Denní zprávy. K dnešnímu číslu přiloženo jest po- kračování románu anglického spisovatele Halla Caina „Křesťan“, str. 217—220. — A ještě jednou exempce a exterrito- rialita vyslanců. »Bohemia« nemohla, dle vlastního doznání, snésti myšlenku, že bychom my v redakci »Národních Listů« znali mezi- národní právo lépe než ve vídeňském zahranič- ním úřadě, proto prý se obrátila na specialistu v tomto právu, aby rozhodl, kdo pravdu má; »Fremdenblatt«, jenž hájil tvrzení, že hote vyslancový je půdou státu, jehož zájmy vyslane zastupuje, neb my. kteří jsme to popírali. A »specialista« »Bohe- mie« skutečně potvrdil, co si tato přála, připomenuv na konci, že prý juridičti experti »Nár. Listů« buď prameny, jichž se do. volávali, pozorně nečtli, neb jim neporozuměli. Na to odpovídáme: že také důvody naše zakládají se na dobrém zdání spe- ciallisttý v mezinárodním právua sice splecialisty takového, o jehož autoritě by ani zminěný list ne troufal si pochybovati. A ten ani tomu, co četl, nerozuměl. Nedovedl však jako muž vědy zavléci spornou otázku prestidigitatérským trikem na jiné pole. Oč šlo původně ? O to, měl-li právo velevyslanec německý uvítati pru- ského prince Jindřicha ve vyslaneckém paláci jako na půdě německé. Jiným slovy, slušíli palác vyslanecký pokládati dle mezinárodního práva za půduonoho státu, jejž vyslane zastupuje. Co ale dokazuje »Bohemia« ? Že je vyslanec cizího státu, jeho rodina a personál jeho naproti úřadům státu, u něhož jest pově- řen, exemptní. To ale nikdo nepopíral.

Tím není ovšem nikde řečeno, že je půda vy- slaneckého paláce co do práva jiná, než půda paláce sousedního. — Ostatně nemusila »Bo- hemia« obtěžovati ani »specialistu«. Mohla se o věci poučiti v každém konversačním slovníku, byla by tam nalezla pod heslem »Gesandte« do slova následující: »O proti cizímu státu požívá vyslanec, a by povinnosti své bezpečně a svo- bodně konati mohl, pro sebea členy své rodiny a pro vyslanecký personál nedotknutelnosti a exem- pce z vrchnostenských práv státu, u něhož je pověřen. Dříve opírala se tato exempce na fikci, že dům, v němž nalezá se vyslanectvo, ne- náleží k territoriu státu, v němž Teží, nýbrž k territoriu státu, který vysla- nectvím je zastoupen.« Je tedy fixí. co tvrdí specialista »Bohemie« a co »Fremden- blatt«, respektive zahraničný úřad vídeňský. — Pruská provincie v Rakousku. Ji- nak než pruskou provincií nemůžeme nazvati severozápadní cíp těšínského Slezska, Bohu- mínsko. Pruský vliv je v té končině az příliš zjevný. Pruští továrníci, kteří mají v tomto elpu Slezska své závody, starají se co nejpe- člivěji, aby tam usadili co nejvíce příslušníků Pruska, česky vůbec, ani polsky neznajících. Jest to v prvé řadě továrna na drát v Pudlově u Bohumína, která timto způsobem připravuje pro říši Vilémovu zbytek bývalého velikého Slezska. U bohumínského nádraží budou letoš- ního roku stavěti prušti kapitalisté velikou to- várnu na stroje. Že tam opětně výhradně budou zaměstnáni pruští inženýři a pruští úřadnícia z velké většiny pruští dělníci, rozumí se dle tamějších poměrů samo sebou. Prušáci poněm- čili nám úplně české — ještě před 10 roky — osady Šunychl, Pudlov a Vrbici. V osadě Pu- dlově zmocnili se obecní správy, a aby demon- strovali hodně své prušáctví, napsali na obec. úřad po způsobu pruském nápis: »Polizei-Melde-Amt-.

Podobného názvu neužívá se nikde v Rakousku, za to ale několik set kroků vzdáleném Pruském Slezsku. K poněmčení tohoto kraje přispívá vedle severní dráhy Ferdinandovy a dráhy Košicko- Bohuminské, také naše c. k. vláda. Neuznalat ani za hodno, aby rak. poštovní úřad a celní úřad označila nápisy českými a polskými. Jsou výhradně jen ně nccké, ač úřady tyto příchážejí denně, hlavně úřad celní, ve styk s příslušníky národnosti české a polské. Vůbec na celém ná draží bohumínském jsou nápisy a oznámení jen v jazyku německém a maďarském. Přimyslete si k tomu ještě celou řadu pruských úřadníků železničních, státní dráhy pruské, ústící v Bohu- míně, a celních úřadníků pruských a vidíte, že tato čásť rak. Slezska už dnes jest úplné při- pravena pro pruského krále. K Rakousku patř formálně, duchem ale dávno už do Berlína.

