1
article
projevena nevole pro jejich počínání si
v národní věci, nemohly býti schváleny.
Vzniknulť totiž takový hlomoz, že schůze
musila býti skončena.
2
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 9. prosince. (C.-B.) Roz-
počet města Vídně vykazuje úhrnnou
potřebu 114.5 millionů korun. Vlastní příjmy
obnášejí 59.5 mill. korun. Neuhrazená potřeba
per K 54.6 mill. bude kryta většinou při-
rážkami v obnosu 51.1 mill. K.
Z Vídně, 10. prosince. (C.-B.) Císař
propůjčil důchodnímu hr. Lamberga Arno-
štovi Pelhřimovskému z Greifenfeldu
v Žichovicích zlatý záslužný kříž.
Z Paříže, 9. prosince. (C.-B.) Sněmovna
poslanecká usnesla se vyříditi dotaz Vivi-
anův o záležitosti Hervéově příští
pátek, poněvadž den ten jest dle jednacího
řádu věnován debatám o interpellacích.
Jednání o dotazu Lasiesově, ve pří-
čině výsledků šetření pro uveřejnění zprávy
generála Voyrona zavedeného, bylo na
neurčitou dobu odročeno.
Předseda ministerstva odepřel dáti od-
pověď na ohlášený dotaz posl. Berry ho
ve příčině odložení odhalení pomníku Bau-
dinova.
Z Paříže, 9. prosince. (C.-B.) Vojenská
komise senátu skončila dnes porady o návrhu
Rollandově na zavedení dvouleté
služební doby vojenské a schválila
všechny články tohoto návrhu.
Z Paříže, 9. prosince. (C.-B.) »Le Dra-
peau«, orgán Vlastenecké ligy, přestane ná-
sledkem nedostatku předplatitelů vycházeti
jako denník.
Z Paříže, 9. prosince. (C.-B.) Pařížská
městská rada usnesla se zúčastnrti se odha-
lení pomníku Baudinova s odůvodněním,
že městská rada nehodlá se vzdáti žádného
ze svých práv.
Z Říma, 9. prosince. (»Pol. Corr.«)
Papež Lev XIII. spisuje encykliku výhradně
náboženského obsahu, v níž se zvláště kato-
líkům doporučuje uctívání nejsvětější svátosti.
Voyron
Rollandův
Baudinův
Pol
Corr
Vídeň
Žichovice
Paříž
Vivi
Bao
Řím
Lasiesov
Lamberg Arna
Le doktor
Lev XIII
3
article
Encyklika bude vydána asi k Novému roku.
Ze Sofie, 9. prosince. (»Pol. Corr.«)
Smlouva o půjčku, uzavřená dne 5. t. m.
mezi ministrem Karavelovem a ná-
městkem ředitele Banky pařížské p. Edv.
Meretem, bude co nejdříve předložena so-
brání k projednání.
Z Havru, 9. prosince. (C.-B.) Zdejší
policejní soud odsoudil nacionalistického pa-
řížského obecního staršího Brilliéra,
který v jedné schůzi útočil na presidenta
Loubeta hrubými nadávkami, na šest
měsíců do vězení.
Z Nov. Yorku, 9. prosince, (C.- B.)
»Nev-York Herald« obdržel z Buenos Aires
následující telegram ze dne 8. t. m.: Vláda
argentinská obdržela včera novou notu od
republiky čilské. Zachovává se o ní hluboké
mlčení, ale nota nezní asi příznivě, poněvadž
vláda svolala po obdržení noty výbor kon-
gresový pro zahraniční záležitosti a nařídila
mobilisaci prvních a druhých námořních zá-
loh. Praví se, že kongres vyzve v pondělí
ministra zahraničních záležitostí, aby se vy-
jádřil o situaci.
Z Nov. Yorku, 9. prosince. (C. - B.)
Dopisovatel novoyorského »Heraldu« ve Val-
paraisu oznamuje: Argentinský vyslanec
Portela odevzdal odpověď argentinské
vlády na notu čilskou, v níž se navrhuje
smírné urovnání sporných otázek. Portela
prohlásil v jedné rozmluvě, že otázky budou
ve 3 nebo 4 dnech vyřízeny.
