1
article
a vak, v kterém se nalezaly diamanty v ceně 10. 000
doll. a 200 doll. v hotových penězích, dal dopraviti
do pokojíku, který mu byl přikázán. Včera večer
však obchodník s hrůzou zpozoroval, že jest kufr
vypáčen a vyloupen. Policie zjistila, že zloděj dostal
se do pokojíku pomocí paklíče, načež s kořistí nepo-
zorovaně zmizel. Po milovníku laciných klenotů není
ani stopy.
= Rigorosum šílence. Případ snad dosu
nebývalý udál se těchto dnů na pešťské universitě.
Před zkušební komisí filosofické fakulty skládal
mladý kandidát Viktor L. professorskou zkoušku.
Zkušební komisaři nemálo ustrnuli, když kandidát
přišel do zkušební síně provázen lékařem a ošetřo-
vatelem z ústavu choromyslných. Lékař oznámil pro-
fessorům, že Viktor L., jenž býval supplentem na
jakémsi venkovském gymnasiu, následkem namáha-
vého studia stížen byl duševní chorobou a nyní na-
lezá se v ošetřování v ústavu choromyslných. Mla-
dík, jediná podpora své chudé matky, projevoval iv
ústavu neustálé přání složiti professorskou zkoušku
a konečně mu to řídící lékař dovolil. Viktor L. slo-
žil zkoušku s nejskvělejším úspěchem a professorský
diplom byl mu ihned vydán. Pak provázeli jej léka
i ošetřovatel opět do ústavu choromyslných.
2
article
= Podivínství anglickych zákonů. Jeden
z londýnských časopisů upozorňuje na ryze angli-
ckou obtíž se zákony. Ačkoliv zákon žádá, aby
v Anglii a Walesu do pěti dnů zapsáno bylo úmrtí
každé osoby úřadníkem civilní matriky toho kterého
farního okresu, není úmrtí královny Viktorie doposud
úřadně zapsáno, ale nestalo se to proto, že by úřad-
ník civilní matriky na ostrově Wightu, jehož to bylo
úkolem, povinnost svoji zanedbal. Příčina tohoto
opomenutí jest naopak zcela neobyčejná. Zákon
z roku 1836, jímž se nařizuje, aby zapisována byla
narození, úmrtí a sňatky, nařizuje ve druhém para-
grafu, že »jeho veličenstvo podle zákona postará s
o přiměřený úřad v Londýně neb Westminsteru,
všeobecný úřad civilní matriky, jenž by pečovalo
to, aby všechna narození, úmrtí a sňatky poddaných
jeho veličenstva v Anglii byly zapisovány«. Stalo-li
se tak z opomenutí autorů tohoto zákona anebo
z jiné příčiny, jest přece patrno, že slova »poddaní
jeho veličenstva« netýkají se panovníka samého a
tudíž vzhledem k němu také ničeho neustanovují.
Anglie
Wight
Londýn
Westminster
Viktoria
3
article
Poněvadž pak tento zákon vstoupil v platnost teprve
roku 1837, byla královna Viktorie první anglickou
panovnicí, jejíž smrt zavdala příčinu k otázce, má-li
být její úmrtí zapsáno do civilní matriky. Úmrtí
prince-manžela bylo zapsáno obvyklým způsobem
listina podle požadavků zákona podepsána jedním
z příbuzných zesnulého, nynějším králem Edwar-
dem VII.
= Podařený bratříček. Alfred A. Mercen
jest pomocným ve skladišti May Co. v Clevelandu,
Ohlo, s platem 12 doli. týdně. Melcer odevzdal plat
dceři své, aby jej donesla domů. Na nároží Wood-
land avenue a Brownell streetu setkala se s šest-
náctiletým svým bratrem Alfredem Melcerem, jenž
revolverem v ruce ji donutil, aby mu otcovu mzdu
vydala. Když peníze obdržel, prchl a nebylo o něm
od té chvíle slyšet. Dívka doběhla plačíc domů, kde
vyprávěla, co se jí přihodilo. O loupežném přepa-
dení jejím bylo učiněno oznámení policii.
