2
masthead
V Praze, dne 19. srpna 1900.
Praha
4
article
Bedakce, administrace
erpedice
Praha. Pštrossova ulíce,
číslo 200—II
Nefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí.
Nezapečetěné reklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
Pštrossův
Praha
5
article
KAl
KAl
vždy o dvanácté ho-
dině polední.
Jednotlivé číslo za 8 h.
Telefon redakce č. 1125.
Slunce vychází ve 4 hodiny 56 minut ráno.
Slunce zapadá v 7 hodin 10 minut večer.
Kala
7
article
Neděle:
Sv Ludvíka T o l.
Neděle:
Sv Ludvíka T o l.
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně
u sv. Josefa u angl. pannen od 17.—20. t. m.
Předplatné pro
Prahu
s donáškou do
domu:
měsíčně . . . ..
K 2.80
čtyrtletně . . . K 8.40
K 33.60
celoročně . . ..
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně . . . ..
čtvrtletně . .. K 8.—
celoročně. . . . K 86.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně . .
celoročně... . K 48.—
Předplatné do Ameriky.
Francie, Švýcarska, Ita-
lie. Belgie a Anglie:
čtvrtletně ... K 13.20
celoročně
K 52.80
Telef. administrace 1l26.
Praha
Německo
Srbsko
Amerika
Francie
Švýcarsko
Belgie
Anglie
ita
svazek Ludvík T
svatý . Josef
8
article
Dnešní číslo jest o 12 stranách.
Příští číslo vyjde v pondělí v obyčej-
nou hodinu polední.
9
article
Velmoci v Pekingu.
Velmoci v Pekingu.
Svět je příjemně překvapen zprávou, že vojska
spojenců pochodem v poměrech velice nepřízni-
vých dosti urychleným dorazila k hlavnímu městu
říše středu a že je po krátkém, ač tvrdošijném
boji i vydobyla. Žpráva je tím potěšitelnější, že
tam nalezla zástupce velmocí ještě na živu. Radost
tato bude zajisté smírně působiti i na srdce chra-
brých vojínů, že nebudou bráti krutou odvetu na
bezbranném obyvatelstvu, jakož se často stávalo
a dosud stává. Hlavní účel tohoto památného ta-
žení byl by tedy šťastně dosažen. Pravíme hlavní,
jsou však tu ještě účely vedlejší. Císařovna, ne-
šťastná to původkyně celého povstání, podle do-
šlých zpráv prchla prý a o mladém císaři se neví.
Kdyby se o něm vědělo, bylo by snadné jej na
trůn posaditi a stráží spojených vojsk obklopiti.
Peking
10
article
Uznal by ho národ 300milionový?
Na otázku tuto těžko je odpovídati. Především
třeba uvážiti, že Čína není říší jednolitou, a že je
příliš rozsáhlou, než aby rozhodnutí spojenců mohlo
býti do všech vzdálených krajů rozhlášeno. A čím
dále od hlavního města ohromné říše, tím báječněji
budou tam všecky možné i nemožné zprávy vyzní-
vati. Leč na okolnost tuto spojenci nemohou bráti
ohledu. Spokojí se prozatím obsazením nejčelnějších
měst na 20—30 zeměpisných mil od moře; dále
asi vojska jejich odvažovati se nebudou. Dost
možná, že řádění čínských hord proti cizincům tím
krutěji nastane uvnitř. Úkol spojenců byl tudíž
jen z malé části dosažen S kým budou velmoci
vyjednávati, když nemají v moci císařovnu, v níž
je soustředěna všecka moc? Dle toho zdá se nám,
že okkupace čínského území bude trvati ještě
dlouho, tak dlouho, až se císařovně zalíbí s velmo-
cemi vyjednávati a mír uzavříti. Čím déle bude
okkupace čínského území trvati, tím více bude se
rozdělení Číny podobati, proti kterémuž velmoci až
nápadně horlivě se ohrazují. V příčině té velmi
podezřele zní telegram z Londýna, došlý včera od-
poledne, jenž zní: »Daily Graphic« se dovídá, že
admirál Seymour vydal rozhodný rozkaz, již ted
anglické vojsko dáti v Šangaji vyloditi. Návrh
k tomu nevyšel prý původně od anglické vlády,
nýbrž od čínských úřadů (). Odpor proti vylo
Seymour
Čína
Londýn
Daily Graphic
11
article
dění anglického vojska vyšel hlavně od francouz-
ského a amerického konsula.
