1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v pátek 7. února 1913.
Praha
4
article
Maranní avečerní llaty
předplácí se
V Praze v administraciu
ss měslo. . . . . . 2 K. —
ts čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
a nčsic. . . -
něrmt leta : . . . 7 Kele
ve filiálkácht
za něsle . . . . . 2 K 80
Poštoui
za mésio, . . . . . r
na čtvzt leta . . . . 9 K 60h
s dvojí zásílkou
a měsio. . . . .
p čtvrt leta
Ke
Dr. FRANT. FIEDLER-
Vodocestné výčitky.
Postup většiny českých poslanců v otáz-
ce vodocestné je terčem neustálých výčitek
sěkterých našich stran. Poslanci ti, zvlášte
nladočeští, jsou vinni vším, na příklad i tím,
ie vodocestná předloha nemůže ve výboru
býti projednávána. Jakoby mohli poslancit
za to, že rusínští poslanci provozují v tomto
výboru obstrukci a jakoby měli moc tuto ob-
strukci zastaviti. Na takové a podobné vý-
čitky odpovídati znamenalo by jen prodlužo-
vati bezúčelné a neplodné hašteření. V po-
slední době byla však v „Čase“ uveřejněna
výčitka vážnější, která nesmí býti směšována
sjinými paušálními a jen ze stranické snahy
agitační prýštícími výčitkami. Chci proto n
tuto výčitku „Času“ odpověděti, ne abych po-
lemisoval, útočil neb vytýkal nesprávnosti a
pod., nýbrž abych prostě věc dle pravdy vy-
světlil.
doktor
František
Fiedler
Praha
5
article
Výčitka „Času“ zní dle čísla 21. z tohoto
roku, jež mám po ruce, takto:
„Mladočeši úplně zapomněli na závazný
slib vlády Koerbrovy z r. 1903, ... že jižv
prvním stavebním období 1904—1912 bude
věnován na splavnění Vltavy obnos 8 milionu
korun, který bude opatřen zvláštní finanční
operací. V „Čase“ bylo již sděleno, že mini-
sterstvo obchodu oznámilo výnosem ze dne
17. června 1903, č. 282, českému místodržitel-
ství, připojujíc podrobné vypsání staveb, které
mají býti provedeny v I. období stavebním
a jak mají býti financovány — a že místodrži-
jelství předalo tento výnos zemskému výboru
z 10. července 1903, č. 133.161, za tím účelem.
aby tyto záležitosti byly opatřeny v zemském
zákonodárství.“
Míní se tím splavnění Vltavy v toku nad
Prahou k štěchovicům a tvrdí se, že práce
tyto byly vládou již zabezpečeny, že však ni-
kdo z mladočeských poslanců si na to nevzpo-
mněl ani při přípravě příslušného zemského
zákona, ani v první stavební periodě samé.
zni později, když vyjednáváno o vodocestné
novele. Vyplývalo by z toho, že opominutím
těchto poslanců splavnění Vltavy od Prahy do
štěchovic bylo při nejmenším zbytečně spo-
žděno.
Vltava
Praha
6
article
Chtěje odpovídati na tuto výtku, omlou-
vám se, že jsem nucen k lepšímu porozuměn
předeslati některé i širčím kruhům u nás snad
již známé věci
Vodocestným zákonem z r. 1901 zmoc-
něna byla vláda, aby ku provedení staveb prů-
plavových a kanalisačních opatřila si úvěrem
prostředky v nominální výši 175 milionů K-
zúčastněným zemím pak uložena povinnost.
aby přispěly osminou stavebních nákladů.
tedy nominálně 25 miliony K. Ježto však
vláda, opatřujíc si povolené tyto prostředky.
musí počítati s kursovními ztrátami, vypo-
čtěno bylo tehdy, že na základě tohoto zmoc-
nění bude stát moci věnovati na průplavové
a splavňovací podniky skutečně jen koru
171.052.011 K. země přispěvek jedné osminy
24.436.001 K. dohromady tedy 195,488.012 K.
7
article
Předpokládalo se také, že ze všech podniků
v zákoně vyjmenovaných bude lze aspoň pro
dozirnou dobu prakticky pomýšleti jen na
stavbu průplavu dunajsko-oderského (trat
Vídeň-Krakov) a na splavnění Labe a Vltavy
Bylo tedy třeba povolené prostředky dle těch-
to podniků a dle zúčastněných zemí (Čechy
Morava, Slezsko, Halié, Dolní Rakousy) roz-
děliti, aby potom na sněmích těchto zemí
mohly příslušné kvoty (3/4) zemským zákono-
dárstvím býti povoleny. Dělení toto nešlo
hladce. Zvláště my v Čechách měli býti zkrá-
ceni. Přidělováno nám původně jen 32 milionu
korun. Teprve úsilí českých zástupců podařilo
se vymoci podil nomin. 54,105.262 K. čili efek-
tivně (po odečtení kursových ztrát) 51,400.000
K (Moravě nom. 63,570.620, Dolním Rakousům
46,233.180, Haliči 31,578.950 K. Slezský sněm
zdráhal se usnésti se c zemském příspěvku,
což mu ale později nijak nevadilo, aby ihned
jakmile vynořila se otázka t. zv. kompensac
za průplav, přihlásil jako nejprvnější kompen-
sačné své nároky.
