V Praze, ve středu dne 9. září.

K čislu 246 Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou: na měsíc 3 K 80 h

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nar. Listu. Pro říšskou radu. Z Vídně, 9. září. Z Radgony ve Štyrsku se oznamuje, že tam včera byla schůze obecního výboru, na které vyzváni byli němečtí poslanci štyrští, aby vyložili vládě, že jest nezbytno, svolati neprodleně říšskou radu. Kdyby však vláda se k tomu neodhodlala, aby zahájili trpný odpor proti sněmům zemským. Uherská krise. Z Vídně, 9. září. Císař vrátí se dnes do Vídně. Kdy pojede do Pešti, jest úplně neznámo a jest pravděpodobno, že za svého pobytu ve Vídni po manévrech haličských přijme zde uherské politiky, v první řadě ministerského předsedu Khuena, kterého »Neue Freie Presse« vychvaluje stejně jako nejlepšího a nejzpůsobilejšího státníka ma- ďarského. Poslanec dr. Kern zemřel. Z Vídně, 9. září. Z Lince dochází te- legrafická zpráva, že tam zemřel poslanec na říšské radě dr. Leopold Kern, teprve 46 roků starý. Poslancem stal se při vše- obecných volbách r. 1897. Byl zapisovatelem sněmevním a také žurnalisticky činným. Jeho stati o věcech vnitropolitických v »Linzer Volksblattu« pokládány namnoze za projevy dra. Ebenhocha. Ve věcech národních by střízlivým, pokud ho nepokazil vídeňský vzduch. Stihání sociálně-demokratického tisku. Z Berlína, 9. září. Sociálně-demokra tická »Frankfurter Volksstimme« dovídá se že zahájena bude nová perse kuce sociálně-demokratické ho tisku. Má býti s bezohlednou příkrostí pro následován každý případ, jenž poskytuje nej

Odpolední vydání.

menší příležitosti, zakročiti proti nějakému listu pro urážku vlády. Všechny stati v no- vinách sociálně-demokratických, které se za- bývají císařem Vilémem anebo nějakým jiným potentátem německým, mají býti na- před bedlivě prozkoumány, zda se z toho nedá vyčísti úmysl urážlivý. Na vše- chen způsob má býti vznesena žaloba pro urážku veličenstva také v tom případě, jedná-li se jen o ukryté útoky na cí- saře. Zejmena pak má býti zatčen vinník i tehdy, když není obavy, že by uprchl.

Srbští důstojníci. Ze Zemuna, 9. září. Důstojníci, za- tčení v Niši, byli všichni dopraveni do pev- nosti, kdež jsou pilně střeženi. Styk se zná- mými a příbuznými jest jim zakázán. Jak- mile se dověděli důstojníci jiných posádek, že provolání byla v Niši zachycena, roz- trhali všechny podpisy, tak že vyšetřování vede se v úplné nejistotě o tom, kteří dů- stojníci na provolání podepsáni byli. V poli- tických kruzích bělehradských jest mínění, že spiklenci způsobiti chtěli dosazení vojen- ského ministerstva ještě před sestoupením se skupštiny. Z Bělehradu, 9. září. Ve zdejší jedné kavárně dělostřelecký setník provolal slávu králi Alexandrovi. Když mu druzí činili vý- čitky, vytáhl revolver a chtěl do nich stříleti, zranil se však sám. Po- něvadž byly na něm pozorovány známky duševní choroby, byl dopraven do nemoc- nice. Generál Magdalenič, který se po- važuje za původce spiknutí, zaslal »Večer- ním Novostem« přípis, v němž poukazuje na to, že zatčení důstojníků bude míti špatné následky. Zatčení dů- stojníci žádali prý jenom o zatčení oněch důstojníků, kteří pokáleli svým činem 11. června uniformu. Generál Magdalenič bude stihán ve smyslu tiskového práva a zbaven

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakc a expedice.

hodnosti důstojnické. Předseda žurnalisti- ckého spolku vrchní redaktor Čurčič ode- bral se včera k ministrovi vnitra, jemuž či- nil rozklad v příčině ohrožování žurnalistů důstojníky. Zakročení na Balkáně. Z Brusselu, 9. září. Časopis »Indé- pendant« ohlašuje, že sultán si sám přeje zasáhnutí Rakouska a Ruska, jelikož prý žije ve vlastní zemi jako nepřítel. Tou chvílí nesou se snahy k tomu, aby zakročení bylo toho způsobu, aby nevzbudilo mezinárodní konflikt.

