2
masthead
V Praze, v sobotu dne 17. srpna 190l.
Praha
4
masthead
Na ranní a odpol. Histy
U přilohami (Naněný Obzor““ ve
středu a „Láiterárni Hlidka
v pátek) předplácí se-
Vraze v administraei
na měsíe . . . . . . p
na čtvrt leta . . . . . B K —
s dvojí donáškoe
s měsl
Láiterárni Hlidek
Naněný obzor
5
masthead
n čtvt let . . .
ve úiialkácha
na měsíe .
Toštout
na měsle
na čtvrt lets
s dvojí zárilkou
a mě l
s čsrt lele
6
masthead
iei
2k o
3kg
kg
7
masthead
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . sa 9h
odpolední
. . . zs 2
ve dlislkšch na venkovš-
ranní člslo. . . . . . . . 20
vápolední . . . . . . . . Sh
Inserá ty
plati se hotevé sapše
Předplacení a inserty přijímá sdmísl-
strace v lfarianské ulici č. a
Tam unchžzeji se též redskee
tiskárna a ezpedice „Národnich Listě“.
Rukopisy se nevraesjí.
8
article
Na národnostní klid hospo-
Na národnostní klid hospo-
dářský útok.
Pozornost, již věnuje všecka veřejnost.
zvláště u nás, návrhu příštího německého
tarifu celního, jako by nebyla valně vhod
kruhům vídeňským. Trvalo to na příklad
značně dlouho, než orgán blízký kruhům za-
hraničného ministerstva se zmohl na jakési
obšírnější ocenění tarifu, zatím však již
v některých vládních časopisech se počíná
šířiti mínění, jako by příčiny obav, způso
bené návrhem německého celního tarifu.
nebyly tak vážné a nutkavé.
Rovněž naskytla se na sjezdu v Mostě
n. M. německé lidové straně příležitost, aby
zaujala určité stanovisko k návrhu něme
ckého celního tarifu, a ku podivu, ani tato
německá »strana budoucnosti« nedovedla za
nynější vlády »hospodářské koncen
trace« ničeho pověděti, co by se podobalo
energickému hajení hospodářských zájmů
našeho soustátí. Ovšem německá lidová
strana octla se tu v nepříjemném rozpor
své německé lásky a zájmů hospodářských
této poloviny říše. Německá strana lidova
zajisté pochopuje, že i voličstvo její jest
ohroženo budoucím německým tarifem celním
ve své vlastní existenci — nemohla se tedy
prohlásiti pro nový útočný prostředek Ně
mecka; její německé přesvědčení však ne-
dovolilo, aby tarif po zásluze odmítla. Na-
prosto mlčeti v takovéto hospodářské otázce
prvního řádu také nemohla a tak vypomohla
si zcela všeobecnou, nicotnou frásí, že ně
které položky v návrhu něme-
ckého celního tarifu jsou po
vážlive
Most
9
article
Tak tedy i z kruhů vládních i ze řad
německých vyzařují v nejvážnější hospo-
dářské záležitosti rozpaky, jež podivně osvě
tlují upřímnost a seriosnost hospodářské
politiky, kteráž teprve nedávno před práva
národní a jazyková byla vyzvednuta na
místo nejnápadnější.
I jest oprávněna otázka, co se stalo, že
počíná se takovýmto způsobem tlumiti zdravý
hospotářský smysl obyvatelstva rakousko-
uherského oproti nebezpečí z Německa hro
zícímu äato v době již nedaleké, vždyť lhůta
trvání pošavadních obchodních smluv již za
nedlouho uplyne?
Německo
10
article
Netýká se snad Rakousko Uherska návrh
německého celního tarifu, či Německo si věc
jinnk rozmyslilo a upustí od záměru svého
Zůstaňme u těchto dvou okolností.