lelo tuttihshe, odiar
Čecho Morava
Vídeň
Krakov
Labe
Vltava
Slezsko
Dolní Rakousy
Čechy
Morava
Halič
8
article
Příspěvek pro Čechy přikázaný Jeff. 51
mil.) rozdělil se dále: 37 mil. na Labe a 14.4
mil. na splavnění Vltavy uvnitř Prahy. že
právě na tento poslednější podnik bylo pama-
továno, vysvětliti dlužno akcí, která již o
r. 1887 v této věci mezi sněmem a vládou
byla prováděna a dospěla až k vypracovánt
příslušného projektu kanalisační komisí: po
vydání vodocestného zákona z r. 1901 bylo
jednáním mezi ministerstvem vnítra a obcho-
du uznáno, že splavnění Vltavy uvnitř Prahy
jest podnikem, náležejícím v rámec tohoto zá-
kona.
Na základě toho všeho připravoval český
zemský výbor, byv k tomu vyzván usnesením
sněmu z 18. července 1902, pro sněm dvě
osnovy zákonů, kterými měly povoleny býti
povinné zemské příspěvky: první týkala se
Labe, druhá Vltavy uvnitř Prahy, při tom
uznal zemský výbor za potřebí získati ještě
před definitivním stanovením znění osnov ně-
které informace od vlády i obrátil se na tuto
dotazem ze dne 12. listopadu 1902, č. 86549.
A tím přicházím k věcí samé. V době
těchto příprav pokusilo se předsednictvo
mladočeských poslanců vymoci na minister-
ském předsedovi Koerbrovi, aby ještě pro
první stavební obdobi zabezpečeno bylo
splavnění Vltavy nejen uvnitř Prahy, nýbrži o
Prahy nahoru až k Štěchovicům. Výsledek
těchto kroků vyčístí můžeme z výnosu mini-
sterstva obchodu ze dne 17. června 1903.
č. 282 W. St., který jako odpověď na právě
uvedený dotaz zemského výboru sdělen byl
tomuto prostřednictvím místodržitelství pří-
pisem ze dne 10. července 1903, č. 133.161 —
výnos to, kterého se „Čas“ dovolává jako dů-
kazu o liknavosti mladočeských poslanců.
Čechy
Vltava
Praha
Labe
Štěchovice
9
article
V tomto výnosu sděluje se, že v království
Českém mají v prvém stavebním období (190
až 1912) provedeny býti: 1. z vodních drah
označených v § 1., lit. b) vodocestného zá-
kona kanalisace Vltavy uvnitř města Prahy
dle povšechného projektu, vypracovaného ka-
nalisační komisí nákladem 14.4 mil. K, 2.
z vodních drah jmenovaných v § 1., lit. c): a)
regulace a kanalisace Labe z Mčlníka nahoru
až po Lysou, b) regulace zbývajícího dílu Labe
proti vodě v oněch částech, kde proveden
je nutné, hledíc k nebezpečím povodní. Ná-
klady těchto prací (pod č. 2) rozpočtěny
okrouhle na 37 mil. K. A k tomu připojilo mi-
nisterstvo dodatek, který cituji doslovně tak
jak byl oficiálně uveřejněn ve zprávě sně-
movní komise ze dne 20. října 1903 a který
třeba čísti hodně pozorně: „Konečně po-
mýšli c. k. ministerstvo obchodu... na to,
aby do stavebního programu pro prvé staveb-
ní období 1904—1912 pojata byla dodateč-
ně též kanalisace Vltavy od Prahy vzhůru
k ústí Sácavy a aby byl opatřen k tomu účelu
přibližně potřebný náklad 8 mil. K zvlášt-
ním příspěvkem, pokud se týče finanční ope-
rací.
