při obědě nepromluvil ani slova. Avšak těšili se tím. že hojně budou odškodněni neobyčejným uměleckým požitkem za trapnou zamlklost, jež panovala mez obědem. Bylo po obědě a hosté odebrali se do hu- debního salonu. S napjetím sledovaly zraky všech hostitelku, jež se s úsměvem blížila k Vivierovi »Pán nám teď něco přednese,« zašveholila nejslad šími tóny hostitelka. — Promiňte, milostpaní,« od- pověděl umělec pokloniv se, »dnes mi to nen možno.« — Dáma nalehala a připomenula: »Ale milý pane, přípravila jsem již hostý na umělecký požitek, vy...« — Vivier rozmrzele ji přerušil »Můj bože, milostpaní, copak chcete, vždyť jsem jen tak málo jed!...« — Zklamaná hostitelka dále ne- poslouchala a dala se poděšena na útěk.

= Kouzla a čáry v Řecku. Athénský časo- pis »Akropolis« vypravuje následující historii, jež charakterisuje názory řeckých venkovanů. V thessal- ské obci Spilii žije pop Papastergios Hadulis, jehož syn trpí padoucnicí. Starostlivý otec hledal nadarmo u lékařů pomoc pro svého nemocného syna. Ko- nečně dozvěděl se, že v sousední obci Recani bydl pověstný kouzelník Makris, jenž prý má moc vypu- diti ďábla, jenž nemocného souží. Pozval k sobě kouzelníka a slíbil mu peníze a vše, čeho třeba, aby kouzelník vylákal dábly ze vsi. Ale, co tam hledali dáblové? — Kouzelník soudil, že přišli, aby se dobře najedli, pobavili se a pak vzali s sebou svého soudruha z těla nemocného. Kouzelník obcházel o půl noci po hřbítově a zval zvoncem zlé duchy na hostinu. Ti z počátku — neznámo proč — ne- chtěli přijít, kdežto obyvatelé a zejmena pop s velkou netrpělivostí je očekavali, Zatím dal pop další peníze a potraviny pro neposlušné duchy a ti konečně jednou v noci se odhodlali navštíviti ves. Chytrý kouzelník, zahalen ve zvířecí kůži, brál dáblaa rozbil kameny tašky na několika střechách. Po pět nocí opakovalo se zzjevení ďábla« a obyvatelé byl tak poděšeni mocí kouzelníka, že jej bohatě obdaro- vali. Nyní nastal poslední den, »den vykoupení«, Dáblové totiž přišli a chtěli po jídle a po zabavě vzíti s sebou svého soudruha z těla nemocného.

Aby v této poslední noci provedli ještě něco nápad- ného, odhodlal se kouzelník, že vytluče ještě něko- lik oken. Avšak třeskem byli psi ve vesníci tak roz- líceni, že se zuřivě vrhli na nebohého čerta a byl by jej málem rozsápali. Jen s největším namáháním vyprostili věřící vesničané čerta, v němž k nema- lému svému překvapení poznalí znamenitého kou- zelníka. = Velký požár. Onehdy večer vypuknul Ulmer parku Wm. Textera v Brooklyně požár a sice během 2 týdnů po druhé. Všeobecně se soudí, že byl oheň založen. Krátce po 6. hodině vyrazily pla- meny z nejvyššího okna 3patrového pavillonu, které se úžasně rychle rozšířily na dolejší místnosti, kde se nalezají hotel, jídelna a nálevna. Jeděn ze zří- zenců alarmoval ihned hasiče na Coney Islandu,a v poměrně krátké době chrleny proudy vody do pla- menů. Navzdor nadlidskému namáhání hasičů vyho- řela budova až do záktadů a škoda obněm způso bená páčí se na 40.000 doll.

