Číslo 229.

V Praze, dne 21. srpna 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracea expedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—I. Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Rezapečetěnéreklamace jsou porta prosty Inserty účtujeme levně a při častější insercí po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté

KAIULILKt no dině polední. Jednotlivé číslo za Telefon redakce č. 1126.

Llo

Předplatné pro Prahu s donáškou do domu měsíčně. . . . . K 2.80 čtvrtletně . . K 8.40 celoročně . . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. K 3.— čtvrtletně . .. K 9.— celoročně.. .. K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa s Srbska čtvrtletně ... K 12.— K 48.— celoročně. Předplatné do Ameriky. Francie, Švýcarska, Ita- ie, Belgie a Anglie: .. K 133.20 čtvrtletně celoročně . K 52.80 Telef, administrace l126.

Slunce vychází ve 4 hodiny 59 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 6 minut večer.

Úterý: S v. Anastasia Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně u sv. Kajetána na Malé Straně od 21.—24. t. m.

Slovo o celibátě.

V Praze, 20. srpna. Meminisse juvabit. Celibát stal se opět heslem štvavých a dra- vých lidí, kteří ho užívají jako zbraně proti církvi. Nebude na škodu, když se proto o něm šíře zmí- níme pro jeho důležitost. Rozeznáváme celibát čili bezženství trojí, totiž nejdříve celibát z nouze nebo nucený, když četní lidé jsou svými poměry nuceni zůstati svobodnými. To vidíme hlavně v moderních stá- tech, totiž při vojsku, nižších úřednících a při učitelkách. Podobný nucený celibát bez vyšších pohnutek náboženských, nýbrž pouze z politických nebo hmotných příčin nemůže působiti blahodárně na mravnost. Dále poznáváme celibát sobecký a ne- pravostný, když někdo nechce vzíti na sebe jha manželského, aby mohl užívati nevázaně frivol- ního života staromládeneckého. Tato třída nežena- tých rozmnožila se vždy za dob mravní pokleslosti a také v době nynější. To dlužno nazvati nej- smutnějším výkvětem veřejné znemravnělostia rakovinou lidské společnosti. Císař Augustus vydal proti podobnému celibátu přísný zákon (Lex Julia et Papia Popaea).

Konečně máme celibát cttostný a ná- boženský. Tak může zůstati syn svobodným z lásky ke svým rodičům, aby je mohl úplně a neztenčeně podporovati. Nevěsta může zachovati svému ze- mřelému ženichu věrnost až do hrobu. Hojně je také mužů i žen, kteří z lásky ku vědáma uměním volili stav svobodný. Tak známý učenec Newton žil ve stavu svobodném a panictví za- choval až do své smrti. Takovým mužem jest na př. u nás i slovutný učenec a dialektolog mo- ravský František Bartoš, který ku prospěchu vlasti a národa, jemuž veškery síly chce věnovati, nevstoupil do stavu manželského. Rovněž uvádíme tu prof. Adolfa Černého, upřímného přítele a znatele lužických Srbů a Poláků, který sám pro- hlásil, že se nežení proto, aby mohl nerušeně a vydatně přacovati ve prospěch vzájemnosti česko- lužické i česko-polské. A nemýlíme se, když uve- déme z našich žen za příklad též Elišku Krásno- horskou a jiné četné naše vlastenky, které po- hrdly vábivými návrhy manželskými, aby mohly pracovati tím více pro vlast a národ. Z těchto úkazů vidíme, že celibát není věcí nepřirozenou a nemožnou a nemají v této věci protivníci docela žádné příčiny k jeho ostouzení. »Potuerunt hi et hae, cur tu non Augustine.« Když

to dokázali četní jiní lidé, proč by nebylo možným zachovati celibát u kněžstva? Nejvýše ovšem stojí celibát nábožen- ský, když člověk se oddělí od onoho pozemského svazku, aby se posvětil v dokonalém panenství tělesném a v dokonalé svobodě i čistotě duševní zcela a nedílně Bohu a jeho službě. Takový ce- libát měli ve vážnosti nejen křesťané, nýbrž i po- hané a židé; hlavně byl význačným přívlastkem stavu kněžského, tak že slovutný Maistre ve svém spise »O papeži« (knize 3, kap. 30 prohlašuje jej právem za nevývratnou a světovou událost »Jest mezi lidmi všech časů, všech míst a všech náboženství rozšířeno mínění, že zdrželivost jest něco ne- beského co člověka povyšuje a činí jej příjemným božstvu, a že proto podle nezbytného důsledku každý kněžský úkon, veškero náboženské jednání, každý posvátný obřad se málo nebo vůbec nesnáší s obco- váním s ženami, i právoplatnými.« Tak tomu bylo i u Římanů na př. u Ve- stálek, u Reků, u nichž předseda ele u- sijských tajemství vždy musil býti ne- ženat, tak u Egypťanů, Ethiopů, Indů a Číňanů, u Gallů i starých Germánů. Tak shledalo se též v Peru a Mexiku, když byla objevena Amerika. Ano, sám koran zahrnuje chválou panenství Bohu posvěcené, neboť píše v kapitole 57.: »Žáci Ježíšovi zachovali svoje panenství, ačkoliv jim nebylo přikázáno, jenom z touby, aby byli Bohu milými«.

