1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 30. prosince 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. IIsty
přečplácí sei
v Praze v administrnci
a měsíc . . . ..
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí čenášken
a něst
n v leta: . . : 7 k 50
ve flialkách:
2 K 00h
na měile-
Poštont
za mněsíe
ei
na čtvrt leis . ..
s dvojí zísilkou
na ně
nk divrt lála . . . i k ei
Praha
5
title
Onešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 29. prosince v 7 hod
24 m. večer. (Pův. tlgr. zvl. zpravodaje »Nár
Listů«.) V článku »Rusi« ujišťuje se
dnes, že jest úmyslem Ruska roz-
množiti loďstvo během nejvýše
5 let obnosem 400 mill. rublů. Má
býti zbudováno: 8 obrněnců typu
lodi »Slava«, 8 obrněnců typu »An-
drej Pervozvanný«, 6 křižáků typu
»Bajana«, 6 křižáků typu »Novika«,
6 křižáků typu »Bogatyra«, 50 tor-
pedoborců, 100 torpedových lodic, 10
dopravních lodí typu »Jeniseje« a 4
dopravní lodi typu »Kaměatky«.
Dopisovatel »Novosti Dň a« te-
legrafuje z Pekina, že Japons ko
navrhlo Číně, aby obsadila jižní
Mandžursko. Čína žádala záruku, že
území to zůstane v rukou čínských
K dohodě nedošlo.
Nemirovič Dančenko ujišťuje, že
Kuropatkin jest dobré nálady a že
jsa pln naděje, jest jakoby omladlým
Očekávají se záhy důležité události
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy vi
na straně4.
Rus
Slavo
Ana
Bajan
Dň
Japons
Nemirovič Dančenko
Kuropatkin
Petrohrad
Rusko
Jenisej
Čína
Novik
Bogatyr
Kaměatka
7
article
Opravný program cara
Mikuláše ll.
Opravný program cara
Mikuláše ll.
Když dne 11. března 1903 panující can
ruský Mikuláš II. vydal svůj proslulý manifest.
v němž tak hluboce toho želel, že »z mat ky
zaseté úmysly Rusku nepřátel-
skými a naukami ruskému životu
eizími, překážely až dosud vše-
obecnému úsilí po zlepšení blaha
lidu, odnímajíce mladě, vlasti ne-
zbytné síly plodné práci,« a když
potom rýsoval vývojový program Ruska v duchu
národní jeho svéráznosti slovy: »Upevnění
pořádku a pravdy v souhlase s po-
třebami ruského lidu« — soudilo s
všeobecně, že tímto manifestem a programem
carovým Rusko zakončuje několikalelou periodu
své politiky na dalekém asijském Východě, za-
háienou staxhou obrovské dráhy sibičské, aby
přistoupilo ke vnitřním opravám v duchu ná-
rodně ruském způsobem ovšem velice roz
vážným. —
A zatím neprošel ani rok a Rusko přepa-
deno rovně úkladným jako silným a krutým
nepřitelem právě v těch asijských dálavách
donuceno tak na obranu svých velikých zájmův
obchodních jako své cti a důstojnosti velmo
censké podniknouti s Japonskem nejkrvavějši
válku jakou znají dějiny novověké. —
V dobách tak velikých nebezpečí, takovýc
strastí a zkoušek přetěžkých sotva v kterém
jiném národě shledala by se býti přihodnou chvíle
k úsilovnému bourání a přestavování domácího
bytu, ku provádění velikých a pronikavých oprav
společenských neb politických, ku přeměně ce-
lého veřejného zřízení státního od základův až
po střechu. — Toliko o starých Hebrejcích vy-
pravuje báje, že uprostřed válek stavěli prý
proslulý chrám jeruzalemský, »v jedné ruee
Mikuláš
Mikuláš II
Rusko
Japonsko
8
article
zednickou lžici, v druhé meč držíce?« Z novo-
dobých národů pouze Francouzové podobné
olbřimské útoky dvojité obdivuhodným rozma-
chem svých sil a křepkostí ducha svého podni-
kali, leč zaplatili odvážnou hru svou pokaždé
prohrou na bojištích a ztrátou nejkrásnějších
pohraničných krajů svých. — Proto veškeré
Slovanstvo přející Rusku zdar a budoucnost
slavnou s netajenými obavami sledovalo o
počátku nynější hrozné války škodolibe
ty zvěsti anglických, německých,
