ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 63ed6490-8f0a-11dd-8465-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 56, person 75, org 8, work 4
1 masthead
Ročník padesátý třetí.
2 masthead
V Praze, v pátek 7. února 1913.
Praha
3 masthead
Číslo 37.
4 article
Maranní avečerní llaty předplácí se V Praze v administraciu ss měslo. . . . . . 2 K. — ts čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí donáškou a nčsic. . . - něrmt leta : . . . 7 Kele ve filiálkácht za něsle . . . . . 2 K 80 Poštoui za mésio, . . . . . r na čtvzt leta . . . . 9 K 60h s dvojí zásílkou a měsio. . . . . p čtvrt leta Ke Dr. FRANT. FIEDLER- Vodocestné výčitky. Postup většiny českých poslanců v otáz- ce vodocestné je terčem neustálých výčitek sěkterých našich stran. Poslanci ti, zvlášte nladočeští, jsou vinni vším, na příklad i tím, ie vodocestná předloha nemůže ve výboru býti projednávána. Jakoby mohli poslancit za to, že rusínští poslanci provozují v tomto výboru obstrukci a jakoby měli moc tuto ob- strukci zastaviti. Na takové a podobné vý- čitky odpovídati znamenalo by jen prodlužo- vati bezúčelné a neplodné hašteření. V po- slední době byla však v „Čase“ uveřejněna výčitka vážnější, která nesmí býti směšována sjinými paušálními a jen ze stranické snahy agitační prýštícími výčitkami. Chci proto n tuto výčitku „Času“ odpověděti, ne abych po- lemisoval, útočil neb vytýkal nesprávnosti a pod., nýbrž abych prostě věc dle pravdy vy- světlil.
doktor František Fiedler Praha
5 article
Výčitka „Času“ zní dle čísla 21. z tohoto roku, jež mám po ruce, takto: „Mladočeši úplně zapomněli na závazný slib vlády Koerbrovy z r. 1903, ... že jižv prvním stavebním období 1904—1912 bude věnován na splavnění Vltavy obnos 8 milionu korun, který bude opatřen zvláštní finanční operací. V „Čase“ bylo již sděleno, že mini- sterstvo obchodu oznámilo výnosem ze dne 17. června 1903, č. 282, českému místodržitel- ství, připojujíc podrobné vypsání staveb, které mají býti provedeny v I. období stavebním a jak mají býti financovány — a že místodrži- jelství předalo tento výnos zemskému výboru z 10. července 1903, č. 133.161, za tím účelem. aby tyto záležitosti byly opatřeny v zemském zákonodárství.“ Míní se tím splavnění Vltavy v toku nad Prahou k štěchovicům a tvrdí se, že práce tyto byly vládou již zabezpečeny, že však ni- kdo z mladočeských poslanců si na to nevzpo- mněl ani při přípravě příslušného zemského zákona, ani v první stavební periodě samé. zni později, když vyjednáváno o vodocestné novele. Vyplývalo by z toho, že opominutím těchto poslanců splavnění Vltavy od Prahy do štěchovic bylo při nejmenším zbytečně spo- žděno.
Vltava Praha
6 article
Chtěje odpovídati na tuto výtku, omlou- vám se, že jsem nucen k lepšímu porozuměn předeslati některé i širčím kruhům u nás snad již známé věci Vodocestným zákonem z r. 1901 zmoc- něna byla vláda, aby ku provedení staveb prů- plavových a kanalisačních opatřila si úvěrem prostředky v nominální výši 175 milionů K- zúčastněným zemím pak uložena povinnost. aby přispěly osminou stavebních nákladů. tedy nominálně 25 miliony K. Ježto však vláda, opatřujíc si povolené tyto prostředky. musí počítati s kursovními ztrátami, vypo- čtěno bylo tehdy, že na základě tohoto zmoc- nění bude stát moci věnovati na průplavové a splavňovací podniky skutečně jen koru 171.052.011 K. země přispěvek jedné osminy 24.436.001 K. dohromady tedy 195,488.012 K.