Vltava
Praha
kanalizace Labe
Lysá
10
article
Z toho dovozuje „Čas“ ve svém článku
z čís. 21, že mělo již tehdy, když na sněmu
povolován byl zemský příspěvek k proveden
vodocestného zákona (t. j. v letech 1903
1905), postaráno býti o to, aby i financování
trati Praha—ústí Sázavy bylo zákonem stano-
veno (viz slova článku, „aby tyto záležitosti
byly opatřeny v zemském zákonodárství“ .
dále že později, „když obnos 14.4 mil. K, po-
volený na Vltavu uvnitř Prahy, ukázal se ne-
dostatečným... bylo by jistě bývalo účel
nější, vzíti obnos se nedostávající (4.6 mil.
„ze zmíněných úvěrů vltavských“ (t. j. z 8 mi-
lionů pro trať Praha—ústí Sázavy určených)
a ještě dále, že „při vyjednávání o vodocest-
nou novelu na podzim r. 1911 nepoukázal na
oněch 8 mil, žádný z poslanců“ atd. atd; —
Dle mínění „Času“ bylo tedy uvedeným výno-
sem ministerstva provedení kanalisace Vltavy
v trati Praha—ústí Sázavy úplně zabezpečeno
mohlo prostě 8 mil. použito býti ku splavňo-
vacím pracím vltavským, nebylo třeba snad
již ani o tom dále jednati a jestli dělo se jinak.
byla to vina zúčastněných mladočeských po-
slanců.
Nechci mluviti o tom, svědčí-li to o žá-
doucí míře objektivnosti, skládá-li se vše vý-
hradně na bedra mladočeské strany; vždyt
na sněmu i na říšské radě jednání o splavňo-
vacích projektech českých zúčastnili se činně
i poslanci ostatních stran a kdyby se bylo
něco opominulo — což popírám — měly by
i ostatní zúčastněné strany přece na tom po-
díl. Ale to jen mimochodem. Je zajímavo, že
všichni v otázce splavňovací zúčastnění a pří
tom rozhodující činitelé, když stáli v r. 1903
a 1905 ještě pod čerstvým a bezprostředním
dojmem ministerského výnosu z r. 1903 „ča-
sem“ tak zdůrazněného, nazírali na výnos ten
jinak, než dnes po uplynutí celého desetiletí
Praha
Vltava
Sázava
ústit Sázava
11
article
„Čas“. Kdyby tehdy vykládán byl výnos vlád-
ní tak, jak činí dnes „čas“, jevilo by to bý-
valo své důsledky v zemském zákoně, kterým
povolen osminový přiepěvek k vodním stav-
bám: bylo by bývalo vřaděno do § 2. zákona
toho výslovně splavnění Praha—ústí Sázavy
a příslušné číslo nákladu. To ale tenkráte ni-
komu ani ve snu nenapadlo, ani vládě, ani
zemskému výboru, ani sněmovní komisi roz-
počtové, ani referentu, ani kterémukoliv po-
slanci v plenu sněmovním (dne 5. června
1905). Ne snad proto, že by si nikdo nebyl na
to „vzpomněl“; vždyť výnos ministerský byl
citován ve zprávě zemského výboru, ve zprá-
vě komise dokonce dvakráte, nacházel se v
příslušných spisech referentem použitých. Ale
nemohlo se z výnosu ministerského vyčísti
více, než co tam bylo obsaženo. Především
konstatoval tento výnos ve formě co nejšetr-
nější, že pro splavnění Vltavy od Prahy k ústí
Sázavy nejsou vůbec žádné projekty, tedy
také žádné rozpočty připraveny (proto „při-
bližně potřebný“ náklad), takže nebylo vůbe
lze zemský příspěvek číselně přesně stano-
viti a tedy také ne do zemského zákona vřa-
diti. Proto nevyřklo ministerstvo a nemohlo
také vyřknouti ve výnosu zcela určitě, že
kanalisaci Praha—ústí Sázavy zařaďuje do
prvého stavebního období, nýbrž vyslovilo to-
liko pro budoucnost úmysl k tomu („dodateč-
ně pomýšlí“). Hlavní věcí byla však stránka
finanční. Ministerstvo nemohlo provedení ka-
nalisace Praha—Sázava zaručiti prostě proto,
že nemělo k tomu žádných ústavně povole-
ných prostředků, ježto úvěry vodocestné byly
již rozděleny a ježto kvota na Čechy vypada-
jící (eff. 51.4 mil.) pyla Labem a kanalisae
uvnitř Prahy úplně vyčerpána; proto odká-
zalo finanční opatření teprve na „zvláštní fi-
nanční operaci“ .
