Strana 2. Císlo 229.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 21. srpna 1900.

nezlomnou spravedlnost u velkofinančníků, kteří jsou usazeni v londýnské city. Když loňského roku byl zvolen sir Neumann za lordmayora londýnského, pravil mu lord Russel, že k hodnosti lordmayora lon- dýaského nestačí jen miliony majetku, nýbrž pevnost a rozšsfoost povahy. Výrokem tím vzbudil velikou nelibost londýnských bursiánů, poněvadž sir Neumann jest presidentem alespoň dvaceti výdělkových akcio- vých společností. Kdo zásoboval Čínu zbrauěmi. Při zté- kání pevnosti Taku byl zraněn německý kapitán Lans z dělového člunu »Iitis«. Týž poslal svým příbuzným delší list, ve kterém mezi jiným stojí psáno »Do naší lodi přiletělo 17 granátů, které zde praskly a tolik mých hodných lidí usmrtily. Byly velmi do- bře namířeny. A což při tom nejsmutnější, granáty ty zhotoveny byly u Kruppa, jakože veškerá rychlo- palná děla, kterými Číňané do nás pálí, jsou od Kruppa, z naší otčiny! — Roku 1899 bylo z Ně- mecka do Číny prodáno za 4,362.000 marek pušek, řikráte tolik než r. 1898. Téhož roku dovezlo se z Německa 7461 metráků ledku do Číny, z čehož nutno souditi, že továrny na sdělání prachu v Čině silně pracovaly alespoň tři roky napřed. K tomu vy- vezeno bylo do Číny z Německa za 2,531.000 marek nábojů do děl, množství dělových rour a jiný válečný materiál. Celkem prodalo Německo r. 1899 válečného materiálu za 8,150,000 marek, třikráte tolik než roku 1898. — Nyní musí němečtí vojáci ztráviti olověné hrachy, které sami doma v Německu nasili. Tot strašný následek honitby po mamonu.

Vojsko spojenců v Číně. Poloúřadní ně- mecký odborný list »Mil. Wochbl.« ujišťuje, že voj- sko spojenců v Číně čítá nyní 43.000 mužů. Z těch je 20.000 Rusů, 1600 Němců se 16 polními děly, 12 těžkými a 6 strojovými děly, 15.000 Francouzů, Němců a Angličanů a část Japonců. Učiněny pak přípravy k odeslání 57.000 mužů se 144 děly; co nejdříve pak bude v Číně shromážděno 16.000 Němců, 12.000 Angličanů, 65.000 Francouzů, 30.000 Rusů, 21.000 Japonců, 7000 Američanů, 2000 Italů a 170 Rakušanů se 347 děly. Angličané vyhánějí všecky cizince z jiho- afrických republik. Katolický »Münsterský An- zeiger« přinesl tyto dny obšírné líčení z péra Viléma Russela, který byl dlouhá leta úředníkem na dráze transvaalské ustanoven, kde týž popisuje, kterak an- glické vojsko jednoho dne veškeré úředníky této dráhy, kteří nejsou anglického původu a smýšlení, zajali i s rodinami a násilně všechny dopravili do East Londonu, anglického to přístavu. Odtud všech 300 osob bylo násilně dopraveno na anglické lodi »Ger- man« do přístavu ve Vlissingenách. Pan Russel vy- ličuje, kterak angličtí důstojníci a sprostí vojínové s nimi celou tu dobu surově nakládali. Mezi takto násilně vypuzenými úředníky byli mužové přes 50 let staří, jejichž zdraví surovým nakládáním na vždy je zničeno. Jak pan Russel oznamuje, podá většina těchto násilně vypuzených a o existenci připravených úřed- níků protest a žalobu na anglickou vládu prostředni- ctvím příslušných vyslanectev.

