ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 5adc88b0-71f9-11dc-acca-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 27, person 97, work 7, org 6
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 30. prosince 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 360.
4 article
Na ranní a odpol. IIsty přečplácí sei v Praze v administrnci a měsíc . . . .. na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvojí čenášken a něst n v leta: . . : 7 k 50 ve flialkách: 2 K 00h na měile- Poštont za mněsíe ei na čtvrt leis . .. s dvojí zísilkou na ně nk divrt lála . . . i k ei
Praha
5 title
Onešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 29. prosince v 7 hod 24 m. večer. (Pův. tlgr. zvl. zpravodaje »Nár Listů«.) V článku »Rusi« ujišťuje se dnes, že jest úmyslem Ruska roz- množiti loďstvo během nejvýše 5 let obnosem 400 mill. rublů. Má býti zbudováno: 8 obrněnců typu lodi »Slava«, 8 obrněnců typu »An- drej Pervozvanný«, 6 křižáků typu »Bajana«, 6 křižáků typu »Novika«, 6 křižáků typu »Bogatyra«, 50 tor- pedoborců, 100 torpedových lodic, 10 dopravních lodí typu »Jeniseje« a 4 dopravní lodi typu »Kaměatky«. Dopisovatel »Novosti Dň a« te- legrafuje z Pekina, že Japons ko navrhlo Číně, aby obsadila jižní Mandžursko. Čína žádala záruku, že území to zůstane v rukou čínských K dohodě nedošlo. Nemirovič Dančenko ujišťuje, že Kuropatkin jest dobré nálady a že jsa pln naděje, jest jakoby omladlým Očekávají se záhy důležité události (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy vi na straně4.
Rus Slavo Ana Bajan Dň Japons Nemirovič Dančenko Kuropatkin Petrohrad Rusko Jenisej Čína Novik Bogatyr Kaměatka
7 article Opravný program cara Mikuláše ll.
Opravný program cara Mikuláše ll. Když dne 11. března 1903 panující can ruský Mikuláš II. vydal svůj proslulý manifest. v němž tak hluboce toho želel, že »z mat ky zaseté úmysly Rusku nepřátel- skými a naukami ruskému životu eizími, překážely až dosud vše- obecnému úsilí po zlepšení blaha lidu, odnímajíce mladě, vlasti ne- zbytné síly plodné práci,« a když potom rýsoval vývojový program Ruska v duchu národní jeho svéráznosti slovy: »Upevnění pořádku a pravdy v souhlase s po- třebami ruského lidu« — soudilo s všeobecně, že tímto manifestem a programem carovým Rusko zakončuje několikalelou periodu své politiky na dalekém asijském Východě, za- háienou staxhou obrovské dráhy sibičské, aby přistoupilo ke vnitřním opravám v duchu ná- rodně ruském způsobem ovšem velice roz vážným. — A zatím neprošel ani rok a Rusko přepa- deno rovně úkladným jako silným a krutým nepřitelem právě v těch asijských dálavách donuceno tak na obranu svých velikých zájmův obchodních jako své cti a důstojnosti velmo censké podniknouti s Japonskem nejkrvavějši válku jakou znají dějiny novověké. — V dobách tak velikých nebezpečí, takovýc strastí a zkoušek přetěžkých sotva v kterém jiném národě shledala by se býti přihodnou chvíle k úsilovnému bourání a přestavování domácího bytu, ku provádění velikých a pronikavých oprav společenských neb politických, ku přeměně ce- lého veřejného zřízení státního od základův až po střechu. — Toliko o starých Hebrejcích vy- pravuje báje, že uprostřed válek stavěli prý proslulý chrám jeruzalemský, »v jedné ruee
Mikuláš Mikuláš II Rusko Japonsko
8 article
