideám svobody.« Než vlády německé snad změní návrh nového celního tarifu a říšský sněm jej za- mítne?
Německo
13 article
Nikde není ani stopy něčeho podobného. Myšlenka, že v říšském sněmu tarií způsobí obstrukci, vzbuzuje v Německu samém ve- selost, podobně i nápad, že se zakročí moc proti říšskému sněmu. Vždyť celní tarif byl vypracován právě pro tento říšský sněma výhodnější většiny než má pro tarii tento říšský sněm se nedá ani mysliti. A vlády by si daly z rukou tuto většinu ? Pravdou ovšem jest, že jednotlivé vlády dožadují jse pro spolkovou radu další ch, nových přání, pokud snad při sestavo- vání tohoto návrhu tarifního nebyly vládám oznámeny. A to jest ono stanovisko, na němž bude státi spolková rada a s něhož pohlíží na návrh tarifní. Ostatně říše německá octla se s financemi říšskými uprostřed t rvalého schodku, jejž nutno uhraditi; říše německá pustila se do rozmnožení vá- lečných lodí, jejichž náklad nutno uhraditi novými příjmy, nestačí-li nynější říšské příjmy již ani na posavadní běžné vydajei Německo má zapotřebí doplniti organisaci svých zámořských osad, zejmena zřízením
Německo
14 article
zvláštního osadního vojska, a to vše musí se zaplatiti zvýšenými důchody říšskými jejichž rozmnoženým zdrojem má se státi nový celní tarif, a tu někdo se může domní vati, že Německo samo si zalarasí cestu k těmto vytouženým přijmům ?l Nejsouli to spíše důvody, aby Německ vše nasadílo, by svého cíle dosáhlo, by i při tom v některém sousedu kosti praštěly? Rakousko-Uhersku snad nehrozí takové nebezpečí; vždyť Rakousko vlastně nevyváží obilí, a průmysl jeho není snad ohrožen. A Ma- daři — nu to snad bude dobře, kdyžje Německo trochu naučí skromnosti a uherský obilní vývoz hodně sešněruje !) — Jsou opravdu mezi námi takoví národní hospo dáři, kteří se ani nemohou dočkati, až při- kvačí na Uhry otázka: kam s obilím? Takto položil otázku i známý vídeňský národo hospodářský týdenník? Netřeba jíti daleko, aby se poznala n udržitelnosto takovýchto názorů, zejmena pro nás Čechy. Náš národ český jes dosud ve všech zemích českých převaho národ zemědělský, a každá nová po hroma, jež by přišla s německým tarifem stihne nejen národy uherské, nejen země- dělství uherské, ale i zemědělství našel Člen vídeňské obchodní komory vypočet dne 6. t. m. v »N. Fr. Pr.« takto rozsah hospodářských zájmů, na něž návrh celního tarifu německého u nás míří: Z vývozu na- šeho v r. 1900 okrouhle 1.861.6 mill. korun šlo do Německa zboží v ceně 897 mill. kor.
Čecho Německo Rakousko Uhersko Ma Uhry Francie obchodní komora
15 article
Položky německého celního tarifu dotýkaji se z toho sumy 300 mill. korun vel m vážně, sumy 200 mill. korun méně,a pouze 300 mill. korun zůstává nedotčeno, z toho připadá na ublí 200 mill. kor. Tedy vlastně všecek vývoz náš do Německa až na uhlí postaven před palčivou otázkul Dle výkazů úřadní statistiky sestává vy voz Rakousko-Uherska do Německa 54 5 z výrobků zemědělských (lesních a rybních), 45.5 pak z výrobků báňských a průmyslo- vých. Zemědělské výrobky, jež jdou do Německa, tvoří pak 71.8% veškerých od nás vyvezených výrobků těchto vůbec; ji- nými slovy: tři čtvrtiny veškerého našeho zemědělského vývozu jsou ohroženy návrhem novéh německého celního tariful Mezi položkami tohoto vývozu bylo v r. 1900 za 204 mill. K peří, za 25 mill. K koží, za 79 mill. K vajec, za 48.2 mill. K obilí, z 145 mill. K dříví, za 32.4 mill. K sladu, za 14 mill. K koní, za 59.3 mill. K dobytka po- rážkového. Kdo může tu tvrditi, že postiženo bude pouze uherské zemědělství? Nepodobá-li se spíše, že německý celn tarif hodlá zasaditi nejtěžší rány právě oněm národům a hospodářským třídám v soustáti rakousko-uherském, jež jeví nejbouževnatější a nejvydatnější odpor proti německé roz pínavosti? Co znamená tento útok v okamžiku, kdy za záminkou hospodářského rozvoje umlčuj se neukojené potřeby národní a jazykové zejmena našeho národa českého? Kdo, ne-li my, má tu státi na stráž proti nebezpečí, kterýmž nám hrozí návrh nového celního tarifu německého?