Záležitost průplavu Nicaragunjského. Calý svět je nyní zabrán do čínské a jihoafrické zá- pletky a nemá kdy obírati se událostmi, které se vedou sice po tichu, ale mají v sobě zárodky budou- cích násilných bouří. Jak známo, zakoupila si »Nica- ragua-Cinal-Compagnie«, jejíž hlavní člen jest sama vláda severoamerických států, od republiky nicara- guajské na 10 let trvající výsadu, že jen ona má vý- hradně právo stavěti průplav nicaraguajský, který má protnouti úžinu středoamerickou a tak spojiti východ a západ Ameriky. Průplav ten bude míti v hospo- dářském světě obrovské převraty. Nyní výsada tato vypršela. A tu dochází zpráva, že vláda malé repu- bliky nicaraguajské výsadu ku stavbě průplavu jme novaného zadala novému syndikátu »Čragyn-Cyre- Syndicat«. Zpráva ta učinila ve Washingtonu zdreu- jící dojem. Poněvadž nyní severní Amerika se vší silou se zdržuje zahraničních zápletek, jelikož má blízko před sebou volbu nového presidenta a mimo to si musí ponechati zcela volnou ruku pro Činu, ne- může, ač by velmi ráda, proti malé republice za- kročiti prachem a olovem. Až se obzor vyjasní, jistě tak učiní.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes se koná památka sv. Anastasia, vojína a mučeníka, jehož jednu kost chová též chrám sv. Vita v Praze. Kromě toho oslavujeme dnes sv. Johannu Františku Fre- niot de Chantal, zakladatelku řádu. V druhém roce pozbyla matky a byla zbožně otcem vychována. Sňatek s protestantem odmítla a provdavši se za ba- rona de Chantal, stala se vzorem křesť inské ženy v manželské věrnosti, výchově dítek a jednání se služebnictvem, které vedla k pořádku a zbožnosti. V 28. roce stala se vdovou a věnovala se úplně službě Boží, složila slib čistoty a zvolila za svého duchovního rádce sv. Františka Šaleského. R. 1610 založila s pomocí sv. Františka řád navštívení Panny Marie. Zemřela r. 1641. Zprávy římské. Ke konci měsíce srpna za- vítá do Říma více poutních výprav, tak 26 roma- gaolská a farlandská. V září budou tato procesí i 3.—10. italské katolické mládeže, 2. z Foggie, 3. z Ferentina u Florence, 4. z Todi, mezi dalšími 23. z Milána, Pisy a Suolota, 24. ze Švýcar, Belgie, Ru- munska, Haliče, Zadru, Buenos Ayresů, 26 z Bavor- ska, Malty a Lince, 8. října rusínské, anglické, ty- rolské a perugijské. K 70. narozeninám msgr. P. Jesefa Hessouna v St. Louls. Čeští katolíci v St.

Louis, Mo., oslavili začátkem tohoto měsíce 70. naro- zeniny svého stařičkého »tatíčka« faráře Josefa Hes- souna. Oslavenec znám jest nejen v St. Louisu, ale znají ho Češi od Atlantu až k Pacifiku a od zálivu mexického až po hranice Kanady. Josef Hossoun narodil se roku 1830 ve Vrcovicích u Písku a byl roku 1853 v Čes. Budějovicích na kněze vysvěcen. Působil v Blatné a Jiníně, pak v září roku 1865 usadil se v St. Louisu. Co vše pro Čechy americké důstojný tento kněz vykonal, dá se shrnouti ve slově humanita a vlastenectví. Úmrtí. Z Dobřenic telegrafuje se nám 21. srpna: Dp. farář a osobní děkan Josef Procházka v Dobře- nicích u Nového Bydžova zesnul v Pánu. Pohřeb se koná ve středu v 10 hodin. Zesnulý narodil se 10. května r. 1836 v Nové Pace, na kněze posvěcen byl 25. července 1862. Za své zásluhy vyznamenán byl kanovnickým expositoriem. Byl též členem Dědictví sv. Jana Nep. R. i. p.

Mariauská jubllejní slavnost. Píše se nám: Německá pohorská vesnička Kostomlaty u Te- plic (Kostenblatt) byla na svátek Nauebevzetí Panny Marie jevištěm řídké slavnosti. Jest tomu letos právě 150 let, kdy nad studánkou se zázračným obrazem Panny Marie Pomocné kaplička postavena bylaa v ní první mše sv. obětována. V pozdějších dobách válečných kaple moc utrpěla, až r. 1825 na témže místě nynější kaple zbudována byla a v ní zázračný obraz Matičky Boží zase zavěšen. Kostomlaty jsou ode dávných dob hledaným poutnickým místem ma- rianským, tam u studánky a před obrazen Matky Boží hledají z celého okolí útěchy a posily zbožní křesťané, zvláště neduhem očním stížení, ale letošní stopadesátiletá památka první mše sv. na tom po- svátném místě obětované dala popud k veliké jubi- lejní slavnosti, jíž se celé okolí súčastnilo. Četná pro- cessí domácími duchovními vedená scházela se za zvuků hudby a zpěvu písní marianských v Kosto- mlatech, ozdobených prapory, chrojím, slavobransmi, tak processí z Milešova, Radovesic, z Hradiště u Bo- řislavi a ze Světce. Domácí obyvatelstvo s oběma ha- sičskými spolky, se spolkem vojenských vysloužilců a dělnickým podpůrným spolkem, s místním za-tu- pitelstvem, učitelstvem a zámeckým úřednictvem v čele seskupilo se u farního kostela s cizími poutníky u ve- likolepý průvod, jistě na 3000 hlav čítající Nad jiné vzácnou byla přítomnost J. Exc. p hraběte Jana