maďarských a polských listů o ro-
stoucím revolučním, anarchisti-
ckém a sociálně demokratickém kvašení v ru-
ském studentstvu a ruské intelligenci, ohlašujícím
se attentáty, výtržnostmi a demonstracemi po-
uličními s rudými prapory, s pokřiky: »ať žije
republika ! ať zhyne carism« a pod. To nebylo
rozhodně z duše ruského lidu, to byl cizí kvas
z laboratoří vrahů a nepřátel Ruska. — Jinak
ovšem slušelo bráti svobodomyslně a statečné
tužby shromáždění 110 zástupcův gubernských
zemstev ruských, kteréž byl z podnětu samého
cara Mikuláše nový ministr vnitra Svjatopolk
Mirský svolal ke dni 19. listopadu t. r. do
Petrohradu, aby otevřeně pronesli své
náhledy o poměrech ruských a po-
radili, čeho kde opraviti záhodno v oborech
veřejné správy pro žádoucí pokrok k lepšímu
Pohříchu však revoluční strana ve své ne-
trpělivé prchlivosti a nedůvěře odpovídala na
toto osvědčení dobré vůle se strany ministra
Mirského jen novými výtržnostmi, takže již by
v Rusku strach, aby car Mikuláš II. nevrátil se
k regimu cara Mikuláše I. —
Francouz
Rusek
Mikuláš
Svjatopolk Mirský
Mirský
žít republika
Rusko
Petrohrad
carisma
9
article
Avšak na štěstí pro Rusko k tomu nedošlo
nýbrž osvícený a pokrokumilovný původce haag
ské konference svým úkazem ze dne 27. t.m
k senátu ruskému zůstal věren slibu danému
svým manifestem z 11. března 1903. Vyzývé
své ministry, aby utvořili ze sebe zvláštní mini-
sterský výbor, který by co nejrychlejí vypraco-
val a caru ponavrhl v rámci »nezvratný ch
základních zákonů říše ruské,
tedy v rámci dosavadního autokratického zřízení
státního — celou řadu pronikavých oprav
zlepšení ve veřejné správě v duchu rozumné
svobody, spravedlivosti a lidskosti. Pokládáť za
úkol vlády své neúnavnou péči o potřeby země.
při čemž však sluší rozeznávati, c
hodí se opravdu zájmům ruskéh
lidu a co způsobeno bludnými a pomíjejícím
okolnostmi. »Ukáže-li se ta která změna potřeb-
nou a zralou, pak pokládáme za nutné ji pro-
vésti, třebas i způsobená tím pro-
měna přivodila vznik podstatnýck
novot v zákonodárství,« zní chrabré
rozhodnutí carovo.
Rusko
10
article
A v duchu tom především vzpomíná na
sedláka ruského, jakožto »na nejpřed-
nější« ze všech ruských stavův i nařizuje,
aby nejzkušenějšími znalci života a potřeb lidu
rolnického byly pořízeny žádouci zákony
selské, jimiž by se usnadnilo »zabezpe
čení tohoto stavu, jehož příslušníci úka-
zem cara osvoboditele Alexandra II. uznávají se
za plnoprávné občany země.« —
Však netoliko ke zlepšení poměrů rolnictva,
nýbrž ke zvelebení všech poměrů veřejných na
Rusi nese se úmysl moudrého panovníka
proto ukládá ministerskému výboru svému, aby
učinil působivá opatření na ochranu
plné síly zákona jakožto nejdůležitější
opory trůnu i říše, a to tak, »aby neporušítelné
a pro všecky stejné setření zá-
kona bylo pokládáno za přední povin-
nost všech carských úřadů
úřadníků, pro neplnění povinno-
sti té pak, aby byli nezbytně pe
zákonu pohnáni k zodpovědnost
za každý čin své libovůle.« Tím ma
se všem občanům, kteří by libovolnými činy
úřadníků utrpěli škody, zjednati možnost, aby
se domohli práva a spravedlnosti ! —
Na místě vlády byrokratické libo-
vůle prohlašuje tedy car Mikuláš II. v lá d
a panství zákona. To by stačilo samo
o sobě, aby tento úkaz carský ze dne 27. pro-
since 1904 vzbudil pozornost všeho vzdělaného
světa jako historický čin na dráze osvobozen
millionů lidí. Neboť tím padá vlastní týravé
barbarsky krulé jádro všaké despocie, jakmile
na místě libovůle nezodpovědný ch
úřadníků vstoupí panství zákona
stejně platného pro všecky od nejnižších p
nejvyšší.
