Strana 4. Číslo 313.

KATOLICK LISTY

Dne 14. listopadu 1900.

řeklo, že to je pro něho šibenice — a on se doznal v dzko- sti, ze strachu. Obvinil-li Hilsner ony dva cizí židy, neudělal to z kra- tochvíle, on byl po vůli těm, kteří na něho naléhali. Jme- noval Wassermanna a Erbmanna, vypověděl vše to, co se neustále o něm tvrdilo, aby byl svým mučitelům po vůli (ly. A on nevěděl, že Erbmann a Wassermann dokážou své alibi. A u Erbmanna to byl zvláštní způsob. Hilsner věřil tomu, co se mu stále tvrdilo, když bude jmenovat pachatele, že dostane jen nějaký rok vězení. Praví se, že Hilsner nejmenoval pravé vinníky, aby nebyla shozena ta tajemná rouška. Co měl více Hilsner pro- zradit? Vždyť on společnost, která ty vraždy páše, nechránil, on řekl, že byla krev zachycena a proč by nejmenoval pravé pachatele, s nimiž se měl sám vraždy dopustiti. Hilsner dnes po druhé dny mučení prochází a ten není ten hrdina; kdyby věděl o vrahu Anežčině, ten by to dávno řekl. Svědectví Procházkovo jest drzé, kloučkovité — výpo- vědi toho hošíka nelze přikládati víry a také ne výpo- věděm svědka Langa, kte é jsou s tvrzením Procházkovým v odporu. Co tkne se M. Klímové — tu pachatel obou vražd je prý jeden a týž. Nechci to vylučovat, ale nechci to také tvrdit. Způsob vraždy nemluví pro to — nevíme, byla-lia jak byla ta vražda spáchána na Klímové. Pokrývání chvojí je přirozené. Ka dý vrah hledí oběť svojí skrýti. Nebyl to jeden a týž pachat 1; neboť viděl-li by pachatel, že vražda na Klímové tak brzy se objevila, nebyl by se dopustil druhé vraždy ještě kombinovanější. Že by bylo více pa- chatelů — pro to není důkazu ani z dobrozdání fakulty a mohla to provésti táž osoba, jak na př. Francesconi ve Vídni listonoše zastřelil, pak ho podřízl a oběsil.

Hledíme-li k tomu, že u Hrůzové byla vražda z per- versity, pak to vylučuje více pachatelů. Hilsner Marii Klímovou nezavraždil, a trvám na tom že musí býti nezvratně dokázáno, že se vražda stala. — Nemám za prokázáno, že nalezená kostra jest kostrou Klímové. Není tu důkazů positivních; ba jedna věc mluví proti identitě mrtvoly a to košile, nalezená na kostře. Klímová takovou košili jakživa ne- měla. Nalezeny byly sice šaty Klímové, ale to není důkazem spolehlivým. Že se vražda stala — to nezvratně prokázáno není. Při výpověděch svědků viděti, že zde máme co či- niti se sugescí mass lidu. Přesvědčení mas širokých bylo sugerováno, že tu jde o vraždu rituelní a že Hilsuer jest vrahem. Svědci projicirují na případ Hilsnerův své upo- mínky, oni miuví nepravdu nevědomky (l) U Marie Klímové nelze si vysvětliti její zmizení. Pa- tráno po ní po týdnu a tehdy nenašel se jediný svědek, který by byl dosvědčil, kde dívka byla. Když nalezena kostra a podezření obrátilo se proti Mühlfaitovi, zase se nic nevypatralo. Až nyní, když započala pracovati sug- gesce a zášť, tu vyskytly se pověsti, že Lsop. Hilsner jest podezřelým z vraždy na Klímové. Ve svědeckých výpově- dech Strnadové nastoupil místo Čumplovo Hilsner — to je typícký klam. Tato výpověď Strnadové jest naprosto ne- věrohodnou. Leopold Hilsner za K limovou do Věžnice choditi nemohl, poněvadž byl na cestách od 11. června a nemohl se s ní smluviti o pouti o pouti 17. července. Tak se Večera i jiní svědci podivu- hodně po dlouhém čase pamatují, ale řada jich nemluví pravdu. Graf má nezvratné dokázáno, že nebyl ve Zhoři, ač to Váchová uváděla. To tvrzení popřela její sestra.

