Číslo 313

V Praze, dne 14. listopadu 1900.

Ročník IV.

Redakce, administraceu expedice: Praha, Pštrossova ulice, číelo 200—II. Nefrankované dopiey se nepřijímají, rukopisy s nevracejí. Hezapečetěné reklamace jsou porta prosty Inserty účtujeme levně a při častější insercí po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho dině polední. Jednotlivé číslo za

KAIUILKE LiS Telefon redakce č. 1126

Předplatne pro Prahu s donáškou do domu: měsičně. . . .. 2.80 čtv rdetně . . . K 8.40 K 33.60 celoročně . . .. Pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . .. čtvrtletně . .. celoročně. . . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . K 12.— celoročně. . . . K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- ie. Anglie a Ruska: Etvrtletně . . . K 13.20 eloročně .. . K 52.80 Teleron redakce č. 112e.

v 7 hodin 12 minut ráno. Slunce vychází Slunce zapadá ve 4 hodiny 16 minut večer. Středa: Sv. Serapiona, muč. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u Nejsvětější Trojice v Podskalí od 13.-17. t. m.

Č. jedn. Pr. I. 573,00

Jménem Jeho Veličenství císaře C. k. zemský jakožto tiskový soud v Praze nalezl k ná- vrhu c. k. státního zástupnictví ze dne 10. listopadu 1900 čís. jed. Ss. 572/00 takto za. právo : I. Obsah článku »Ze soudní síně« v čísle 307 v Praze tištěného a vydávaného periodického tiskopisu »Katolické Listy« z 8. listopadu 1900 a sice v místech: 1. »A tato událost« až »brožurami«, 2. »Manévr ten« až »psal svědkům«. 3. »Byť proces ten« až »hlas Boží« tvoří skutkovou povahu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu v § 302 z. tr. na- značeného. Zabavení periodického časopisu »Katolické Listy« čís. 307 ze dne 8. listopadu 1900 se schvaluje dle § 483 ř. tr. další rozšiřování téhož čísla se zapovídá dle § 493 ř. tr,a nařizuje se zmaření výtisků zabavených dle 837. zák. o tisku. Důvody Obsahem naduvedených míst článku nahoře naznače- ného a jich souvislosti hledí se k zášti proti židovské spo- lečnosti náboženské jiné popuditi. Proto by o návrhům c. k. stát. zástupitelství vyhověno jak shora uvedeno. V Praze, dne 12. listopadu 1900. Dr. Wokaun. Panu Josefu Kratochvílo vi, redaktoru »Katol. Listů« v Praze, Pštrossova ulice č. 200—II.

Nové hnutí v pruském Polsku. = Co hrozí Polákům v Německu, také jistou měrou hrozí nám. Náš poloostrov západoslovanský odvoláním jazykových nařízení stal se o mnoho nižší hrází proti záplavě germánské ze severu západu. Jest proto důležito pozorovati prostředky, kte- rými Poláci v Německu s úspěchem k velikému zármutku Prušáků vzdorují stomilionovému fondu na poněmčení Polska a všem úkladům vládním Německá politika germanisační, se všemi penězi a násilím, končí fiaskem a sesílením polského živlu. Poláci vssáli v sebe 400 000 německých vystěho- valců, kteří je měli germanisovati a učinili z nich Slovany, kteří svá jména ryze německá začínají psáti po polsku, jako na př. Krüger začiná se v Polsku psátí Krygier, takže ministr spravedl. nosti musil ohřáti starý »úkaz« (z r. 1822) v podobě dvorního dekretu, dle něhož se nařizuje, že každý Němec se musí psáti po německu. Tím kusem pa- píru hodlají vyrvati jazyk Poláku a zachovati ně- mecký ráz kolonií uprostřed Poláků. Toť jest ko- mický moment při výpravě pruského Poznaňska. Však germanisační choutky pruské měly za násle- dek probuzení snah mezi polským lidem, které každý český vlastenec musí vítati a v Čechách napodobovati. Německé listy hakatistické naříkají, že Poláci hmotně se stávají samostatnějšími, že roste počet

peněžních ústavů a spole čenstev které stojí na národní půdě a pomáhají lidu pol- skému k nezávislosti. Národní hospodář profesor Conrad, který na rozkaz pruské vlády měl studo- vati otázku polskou, vykládá mohutnění polské novým moderním hnutím střídmosti, které polští vlastenci a v první řadě kněžstvo pol- ské zahájilo. Hnutím střídmosti zlomena moc alko- holu mezi lidem polským na polo a ony miliony, které se utrácely v kořale živí a šatí a osamo- statňují polský lid v každém směru. — Vidíme na moderním hnutí střídmosti v Polsku tentýž zjev, který pozorovali národní hospodáři na národu ir- ském, když v něm povstal apoštol střídmosti ka- pucin P. Mathew, pocházející z hraběcí rodiny. Po 15leté činnosti dokázal Mathew, že spotřeba al- koholu v jeho národě klesla na polovici a v pravé, zasloužené vítězoslávě mohl se dovolávati úřadních zpráv o spáchaných zločinech, které dokazovaly, že v době apoštolátu Mathewova kle- sla zločinnost na jednu šestnáctinul Polští vlastenci snaží se pomáhati svému ná- rodu apoštolátem střídmosti. Tímto apoštolátem způsobili, že na zmar přišly všecky germanisační snahy pruských vlád a peněz. Poláci pruští mo- hutní a odolali prvnímu návalu peněz a násilí - prvním apoštolátem střídmosti.