Edwar
Alfréd
Mertit
Melcer
Brownell
Cleveland
Viktoria
May Company
Woodland avenue
4
article
= Zajímavé trestní líčení. V Paříži konáno
těchto dnů trestní líčení s obžalovaným Angličanem
nebo Američanem, jenž má nejrůznější jména. Henry
Palmer, John Wilson, George Swynei, Henry Gil-
mour, Edward Smith. V noci na 14. dubna, když
byl dopaden dámičkou z polosvěta, Louisou Kolbo-
vou při plenění jejího bytu, těžce ji zranil, Gilmour
obviněn byl z krádeže klíčů, pokusu krádeže klenotů
a pokusu vraždy. Při vyšetřování tvrdošijně prohla-
šoval, že jej uvedl do bytu jakýs Wilson, jenž býval
dříve v úzkých stycích s Kolbovou a jenž měl klíč
k jejímu bytu, a skryl jej pak v koupelně, kdež zu-
stal až do třetí hodiny ranní. Pak svlékl střevíce,
zahalil tvář, vzal kladivo a kus hadice, naplněné
pískem a vešel do ložnice. Když přistoupil k nočnímu
stolku, kde uloženy byly klíče, probudila se Kolbova,
rozžehla elektrické světlo a počala zvonit. Lupič jí
v tom chtěl zabránit, strhl se tuhý zápas, při němž
by byla Kolbova podlehla, kdyby jí nebyly lidé
přišli na pomoc. Raněná pozdravovala se jen velmi
zvolna a proto konán proces teprve těchto dnů.
Avšak Kolbova se nedostavila, nýbrž dala se omluvit.
Gilmour odsouzen byl k doživotní nucené práci. Již
dříve byl prohlašoval, že má raději francouzskou
guillotinu než anglickou šibenici a že je mu Nová
Kaledonie milejší, než anglická trestnice. O jeho
osobnosti nebylo možno níčeho zjistit.
— Hledání skvostných lodí Caligulových
V Římě sestoupila se společnost s potřebným kapi-
tálem, aby opět vyzvedla dvě skvostné římské barky,
jež jsou potopeny v jezeře Nemi, jihovýchodně od
Říma. Barky náležely císaři Caligulovi a byly to
hotové plovoucí paláce, zařízené s neobyčejným pře-
pychem. Dvakráte, během V. století a na počátku
století XIX. konány k tomuto cíli marné pokusy.
Angličan
Američan
Palmer
Wilson
Swynei
Gil
Smith
Louisa
Gilmour
Kolbův
Caligulův
Barek
Caligula
Paříž
Nová Kaledonie
Řím
5
article
Nový pokus má být proveden tím způsobem, že se
hladina jezera podzemním kanálem sníží. Tvrdí se,
že lodi leží ve hloubce méně než tří sáhů.
= Falešný policista. Edward Haney ze
Straulsbergu, Pa., sešel se na nádraží Union v Cle-
velandu, Ohio, s cizincem slušného vzezření, jenž
pravil, že má známé v Straulsbergu a pozval ho do
svého hotelu, chtěje mu pro tyto své známé ode-
vzdati několik podobizen. Na cestě k hotelu zastavil
je jiný cizinec, tázající se po cestě k nemocnici a byl
pozván do hotelu, kde se mu dostane žádaného vy-
světlení. O několik kroků dále nalezl první cizinee
zámeček a oba cizinci soudili se mezi sebou o dol-
lar, že možno zámeček otevříti bez klíče. Odevzdali
Haneyovi sázku a pokoušeli se otevříti zámek, když
se tu vyskyti modrokabátník s policejním odznakem,
jenž všechny tři zatkl pro smlouvání sázky na ulici.