Ve Zhoři viděli svědci Hilsnera, každý v jiném klo- bouku — patrně, že sa mýlí a že ho viděli v rů- zné dny! Proti výpovědi Cinka mluví vše; svědek ten neví, komu Hilsner platil ve Zhoři. Vitáčková Hilsnera neviděla ve Zhoři také. Podivuhodným způsobem viděly v Březině Hilsnera jen 3 osoby, ač tam byla celá Polná. Svědkyně tam viděly Klimovou, ale nenašla se ani jedna svědkyně z Věžnice, která by se pamatovala, že tam byla Kiímová. Svědek Hazuka viděl Hilsnera bez širáku, v ji- ném klobouku, také s Klímovou v hostinci a zase ani je- diný svědek v tom hostinci Hilsnera s Klímovou neviděl — to by svědci musili raněni býti slepotou! Svědek Lang, mluví-li pouze nevědomky nepravdu, možná že se mýli ve dni. Svědek ten praví, že třikrate muže ty na náměstí předešel. Oni klidně šli konat tajnou vraždu — možnost něčeho takového nel ze připustiti. Lang poznal prý Maxe Bretische, ale na smrtelném loži Brettischově vzal svou výpověď zpět a te- prve po jeho smrti zase tvrdil, že Brettische viděl. Také v tomto případě ma Hilsner prokázáno ali bi. Jedná se o 17. červenec. Ono to s tím zapíráním má své důvody. Že byl „u černého orla“ — to dokázati je těžko.

Obhajce podezřívá svědka-podomka „u černého orla“ z Ji- hlavi, z p dplatnosti a obrací se ke svědectví Červinko- vých. V. Červinka prý dostal se v podezření z vraždy, a tu prý ti lidé si řekli, že by Červinka byl ztracen, kdyby přípustili, že Hilsner noc ze 17. na 18. července u nich spal. To je přirozeno, V dalším obhajuje dr. Auřodníček alibi Hilsnerovo, dokládá vše důvody ze svědeckých výpovédí. Hilsne byl prý 17. července v Jihlavi, a není možno žádati na obžalovaném, aby dokázal, že to bylo neděli příští. (K porotcům): Pan dr. Baxa vás vybízel, abyste odsoudili Hilsnera ne proto, že je vinen, ale aby on osoby — pachatele — prozradil. To je appell nezákonný. Vy smíte Hilsnera od- soudit jen proto, nabudete-li přesvědčení o jeho vině. Na konec prosí řečník, aby porotci bedlivě a svědomitě zkou- mali, je-li tu dostatečných důkazů proti Hilsnerovi, že ony zločiny spáchal. Já jsem přesvědčen, že odpovíte zá- porně — dokládá dr. Auředníček. Nastala další přestávka. — Po té ujal se za všeobecné pozornosti slova státní zástupce p. Malijovský, repli- kuje asi následovně Moje postavení je zvláštní. Jedná-li se o vinu, uza- vřel jsem smlouvu s drem. Baxou a drem. Pevným. Pokud se týka motivu, souhlasím s drem. Auředníčkem. Nejedná se tu o zmocnění se krve křesťanské dívky, nýbrž o vraždu ze sfery sexualní. Vražda nespáchána z motivu rituelního. Jednalo se o zavraždění nevinné křesťanské panny Anežky Hrůzovy a poněkud lehkomyslnější Marie Klímovy. Odporuje si to navzájem, ač výsledek je týž. Po- věsti o rituelní vraždě vyskytují se v době židovských svátků; u Anežky Hrůzovy byl to konec židovských svátků, ale u Marie Klímovy odporuje to tradici, neboť zavražděna byla 17. července! Pachatelů však bylo několik, byli tíž v obou případech!