Musíme totiž věděti, že Angličané již dávno
mají zálusk na Šangaj, jenž prý svým územím
velice podobá se Egyptu. Podle toho by si
Angličané vyhlédli nejkrásnější kus Číny. A čínská
vláda prý jim sama kousek ten nabídla! Co tedy
Francouzům a Američanům do toho!
Jest zde vidět vychytralou politiku jak Čí-
ňanů, tak i Angličanů. Oněm běží o rozkmotření
velmocí a těmto o nabytí nejtučnějšího kusu Číny.
Číňané doufají, že až se velmoci do sebe pustí, oni
je všechny šmahem vyženou. Slovem, celistvost
Číny jest již bajkou. Rusko nestavělo nadarmo že-
leznici přes Mandžursko. Jakmile ji jednou dostav
bude ji chrániti před poškozením, což znamená
trvalou ruskou posádku v Mandžursku. A Němci?
Ti jsou na kus země jako posedlí, ti, jakmile jen
dostanou posily, kiaočauské území rozšíří na celou
provincii. Rozumí se, že pak ani Francie, ani Ame-
rikáni nezůstanou pozadu a budou se děliti dále.
A což Japonci?
Angličan
Francouz
Američan
Číňan
Němec
Japonec
Egypt
Čína
Rusko
Francie
ame
12
article
Ti v této chvíli mají na čínské půdě vojska
nejvíce a měli též na vydobytí Pekingu největšího
podílu. Ti též nespokojí se malým jen kouskem.
V tom vězí mnoho zárodků ke sporům, avšak sluší
pochybovati, že by velmoci při dělení Číny až ku
zjevnému nepřátelství se rozdvojily. Čínské námořní
území je tak veliké, že stačí pro všecky. Dle všeho
zdá se, že velmoci od Číny odříznou celé čínské
moře, a že pak Čína stane se do opravdy říší
středu.
A ještě jednu věc sluší uvážiti. Berlínská
»Kreuzzeitung« čte Anglii levity za to, že žárlivě
se dívá na vzrůst námořní moci Německa a že prý
stůj co stůj se snaží svou mořevládu nejen udržeti,
ale i pro budoucnost pojistiti. Tentýž list zaráží se
nad výrokem anglického státníka Williama Pitta,
že prý bez dovolení Anglie nesmí na moři ani
jedno dělo býti vypáleno. A heslo to prý do dneška
platí v Anglii. Kdož prý by se nedivil tomu, že
Anglie troufá si 200.000 vojáků 10.000 kilometrů
daleko dopraviti bez krytí zad, jakoby se na celém
světě neměla nikoho co báti. To faktum zarážía
uráží Němce, že Anglie počíná si samovládně na
moři a že cítí se dosti mocnou, každé tažení jiných
mocností přes moře zameziti. Co prý si Anglie jen
myslí? A čím více prý Německo namahá se lod-
stvo své rozmnožiti, tím houževněji prý i Anglie
své lodstvo rozmnožuje. Tato žárlivost mezi Anglií
a Německem je příčinou, proč Francie a Německo
stále se sbližují, a že Francie zapomíná již i na
Elsasko. Hamižnost Anglie svádí ostatní velmoci
pod jeden deštník. V tom vězí nebezpečí budou-
cnosti. Věru že ten koncert velmocí podobá se
velmi děravé plachtě.
Pitt
Němec
Peking
Čína
Anglie
Německo
Francie
13
article
Zprávy politické.
Zprávy politické.
V Praze, 18. srpna.