Stávky horniků a nedostatek uhli v kral. českem. Na Smíchově v Radlické třídě panoval včera odpoledne ohromný nával chudých žen. Ku prodejí býly přivezeny dva vagony hnědého uhlí, které daléko nevystačily k uspokojení všech tlacících se a bojujících o dosažení nůše uhlí. Dav před skladištěm na buštěhradském nádraží neustále rostl, takže o 4. hod. odpolední čítal daleko přes 1000 osob. K udržení pořádku bylo tam povoláno pres 30 policistů a několik jízdních strážníků. Ze dvou vagonů uhlí ve váze 260 bylo prodáno po čtvrt centu asi 700 osobám. Pochopitelno, že zmocnila se veliká nespoko- jenost téch žen — bylo jich daleko přes 300 — které po několikahodinném čekání musily odejíti s prázdnými nůšemi. oiss et osV Libni v obecním dvoře bylo včer dopoledne přes 800 chudých obdarováno dáv- kami uhlí po 25 kg. Nával pro uhlí byl tak ohromný, že jen so těží pořádek byl udržen. Velikě množství chudých neobdrželo žádné uhl Nouze o uhlí je všeobecná. Krutě dolehla na chudinu nejen v Praze, ale i v předměstích, V elektrické centrále v K arlíně měli včer k disposici 150 q hnědého uhlí. Poněvadž došly zprávy o veliké bídě mezi chudinou, povolita obec uhlí toto rozprodati. Chudina v zástupech ubírala se k elektrárně;, uhlí dostalo se asi 500 osobám. Přemnozí nemohlí si koupiti musí dále zimu snášeti. Také v nuselském obecním dvoře pa- noval včera velký nával při prodávání uhlí. Nedostatek paliva jest tak citelný, že chu- dina chápe se nejrozmanitějších prostředků ku jeho opatření. Na vrchu Žižkově byla včera vykonána prohlídka, při které přistiženy dvě dělnice, Marie Kaňková a Marie Šmídová, při sbírání opadaných suchých větví. Tamtéž byl zadržen školák Josef Svatoň, který z plotu nad tunelem české severní dráhy odtrhl dvě prkna a nesl je do ů matce, aby mohla pokrm uvařiti.

Denní zprávy. K dnešnímu číslu přiloženo jest po- kračování románu anglického spisovatele Halla Caina „Křesťan“, str. 237—240. »Bohemia« počíná býti nedočkavou. Ve svém úvodu k referátu o včerejší schůzi vídeňského parlamentu píše: »Dru. Strán- skému málo sluší mluviti o seriosnosti, nebot pána toho vůbec nikdo za seriosního nepokládá. Také padlo slovo »bliktry«, které podivně se vyjímá v ústech muže, jenž je členem strany, která neohrabanými manévry se snaží přesvědčiti voliče, že dělá obstrukci, aniž by na to z dalek pomýslela. Není-liž to klamné předstírání, když Čechové dnes prohlašují, že nebudou jednání v branném výboru rušiti za tou pod- minkou, že druhé čtení předlohy konati se bude v plenu teprve v pondělí a ne již v pátěk? — »Bohemia« dle všeho toho nemůže se dočkati, až česká obstrukcé spustí forte. S tím ale již se musí spřáteliti, že češti poslanci k ní na po- radu, jak takticky se zachovati, přicházeti ne- budou. Tomu ale, co bylo na schůzi důvěrníků strany svobodomyslné usneseno a co dle do- myslu lidského srovná se s prospěchem národa našeho, dostojí. V ohledu tom »Bohemia« ne- uiměsl no měla by býti tak nervósní.

Černočervenozlaté místní tabulky Afféra první třídy. Velkolepá akcé páně Schük- krova! Žatecké öbecní zástupitelstvó, proslavené svým vzorným se chováním, když německo na- cionální žháři zapalovali tam a demolovali české domy, dalo asi před rokem přibiti na východu z města místni tabulky v barvách velkého Ně- mecka, totiž černočervenožluté! Okrelní hejtman- ství ale nařídilo, aby obec tyto tabulky odstr- nila a nahradila je takovými,jaké co do formy i do barvy ustanovil zemský výbor. Žatečti' ta- bůlky snali, ale jiných nezávěsíli. Za to ale vyslali poslance svého dr. Schůckra, aby v zájmu velkonémeckých tabulek zákročil u dra. Körbra. A týž na místě, aby, jak bylo jeho povinností, řekl panu Schückrovi, že hejťman jednal zcela správně, slíbil, dle »Bohemie«, že véc vyšetří a postará se o to, aby zákaz hejt- manství byl odvolán. To tak ještě k chaosu v tomto státě scházelo, aby orgány zemské ve své nejvla stnéjší ko petenei věcí nařizovaly a zemm- panské orgány aby je v zápoěttí rušily. Ví pan Körber, co znamenají barvy černo-červen6-zlatá? Byly to barvy probouze- jícího se demokratického tak zvaného Velikého Němečka, jak je opěvoval Arndt. Německa, sahajícího od Baltu po Adrii, od Visly k Rýnu.

