Strana 2. Číslo 227

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 19. srpna 1900.

řadě udržovatelem uherského státu. Dnes, kdy se vyvrací z pojmu uherského státu pojem katolictví, jest po-řebí, aby mravní síly, které dříve extensivně, ale bezprostředně měly vliv na státní život, působily prostředečně cestou společen- skou, avšak tím intensivněji. Bohužel jsou v naší vlasti směry a snahy, které by působení těchto sil chtěly ochromiti. Protivníci katolictví chtějí každý katolický směr ve státním životě ochromiti. Od mo- derního materialistického směru se Marianské krá- lovství neosvobodilo. Katolická společno st sama jest nositelkou oné původní síly, která tento stát vytvořila a udržela. Jestliže mizením mravního citu stala se nenávistí, naděje slabomyslností, víra pomluvou, pak přichází se kdýce v Ženevě a kulce v Monze. Potřebujeme nejen víry, nýbrž také nesobecké lásky. Při takové příležitosti, jakou je dnešní, musíme přísabati, že jsme věrnými syny naší církve, věrnými syny Štěpánské říše, a věrnými poddanými důstojného nástupce sv. krále.« Vrchním protektorem sjezdu byl zvolen primas Vaszáry, protektory veškeří biskupové. Sv. Otci byl zaslán telegram s prosbou, aby požehnal Uhrám, jejich apoštolskému králi, lidu a horlivým snahám katolického sjezdu. Dnes pak byla zaslána holdovací adressa Jeho Veličenstvu. Návštěva císařská v Gorici. Podle zprávy »Slovence« zavítá císař do Gorice 18. neb 19. září, nikoli 8. neb 3., jak se prvotně psalo.

Ke sblížení Vatikánu a Kvirinálu. Jak v katolickém neapolském denníku »La Liberta« čteme, turinský katolický list přinesl k tomuto heslu zajímavý příspěvek od vynikající osobnosti, vážnéa vlivuplné. Dopis ten v překladu zní: »V Turině, 8. srpna 1900. Nejdražší advokáte! V rubrice »Zjevy« čtu dnes v nejlepším Vašem listě zprávu »Corriere di Napoli« o zámyslu smíření království italského se svatou Stolicí. K této záležitosti mohu Vám oznámiti událost, která nepřešla dosud v ma- jetek veřejný, avšak o které nemůže nikdo býti v pochybnostech, kdo zná vznešenou osobnost dvor- skou, od které jsem ji obdržel. Vypravovala mi tato, že náš oplakávaný král Humbert roku 1895 zahájil prostřednictvím osoby spo- lehlivé přímé vyjednávání s Jeho Svatostí Lvem XIII., aby došlo ke smíru. Sv. Otec nejen přijal s otcovskou dobrotou návrb, nýbrž ihned chtěl koncept a základy smíru takového. Po několika dnech J. V. král přijal od téhož důvěrníka poslání papežovo, obsahující základy a podmínky úplného smíru. J. V. Humbert I. četl vznešený list a pak zvolal: »V pravdě i moji mi- nistři byli by v stavu, aby vypracovali takový smír za podmínek tak mírných«. Ihned dal zavolati Crispiho (tehdejšího předsedu ministerstva), s kterým sdělil psaní; tento četl, zasmušil se a pak ř kl: »Veličenstvo, žádáme 24 hodin času k odpo- vědi stran smíru a jeho upevnění.« Den po té vrátil se Crispi ke králi. Humbert I. mu šel vstříc, jsa zvědav na odpověď, a Crispi řekl tónem chlad- ným: »Veličenstvo, předložil jsem návrh velmistru zadnářské lože, a ten mně dal tuto odpověď: »Řekněte Jeho Veličenstvu, že v den, kterého se pokusí o sblížení s Vati- kánem, my proti němu vzbouříme celou Italii.« K tomuto závažnému hovoru král neodpověděl a pokynem propustil ministra.

Dábelská zášť zednářsko-liberální proti papeži zví- tězila nad nejlepšími záměry konstitučního krále.« Anarchistické hnutí. V Brusselu konala se dnešního dne ministerská rada a ustanovila mimo- řádná přísná opatření proti anarchistům. — V Gorici byl zatčen zlatník Carlo Brocchi z Verony, který před krátkým časem přibyl z Ameriky a byl bez práce. Prohlídka bytu vynesla na jeve styky jeho s anarchisty. — V jedné vesnici u Avellina v Italii byl zatčen muž, vydávající se za kněze, jímž však není, který náleží též k anarchistickému sboru. Luigi Alfieri z Ancony, bývalý člen anarchistického klubu v Palersonu v Americe, prohlásil v jednom ital- ském listě, že 1. května anarchistický klub se usnesl zabiti několik mocnářů, a že Bressi losem určen k za- vraždění krále Humberta. Dále byli smrti zasvěceni losem president Mac Kinley, Loubet, car Mikuláš a německý císař. Alfieri zaslal prý již 16. května ital- skému konsulovi a nowoyorské policii zprávu o aten- tátu, avšak nebyl prý jim přikládán význam. Konsul prohlašuje, že Alfieriho nezná. — V Padově zatčen byl muž, protože schvaloval v kavárně zločin Bres- siho a chtěl probodnouti kavárníka, když jej napo- mínal.