7 article
Předpokládalo se také, že ze všech podniků v zákoně vyjmenovaných bude lze aspoň pro dozirnou dobu prakticky pomýšleti jen na stavbu průplavu dunajsko-oderského (trat Vídeň-Krakov) a na splavnění Labe a Vltavy Bylo tedy třeba povolené prostředky dle těch- to podniků a dle zúčastněných zemí (Čechy Morava, Slezsko, Halié, Dolní Rakousy) roz- děliti, aby potom na sněmích těchto zemí mohly příslušné kvoty (3/4) zemským zákono- dárstvím býti povoleny. Dělení toto nešlo hladce. Zvláště my v Čechách měli býti zkrá- ceni. Přidělováno nám původně jen 32 milionu korun. Teprve úsilí českých zástupců podařilo se vymoci podil nomin. 54,105.262 K. čili efek- tivně (po odečtení kursových ztrát) 51,400.000 K (Moravě nom. 63,570.620, Dolním Rakousům 46,233.180, Haliči 31,578.950 K. Slezský sněm zdráhal se usnésti se c zemském příspěvku, což mu ale později nijak nevadilo, aby ihned jakmile vynořila se otázka t. zv. kompensac za průplav, přihlásil jako nejprvnější kompen- sačné své nároky. lelo tuttihshe, odiar
Čecho Morava Vídeň Krakov Labe Vltava Slezsko Dolní Rakousy Čechy Morava Halič
8 article
Příspěvek pro Čechy přikázaný Jeff. 51 mil.) rozdělil se dále: 37 mil. na Labe a 14.4 mil. na splavnění Vltavy uvnitř Prahy. že právě na tento poslednější podnik bylo pama- továno, vysvětliti dlužno akcí, která již o r. 1887 v této věci mezi sněmem a vládou byla prováděna a dospěla až k vypracovánt příslušného projektu kanalisační komisí: po vydání vodocestného zákona z r. 1901 bylo jednáním mezi ministerstvem vnítra a obcho- du uznáno, že splavnění Vltavy uvnitř Prahy jest podnikem, náležejícím v rámec tohoto zá- kona. Na základě toho všeho připravoval český zemský výbor, byv k tomu vyzván usnesením sněmu z 18. července 1902, pro sněm dvě osnovy zákonů, kterými měly povoleny býti povinné zemské příspěvky: první týkala se Labe, druhá Vltavy uvnitř Prahy, při tom uznal zemský výbor za potřebí získati ještě před definitivním stanovením znění osnov ně- které informace od vlády i obrátil se na tuto dotazem ze dne 12. listopadu 1902, č. 86549. A tím přicházím k věcí samé. V době těchto příprav pokusilo se předsednictvo mladočeských poslanců vymoci na minister- ském předsedovi Koerbrovi, aby ještě pro první stavební obdobi zabezpečeno bylo splavnění Vltavy nejen uvnitř Prahy, nýbrži o Prahy nahoru až k Štěchovicům. Výsledek těchto kroků vyčístí můžeme z výnosu mini- sterstva obchodu ze dne 17. června 1903. č. 282 W. St., který jako odpověď na právě uvedený dotaz zemského výboru sdělen byl tomuto prostřednictvím místodržitelství pří- pisem ze dne 10. července 1903, č. 133.161 — výnos to, kterého se „Čas“ dovolává jako dů- kazu o liknavosti mladočeských poslanců.
Čechy Vltava Praha Labe Štěchovice
9 article
V tomto výnosu sděluje se, že v království Českém mají v prvém stavebním období (190 až 1912) provedeny býti: 1. z vodních drah označených v § 1., lit. b) vodocestného zá- kona kanalisace Vltavy uvnitř města Prahy dle povšechného projektu, vypracovaného ka- nalisační komisí nákladem 14.4 mil. K, 2. z vodních drah jmenovaných v § 1., lit. c): a) regulace a kanalisace Labe z Mčlníka nahoru až po Lysou, b) regulace zbývajícího dílu Labe proti vodě v oněch částech, kde proveden je nutné, hledíc k nebezpečím povodní. Ná- klady těchto prací (pod č. 2) rozpočtěny okrouhle na 37 mil. K. A k tomu připojilo mi- nisterstvo dodatek, který cituji doslovně tak jak byl oficiálně uveřejněn ve zprávě sně- movní komise ze dne 20. října 1903 a který třeba čísti hodně pozorně: „Konečně po- mýšli c. k. ministerstvo obchodu... na to, aby do stavebního programu pro prvé staveb- ní období 1904—1912 pojata byla dodateč- ně též kanalisace Vltavy od Prahy vzhůru k ústí Sácavy a aby byl opatřen k tomu účelu přibližně potřebný náklad 8 mil. K zvlášt- ním příspěvkem, pokud se týče finanční ope- rací.
