Periodikum ALTO Viewer

1

Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 224. ze dne 18. srpna 1903.

2

Král. české zem. divadlo v Praze.

Král Praha

3 article

= Tygří námluvy. Velké šelmy, Ivi, tygři atd. žijí z pravidla o samotě, neboť jsou si vědomi, že jsou dosti silni, aby se mohli uživit vlastní silou. To- liko v době páření nezřídka několik samečků sleduje samičku a každý snaží se získat její přízně. Že se- tkání s takovouto smečkou dravých šelem dovede po- děsit i nejstatečnějšího lovce, rozumí se samo sebou. Jest to pohled zajisté zajímavý, ale zároveň příšerný.

4 article

jak jej líčí sedlák Levka Šestopalev, jeden z nejne- ohroženějších lovců tygrů v horách činganskýchv oblasti amurské. Až do r. 1898 ulovil již jedenáct tygrů a rána z jeho berdanky byla bezpečna. Strachu nezná a jen jednou prý, jak sám se přiznává, pocítil cosi jako hrůzu. »Na počátku jara vyšel jsem si na je- leny a byl jsem již 35 verst od osady Činganu v pusti- nách tajgy, pátraje po stopách zvěře, aniž jsem čeho nalezl. Na jakési stráni vyhledal jsem si konečně místo k odpočinku v dolíku pod cedrem, rozdělal si ohníček, naplnil kotlík sněhem, pověsil jej nad ohní- ček a počal nacpávati dýmku. Pušku opřel jsemo strom. Když jsem se ohlédl, spatřím pojednou tygřici, sestupující do údolí a za ní následovali tři tygři sa- mečkové, z nichž brzy jeden, brzy druhý lísa! se k tygřici, jež funíc, dávala jim zcela zřejmě na jevo svoji nelibost. Zkrátka, dostal jsem se bezděčně na tygří námluvy. Nejsem nikterak bázlivý, ale tento- krat mi měšec s tabákem vypadl z ruky a pravil jsem si: »Levko, je zle!« Přes to chopil jsem se pušky, nabral levicí sedm patron a pomyslil si: »Konečně snad přece můžeš skolit dva nebo tři, než tě rozsá pou.« A při tom pocítil jsem cosi jako strach nebo hrůzu. Natáhl jsem kohoutek a postavil se za strom, kde na štěstí jsem nalezl větvičku v přiměřené výši, abych o ni mohl opřít hlaveň. Srdce mi sice bušilo, ale ruce moje byly klidné jak obyčejně. Viděl jsem, kterak se tygřice dostala do údolí a sledována svými nápadníky, zahnula stranou — patrně nezpozorovala můj ohníček. Tak ponenáhlu zmizela mi tato pří- šerná družina s očí. Oddechl jsem si z hluboka, zů- stal ještě půl hodiny na místě a rychle se vzdálil.«

Levko

5 article

= Telefon dílem ďáblovým. Obyvatelstvo obce Saint Etiennu des Gies, nedaleko Tarasconu, jejž uči- nil Alfons Daudet nesmrtelným, byli by málem strhli revoluci, poněvadž v jejich obci měl býti zřízen te lefon. Prefekt marseillský nařídil, aby obce v okolí Tarasconu, mimo jiné i St. Etienne des Gies, pokud ještě nemají telefonu, byly mezi sebou telefonicky spojeny. Do obce vysláni dělníci a dozorci, aby pro- vedli installační práce. Když se obyvatelstvo dově- dělo, oč tu jde, bylo nanejvýš rozčileno, prohlásilo telefon za vynález dáblův a postavilo se nepřátelsky proti dělníkům a úřadníkům telefonní společnosti. Výtržnosti dosáhly vrcholu, když přibyl povoz s te- lefonními přístroji. Lidé se srotili a ohrožovali vozku smrtí, nevrátí-li se, tak že nebylo možno přivezené přístroje složit. Následkem toho musily být práce zastaveny a Sait-Etienne des Gies zůstalo i na dále ušetřeno »vynálezu ďáblova«. = Sňatek na parostroji. Novoyorský dopisovatel »Daily Telegraphu« vypravuje následující zajímavou historku: Mladý párek, mr. W. A. Cogill a miss S A. Lyleova z Knoxvillu, jenž marně bojoval proti tvrdošijnosti rodičů, kteří bránili jeho štěstí, konečně se odhodlal k rozhodnému kroku a vstoupil do vlaku na trati Knoxville—Auguste. Tím však byla překo-

Daudet Gies Etienne Cogill A Lyleův Saint Etienn desátník Gies Tarascon Saito Knoxville Daily Telegraph

6 article Různé zprávy.