Toto společné přesvědčení starého věku, že panenství náleží k ideálu kněžskému, vyjadřuje indická legenda takto: »Birma stvořil kněze bra- mína a z něho tři patriarchy tří ostatních tříd, každého se ženou; pouze bramín zůstal bez ženy a poněvadž tento si proto stěžoval, dal mu Birma v odpověď: »Nechť se nerozpty luje, nýbrž pouze učení, modlitbě a služ- bě Boží se věnuje.«, Podobné shledáváme též u židů, kteří neměli dokonalého kněžství, nýbrž pouze předobraz kněžství pravého. Manželství jejich kněží musilo býti velmi čisté, židovskému knězi pak bylo se očistiti zdrženlivostí, dříve nežli obětoval, a celou dobu roční, pokud byl ve službě chrámové, bylo mu se zdržeti všelikého obcování s vlastní ženou. Tento názor má tím větší cenu u židů, kteří ve příčině mravní byli pokleslí a vážili si velice hojného potomstva. Neméně nežli panenství vážlili si dřevní ná- rodové též vdovství, neboť druhé manželství bylo považováno za méně cenné a bylo vyloučeno opět často hlavně u kněží, poněvadž dávalo na jevo známku nezdrželivosti. Křesťanství tedy nevynalezlo nic nového, co se týče bezženství kněžského, nýbrž spíše potvr- dilo a zdokonalilo božskou milostí, co ne- dokonale bylo nastíněno a předobrazeno. Je tomu podobně jako s manželstvím, které Kristus Pán zdokonalil tím, že je učinil nerozvížitelným svazkem, kdežto u židů i pohanů tomu tak nebylo. Podle tohoto důkazu není tedy celibát ničím špatným a zavržení hodným, nýbrž náleží k doko- nalosti křesťanské, jakož i sv. Pavel ve svém listě ke Korintským uvádí panenství jako stupeň do- konalosti a evangelickou radu, an dí: »Kdo jest bez muže, stará se, jak by se líbil Bohu, kdo jest vdán, stará se, jak by se líbil manželi.« Takový jest podklad celibátu. O námitkách proti němu pojednáme v některém z příštích čísal.

Zprávy politické. K situaci. Předseda ministerstva dr. Körber nezamýšlí pokusiti se o mimořádné prostředky k ozdra- vění situace, nýbrž chce pomoci Němců učiniti parla- ment dělným, aspoň v naléhavých státních otázkách hospodářských. Němci žádají objektivní správy v Če- chách a na Moravě a nebudou usilovati o bezod- kladné zavedení německé státní řeči. Proto jest málo naděje na zdar pokusů vyrovnavacích, a úloha dra. Körbra bude ukončena, když nastane obstrukce. Porady byly již započaty, neboť dr. Pacák byl povolán k dru. Körbrovi a dnešního dne tam se odebral. »Linzer Volksblatt« má také za to, že překážky provedení programu išelského jsou veliké a snad ne- překonatelné. Odjezd loďstva. Rakousko-uherské letní lod- stvo odejelo z Rjeky do Pulje v neděli. Anarchistické hnutí. Ze všeobecných politi- ckých důvodů byli vypovězeni dva dělníci milánští z Pruska, kteří byli zaměstnáni při stavbě dráhy. Oba měli k soudruhům anarchistické řeči. — Dvůr belgický dostal v posledních dnech více výhrůžných dopisů. Anarchisté na plakátech vyzývají přímo ku zavraždění krále. Vyšetřování jest zavedeno. V Terstu byl zatčen druhý vrátný hotelu »de la ville Panzavolta« k vůli anarchistickým rejdům. Lord Russel a velkokapitalisté. Zemřelý nejvyšší soudce Anglie lord Russel jednal všude jako svědomitý katolík. Byl ve veliké nenávisti pro svou V Praze, 21. srpna.