Vltava Praha kanalizace Labe Lysá
10 article
Z toho dovozuje „Čas“ ve svém článku z čís. 21, že mělo již tehdy, když na sněmu povolován byl zemský příspěvek k proveden vodocestného zákona (t. j. v letech 1903 1905), postaráno býti o to, aby i financování trati Praha—ústí Sázavy bylo zákonem stano- veno (viz slova článku, „aby tyto záležitosti byly opatřeny v zemském zákonodárství“ . dále že později, „když obnos 14.4 mil. K, po- volený na Vltavu uvnitř Prahy, ukázal se ne- dostatečným... bylo by jistě bývalo účel nější, vzíti obnos se nedostávající (4.6 mil. „ze zmíněných úvěrů vltavských“ (t. j. z 8 mi- lionů pro trať Praha—ústí Sázavy určených) a ještě dále, že „při vyjednávání o vodocest- nou novelu na podzim r. 1911 nepoukázal na oněch 8 mil, žádný z poslanců“ atd. atd; — Dle mínění „Času“ bylo tedy uvedeným výno- sem ministerstva provedení kanalisace Vltavy v trati Praha—ústí Sázavy úplně zabezpečeno mohlo prostě 8 mil. použito býti ku splavňo- vacím pracím vltavským, nebylo třeba snad již ani o tom dále jednati a jestli dělo se jinak. byla to vina zúčastněných mladočeských po- slanců. Nechci mluviti o tom, svědčí-li to o žá- doucí míře objektivnosti, skládá-li se vše vý- hradně na bedra mladočeské strany; vždyt na sněmu i na říšské radě jednání o splavňo- vacích projektech českých zúčastnili se činně i poslanci ostatních stran a kdyby se bylo něco opominulo — což popírám — měly by i ostatní zúčastněné strany přece na tom po- díl. Ale to jen mimochodem. Je zajímavo, že všichni v otázce splavňovací zúčastnění a pří tom rozhodující činitelé, když stáli v r. 1903 a 1905 ještě pod čerstvým a bezprostředním dojmem ministerského výnosu z r. 1903 „ča- sem“ tak zdůrazněného, nazírali na výnos ten jinak, než dnes po uplynutí celého desetiletí
Praha Vltava Sázava ústit Sázava
11 article
„Čas“. Kdyby tehdy vykládán byl výnos vlád- ní tak, jak činí dnes „čas“, jevilo by to bý- valo své důsledky v zemském zákoně, kterým povolen osminový přiepěvek k vodním stav- bám: bylo by bývalo vřaděno do § 2. zákona toho výslovně splavnění Praha—ústí Sázavy a příslušné číslo nákladu. To ale tenkráte ni- komu ani ve snu nenapadlo, ani vládě, ani zemskému výboru, ani sněmovní komisi roz- počtové, ani referentu, ani kterémukoliv po- slanci v plenu sněmovním (dne 5. června 1905). Ne snad proto, že by si nikdo nebyl na to „vzpomněl“; vždyť výnos ministerský byl citován ve zprávě zemského výboru, ve zprá- vě komise dokonce dvakráte, nacházel se v příslušných spisech referentem použitých. Ale nemohlo se z výnosu ministerského vyčísti více, než co tam bylo obsaženo. Především konstatoval tento výnos ve formě co nejšetr- nější, že pro splavnění Vltavy od Prahy k ústí Sázavy nejsou vůbec žádné projekty, tedy také žádné rozpočty připraveny (proto „při- bližně potřebný“ náklad), takže nebylo vůbe lze zemský příspěvek číselně přesně stano- viti a tedy také ne do zemského zákona vřa- diti. Proto nevyřklo ministerstvo a nemohlo také vyřknouti ve výnosu zcela určitě, že kanalisaci Praha—ústí Sázavy zařaďuje do prvého stavebního období, nýbrž vyslovilo to- liko pro budoucnost úmysl k tomu („dodateč- ně pomýšlí“). Hlavní věcí byla však stránka finanční. Ministerstvo nemohlo provedení ka- nalisace Praha—Sázava zaručiti prostě proto, že nemělo k tomu žádných ústavně povole- ných prostředků, ježto úvěry vodocestné byly již rozděleny a ježto kvota na Čechy vypada- jící (eff. 51.4 mil.) pyla Labem a kanalisae uvnitř Prahy úplně vyčerpána; proto odká- zalo finanční opatření teprve na „zvláštní fi- nanční operaci“ .