zednickou lžici, v druhé meč držíce?« Z novo- dobých národů pouze Francouzové podobné olbřimské útoky dvojité obdivuhodným rozma- chem svých sil a křepkostí ducha svého podni- kali, leč zaplatili odvážnou hru svou pokaždé prohrou na bojištích a ztrátou nejkrásnějších pohraničných krajů svých. — Proto veškeré Slovanstvo přející Rusku zdar a budoucnost slavnou s netajenými obavami sledovalo o počátku nynější hrozné války škodolibe ty zvěsti anglických, německých, maďarských a polských listů o ro- stoucím revolučním, anarchisti- ckém a sociálně demokratickém kvašení v ru- ském studentstvu a ruské intelligenci, ohlašujícím se attentáty, výtržnostmi a demonstracemi po- uličními s rudými prapory, s pokřiky: »ať žije republika ! ať zhyne carism« a pod. To nebylo rozhodně z duše ruského lidu, to byl cizí kvas z laboratoří vrahů a nepřátel Ruska. — Jinak ovšem slušelo bráti svobodomyslně a statečné tužby shromáždění 110 zástupcův gubernských zemstev ruských, kteréž byl z podnětu samého cara Mikuláše nový ministr vnitra Svjatopolk Mirský svolal ke dni 19. listopadu t. r. do Petrohradu, aby otevřeně pronesli své náhledy o poměrech ruských a po- radili, čeho kde opraviti záhodno v oborech veřejné správy pro žádoucí pokrok k lepšímu Pohříchu však revoluční strana ve své ne- trpělivé prchlivosti a nedůvěře odpovídala na toto osvědčení dobré vůle se strany ministra Mirského jen novými výtržnostmi, takže již by v Rusku strach, aby car Mikuláš II. nevrátil se k regimu cara Mikuláše I. —
Francouz Rusek Mikuláš Svjatopolk Mirský Mirský žít republika Rusko Petrohrad carisma
9 article
Avšak na štěstí pro Rusko k tomu nedošlo nýbrž osvícený a pokrokumilovný původce haag ské konference svým úkazem ze dne 27. t.m k senátu ruskému zůstal věren slibu danému svým manifestem z 11. března 1903. Vyzývé své ministry, aby utvořili ze sebe zvláštní mini- sterský výbor, který by co nejrychlejí vypraco- val a caru ponavrhl v rámci »nezvratný ch základních zákonů říše ruské, tedy v rámci dosavadního autokratického zřízení státního — celou řadu pronikavých oprav zlepšení ve veřejné správě v duchu rozumné svobody, spravedlivosti a lidskosti. Pokládáť za úkol vlády své neúnavnou péči o potřeby země. při čemž však sluší rozeznávati, c hodí se opravdu zájmům ruskéh lidu a co způsobeno bludnými a pomíjejícím okolnostmi. »Ukáže-li se ta která změna potřeb- nou a zralou, pak pokládáme za nutné ji pro- vésti, třebas i způsobená tím pro- měna přivodila vznik podstatnýck novot v zákonodárství,« zní chrabré rozhodnutí carovo.
Rusko
10 article
A v duchu tom především vzpomíná na sedláka ruského, jakožto »na nejpřed- nější« ze všech ruských stavův i nařizuje, aby nejzkušenějšími znalci života a potřeb lidu rolnického byly pořízeny žádouci zákony selské, jimiž by se usnadnilo »zabezpe čení tohoto stavu, jehož příslušníci úka- zem cara osvoboditele Alexandra II. uznávají se za plnoprávné občany země.« — Však netoliko ke zlepšení poměrů rolnictva, nýbrž ke zvelebení všech poměrů veřejných na Rusi nese se úmysl moudrého panovníka proto ukládá ministerskému výboru svému, aby učinil působivá opatření na ochranu plné síly zákona jakožto nejdůležitější opory trůnu i říše, a to tak, »aby neporušítelné a pro všecky stejné setření zá- kona bylo pokládáno za přední povin- nost všech carských úřadů úřadníků, pro neplnění povinno- sti té pak, aby byli nezbytně pe zákonu pohnáni k zodpovědnost za každý čin své libovůle.« Tím ma se všem občanům, kteří by libovolnými činy úřadníků utrpěli škody, zjednati možnost, aby se domohli práva a spravedlnosti ! — Na místě vlády byrokratické libo- vůle prohlašuje tedy car Mikuláš II. v lá d a panství zákona. To by stačilo samo o sobě, aby tento úkaz carský ze dne 27. pro- since 1904 vzbudil pozornost všeho vzdělaného světa jako historický čin na dráze osvobozen millionů lidí. Neboť tím padá vlastní týravé barbarsky krulé jádro všaké despocie, jakmile na místě libovůle nezodpovědný ch úřadníků vstoupí panství zákona stejně platného pro všecky od nejnižších p nejvyšší.