Různé zprávy. nána toliko první překážka. Milencům záleželo na tom, aby tu co možná nejdříve byla hotová událost, ale z počátku nevěděli, co počít, až se šťastnou ná- hodou setkali ve vlaku s praktickým, zkušeným pří- telem. — »Vám je snadná pomoc,« pravil, »topič na parostroji jest smírčí soudce a za dobré slovo vám ochotně vyhoví.« Hned na nejbližší stanici kvapili oba mladí lidé k parostroji a několika slovy vyložili smírčímu soudci a topiči T. H. Hodgeovi, oč jde. To- pič prohlásil, že na nejbližší stanici, kde bude za- stávka pěti minut, ochotně vyhoví jejich přání. Na nejbližší stanici vydrápali se oba milenci na tendr k topiči a smírčímu soudci, jenž důkladně umazán sazemi a olejem, provedl svatební obřad. Pak spě- chali mladí manželé ke svému vagonu, parostroj za- hvizdl a tempem rychlíku jeli šťastní mladí lidé vstříc líbánkám. = Řecký kat. Z Athén se oznamuje: Pověstný kat řecký Bekiaris, uvězněný na ostrově Burzi blíže Nauplie, jenž po dobu své kariery vykonal 105 po- prav, zemřel těchto dnů zánětem plic. Bekiaris po cházel z jakési vesnice blíže Argu a nacházel se po- druhé v žaláři. Poprve dopustiv se zabití, zaváza se, že po určitou dobu bude konati službu kata, ne- boť katem v Řecku bývá vždycky vězeň, odsouzený pro těžký zločin. Když doba jeho vazby minula, vrá til se do svého rodiště v Argu a otevřel tu vinárnu.

Hodge Arga Atény Řecko

7 article

Ale jen málo hostí docházelo k bývalému katu a když jednou jeden z jeho hostí na něj zvolal: »Hej, Bekiarise, tvoje víno je krev těch, které si sťal,« bývalý kat smělce usmrtil. Odsouzen podruhé do žaláře, dopraven byl do Burzi, odkud se již ne měl vrátit. Stal se opět katem se služným 200 dra- chem (franků) za měsíc a 100 drachem za každou popravu. = Venezuelské finance. Z Nov. Yorku se ozna- muje: Ze republika venezuelská neoplývá blahoby- tem, jest všeobecně známo, že by však finanční mi- nistr nedovedl sehnat ani mizerných 40 doll., přece jen by se nezdálo. Avšak potvrzuje to následující historka jakéhos klenotníka v Caracasu, jenž vypra- vuje sasi toto: »V Pantheonu v Caracasu nalézá se mimo jiné pomník generála Bolivara. Jednoho dne byly zlaté litery jmena Bolivarova ukradeny. Netuše ničeho koupil jsem několik liter, ale ovšem, jakmile jsem zvěděl, oč jde, vrátil jsem je. Z vděčnosti vy zvala mne vláda, abych nápis obnovil. Byl jsem ochoten k této práci, ale žádal závdavek 40 dollarů. Finanční ministr sháněl peníze kde mohl, ale marně a poněvadž jsem nechtěl pracovati bez závdavku musí se generál Bolivar obejít prozatím bez podpisu.

York Bolivar Caracas

8 article Zemřelí v Praze.

Zemřelí v Praze. Dne 11. srpna 1903: Plecitý František, do- movník, 66 roků, 1030—I. Francova Klotilda, dcera krejčího, 24 roky, 96—II. Červený Oldřich, houslařský, 25 roků, 1455—II. Kořínkova Anastasie, dcera kočího, 18 dní, 16—VIII. Hocek Václav, syn zedníka, 4 roky 58—VIII. — Ve všeobecné nemocnici: Rei nertová Matylda, manželka rolníka, 40 roků. — U Mi- losrdných sester: Maršounová Marie, služka, 43 roky. Mikolášková Alžběta, vdova po sladovnickém, 89 roků. Krmenčík Vojtěch, klestič, 30 roků. Polákova Františka, 12 roků. — U Alžbětinek: Jedličková Františka, vdova po hot. hudebních nástrojů, 87 roků. Dlesková Magdalena, vdova po truhláři, 76 roků.