Ledebura Wichelu, jenž svým zbožným obcováním celé jubilejní slavnesti dával nejlepší příklad. Skvostná veliká socha Panny Marie nesena v zástupu 260 dru- žiček domácích i cizích. Průvod se bral ke kaplí, kdež slavnostní kázání měl vdp. M. Beneš, prefekt kostomlatské zemské donucovací pracovny. Pouka- zoval na význam této slavnosti v nynější době. Po- hnuti jsme byli, a oko se bezděčně slzou zarosilo, když kazatel, mluvě o možnosti zázraků, pojednou ukázal na dívku před kazatelnou stojící a silným hlasem zvolal: »Když nevěříte jiným důkazům, že Panna Maria zde na tomto posvátném místě divy činí, tady máte důkaz živý, tady stojí před vámi.« Je to Auna Bendlova, nyní věku mající 22 let, bytem v Bohosudově. Otec její se jme- nuje František Bendel, je vrchním havířem tamtéž, matka Anna Bendlová. Dcera jejich Anna oslepla na obě oči hned prvním rokem a rodiče nadarmo vy- hledávali pro ubché robátko lékařskou pomce, které někdy takové bolesti mělo v očích, že křičelo a než- kama dupslo. Když byly holčičce asi čtyry roky, a pomoc už žádná jiná nebyla a bolesti v očích hrozny, vydlužila si těžce zkoušená matka dětský ko- čárek a vezla holčičku s processím z Bohosudova do

Kostomlat k Matce Boží. Už na cestě před Kosto- mlaty dívenka prohlédla na jedno oko a volala- »Maminko, vidím domy. Zvedni mne z kočárku, chci běžet.« Zdálo se, že matka darmo prosí v kapličce Pannu Marii, aby jí dítě úplně uzdravila, až tu právě při odchodu z farního kostela v Kostomlatech, dívka prohlédla také na druhé oko a radostně zvo- lala: »Maminko, vidím už na obě oči docela dobře « Nyní uzdravená dívka Anna Bendlova zabývá se doma šitím, háčkováním a jemným vyšíváním. Po kázání sloužil vdp. světecký farář, osobní děkan a vik. sekretář Fr. O. Pohl slavnou mši sv. za assi- stence všech přítomných kněží. Zpátečným průvodem do kostela, s Te Deum a požehnáním slavnost ukon-

lenkou měl na hradbách dostaveníčko a při tom prudkou hádku; přiznal se, že v rozčilení i ruku na ni vložil, načež udeřená dala se do křiku; ale zapří- sahal se, že jí jinak neublížil, a že od ní utekl s opravdovým úmyslem a s určitým vyjádřením, že veškerou známost s ní přerušuje. O onom jejím ne- štěstí že neměl ani tušení a z Prahy že se vzdálil ne ze strachu před zatčením, nýbrž aby našel si ně- jakou práci. Když pak vyšetřující soudce se ho tázal, zdali ona těžce poraněná asi sama nechtěla snad učiniti konec svému životu v rozčilení nad vypově- zenou láskou, odvětil tázaný, že ani to se mu nezdá pravděpodobným, ježto milenka jeho nikdy nebyla v nouz o ctitele a vždy ihned našla si jiného, když dostala od někoho kvinde. Mezitím hlavní svědek, těžce raněná dívka, byla pořád ještě v bezvědomí; pád její s vyšehradské citadelly zůstával pořád ještě zakryt rouškou temnosti, a obviněný milenec ustavičně ještě byl držen ve vyšetřovací vazbě. Až konečně počala nemocná mluviti v horečce; ze zmatených její řečí ozývalo se často, že měla koupit a přinést jakousi lahev koňaku I zavedeno bylo v tom směru znova obšírné vyšetřo- vání, které mělo překvapující výsledek: Dívka ona z hněvu, že jí milenec dal výhost vypila láhev ko- ňaku, kterou měla přinésti sousedce, a kterou měla u sebe, v opilosti lehla si — byla temná noc — na nejhořejsí okraj zdi a v hlubokém spánku při prvním hnutí spadla se zdi do zející propasti. Tedy ani vražda, ani sebevražda, nýbrž nešťastný pád ve spaní. — Po dlouhých třech týdnech nabyla ne- mocná konečně vědomí a vyslechnuta byvši, potvrdila nevinu svého milence; ale na láhev koňaku se ne- mohla nijak upamatovat, tu viděla jasně jen v ho- rečce.