Všude postihli vlastní význam návrhu
německého celního tarifu jako prostředek,
jímž má se rozmnožiti vnitřn
síla Německa především na útraty
států zemědělských, Rakousko-Uhe
ska, Ruska, zemí podunajských v Evrop
a Spojených států v Americe. Přihlíží-li se
však k zájmu, jaký má Německo na tom,
aby s těmi kterými státy zachovalo nezten
čené styky obchodní, jeví se zájem onen co
se týče Řakouska Uherska nejmenší m
Mezi uvedenými státy stojí v čele Spojené
státy severoamerické s dovozem do Nemecka
16.9, pak následuje Rusko s dovozem 12 19
a na třetím místě Rakousko-Uhersko s do-
vozem menším než Rusko. Již z této stup-
nice a z postavení oněch států jest samo-
zřejmo, že hospodářský zápas s Rakousko-
Uberském jeví se býti Německu nejméně
povážlivým; a že zápas tento se
ještě usnadní nerozhodnostía
neurčitostí, na niž jsme hne
one
počátkem ukázalí
Ani v Anglií aní ve Francii nejsou za-
rmouceni bojovným návrhem tarifu něme-
ckého, jsouce přesvědčeni, že za nastávajících
zápasů jejich vlastnímu obchodu kynou nové
úspěchy. Tak praví francouzský poslane
Delambre: Vřele si přeju, aby navržený
celní tarif se uskutečnil. Byť i těžee
ohrožolval prospěchy národů spo
Rakousko
Německo
Rusko
Evropa
spojený stát
Amerika
Uhersko
RakouskoUhersko
Anglie
Francie
11
article
jených s Německem a činil jim
nemožným obnovení obchodní
smlouvy, Francie se dotknou tyto tarify
jen nepatrně, protože má Francie mírem
frankfurtským zajištěny pro všecky případy
nejvyšší výhody. Dojde-li však s Rakouskem as
Italií k celní válce, otevrou se nám Francouzům
nová odbytiště; ústupky však, které by jim
Německo učinilo, platí i pro nás. — Jiný od-
borník francouzský píše v »Eclairu«: »První
dojem tarifu na mne byl dobrý. Německý
průmysl pozná nyní nejvyšší výhody celní
ochrany, jíž náš průmysl francouzský od
deseti let požívá, ale německý průmysl není
tak dobrý jako francouzský, aby dobrodiním
oněm odolal. My stále ještě vynikáme vku-
sem, jakostí a trvanlivosti svých výrobků.
Ani nejvyšší cla nezatlačí naše přepychové
výrobky. Lze tedy předpokládati, že půjde
k duhu francouzskému průmyslu vše, co bude
překážeti průmyslu německému.«
Než namítne se snad, vždyť v Německu
samém nastal tuhý odpor proti návrhu cel-
ního tarifu, a tak my v Rakousko- Uhersku
můžeme se nadíti, že tarif tento zmizí jako
mračno, jež se náhle objevilo na obzoru,a
opět se rozplyne!
Takové naděje byly by naprosto blá-
hové.
Jest sice pravda, že vede se stálea
povede ještě dále v Německu tuhý zápa
o sazby nového celního tarifu, ale to jest
zápas o vzájemné, přiměřen
rozdělení očekávaných výhod,
nikoli zápas, jenž by směřoval k úplnému
odstranění myšlenek v tarifu tom obsa-
žených.
Francouz
Německo
Francie
Rakousko
Eclair
RakouskoUhersko
12
article
Kde jaká strana v Německu, tváří se
nespokojenou, agrárníci, průmyslníci, obchod-
níci, socialisté, ale z pokřiku jejich pozoro-
vatel vyciťuje jen to jediné: Co mně po-
stoupíte ze své kořisti?
Je to prostě smlouvání o podíl. Jen
malí, drobní lidě, kteří nestojí v hlavním
proudu agrárním, průmyslovém, sociálním.
ti jediní snad míní to upřímně se svými
nářky. Tak volá na př. spolek národně-soci-
ální: »Podpory potřebné německému země-
dělství zvýšenými cly se nedosáhne; naopak
bude pokrok selských reform za-
ražen; a účinky tarifu budou tyto: Ne
chudší třídy lidu budou ohromně zatíženy
na prospěch mohovitých a nejmohovitějších
majitelé latifundií sesílí na újmu ostatního
obyvatelstva, zvláště rolníků, podobně
nabudou nových posil veliké průmyslové
syndikáty na úkor celku, a konečně vydáno
bude vedení vnitřní politiky v Německu do
rukou směrů nepřátelských ideám svobody.«
Než vlády německé snad změní návrh
nového celního tarifu a říšský sněm jej za-
mítne?
Německo
13
article
Nikde není ani stopy něčeho podobného.
Myšlenka, že v říšském sněmu tarií způsobí
obstrukci, vzbuzuje v Německu samém ve-
selost, podobně i nápad, že se zakročí moc
proti říšskému sněmu. Vždyť celní tarif byl
vypracován právě pro tento říšský sněma
výhodnější většiny než má pro tarii
tento říšský sněm se nedá ani mysliti.