Vyzval zatčené, aby mu odevzdali peníze, jež majíu
sebe a skvosty, kteréhož vyzvání cizinci ihned upo-
slechli, odevzdavše policistovi své tobolky. Hane
rovněž odevzdal mu 150 doll. i své skvosty. Policista
nařídil Haneyovi, aby se vrátil na nádraží pro svá
zavazadla a aby se přihlásil na ústřední policejní
staníci, oba cizince pak odvedl přímo na sranic.
Haney učinil, jak mu bylo nařízeno a když na
ústřední stanici přišel, neshledal tu ani zatčené, ani
falešného policistu. Stejný případ udál se nedávnov
Novém Yorku. Ošízeným byl tam český vojín. Zdá
se, že darebové, jimž se zde onehdy lup povedl, jsou
titíž, kteří stejný kousek provedli i v Novém Yorku.
Denní zprávy.
Haney
Straulsberg
Ohio
Nový York
Ošízený
6
article
— Svoji k svému. Před několika dny
bylo zde konáno shromáždění, v němž proto
plaidováno, aby čeští konsumenti a kupujíeí
právě nyní před vánocemi nepodporovali svými
zakázkami národní naše odpůrce. Shřomáždění
odbýváno pod značkou radikálnou a návštěva,
jak samy německé listy o tom zprávu přinesly,
nebyla valná. Leč to věc vedlejší. Důležitější
je, jak německý tisk tuto věc vykořisťuje. Je
známo, že všude tam, kde Němci mají rozhodné
slovo, Čech je bez milosti boykotován, že ne-
odpírají mu roztomilí krajané druhého jazyka
nejen zakázky a výživu vůbec, nýbrž i byta
pobyt v místě. V oné schůzi kdosi zvolal, že
kdyby Čechové u svých soukmenovců zkoupili
všechno to, čeho mají zapotřebí, nebylo by
nutno žádných národnostních bojů, Němci že
by ze země této vymizeli sami. — Pravda-lito
či ne, o tom nebudeme šířiti slov, však co“ říci
tomu, když z tohoto výroku vyvozuje na pří-
klad orgán páně Pradův, že o nic jiného na
schůzi oné nešlo, než jak Němce z Čech vy-
puditi, je vyhladiti a zničiti. Ve článku plném
nepravd a zbytečné zloby, oheň a síru
sype na nás zminěný list a vybízí Němce, aby
oni především se řídili heslem »Svůj k svému«
a bez milosti s každým Čechem naložili tak,
jak hrozí Čechové Němcům. Tak prý to daleko
došlo v této zemi, že se zde nepokrytě káže
bartolomějská noc Němcům a vláda prý ani
brvou nehne. — To ovšem nejnovější způsob
dělání »bartolomějských noci«, dle této theorie
mohl by býti za »vraha« prohlášen každý, kdo
by si na příklad od německého kloboučníka
nekoupil klobouk. Což může vláda nutit české
zákazníky, aby u Němců kupovali? Nemůže,
zrovna tak jako nemůže německé zákazníky
nutit kupovat u českých kupců a živnostníků.
Vánoce
Shřomáždění
Němec
Čecho
Pradův
Čechy
7
article
A přeje si snad »Reichenberger Volkszeitung«,
aby vláda zakročila »energicky« proti agitacím dle
hesla »Svůj k svému«? Kdo pak to byl,
jenž před patnácti lety již vyda
zvláštní seznam českých živnost-
níků a obchodníků, kteří děti své
zapsati dali do školy české a kdo
vyzýval německé obyvatelstvo, a by
každý německý muž a každá ně-
mecká žena jseznam ten dali si za
rámeček nad postel, aby jim denně
bylo připamatováno, komu že ne-
smí poskytnouti přístřeší, služby
neb výděl ku? Pamatuje se na to liberecký
list ? Ne-li, my mu to povíme: Byl to on s á m,
který v této zemi zahájil vzteklý
boykott, proti němuž nyní na po-
moc volá vládu. »Jaké prý zvláštní kon-
stelace panují nyní v Evropě, když možno je,
aby zcela klidně rokovalo se v Praze za bílého
dne a bez překážky o tom, jakým nejvhodněj-
ším způsobem dali by se Němci z Čech vypu-
diti?« táže se »Volkszeitung«, tak jakoby již
zejtra měly býti uspořádány sicilianské nešpory
na vyhubení Němců. Evropa a její konstelace
Ta velmi dobře ví, že Němci v Rakousku vůbee
a v Čechách zvlášť tak měkce mají ustláno, že není
věru třeba, aby se kdo k vůli nim rozčiloval.