Oslava 70. narozenin J. V. císaře a krále. Lk — Královská Praha i předměstí ozdobily se pra- pory, osvětlily v předvečer narozenin panovníka své je- dnotlivé budovy, ulicemi procházely hudby, v obou zem- ských divadlech odbývána slavnostní představení a o osmé hodině ranní včera započala vlastní oslava narozenin pa- novníkových. Listy denní uvítaly den ten úvodními články a na cvičišti u Dejvic konána veliká vojenská paráda, k níž vytáhlo vojsko všech druhů zbraní pražské posádky Před tím za slunce východu stříleno na baště č. XIX na Petříně a na vyšehradské pevnůstce, odkud vlály rakouské prapory. Na Marianské hradbě dáno 25 ran z děl a v téže době vyšly do ulic pražských vojenské hudby v témž po řádku jako v předvečer slavnosti. Mimo tyto procházely ulicemi i kapely ozbrojených sborů měšťanských. To byl slavnostní budíček!

Vejenská paráda sama konána byla na dejvickém cvičišti a to za přítom- nosti generálního inspektora vojska prince Windisch- grätze. Na cvičišti postaven stan, kde sloužena polní mše svatá vojenským farářem dp. Fantou za assistence četných vojenských kurátů. Mši sv. obcovaly mimo 6. pra- por polních myslivců, kteří účastnili se služeb Božích ve velechrámu sv. Víta a mimo baterie dělostřelectva, která byla na Marianské hradbě, aby tu dávala salvy z děl, všecky v Praze posádkou ležící pluky s hudbami, prapory i oddíly pěší i jízdní a také kadetní škola. Vrchní velení měl polní podmaršalek hr. Orsini- Rosenberg. Jednotlivým oddílům veleli generálmajor Wojnowi ch, generálmajor šl. Mras a generálmajor šl. Zeller. polního oltáře, kol něhož tvořila dvojitá stráž 91. pě- šího pluku čestný špalir, a před nímž umístěna kapela téhož pluku, byl stan pro generalitu. Sem sešlo se všecko důstojnictvo v aktivitě i v pensi v Praze meškající. Na cvi čišti konána slavnostní přehlídka za zvuků rakouské hymny; polní mši sv. obcoval též princ Windischgrätz s generalitou i ostatním důstojnictvem. Jednotlivé vynikající momenty mše sv. označeny výstřely. Když skončena mše sv. bylo defilé — vojsko vrá- tilo se pak za zvuků hudby do kasáren. Že policejní opa- tření byla dostatečná, dá se předpokládati. Krátce po návratu posluchačů kadetní školy do králo- dvorských kasáren konala se tam obvyklá, každoroč n'ě o narozeninách panovníkových konaná

přísaha chovanců kadetní školy, určených za zá- stupce důstojníků. Slavnost tabyla významnou a to pro účast četného důstojni ctva Slavnostní služby Boží v dómě sv. Víta. Ve velechrámu sv -Vítském celebroval o 9. hod. dop. J. M. nejdp. kníže-arcibiskup Lev Skrbenský svob. p. z Hříště za assistence kanovníků, vikariátního kněžstva dómu a akolythů a za přítomnosti generálního opata Praemon- strátů P. Sig. Starého, gen. velmistra rytířského řádu Křižovnického Dra. Horáka, probošta vyšehradské kolle- giátní kapitoly Dra. Lenze a jiných četných duchovních hodnostů slavnostní mši s v. s Te Deum. Kníže- arcibiskup přijel v starobylém šestispřežním povoze, provázen služebnictvem, a byl u vchodu do velechrámu přivítán klerem a k oltáři doprovozen. Brzy na to počala slavná mše sv., při které provedena Förstrova Missa solemnis. Slavné mši sv. obcovali pp.: rejvyšší maršálek králov- ství českého kníže Jiří z Lobkowicz, místodržitel krá- lovství českého hr. Coudenhove, vicepresident místo- držitels ví českého Dörfl, vicepresideut zemské školní rady Zabusch, policejní řiditel dvorní rada Ja not a- Forster, přísedící zem. výboru dr. Škarda, provinciál Tonder, president vrch. zemského soudu Ja nsa, vice- president dr. Ripka, vrchní státní návladní Merhaut, president zemského soudu dr. Pally, president obchodního soudu dvorní rada Šindelář, různí vyšší i nižší úřed- níci úřadů zemských i státních, vojenští lékaři, právníci, rektoři obou universit pražských dr. Gebauer a dr. ryt. Holzinger s děkany fakult a pedely, dámy Maria- Teresianského ústavu, baron O. Weber, ryt. Kirch- ner, ryt. Geitler z Armingen, šl. Reben steiger a m. j.