A vlády by si daly z rukou tuto většinu ?
Pravdou ovšem jest, že jednotlivé vlády
dožadují jse pro spolkovou radu další ch,
nových přání, pokud snad při sestavo-
vání tohoto návrhu tarifního nebyly vládám
oznámeny. A to jest ono stanovisko, na němž
bude státi spolková rada a s něhož pohlíží
na návrh tarifní.
Ostatně říše německá octla se
s financemi říšskými uprostřed
t rvalého schodku, jejž nutno uhraditi;
říše německá pustila se do rozmnožení vá-
lečných lodí, jejichž náklad nutno uhraditi
novými příjmy, nestačí-li nynější říšské
příjmy již ani na posavadní běžné vydajei
Německo má zapotřebí doplniti organisaci
svých zámořských osad, zejmena zřízením
Německo
14
article
zvláštního osadního vojska, a to vše musí
se zaplatiti zvýšenými důchody říšskými
jejichž rozmnoženým zdrojem má se státi
nový celní tarif, a tu někdo se může domní
vati, že Německo samo si zalarasí cestu
k těmto vytouženým přijmům ?l
Nejsouli to spíše důvody, aby Německ
vše nasadílo, by svého cíle dosáhlo, by
i při tom v některém sousedu kosti praštěly?
Rakousko-Uhersku snad nehrozí takové
nebezpečí; vždyť Rakousko vlastně nevyváží
obilí, a průmysl jeho není snad ohrožen. A Ma-
daři — nu to snad bude dobře, kdyžje
Německo trochu naučí skromnosti a uherský
obilní vývoz hodně sešněruje !) — Jsou
opravdu mezi námi takoví národní hospo
dáři, kteří se ani nemohou dočkati, až při-
kvačí na Uhry otázka: kam s obilím? Takto
položil otázku i známý vídeňský národo
hospodářský týdenník?
Netřeba jíti daleko, aby se poznala n
udržitelnosto takovýchto názorů, zejmena
pro nás Čechy. Náš národ český jes
dosud ve všech zemích českých převaho
národ zemědělský, a každá nová po
hroma, jež by přišla s německým tarifem
stihne nejen národy uherské, nejen země-
dělství uherské, ale i zemědělství
našel
Člen vídeňské obchodní komory vypočet
dne 6. t. m. v »N. Fr. Pr.« takto rozsah
hospodářských zájmů, na něž návrh celního
tarifu německého u nás míří: Z vývozu na-
šeho v r. 1900 okrouhle 1.861.6 mill. korun
šlo do Německa zboží v ceně 897 mill. kor.
Čecho
Německo
Rakousko
Uhersko
Ma
Uhry
Francie
obchodní komora
15
article
Položky německého celního tarifu dotýkaji
se z toho sumy 300 mill. korun vel m
vážně, sumy 200 mill. korun méně,a
pouze 300 mill. korun zůstává nedotčeno,
z toho připadá na ublí 200 mill. kor. Tedy
vlastně všecek vývoz náš do Německa až na
uhlí postaven před palčivou otázkul
Dle výkazů úřadní statistiky sestává vy
voz Rakousko-Uherska do Německa 54 5
z výrobků zemědělských (lesních a rybních),
45.5 pak z výrobků báňských a průmyslo-
vých. Zemědělské výrobky, jež jdou
do Německa, tvoří pak 71.8% veškerých od
nás vyvezených výrobků těchto vůbec; ji-
nými slovy: tři čtvrtiny veškerého
našeho zemědělského vývozu
jsou ohroženy návrhem novéh
německého celního tariful Mezi
položkami tohoto vývozu bylo v r. 1900 za
204 mill. K peří, za 25 mill. K koží, za
79 mill. K vajec, za 48.2 mill. K obilí, z
145 mill. K dříví, za 32.4 mill. K sladu, za
14 mill. K koní, za 59.3 mill. K dobytka po-
rážkového. Kdo může tu tvrditi, že postiženo
bude pouze uherské zemědělství?
Nepodobá-li se spíše, že německý celn
tarif hodlá zasaditi nejtěžší rány právě oněm
národům a hospodářským třídám v soustáti
rakousko-uherském, jež jeví nejbouževnatější
a nejvydatnější odpor proti německé roz
pínavosti?