Německo Uhersko
16 article Jak za starých dob čeština stala se jazykem úřadnim v zemieh koruny české.
Jak za starých dob čeština stala se jazykem úřadnim v zemieh koruny české. V době nynější, kdy se vede tak tuhý rozhořčený zápas o to, aby jazyk náš če- ský v zemlch našich uznán byl z úřadní, mimoděk namane se každému otázka: Jak tomu bývalo za starých dob? Bývala-li řeč česká povždy takovou popelkou ve vlasti naš jako dnes, či úřadovalo-li se druhdy také ja- zykem českým, kdy a v jakém rozsahu ? A na
17 article
tyto otázky zajímavé a podrobně odpovídá hi storická rozprava prof. Jos. Bartochy nadepsaná hořejším litulem a uveřejněná v lon- ském ročníku Časopisu Matice Morav- ské, který není dosti znám širšímu obecenstvu Ale poněvadž obsah rozpravy té zasluhuje, aby zvláště nyní vošel ve známost vrstev nejširších, aby každý z nás měl určitý a povný názor historickém právu a platnosti jazyka našeho v zemích našich i zahraničních, podáváme t krátký výtah z úvahy té a upozorňujeme na ni každého také proto, že najde v ni hojné a bez- pečné důkazy listinné na obhájení úřadní plat- nosti jažyka našého ve vlastech našich iz hranicemi. Úřadní řečí u nás, jako ve všech sťálec jiných za středního věku, po dlouhou dobu byla latina. Vedle nl ve státě českém, dřive než jazyk domácí, nabyla úřadní platnost němčina vinou zněmčilých Přemyslovců (za- čínaje zejmena Přemyslem I. Otakarem 119 až 1230, po něm Václavem I. 1230—125 3 Přemyslem II. Otakarem), kteří berouce si za manželky princezny německé, mívali též k vůli nim německou čeleď a družinu při dvoře svém, noshávali německým manželkám svým potomky své vychovávati po německu, oblíbili si tai s mravy a způsoby německými též jazyk ně- mecký, dávajíce tak zároveň špatný příkla šlechtě české, která jich slepě následovala, obl- bila si rovněž německý jazyk, mrav i kroj podporovala německé potulné pěvce (minne- sängry), mluvila i dopisovala si po německu.
profesor Jos Otakar
18 article
Němčinu také šířily u nás četné kláštery tehdy zakládané a osazované mnichy z pravidla z Němec přivolanými. Ještě pronikavěji a šířeji nabýval moci jazyk německý hojnými mě sty německými, která tehdy zakládali panovníci češt na upevnění moci královské proti šlechtě a na rozhojnění svých důchodů. Obyvatelé jejich při- voláni byli z Němec a nadáni výsadami a vý hodami většími než obyvatelstvo domácí. Měšťané němečtí jsouce takto nad obyvatelstvo české vy nášeni, majíce velké přednosti a výhody před obyvatelstvem domácím, přirozeně s původním zřízením a správou svou přidržovali se hrdě svého jazyka, zvláště když viděli, jaké přízn se těší němčina při dvoře královském a na hradech šlechtických.*) Poměry ty jazyku ně- meckému tak příznivé za krále Jana Lucembur ského nabyly tvářnosti ještě hrozivější, že ně kterým horlivým vlastimilům se zdálo, jakoby ja- zyk český měl už vyhynouti. V říši německé tehdy němčina nabývala převahy nad latinou jakožto jazyk diplomatický a úřadní. Není tedy divu že i u nás města německá řídice se tímto vzo rem a duchem k úřadům královským (nebo na