Adressa král. hlav. města Prahy J. Vel. císaří a králi. Za p říčinou 70. narozenin císaře a krále Františka Josefa I., připadajících na dnešní den, svolána byla do ve- liké zasedací síně radnice staroměstské slavnostní schůze sboru obecních starších král. hlav. města Prahy, aby se dů- stojné usnesení stalo o holdu, jenž by u příležitosti epo- chální chvíle v životě panovníkové měl býti projeven. Rázem půl 10. hodiny dopolední zaujali v místnosti vy- stíněné rostlinnou zelení místa svá starosta pan dr. Srb, ozdobený řetězem primátorským, oba náměstkové jeho pp dr. Kühn a Voitl a obecní starší v přiměřeném úboru. Slavnosti účastnili se všichni v Praze meškající obecní starší kromě frakce p. dra. Podlipného. Zahájiv schůzi, starosta p. dr. Srb za hlubokého ticha, jež po všeobecném povstání přítomných se rozhostilo sálem, dotkl se předmětu jednacího: Dnešního dne dovršuje J. V. císař a J. M. král náš František Josef I. 70. rok svého věku. Rada městská se usnesla uctit památný tento den a projevit pocity vděčnosti a oddanosti k posvátné osobě panovníkově. Za účelem tím předstupuje před sbor obecních starších ve zvláštní schůzi slavnostní s návrhem adresy, již má být složena na stupních trůnu. A ujav se listiny, při- kročil starosta ke předčítání adresy následujícího znění: Jeho císařskému a královskému Veličenstvu Františku Jose- fovi I. Z Boží milosti císaři rakouskému, králi českému etc. a apoštolskému králi uherskému atd. atd. Vaše Veličenstvo!

Nejjasnější císaři a králi! Všichni věrní poddaní Vašeho Veličenst a a přeslavného domu panovnického s povznesenou myslí a s neobmezenou láskou připomínají sobě významný den, kdy dnes před sedmdesáti lety Vaše císařská a králov- ská Milost ráčila spatřiti světlo světa. Jsouť si vědomi toho, že oslavují den, kdy se jim narodil mocnář, jehožto doba blahodějného panování stala se navždy památnou v dějinách říše a všech národů, kteří v královstvích a zemích říše této přebývají, hledajíce v ní pevnou záruku sv ho historicko- právního i národního rozvoje a své nepodmaněnosti; nej- jasnější mocnář, jenž nekonečnou řadou významných skutků ráčil přispěti k zabezpečení neodvislého trvání tohoto sou- státí a k duchovnímu a hmotnému povznesení jeho obyva- telstva a jenž sám jsa skvělým vzorem svědomitého konání povinností panovnických, povzbuzoval příkladem Svým kaž- dého občana, aby konal řádně povinnosti k vlasti a národu a tou cestou hleděl prospěti téké celému soustátí, jehož ne- odvislé trvání podmíněno jest šťastným a spokojeným spolu- žitím svobodných, rovnoprávných a rovnocenn,ch národů.