Co znamená tento útok v okamžiku, kdy
za záminkou hospodářského rozvoje umlčuj
se neukojené potřeby národní a jazykové
zejmena našeho národa českého?
Kdo, ne-li my, má tu státi na stráž
proti nebezpečí, kterýmž nám hrozí návrh
nového celního tarifu německého?
Německo
Uhersko
16
article
Jak za starých dob čeština stala
se jazykem úřadnim v zemieh
koruny české.
Jak za starých dob čeština stala
se jazykem úřadnim v zemieh
koruny české.
V době nynější, kdy se vede tak tuhý
rozhořčený zápas o to, aby jazyk náš če-
ský v zemlch našich uznán byl z
úřadní, mimoděk namane se každému otázka:
Jak tomu bývalo za starých dob? Bývala-li řeč
česká povždy takovou popelkou ve vlasti naš
jako dnes, či úřadovalo-li se druhdy také ja-
zykem českým, kdy a v jakém rozsahu ? A na
17
article
tyto otázky zajímavé a podrobně odpovídá hi
storická rozprava prof. Jos. Bartochy
nadepsaná hořejším litulem a uveřejněná v lon-
ském ročníku Časopisu Matice Morav-
ské, který není dosti znám širšímu obecenstvu
Ale poněvadž obsah rozpravy té zasluhuje, aby
zvláště nyní vošel ve známost vrstev nejširších,
aby každý z nás měl určitý a povný názor
historickém právu a platnosti jazyka našeho
v zemích našich i zahraničních, podáváme t
krátký výtah z úvahy té a upozorňujeme na ni
každého také proto, že najde v ni hojné a bez-
pečné důkazy listinné na obhájení úřadní plat-
nosti jažyka našého ve vlastech našich iz
hranicemi.
Úřadní řečí u nás, jako ve všech sťálec
jiných za středního věku, po dlouhou dobu byla
latina. Vedle nl ve státě českém, dřive
než jazyk domácí, nabyla úřadní platnost
němčina vinou zněmčilých Přemyslovců (za-
čínaje zejmena Přemyslem I. Otakarem 119
až 1230, po něm Václavem I. 1230—125 3
Přemyslem II. Otakarem), kteří berouce si za
manželky princezny německé, mívali též k vůli
nim německou čeleď a družinu při dvoře svém,
noshávali německým manželkám svým potomky
své vychovávati po německu, oblíbili si tai
s mravy a způsoby německými též jazyk ně-
mecký, dávajíce tak zároveň špatný příkla
šlechtě české, která jich slepě následovala, obl-
bila si rovněž německý jazyk, mrav i kroj
podporovala německé potulné pěvce (minne-
sängry), mluvila i dopisovala si po německu.
profesor
Jos
Otakar
18
article
Němčinu také šířily u nás četné kláštery tehdy
zakládané a osazované mnichy z pravidla
z Němec přivolanými. Ještě pronikavěji a šířeji
nabýval moci jazyk německý hojnými mě sty
německými, která tehdy zakládali panovníci češt
na upevnění moci královské proti šlechtě a na
rozhojnění svých důchodů. Obyvatelé jejich při-
voláni byli z Němec a nadáni výsadami a vý
hodami většími než obyvatelstvo domácí. Měšťané
němečtí jsouce takto nad obyvatelstvo české vy
nášeni, majíce velké přednosti a výhody před
obyvatelstvem domácím, přirozeně s původním
zřízením a správou svou přidržovali se hrdě
svého jazyka, zvláště když viděli, jaké přízn
se těší němčina při dvoře královském a na
hradech šlechtických.*) Poměry ty jazyku ně-
meckému tak příznivé za krále Jana Lucembur
ského nabyly tvářnosti ještě hrozivější, že ně
kterým horlivým vlastimilům se zdálo, jakoby ja-
zyk český měl už vyhynouti. V říši německé tehdy
němčina nabývala převahy nad latinou jakožto
jazyk diplomatický a úřadní. Není tedy divu
že i u nás města německá řídice se tímto vzo
rem a duchem k úřadům královským (nebo na
Němec
Měšťan
Lucembur
19
article
Moravě markraběcím) začala vedle latiny psáti
jazykem německým a v naší kanceláři králov-
ské neměli jim to za zlé, nýbrž vyřizovali po-
dání a žádosti německé vedle obvyklých přípisů
latinských také jazykem německým. P rv ní
list německý z královské kanceláře čes ke
vyšel r. 1307 a později zejmena za Jana Lu-
cemburského, Karla IV. a Václava IV. jazykem
německým psávalo se velmi často, ač latina
ještě tu vévodila zejmena ve styku s pány nebo
městy národnosti české. Za nezapomenutelného
otce vlasti císaře Karla IV. nastal arci obrat
příznivý jazyku českému; císař Karel sám do-
konale se naučil jazyku českému, vážil si h
a svou vážnost a lásku k němu projevil způ-
sobem navždy památným a důstojným r. 135e
v 3z laté bulle«, v níž ukládá ve článku
XXXI. světským volencům (kurfirstům) říše ně-
mecké za povinnost, aby dali syny své vedle
jazyka německého přiučiti též jazyku italskému
a slovanskému; také děti jeho jazykem
českým nepohrdaly.