Telegrafické zprávy. Z Říma, 8. září. (C.-B.) »Ag. Stefani« oznamuje z Cařihradu: Italský i ostatní vele- vyslanci učinili u Porty totožné rozklady ve příčině událostí bejrutských. Ministr zahraničních záležitostí Tewfik paša na to prohlásil, že dal tamějšímu valimu rozkazy, které jakému- koliv nebezpečí dalších nepokojů zabraňují. Vali sdělil, že události poslední nebyly ltak vážnými, jak bylo oznámeno. Jeden křesťan byl prý za- bit a jeden zraněn a dále byl prý usmrcen je- den Turek a tři zraněni. Z Brušperku (v Prusku), 8. září. (C. -B.) Dle zprávy z Gutstadtu onemocnělo včera na vojenském cvičení u Starého Wartenburgu mnoho vojáků úžehem slunečním. Dva muži jsou prý mrtvi a mnoho nemoc- ných odneseno do nemocnice. Z Paříže, 8. září. (C.-B.) Pět loďníků »Frasquity« bylo v nepřítomnosti ministra ná- mořnictví Pelletana přijato ředitelem kabi- netu Tigrierem. Vyslovili mu nejhlubší vděčnost za své zachránění. Z Lissabonu, 8. září. (C.-B.) Král anglický zaslal králi portugalskému srdečný list, ve kte- rém mu oznamuje jehe jmenování admirálem anglického loďstva.

FEUILLETON. Strýc Horák. Horský obrázek od Hynka Marka. Podzim klonil se do kraje a nanášel do pří- rody jako malíř na ohromné plátno své smutné barvy: šeď, žluť, hněď — jak karton zachycoval. Neubráníte se, abyste nevyšli si za město, po- okřát poesií podzimu. Vyšel jsem na vrch „Ši- beník“, zvaný tak proto, ježto se na něm kdys vykonávalo právo popravné. Milé, stinné pro- cházky, široký rozhled do tichých hor brdských. ticho jako na uherské pustě — to vše jako bal- šám působí na nervy, utýrané denní lopotou. Sotva dostoupil jsem planiny, slyšel jsem volati: „Hej, hola, zejtra je hon, nesmí se do lesa!“ Ohlednuv se, spatřil jsem — strýce Horáka. Starý to známý, přicházívá někdy k nám do mě- sta a k večeru opisuje silnicí následkem ne- rovnováhy kapalin různé křivky. Znám jej „od vidění“, nepřišel jsem s ním dosud v úřadní jed- nání; teď se mi naskýtá příležitost. Přiblížil jsem se. „Nesmí se zvěř plašiti,“ dokládá Horák, leže na vypráhlém trávníku a pouštěje kotouče dýmu do vzduchu — „zejtra z Prahy přijedou pánovi hosté na hon.“ „Nuž, dovolte, abych se k vám posadil.“ „O prosím... prosím,“ opáčil Horák, šťou raje prstem v ulmovce. „Hlídáte tu, jak jsem slyšel, už dlouhá léta není-li pravda, pane strýčku?“ Horákovi celá ves „strýčkovala“ a kdo mu tak neřekl, s tím hovor nezačínal. „Ba, ba, už skoro 20 let to hlídám těm bečanům (sedlákům), znám tu skoro každý strom. Nyní to má najaté p. N., mlynář. V čase honů tady kasátuje ve dne, v noci. Takto bydlím tam dole ve vesnici.“ „A nebojíte se, strýčku?