— Z Unhoště. Okresní výbor v Unhošti ve schůzi dne 22. února 1900 usnesl se, aby podána byla sněmu král. českého petice za za- hájení akce ku převedení uhelných dolů v ma- jetek země z důvodů, že častým stávkám v do- lech uhelných a zdražování uhlí nelze jinak za- brániti, než bude-li pracováno k tomu, aby vy- hověno bylo spravedlivým požadavkům horníků tak, aby nepravidelnostmi netrpělo obyvatelstvo veškeré. Převedením uhelných dolů v majetek země zajisté by takovým nesrovnalostem bylo zabráněno a nejen to, zemi naší zachráněn by byl vzácný poklad pro budoucnost. Obyvatel- stvo bylo by zabezpečeno v každé době proti nouzi o palivo a chráněno před vydíráním, ježto jednání správ dolů jinak nazvati nelze Okresní výbor unhoštský jmenem obyvatelstva svého, s Kladnem sousedního okresu, s rozhoř čením tlumočí žalobu se všech stran pronáše- nou, že správa dolů přes zákonná ustanoven nečiní ani v normální době tolik, aby nejbližší okolí mohlo za slušnou cenu palivem zásobo- váno býti. V Unhošti, dne 28. února 1900.

Starosta: Jan Náprstek. — Nové družstvo divadelní. Jak jsme již oznámili, zřizuje se za účelem převzeti správy Národního divadla v Praze od 1. čer- vence 1900, kdy uplyne lhůta, do které nynější družstvo má divadlo najato, družstvo nové, jež má zabezpečiticumědecký po- krok při mašem divadle, nejisou obmezemo na nějakou politickou aní uměleckou a literární stranu. Aby širším kruhům byla poskytnuta možnost, podníku se zúčastniti, byly ustanoveny podíly 200 korunové s výhradou, že právo jednati ve valné hromadě bude míti každý, kdo má pět podílů anebo tolikéž podílníky jest zmocněn. Ježto jest již přihlášen větší počet podilníků, byla prozatím zemskému výboru podána žádost o zásadné rozhodnutí, je-li ochoten s novým družstvem jednati, i bude v nejbližších dnech svolána ustavující schůze družstva. Aby každý, kdož se o tento zajisté důležitý podnik zajímá, mohl spolupůsobiti ve snahách nového druž- stva, oznamuje zařizující komitét, že podíly možno přihlásiti do 10. března 1900 v kan- celáři Umělecké besedy v Praze (II, Nekazanka, palác Zemské banky) a sice buď písemně neb ústně (ústně každý všední den od 5.—7. h. odp.). Podíly bude nutno složiti až se rozhodné, za- dá-li zemský výbor Národní divadlo novému družstvu. z5i

— Na odborné pokračovací škole gremi knihkupců pražských u sv. Vojtěcha započne vyučování v pátek dne 2. března o 6. hod. večer. — Obrázek z kadetky. Píše se nám: Ně- mecké listy rozčilovaly se, že obrázky poměrů v ka- detkách, jíčené poslancem Hořicou v říšské radě, jsou nepravdivy a smyšleny. Chci vám podati ukázku poměrů v kadetce jiné a sice chci vylíčiti dle pravdy to, co sám trpce jsem zažil: Donucen rodinnými poměry vstoupil jsem před lety do ka- detní školy. Byl jsem, ač zkoušku v pražské ka- detce s prospěchem jsem odbyl, přidělen kadetní škole v Karlovaci, v Chorvatsku. Mezi jinými byl mým učitelem nadporučík, rodem a smýšlením ryzí Němec a nepřítel všeho českého. Čechů bylo na tamější škole většina, neboť asi ze stodváceti žáků všech ročníků bylo nás jistě 80. Nechci v to počítati ani tak zvané Čechoněmce, kteří se. tam hrdě za »Čechy« vydávali, poněvadž požívali Čechově co do vědomostí, přinesených z ústavů středních, před žáky jiných národností značné před- nosti. Než zmíněný pán naším učitelem se stal, byly naše poměry dosti snesitelné. Ovšem jsme musili přeslechnouti často jinými učiteli nadhazované