Ale ještě dříve, důrazněji a pronikavěji uká
*) Šlechta česká tehdy po způsobu ně
meckém svým hradům dávala německa jména
podle svých hradů německých počála se také p
německu jmenovati a psáti: z Lichtemburka,
Risenburka, Hasenburka, Vartenberka, Scheilenberka,
Winterberka, Švamberka, Valdšlýna, Pernštýna,
atd. atd.
Jan Lu
Karel Iva
Václav
Karel sám
Šlechta
Hasenburka
Scheilenberka
Winterberka
Švamberk
Valdšlýn
Morava
Lichtemburk
Risenburk
Vartenberk
Pernštýn
20
article
zal se obrat ten u panstva českéhe. Táž
šlechta česká, která dříve nikým nejsouc nu-
cena, nýbrž dadouc se vésti starou chybou ná-
rodů slovanských, opičila se po ci-
zim kroji, mravu a jazyku, která o své
vůli příjímala a pěstovala jazyk německý, která
mluvila a psala jim a němčila jmena svých
hradův a rodů na úkor a hanbu svého jazyka
mateřského: ta šlechta stavěla se nyní sama
proti němu, protože šiřitelé a pěstitelé jazyka
německého byli zároveň jojími nejvěitšií mi
odpůrci politickými, sesilujíce proti ni
moc královskou a zpupně urážejíce šlechtu.
Odpor ten vzmáhal se také vyšším vzděláním,
které se šířilo mezi šlechtou a měšťanstvem
naším po r. 1348 z university pražské. Šlechta
vracela se zase k jazyku svému, přestávala psáti
latinsky a německy a jako Němci tehdy psali
německy, tak šlechtici čeští začínali psáti česky
k sobě, městům i králům českým. Památný
tento převrat udál se v poslední čtví rt
XIV. stoleti (1370—1400).
Počátek jeho stal se okolo r. 1370 ; nebo
první česká listina vůbec počhází z r.
1370 a byla vydána panu Bočkovi z Kunštátu.
Obrat dál se zajisté znenáhla; neboť od r. 1370
až do r. 1380 zachovaly se nám — pokud
známo — jen 3 české listiny; však po
roce 1380 psalo se česky již častěji, zachovalot
se nám z let 1380—1390 již 22 listin če
ských a po roce 1390 psala šlechta česká
ještě častěji; neboť z posledního desítileti (1390
až 1400) máme již 37 listin českých.
Němec
Boček
Kunštát
21
article
Tyto listiny vydávají neklamné svědectvi, ze
šlechta česká nabyla národní ho
sebevědomí a za jednací jazyk při-
jala jazyk svůj mateřský, český.
Neboť po roce 1400 šlechta česká dopisuje vy-
hradně jazykem českým (zřídka kdy latinským)
sobé navzájem, spisuje právní listiny důležitého
obsahu, posilá listy úřadům zemským, cirkevním
i samému králi. Z listin po r. 1400 zajímava
je dnes česká kvilance opatu tepielské mu
(z r. 1410) a ještě zajímavější jako důkaz zvý-
šeného sebovědomí národního u šlechty české
listiny zasílané i za hranice státu
českého, jako: odpovědné listy české zaslané
markraběti míšenskému Vilémovi r. 1403 a listy
jmenem veškeré šlechty české a moravské po-
slané ve prospěch Mistra Jana Husa králi Sig-
mundovi do Kostnice r. 1414 a 1415.