Němec Měšťan Lucembur
19 article
Moravě markraběcím) začala vedle latiny psáti jazykem německým a v naší kanceláři králov- ské neměli jim to za zlé, nýbrž vyřizovali po- dání a žádosti německé vedle obvyklých přípisů latinských také jazykem německým. P rv ní list německý z královské kanceláře čes ke vyšel r. 1307 a později zejmena za Jana Lu- cemburského, Karla IV. a Václava IV. jazykem německým psávalo se velmi často, ač latina ještě tu vévodila zejmena ve styku s pány nebo městy národnosti české. Za nezapomenutelného otce vlasti císaře Karla IV. nastal arci obrat příznivý jazyku českému; císař Karel sám do- konale se naučil jazyku českému, vážil si h a svou vážnost a lásku k němu projevil způ- sobem navždy památným a důstojným r. 135e v 3z laté bulle«, v níž ukládá ve článku XXXI. světským volencům (kurfirstům) říše ně- mecké za povinnost, aby dali syny své vedle jazyka německého přiučiti též jazyku italskému a slovanskému; také děti jeho jazykem českým nepohrdaly. Ale ještě dříve, důrazněji a pronikavěji uká *) Šlechta česká tehdy po způsobu ně meckém svým hradům dávala německa jména podle svých hradů německých počála se také p německu jmenovati a psáti: z Lichtemburka, Risenburka, Hasenburka, Vartenberka, Scheilenberka, Winterberka, Švamberka, Valdšlýna, Pernštýna, atd. atd.
Jan Lu Karel Iva Václav Karel sám Šlechta Hasenburka Scheilenberka Winterberka Švamberk Valdšlýn Morava Lichtemburk Risenburk Vartenberk Pernštýn
20 article
zal se obrat ten u panstva českéhe. Táž šlechta česká, která dříve nikým nejsouc nu- cena, nýbrž dadouc se vésti starou chybou ná- rodů slovanských, opičila se po ci- zim kroji, mravu a jazyku, která o své vůli příjímala a pěstovala jazyk německý, která mluvila a psala jim a němčila jmena svých hradův a rodů na úkor a hanbu svého jazyka mateřského: ta šlechta stavěla se nyní sama proti němu, protože šiřitelé a pěstitelé jazyka německého byli zároveň jojími nejvěitšií mi odpůrci politickými, sesilujíce proti ni moc královskou a zpupně urážejíce šlechtu. Odpor ten vzmáhal se také vyšším vzděláním, které se šířilo mezi šlechtou a měšťanstvem naším po r. 1348 z university pražské. Šlechta vracela se zase k jazyku svému, přestávala psáti latinsky a německy a jako Němci tehdy psali německy, tak šlechtici čeští začínali psáti česky k sobě, městům i králům českým. Památný tento převrat udál se v poslední čtví rt XIV. stoleti (1370—1400). Počátek jeho stal se okolo r. 1370 ; nebo první česká listina vůbec počhází z r. 1370 a byla vydána panu Bočkovi z Kunštátu. Obrat dál se zajisté znenáhla; neboť od r. 1370 až do r. 1380 zachovaly se nám — pokud známo — jen 3 české listiny; však po roce 1380 psalo se česky již častěji, zachovalot se nám z let 1380—1390 již 22 listin če ských a po roce 1390 psala šlechta česká ještě častěji; neboť z posledního desítileti (1390 až 1400) máme již 37 listin českých.