Podobně jako horečka, působí na člověka o po- jení. Již klassičtí národové měli přísloví: »Ve víně pravda«, t. j. v opojení nejspíše poví člověk pravdu. A trestní akta doby naší také to dosvědčují, že k mnohému přelíčení by bylo nedošlo, kdyby lidé v napilosti nebyli se obvinili z přečinů dávno snad již zapomenutých. Opojně v tom smyslu působí nejen lihoviny, ale i jedy, požije-li se jich v malém množ- ství; ale opojně působí někdy i — vůně květů. Letos na jaře proběhla italskými časopisy tato událost: Ve městě Saló na západním břehu jezera Gard- ského má bohatý měšťan p. Giuseppe Certano roz- sáhlý obchod s likéry a zároveň rozsáhlé citronové zahrady. V poslední době zpozoroval značné krádeže ve svých skladištích, ale přes vše pátrání nepodařilo se mu, zloděje přistihnouti. Z jistého důvodu po- stavil letos v březnu, právě, když citroníky byly v plném květu, své dvě služky do zahrady, aby hlí- daly: a šel po půl noci osobně se přesvědčiti, jsou-li obě na stráži. Shledal však, že obě usnuly; vůně kvetoucích citroníků tak silně ho omamovala, že ihned poznal, že i jeho služky tomuto omámení pod- lehnuvše, usnuly, a v obavě, aby opojná vůně ne- ublížila spícím, jal se je ihned buditi. První však služka, sotva že Certano s ní zatřásl, počala volati: »Drahý Františku, buď opatrný, a uschovej dobře všecky stržené peníze; náš pán už něco čuje!« Ob- chodník poznal ihned, že služka jeho volá na mi- lence svého ze spaní, dal ho téže noci zatknouti, a výhrůžkou, že jeho milenka vše vyzradila, aby ne- zapíral, přiměl ho k doznání krádeží, již po dvě leta páchaných.

Ale nikde jinde snad nejeví se prozrazování těch nej- intimnějších představ duševních a těch nejvnitřnějších citů tou měrou, jako po operacích medicinských, by- ly-li spojeny s narkósou. V tom případě onu vý- slednici duševního rozčilení způsobuje mnoho dojmů: nemoc sama, strach před bolestí a někdy i strach před smrtí, úbytek sil následkem nechuti k jídlu a po mnoha bezesných nocech; a nejvíce tu ovšem působí narkotický prostředek sám. Lékaři a ošetřovatelky dovídají se tu od narko- tisovaných nemocných, nežli po operaci přijdou k vě- domí, hrozné někdy věci. A zvláště ženy, co pohlaví slabší a tím většímu rozčilení spíše podléhající, vy- právějí někdy celé kroniky domácích záležitostí. Loni v červnu byla taková narkósa podnětem k úplnému ztroskotání rodinného, manželského štěstí. V jistém lé- čebním ústavě v Praze operována paní velkoobchodníka W. Manželé byli Němci, usazení v severozápad. Čechách. Operace byla těžká, na život a na smrt! Nežli k operaci došlo, byla paní W. v ústavě již asi čtyry neděle a po tu celou dobu navštěvoval ji občas její obětavý muž a mimo něho ještě jeden jeho přítel. Ošetřovatelka všimla si sice, že nemocná vidí návštěvu cizího pána raději, než vlastního muže; ale ježto ne- mocní mají svoje rozmary, pokládala to za nějaký rozmar a nevěnovala mu další pozornosti. Bylo po operaci, W. chtěl svou ženu aspoň spatřiti, ale byl odkázán na pozdější dobu, až asi za 4 hodiny. Mezi- tím operovaná ustavičně volala: »Můj drahý, jediný Antoníne!« Ošetřovatelka vyšla ven a sdělila oběta