Šlechta tak uvědomělá (z jejích řad vyšli
tehdy tři slavní spisovatelé čeští: Smil Fluška
z Pardubie, Tomáš ze Šutného, Ondřej z Dubě)
přírozeně přeje si českých listův a listin také
z kanceláře královské a činí na ni
přímý nátlak: píše ji po česku a na latinské
listy kanceláře královské odpovídá po česku
(jako p. Jindřich z Rožmberka r. 1410, vi
Čas. Mat. Mor. 1900, str. 124). Zvláště j ed-
nota panská (která válčila s králem Václavem
a jej zajala) přiměla krále Václava, že listiny
královské obecně platné vydal jazykem českým.
Vilém
Hus
Fluška
Tomáš
Ondřej
Jindřich
Mat
Mor
Václav
Pardubie
Šutný
22
article
Prvá královská listina česká vydána byla
panské jednotě dne 25. srpna 1394 v Písku a
od té doby pomaloučku jich přibývá. Od r. 1394
až do r. 1420 král Václav vydal českých listin
zajištěných a zachovaných 16, královna Žofie 3
markrabata moravská Jošt (do r. 1407) 18a
Prokop 3, braniborský a lužieký markrabě Jan2,
opavská a ratiborská kněžna Anna 1, král Slg-
mund (do r. 1420) 9, (po roce 1420 mnohem
více); máme tedy do r. 1420 celkem 52 dosud
známých listin českých pocházejících od členů
panovnické rodiny. Rozumí se samo sebou,
že se nám všechny české listiny nezachovaly,
nýbrž že některé z nich časem asi zanikly.
Také v knížectví opavském a krnov-
ském, kterě tehdy náleželo k Moravě, jazyk
český domohl se záhy diplomatické a úřadní
platnosti. Přemek, kníže opavský
hlubčický, již r. 1401 dal napsati a pode-
psal českou listinu zároveň s Janem, biskupem
olomouckým a s některými pány moravskými;
on r. 1431 zavedl češtinu za řeč úřadní do
zemských desk opavských a r. 1433 sepsal
i poslední svou vůli jazykem českým. Odtun
Václav
Žofie
Prokop
Přemek
Jan
Písek
Morava
moravský Jošt
Jan 2
Anno 1
Slgiemund
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Cizina o nás.
24
article
zloe
V historiografii německé, která obírás
předmětem dějmy všeobecné, pozorujeme nejno
vější dobou vážný obrat po stránkách mnohých.
Především opuštěny vyjezděné již koleje »světo-
dějného« směru, kterýž před 100 a několik
roky zahájil Gatterer a v němž Rottek, Schlosser
Weber i j. vesele pokračovali, ovšem na úkon
pravého dějepisectví, a po druhé objetivní pě
stitelé dějin všeobecných, kteří vyšli z řad od
borných zkoumatelů, dávají výhost velkoněme-
ckému chauvinismu a respektujíce historické
bádání národů neněmeckých, počínají psáti
zvlášté o dobách středověkých se stanoviska
povzneseného, jemuž nejsou světové dějiny
středověké pouhou řadou měnivých fásí ve dlou-
hém zápase pontifikátu s imperiem a středo-
věká vzdělanost i pokroky společenské vý
hradným dilem té části germánského kmene,
která na Rýnu, Mohanu a Vezeře trvale se roz-
hostila.
Vedle znamenitých všeobeených dějin Hel
moltových, při nichž zúčastněno jest 32 odbor-
níků, podjal se ličení světových dějin professo
university giessenské na odpočinku Heřma
Schiller a s nadpisem »Weltgeschichte von
den ältesten Zeiten bis zum Anfang des 20.
Jahrhunderts« vydal dosud nákladem W. Spe-
manna v Berlíně a Lipsku tři objemné svazky,
které podávají obraz dějin obecných až do
vzniku veliké revoluce francouzské. Schiller
volil formu příručky a z té příčiny svědomitě
uvádí přední spisy ze všech větších literatur
evropských při částech jednotlivých. Z našich
Gatterer
Schlosser Weber
Heřma Schiller
Weltgeschichte
W Spe
Schiller
Rýn
Mohan
Vezera
Berlín
Lipsko
Hela
25
article
českých badatelů citováni jsou Palacký, Tomek
Gindely, Rezek, Tádra, K. Jireček, Bílek atd.