FEUILLETON. Ve chvíli nestřežené. Člověk ovládá svoje slova i svoje činy. Hůře je to s jeho myšlenkami: těch ovládati nemůže. My- šlenky přicházejí obyčejně samy, přicházejí, nejsouce volány, a ani pevnou vůlí a úsilným sebepřemaháním nelze je zapuditi. Vtírají se znova a vtírají se často právě ony, jichž duše lidská nejvíce hledí se zhostiti a je zažehnati. Tedy člověk, »pán všeho tvorstva«, jak se hrdě nazývá, nebývá pánem svých slov, pánem projevů života svého zevnějšího. A právě tomuto vyjímečnému duševnímu stavu člověka věnujeme tuto úvahu. Je-li obtížen člověk nějakou tajnou skvrnou, nějakým nechvalným činem, tu svědomí mu nedá pokoje, až on čin svůj napraví anebo dozná. To je známá věc. — Ale rovněž je známo, že mnohému se podaří utlumiti nějakým způsobem výčitky svého svědomí a tajemství svého nitra nadobro uchovati v tajnosti. Mnohé tajemství by tak zůstalo světu ukryto, kdyby ho člověk neprozradil sám ve chvíli — nestřežené. Takové chvíle nestřežené, ba možno řícii zrádné, vyskytují se často ve spánku. Co by byl leckdo za živý svět na sebe nebo jiného nepro- zradil, řekl ve spánku. A tu obzvláště spánek po veliké námaze tělesné nebo duševní, po stupňovaném rozčilení bývá zrádcem duševního tajemství.

To věděli již staří Rímané. A když byl u nich a i později ve Francii odsouzen na galeje někdo, kdo byl ze zločinu, za vinu mu kladeného, silně pode- zřelý, přece však vina mu dokázána nebyla, a ani ji nedoznal: tu byl takový galejník na začátku svého trestu honěn z práce do práce a když v noci, na smrt unaven, upadl v těžký spánek, stavěli k němu zvláštního hlídače, jenž by pozor dával na řeči spí- cího. Takový hlídač byl dopodrobna obeznámen se ži- votem vězně a se všemi příčinami jeho uvěznění, i mohl tedy dobře rozeznati, co z nesouvislé řeči mlu- vícího ze spaní je fantastickým přeludem a co se blíží pravdivému doznání. Podobně i ruská vláda dává v noci hlídati svých vězňů, zvláště politických. Ovšem výsledku jakéhosi může se tu dopíditi u od- souzence jen na začátku jeho utrpení, neboť ka- ždý člověk, i ten nejintelligentnější, dlouhým, vysilu- jícím namáháním více méně otupí a stává se pak ko- nečně lhostejným, apathickým ke všemu. Ještě zrádnějším, než spánek, je pro člověkaa jeho vnitřní tajnosti horečná choroba. V ho- rečce rozhovoří se nemocný často o všech podrobno- stech svého minulého života. A co je s podivením projevuje tu někdy úžasnou znalost i takových ma- ličkostí, na které později ve stavu normálním nemůže se živou mocí upamatovati, i když po nich jest do- tazován.

Před třemi lety ležel v klášteře Milosrdných mladík v bezvědomí: byl nalezen postřelen, bez ho- dinek, s prázdnou peněženkou. Byl dlouho bez vě- domí, a protože ani rodiče ani nikdo jiný ze známých nevěděli o nějakém jeho sebevražedném úmyslu nebo o důvodech k němu: byla tu veliká pravděpodobnost, že se mladík ten stal obětí loupežného přepadení. Asi po 10 dnech začal však sám, jsa pořád ještě v bez- vědomí, mluviti o všech podrobnostech, které jeho činu předcházely: v kolika a v kterých výčepech po- píjel, s kým tam co mluvil, kdo ho doprovázel a mnoho-li mu průvodce jeho půjčil na hodinky atd. Nabyv později jasného vědomí, doznal. že z okamžité melancholie chtěl si vzíti život, ale na ony podrob- nosti, jež byl v horečce vylíčil, se jenom málo pa- matoval. Jiný příklad! Před 4 lety nalezena byla o 4. hod. ranní v červnu pod vyšehradskou citadellou dívka asi 20letá, s údy roztříštěnými. Byla dopravena do všeobecné nemocnice a majíc hlavu na několika mí- místech proraženu, byla asi 3 neděle v bezvědmí. Hádalo se na pokus sebevraždy. Ježto však svědkové se naskytli, kteří tvrdili, že toho večera viděli onu dívku s její milencem na hradbách v prudké hádce, a že on po 10. hod. večení v největším rozčilení od míste křiku prchal, načež hádka umlkla, zavedno bylo přísné po něm pátrání. Osudnou náhodou byl zmí- něný nepřítomen, jsa jednak návštěvou u přátel, jednak hledaje práce. Sotva však přijel do Prahy, byl ihned zatčen a vzat do křížového výslechu. Ob- viněný doznal, že téhož večera vskutku s onou mi-