Čecho
Praha
Sázava
Vltava
Labe
12
article
Ministerský výnos, přeložen z ohebného
vládního slohu do poctivé češtiny, měl prostě
tento obsah: Vláda je ochotna pojmouti kana-
lisaci Praha—ůští Sázavy do prvého stavební-
ho období, až budou projekty a rozpočty hoto-
vy a až opatří si nějak k tomu potřebné mili-
ony. Prvé (projektý, rozpočty) bylo jen otázkou
času. Horší druhé (miliony). Jakmile Vltava
vřaděna byla do vodocestného zákona, nemo-
hly prostředky opatřeny býti řádnými nebo
dodatečnými kredity rozpočtovými, nýbrž je-
dině z úvěrů vodocestných v rámci tohoto zá-
kona. Úvěry tyto pro první stavební periodu
byly však — jak dříve řečeno — již úplně za-
dány. Jak představovala si vlastně vláda, že
opatří prostředky pro kanalisaci Praha—ústí
Sázavy ještě v prvém období? Nejsem čtená-
řem myšlenek vládních, abych mohl na to od-
pověděti. Ale z celého ovzduší vodocestného,
jak se hned po roce 1901 vytvářilo, lze s vel-
kou pravděpodobností usouditi, s čím se tehdy
asi počítalo. Bylo zjevno, že horečka průplavo-
vá v Rakousku po náhlém vzplanutí rapidně
klesala. Některé projekty (na př. průplav du-
najsko-vltavský) označovány přímo za utopie.
Praha
ůský Sázava
Vltava
Sázava
Rakousko
13
article
Průplav dunajsko-oderský, nejslibnější ze
všech, začínal býti ve veřejnosti předmětem
mnohých pochybností, jak po stránce techni-
cké, tak finanční. Řady odpůrců průplavových
množily se tím rychleji, čím utopističtější prů-
plavové projekty na všech stranách draly se
na povrch (viz dokonce projekt průplavu z
Vídně do Terstu!). To vše pronikalo do samých
vládních kruhů i otřásalo důvěrou, zda vůbec
ke stavbě průplavů dojde. A tak tajně a ostý-
chavě, ale přece jen houževnatě začala pro-
sakovati myšlenka, že průplavových milionů
bude lze na konec použíti k jiným účelům. Kdož
pak ví, nepomýšlelo-li se na to, že z uvolně-
ných milionů průplavových bude lze potom
zaplatiti na neurčitou dobu znějící směnku
pražsko-štěchovickou? Netvrdím tak určitě.
nemaje pro to dokladů. Ale nedovedu sobě
představiti, odkud by jinak vláda mohla zi-
skati ještě pro první stavební periodu tak
značnou sumu osmi milionů, když při rozdělení
úvěru zákonem povoleného neponechala sobě
žádné reservy.
Skutečný vývoj byl potom arciť jiný, než
jaký byl snad ve vládních i jiných kruzích
předpokládán, a zhatil tyto pravděpodobné zá-
mysly. Jakmile totiž po schválení příslušných
zemských zákonů (u nás zákon ze 24. září
1905, z. z. č. 124) začaly se kanalisační práce
v Čechách na Labi a Vltavě ve skutečnosti
prováděti, kdežto průplavní práce prováděny
jen na papíře se zřetelným úmyslem oddalo-
vacím, začala jeviti své přirozené účinky žár-
livost zemí na průplavech zúčastněných. Nej-
prve vybuchlo to na sněmu dolnorakouském.
když jednáno tam o zemském příspěvku na
regulaci řeky Moravy: sněm nedá ani haléře.
dokud nezačne se se stavbou průplavu. Pak na
Vídeň
Terst
Čechy
Labe
Vltava
Morava
14
article
Moravě. Neopatrné a neoprávněné, a smyslu
vodocestného zákona se příčíci projevy někte-
rých poslanců z Čech, aby vláda ke kanalisac
českých řek použila úvěrů pro průplavy urče-
ných, ale k tomu dosud nepoužitých, způso-
bila na Moravě pochopitelnou a oprávněnou
nevoli, šířenou po schůzich, z kterých mířeny
trpké výčitky do Čech, jak Češi chtějí Moravu
připraviti — čtenář sám se domyslí, že užito
v rozhorlení leckde i výrazu drastičtějšího -
o 64 milionů. Mezi Poláky v Haliči odehrávaly
se volební zápasy z r, 1907 pod heslem prů-
plavů; tím vysvětlena houževnatost Poláků ve
vodocestné otázce i nynější obstrukce Rusínů
proti vodocestné předloze, chtějících zraniti
Poláky na hodně bolestivém místě. Refrénem
ve všech těchto zemích se ozývajícím bylo: Z
vodocestného zákona těží jedině a výhradně
Čechové; všechny ostatní zúčastněné země by-
ly oklamány.