Mikuláš II
11 article
Vždyť celý boj našeho národa od r. 1848 netoě se v skutku o nic jiného, než aby vlády plnily vůči našemu národu co právo a zákon káže Kdyby zde byl vydán příkaz, že zákon z 8. dubna r. 1848 má býti všemi císařskými úřady v Če chách plněn, kdyby zde byl vydán rozkaz,že článek 19. čtvrtého základního zákona o rovno- právnosti má býti přesně plněn — v tu chvíl by to v Rakousku vypadalo utěšeněji nez dnes ! — Však na tom car Mikuláš II. nepřestává nýbrž nařizuje dále, aby se zvelebil obecní, městská, krajská a zem ská samospráva povoláním všech ob čanův k účastenství při ní, aby v soudnictv zřízena byla jednota a prohlášena samostatnos soudcův, aby bylo postaráno o státní pojišťován dělníkův, aby stará výminečná opatření byla re vidována a v duchu svobodomyslném obmezena dále aby svoboda všech vyznání ná- boženských byla šetřena a zajištěna, tolikéž cizincům aby byla dopřána zákonitá svoboda v říši ruské a na konec — což máme za jednu z největších a nejdůležitějších oprav — aby ruskému tisku veřejnému byla sňata pouta »odstraněním zby tečných omezení a tištěné slovo byl uvedeno v jasně ustanovené meze zákon by tak byla domácímu tisku poskytnuta mož nost, konati své vznešené povolání v národě p kročilém .. To jest opravný program cara Mikuláše II Vlastenecká a rozumná Rus může s ním býti, tušíme, spokojena. —
Mikuláš Rakousko
12 article Situace.
Situace. V Praze, 29. prosince. Může býti spor o tom, půjde-li dr. Körben zejtra neb snad až za týden, neb za měsíe však že půjde, o tom pochybovati dnes již nelze Když po známém hlasování v rozpočtovém výboru se zvedl, aby s chvějicím se hlasem ve prudkém hnuti, jež marně snažil se zakrýti prohlásil, že ze hlasování vyvodí důsledky a že vyvolá rozhodnutí, nikdo tomu plně nevěřil. Vždyť chvíli před tím veškerá rozpočtová ko- mise a s ní všickni přítomní poslanci ostatn ve smích propukli, když jeden z řečníků pro- nesl názor, že by měl předseda ministerstva, hledě k ne zrovna příjemné situaci, v níž se ocítil, vzdáti se svého poslání a dr. Körber sám sardonickým úsměvem provázel tuto poznámku A hle! Politickému světu v královstvích a v ze mích na říšské radě zastoupených dostalo se — novoročního překvapení, jakého neočekával.