„Na světě nikoho! Má sekerka by měla žně!“ A vztyčoval žilnatou rukou čagan, jaký je na Šumavsku obvyklý. Klesnutím pravice čagan zasekl se do trávníku. Celý „strýcův“ zjev činil dojem, jakoby byl vypadl z Alšova kartonu, na němž zobrazeni jsou Chodové. Arci v kroji se podstatně líšil. Suchou, hranatou lebku, přes niž přelétlo jistě půl století, kryl měkký, polo- vysoký klobouk, bedra svíral tmavý, po kolena sáhající kabát, úzké kalhoty tratily se v holeních a na krku cloumal se barevný šátek. Jenom nos trochu extemporoval z bezvousého obličeje, ostatní vše bylo zladěno velmi starosvětsky. „Není vám tu dlouhý čas, strýčku?“ „I kde pak,“ rozesmál se Horák — „jsou-li houby, sbírám je, jinak hledám květiny pro lé- kárnu — ty mi zaplatí na celé léto tabák. Nyní je čas na šípky. Z nich je výborná omáčka, ne- ní-li pravda?“ a bouchl do pravy kapsy, až to zadunělo... je plná! „Ostatně jsem v lesích vychován, narodil jsem se na „pusté seči“, můj táta byl hajný. Brzy však mi umřel, já pálilv lesích dřevěné uhlí... znáte to přece! A nyní sloužím těm bečanům. Mám bratra v Praze, je obchodník, dobře se mu vede... a já se tady s tím životem tak peru. Kousek rošti nanesu na zimu, kravička dá mléko a moje Veruna upeče v neděli buchty do červena jako cihly. Ně- jaká ta diškrece po honě od toho pražského panstva také něco vydá.. ale toho mnoho není, často je taková slaměná honorace; doma to třeba flokuje podrážku, ale floků to moc nemá. . kdyby je to zvrhlo, taky bych to oželel, byl bych aspoň bez komplimentů . .. „Kdo, kdyby je zvrhl? „Pojedou přece po mašině!“ „To se stává, strýčku, velmi zřídka!“ „Nu, já bych na to nesed'! Jsem už starý chlap, ale ještě jsem na tom nejel. Čert tomu věř! Prý to táhne pára, co pak se dá řídit jako kůň? Takovým vynálezům nevěřím. To je, jako

když páni říkají, že svět se točí a že je kulatý. Já už tady na té pláni líhám 20 let a pořád jsem na jednom místě a pořád vidím vrchy: tamhle Plešivec, Vraní skálu, Děd s rozhlednou — — tak, jaká kulatost? Není to švindl? „To se vám zdá, strýčku; považte, že země byla několikrát už objeta a že ... „Nevím, komu se více zdá, já vidím skuteč- nosť. Kdyby byla země koule, která se točí, pa- dali bychom z ní jako kuželky ... kuželky, hahaha...“ rozesmál se široce, až se to v háji rozléhalo. „Vy tomu věříte, pane?“ obrátil se ke mně. „Zajisté! Učenci na minutu vypočítali a do- kázali . .. „I dejte mi s tím pokoj!“ utrhl se strýe Horák, popotahuje pásek. Věda, že ho nepřesvědčím, jinam jsem chtěl jeho myšlénky uvésti. „Netoužíte časem po nějakém vyražení — po větším městě — jste tu jako poustevník. V Praze by se vám nelíbilo? „Ani za mák! Nebyl jsem tam už asi deset let, jak tuhle minulý týden, a poslyšte, co se mi tam stalo. Můj bratr, který je tam obchodníkem, ženil syna. Má žena, Veruna, vykrmila husu, já ji dal do košíku a jel jsem s naším hokynářem do Prahy. Žena měla přijeti dráhou. Na Smí- chově slezu, zaplatím clo a putuju na nádraží. Cesta mi trvala dost dlouho Prahou. Zevloval jsem, abych přece nějakou novinu domů přinesl. Ale celkem moc lidí a krámů, dost furiantůa břichopásků... a ostatně nic nového. Déšť při- nutil mne do kroku. Jdeme z nádraží Františka Josefa s Verunou a nějaký pán v livreji na mě volá: „Co to maj' v tom košíku?“ Jářku: „Husu!“ „Jdou k okýnku“ — povídá — „a za- platěj'!“ „Vždyť už jsem z ní platil,“ vysvětloval jsem pokorně. „To se mýlite,“ zakřikl selník rozzlobeně.