Loupežná vražda, vražda ze zisku, jest u Anežky Hrůzovy vyloučena, ba i vražda ze žárlivosti a j. A to platí i u Klímovy, a připouštím motiv z pudu po- hlavního Na jedné straně 2 mladé dívky, na druhé 20letý mladý člověk, plný pohlavního pudu. Ale vraždy ritu- elní tu není — dokládá p. státní zástupce. Jest pravda, šaty jeví známky nepochopitelné čin- nosti, chování člověka abnormálního. Ale jest možno, že to stalo se schválně. Ale kdyby to byla i perversita, přece neodstraněno to, že Hilsner byl na místě, že s Klímovou chodil. Ostatně Hilsner může býti perver- sitou stížen, aniž kdo o tom ví. Hilsner prý není hrdinou, ale ve spolku s ji- nými mohl se vraždy účastniti. Že Hilsner lže, to je průvodní prostředek, důvodný moment podezření. Že by ihal, opuštěn od celého světa — to není pravda. Přiznal se za rozvahy chladné a ne v šibeniční náladě. Ovšem, obviněný nemusí dokazovat alibi, ale nesmí si ho také vymýšleti. Tak daleko zákon nejde, aby taková práva obviněnému se poskytovala! Byla vyslovena pochybnost, znal-li Hilsner Hrůzovou. Ale, že ji znal, to je svědecky dokázá no. Že zůstal klidným, když mu ukázána mrtvola Hrůzovy — to věřím rád — hlídával často dle svého přiznání — mrtvoly. Ohledně kalhot šedých nedovolával jsem se znalců, nýbrž fakulty, která nevylučuje možnost, že skvrny jsou krví lidskou. Ostatně kalhoty byly skrývány, skvrny zapírány. O svědku Pešákovi jsem se s dostatek vyslovil. In theoria podali znalci nález a vaší věcí jest, lze-li svědku věřiti. Bylo-li poukázáno na střílení vojska, uvádím, že stejnokroj vadí ve vidění jednotvárností barvy. U Pešáka ostatně byly jiné podmínky vidění. Že pohyby holí a otáčení se Hilsnerovo na patě, jsou pohyby charakteristickými, to jasně pro- kázáno.

Ostatně pro neshody některých svědků nelze míti za prokázáno, že by věr hodnost svědků se podvrátila. Že Hilsner udal Erbmanna a Wassermanna — to mohl doufat, že oni zůstanou nevypátráni a jemu v trestu že bude uleveno. Silnější je ta domněnka, že pachatelů vražd bylo více a to tvrdí také fakulta lékařská. Případ Francesconiho je jiný. Co tkne se Klímovy, tu jsem již včera dovodil, že Klimova byla zavražděna Rozdíl košile hrubé či jemné — to padá. Neboť porovnání plátna není charakte- ristikou košile. Ke průkazu svědků o suggesci mass namítám, že pracně sehnal jsme několik svědků; 10—11, a ti zcela spolehlivě a upřímně svědčili — těm jsme to nemohli suggerovat. Myslím proto, že nemusím se tu pouštěti do podrobností. Namítám, že celá řada svědků nevyloučila, že v Bře- zině nebyl by Hilsner, ba Steiner připustil, že tam Hils er byl. Co tkne se alibi Hilsnerova 17. července, to prokázáno 11 svědky, že celý den meškal Hilsner s Klí- movou. Poukazuji, že Marie Macháčkova byla si ve svých výpovědich nejista. Pan státní zástupce uvádí, že dostal telegram, že Vil. Červinka byl zatčen pro křivé svědectví, že (sám) ucházel se o svědectví u Kusého, aby týž dosvěděil, že mluvil s Hilsnerem v neděli a ne v sobotu. Na to pokračoval: Výsledek je zde. vraždy byly spáchány a ponechávám vše úplně soudnímu rozhodnutí. Na to replikoval p. dr. Baxa: Jsem v rozpacích, jak mám odpověděti dru. Auředníčkovi na některé výtky. Z určité reservy nevyjdu, jak jsem se ustanovil, nebudu s pouštěti do osobních nájezdů, budu se držeti věci. Vytýkal mi, že jsem promlouval o korrupci a agitaci.

Divím se, že neví pranic o té horečné agitaci v novinách. mimo novin v Kutné Hoře a jinde brožurami! Proti té agitaci snad se agitovalo z druhé strany. Ale způsob agitace prvé — každý volný projev — — — — — Předseda: Prosím, pane doktore, připomínám, ž to nelze. Dr. B axa: Když jsem sám se ocitl ve vyšetřování pro hájení rodiny Hrůzovy, pak vidíte, že každý projev proti Hilsnerovi byl potlačován. To neměly úřady trpěti, když se napadali porotci a j. v německých novinách. O věci se mluvilo jako o báchorkách, celý český národ byl vyhla- šován za zpátečnický a pod. Byl to proces agitační, kor- rupce! Nedělejme augury, když to víme sami. Že prý nebylo mimořádných případů? Vždyť jsem je jmenoval. Kdyby na lavici obžalovaných seděl křesťan — — Předseda: Prosím, pane doktore — — Dr. Baxa: Byl jsem napaden — — Ostatně, kde kterému cizímu člověku bylo by dovoleno, aby se mu před- ložila corpora delicti? Nikde takový případ není možný, ale v procesu Hilsnerově ano. Bylo-li dobrozdání lékařů správné, proč volána fakulta? Konstatuji, že v dobro- zdání fakulty jsou odpory. Ten provázek na- lezen tam, kde byla vražda spáchána. Co tkne se ú pl- ného vykrvácení, to každý medik ví, že tam mohlozůstat půldruhého litru krve. To udali i polenští lékaři. Nebo stále s těmi šaty! Strážmistr Klenovec řekl vý- slovně, že kalužika krve to nebyla — zem byla krví jen petřísněna, ne prosáklá, a tam by se nevešel takový obsah krve, jak chce fakulta. Kdyby byly šaty svlečeny po zabití, musily by býti po těle pruhy posmrtné, kde byla Anežka stažena. Onau krku blyla uvolněna a ne zapjata. O nitích, o perversi — to je vyšetřená okolnost; nitě nebyly po stro- mech rozvěšeny, nýbrž dole se vinuly u stromečků po zemi.