K situaci. Po včerejší ministerské radě nastalo
opět ticho mezi žurnalistickými Pythiemi. Patrně toho
jest příčinou dnešní slavnost rakouských národů, kdy
J. Vel avuje 70. rok svých narozenin. Co se týče
vaní eského sněmu, oznamuje se, že zemský vý-
bor jest s přípravnými pracemi hotov, jak posl. Adá-
mek v sezení téhož prohlásil. Na jeho dotaz odpo-
věděl J. Exc. nejvyšší varšálek zemský kníže Jiří
Lobkovic, že nezná uoby svolání sněmu. Vláda
se jen dotazovala, zdali v srpnu má býti svolán, zem-
ský výbor však prohlásil tuto dobu za nepříznivou
pro polní práce. Ostatně bude svolání jeho záležeti
na zasedání říšské rady. Dr. Škarda tamtéž pro-
hlásil, že prozatimní rozpočet je schválen ne do konce
září, nýbrž října. Ve schůzi byla vznesena na Jebo
Excellenci nejv. maršálka prosba, aby se postaral
o včasné svolání zemského sněmu.
Zpráva o povolání německého ministra krajana
se nepotvrzuje, jakož i ostatní zprávy sensační jsou
vymyšleny, proto jest potřebí přijímbti je s reservou.
Lobkovic
Praha
Vela
14
article
Obecní zastupitelstvo v Uži jmenovalo bývalého
ministrpresidenta a nynějšího místodržitele stýrského
hr. Claryho čestným občanem a nazvalo
největší náměstí jménem Chlumeckého.
Katolický sjezd v Uhrách. Za protekto-
rátu knížete arcibiskupa Vaszáryho koná se ka-
tolický sjezd za příčinou 900leté památky zavedení
křesťanství v Budapešti a zahájen byl v pátek
slavnou mší sv., již sloužil arcibiskup Csas z ka.
Po té ubíral se průvod s prapory do reduty, kde
o 10. hodině byla schůze. Na povýšeném místě se-
dělo mnoho biskupů, prelátů, magnátů a vynika-
jících mužů. Hrabě Z ichy zahájil schůzi a pravil
mezi jiným: »Katolické Uhry přetrvaly pustošení
Tatarů, vliv reformace, turecké hospodářství a radi-
kální akci církevní politiky nejnovější doby a pře-
trvá všecko, dokud skupina společnosti seskupí se
okolo praporu sv. Panny. Jako bylo kato-
lictví kolébkou státu uherského, tak
může býti i nadále jen toto v první
Chlumecký
svatý
Csas
Hrabě
Uher
Tatar
svatý . pannus
Už
Uhry
Budapešť
15
article
Kulturní Listy.
Kulturní Listy.
Pohádka o třech králích.
V Praze, 18. srpna.
K. — Byl jednou jeden král a ten měl velikou
a krásnou říši, že jí na celém světě nebylo rovno.
Tisíce lidí ze všech končin světa scházelo a sjíždělo
se, aby se na krásná města, na paláce a nádherné
kostely v ní podívali. Tisíce též umělců: sochařů
a malířů přicházelo, aby se na nejkrásnější
umělecká díla dívali a na nich se učili. —
Zdálo se, jakoby, co kde dříve krásného bylo udě-
láno, sem do této říše bylo sváženo. Celá říše podo-
bala se velikánskému museu. A úrodná byla ta
říše. Rostly v ní fíky, pomeranče a citrony, kromě
všech druhů obilí. Obyvatelé zimy skoro ani ne-
znali. Sotva že jedno ovoce dozrálo, již zase stromy na
nové květy nasazovaly. Mnozí nemocní ze severních
končin sem přicházeli, aby na mírném podnebí pod
věčně usmívajícím se sluncem opět zdraví nabyli.
Slovem, byl to učiněný ráj. Lidé nemusili těžce pra-
covati, a proto byli veselí. Zpívali si, hráli a taučili,
byli blaženi. Jejich říše byla zemí hudby a zpěvu,
Vrcholem jeho štěstí byla královna, jež byla ze všech
nejkrásnější. Zdálo se, že na celém světě nebylo krále
šťastnějšího. A on byl též hodný, byl dobrák, jenž
se ministrům mnoho do vlády nepletl. Měl dosti na
tom, že byl králem té veliké říše.