pro dějiny staroorientálské Prášek. Spisovate
sám byl vlastním svým oborem pěstitelem dějin
římských, ale vedle toho přednášel po mnoh
léta v Giessenu i o dějinách obecných a za-
ložil si z té příčiny kollektanea, z nichž vy
rostl nejnovější jeho spis. A tak možno po zá-
sluze vytknouti, že specialistovi v dějinách řím-
ských neušel žádný důležitý moment v nejno-
vější historiografii světové vůbec a že svědo
mitě těženo ze všech směrů moderní diskusse
historické. Nesetkáváme se tudíž u Schillera
s vlastními nedostiženými náhledy nebo svě
volnými historickými konstrukcemi, nýbrž se zra-
lými úvahami, které se opírají o všestrannou
znalost vědeckého zkoumání a v souměrném
výběru i přístupné formě čtenáře o všech důle-
žitostech světodéjných poučují.
Po věcné stráce budou dějiny Schillerovy
zajisté různými odborníky zkoumány, nám však
důležitým se vidí toliko posuzovati způsob,
jakým o dějinách slovanských vůbec a českých
zvláště v nich pojednáváno. V té příčině sluší
doznati, že spisovatel snaží se býti veskrze
práv stanovisku objektivního historika. Stejno-
měrně uživaje i slovanských děl, nezaujímá při
všem vyvinutém svém německém smýšlení sta-
noviska proti Slovanům předpojatého a uznává
platné účastenství jejich v politických i kultur-
ních dějinách: Slované dle jeho soudu » příliš
často seznali, že šel franskému missionáři s de-
sátky jeho v zápětí franský hrabě«. V zásad-
ním odporu s Bretholzem a s pověstným pam-
fletem Bachmannovým a ve shodě s badateli
českými uznává Schiller, že prostírala se říše
Boloslavovcův až k Váhu, zabírajíc nad to i Slezsko
a Krakov. Nesmrtelné zásluhy bratří solunských
Palacká
Tomek Gindel
Rezek
Tádra
K Jireček
Bílek
Schiller
Schillerův
Slovan
Bretholz
Bachmannův
Boloslavovcův
Giessen
Váh
Slezsko
Krakov
26
article
o samostatnou vzdělanost národů slovanských
Schillerem doznávají se nepokrytě a s nelíčeným
obdivem. Zavádění německých osadníků do Čeeh
za královských Přemyslovců vysvětluje Schiller
touhou králů po zvýšení vlastní moci, která ale
vyvolala odpor české rodové šlechty. »Proto —
praví dále — německé působení nevniklo do
vnitrozemi z úzkého třísla pohraničného a ve
XIV. stol. bylo lze českému živlu proti přistě-
hovalcům právo svě uplatniti.« Tedy nic o stej-
ném historickém významu Němců s Čechy, na
jehož předpokladě falšuje dějiny české škol
Bachmannova. Schiller přiznává, že při volbě
Rudolfa Habsburského bylo právo krále českého
zúmysla přerušeno, soudí ale, že Otakar sám
u Marie a Karla z Anjou pro svou vlastní volbu
půdu si zjednával, při tom pronáší chara k teri-
stickou poznámku: Für Deutschland wäre dies
kein Unglück gewesen; vielleicht hätto es dann
im 19. Jahrhundert keine czechische Frage ge
geben.