Mikuláš II
11
article
Vždyť celý boj našeho národa od r. 1848 netoě
se v skutku o nic jiného, než aby vlády plnily
vůči našemu národu co právo a zákon káže
Kdyby zde byl vydán příkaz, že zákon z 8. dubna
r. 1848 má býti všemi císařskými úřady v Če
chách plněn, kdyby zde byl vydán rozkaz,že
článek 19. čtvrtého základního zákona o rovno-
právnosti má býti přesně plněn — v tu chvíl
by to v Rakousku vypadalo utěšeněji nez
dnes ! —
Však na tom car Mikuláš II. nepřestává
nýbrž nařizuje dále, aby se zvelebil
obecní, městská, krajská a zem
ská samospráva povoláním všech ob
čanův k účastenství při ní, aby v soudnictv
zřízena byla jednota a prohlášena samostatnos
soudcův, aby bylo postaráno o státní pojišťován
dělníkův, aby stará výminečná opatření byla re
vidována a v duchu svobodomyslném obmezena
dále aby svoboda všech vyznání ná-
boženských byla šetřena a zajištěna, tolikéž
cizincům aby byla dopřána zákonitá svoboda
v říši ruské a na konec — což máme za jednu
z největších a nejdůležitějších oprav — aby
ruskému tisku veřejnému byla
sňata pouta »odstraněním zby
tečných omezení a tištěné slovo byl
uvedeno v jasně ustanovené meze zákon
by tak byla domácímu tisku poskytnuta mož
nost, konati své vznešené povolání v národě p
kročilém ..
To jest opravný program cara Mikuláše II
Vlastenecká a rozumná Rus může
s ním býti, tušíme, spokojena. —
Mikuláš
Rakousko
12
article
Situace.
Situace.
V Praze, 29. prosince.
Může býti spor o tom, půjde-li dr. Körben
zejtra neb snad až za týden, neb za měsíe
však že půjde, o tom pochybovati dnes již nelze
Když po známém hlasování v rozpočtovém
výboru se zvedl, aby s chvějicím se hlasem
ve prudkém hnuti, jež marně snažil se zakrýti
prohlásil, že ze hlasování vyvodí důsledky a že
vyvolá rozhodnutí, nikdo tomu plně nevěřil.
Vždyť chvíli před tím veškerá rozpočtová ko-
mise a s ní všickni přítomní poslanci ostatn
ve smích propukli, když jeden z řečníků pro-
nesl názor, že by měl předseda ministerstva,
hledě k ne zrovna příjemné situaci, v níž se
ocítil, vzdáti se svého poslání a dr. Körber sám
sardonickým úsměvem provázel tuto poznámku
A hle! Politickému světu v královstvích a v ze
mích na říšské radě zastoupených dostalo se —
novoročního překvapení, jakého neočekával.
doktor
Körben
Körber
Praha
13
article
Dr. Körber uznal konečně, že definitivnějo
v koncích ne pouze s elastičností svých nervů
nýbrž i se svou politikou. Jemu bylo by dalš
čekání nepřekáželo, byl by ve vášně prosté vy
trvalosti pokračoval v pohodlné vládě pomoe
paragrafu čtrnáctého, vždyť si našel dokonee
také již cestičku, jak pomocí § 14. možno dě
lati dluhy. Ale parlament nechtěl čekat, ba
i Körbrovi přátelé Němci nechtěli již čekat i těm
se protivilo hospodářství podle zmíněného para
grafu, především ale nechtěl čekat ministr války
se svými generály.
Dr. Körber trval na svém, že tak zvan
nezbytnosti státní a vyšší zájmy monarchie nesmí
ustoupiti pomíjející vzdorovitosti parlamentu. T
bylo jeho přesvědčení, k němuž při nejedné
příležitosti se byl doznal, při tom ovšem za-
pomněl na příčinu té vzdorovilosti, jež pět le
již vylučuje z vídeňského zákonodárného sboru
všechnu ústavní práci? Kdyby byl o tom uva
žoval, byl by dávno již byl dospěl k závěrku
že příčinou touto je on sám a jeho neblahá
politika.