To mohou jen oni farizejci, kteří, aby zakryli
násilnictva a křivdy, jichž se dopouštějí na náro-
dech slovanských, rozepisují se o své posici tak.
jako by byla ta nejhroznější v Evropě. Na do-
klad, že posice Němců v této říši je zoufalá,
volá »Volks-Ztg.«: My Němci v Čechách ovlá-
dáni jsme pocitem, že je míra našeho utrpení
již vrchovatá a že potupné postavení, k němuž
nás odsoudil zlý osud, dlouho již snésti se nedá.
Však nebyli bychom Němci, kdybychom si zou-
fali. Vytrváme, až nadejde doba rozhodnutí. Pak
zaleskne se německé heslo: »Každému co mu
patří!« Že se liberecký list nestydí před vlastními
čtenáři.
Němec
Čo
Evropa
Praha
Rakousko
Čechy
Reichenberger Volkszeitung
VolkZtg
8
article
— Německá šikovnost. Nejen polský
slovanský cit, nýbrž cit každého spravedlivého
člověka bouří se proti barbarskému zacházení
Němců s poznaňskými Poláky. Tisk celého světa
zaznamenává soudní násilnictvo vřesenské
připojuje k němu nijak pro Prusko a pro Ně-
mecko lichotivé poznámky a je přirozeno,že
činí tak i tisk ruský, jenž nemá příčiny nej-
menší straniti snad Němcům a k vůli rusko-
polskému sporu zapírat své slovanské přesvěd
čení. Některé listy ruské přinesly velice prudké
články proti pruskému barbarismu, články oprot
utlačovaným Polákům v Prusku velmi sympa-
tické. Okolnosti té chytl se ihned tisk hakatistu
a ostatních příbuzných jim dusí i dokazuje v
bujné fantasii své, že všechno nastrojeno bylo
beztoho jen panslavisty, ti že z afféry vřesenské
nejvíce těžiti budou, jak patrno z jejich novin,
které prý Poláky nepřestávají lákati vyměniti
bezpečné bydlo pod záštitou pruského orla
s doupětem medvědím s obligátní knutou a na-
hajkou. Německé listy jsou toho plny, jak se.
Rusové chytají událostí v Poznani a ve Lvově
a jak prý ve Varšavě pořádají proti Němcům
demonstrace. U nás ovšem se nikdo nedá na
nemotorné tvrzení toho druhu lapiti, však jsou
lidé, kteří dosud si nedovedou Rusa představit
jinak, než že z jedné strany kousá svíčku,
z druhé zase si pochutnává na Poláku.
Žel, že se chytli na vějičku německou Poláci
že čásť polského tisku k vůli tomu velmi ne-
slušně na Rusko a na Rosy se vrhá proto, ze
tito Poláků se ujímají. Máme, bohužel, často pří-
činu zmiňovati se o různých slovanských nesho-
dách, však tak smutné, jako tato, dosud nebylo,
abychom totiž ujmouti se musili tisku jednoho
slovanského národa, poněvadž napadenému a tý-
ranému národu druhému projevoval lásku a bra-
trský soucit.
Němec
Polák
Prusek
Rus
Prusko
Poznaň
Lvov
Varšava
Rusko
9
article
— »Reichswehr« o otázce jazy kové.