»Povidlbéhm«, které bylo pak i našimi soudruhy národnosti ryze německé, jichž, mimochodem řečenoi nebylo dohromady ani 10, často opakováno. Jak- mile však přišel za učitele jazyka německého pan nadporučík B... r, nastala honba po každém slůvku českém, které mezi sebou jsme hovořili. Měli jsme ve zvyku baviti se v prázdných chvílích, jak příro- zeno, po česku, Chorvaté bavili se chorvatsky a soudruzi jiné národnosti svým jazykem. Avšak po- jednou nám to bylo přísně zakázáno a to pod tre- stem, který následuje neuposlechnutí daného roz- kazu. A zvláštní náhodou týkal se zákaz ten, který vyšel z našeho »Šulkomanda«, pouze žáků národnosti české. A nejen že zakázáno nám bylo mluviti jazykem českým, bylo nám zakázáno česky čísti a to věci, které v žádném směru ne- mohly býti a též nebyly něbezpečnými, tedy věci nepolitické. Byl jsem tehdy v ročníce svém obstara- vatelem českých spisů. Přítel z Prahy pan Václav Seifert, nyní korrespondent v Moskvě a jiní soudruzi z gymnasia posílali za mnou »Zlatou Prahu«, »Svě- tozora«, »Palečka«, spisy poučné neb zábavné, knihy vydávané »Libuší« atd. — nikdy však nic politi- ckého, což výslovně podotýkám — a mý ve volných chvílích čítávali v nich právě tak jako Němci, Chor- vaté, Italové, Maďaři, Poláci v knihách svého jazyka. Zákaz byl však vydán a mně nastala krušná chvíle pečlivého uschování českých knih. Připadalo mi to tehdy jako v době, kdy v Čechách páleno a ničeno bylo, co napsáno v jazyce českém. Jednoho dne po

vydání zákazu šel jsem ku krejčímu Paštikovi (D), který měl svůj závod v Karlovaci a který byl též vojenským krejčím, abych sii dal zhotoviti kabátec. Krejčí byl Čech, který původně se zdržoval jenv Záhřebě a v Karlovaci měl svou filiálku, kterou řídil opět Čech pan Pilňáček z Brna. Skoro všichni žáci bez rozdílu národnosti dávali si u něho uniformy šíti i velitel školy. Vědělo se, že zástupce závodu jest Čech. Vstouptl jsem do závodu a nic zlého netuše, hovořil jsem s panem Pilňáčkem, který mi před chvíli míru bral. Pojednou zabušil kdosi na skleněné dvéře závodu pěstí. Vyhlédnuv ven, spatřil jsem přede dveřmi nadporučíka N. ..a rovněž učitele našeho ústavu. Vystoupil jsem na ulici, chtěje se přeptati, čeho si přeje. Jakmile mne spatřil, dal mi rozkaz, abych se ihned odebraly do kasáren a abych se druhý den hlásil u rapportu. larně lámal jsem si hlavu, proč? Druhého dne do- zvěděl jsem se, v čem spočíval můj ziočin. Byl jsem přísně pokárán svým bejtmanem proto, že prý jsem mluvil s krejčím a patrně prý česky! Že če- sky jsem mluvil, přiznal jsem se bez mučení. Od rapportu šel jsem přímo do učební síně. Tam ná- sledoval horší ještě výjev. Byla právě hodina »němčiny« a do stně přišel nadporučík B . ..

Zuřivě na mne zavolay, spustil asi následovně: Hle, podívejíe se! Tento v člověk chcé nositi zlaté porteepée a baví sea mluví sele všivým českým krejším.« (Mit einern verlansten, čechischen schnei- der.) Dostal jsem se po chvíli k odpovědi: »Poslušně prosím, pane nadporučíku a což kdyby ten krejčí byl mým otclem, nesměl bych s ním také mlu- vit?!«... Nechci popisovati účinek mých slov na mé spolužáky, ani na pana nadporučíka, povím jen tolik, že jsem byl za odpověď svou pohnán opět k rapportu a druhý den potrestán kasárníkem na dobu čitir nácte dní a sice pro; »renitentní cho- vání se!« — Mirno to byla v mém učebním stole i v měm kufru provedena přísná prohlídka, která skončila tím, že mně zabaveno bylo 29 českých knih, které odevzdány býly »Šulkommandu« ku zničení a můj trest byl prodloužen na neurčitou dobu, až se — polepším. Omezuji se na tento jediný případ, ač mohl bych podati ještě jiné doklady, jak se »zachází« s Čechy, kteří chtěli se státi důstoj- níky. Případ tento jest zajímavý i tím, že zmníněný pan nadporučík B!. . není dnes už důstojníkem, nýbrž — konduktorem u tramwaye ve Vídni. — O počasí. Od neděle do čtvrtka prožili ubozí pozemšťané nejrozmanitější vrtoch zimního počasí. V neděli sluníčko hřálo jako v červenci, v úterý a ve středu pršelo a dnes ráno v časných hodinách vydatně sněžilo. Rtuť v teploměru klesla opět na — 3° R. a mrazivý vítr fičel ulicemi. Po- prašek sněhový neměl však dlouhého trvání. Záhy objevilo se sluncena blankytu a paprsky jeho pone- náhlu vyhladily sněhovou pokrývku na zemi.