Čecho Praha Sázava Vltava Labe
12 article
Ministerský výnos, přeložen z ohebného vládního slohu do poctivé češtiny, měl prostě tento obsah: Vláda je ochotna pojmouti kana- lisaci Praha—ůští Sázavy do prvého stavební- ho období, až budou projekty a rozpočty hoto- vy a až opatří si nějak k tomu potřebné mili- ony. Prvé (projektý, rozpočty) bylo jen otázkou času. Horší druhé (miliony). Jakmile Vltava vřaděna byla do vodocestného zákona, nemo- hly prostředky opatřeny býti řádnými nebo dodatečnými kredity rozpočtovými, nýbrž je- dině z úvěrů vodocestných v rámci tohoto zá- kona. Úvěry tyto pro první stavební periodu byly však — jak dříve řečeno — již úplně za- dány. Jak představovala si vlastně vláda, že opatří prostředky pro kanalisaci Praha—ústí Sázavy ještě v prvém období? Nejsem čtená- řem myšlenek vládních, abych mohl na to od- pověděti. Ale z celého ovzduší vodocestného, jak se hned po roce 1901 vytvářilo, lze s vel- kou pravděpodobností usouditi, s čím se tehdy asi počítalo. Bylo zjevno, že horečka průplavo- vá v Rakousku po náhlém vzplanutí rapidně klesala. Některé projekty (na př. průplav du- najsko-vltavský) označovány přímo za utopie.
Praha ůský Sázava Vltava Sázava Rakousko
13 article
Průplav dunajsko-oderský, nejslibnější ze všech, začínal býti ve veřejnosti předmětem mnohých pochybností, jak po stránce techni- cké, tak finanční. Řady odpůrců průplavových množily se tím rychleji, čím utopističtější prů- plavové projekty na všech stranách draly se na povrch (viz dokonce projekt průplavu z Vídně do Terstu!). To vše pronikalo do samých vládních kruhů i otřásalo důvěrou, zda vůbec ke stavbě průplavů dojde. A tak tajně a ostý- chavě, ale přece jen houževnatě začala pro- sakovati myšlenka, že průplavových milionů bude lze na konec použíti k jiným účelům. Kdož pak ví, nepomýšlelo-li se na to, že z uvolně- ných milionů průplavových bude lze potom zaplatiti na neurčitou dobu znějící směnku pražsko-štěchovickou? Netvrdím tak určitě. nemaje pro to dokladů. Ale nedovedu sobě představiti, odkud by jinak vláda mohla zi- skati ještě pro první stavební periodu tak značnou sumu osmi milionů, když při rozdělení úvěru zákonem povoleného neponechala sobě žádné reservy. Skutečný vývoj byl potom arciť jiný, než jaký byl snad ve vládních i jiných kruzích předpokládán, a zhatil tyto pravděpodobné zá- mysly. Jakmile totiž po schválení příslušných zemských zákonů (u nás zákon ze 24. září 1905, z. z. č. 124) začaly se kanalisační práce v Čechách na Labi a Vltavě ve skutečnosti prováděti, kdežto průplavní práce prováděny jen na papíře se zřetelným úmyslem oddalo- vacím, začala jeviti své přirozené účinky žár- livost zemí na průplavech zúčastněných. Nej- prve vybuchlo to na sněmu dolnorakouském. když jednáno tam o zemském příspěvku na regulaci řeky Moravy: sněm nedá ani haléře. dokud nezačne se se stavbou průplavu. Pak na
Vídeň Terst Čechy Labe Vltava Morava
14 article
Moravě. Neopatrné a neoprávněné, a smyslu vodocestného zákona se příčíci projevy někte- rých poslanců z Čech, aby vláda ke kanalisac českých řek použila úvěrů pro průplavy urče- ných, ale k tomu dosud nepoužitých, způso- bila na Moravě pochopitelnou a oprávněnou nevoli, šířenou po schůzich, z kterých mířeny trpké výčitky do Čech, jak Češi chtějí Moravu připraviti — čtenář sám se domyslí, že užito v rozhorlení leckde i výrazu drastičtějšího - o 64 milionů. Mezi Poláky v Haliči odehrávaly se volební zápasy z r, 1907 pod heslem prů- plavů; tím vysvětlena houževnatost Poláků ve vodocestné otázce i nynější obstrukce Rusínů proti vodocestné předloze, chtějících zraniti Poláky na hodně bolestivém místě. Refrénem ve všech těchto zemích se ozývajícím bylo: Z vodocestného zákona těží jedině a výhradně Čechové; všechny ostatní zúčastněné země by- ly oklamány. Tím nastala oproti idylle z r. 1903—05 otázce vodocestné nová, zostřená situace. Na nějaké virement průplavných úvěrů z jiných zemí do Čech ani z daleka pomyšlení. A pře- ce bylo třeba starati se o splavnění českých řek, ježto úvěry k tomu určené se vyčerpá- valy. Také bylo zjevno, že sumy v r. 1901 pro průplavy určené nestačí ani přibližně na je- diný průplav dunajsko-oderský. I bylo jasno, že bez ujasnění celé otázky vodocestné nebu- de lze najíti účinný postup, zvláště též pokud šlo o finanční zabezpečení kanalisace Vltavy v toku Praha—štěchovice. K ujasnění tomu Vdrobném prodejir ranni číslo o sobě . . za 8 večerní za lh Ve fliálkách na venkově: ranní čislo . . . . . . . 1í večerní . . . . . . . . 5 b va l ě lnseráty platí se hotové napřed. Předplnceni a fnserty přílíma admnistrace v Marianské ul., 8. Tam nacházejí se táž redakce. liakárna a sxpedies „Národnich Listů