Karel IV. nabyl dle Schillera důkladnéh
vzdělání theologického a jazykového, byl ehladně
usuzující, vážný a povinnosti svých dbalý muž
s jasným rozumem, ke správě a vyjednáván
jakoby stvořený. Zásluhy jeho o politický, kul-
turní a hmotný vývoj zemi koruny české zplna
spisovatel uznává. Také o Václavu IV. soud
Schiller příznivěji než dotud bylo v Němelch
zvykem a upřímně připouští, že poměry mnohem
více než osobnost králova zavinily tehdejší nepo-
řádky v říši německé. Volbu protikrále Ruprechta
Falckého Schiller odsuzuje. »Die einzelnen An-
klagepunkte — praví — waren meist haltlos, das
ganze Vorfahren nackte Rebellion.« V
příčině původu náboženského hnuti českého spi-
sovatel přisuzuje velikou důležitost s a mo-
statné národní literatuře, zeimen
Schiller
Němec
Bachmannův
habsburský
Otakar sám
Marie
Karel
Anja
Karel Iva
Václav Iva
Ruprecht
Čechy
Für Deutschland
27
article
církevní a po zásluze oceňuje vynikající působen
Tomáše ze Štftného v názory lidu českého. Praž
ské universitě přičítá zásluhou, že přidržujíc ba
kaláře fasnety artistův, aby po dvě leta oddávali
se počátečnému vyučování, platně v rozvoj škol-
ství a vzdělanosti působila. Při Mistru Janu
Husovi vytýká energii, obratnost v řečnění, přede-
vším pak pevnou povahu, která bezohledně há-
jila, co za pravdu uznávala. Praví-li Schiller, že
před r. 1409 Češi v universitě skládali toliko
pátý díl členů, projevuje tím toliko, že nena-
hlédl alespoň do Děnifla, jenž čerpav z matrik
universitních, žádný zvláštní přírůstek posluchač-
stva o velikonočním zápise ani v Heidelberce
ani v Rejnkolině nebo Erfurtě, než ani v Lipsku
nezaznamenal. Vysoké učení v Lipsku právě za-
ložené nemělo v prvém svěm semestru ani tři
sta členů. Kam se tudíž poděli tisícové, kteřs
prý Prahu opustili? Ve při kostnické svaluje
Schiller vinu na krále Zikmunda, jehož ústní
přípovědi, Husovi dané, byly dle jeho úsudku
»lehkomyslně dávány a ještě lehkomyslněji ru-
šeny«. Vinu vedoucích členů koncilia, zejmen
kancléře Gersona, spatřuje Schiller v okolnosti
že neuměli povážiti elementárný ráz tohoto hlu-
bokého hnutí duše lidové. Odsouzením Husovým
provokoval koneil lehkomyslně český lid k boji
na život a na smrt, při čemž shledává Schillen
přirozeným, že se hněv lidu především obrace
proti Němcům jako nejzarytějším žalobníkům
a odpůrcům Husovým.
Tomáš
Hus
Schiller
Čech
Zikmund
Gerson
Husův
Němec
Lipsko
Praha
28
article
Sympaticky a s velikou věci znalostí po-
jednává Schiller o průběhu husitských válek ao
jejich významu. Dávaje výhost banálním frásím.
které v kruzích jeho zobecněly, zplna uznává
hluboký světodějný význam válek těchto a kul-
turní zásluhu jimi proslavivšího se českého ná-
roda. »Für den Kern des hussitischen Bekennt-
nisses — praví — stritten Bauern, Bürger und
Adelige gleich begeistert. So war der Hussitis-
mus eine Auflehnung gegen de
ganzen Geist des Mittelalters, ge-
gen die übermächtige Herrsch a ft
der Kirche, die man als die Beute sünd-
hafter Priester ansah; die Laien wollten gut
machen, was die Kirche verschuldet hatte.« Také
průběh boje ličen objektivně, s plným uznáním
válečných úspěchů českých a s pravým oceně-
ním strategického významu Žižkova. Veliká vítěz-
ství Husitů připomínají se beze všeho zmenšo-
vání pravé své ceny. »Používal-li Žižka nábo-
ženství pro stránku mravní a politickou, řešil
zase otázky vojenské pomocí podání národního.
Schiller
Für
Kern
Bekennt
Bürger
Adelige
Žižkův
Žižek
Geist desátník Mittelalter
29
article
Následkem husitských válek stal se po soudu
Schillerovu český stát prvým státem evropským
s nezávislou organisací církevní.
Týmž způsobem líčeny jsou i události, které
vedly k osudnému českému povstání. Souhlasně
s Gindelym dovozuje i Schiller, že si katolická
strana války přála, ličí chabé připravy evangeliků.
rozháranost tábora jejich ve chvíli rozhodné
věrolomné chování unie, která ujednala příměře
s ligou, Čechy a Fale vylučující. Trpkými úsudky
dotýká se Schiller i poměrů českých, kde pod-
obojí šlechta nedovedla nadchnouti lid k boji.
Následky byly hrozné: církevní, politická i hospo-
dářská katastrofa, nastrojená legátem Caraffou
a jezovitou Lamormainem. Na lešení staroměst-
ském vykrvácelo 27 nejlepších mužů českých,
»výkvět českého národa«.
Čtvrtý díl má zahrnovati dějiny všeobecn
od počátku francouzské revoluce až do konce
XIX. století. Jsme dychtivi, kterak v něm bude
posuzován spor česko-německý.
Schillerův
Gindely
Schiller
Čechy
Caraffa