Dobře jej líčí v dnešním nekrologu » Bo
hemia«, jež praví, že dr. Körber byl po Auers
pergovi opět první rakouský státník, jenž doved
vzdorovati slovanským útokům a který v důle
žitých národních věcech odmítal důsledně všechny
pokusy, učiniti po vůli Čechům proti vl
Němců.
Ano, takovým byl dr. Körber a to bylo
příčinou jeho pádu.
Bezprostřední důvod, proč po pěti lelec
odejde s politického jeviště, na němž zanech
nejděsnější chaos a vůbec poměry tak hrozné
v jakých dosud tento stát se nenalezal, je pa
trně nemožnost sehnat peníze na potřeby vo-
jenské. Proč ale selhal mu plán, dobře vymy-
šlený a proč ocitl se pojednou na suchu, opuštěr
od těch, do jejichž služeb bezpodmínečně se
byl dal na úkor a neštěstí tohoto státu?
Kde že hlavní a hlubší příčina jeho
pádu?
doktor
Körber
Němec
Bo
Čecho
Körbr
14
article
Klopýtl, jako všickni jeho před
chůdei, opět jen o otázku českou
To zjevno a nepopíratelno. Stihl jej osud.
který byl údělem všech, již domnívali se, že se
dáme ke zdi přitlačit neb obelstit. V několik
dnech ležeti bude jako mrtvola vedle ostatních
A tak jako jemu, povede se všem, již n
poučení minulostí a nedbajíce zkušenosti, po
staví se eventuálně opět proti spravedlivým
umírněným požadavkům našeho národa. Marné
všechno úsilí a namahání, kdo oči má, aby
viděl a uši, aby slyšel, kdo z neštěstí a zmatku
uvnitř této říše sobecky nechce kořistiti v zájmu
svém i cizím — uznati musí konečně, že bez
uspokojení národa našeho všechny pokusy o klid
a pokoj v této říši a normální její vývoj jsou
nemožny.
Nešlo to ani zjevným brutálním násilím
nešlo to licoměrnou chytrostí, jež tvářila se
oproti národu našemu »přátelsky« a jež co jed
nou rukou uštědřila, druhou brala. Nešloto
sliby, dávanými nám v jednom směru a Něm-
cům ve směru opáčném — úskok a nepravda,
jež byly hlavními prostředky, jimiž dr. Körbe
manévroval, zhnusily se konečně těm v pravo
i těm v levo, a přivodily jeho pád.
Přátelé jeho domnívali se do posledníh
okamžiku, že nemyslel to dr. Körber se svou
demissí do opravdy, že podal ji jen k vůl
tomu, aby přijata nebyla a on, posilněn opětnou
důvěrou panovníkovou, aby ve svém nešťastném
díle mohl s novou odvahou pokračovati. Leč
kalkulace ta selhala — neboť posice Körbrov
V drobném prodeji
sanní čísle o sobě . . . sa 8h
odpolední . . . . . . . za 2h
Ve filialkách na venkově
ranní číslo. . . . . .
odpoleční . . . . . . . . 3h
Inseraty
plati se hetevě raple
Předplacení a inserty přijíná zdnini-
strace v Marianské ulici č. a.
Tam nacházejí se těž rrdskee
tiskárss a exppálee . Národních Listá“
Rukopisy se nevracnji.
Körbe
doktor
Körber
Inserata
Německo
15
article
byla dávno již podryta a jak z dobrého pro
mene se dovídáme, nepřišla jeho žádost za pro
puštěnou, přes všechna sebe rozhodnějšť tvrzení
opáčná, koruně nevhod.
Co ale nyní?
Všeobecně má se za to, že tou dobou
k definitivnímu útvaru nové vlády nedojde, že
dosazeno bude opětně byrokratické ministerské
provisorium ze členů dosavadního kabinelu,
z něhož by vystoupili mimo dra. Körbra též
ministr obchodu Call a ministr vyučování dr.
Hartl, kdežto ministr financí dr. Kosel, jenž
vedle dra. Körbra hlasováním v rozpočtové ko-
misi postižen byl nejbolestněji — prý vytrvá.