Čech Polák Rusín Čecho Morava Čechy Halič Vltava Praha
15 article
oq dlašvcilulogiie
16 article
Rukopisy se nevracei
17 article
směřovalo úsilí českých parlamentárních mi- nistrů obchodu v letech 1906—8 a stran za nimi stojících. Ministrem Fořtem urychleny přípravné práce; kanalisační projekty českých řek, projekty průplavové a výpočty rentabilitní uspíšeny. Když pak po volbách z roku 1907 vyměněna osoba ministra obchodu, připravo- váno za účinné podpory tehdejšího Národního klubu rozhodnutí, jehož cílem bylo, aby stav- ba průplavu dunajsko-oderského i kanalisace českých řek zabezpečeny byly v určitých, pev- ně stanovených lhůtách, a dostatečnými, auto- maticky splatnými finančními prostředky. Ry- chle za sebou vykonány v r. 1908 přípravné kroky. Provedena expertisa průplavových pro- jektů, která dopadla příznivě. V rozpočtovém výboru na podnět návrhem poslance Maštálky učiněný ohlášena vládní předloha, doplňující vodocestný zákon. Poradní sbor vodocestný svolán i získán jeho souhlas s úmysly ministro- vými. Potom připravena v ministerstvu obcho- vlál- předloha pro parlament. Situace v poslanecké sněmovně byla tehdy neobyčejně příznivá, jak ukazovala hlasování o pilných návrzích, této otázky se týkajících, v plenu i v rozpočtovém výboru. Zkrátka, vše bylo již připraveno. Demisí kabinetu Beckova a ztrátou ministerstva obchodu z českých rukou byl ten- to slibný náběh zmařen a následovala za éry Bienerthovy stagnace na poli vodocestném. Teprve novou předlohou vodocestnou dostala se tato otázka zase do proudu. Při jednánío této předloze nebylo, pokud jde o kanalisaci Praha.Štěchovice, „dobýváno znova to, co již za Koerbra bylo dobyto“, nýbrž čeští vyjedna- vači odvolali se prostě na zásadní přípověd vlády z r. 1903, a to stačilo, aby tato věc byla v předloze finančně zabezpečena.
Fořt Maštálek Bienerthův Beckov Praha Štěchovice
18 article
Vývody tyto mají vůči vývodům „Času“ vyjasniti tolik: V r. 1903 získána přípověď vlá- dy ke kanalisaci Vltavy v trati Praha—ústí Sázavy. Přípověď ta nebyla však — jak „Čas míní — realisovatelna ihned a kdykoliv, nýbrž teprve tehdy, až předně vyhotovenými proiek- ty zjištěn bude náklad, a podruhé, až zabez- pečeny budou finanční prostředky. Prvni, tech- nická, podmínka splněna v r. 1908, když pří- slušné projekty byly zásluhou mladočeských ministrů předloženy. Druhá, finanční, podmínka mohla za okolností, jak se byly mecí poměrů samých a bez víny poslanců z Čech vyvinuly, splněna býti jen v souvislosti s ſinančním řeše- ním otázky vodocestné, a to stalo se po zmaru slibné akce z r. 1908, zaviněném politiekýmni poměry, nynější předlohou, novelisující vodo- cestný zákon. ehiell
Vltava Praha Čechy ústit Sázava
19 article
Na jiné výčitky, jež týkají se významu ny- nější vedocestné předlohy pro zájmy české, nechci tentokráte odpovídati. Stačí, ukážu-li prostě, že ohledně Labe vyslovil svůj úsudek orgán nad jiné k tomu povolaný, Středolabský komitét, úsudek, který pro české poslance ne- zní nepříznivě. A ohledně Vltavy pravím jen tolik: Když českým poslencům na schůzích ji- hočeských zájemníků v Týně n. Vlt. a v Bu- dějovicích činěny byly prudké výčitky, pozvá- ni byli zástupci těchto zájemníků do schůze předsednictva Jednotného klubu, ve které jim celý postup jednání i význam předlohy a všeho, costim souvisí, byl podrobně vysvětlen. A jak ti, kdo schůzi této byli pří- tomni, dosvědčí, musil hlavní řečník, který na schůzi budějovické vrhal nejostřejší výčitky proti poslancům, po těchto výkladech přiznati. že jednáním poslanců docíleno bylo co do věci toho, co zástupkyně jihočeských vodocestných zájmů, obchodní a živnostenská komora budě- jovická, byla žádala, třeba ovšem v jiné for- mě, než jak si to komora původně představo- vala. To uvádím v zájmu pravdy, dobře jsa si vědom, že přes to výčitky neustanou.