František Oldřich Kořínkův Anastasie Hocek Rei Matylda Krmenčík Polákův Dlesková Praha Klotilda Maršounová Marie Mikolášková Alžběta U Alžbětinka Jedličková František

9 article Národní divadlo.

Národní divadlo. 248. hra v předpl. (4. čtvrtka.) Slavnostní představení na počesť narozenin J. V. císaře a krále Františka Josefa I. Hymna. Složil Josef Haydn. V instrumentaci Zd. Fibicha. Slavnostní ouvertura. Složil Bedřich Smetana. Dirigent Moric Anger. Soud lásky. Vesclohra o 3 dějstvích. Napsal Jaroslav Vrchlický. Režiser Jaroslav Kvapil. OSOBY: Vilém Balbz, hrabě z Ventimille, K. Želen- ský. Petr, jeho mladší bratr, E. Focht. Loys Lascaris, hrabě z Brigue, R. Inneman. Fanetta z Romaninu, předsedkyně soudu lásky v Avignoně, M. Laudová. Lauretta de Sade, její neť, L. Dostalova. Blancaz Flassans, Ysoarda z Ansoys, Brianda z Luny, Beatrice z Agoult, Johanka z Beaulx, Magdalena ze Sallon, dámy soudu lásky, I. Grégrova, H. Benoniová, A. Červená, R. Kolárová, H. z Towarnických, B. Blá- hova. Don Croguevilla, sekretář soudu lásky, P. Řada. Francesco Petrarca, F. Steinsberg. Simon Doria, Lanfranc Cigalla, troubadouři, J. Seifert, A. Sedláček. První a druhé páže paní Fanetty V. Hassmannova, M. Matějíčkova. Pážata a dámy paní Fanetty z Romaninu. Šlechta a lid z Avignonu. Čeleď papežská. — Děj v Avignoně kolem r. 1341 o svátcích svatodušních. Po prvním dějství přestávka. Konec před půl 10. hod Začátek o 7. hod.

císař Haydn Zdeněk Fibich Smetan Anger Vrchlický Kvapil Balbz Petr E Focht R Inneman Fanett Romanin M Laudová Sade L Dostalův Ysoard Briand Beatrice Magdaléna Grégrův H Benoniová A Červená R Kolárová Towarnický Francesco Petrarca F Steinsberg Simon Doria J Seifert A Sedláček V Hassmannův M Matějíčkův Fanetta Agoult Sallon Avignon národní divadlo Loy Lascaris Brigue Blancaz Flassan Inc Cigalla král František Josef I . hymna Ansoy Beaulx

10 article

V úterý 18. srpna.

11 article Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy,

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy, V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 7. hod.

Praha lidový divadlo

12 article

V úterý 18. srpna. Po třetí: Perla. Komedie o 3 jedn Napsali Grisafalli a Bocage. Volně vzdělal J. Kühnl. Režiser V. Spurný. Konec před 10. hod.

Grisafalli Bocage J Kühnl V Spurná

13 article Aréna na Smíchově (bliže Palackélo

Aréna na Smíchově (bliže Palackélo mostu). Začátek o 7. hod. V úterý 18. srpna. Vystoupení pana A. Vaverky jako nově engažovaného člena. 18787 Boccaccio. Komická operetta o 3 jedn. Text napsali Fr. Zall a R. Genné. Přel. Züngel. Hudbu složil Fr. Suppé. Režiser Jos. Kubík. Dirigent Jar. Hess. Denní prodej lístků nalezá se u knihkupce p. Urbánka v Praze a v trafice proti zimnímu divadlu na Smí- chově »u Libuše« na Král.