Dr. Hartl bude prý obětován liberálům k vůli
tomu, že zasadil se o sankci nových školních
zákonů dolno-rakouských a ministr obchodu,
jehož ressort z druhé poloviny a ve věcech
hlavních spravoval také dr. Körber, prý dávno
již se zanáší myšlenkou odstoupiti.
Jaké vláda ale má chance definitivně pře-
vzíti řízení osudův Cislajtanie?
doktor
Hartl
Kosel
Körber
16
article
Kandidátův, jimž má býti svěřeno presi
dium v ministerské radě, je hojnost.
V první řadě jmenuje se svobodný pán dr.
Gautsch, o němž se ví, že zůstal actuslním
politikem i ve svém ústraní a o němž s jistým
právem se rozhodující kruhy domnívají, že by
v parlamentě nalezl nezbytné opory. Mimoto
objevuje se na scéně nynější ministr orby hrabě
Buquoy, jenž náleží k německému křídlu kon-
servativné šlechty a o němž se tvrdí, že je právě
tak stavovským horlivcem agrárním, jako rozhod-
ným Němcem a odpůrcem Mladočechů. Také
o chefovi střední strany v panské sněmov ně kn.
S chönburgovi se mluví, však všechnoto
jsou prozatím kombinace, z nichž snad vynoli
se k velikému překvapení osob-
nost, na kterouž se pomýšlelo nej-
méně.
Vedle otázky ministerské neméně důležitá
je otázka dělnosti parlamentu. Jinými slovy, jak
zachovají se oproti novému stavu věci poslanci
čeští. I v tomto směru jsou všechna proroctví
nynější předčasná.
doktor
Gautsch
Buquoy
Němec
17
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 29. prosince. (K mini ster-
ské krisi.) Vládní »Fremdenbl.« potvr-
zuje, že dr. Körber podal panovníku prosbu,
aby byl zproštěn úřadu a odůvodnil ji pouka-
zem na své otřesené zdraví. »Dle toho — píše
»Fremdenbl,« — dr. Körber podal žádost za
propuštěnou jen za svou osobu.« Li
doznává dále, že krise může skončiti odstoupe-
ním ministerského předsedy.
Tato »Fremdenblatfem« jen připuštěnt
možnost pokládá se však všeobecně za jistou
Následkem toho ostatní členové kabinetu Kör
brova octli se — jak píše večerní »N. Fr
Pr.« — v podivné situaci. Předseda kabinetu
podal ze zdravotních přičin demissi a tato byla
přijata, ačkoliv jeho kollegové nebyli o tom do-
sud úřadné zpraveni. Jakmile členům minister
stva bude podána úřadní zpráva o demissí před-
sedově, podají nepochybně také sami žádost za
propuštěnou, aby si zachovali svobodu volby.
mají-li vstoupiti také do ministerstva, jež bud
míti jiného předsedu. O ministru osvěty dru
Hartlovi se tvrdí, že opustí kabínet spolu
s drem. Körbrem.
Z polských listů krakovských vyslovuje se
o Körbrově demissi pouze demokratická »Nová
Reforma«. Hlavní orgán polského kola, »Czase
otiskuje jen cizí zprávy o ministerské krisi, sám
Fremdenbl
doktor
Körber
Hartl
Czas
Praha
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Vlny názorů.
19
article
(Effera gens Bohemorum.)
Podává Rud. Novotný.
Složitý řetěz fakt tvoří dějiny národa.
někdy jakoby skládaný nějakou vědomou sice
ač neznámou, nevyzpytatelnou silou. Stačí všal
člověku pohlédnouti ve své vlastní nitro, aby
nalezl jasnou odpověď, že jen přirozený vývo
nahodilých okolností, s působením individuál-
ních sil, okolností, pomáhá tvořiti celek, který
obdivujeme v dějinách národa.
Individualita dějin ovšem jest podmíněna
osobními schopnostmi jich představitelů.
Pláme-li se, jací byli pátráme po chara-
kteru dějin, které pomáhali tvořiti.
Otázka povahy našich předků, starých Slo
vanů, je dost složita. Byli Slované bojovníč
mírumilovní? Zabývali se orbou a řemesly nebo
lovem a vojnou? Osidlovali nové kraje výbojem
nebo jako pokojní rolníci, kteří se o nadvládu
nad nikým nestarali?