doktor Körben Körber Praha
13 article
Dr. Körber uznal konečně, že definitivnějo v koncích ne pouze s elastičností svých nervů nýbrž i se svou politikou. Jemu bylo by dalš čekání nepřekáželo, byl by ve vášně prosté vy trvalosti pokračoval v pohodlné vládě pomoe paragrafu čtrnáctého, vždyť si našel dokonee také již cestičku, jak pomocí § 14. možno dě lati dluhy. Ale parlament nechtěl čekat, ba i Körbrovi přátelé Němci nechtěli již čekat i těm se protivilo hospodářství podle zmíněného para grafu, především ale nechtěl čekat ministr války se svými generály. Dr. Körber trval na svém, že tak zvan nezbytnosti státní a vyšší zájmy monarchie nesmí ustoupiti pomíjející vzdorovitosti parlamentu. T bylo jeho přesvědčení, k němuž při nejedné příležitosti se byl doznal, při tom ovšem za- pomněl na příčinu té vzdorovilosti, jež pět le již vylučuje z vídeňského zákonodárného sboru všechnu ústavní práci? Kdyby byl o tom uva žoval, byl by dávno již byl dospěl k závěrku že příčinou touto je on sám a jeho neblahá politika. Dobře jej líčí v dnešním nekrologu » Bo hemia«, jež praví, že dr. Körber byl po Auers pergovi opět první rakouský státník, jenž doved vzdorovati slovanským útokům a který v důle žitých národních věcech odmítal důsledně všechny pokusy, učiniti po vůli Čechům proti vl Němců. Ano, takovým byl dr. Körber a to bylo příčinou jeho pádu. Bezprostřední důvod, proč po pěti lelec odejde s politického jeviště, na němž zanech nejděsnější chaos a vůbec poměry tak hrozné v jakých dosud tento stát se nenalezal, je pa trně nemožnost sehnat peníze na potřeby vo- jenské. Proč ale selhal mu plán, dobře vymy- šlený a proč ocitl se pojednou na suchu, opuštěr od těch, do jejichž služeb bezpodmínečně se byl dal na úkor a neštěstí tohoto státu? Kde že hlavní a hlubší příčina jeho pádu?
doktor Körber Němec Bo Čecho Körbr
14 article
Klopýtl, jako všickni jeho před chůdei, opět jen o otázku českou To zjevno a nepopíratelno. Stihl jej osud. který byl údělem všech, již domnívali se, že se dáme ke zdi přitlačit neb obelstit. V několik dnech ležeti bude jako mrtvola vedle ostatních A tak jako jemu, povede se všem, již n poučení minulostí a nedbajíce zkušenosti, po staví se eventuálně opět proti spravedlivým umírněným požadavkům našeho národa. Marné všechno úsilí a namahání, kdo oči má, aby viděl a uši, aby slyšel, kdo z neštěstí a zmatku uvnitř této říše sobecky nechce kořistiti v zájmu svém i cizím — uznati musí konečně, že bez uspokojení národa našeho všechny pokusy o klid a pokoj v této říši a normální její vývoj jsou nemožny. Nešlo to ani zjevným brutálním násilím nešlo to licoměrnou chytrostí, jež tvářila se oproti národu našemu »přátelsky« a jež co jed nou rukou uštědřila, druhou brala. Nešloto sliby, dávanými nám v jednom směru a Něm- cům ve směru opáčném — úskok a nepravda, jež byly hlavními prostředky, jimiž dr. Körbe manévroval, zhnusily se konečně těm v pravo i těm v levo, a přivodily jeho pád. Přátelé jeho domnívali se do posledníh okamžiku, že nemyslel to dr. Körber se svou demissí do opravdy, že podal ji jen k vůl tomu, aby přijata nebyla a on, posilněn opětnou důvěrou panovníkovou, aby ve svém nešťastném díle mohl s novou odvahou pokračovati. Leč kalkulace ta selhala — neboť posice Körbrov V drobném prodeji sanní čísle o sobě . . . sa 8h odpolední . . . . . . . za 2h Ve filialkách na venkově ranní číslo. . . . . . odpoleční . . . . . . . . 3h Inseraty plati se hetevě raple Předplacení a inserty přijíná zdnini- strace v Marianské ulici č. a. Tam nacházejí se těž rrdskee tiskárss a exppálee . Národních Listá“ Rukopisy se nevracnji.
Körbe doktor Körber Inserata Německo
15 article
byla dávno již podryta a jak z dobrého pro mene se dovídáme, nepřišla jeho žádost za pro puštěnou, přes všechna sebe rozhodnějšť tvrzení opáčná, koruně nevhod. Co ale nyní? Všeobecně má se za to, že tou dobou k definitivnímu útvaru nové vlády nedojde, že dosazeno bude opětně byrokratické ministerské provisorium ze členů dosavadního kabinelu, z něhož by vystoupili mimo dra. Körbra též ministr obchodu Call a ministr vyučování dr. Hartl, kdežto ministr financí dr. Kosel, jenž vedle dra. Körbra hlasováním v rozpočtové ko- misi postižen byl nejbolestněji — prý vytrvá. Dr. Hartl bude prý obětován liberálům k vůli tomu, že zasadil se o sankci nových školních zákonů dolno-rakouských a ministr obchodu, jehož ressort z druhé poloviny a ve věcech hlavních spravoval také dr. Körber, prý dávno již se zanáší myšlenkou odstoupiti. Jaké vláda ale má chance definitivně pře- vzíti řízení osudův Cislajtanie?