Pol
Corr
Karavelov
Herald
Portela
Sofie
Havre
York
Buenos Aires
Val
kongres
NěvaYork Herald
4
article
Co se děje s pamětním spisem
českého duchovenstva?
Co se děje s pamětním spisem
českého duchovenstva?
Orgán páně kardinálův-arcibiskupův zase
těchto dnů zapomněl na hlavní příkaz své
»raison d'étre« a spolehaje na milosrdenství
boží svým klerikálně bornovaným způsobem
několikráte vyjel si na »Nár. Listy« ve věcech
náboženských, hlavně výtkou, že prý jsme český
lid připravili o víru atp. Pokládáme kompli-
kaci politických a kulturních poměrů národa
českého té doby tak mnohonásobně spletitých,
ještě nejvýše povážlivou složkou náboženských
sporů, za veliké nebezpečí, k jehož odvrácení
dlužno vynaložiti prozatím, než budou řešeny
existenční otázky národní, vše, co jen možno
5
article
Katolická hierarchie, její oficiální tisk i vynika-
jící její členové v Čechách mezi českým náro-
dem vykonali vše možné, aby jej připravili o
tuto víru, na níž jim, podle »Kat. Listů« soudě,
prý tak záleží. Nebudeme připomínati bojů po
celá desetiletí trvajících v uzavřeném jazykovém
území a platících českým bohoslužbám, ve kte-
rýchž zápasech vítězili i vítězí Němci pouhými
pohrůžkami svých veteránských, hasičskýcha
j. spolků, že se nezúčastní božítělové parády
a pod. a ve kterýchž bylo zapotřebí jen v nej-
řidším případě pohrůžky obecního úřadu, aby
»dobrý pastýř opustil své české ovečky.« Po-
držíme ve zřeteli jenom, co se děje se strany
representantů církve katolické na těle českém
jenom v posledních dobách, jenom roku letoš-
ního. Krutý boj, vedený s naší strany za ce-
listvost království českého proti neslýchané in-
trice biskupa Frinda a jeho pomahače Opitze;
boj, v němžto nepřítel a jeho spojenci halili se
v nedostupnost svých fialových a purpurových
sután, dávajíce v česky psaném svém orgánu
zalhávati všechnu jakoukoli existenci zmíněných
piklů, směřujících k národnostnímu ohraničení
diécesí a utvoření neodmluvného vzoru pro po-
litické roztržení Čech, až konečně ze středu
samých biskupů českých (viz Brynychovu »Ob-
novu« a Bauerův »Hlas«) nebezpečí toto bez
obalu bylo doznáno i s poukázáním pokročilosti,
jaké dosáhlo; boj ten považovali jsme za
rozhodnutý, když vlastenecké kněžstvo če-
ské rozpomenulo se na svou povinnost
a řízným protestem ukázalo, že hodlá
vydržeti po boku lidu sobě svěřeného.
Němec
Frind
Opitz
Brynychův
Bauerův
Hlas
Čechy
Ob
obecní úřad
7
article
zejmena když se počala v českých vikariátech
podpisovati pamětní listina k papežské stolicio
skutečných národnostních poměrech v Čechách
a skutečných příčinách této Frindovy simonie.
Nepočítali jsme však s historickou ošemetností
odvěkého nepřítele českého až nám ji konečně
sám Opitz na oči předvedl v celém jejím roz-
sahu. Aby posměch byl co nejúplnější a zahan-
bení českého duchovenstva co nejdokonalejší
bylo Opitzovi zůstaveno, aby ve svém orgánu
on první přinesl doslovné znění dekretu pražské
konsistoře, jímž se českému duchovenstvu za-
povídá podpisování promemorií pro papežskou
stolici určených a proti církevnímu roztržení
království českého směřujících. To jest asi tak
koruna vší hanby, jaká mohla býti vstavena če-
skému duchovenstvu a summum bezohlednosti
vůči českému lidu, jemuž jest nedílnost a jed-
nota jeho vlasti při nejmenším tak svatá jako
psané či nepsané zjevení. »Kat. Listy« zachovaly
se i v této příčině podle proroka Isaiáše kap.