— Obyvatelé Ječné ulice mají dnes od bo- žího rána příjemnou podívanou na jízdní dráhu, kde pro kluskot dlažby povozy jedním párem koní ta- žené zůstavají namnoze stát, čekajíce na nahodilou posilu. Doprava na elektrické trati trpí tím ovšem nemálo. K tomu všemu to stálé řvaní a nadávání kočí, pobízejících koně k tahu, práskání bičů, třesk kopyt, opířajících se marně o dlažbu, opravdu, je to někdy radost bydlet v živé pražské ulici, která jde do kopce. Strážníci ovšem čile starají se o to, aby četnými údaji policejní věstník hodně se zvětšil. — Rozvodněná Vltava. Předpovídané klesání vody v Praze v noci na dnešek skutečně nastalo. Včera od 8. hod. večerní počala voda pozvolna opa- dávati a ze + 187 cm. do 6. hod. dnes ráno klesla na + 173 cm., v 8 hod. dop. 171 cm. dle vodo- měru u Staroměstškýchimlýnů. — Včera odpoledne zapksyen byl císařský ostrov a regulační práce, fir- mou Lannovou prováděné, utrpěly značné poškození. V Král. Oboře vzedmula se voda v rybníku tak, že část růžového sadu byla zaplavena. V Podbabě vnikla voda do domu č. p. 117.

Stravování chudé mládeže. U sv. Mar- kéty zřídila včera obec-břevnovská ústav pro podě- lowání chudých dítek polévkou. — Budiž světlo!i Pro žižkovskou elektrárnu bylo opatřeno dostatečné množství uhlí, takže včera večer po delší přestávce na Žižkově opět zazářily obloukové svítilny elektrické. — Zdravotní závada. Sděluje se nám: V bý- valé Pickově ohradě v Podskali okolní obyvatelé utvořilí si skladiště různých odpadků, které posky- tují lahůdku kočkám a psům. V minulých sluneč- ných dnech rozšířih se kolem ohradynesnesitelný zápach, způsobený několika zdechlinami koček. Zdra- votní úřady učinily by dobře, kdyby tomuto zastrče- nému koutu věnovalý pozornost a v zájmu zdraví obyvatelů v sousedství postaraly se o nápravu. — Drobné místní zprávy. V Meilbeckově cihelně v čís. 148 v Dejvících včera odpoledne do- vádělo několik synků cihlářských dělníků. Václav Svoboda, 13letý školák, při kruhové peci upadl na hatdě nepotřebných čihel, tak zy. bachor a narazil hlavou na ostrou Hranu přepálené cihly tak mocně, že utrpěl těžké poranění. Po lékařském přispění byl chlapec ponechán v domácím ošetřování. — V praž- ském policejním obvodu byla zatčena 61 osoba.

Mezi těmi 11 pro krádež, 1 pro zpronevěření, 17 pro potulku, 9 pro žebrotu, 11 pro opilství a výtržnost. — V obecním dvoře v Košířích bylo včera odpo- ledne 360 chudých obdarováno hnědým uhlím; každý obdržel 16 kg. — Kající zloděj. Na policejní komisařství na Janském náměstí dostavíl se předevčírem 20letý komptoirista Čeněk Bendlmayer a udal, že svému kvartýrskému Frant. Horákovi v č. 890—I. odcizil hodinky s řetízkem a obé zastavil v I. pražské za- stavárně na 35 zl. Když peníze ve veselých společ- nostech utratil, činil pokání. Vyšetřováním zjištěno, že okraden byl vlastně druhý podnájemník Horákův, truhlářský pomocník Václav Juza, který utrpěl škody 83 zl. Bendlmayer byl dodán k trestnímu soudu do vazby. — Sebevražda četníkova. Píše se nám: Čet- nický závodčí Albin Vesel v Holešově na Mo