doktor Hartl Kosel Körber
16 article
Kandidátův, jimž má býti svěřeno presi dium v ministerské radě, je hojnost. V první řadě jmenuje se svobodný pán dr. Gautsch, o němž se ví, že zůstal actuslním politikem i ve svém ústraní a o němž s jistým právem se rozhodující kruhy domnívají, že by v parlamentě nalezl nezbytné opory. Mimoto objevuje se na scéně nynější ministr orby hrabě Buquoy, jenž náleží k německému křídlu kon- servativné šlechty a o němž se tvrdí, že je právě tak stavovským horlivcem agrárním, jako rozhod- ným Němcem a odpůrcem Mladočechů. Také o chefovi střední strany v panské sněmov ně kn. S chönburgovi se mluví, však všechnoto jsou prozatím kombinace, z nichž snad vynoli se k velikému překvapení osob- nost, na kterouž se pomýšlelo nej- méně. Vedle otázky ministerské neméně důležitá je otázka dělnosti parlamentu. Jinými slovy, jak zachovají se oproti novému stavu věci poslanci čeští. I v tomto směru jsou všechna proroctví nynější předčasná.
doktor Gautsch Buquoy Němec
17 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 29. prosince. (K mini ster- ské krisi.) Vládní »Fremdenbl.« potvr- zuje, že dr. Körber podal panovníku prosbu, aby byl zproštěn úřadu a odůvodnil ji pouka- zem na své otřesené zdraví. »Dle toho — píše »Fremdenbl,« — dr. Körber podal žádost za propuštěnou jen za svou osobu.« Li doznává dále, že krise může skončiti odstoupe- ním ministerského předsedy. Tato »Fremdenblatfem« jen připuštěnt možnost pokládá se však všeobecně za jistou Následkem toho ostatní členové kabinetu Kör brova octli se — jak píše večerní »N. Fr Pr.« — v podivné situaci. Předseda kabinetu podal ze zdravotních přičin demissi a tato byla přijata, ačkoliv jeho kollegové nebyli o tom do- sud úřadné zpraveni. Jakmile členům minister stva bude podána úřadní zpráva o demissí před- sedově, podají nepochybně také sami žádost za propuštěnou, aby si zachovali svobodu volby. mají-li vstoupiti také do ministerstva, jež bud míti jiného předsedu. O ministru osvěty dru Hartlovi se tvrdí, že opustí kabínet spolu s drem. Körbrem. Z polských listů krakovských vyslovuje se o Körbrově demissi pouze demokratická »Nová Reforma«. Hlavní orgán polského kola, »Czase otiskuje jen cizí zprávy o ministerské krisi, sám
Fremdenbl doktor Körber Hartl Czas Praha
18 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Vlny názorů.