Vltava
20 title
FEUILLETON.
21 article
kreb bov at ei Odhalený anonymus z r. 1858. Tyto dni konečně spadla rouška s tajem- ství, které dlouho zaměstnávalo naše odborní- ky i přátele literatury: kdo r. 1858 do teh- dejšího pražského deníku „Tagesbote aus Böh- men“ napsal sensační pojednání „Hand- schriftliche Lügen und paläogra- phische Wahrheiten“, jež znovu rozví- řilo spor o řadu rukopisných objevů tehdejší- ho bibliothekáře musejního Václava Hanky, u- kazujíc na jejich původ novověký. Věc není bez zajímavosti. Když r. 1840 František Palacký a Pavel Josef Safařík vydali svůj obranný spis „Die iltesten Denkmäler der böhmischen Sprache“ zdálo se, že všecky námitky zesnulého mistra hzykozpytu v Čechách, Josefa Dobrovského, sadobro jsou odbyty. Nevídané písmo Libušin Soudu vzešlo ze zvláštní starodávné školy do- náci, neobvyklý jazyk evangelia sv. Jana je nesporně starobylý, zamítanou píseň na Vy- šehrad opravdu zpíval pěvec věku XII. atd Jsou to, s jinými příbuznými památkami, zbyt- ky původní vzdělanosti domorodé, která se slo- vesně projevuje od století IX. a teprve ve XIII věku ustupuje vlivům západoevropským ... Ale tato obnovená důvěra, kterou téměř šmahem přijala i slavistika zahraniční, na sklonku let padesátých opět se počala viklati. Germanista Haupt a zejména mladý, nevšedně nadaný Moravan Julius Fejfalík prokázali r 1857, že t. ř. píseň milostná krále Václava I složena je podle přebásnění novoněmeckého psána na pergamenu, jehož původní, spodní li- tery jsou mladší, nežli písmo pozdější, zdánlivě starší, t. j. že je padělána, a počátkem r. 1858 vídeňský profesor Alois Vojtěch Šemberav prvním vydání svých Dějin řeči a literatury české důkaz padělanosti rozšířil i na píseň po
Hank Palacká Pavel Safařík Dobrovský svatý . Jan Haupt Moravan Julius Fejfalík Václav Alois Vojtěch hand Čechy Tagesbote aus Böh Libušin soud Lügen und paläogra milostný král
22 article
Vyšehradem. A Ignác J. Hanuš, pozdější bi- bliotekář universitní, jenž ve svých „ Kritische Blätter“ tehdy soustředil skupinu stejně smý- šlejících literátů, hned potom napsal ve svém orgánu, že všichni „opravdoví a poctiví přátelé musea i národa českého nemohou panu Fej- falíkovi býti dosti vděčni: neboť čistota je pů zdraví, pravil Herkules, když čistil jisté místo.“ Když pak výbor musejní Milostnou píseň krále Václava nucen byl uznati za podvrženou „slad- kou slátaninu“, I. J. Hanuš v létě téhož roku 1858 ve zvláštní polemické brožuře („Die Stel- lung der Kritischen Blätter für Literatur und Kunst zu einer Fraktion der neuböhmischen Literatur. Ein Kulturbild mit einem Schatten- risse“) mezi jiným prohlásil dokonce: „I mu- seum české nedávno musilo podniknouti ope- raci pro V(áclava) H(anku) svrchovaně ožeha- vou, a prorokujeme dokonce, že první tato o- perace nezůstane poslední, nýbrž že podle no- vé léčivé methody Sicklovy-Foucardovy na hlavní operaci teprve dojde.