Němec Boček Kunštát
21 article
Tyto listiny vydávají neklamné svědectvi, ze šlechta česká nabyla národní ho sebevědomí a za jednací jazyk při- jala jazyk svůj mateřský, český. Neboť po roce 1400 šlechta česká dopisuje vy- hradně jazykem českým (zřídka kdy latinským) sobé navzájem, spisuje právní listiny důležitého obsahu, posilá listy úřadům zemským, cirkevním i samému králi. Z listin po r. 1400 zajímava je dnes česká kvilance opatu tepielské mu (z r. 1410) a ještě zajímavější jako důkaz zvý- šeného sebovědomí národního u šlechty české listiny zasílané i za hranice státu českého, jako: odpovědné listy české zaslané markraběti míšenskému Vilémovi r. 1403 a listy jmenem veškeré šlechty české a moravské po- slané ve prospěch Mistra Jana Husa králi Sig- mundovi do Kostnice r. 1414 a 1415. Šlechta tak uvědomělá (z jejích řad vyšli tehdy tři slavní spisovatelé čeští: Smil Fluška z Pardubie, Tomáš ze Šutného, Ondřej z Dubě) přírozeně přeje si českých listův a listin také z kanceláře královské a činí na ni přímý nátlak: píše ji po česku a na latinské listy kanceláře královské odpovídá po česku (jako p. Jindřich z Rožmberka r. 1410, vi Čas. Mat. Mor. 1900, str. 124). Zvláště j ed- nota panská (která válčila s králem Václavem a jej zajala) přiměla krále Václava, že listiny královské obecně platné vydal jazykem českým.
Vilém Hus Fluška Tomáš Ondřej Jindřich Mat Mor Václav Pardubie Šutný
22 article
Prvá královská listina česká vydána byla panské jednotě dne 25. srpna 1394 v Písku a od té doby pomaloučku jich přibývá. Od r. 1394 až do r. 1420 král Václav vydal českých listin zajištěných a zachovaných 16, královna Žofie 3 markrabata moravská Jošt (do r. 1407) 18a Prokop 3, braniborský a lužieký markrabě Jan2, opavská a ratiborská kněžna Anna 1, král Slg- mund (do r. 1420) 9, (po roce 1420 mnohem více); máme tedy do r. 1420 celkem 52 dosud známých listin českých pocházejících od členů panovnické rodiny. Rozumí se samo sebou, že se nám všechny české listiny nezachovaly, nýbrž že některé z nich časem asi zanikly. Také v knížectví opavském a krnov- ském, kterě tehdy náleželo k Moravě, jazyk český domohl se záhy diplomatické a úřadní platnosti. Přemek, kníže opavský hlubčický, již r. 1401 dal napsati a pode- psal českou listinu zároveň s Janem, biskupem olomouckým a s některými pány moravskými; on r. 1431 zavedl češtinu za řeč úřadní do zemských desk opavských a r. 1433 sepsal i poslední svou vůli jazykem českým. Odtun
Václav Žofie Prokop Přemek Jan Písek Morava moravský Jošt Jan 2 Anno 1 Slgiemund
23 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Cizina o nás.
24 article
zloe V historiografii německé, která obírás předmětem dějmy všeobecné, pozorujeme nejno vější dobou vážný obrat po stránkách mnohých. Především opuštěny vyjezděné již koleje »světo- dějného« směru, kterýž před 100 a několik roky zahájil Gatterer a v němž Rottek, Schlosser Weber i j. vesele pokračovali, ovšem na úkon pravého dějepisectví, a po druhé objetivní pě stitelé dějin všeobecných, kteří vyšli z řad od borných zkoumatelů, dávají výhost velkoněme- ckému chauvinismu a respektujíce historické bádání národů neněmeckých, počínají psáti zvlášté o dobách středověkých se stanoviska povzneseného, jemuž nejsou světové dějiny středověké pouhou řadou měnivých fásí ve dlou- hém zápase pontifikátu s imperiem a středo- věká vzdělanost i pokroky společenské vý hradným dilem té části germánského kmene, která na Rýnu, Mohanu a Vezeře trvale se roz- hostila. Vedle znamenitých všeobeených dějin Hel moltových, při nichž zúčastněno jest 32 odbor- níků, podjal se ličení světových dějin professo university giessenské na odpočinku Heřma Schiller a s nadpisem »Weltgeschichte von den ältesten Zeiten bis zum Anfang des 20. Jahrhunderts« vydal dosud nákladem W. Spe- manna v Berlíně a Lipsku tři objemné svazky, které podávají obraz dějin obecných až do vzniku veliké revoluce francouzské. Schiller volil formu příručky a z té příčiny svědomitě uvádí přední spisy ze všech větších literatur evropských při částech jednotlivých. Z našich