Barvy revoluce za jednotu německou, za ně- meeký stát, v nějž by bývala vhozena též Cis- lajtanie. A tyto barvybyliy v Rakou- sku pronásledovány, kdy Rakou- sko mělo primátv Něměcku, dines ale, kdy tento stát z Němmecik a by vyhozen a kdy pevnou, železnou rukou ujalo se vedení jeho Pru- sko, barvám těmto ku cti do pomo ci o choten je chefministr rakou ský Německo samo po versailleském prohlášen barev velkoněmeckých nepřevzalo jako dědictví, ustanovivši, že jeho barvy mají býti černo-bílá- červéná,ale Rakousko se jich ujímá a povo- luje je německým obcím v Čechách na místo barev zemských. Budeli dovo- leno obci žatecké aneb kterékol obci německé v Čechách opatřiti obec místnímitabülkami černo- červenožlutými, nebudou česke otbce ani okamž ik otáleti s vyvě- šovaním tabulek v barvách slovan- ských. — Poslanec dr. V. Perek o vídeňských konferencích. Na schůzi starostů okresu pro- stějovského dne 5. t. m. podával zemský posl. dr. V. Perek zprávu o vídeňských konferen- cích smiřovacích. Vysvětlil celý postup českých zástupců z Čech a Moravy na konferencích, jimž vodítkem byla při veškerém jednání zásad rovného práva obou národností, od kte- réhožto stanoviska ani na krok neustoupili. Dr.

Perek vyslovil politování, že vláda sama, ač byla několikrát vyzvána, neučinila nic, aby zjed- nala podmínky míru. Němci přišli se státní němčinou, s celým svým svatodušním progra- mem, kuriátním zřízením atd., vůbec s podmín- kami pro nás nepřijatelnými. Proto také vý- sledek konferencí nemůže býti jiný, než nepří- znivý. Dr. Perek jest toho mínění, že od Němců po dobrém ničeho nedostanem, poněvadž však lid český všecky křivdy a ústrky déle snášeti a trpěti nehodlá a dovolává se rozhodné oppo- sice na říš. radě i na sněmu moravském, žádal v důsledku toho, abn opposice na sněmu morav- ském byla zahájena neschválením zem. rozpočtu Klub českých oslanců na sněmu moravském vyšlovil se však proti bpposici,cožrmeo niasle- dek, ze z klubu vystoupil a žádá za schválení kroku toho. Dokud klub nerozhodne se pro mirnou opposici na snému moravském, do něho nevstoupí. Po některých vysvětleních, jež vyžá- oal si někteří starostové, vystoupení dra. Perka z klubu českých poslanců na snému moravském schváleno a vysloveno přání, aby také jiní po- slanci naléhali na rozhodnou opposici proti ho- spodářství zemskému a po případě z klubu vy- stoupili. Dlužno ještě podotknouti, že poslanec dr. Perek při výkladu svém konstatoval milý dojem, jaký na něj učinilo vřelé přijetí, jehož se dostalo českým zástupcům z Moravy od če- ských poslanců a konservativních velkostatkářů na konferencích vídeňských. Byl to dojemný projev bratrské lásky. V téže schůzi starostů okresu prostějovského projednávány záležitosti rázu důvěrného.