Nebylo to rozvěšeno theatrálně. Proč fakulta nevysvětlila, proč se ztrati ten růženec a ty modlitební knihy? To mne utvr- zuje v jisté věci. Mluvilo se také o suggesci. Vmysleme se do stavu svědků — to jsou lidé, kteří slyšeni snad už po desáté Každý z nich byl už rozmrzen, neboť pro každého je časté svědectví velikou obtíží. To svědečné jim nenahradí ušlý výdělek a známo, jak velice lidé se vyhýbají soudu! V kraji polenském i jinde je ce á řada lidí, kteří mají o vraždě své ponětí a znají ónen — Předseda:Já jsem již to řekl a nerad bych nezji- štěnou věc. Dr. Baxa: Nemám jiného výrazu pro ten řez. Předseda: Tak prosím. Dr. Baxa: Takové řezy se nenacházejí na jiných mrtvolách, než r a těch, (Vzrušení.) Předseda: Já vás vícekráte žádal, abyste toho vý- razu neužíval; nemohu připustit, aby se o něčem mluvilo, co by podléhalo trestnímu zákonu. Dr. Baxa: Já to konstatuji jen ze soudní mediciny; ony řezy jsou různy na krku při jiných vraždách a sebe- vraždách — to je mínění lékařů a já to než konstatuji. Dr. Auředníček mi vytýkal o svědectví matky a syna. Viděli jste, že mě pan předseda chtěl napomenouti, ale dr. Auředníček to byl, který Izima sem přitáhl. Předseda: Zase se to nesmí mluvit, p. doktore- Dr. Baxa pokračuje: Ještě ohledně toho doznání. Kdyby prý Wassermann s Erbmannem neměli alibi, že by se snad ocitli na lavici obžalovaných. A ejhle, to nám dá svědectví o věrohodnosti svědků. Svědci byli pravdomluvní, čestní a poctiví, že když ty dva nepoznali, tak to řekli také.

Ještě existuje poctivost svědků! (Rozruch.) Zmínka byla učiněna o Procházkovi a Langovi, ale svědectví jich o rozmluvě židů polenských se kryje. Pro- cházka tam u okna poslouchal, když tam byla tma — když přišel, rozsvítilo se Oba poslouchali, to je dokázáno, a ná- sledkem toho nutno věřiti v jich hodnověrnost. Když Hilsner byl viděn od Cinka a Hubrové ve spo- lečnosti dvou židů utíkající k »Březině«, viděl je i Strnad. Ten čas na minuty nebyl sice stanoven, ale děj tak pevně souvisí. Když viděli Vomelovou, mysleli, že Anežku pro- pásli. To je jasné a číhali na Anežku! Doba souhlasí úplně. Přepadnutí Vomelové je karakteristické; hůl byla již připravena a ne tehdy uříznuta — a mimo ty tři byli as dva pomocníci! (K porotcům): Pokud se tkne hlavních věcí, nebylo mi nic vyvráceno, a trvám na tom, abyste rozhodli podle svého — to bude ten nejlepší soud. Pan dr. Pevný uvádí, že postavení jeho i dra. Baxy je obtížné. S druhé strany je dovoleno tvrditi, že rituelní vraždy není. Ale nám opak toho tvrzení je zakázán, znemožněn, byť bychom i jen z daleka to konstatovati chtěli. Drem. Auředníčkem bylo tvrzeno, že původ rituelní vraždy hledati dlužno ve 12. století. Ale to není prav da. Jedná se o případ Fuldajský, a tehdy židé — — Předseda: Pane doktore, přišli bychom příliš da- leko, račte se mírnit a obmerit se! Dr. Pevný: Tehdy panovala domněnka o síle a kouzelnosti lidské krve. Tvrdívalo se, — — — — — — Předseda: To nemůže být, zde není místo, aby- chom to na základě kněh těch provedli. To nemohu při- Dr. Pevný: Roku 1853 stala se — Předseda: Račte odpustit, já vás pořád napo- mínám.