Gatterer Schlosser Weber Heřma Schiller Weltgeschichte W Spe Schiller Rýn Mohan Vezera Berlín Lipsko Hela
25 article
českých badatelů citováni jsou Palacký, Tomek Gindely, Rezek, Tádra, K. Jireček, Bílek atd. pro dějiny staroorientálské Prášek. Spisovate sám byl vlastním svým oborem pěstitelem dějin římských, ale vedle toho přednášel po mnoh léta v Giessenu i o dějinách obecných a za- ložil si z té příčiny kollektanea, z nichž vy rostl nejnovější jeho spis. A tak možno po zá- sluze vytknouti, že specialistovi v dějinách řím- ských neušel žádný důležitý moment v nejno- vější historiografii světové vůbec a že svědo mitě těženo ze všech směrů moderní diskusse historické. Nesetkáváme se tudíž u Schillera s vlastními nedostiženými náhledy nebo svě volnými historickými konstrukcemi, nýbrž se zra- lými úvahami, které se opírají o všestrannou znalost vědeckého zkoumání a v souměrném výběru i přístupné formě čtenáře o všech důle- žitostech světodéjných poučují. Po věcné stráce budou dějiny Schillerovy zajisté různými odborníky zkoumány, nám však důležitým se vidí toliko posuzovati způsob, jakým o dějinách slovanských vůbec a českých zvláště v nich pojednáváno. V té příčině sluší doznati, že spisovatel snaží se býti veskrze práv stanovisku objektivního historika. Stejno- měrně uživaje i slovanských děl, nezaujímá při všem vyvinutém svém německém smýšlení sta- noviska proti Slovanům předpojatého a uznává platné účastenství jejich v politických i kultur- ních dějinách: Slované dle jeho soudu » příliš často seznali, že šel franskému missionáři s de- sátky jeho v zápětí franský hrabě«. V zásad- ním odporu s Bretholzem a s pověstným pam- fletem Bachmannovým a ve shodě s badateli českými uznává Schiller, že prostírala se říše Boloslavovcův až k Váhu, zabírajíc nad to i Slezsko a Krakov. Nesmrtelné zásluhy bratří solunských
Palacká Tomek Gindel Rezek Tádra K Jireček Bílek Schiller Schillerův Slovan Bretholz Bachmannův Boloslavovcův Giessen Váh Slezsko Krakov
26 article
o samostatnou vzdělanost národů slovanských Schillerem doznávají se nepokrytě a s nelíčeným obdivem. Zavádění německých osadníků do Čeeh za královských Přemyslovců vysvětluje Schiller touhou králů po zvýšení vlastní moci, která ale vyvolala odpor české rodové šlechty. »Proto — praví dále — německé působení nevniklo do vnitrozemi z úzkého třísla pohraničného a ve XIV. stol. bylo lze českému živlu proti přistě- hovalcům právo svě uplatniti.« Tedy nic o stej- ném historickém významu Němců s Čechy, na jehož předpokladě falšuje dějiny české škol Bachmannova. Schiller přiznává, že při volbě Rudolfa Habsburského bylo právo krále českého zúmysla přerušeno, soudí ale, že Otakar sám u Marie a Karla z Anjou pro svou vlastní volbu půdu si zjednával, při tom pronáší chara k teri- stickou poznámku: Für Deutschland wäre dies kein Unglück gewesen; vielleicht hätto es dann im 19. Jahrhundert keine czechische Frage ge geben. Karel IV. nabyl dle Schillera důkladnéh vzdělání theologického a jazykového, byl ehladně usuzující, vážný a povinnosti svých dbalý muž s jasným rozumem, ke správě a vyjednáván jakoby stvořený. Zásluhy jeho o politický, kul- turní a hmotný vývoj zemi koruny české zplna spisovatel uznává. Také o Václavu IV. soud Schiller příznivěji než dotud bylo v Němelch zvykem a upřímně připouští, že poměry mnohem více než osobnost králova zavinily tehdejší nepo- řádky v říši německé. Volbu protikrále Ruprechta Falckého Schiller odsuzuje. »Die einzelnen An- klagepunkte — praví — waren meist haltlos, das ganze Vorfahren nackte Rebellion.« V příčině původu náboženského hnuti českého spi- sovatel přisuzuje velikou důležitost s a mo- statné národní literatuře, zeimen