Frindův
Opitz
Čechy
8
article
56. verš 10. Pakliže nyní zas proti nám
hlasu nabyly, budiž jim to připomenuto, že
v záležitosti diécesí hanebnou úlohu svou
tím dovršily. Na hierarchii české nyní bude zá-
ležeti, chce-li či nechce přivoditi poslední důkaz
ze všech nejpádnější, jak jest českému lidu dra-
hou a svatou jeho vlast, její celistvost a jeho
příslušníci v území nyní také církví katolickou
uzávíraném. Půda je k tomu co nejkrásněji při-
chystána. Co si český lid dal líbiti, dávno už
přesahuje všechny meze. Vyskytl se v Praze
kanovník Němec a napsal spis, v němž dovozuje
inferioritu českého národa proti německému
také v církvi katolické, spis, který patří vším
právem na index, jako příčící se všem zásadám
učení Kristova a dokonce i dogmatice. Kanovník
tento za odměnu jmenován přespočetným bisku-
pem v Čechách, jakožto budoucí biskup Němců
v Čechách oddělených od »prašivých« inferior-
ních ovcí. Jak by odpověděl asi jiný národ na
takový políček? Nyní konečně podán neklamný
důkaz, že mezi Frindem a konsistoří pražskou
není žádného rozdílu ve smýšlení o církevním
rozdělení Čech, jak nasvědčuje interdikt pod-
pisování promemorií k papežské stolici. Hierarchii
záleží tedy na tom, aby rozhodný boj byl
zahájen . .
Němec
Kristův
Frind
Praha
Čechy
9
article
přece zdejší zvyk a právo. Souše patří chu-
dým. Ale já říkám, že ho Pánbůh za takovéto
ničení stromů musí potrestat!«
»Ale vždyť on není zdejší !« poznamenal
jsem.
»Není, ale má tu příslušnost.«
»Nemá, patří do Kravatic.«
»Stavěl se za město k odvodu, dostal do
movský list. Viděl jsem jej.«
»A já slyšel, že má domovský listdo
Kravatic.«
»Tak by se mělo jím zatočit !«
»Ale jak ?«
»Ano, jak ?«
Na tyto otázky neodpověděli jsme si s haj
ným, ale odpověděl nám čas.
Nedlouho po tom setkání se s Molčíkem
v lese zastavil mne starosta města.
»Tak Molčík již se nebude starati o zdejší
chudé, již ho nebudete vídat s trakařem dřív
stát na Betlémském plácku a čekat na kupce,-
hlásil mi.
»A proč? Co se stalo ?«
»Usekávaje ty kořeny, rozsekl si divnou
náhodou koleno. Musili mu nohu odejmout. Je
dosud v nemocnici!«
»To jakoby byl zasloužený trest !«
»Skoro! Ale lepší jest, že jsme se ho
zbavili!«
»Jak to ?«
»Inu, víte, že měl dva domovské listy
nvní o ten náš přišel!«
Molčík
10
article
»Nerozumím tomul«
»Věřím. Ale člověk musí míti chouchem,
aby obec takového břemene zbavil. Před ope-
rací přišel z nemocnice dotaz, koupí-li mu obec
»nohu«, když se mu jeho musí odejmout a tu
my — víte, obec má dost jiných výloh —
vzkázali jsme ženě pro domovský list, že ho
potřebujeme pro nemocnici. Molčíková poslala
oba a my ten zdejší spálili a ten kravatický
poslali do nemocnice, jako odpověď na jejich
dotaz !«
»A jak to skonči?«
»Nevím, ale my máme Molčíka pryč a lesy
budou míti pokoj !«
»Jen aby z toho nebyl soud !«
»Ať je! Vyhrajeme! Domovský list krava-
tické obce byl vydán později než náš, vyzdvihl
si jej, když se tam ucházel o místo strážníka
Když ho nechtěli míti strážníkem, ať si ho nyní
pro radost vezmou !«
»Pěkná radost !«
»Nás se nasoužil dost !«
»To jest pravda«, přisvědčil jsem a roz-
loučiv se se starostou, šel jsem, přemýšleje
cestou o tom, jak ráda se zbaví každá obec
nesťastníka, jenž by jí byl břemenem.«
»Ale tento jím nemusil býti!« proniklo
mne odporem a bylo mně líto stromků, jež
zkazil, usekav jim kořeny a prodav je na Be-
tlemském plácku.