Tím nastala oproti idylle z r. 1903—05
otázce vodocestné nová, zostřená situace. Na
nějaké virement průplavných úvěrů z jiných
zemí do Čech ani z daleka pomyšlení. A pře-
ce bylo třeba starati se o splavnění českých
řek, ježto úvěry k tomu určené se vyčerpá-
valy. Také bylo zjevno, že sumy v r. 1901 pro
průplavy určené nestačí ani přibližně na je-
diný průplav dunajsko-oderský. I bylo jasno,
že bez ujasnění celé otázky vodocestné nebu-
de lze najíti účinný postup, zvláště též pokud
šlo o finanční zabezpečení kanalisace Vltavy
v toku Praha—štěchovice. K ujasnění tomu
Vdrobném prodejir
ranni číslo o sobě . . za 8
večerní
za lh
Ve fliálkách na venkově:
ranní čislo . . . . . . . 1í
večerní . . . . . . . . 5 b
va l ě
lnseráty
platí se hotové napřed.
Předplnceni a fnserty přílíma
admnistrace v Marianské ul., 8.
Tam nacházejí se táž
redakce. liakárna a sxpedies
„Národnich Listů
Čech
Polák
Rusín
Čecho
Morava
Čechy
Halič
Vltava
Praha
15
article
oq dlašvcilulogiie
16
article
Rukopisy se nevracei
17
article
směřovalo úsilí českých parlamentárních mi-
nistrů obchodu v letech 1906—8 a stran za
nimi stojících. Ministrem Fořtem urychleny
přípravné práce; kanalisační projekty českých
řek, projekty průplavové a výpočty rentabilitní
uspíšeny. Když pak po volbách z roku 1907
vyměněna osoba ministra obchodu, připravo-
váno za účinné podpory tehdejšího Národního
klubu rozhodnutí, jehož cílem bylo, aby stav-
ba průplavu dunajsko-oderského i kanalisace
českých řek zabezpečeny byly v určitých, pev-
ně stanovených lhůtách, a dostatečnými, auto-
maticky splatnými finančními prostředky. Ry-
chle za sebou vykonány v r. 1908 přípravné
kroky. Provedena expertisa průplavových pro-
jektů, která dopadla příznivě. V rozpočtovém
výboru na podnět návrhem poslance Maštálky
učiněný ohlášena vládní předloha, doplňující
vodocestný zákon. Poradní sbor vodocestný
svolán i získán jeho souhlas s úmysly ministro-
vými. Potom připravena v ministerstvu obcho-
vlál- předloha pro parlament. Situace v
poslanecké sněmovně byla tehdy neobyčejně
příznivá, jak ukazovala hlasování o pilných
návrzích, této otázky se týkajících, v plenu
i v rozpočtovém výboru. Zkrátka, vše bylo již
připraveno. Demisí kabinetu Beckova a ztrátou
ministerstva obchodu z českých rukou byl ten-
to slibný náběh zmařen a následovala za éry
Bienerthovy stagnace na poli vodocestném.
Teprve novou předlohou vodocestnou dostala
se tato otázka zase do proudu. Při jednánío
této předloze nebylo, pokud jde o kanalisaci
Praha.Štěchovice, „dobýváno znova to, co již
za Koerbra bylo dobyto“, nýbrž čeští vyjedna-
vači odvolali se prostě na zásadní přípověd
vlády z r. 1903, a to stačilo, aby tato věc byla
v předloze finančně zabezpečena.
Fořt
Maštálek
Bienerthův
Beckov
Praha
Štěchovice
18
article
Vývody tyto mají vůči vývodům „Času“
vyjasniti tolik: V r. 1903 získána přípověď vlá-
dy ke kanalisaci Vltavy v trati Praha—ústí
Sázavy. Přípověď ta nebyla však — jak „Čas
míní — realisovatelna ihned a kdykoliv, nýbrž
teprve tehdy, až předně vyhotovenými proiek-
ty zjištěn bude náklad, a podruhé, až zabez-
pečeny budou finanční prostředky. Prvni, tech-
nická, podmínka splněna v r. 1908, když pří-
slušné projekty byly zásluhou mladočeských
ministrů předloženy. Druhá, finanční, podmínka
mohla za okolností, jak se byly mecí poměrů
samých a bez víny poslanců z Čech vyvinuly,
splněna býti jen v souvislosti s ſinančním řeše-
ním otázky vodocestné, a to stalo se po zmaru
slibné akce z r. 1908, zaviněném politiekýmni
poměry, nynější předlohou, novelisující vodo-
cestný zákon.