Otázka zajímala dějezpytce již v druhé
polovici 18. stol. Ve spisu Antonově 1) »O po
vodu, mravech a vědomostech slovanských«
uvádí autor za hlavní rysy Slovanů chrabrost
bojovnost, někdý prý také ukrutnost; zabíral
prý nová sídla nikoliv pokojně a utvářeli po-
měry společenské zvláště zajímavé.
Rus Boltin,*) do detailů vyložil názor svého
předchůdce, nemaje tušení, že by snad kdy
mohl býti uváděn v pochybnost.
Nedlouho po Boltinovi I. G. Herder 5) vy
stoupil se svými »Ideami k filosoſli dějin lidstva«.
Vyjádřil své názory formou od dosavadních tak
odlišnou, že způsobil obrat ve slavistické litera-
1) Dr. Anton: »Erste Linien eines Versuch
über der allen Slawen Ursprung. Sitten, Gebraüche
Meinungen und Kenntnisse«. Leipzig 1783—89.
1) Boltin: »Priméčasuja na istoriju drevnija i ny
nějšija Rossii Lerkerka« 1788.
J. G. Herder: »Ideen zur Philosophie der Ge
sehichte der Menschheit«, L.-IV. Riga u. Leipzie
1761— 1791.
Novotná
Slovan
Rus
Boltin
G Herder
Ursprung
Leipzig
Herder
Antonův 1
Sitten
Manche Meinungen und Kenntniss
Slovan
Erste Linien
Versuch
Ideen zur Philosophia der germanium
20
article
tuře. Slované dle Herdera lišili se od svých sou
sedů lidskostí své povahy. Sidla svá zabírali pe
jiných, ne však výbojem, nýbrž volným vývojem-
Seděli ve středu mezi národy, kterým podlehli.
Byli pastýři, zemědělci, kolonisty. Těžili jen
z půdy, tkvěli na hroudě, o vládu se ne-
Theorie vznikla u Herdera cestou filoso
fiekou. Pobyt jeho v Rize, blíže Rusů mez
zbytky starých Slovanů působil na vnímavou
mysl mudrce.
Následovala řada vynikajících slovanských
autorů, Herderovců. Polákům byl směr nejbližší
Dlužno uvésti především Surowieckého,4) který
veden myšlenkami Herderovců, nakreslil idyllick
obraz minulosti slovanské. Po Surowieckém
Maiewski“) a Maciejowski?) v ovzduší let dva
cátých až čtyřicátých století minulého tvořil
melancholicky naladěné theorie o minulosti slo-
vanské. Idejný proud doby unášel názory,
strhoval vše, co bylo v cestě a předem vylučoval
rozvahu. Do chaotického víření theorií ozvalse
skromně hlas učence ruského Karamzina )
opíral se s počátku ostýchavě, čím dále však
rázněji nebezpečnému, protože fantastickému
směru zavládlých názorů. Ve svých »Dějinách
panství ruského« postavil své mínění o odvážné
bojovné, ba hrdinné minulosti slovanské a do-
kládal své tvrzení slovy pramenů.
Hlas ruského badatele zůstával zatím ojedi-
nělý. Setkal se s tuhým odporem nejen v Polsce
ale i v Čechách. I sem bylo proniklo idejně
vření, jež strhlo většinu rozvážných jinak my-
slitelů. Jednostranná kritika líčila Karamzina
jako zpátečníka, který prý vynesl na světlo něco.
co jest na úkor idey vlastenecké. Dobrovský
otiskl ve svém Slavínu kritiku Karamzina, vy-
starali.
Slovan
Herder
Rus
Polák
Maciejowski
Karamzin
Dobrovská
Čechy
21
article
*) J. Surowiecki »Rozprawa o sposobach dopel
nenia historie i znajasnošči dawných Slawiane
Krakůw 1809.
3) Surowiecki »Sledzenia poczstku narodów slo
wianskich«, Kraków 1820
*) Maiewski »O Slawianach a ich pobratimcache
Warszawa 1816.
1) Maciejowski »Historya prawodawstw stowinn
skich« 1832 — 35.
*) F. Karamzin »Istorija gosudarstva rosijskago
týká mu nevlastenectví, nerozum a velikášství.
Šafařik v dopisech Karamzinovi odporoval.