Ve velmi pozoruhodném článku rozepsala se ví-
deňská »Reichswěhr« o chystaných jazykových
konferencích. List ten hned z předu prohlašuje,
že konference ty zůstanou bez výsledku, proto
že nikdo ze zúčastněných faktorů nejmenší nemá
naděje na příznivý a šťastný konec těchto vy-
jednávání. Zúčastní se jich proto, aby neuvrhli
na sebe odium, že pokus o mír překazili. Oč
prý hlavně jde? O to, jak německou státní řeč
či zprostředkovací, a vnitřní úřadní řeč českou
slíti v jednu formulku smiřovací. O tom ale řeč
je naprosto nemožna, poněvadž to jsou zcela
různorodé požadavky. Německá státní řeč jest
sice požadavkem svatodušního programu ně-
meckého, tím ale není ještě nikterak řečeno,
že věc ta do onoho programu náleží.
Otázka řeči státní je záležitost celku, je otázkou
říše, jež nedá se nijak rozřešiti, než svobodnou
úmluvou všech činitelů, kteří ve věci té jsou
interessovaní: především tedy vláda císařova
potom zastoupení všech kmenů v této říši. Čeho
má stát v ohledu jazykovém nezbytně zapotřebí,
je věcí vlády, tedy onoho činitele, který jedině
vyměřiti může, kam až v této věci třeba jíti.
To ale nesmí býti odvislým činěno od vůlea
ochoty jednotlivých kmenů, nýbrž to musi
býti koncedováno ode všech kmenu
v říši. Obě tyto podmínky ale neexistují. Po-
sitivně vytčená hranice, kamž až potřeba jednot-
ného jazyka v životě státním sahati má, není;
dosud také žádná vláda nepokusila se o to, vy-
meziti tuto potřebu a stanoviti, kde počíti má
volná působnost řečí národních. Tím méně
vynalezena byla kdy formule, do níž by
se shrnouti dal souhlas všech kmenů, aby
čeho nutno v ohledu jazykovém, bylo kon-
cedováno vrchnostenským právem státu.
Reichswehr
10
article
Ke všemu se otázka německého jazyka státního
komplikuje také ještě tím, že není to stát, který
se o ni uchází, nýbrž že jsou to Němci, tedy
strana, která o její prohlášení usiluje. Tím ale
záležitost podstatně posunuta, neboť z potřeby
státu stala se pojednou otázka ta potře bou
jednoho kmene a těžisko nespadá pak na
slovo řeč »státní«, nýbrž na slovo »ně-
mecká« řeč státní. To mělo za následek, že
všechny národnosti rakouské byly vehnány do
táhora nepřátel německé řeči státní. — Již z toho
je jasno, že otázka státní řeči nespadá, v rámec
programu strany, nýbrž že to požadavek státní
a že otázka na česko-německých konferencích
o smír postrádati bude vší právnické a logické
opory. »Reichswehr« staví se tu ovšem na
stanovisko nynějšího centralistického státu a
i se stanoviska toho dospívá k tomu, že na
konferencích, které konati se budou, otázka ta-
rozřešiti se nedá. Jsme téhož náhledu. Z kon-
ferenci těch všechno ostatní spíše vyjde — než.
národnostní smír.
— O tajuplnostech K. H. Wolfovy viny
rozepisuje se »Trautenauer Wochenblatt« velice.
obšírně a z hlasů všeněmeckého tisku i jiných
příznaků pátrá po podstatě činu Wolfova. Upo-
zorňuje na to, kterak hned po rámusu složením
Wolfových mandátů způsobeném všeněmecká
listy, mezi nimi »Gablonzer Ztg.«, oznamovaly,
že prof. Seidl, zeť posl. Tschana, až dosud
dobrý Wolfův přítel, tohoto překvapil při intimní
schůzce s jeho paní. Takové narážky a doznánt
o intimních stycích, kteréž se miezi ním a paní
Němec
Wolfův
Trautenauer Wochenblatt
profesor
Seidl
Tschan
Gablonzer Ztg