Dr. Pevný: Já nechci o tom více mluvit. Tolik volnosti slova ale musím míti, abych mohl mluvit, jinak vy- žaduji si rozhodnutí soudu. Předseda: O tom rozhodne soud. Soudní dvůr se usnesl, že rozhodnutí o tom ponechává předsedovi. Dr. Pevný: Kdys dopadeni starci, židi a tí- záno se . .. Předseda: Buď řídím já líčení neb vy! Buďse podvolte, aneb . Dr. Pevný: Chtěl jsem uvésti několik charakteri- stických známek pro rituelní vraždu. A le proto vzdá- vám seslova, ježto mi volnost slova ne- dána. Budiž tak měřeno i druhé straně. Předseda: Žádám, aby i pp. obhájci se v té věci mírnili. Ta věc byla na přetřes vzata, v soudní sínise nerozhodne. Nelze to připustiti. Dr. Pevný: Já chtěl jen historii .. Předseda: Tím je to odbyto. Takové debaty nepřipustím. . Slova se ujal p. dr. Vodiěka, napomenut byv před- sedou, aby se držel věci. (Smích.) Rečník vypořádává s slovy s vývody dra. Pevného a dra. Baxy. Dr. Pevný ni nemluvil prý a dr. Buxa prý jen hřmotil — to prý trefila řeč dra. Auředníčka do živého ! Odmítá dr. Vodička vytky ohledně rozesýlání brožur a článků v »Radikálních Listech«. Předseda: Prosím, to sem nepatří. Dr. Vodička: Já jsem nemluvil ještě o rituelní vraždě! Co tkne se posudku fakulty, to replikoval státní zástupce p. dru. Baxovi. Lékařská fa- kulta měla materiál, měla protokoly a šaty a neměla třeb výpovědí Klenovcových. Svou řečí nepovznese dr. Baxa do- brozdání polenských lékařů a nezvrátí dobaozdání fakulty Co tkne se krve, tož nejspodnějí živůtek byl úplně zapnut — řez stal se náhodon — krev vyhrnula se na vrchní šat a košili a ten prosákla. Že nebyl nalezen růženee, nebylo tím řečeno, že tam ten růženec není.

Ten se mohl ztratiti, aletakovámalič- kost nemá s věcí prani« co dělat. (Úžas.) Ohledně šedivých kalhot Erbmanna i Wassermanna podotýkám, že vše to bylo známo. Naše stanovi sko jest, aby vypátrána byla pravda (!) Citové stanovisko mluví proti Hilsneroví. My však chceme spra- vedlnost; ale citem nedejte se pánové svést, abyste ne- odsoudili pachatele nepravého, za nějž my pokládáme Hilsnera. Výklady svědků musíte zkou- mati, musíte posuzovati věrohodnost svědků, za něž musíte vzíti sami zodpovědnost. Nenechte se klamat verdiktem kutnohorské poroty, tenkrát byl podklad nesprávný! Dnes je tu dobrozdání fakulty, která odsoudila dobro- zdánílékařů polenskýeh, zdrcující nad nimi pronesla kritiku. () Bylo zde řečeno o rituelní vraždě, že byla krev za jistým účelem zachycena a z toho učiněna báchorka. (l) Kdo tomu věří, věří tomu, že je to nesmysl. Obec židovská je prý uznána (!!!) státem, a litoval bych toho státu, kdyby to věděl a přec tu obec trpěl. Rečník poukazujenaslova Kristova, na V. př:- kázání Boží — Kristus opravovalnauku židovskou, natu věc nepřišel a jistě ji pustit. by byl vymýtil! Protojsou to báchorkyl (Pohnutí.) Byla zde slova o klerikalismu. Ale žádný pe- ctivý kněz nebude něco podobného o rituelní vraždě tvrditi. (Pohnutí.) Dnes p. státní zástupce pp. dry. Baxu a Pevného opustil. Předseda: Račte se držet věci! D r. Vodička: . .. a oni musili přiznat barvu Z celého šatstva je viděti, že pachtel krví ne-