A vojáků měl ten král veliké množství, podle
zvyku všech sousedních králů. Bylo těch vojáků na
milion a kromě těch též veliké množství stráže bez-
pečnosti, četníků a jiných trabantů. A protože vojáci
Praha
16
article
doma neměli co dělat, byli posíláni do dalekých zemí
na vojenské výpravy, odkud ale vraceli se s velikou
hanbou. Ten cizí král totiž měl také mnoho vojska,
kterýmž vojsko toho krále porazil a s hanbou domů
zahnal.
A povstalo v té krásné a bohaté říši veliké re-
ptání na to množství vojáků, protože na ně všickni
lidé musili pracovati. Bylo též zapotřebí mnoho děl,
kteráž byla vyráběna v jiných zemích a za něž se
musilo mnoho peněz ze země posílati. Proto byly na
lid uvaleny veliké daně. Reptání lidu bylo vždy
větší, nespokojenost rostla. Ten král ovšem sám za
to všecko nemohl. On měl dobré srdce, ale neměl
vždy dobré a věrné služebníky a rádce, za jejichž
hříchy musil trpěti. Nespokojenost v zemi rostla tou
měrou, že srocovali se spiklenci na život králův. Král
sice obklopil se velikým počtem bezpečnostní stráže,
ale to všecko mu nepomohlo. Při jedné veliké
slavnosti, právě když vsedal do kočáru, bylo na
něho zcela z blízka třikráte vystřeleno a nežli ho
dovezli do paláce, byl mrtev. Měl přes milion vojáků
a na tisíce strážců a přece rukám úkladných vrahů
neušel. Jeho smrt byla oplakávána ode všech dobrých
poddaných a byl též jeho pohřeb velmi slavný. Ze
všech končin světa sešlo se veliké množství hostí.
A tu se přihodilo něco, co hrůzou naplnilo celý svět.
Hladová nelítostná smrt nespokojila se pouze ži-
votem krále, ona nechtěla, aby král z tohoto světa
na onen svět odcházel sám, nýbrž s královskou dru-
žinou, a proto navlékla to tak, aby stala se veliká
srážka vozů, pod jichž troskami zůstalo na padesát
lidských životů. A tak ten král opravdu neodešel na
17
article
věčnost sám, nýbrž s královskou družinou za velikého
pláče a kvílení pozůstalých rodičů, vdov a sirotků.
A byl jiný král, ale ne již tolik veliký jako ten
první, protože neměl tak velikou říši, nýbrž o mnoho
menší, tak asi jako veliký poplužní dvůr. Měl jen
několik tisíc poddaných a žádných vojáků. A ti jeho
poddaní byli divnými lidmi. Měli učouzené tváře,
umouněné ruce, na nichž měli vyhrnuté rukávy, aby
mohli pohodlněji pracovati. Skoro každý z jeho pod-
daných třímal v mohutných pažích těžké kladivo,
jímž bušil do železa a do ocele.
Tento král neměl krásných paláců, nýbrž
jen samé učazené dílny, z nichž ve dne v noci
šlehal oheň. Z věžovitých komínů valil se stále
černý dým. Mnozí z jeho poddaných pracovali
též pod zemí, z níž vydobývali železnou rudu
a jiní zase vydobývali tak zvané černé diamanty,
jež po lopatách házeny byly do ohromných výhní.
A z dílen toho krále vycházely nástroje příšerné -
samá děla, ohromná děla, jež ze svých jícnů chrlila
smrt, nic než smrt. A proto králi tomu přezděli dě-
lový král. Jeho děla rozvážela se po ohromných
lodích do všech končin světa, ba až do Číny, abyi
tam ze svých jícnů chrlila spoustu a smrt. Nebei
země otřásaly se hřměním jeho děl a smrt měla
všudež hojné žně.
— Škoda veliká — škoda nesmírná z těch děl
— běda zemi, běda lidem, kam se dílo dělového
krále zaveze. — Tak bědovali lidé, kdykoliv nová
děla z jeho dílen odvážena byla.
A stal se ten král velikým boháčem. Lidé mu-
sili jeho děla potem svých rukou a krví svých synů
Čína
Škoda veliký