ehiell
Vltava
Praha
Čechy
ústit Sázava
19
article
Na jiné výčitky, jež týkají se významu ny-
nější vedocestné předlohy pro zájmy české,
nechci tentokráte odpovídati. Stačí, ukážu-li
prostě, že ohledně Labe vyslovil svůj úsudek
orgán nad jiné k tomu povolaný, Středolabský
komitét, úsudek, který pro české poslance ne-
zní nepříznivě. A ohledně Vltavy pravím jen
tolik: Když českým poslencům na schůzích ji-
hočeských zájemníků v Týně n. Vlt. a v Bu-
dějovicích činěny byly prudké výčitky, pozvá-
ni byli zástupci těchto zájemníků do schůze
předsednictva Jednotného klubu, ve které jim
celý postup jednání i význam předlohy
a všeho, costim souvisí, byl podrobně
vysvětlen. A jak ti, kdo schůzi této byli pří-
tomni, dosvědčí, musil hlavní řečník, který na
schůzi budějovické vrhal nejostřejší výčitky
proti poslancům, po těchto výkladech přiznati.
že jednáním poslanců docíleno bylo co do věci
toho, co zástupkyně jihočeských vodocestných
zájmů, obchodní a živnostenská komora budě-
jovická, byla žádala, třeba ovšem v jiné for-
mě, než jak si to komora původně představo-
vala. To uvádím v zájmu pravdy, dobře jsa si
vědom, že přes to výčitky neustanou.
Vltava
21
article
kreb
bov at ei
Odhalený anonymus z r. 1858.
Tyto dni konečně spadla rouška s tajem-
ství, které dlouho zaměstnávalo naše odborní-
ky i přátele literatury: kdo r. 1858 do teh-
dejšího pražského deníku „Tagesbote aus Böh-
men“ napsal sensační pojednání „Hand-
schriftliche Lügen und paläogra-
phische Wahrheiten“, jež znovu rozví-
řilo spor o řadu rukopisných objevů tehdejší-
ho bibliothekáře musejního Václava Hanky, u-
kazujíc na jejich původ novověký. Věc není
bez zajímavosti.
Když r. 1840 František Palacký a Pavel
Josef Safařík vydali svůj obranný spis „Die
iltesten Denkmäler der böhmischen Sprache“
zdálo se, že všecky námitky zesnulého mistra
hzykozpytu v Čechách, Josefa Dobrovského,
sadobro jsou odbyty. Nevídané písmo Libušin
Soudu vzešlo ze zvláštní starodávné školy do-
náci, neobvyklý jazyk evangelia sv. Jana je
nesporně starobylý, zamítanou píseň na Vy-
šehrad opravdu zpíval pěvec věku XII. atd
Jsou to, s jinými příbuznými památkami, zbyt-
ky původní vzdělanosti domorodé, která se slo-
vesně projevuje od století IX. a teprve ve XIII
věku ustupuje vlivům západoevropským ...
Ale tato obnovená důvěra, kterou téměř
šmahem přijala i slavistika zahraniční, na
sklonku let padesátých opět se počala viklati.
Germanista Haupt a zejména mladý, nevšedně
nadaný Moravan Julius Fejfalík prokázali r
1857, že t. ř. píseň milostná krále Václava I
složena je podle přebásnění novoněmeckého
psána na pergamenu, jehož původní, spodní li-
tery jsou mladší, nežli písmo pozdější, zdánlivě
starší, t. j. že je padělána, a počátkem r. 1858
vídeňský profesor Alois Vojtěch Šemberav
prvním vydání svých Dějin řeči a literatury
české důkaz padělanosti rozšířil i na píseň po
Hank
Palacká
Pavel Safařík
Dobrovský
svatý . Jan
Haupt
Moravan
Julius Fejfalík
Václav
Alois Vojtěch
hand
Čechy
Tagesbote aus Böh
Libušin soud
Lügen und paläogra
milostný král
22
article
Vyšehradem. A Ignác J. Hanuš, pozdější bi-
bliotekář universitní, jenž ve svých „ Kritische
Blätter“ tehdy soustředil skupinu stejně smý-
šlejících literátů, hned potom napsal ve svém
orgánu, že všichni „opravdoví a poctiví přátelé
musea i národa českého nemohou panu Fej-
falíkovi býti dosti vděčni: neboť čistota je pů
zdraví, pravil Herkules, když čistil jisté místo.“
Když pak výbor musejní Milostnou píseň krále
Václava nucen byl uznati za podvrženou „slad-
kou slátaninu“, I. J. Hanuš v létě téhož roku
1858 ve zvláštní polemické brožuře („Die Stel-
lung der Kritischen Blätter für Literatur und
Kunst zu einer Fraktion der neuböhmischen
Literatur. Ein Kulturbild mit einem Schatten-
risse“) mezi jiným prohlásil dokonce: „I mu-
seum české nedávno musilo podniknouti ope-
raci pro V(áclava) H(anku) svrchovaně ožeha-
vou, a prorokujeme dokonce, že první tato o-
perace nezůstane poslední, nýbrž že podle no-
vé léčivé methody Sicklovy-Foucardovy na
hlavní operaci teprve dojde.