A Vaverka Boccaccio Zalla Züngel Suppé Hess Urbánek Libuše Král Smíchov Francie Režiser Jos Praha

14 article Pištěkovo lidové divadlo viruhraseo

Pištěkovo lidové divadlo viruhraseo Začátek o 7. hod. V úterý 18. srpna. Po desáté: Manžel v base. Fraška o 4 jedn. Dle Gibbona zpracoval J. Kühnl. Zejtra je lidové představení za poloviční ceny. 18767 Po třetí: »Jan Hus«.

Fraško Gibbon J Kühnl Hus Pištěkův lidový divadlo

15 article

Zanechavši jako obyčejně nosítka a lidi u samot- ného vchodu do svatyně, Asnat vstoupila sama do kolo- nády slabě osvětlené jedinou lampou; žrec, jenž stál na stráží u vrat, uvítal vznešeného hosta a ihned odvedl ji do chrámu. Zastaviv se u paty sochy, jejíž obrovské obrysy ztrácely se v pološeru, žrec zašeptal: »Dovol, vznešená ženo, abych zavázal ti oči a svěř se mně pak beze strachu.« »Čiň, čeho třeba«, odpověděla krátce Asnat. Když žrec zavázal jí obě oči, cítila, jak silné ruce vyzdvihly ji vzhůru i ztratila všelikou možnost se oriento- vati, v kterou stranu ji nesli; cítila pouze, že sestupujl dolů po schodech a že prošli úzkou chodbou. Konečně žrec se zastavil, postavil ji na zem a odstranil obvazek. Se zvědavostí a udivením rozhlédla se kolem Asnat a tu spatřila, že nachází se v dlouhém, podzemním sále, drženém nízkými massivními sloupy, jež byly pokryty úplně, podobně jako všechny stěny, jasně namalovanými allegorickými obrázky a tajemnými značkami. Veliký stůl v jednom koutě, zavalený svitky papyrusův a obklopený stolicemi, dokazoval, že sál, určený v obyčejné době k provádění tajných obřadů, sloužil nyní za místo k taj- ným poradám. Množství lamp, zavěšených na stropě, jasně osvětlovalo okolní předměty. Asnat zůstala sama; její průvodce zmizel. Odho- divši na lavici svůj plášť a roušku, opřela se o sloup. Aby překonala svou netrpělivost, Asnat začala si jako stroj prohlížeti pitvorné obrázky na protější stěně, bedlivě naslouchajíc i nejmenšímu šelestu. Najednou rychlé kroky, jež rozlehly se na druhém konci sálu, byly příči- nou, že sebou trhla; obrátivši se, spatřila se tváří 256-

Asnat Asnat

16 article

Přijď jen ke mně dnes večer nebo ještě lépe zejtra ráno a bude-li třeba mé přímluvy u faraona, počítej na mne !« Nečekajíc na odpověď obrátila se a s lehkostí gazely zmizela za záhybem stromořadí. Skoro tryskem vrátila se Asnat na terrassu, kde v pochmurném zoufalství, opřev se oběma rukama o stůl, seděl Armais. »Mluv, co se stalo? Tuším cosi hrozného!« za- šeptala Asnat. Armais křečovitě ji objal. »Asnat, Asnat! stalo se takové neštěstí, že můj jazyk nemůže se ani obraceti, aby ti všechno sdělil. Tento nečistý pes shledal patrně, že pohár ponížení, kterým na- pájí naši rodinu, není dostatečně trpkým a nutí mne, abych oženil se s ničemnou děvkou jeho plemene«« »Serag? Je-li možná! A přivolil jsi?« zvolala zlostně Asnat. »Byl jsem nucen přivoliti«, zašeptal Armais a sklo- niv se k sestře, doložil tiše, tak že jen ona mohla to slyšeti: »Což pak jsi se neobětovala sama? Kdybych mohl dáti katanovi pouze hlavu svou, učinil bych tak raději, nežli abych dal svůj souhlas k neštěstí, jež rovná se pozvolné smrti; jest zapleteno se mnou ještě patnáct osob a tento sňatek učinil za podmínku, mají-li býti za- chráněny.« »Ničema! Jak mohl se odvážiti, učiniti takovou urážku?« doložila Asnat. »Kromě toho«, pokračoval Armais, »mezi nimi jest muž, jenž kdysi byl ti velice drahým a jejž miluji jako bratra. Roznese-li se, že jest zde, bude ztracen.« Asnat zbledla. Železný kanolář.

Asnat Nič