19 article
(Effera gens Bohemorum.) Podává Rud. Novotný. Složitý řetěz fakt tvoří dějiny národa. někdy jakoby skládaný nějakou vědomou sice ač neznámou, nevyzpytatelnou silou. Stačí všal člověku pohlédnouti ve své vlastní nitro, aby nalezl jasnou odpověď, že jen přirozený vývo nahodilých okolností, s působením individuál- ních sil, okolností, pomáhá tvořiti celek, který obdivujeme v dějinách národa. Individualita dějin ovšem jest podmíněna osobními schopnostmi jich představitelů. Pláme-li se, jací byli pátráme po chara- kteru dějin, které pomáhali tvořiti. Otázka povahy našich předků, starých Slo vanů, je dost složita. Byli Slované bojovníč mírumilovní? Zabývali se orbou a řemesly nebo lovem a vojnou? Osidlovali nové kraje výbojem nebo jako pokojní rolníci, kteří se o nadvládu nad nikým nestarali? Otázka zajímala dějezpytce již v druhé polovici 18. stol. Ve spisu Antonově 1) »O po vodu, mravech a vědomostech slovanských« uvádí autor za hlavní rysy Slovanů chrabrost bojovnost, někdý prý také ukrutnost; zabíral prý nová sídla nikoliv pokojně a utvářeli po- měry společenské zvláště zajímavé. Rus Boltin,*) do detailů vyložil názor svého předchůdce, nemaje tušení, že by snad kdy mohl býti uváděn v pochybnost. Nedlouho po Boltinovi I. G. Herder 5) vy stoupil se svými »Ideami k filosoſli dějin lidstva«. Vyjádřil své názory formou od dosavadních tak odlišnou, že způsobil obrat ve slavistické litera- 1) Dr. Anton: »Erste Linien eines Versuch über der allen Slawen Ursprung. Sitten, Gebraüche Meinungen und Kenntnisse«. Leipzig 1783—89. 1) Boltin: »Priméčasuja na istoriju drevnija i ny nějšija Rossii Lerkerka« 1788. J. G. Herder: »Ideen zur Philosophie der Ge sehichte der Menschheit«, L.-IV. Riga u. Leipzie 1761— 1791.
Novotná Slovan Rus Boltin G Herder Ursprung Leipzig Herder Antonův 1 Sitten Manche Meinungen und Kenntniss Slovan Erste Linien Versuch Ideen zur Philosophia der germanium
20 article
tuře. Slované dle Herdera lišili se od svých sou sedů lidskostí své povahy. Sidla svá zabírali pe jiných, ne však výbojem, nýbrž volným vývojem- Seděli ve středu mezi národy, kterým podlehli. Byli pastýři, zemědělci, kolonisty. Těžili jen z půdy, tkvěli na hroudě, o vládu se ne- Theorie vznikla u Herdera cestou filoso fiekou. Pobyt jeho v Rize, blíže Rusů mez zbytky starých Slovanů působil na vnímavou mysl mudrce. Následovala řada vynikajících slovanských autorů, Herderovců. Polákům byl směr nejbližší Dlužno uvésti především Surowieckého,4) který veden myšlenkami Herderovců, nakreslil idyllick obraz minulosti slovanské. Po Surowieckém Maiewski“) a Maciejowski?) v ovzduší let dva cátých až čtyřicátých století minulého tvořil melancholicky naladěné theorie o minulosti slo- vanské. Idejný proud doby unášel názory, strhoval vše, co bylo v cestě a předem vylučoval rozvahu. Do chaotického víření theorií ozvalse skromně hlas učence ruského Karamzina ) opíral se s počátku ostýchavě, čím dále však rázněji nebezpečnému, protože fantastickému směru zavládlých názorů. Ve svých »Dějinách panství ruského« postavil své mínění o odvážné bojovné, ba hrdinné minulosti slovanské a do- kládal své tvrzení slovy pramenů. Hlas ruského badatele zůstával zatím ojedi- nělý. Setkal se s tuhým odporem nejen v Polsce ale i v Čechách. I sem bylo proniklo idejně vření, jež strhlo většinu rozvážných jinak my- slitelů. Jednostranná kritika líčila Karamzina jako zpátečníka, který prý vynesl na světlo něco. co jest na úkor idey vlastenecké. Dobrovský otiskl ve svém Slavínu kritiku Karamzina, vy- starali.
Slovan Herder Rus Polák Maciejowski Karamzin Dobrovská Čechy
21 article
*) J. Surowiecki »Rozprawa o sposobach dopel nenia historie i znajasnošči dawných Slawiane Krakůw 1809. 3) Surowiecki »Sledzenia poczstku narodów slo wianskich«, Kraków 1820 *) Maiewski »O Slawianach a ich pobratimcache Warszawa 1816. 1) Maciejowski »Historya prawodawstw stowinn skich« 1832 — 35. *) F. Karamzin »Istorija gosudarstva rosijskago týká mu nevlastenectví, nerozum a velikášství. Šafařik v dopisech Karamzinovi odporoval. Hlasy proti Karamzinovi byly mocné a bylo jich příliš mnoho. Tak učení Karamzinovo na čas udušeno. Leda že v dušich neznavených ještě melancholickými vzdechy zanechalo stopy nejistoty a pochybnosti. Za takové nálady vystoupil Šafařik ?)se svými »Dějinami slovanské řeči a literatury« Zdá se tu býti horlivým zastancem učení Her derova. I na jeho nepředpojatého ducha působ nával dobových idel. Záhy však probral se ducl badatele z dočasného opojení.