Ignác
Hanuš
Fej
Herkules
Václav
Kulturbild
Schatten
Sicklův
Vyšehrad
Kritische Blätter
Foucardův
die Stelalung der Kritischen Blätter
23
article
Tyto výroky, zároveň s jiným tehdejším
úsudkem Hanušovým, že totiž Libušin Soudv
dochované formě nemůže býti pravý, nazna-
čovaly, že autoritativní závěry Palackého a
šafaříkovy z r. 1840 jsou otřeseny. Nová udá-
lost pražská to potvrdila.
Za Bachovy reakce, kdy veškerá nezávislá
publicistika česká byla potlačena, německý
deník Davida Kuha „Tagesbote aus Böhmen!
měl i mezi našinci hojně čtenářů. Barák a Ne-
ruda seděli v jeho redakci, liberalismus nebyl
mu prázdným slovem a ke snahám slovanským
choval se dosti uznale a slušně. A v tomto li-
stě v říjnu r. 1858 vyšla serie s uvedeným oká-
zalým názvem.
Parallelou, kterou kdysi Jan Pravoslav
Koubek tak důrazně odmital, nepodepsaný
skladatel statí těch právě začíná: někdejší slá-
vou a pozdějším smutným osudem padělků jmé-
na světového, jako byl Macphersonův Ossian.
Podobná slovesná mystifikace prý stala se
Hanušův
Soudv
Palacký
Bachův
Kuh
Barák
Parallela
Jan
Pravoslav
Koubek
Macphersonův
Ossian
Tagesbote aus Böhmen
24
article
před naším zrakem. O pisni krále Václava a
písni pod Vyšehradem článek opakuje úhrn to-
ho, co již pověděli Fejfalik, Haupt a Šembera.
Anonymovi šlo především o Libušin Soud. Pa-
laeograficky a jazykově také zde opíral seo
předchůdce, o Dobrovského a Kopitara. A ná-
mitky proti obsahu skladby domněle starobylé
rovněž rozvedl z Dobrovského důvodů. Libušin
Soud úplně se vymyká rázu staré epiky ná-
rodní, která zná jen mohutné, vzrušující udá-
losti hromadné, jako na př. válečné výpravy
nebo katastrofy přírodní. Libušin Soud je osno-
ván dramaticky, thema jeho je soudní spor
účelem básně pak je dokázati v duchu nazírání
novověkého, že už v nejstarších dobách dějin-
ného vývoje domácího hledati sluší nejen sa-
morostlý, nýbrž také již úplně vyspělý stav
právní. Důvodů Dobrovského posud nevyvrátil
nikdo, ani Palacký, ani šafařík; a důvody ty
se množí. Proč se podezřelá památka ještě jed-
nou nepodrobí všestranné vědecké revisi? Proč
Václav Hanka zůstavuje na sobě podezření, že
je hlavou písařské školy, která kvetla, jak se
zdá, nikoli za doby staré, nýbrž ve stoleti
XIX.? Komu ze všech nás nezasvěcených lze
bezpečně určiti hranici, kde soustava klamů
jejích přestává? Komu číselně lze odhadnouti
množství jejích slovesných podvrhů? Komu lze
ručiti za to, že záhadná škola ke všem o
r. 1817 se vynořivším rukopisům staročeským
nemá se jako společná, třeba nejmenovaná
pramáti?
Václav a píseň
Fejfalik
Haupt
Šembera
Libušin
Dobrovský
Kopitar
Palacká
Hank
25
article
Až potud anonymus vyslovoval vlastně
jen to, co pověděno bylo také před ním. Po-
slední narážka však šla již do důsledků no-
vých. „Nelze jinak,“ čteme dále, „třeba se
srdce zdráhá, než vyřknouti přímo: ani po-
kladu Královédvorského nemůžeme
zbaviti podezření, jež nám přímo vnucuje ob-
doba předchozích přikladů; nelze nám, třeba
to činíme neradi, nez vysloviti beze všech
okolkův: i v našich očích mocná ona analogi
otřásla vážnosti rukopisu Královédvorského?
26
article
Básně jeho jsou v literatuře unika; níkde nen
stopy, že by kde ve staré době byly půso-
bily. A přece podle formy moderní anthologie.
v níž se zachovaly, bylo jich veliké množství.
zněly z úst národních pěvců, zpíval je lido
A podobných námítek je řada. Proto nezbývá
než cesta jediná: nově zkoumati i tuto pa-
mátku. Pohlédnouti pravdě do očí má smířu-
jící moc činu celého v zdravého.