platiti. Avšak po mnohých letech se stalo, že ten dě- lový král ve svých údech pocítil něco, co vypadalo na vlas jako to, co chrlily jeho děla, totiž s mrt. Ale vždyť, on tu smrt znal dobře, on po svůj celý život šířil jen smri, proč by se jí bál? Byli přece staří, známí. Ale tak to bývá na světě, že lidé bojí se nej- více těch, s nimiž v životě nejvíce obcují. Když tedy ten král ve svých údech ucítil smrt, dal se před ní na útěk. Rychle vsedl si na železného oře a ujížděl s větrem o závod — pryč — daleko- do nebetyčných hor, mysle si: tam mně smrt nedo- honí, tam mne nenajde. Ale smrt smála se jeho útěku a letěla za ním, s větrem o závod. Seděla mu jako dravá lasička na zádech, zahryzujíc se mu vždy hloub do týla. To ovšem brzy ucítil ten král. Viděl, že smrti neujde a že smrt za ním trefila i do nebe- tyčných hor. A proto sebral se, vsedl opět na že- lezného oře a jel domů, aby aspoň zemřel mezi svými. Ale ani toho mu smrt nedopřála. Zemřel na cestě. A to je pohádka toho druhého krále. Rozumí se, že i jeho pohřeb byl slavný. Pět tisíc jeho podda- ných, pravých to cyklopů, doprovázelo jeho rakev do hrobu a mnoho tisíc jiných lidí. — Mnohý by si myslil, že tento druhý král proto, že vyráběl děla, byl krvežíznivcem. Nikoliv, byl jako ostatní lidé, hodný, klidný občan. Ale tak to je již na světě, jeden dělá bouchačky z bezu pro děti, druhý je slévá ze železa pro krále. Když diplomati králů se svými rozumy bývují u konce, sahá se po těch důvodech bouchavých z ocele. A byl ještě třetí král, jehož smrt skoro současně byla oznámena. Ale byl to král chudičký. Jeho říše

byla tak malinká, že ji každý mohl zakrýti dvěma rukama. Říše ta byla rozdělena na 64 stejných čtyř- hranných polí, střídavě bílých a černých. A na poli tak malinkém sváděl bitvy. Na polích bílých stálo vojsko bílé a na černých vojsko černé. Král ten narodil se v Praze a již jako 15letý chlapec vyznamenával se válečnickým uměním na těch polích. On brzy vydal se do světa na zápasy a v době krátké stal se vítězem nade všemi, tak že konečně nazýván byl králem všech šampionů. Jeho bitvy, svedené na tom malém poli, měly do sebe to dobré, že při nich netekla lidská krev. Padl-li ně- který vojín, zůstal mrtvým jen po čas toho boje, jenž obyčejně trval 2—3 hodiny. A když započat byl zápas nový, každý vojín zase obživnul. Dále měl král ten tu dobrou vlastnost, že při zápase šetřil sedláků. A stávalo se často, že na konci zápasu mnohý sedlák byl povýšen na generála, což u jiných králů stává se málo kdy. Avšak nic na světě netrvá věčně. I tento král sestárnul. Zbělely mu nejen vlasy, ale zbělel i důvtip při zápasech. Stala se mu nehoda, že byl poražen od zápasníků mladších a že mu přestali říkati: Champion of the world, král všech zápasníků. A to mu šlo velmi k srdci. Ti sedláci, běhouni a koníčky, jež mu ku mnohým vítězstvím dopomohli, začínali se mu zažírati do mozku. Následek toho byl, že se zbláznil. A tak někdejšího krále všech zápasníků odvezli do blázince, kdež konečně se stával dětinským. A protože nikomu neublížil, pustili ho na svo- bodu. On nebyl z králů těch, jejichž šílenství stává

se člověčenstvu nebezpečným. A jak jsem již pověděl, král ten nedávno zemřel. To je moje pohádka o třech králích, z nichž ten nejmenší, čili nejposlednější po všem světě požíval obdivu většího, nežli ten první král, jenž měl velikou říši s milionem vojínů a s tisíci strážci, kteří ale všichni neuměli ho uchrániti před rukou úkladnou, a nežli ten druhý král, který svými děly po světě šířil smrt — a který přece marně utíkal před smrtí. A jmenovali se? Humbert, Škoda, Steinitz, král na ša- chovnici. Divná věc, že jméno nejchudšího krále, krále to šachů, vniklo dále a šíře do světa, nežli jména Hum- berta a Škody, ačkoliv hra v šachy pro blaho člově- čenstva celkem je lhostejna. Mnohem významnější je však jméno dělového krále Rakouska. Škoda je typem nové aristokracie, jež si novým sto- letím vydobývá postavení vždy vyššího, je to a ri- stokracie práce, naproti níž bledne sláva ari- stokracie rodové. Na světový obzor vynořují se noví králové, krá- lové to železnic, králové petroleje, králové bursy, krá- lové trustů, železných kruhů a pod. Štíty staré šlechty jsou zdobeny nástroji válečnými, erby však šlechty nové mohly by zdobeny býti odznaky práce: kla- divem, vřetenem anebo třeba jen motykou. Dnes není již zvláštností, že aristokrat, jehož předek válčil u Jerusalema podá ruku dceři nejmodernějšího aristo- krata, jenž před 50 lety ještě všecek umouněn bušil kladivem v některé kovářské dílně. Kdysi prý Maďar, když mu na Veliký pátek povídali, že umřel Bůh, otázal se: Kdo teď bude Pánem Bohem? — Bezpochyby Esterházy —