J Surowiecký Rozpraw Karamzin Istorija Karamzinův Krakov Varšava
22 article
Ještě v prvním dílu »Slovanských starožit- nosti1) zastává slovanskou zálibu v zemědělství mnoho však již z původního nazírání opustil Zajímá jakési neurčité, kolisavé stanovisko Problém povahy staroslovanské nejeví se mu v tak nepochybném světle, aby o něm apo- dikticky docházel k závěrům. I z toho důvodu třeba litovati, že veliký badatel nedočkals dopracování druhé části svého veledila, kde bychom se byli jistě již dověděli o velkém obratu, který se udál v jeho nazírání. Po Šafařikovi řešili otázku ruští slavisté. Kloní se tu k tomu, tu k onomu mínění, sobě často odporujíce. U nás Vocel11) ve svém »Pra- věku« stojí na stanovisku většiny svých před- chůdců. Také Palacký12) ve svých »Dějinách národu českého« přijal obecné mínění o míru milovnosti slovanské a vystavěl na jeho základu svoji epochální stavbu dějin konfliktů česko- německých. Ovšem jeví se v pozdějších pracec Palackého jistá nerozhodnost, částečný ústup Ale celkem myšlenka nebojovnosti české jest zlatá niť, která se táhne všemi šesti svazky jeho dějin. V polovině minulého věku, v prvních desíti letích druhé poloviny jeví se jisté kolísání ná zorů v naší otázce. Tím nápadnějším jevíse obrat nastalý vystoupením J. M. Soběstijanského professora charkovské university, jenž r. 189
Šafařik Vocel Palacký Soběstijanský charkovský univerzita
23 article
*) P. J. Šafařík »Geschichte der slawischen Sprach und Literatur nach allen Mundarten« 1826. P. J. Safařik »Slovanské starožitnosti« 1837 11) J. E. Vocel »Pravěk země české« 1858. 1) F. Palacký »Dějiny národu českého«, vydal svoji knihu »O národních zvláštnostecl v povaze i právním slavu starých Slovanů. « 13 Výborné dílo po kritickém probrání litera- tury pronáší vlastní názor svého autora. At v ten smysl, že staří Slované byli národ bojovný. odvážný, třeba ukrutný. Myšlenku opírá autor vážnými doklady, snaže se rozhodnouti konečni spor, který se vlekl téměř 120 roků. Autor vrátil spor zase do kolejí, z nichž byl vyšel, nelekaje se úskali, jemuž se mnozi před ním vyhýbali a mnozi o ně ztroskotali. Soběstijanskij snesl základy, na nichž příště jistě bude budováno. Jeho stanovisko příjal už Lippert 14) ve svých »Společenských dějinách Čech« a všichni, kdo se snažili nabyti jasnějšího přesvědčení v té věci nutně mu přisvědčili Z uvedeného přehledu literatury vysvítá, že vlnění názorů mělo mocnou přičinu v idejném proudění doby. Literatura let 1800 až 1880 jeví ráz namnoze tak idyllický, že nálada ta nezůstává bez svého odrazu i v současném dějezpytu. Není nezajímavo, že právě ruští slavisté prvníse obrátili novým směrem. Ostatní Slované, nás Čechy nevyjímaje, lpěli neústupně na svém před- pojetí idealistickém, odhodláni za ně i trpěti.