Jaký průběh měl další spor, o to nám
zde nejde. Po odmitavé odpovědi Palackého
v „Bohemii“ anonymes v „Tagesbotu“ ozvah
se znovu, čině rozdíl mezi památkami musej-
ními, které pokládá za nepravé a které má
za podezřelé, a důrazně od sebe odmítaje
výtku, že psal z předpojatosti národní. Také
je povědomo dostatečně, kterak dopadl soudn
spor, jejž místo žádaných zkoušek palaeografi-
ckých podnítil Václav Hanka, nařčený z padě-
lání rukopisůt rozsudkem ze dne 12. dubna
1860 ministerstvo práv žalovaného redaktora
Kuha sprostilo všeliké viny, ježto „Kritiku
zákon nezapovídá a zapovídati nemůže, ne-
boť kritika svými námitkami klestí cestu
pravdě; kritické pochybnosti jsou obecně do-
puštěny.
Palacký
Hank
Kuh
Bohemia
27
article
Jde o otázku, kdo tedy r. 1858 psal sen-
sační stati do „Tagesbota“, po případě, kde
písateli dal potřebnou látku a náležité po-
učení.
Podezření od samého počátku ulpělo na
jméně musejního sekretáře Václava Nebe-
ského, třeba že hned dne 20. prosince 1860
v „Bohemii“ všelikou účast s rozhořčením o
sebe odmítal a na tom setrval do smrti. Za-
jisté že Nebeský, tvárce naší nové hístori
literární, měl dosti rozhledu, znalosti věci
úsudku a také dost žíravého vlipu, aby byl
mohl napsati pojednání, které se mu přičitalo.
Také styky jeho s Fejfalikem a osobní nechu
k Hankovi byly známy. Ale autorství. Nebe-
ského bylo by znamenalo dvojakost přesvěd-
čení, jedno pro veřejnost a druhé anonymni.
tedy úhonu mravní. Nebeský totiž, třeba
nezastíral hojných záhad zejména t. ř. ruko-
pisu Královédvorského, i před pojednáním
„Tagesbote“ otištěném i po něm náležel ku
předním vykladatelům a obhájcům té pa-
mátky. Proto také životopisec Nebeského.
prof. Josef Hanuš (Život a spisy Václava Bole-
míra Nebeského, v Praze 1896, str. 139—147)
pokládal za svou povinnost, aby zevrubným
rozborem všech okolnosti podezření to (které
vyslovovali také J. V. Frič, K. J. Erben. Ja-
kub Malý, Martin Hattala a jiní) s Nebeského
sňal. Zároveň pak ukázal na muže, který by
všemi vlastnostmi svými jako spisovatel vše-
tranně vzdělaný i zase jako povaha obojak
byl mohl býti autorem pověstného článli us Dr.
Václav nebe
Hank
profesor
Josef Hanuš
Bol
J V Frič
K J Erben
Malá
Hattala
Nebeský
doktor
Praha
Bohemia
28
article
Gustav Thormund August Antenín Legis-
Glückselig (1806—1867)
Nuže, dnes víme jistotu: ani Váslav Ne-
beský, ani dr. Glückselig nepsali poje šnání
„Tagesbotova“. Potomek Davída Kuha, ny-
nější vydavatel „Montagsblattu aus Běhmen
Oskar Kuh dne 27. ledna otiskl zevrubnou
zprávu a dne 5. února ověřil ji znovu, že
vlastním původcem sensace v „Tagesbotu“ na
podzim 1858 byl bývalý bibliotekář knihovny
universitní, Antonín Zeidler, v kmetském
věku devadesáti let zemřelý v lednu 1913.
Před několika lety řečenému redaktorovi za-
jímavé tajemství svěřil se závazkem, že pro-
jeveno bude až po jeho smrti.
Není příčiny o věci pochybovati. Zeidler
znalost staré kultury, literatury, písma atd.
dostatečně prokázal jinými svými pracemi:
české tradice národní neukládaly mu, rodem
i smýšlením Němci, nijakýc.: ohledův; a uza-
vřená, samotářská, téměř plachá povaha jeho
dobře se hodila k tomu, aby tajemství své
uchovával přes půl století. Ovšem první, jenž
v Hankovi spatřoval spolutvůrce památek do-
mněle staročeských, Antonín Zeidler nebyl:
dávno jej předešli dva slavisté, Čech Dobrov-
ský a Slovinec Kopitar.
Thormund
Antenín Legis
Glückselig
Tagesbotův
Davíd Kuh
Kuh
Zeidler
Němec
Čo Dobrov
Kopitar