Ignác Hanuš Fej Herkules Václav Kulturbild Schatten Sicklův Vyšehrad Kritische Blätter Foucardův die Stelalung der Kritischen Blätter
23 article
Tyto výroky, zároveň s jiným tehdejším úsudkem Hanušovým, že totiž Libušin Soudv dochované formě nemůže býti pravý, nazna- čovaly, že autoritativní závěry Palackého a šafaříkovy z r. 1840 jsou otřeseny. Nová udá- lost pražská to potvrdila. Za Bachovy reakce, kdy veškerá nezávislá publicistika česká byla potlačena, německý deník Davida Kuha „Tagesbote aus Böhmen! měl i mezi našinci hojně čtenářů. Barák a Ne- ruda seděli v jeho redakci, liberalismus nebyl mu prázdným slovem a ke snahám slovanským choval se dosti uznale a slušně. A v tomto li- stě v říjnu r. 1858 vyšla serie s uvedeným oká- zalým názvem. Parallelou, kterou kdysi Jan Pravoslav Koubek tak důrazně odmital, nepodepsaný skladatel statí těch právě začíná: někdejší slá- vou a pozdějším smutným osudem padělků jmé- na světového, jako byl Macphersonův Ossian. Podobná slovesná mystifikace prý stala se
Hanušův Soudv Palacký Bachův Kuh Barák Parallela Jan Pravoslav Koubek Macphersonův Ossian Tagesbote aus Böhmen
24 article
před naším zrakem. O pisni krále Václava a písni pod Vyšehradem článek opakuje úhrn to- ho, co již pověděli Fejfalik, Haupt a Šembera. Anonymovi šlo především o Libušin Soud. Pa- laeograficky a jazykově také zde opíral seo předchůdce, o Dobrovského a Kopitara. A ná- mitky proti obsahu skladby domněle starobylé rovněž rozvedl z Dobrovského důvodů. Libušin Soud úplně se vymyká rázu staré epiky ná- rodní, která zná jen mohutné, vzrušující udá- losti hromadné, jako na př. válečné výpravy nebo katastrofy přírodní. Libušin Soud je osno- ván dramaticky, thema jeho je soudní spor účelem básně pak je dokázati v duchu nazírání novověkého, že už v nejstarších dobách dějin- ného vývoje domácího hledati sluší nejen sa- morostlý, nýbrž také již úplně vyspělý stav právní. Důvodů Dobrovského posud nevyvrátil nikdo, ani Palacký, ani šafařík; a důvody ty se množí. Proč se podezřelá památka ještě jed- nou nepodrobí všestranné vědecké revisi? Proč Václav Hanka zůstavuje na sobě podezření, že je hlavou písařské školy, která kvetla, jak se zdá, nikoli za doby staré, nýbrž ve stoleti XIX.? Komu ze všech nás nezasvěcených lze bezpečně určiti hranici, kde soustava klamů jejích přestává? Komu číselně lze odhadnouti množství jejích slovesných podvrhů? Komu lze ručiti za to, že záhadná škola ke všem o r. 1817 se vynořivším rukopisům staročeským nemá se jako společná, třeba nejmenovaná pramáti?
Václav a píseň Fejfalik Haupt Šembera Libušin Dobrovský Kopitar Palacká Hank
25 article
Až potud anonymus vyslovoval vlastně jen to, co pověděno bylo také před ním. Po- slední narážka však šla již do důsledků no- vých. „Nelze jinak,“ čteme dále, „třeba se srdce zdráhá, než vyřknouti přímo: ani po- kladu Královédvorského nemůžeme zbaviti podezření, jež nám přímo vnucuje ob- doba předchozích přikladů; nelze nám, třeba to činíme neradi, nez vysloviti beze všech okolkův: i v našich očích mocná ona analogi otřásla vážnosti rukopisu Královédvorského?