P J Šafařík Geschichte Safařik Vocel Palacká Slovan Lippert Čecho Čechy pravěk země
24 article
Různost názorů vedla ovšem i ke prudkým spo- rům a společenské nevraživosti. Dnes ovšem za poměrů již pokročilých snáze neseme poznání. že dojemné učení krasocitných vykladačů vlaste- neckých dějin bylo v té otázce pouhou illusí S dnešního hlediska nejvýmluvnějším dokladem novějšího názoru o povaze starých Slovanů a tudiž i starých Čechů jsou prameny na šich dějin. Naše legendy obsahují množstv pokynů thematu nasvědčujících. V životě sv. Václava, jejž sepsal Vavřinee mnich sv. Benedikta, legendě, o níž dokázáno, že je samostatná, čteme, že »Čechy, pokládané za čásť Germanie, jsou zemí Slovany obývanou, vy nikající nejen všelikým bohatstvím, ale i »di v kostí a nezkrotností lidu, jenž mocn zbraní vládne.« V legendě o sv. Ludmile ne známého autora praví se, že víra křesťanská roz- 41) J. M. Soběstijanskij: »Učenija o nacionalnycl osobennostjach charaktera i juridičeskago byta drev ných Slavjan.« Charkov 1892. ) Lippert: »Socialgeschichte Böhmens«. L., m 1896, 98.
Čecho svatý . Václav svatý . Benedikt svatý . Ludmila Soběstijanskij Učenija Slavjan Lippert Charkov Slovan Socialgeschichte Böhmen
25 article
šířena byla až do Čech, do »země hrůzy a děsné pustoty« a na jiném místě, že »vinice Páně na- byla půdy v zemi hrůzy a pusté divokosti.« T zní ovšem jen jako obraz krajinný, však v legende Křišťanově o sv. Václavu a sv. Ludmile, jež dle nejnovějších odhadů pochází z X. století, mluvi se určitěji o Slovanech českých, kteří »jako ne- zkrocený kůň bez zákonů, bez vůdee neb správce neb měst, jako divoká zvířata tu a tam tékajíce, holou zemi obývali.« Též Kanapariův život sv. Vojtěcha obsahuje zajímavé místo. Legenda dle Pertze pochází z počátku XI. stoleti, sepsána mnichem Janem Kanapariem sv. Boniface k žádosti císaře Otty III., zní- »Čechy jsou zemí bohatou kovy, velmi mocnou zbraněmi a divokými muži«. Z uvedených narážek by vysvítalo osídlení země národem za- jisté bojovným, vynikajícím silou. Všechny le- gendy dotvrzují silu a zdatnost nezhýčkaných ještě synů přírody.
svatý . Václav svatý . Ludmila svatý . Vojtěch Pertz Kanaparie Ott Čecho Čechy
26 article
Podobně mluví naše kroniky a prameny ně- mecké k poměrům českým se táhnoucí. Nehledě k německým kronikářům, kteří jsou bohalým zdroji, stačí dovolati se jen svědectví seniora na- šeho dějepisectví, Kosmy. Slyšíme tu o divo- kém kmenu, který, než přijal Přemysla za kní- žete, nedbaje zákona, ale řídě se jen svým surovými obyčeji, počínal si tak hrozne a ukrutně, že byl postrachem sousedů. Byl to lid »nezkrocený«. Přišel vládce, jenž přísnými tresty postavil hranici jich divokosti, leč trvalo mnoho desitileti, než alespoň na venek divokost byla zkrocena. Zárodky krvelačnosti a pomsty- chtivosti zůstaly hluboko tkvěti v nitru jedno- livců, přecházely z pokolení na pokolení, při- bírajíce všeliké odstíny, nesmějíce se projevovati v původní své podobě. Jasněji než v úsudeích kronikáře, obráží se povaha předků v činech a událostech dě- jinných. R. 805 chystal se císař Karel Veliký n velikou výpravu proti Čechům. Čiyřmi voji vírh do Čech maje v úmyslu odbojný živel zničiti. Leč zůstalo při pouhém plánu. Odpor byl tak mocný, že císař vrátil se s nepořízenou. O tom svědčí nejen Kosmas, ale i prameny německé. Mluví o výpravě kronikáři Einhard, Regino, Ber- nold. Všichni shodují se, že Karel v Čechách
Kosma Přemysl Veliká Čecho Kosmas Einhard Regino Karel Čechy