Molčíková
11
article
= Povolaná kritika. Z Londýna se ozna-
muje: Podivná historie vypravuje se ve zdejších di-
vadelních kruzích. Těchto dnů přihlásila se u ře-
ditele His Majestys Theatru, mr. Beerbohm-Treea,
drobná stará dáma a když se jí tázal, čeho si přeje,
vypravovala: »Chtěla jsem vás upozornit, že závě-
rečný výjev vašeho kusu »The last of the dandies«
není historicky zcela správný. Myslím smrt slavného
hraběte D'Orsay. Líčí se tu, jakoby byl zemřel v po-
měrech velmi nuzných.« — Reditel byl ovšem pře-
kvapen: »Smím se tázat, kde bydlíte?« — »V chudo-
binci, mr. Tree.« — »A smím se tázat, co víte o
hraběti D'Orsay?« — »Jsem jeho dcera.« — Toto
tvrzení ovšem zdálo se z počátku pravdě nepodobné.
Avšak drobná stará dáma vyndala ze své kabelky
listiny a křestní list, jimiž prokázala pravdivost
svého tvrzení. »Chcete zvědět bistorii jeho smrti ?«
tázala se. Mr. Tree ovšem přisvědčil a ona vypra-
vovala: »Bylo to takto. Nebyli jsme bohati, ale otec
měl úřad v Paříži a pensi od slavné vévodkyně X. ,
takže jsme mohli alespoň pohodlně žít. Jednou večer
hrála jsem mu na klavír, neboť miloval velmi hudbu.
Byl to kvapík, veselá, svížná melodie. Hrála jsem již
nějakou dobu, když pojednou zvolal: »Rychleji, ry-
chleji,« pak zase »rychleji« a opět »rychleji«. Prsty
moje letěly přes klávesy. Veselá melodie zněla dále.
Theatr
Beerbohm
Tree
Londýn
Paříž
the last of the dandies
12
article
»Rychleji, rychleji,« opakoval nanovo, až konečně ...«
Drobná stará dáma na chvíli se odmičela a sklonila
hlavu, jako při příšerné vzpomínce. »Pojednou,« po-
kračovala, »zaslechla jsem pád a stenání. Obrátila
jsem se. Můj otec, hrabě D'Orsay, byl mrtev.« —
Mr. Tree ustanovil staré dámě pensí na dobu, po
kterou kus bude provozován na jevišti.
= Korrespondenci Ivana Turgeněvas
jeho francouzskými přáteli vydal právě znamý publi-
cista Halperin Kaminski. Kniha neobsahuje velmi
důležité dopisy Turgeněvovy paní Viardotové, jež
vyjdou ve zvláštním svazku. Za to však přináší
sbírka úplnou korrespondenci ruského básníkas
George Sandovou, Flaubertem, Daudetem, Zolou,
Maupassantem atd. V dodatku podává vydavatel vy-
světlení ve příčině domnělých utrhačných nájezdů
Turgeněvových na Alfonsa Daudeta, jenž si na ně
trpce stěžoval ve svých vzpomínkách »Trente ans de
Paris«. Později ovšem se Daudet dověděl, že do-
mnělé ony upomínky Turgeněvovy byly pa-
dělány. Tehdáž vypravovalo se všeobecně, že byly
sebrany na základě soukromých dopisů, jež byl za-
slal Turgeněv Sacher-Masochovi, avšak již tehdáž
četní Rusové tvrdili, že tyto dopisy jsou padělány.
Halperin Kaminski dokazuje nyní s veškerou urči-
tostí, že Sacher-Masoch a Turgeněv se vůbec ne-
znali a tudíž si také nikdy nedopisovali. Dopisy
samy nikdo neviděl. Byly toliko nabídnuty Edmondu
de Goncourt »za přiměřenou cenu«. Padělatelé do-
pisů bezpochyby doufali, že některý z přátel Tu rge-
něvových je koupí, by je zničil a zabránil takto skan-
dálu.
= Krádež diamantů. Z Portlandu, Ore., se
oznamuje: C. F. Löwenthal, klenotník z New Yorku,
ubytoval se onehdy večer v zdejším Portland hotelu
Tree
Turgeněvas
Halperin Kaminský
Turgeněvův
Viardotová
Sandův
Flaubert
Daudet
Zola
Maupassant
Sacher
Masoch
Rus
Turgeněv
Goncourt
F Löwenthal
Portland
Ore
New York
Trent an jít Paris