— Slezsko popruštěno. Před několik dny poukázali jsme, jak pruská potopa zapla- vila již celou severozápadní čásť východního Slezska a jak se na to jistí orgánové v R- kotsku nejen klidně dívají, nýbrž každého Prušáka na úkor slovanského živlu vřele vítají a jej hýčkají. Poměry tyto dostoupily již tak daléko, že Prušáci, ba ani jejich úřadní orgány nezhají ani říšských hranic a hospodaří a za- kročují na rakouské půdě, jak se jim zlíbía činí to již takovým způsobem, že se zdá, že obdrželý k tomu od rakouské vlády svolení. »Ná Ostravsku — píší »Hlasy z Ostravska« — vypadá to od nějaké doby zrovna tak, jako býchom byli už annektováni a přivtěleni ku státu pruskému: nejen na hranicích, v území obce přívozské, leč i docela v ulicích ostrav- ských potkáte každou chvíli patrolující pruské četníky, pěšíi na koni. Ba docela pruští četníci i konají za i ntervence obecních strálžníků domovní pr- hlídky u dělníků na rákouském území! Náš lid přirozeně dívá se na toto vystupování pru- ských četníků v Rakousku poněkud divně, nebot ještě níkdo neviděl rakouského četníka se zbraní patrolovati v Prusku. A tu pojednou vidíte ujížděti tryskem pruského četníka ozbrojeného na koni Nádražní a Hlavnív třídou v Moravské Ostravě, který neohlíží se, kolik se svým koněm porazil už k zemi lidí. To stalo se ve středu dne 28! února a vypadalo to tak, jakoby pruský ten četník byl zrovna vtrhl do nepřátel- ského území a tam co nejbezohled- nějis počínal. Prostý tid, nejširší jeho vrstvy, jest přesvědčen, že Prusko má právo takovýmto způsobem zasahovati do nvnitřních věcí rakouských. Prostý ten lid myslí, že rakouskýstátuž memůže si sám poraditi, a proto že pruskýokr álívy- slal sem své pochopy dělati pořádek.

Že za těchto neuvěřitelných poměrů neznají hranic říše rakouské ani popruštělí němečtí naši sousedé, nemůže býti nikomu divno akaždý si vysvětlí, když styky jejich s Pruskem denně se rozšiřují a upevňují. Dosud chodívali do říše pruského krále hlavně jen agitovati a žebrati, a co takto sehnali, utratili doma. Nyní však bude tomu jinak, neboť naši Němci zanevřel na rakouskou půdu již tak, že přestanou se na ní příště i baviti. V letošnímumasopustě od- hodlal se k tomu Beskidenverein, který uspo- řádal svůj ples v Ratiboři v Prusku, kam puto- valy k němu zástupy Němců z Ostravskaa Slezska vůbec. Zajímavo jest, že hlavním jeho pořadatelem byl známý velký Germán, učitel Štikar. Člověk si při tom maně vzpomíná, že český učitel, na př. — p. Llihařík, by sotva směl cos obdobného učiniti avhodně podotýkají »Lid. Nov.«, že skdybylče ský spolek uspo- řádal ples někde v Rusku a český učitel byl v jeho čele, celá byrokracie, četnictvo, policajti a vojsko byli by na nohou a šibenice stavěly by se pro velezrádce.«o lvodyv ědob lěi Bratrskás láska a bspravedlnost v kněžském spolku sv Josefa. Již dávno kolovalo mezi duchovními českými veřejné ta- jemství, že ve spolků ku podporování kněží pensistů něco vadí a že snad ospolek nebud moci vypláceti kněžím svým členům podporu v té výši, jak původně ustanoveno bylo. Také tvrdilo se všeobecně, že formulka mathematická, farářem Šimerkou stanovená, dle níž mají se podpory kněžím na pensi vypláceti, jest nějak vadná. A hle, dle výroční zprávy spolku sv.-josefského za rok 1899 snížena formulka, dle níž se pod- pora vypočítává na míru nižší; nedobré to zna- mení pro kněze, budoucí pensisty, ve spolku sv.-josefskěm pojištěné. Jelikož počet deficientů dle přiznání výroční zprávy rok od roku vzrůstá, jest budoucnosti příštích deficientů tím neutěše-