Hlasy proti Karamzinovi byly mocné a bylo
jich příliš mnoho. Tak učení Karamzinovo na
čas udušeno. Leda že v dušich neznavených
ještě melancholickými vzdechy zanechalo stopy
nejistoty a pochybnosti.
Za takové nálady vystoupil Šafařik ?)se
svými »Dějinami slovanské řeči a literatury«
Zdá se tu býti horlivým zastancem učení Her
derova. I na jeho nepředpojatého ducha působ
nával dobových idel. Záhy však probral se ducl
badatele z dočasného opojení.
J Surowiecký
Rozpraw
Karamzin
Istorija
Karamzinův
Krakov
Varšava
22
article
Ještě v prvním dílu »Slovanských starožit-
nosti1) zastává slovanskou zálibu v zemědělství
mnoho však již z původního nazírání opustil
Zajímá jakési neurčité, kolisavé stanovisko
Problém povahy staroslovanské nejeví se mu
v tak nepochybném světle, aby o něm apo-
dikticky docházel k závěrům. I z toho důvodu
třeba litovati, že veliký badatel nedočkals
dopracování druhé části svého veledila, kde
bychom se byli jistě již dověděli o velkém
obratu, který se udál v jeho nazírání.
Po Šafařikovi řešili otázku ruští slavisté.
Kloní se tu k tomu, tu k onomu mínění, sobě
často odporujíce. U nás Vocel11) ve svém »Pra-
věku« stojí na stanovisku většiny svých před-
chůdců. Také Palacký12) ve svých »Dějinách
národu českého« přijal obecné mínění o míru
milovnosti slovanské a vystavěl na jeho základu
svoji epochální stavbu dějin konfliktů česko-
německých. Ovšem jeví se v pozdějších pracec
Palackého jistá nerozhodnost, částečný ústup
Ale celkem myšlenka nebojovnosti české jest
zlatá niť, která se táhne všemi šesti svazky
jeho dějin.
V polovině minulého věku, v prvních desíti
letích druhé poloviny jeví se jisté kolísání ná
zorů v naší otázce. Tím nápadnějším jevíse
obrat nastalý vystoupením J. M. Soběstijanského
professora charkovské university, jenž r. 189
Šafařik
Vocel
Palacký
Soběstijanský
charkovský univerzita
23
article
*) P. J. Šafařík »Geschichte der slawischen Sprach
und Literatur nach allen Mundarten« 1826.
P. J. Safařik »Slovanské starožitnosti« 1837
11) J. E. Vocel »Pravěk země české« 1858.
1) F. Palacký »Dějiny národu českého«,
vydal svoji knihu »O národních zvláštnostecl
v povaze i právním slavu starých Slovanů. « 13
Výborné dílo po kritickém probrání litera-
tury pronáší vlastní názor svého autora. At
v ten smysl, že staří Slované byli národ bojovný.
odvážný, třeba ukrutný. Myšlenku opírá autor
vážnými doklady, snaže se rozhodnouti konečni
spor, který se vlekl téměř 120 roků. Autor vrátil
spor zase do kolejí, z nichž byl vyšel, nelekaje
se úskali, jemuž se mnozi před ním vyhýbali
a mnozi o ně ztroskotali. Soběstijanskij snesl
základy, na nichž příště jistě bude budováno.
Jeho stanovisko příjal už Lippert 14) ve svých
»Společenských dějinách Čech« a všichni, kdo
se snažili nabyti jasnějšího přesvědčení v té věci
nutně mu přisvědčili
Z uvedeného přehledu literatury vysvítá, že
vlnění názorů mělo mocnou přičinu v idejném
proudění doby. Literatura let 1800 až 1880 jeví
ráz namnoze tak idyllický, že nálada ta nezůstává
bez svého odrazu i v současném dějezpytu. Není
nezajímavo, že právě ruští slavisté prvníse
obrátili novým směrem. Ostatní Slované, nás
Čechy nevyjímaje, lpěli neústupně na svém před-
pojetí idealistickém, odhodláni za ně i trpěti.
P J Šafařík
Geschichte
Safařik
Vocel
Palacká
Slovan
Lippert
Čecho
Čechy
pravěk země
24
article
Různost názorů vedla ovšem i ke prudkým spo-
rům a společenské nevraživosti. Dnes ovšem za
poměrů již pokročilých snáze neseme poznání.