26 article
Básně jeho jsou v literatuře unika; níkde nen stopy, že by kde ve staré době byly půso- bily. A přece podle formy moderní anthologie. v níž se zachovaly, bylo jich veliké množství. zněly z úst národních pěvců, zpíval je lido A podobných námítek je řada. Proto nezbývá než cesta jediná: nově zkoumati i tuto pa- mátku. Pohlédnouti pravdě do očí má smířu- jící moc činu celého v zdravého. Jaký průběh měl další spor, o to nám zde nejde. Po odmitavé odpovědi Palackého v „Bohemii“ anonymes v „Tagesbotu“ ozvah se znovu, čině rozdíl mezi památkami musej- ními, které pokládá za nepravé a které má za podezřelé, a důrazně od sebe odmítaje výtku, že psal z předpojatosti národní. Také je povědomo dostatečně, kterak dopadl soudn spor, jejž místo žádaných zkoušek palaeografi- ckých podnítil Václav Hanka, nařčený z padě- lání rukopisůt rozsudkem ze dne 12. dubna 1860 ministerstvo práv žalovaného redaktora Kuha sprostilo všeliké viny, ježto „Kritiku zákon nezapovídá a zapovídati nemůže, ne- boť kritika svými námitkami klestí cestu pravdě; kritické pochybnosti jsou obecně do- puštěny.
Palacký Hank Kuh Bohemia
27 article
Jde o otázku, kdo tedy r. 1858 psal sen- sační stati do „Tagesbota“, po případě, kde písateli dal potřebnou látku a náležité po- učení. Podezření od samého počátku ulpělo na jméně musejního sekretáře Václava Nebe- ského, třeba že hned dne 20. prosince 1860 v „Bohemii“ všelikou účast s rozhořčením o sebe odmítal a na tom setrval do smrti. Za- jisté že Nebeský, tvárce naší nové hístori literární, měl dosti rozhledu, znalosti věci úsudku a také dost žíravého vlipu, aby byl mohl napsati pojednání, které se mu přičitalo. Také styky jeho s Fejfalikem a osobní nechu k Hankovi byly známy. Ale autorství. Nebe- ského bylo by znamenalo dvojakost přesvěd- čení, jedno pro veřejnost a druhé anonymni. tedy úhonu mravní. Nebeský totiž, třeba nezastíral hojných záhad zejména t. ř. ruko- pisu Královédvorského, i před pojednáním „Tagesbote“ otištěném i po něm náležel ku předním vykladatelům a obhájcům té pa- mátky. Proto také životopisec Nebeského. prof. Josef Hanuš (Život a spisy Václava Bole- míra Nebeského, v Praze 1896, str. 139—147) pokládal za svou povinnost, aby zevrubným rozborem všech okolnosti podezření to (které vyslovovali také J. V. Frič, K. J. Erben. Ja- kub Malý, Martin Hattala a jiní) s Nebeského sňal. Zároveň pak ukázal na muže, který by všemi vlastnostmi svými jako spisovatel vše- tranně vzdělaný i zase jako povaha obojak byl mohl býti autorem pověstného článli us Dr.
Václav nebe Hank profesor Josef Hanuš Bol J V Frič K J Erben Malá Hattala Nebeský doktor Praha Bohemia
28 article
Gustav Thormund August Antenín Legis- Glückselig (1806—1867) Nuže, dnes víme jistotu: ani Váslav Ne- beský, ani dr. Glückselig nepsali poje šnání „Tagesbotova“. Potomek Davída Kuha, ny- nější vydavatel „Montagsblattu aus Běhmen Oskar Kuh dne 27. ledna otiskl zevrubnou zprávu a dne 5. února ověřil ji znovu, že vlastním původcem sensace v „Tagesbotu“ na podzim 1858 byl bývalý bibliotekář knihovny universitní, Antonín Zeidler, v kmetském věku devadesáti let zemřelý v lednu 1913. Před několika lety řečenému redaktorovi za- jímavé tajemství svěřil se závazkem, že pro- jeveno bude až po jeho smrti. Není příčiny o věci pochybovati. Zeidler znalost staré kultury, literatury, písma atd. dostatečně prokázal jinými svými pracemi: české tradice národní neukládaly mu, rodem i smýšlením Němci, nijakýc.: ohledův; a uza- vřená, samotářská, téměř plachá povaha jeho dobře se hodila k tomu, aby tajemství své uchovával přes půl století. Ovšem první, jenž v Hankovi spatřoval spolutvůrce památek do- mněle staročeských, Antonín Zeidler nebyl: dávno jej předešli dva slavisté, Čech Dobrov- ský a Slovinec Kopitar.
Thormund Antenín Legis Glückselig Tagesbotův Davíd Kuh Kuh Zeidler Němec Čo Dobrov Kopitar