Schiller Němec Bachmannův habsburský Otakar sám Marie Karel Anja Karel Iva Václav Iva Ruprecht Čechy Für Deutschland
27 article
církevní a po zásluze oceňuje vynikající působen Tomáše ze Štftného v názory lidu českého. Praž ské universitě přičítá zásluhou, že přidržujíc ba kaláře fasnety artistův, aby po dvě leta oddávali se počátečnému vyučování, platně v rozvoj škol- ství a vzdělanosti působila. Při Mistru Janu Husovi vytýká energii, obratnost v řečnění, přede- vším pak pevnou povahu, která bezohledně há- jila, co za pravdu uznávala. Praví-li Schiller, že před r. 1409 Češi v universitě skládali toliko pátý díl členů, projevuje tím toliko, že nena- hlédl alespoň do Děnifla, jenž čerpav z matrik universitních, žádný zvláštní přírůstek posluchač- stva o velikonočním zápise ani v Heidelberce ani v Rejnkolině nebo Erfurtě, než ani v Lipsku nezaznamenal. Vysoké učení v Lipsku právě za- ložené nemělo v prvém svěm semestru ani tři sta členů. Kam se tudíž poděli tisícové, kteřs prý Prahu opustili? Ve při kostnické svaluje Schiller vinu na krále Zikmunda, jehož ústní přípovědi, Husovi dané, byly dle jeho úsudku »lehkomyslně dávány a ještě lehkomyslněji ru- šeny«. Vinu vedoucích členů koncilia, zejmen kancléře Gersona, spatřuje Schiller v okolnosti že neuměli povážiti elementárný ráz tohoto hlu- bokého hnutí duše lidové. Odsouzením Husovým provokoval koneil lehkomyslně český lid k boji na život a na smrt, při čemž shledává Schillen přirozeným, že se hněv lidu především obrace proti Němcům jako nejzarytějším žalobníkům a odpůrcům Husovým.
Tomáš Hus Schiller Čech Zikmund Gerson Husův Němec Lipsko Praha
28 article
Sympaticky a s velikou věci znalostí po- jednává Schiller o průběhu husitských válek ao jejich významu. Dávaje výhost banálním frásím. které v kruzích jeho zobecněly, zplna uznává hluboký světodějný význam válek těchto a kul- turní zásluhu jimi proslavivšího se českého ná- roda. »Für den Kern des hussitischen Bekennt- nisses — praví — stritten Bauern, Bürger und Adelige gleich begeistert. So war der Hussitis- mus eine Auflehnung gegen de ganzen Geist des Mittelalters, ge- gen die übermächtige Herrsch a ft der Kirche, die man als die Beute sünd- hafter Priester ansah; die Laien wollten gut machen, was die Kirche verschuldet hatte.« Také průběh boje ličen objektivně, s plným uznáním válečných úspěchů českých a s pravým oceně- ním strategického významu Žižkova. Veliká vítěz- ství Husitů připomínají se beze všeho zmenšo- vání pravé své ceny. »Používal-li Žižka nábo- ženství pro stránku mravní a politickou, řešil zase otázky vojenské pomocí podání národního.
Schiller Für Kern Bekennt Bürger Adelige Žižkův Žižek Geist desátník Mittelalter
29 article
Následkem husitských válek stal se po soudu Schillerovu český stát prvým státem evropským s nezávislou organisací církevní. Týmž způsobem líčeny jsou i události, které vedly k osudnému českému povstání. Souhlasně s Gindelym dovozuje i Schiller, že si katolická strana války přála, ličí chabé připravy evangeliků. rozháranost tábora jejich ve chvíli rozhodné věrolomné chování unie, která ujednala příměře s ligou, Čechy a Fale vylučující. Trpkými úsudky dotýká se Schiller i poměrů českých, kde pod- obojí šlechta nedovedla nadchnouti lid k boji. Následky byly hrozné: církevní, politická i hospo- dářská katastrofa, nastrojená legátem Caraffou a jezovitou Lamormainem. Na lešení staroměst- ském vykrvácelo 27 nejlepších mužů českých, »výkvět českého národa«. Čtvrtý díl má zahrnovati dějiny všeobecn od počátku francouzské revoluce až do konce XIX. století. Jsme dychtivi, kterak v něm bude posuzován spor česko-německý.
Schillerův Gindely Schiller Čechy Caraffa