že dojemné učení krasocitných vykladačů vlaste-
neckých dějin bylo v té otázce pouhou illusí
S dnešního hlediska nejvýmluvnějším dokladem
novějšího názoru o povaze starých Slovanů
a tudiž i starých Čechů jsou prameny na
šich dějin. Naše legendy obsahují množstv
pokynů thematu nasvědčujících.
V životě sv. Václava, jejž sepsal Vavřinee
mnich sv. Benedikta, legendě, o níž dokázáno,
že je samostatná, čteme, že »Čechy, pokládané za
čásť Germanie, jsou zemí Slovany obývanou, vy
nikající nejen všelikým bohatstvím, ale i »di v
kostí a nezkrotností lidu, jenž mocn
zbraní vládne.« V legendě o sv. Ludmile ne
známého autora praví se, že víra křesťanská roz-
41) J. M. Soběstijanskij: »Učenija o nacionalnycl
osobennostjach charaktera i juridičeskago byta drev
ných Slavjan.« Charkov 1892.
) Lippert: »Socialgeschichte Böhmens«. L., m
1896, 98.
Čecho
svatý . Václav
svatý . Benedikt
svatý . Ludmila
Soběstijanskij
Učenija
Slavjan
Lippert
Charkov
Slovan
Socialgeschichte Böhmen
25
article
šířena byla až do Čech, do »země hrůzy a děsné
pustoty« a na jiném místě, že »vinice Páně na-
byla půdy v zemi hrůzy a pusté divokosti.« T
zní ovšem jen jako obraz krajinný, však v legende
Křišťanově o sv. Václavu a sv. Ludmile, jež dle
nejnovějších odhadů pochází z X. století, mluvi
se určitěji o Slovanech českých, kteří »jako ne-
zkrocený kůň bez zákonů, bez vůdee
neb správce neb měst, jako divoká zvířata
tu a tam tékajíce, holou zemi obývali.« Též
Kanapariův život sv. Vojtěcha obsahuje zajímavé
místo. Legenda dle Pertze pochází z počátku
XI. stoleti, sepsána mnichem Janem Kanapariem
sv. Boniface k žádosti císaře Otty III., zní-
»Čechy jsou zemí bohatou kovy, velmi mocnou
zbraněmi a divokými muži«. Z uvedených
narážek by vysvítalo osídlení země národem za-
jisté bojovným, vynikajícím silou. Všechny le-
gendy dotvrzují silu a zdatnost nezhýčkaných
ještě synů přírody.
svatý . Václav
svatý . Ludmila
svatý . Vojtěch
Pertz
Kanaparie
Ott
Čecho
Čechy
26
article
Podobně mluví naše kroniky a prameny ně-
mecké k poměrům českým se táhnoucí. Nehledě
k německým kronikářům, kteří jsou bohalým
zdroji, stačí dovolati se jen svědectví seniora na-
šeho dějepisectví, Kosmy. Slyšíme tu o divo-
kém kmenu, který, než přijal Přemysla za kní-
žete, nedbaje zákona, ale řídě se jen svým
surovými obyčeji, počínal si tak hrozne
a ukrutně, že byl postrachem sousedů. Byl
to lid »nezkrocený«. Přišel vládce, jenž přísnými
tresty postavil hranici jich divokosti, leč trvalo
mnoho desitileti, než alespoň na venek divokost
byla zkrocena. Zárodky krvelačnosti a pomsty-
chtivosti zůstaly hluboko tkvěti v nitru jedno-
livců, přecházely z pokolení na pokolení, při-
bírajíce všeliké odstíny, nesmějíce se projevovati
v původní své podobě.
Jasněji než v úsudeích kronikáře, obráží
se povaha předků v činech a událostech dě-
jinných.
R. 805 chystal se císař Karel Veliký n
velikou výpravu proti Čechům. Čiyřmi voji vírh
do Čech maje v úmyslu odbojný živel zničiti.
Leč zůstalo při pouhém plánu. Odpor byl tak
mocný, že císař vrátil se s nepořízenou. O tom
svědčí nejen Kosmas, ale i prameny německé.
Mluví o výpravě kronikáři Einhard, Regino, Ber-
nold. Všichni shodují se, že Karel v Čechách
Kosma
Přemysl
Veliká
Čecho
Kosmas
Einhard
Regino
Karel
Čechy