Němci chtěli vytvořiti řemeslnický stav upro střed polského živlu, který by byl hlavní baštou němectví A výsledek? Při posledních volbách živnostenských a odborových odevzdáno bylo 32 hlasů německých, 86 socialistických a 251 pol- ských. Politika Bismaskova a jeho umravněných stoupenců přivedena byla ad absurdum. Nezbývá tedy, než následovati methody Faraonovy, jak po- směšně volá »Berl. Ztg.« na pruské germanisátory, aneb aby si zvolili za patrona Cromwela s jeho manipulacemi. Z polského hnutí střídmosti vidíme ono vla- stenecké požehnání, které má v zápětí; jest to vý- mluvný pokyn všem vlastencům, kteří staví hráze proti germanisačním vlnám. Národ střídmý stává se nutně zámožným a nezdolným. Přirozený zákon pak činí neuskutečnitelným každý dvorní dekret, který jeho jazyk chce regulovati. Proti takému ná- rodu jsou všechna násilí — hříčkami dětskými. Ná- silné nucení, aby náboženství se vyučovalo též ně- mecky, dovede vzbuditi hněv a zášť, ale nepovede k cíli. Mezi samými Němci povstávají muži, kteří tuto politiku prušáckého násilí nazývají »herodov- skou«, která může Prusku vychovati německé Irsko. Macaulay r. 1844 mluvil v parlamentě o otázce irské a tvrdil, že si Anglie tvoří právě vedle srdce

svého bod, kde může býti smrtelně raněna, a že k řadě nepřátel Anglie vždy musí se přidati ještě Irsko. Půl století dějin dalo Macaulayovi za pravdu, to však nevzalo bělmo z očí ztřeštěnců národních, kteří pracují znova na poněmčení silného národa. Politika germanisační nejen že nevede k cíli v Pru- sku, přes všechny miliony a násilí, ale ona vede ke ztrátám. Německo pozbylo v Polsku 400 000 osad- níků německých, kteří pomísili krev polskou, jež střídmostí stává se nepřemožitelnou, a pozbývá lásky všech poddaných polských, které třeba při- čísti mezi odpůrce Německa, tak dlouho; dokud jest jejich odpůrcem. Což naše boje národnostní v Rakousku? Vůd- cové politiky vládní nevidí, že pracují nadarmo,a že jejich celá politika nerovného práva musí mítí nejvýše ten výsledek, že českoslovanská hradba proti Prušákům jest snížena o několik cihel, ale národ, jenž jest bohat svou střídmostí, prací a še- trností, dovede uhájiti svých národních práv proti každému nepříteli, kdyby měl i bismarkovské mi- liony. Avšak u nás v Čechách — hnutí temperačního není, my se radujeme, že naše komíny alkoholismu rostou. Zde jest kus práce vlastenecké. V dubnu koná se sjezd proti alkoholu ve Vídni, kde ma býti zahájen boj proti alkoholu v Rakousku. Kéž jest zahájen také v Čechách se strany vlaste- necké.

Volební ruch. Morava. Sjezd důvěrníků katoli- cké strany národní, kterýž konán byl včera v Brně ve veliké dvoraně Besedního domu, navští- ven byl více nežli 600 účastníky, kteří sjeli se ze všech končin Moravy. Účastníci sestávali vesměs z uvědomělých mužů všech stavů; z vynikajících mužů strany přítomni byli předseda výkonného vý- boru dr. Mořic Hruban z Olomouce, místopřed- seda kanovník dr. Jos. Pospíšil, dr. Koudela, dr. Ant. Cyrill Stojan, farář a zemský poslanec Vinc. Ševčík, dr. Jan Sedláček, předseda Katolicko-politické jednoty z Uh. Hradiště, četní hodnostáři duchovní z celé Moravy, zástupcevé uči- telstva, atd. Dr. Hruban zahájil sjezd křesťanským po- zdravem »Pochválen Pán Ježíš Kristus!«, načež po- dával zprávu o organisaci katolické národní strany na Moravě. Důvěrníci strany konali svůj první sjezd 24. června 1896 v Přerově, kdež také sehvá- leno bylo s ohledem na národní, sociální, politické hospodářské zájmy ustavení katolické strany národní. Ale straně ještě daleko památnější je den Povýšení

FEUILLETON. Nejstarší český spisovatel. (K 90letým narozeninám MUDra. Jana Melichara.) Málokterému ze spisovatelů českých dopřál Bůh tak vysokého věku, jako MUDru. Janu Melicharovi, který bez odporu náleží k našim nejstarším spiso- vatelům. Slaví totiž dne 15. listopadu svoje 90leté narozeniny. K této památné události považujeme z svou milou povinnost jako bezprostřední svědkové jeho blahodárné činnosti povznésti několika slovy zapomenutého genia, který toho zaslouží plnou měrou. 90 let věku lidského činí člověka svědkem udá- lostí celého století. Byly to zajisté trudné doby pro náš národ, kdy Jan Melichar dne 15. listopadu 1810 spatřil světlo světa ve městě Skutči, které stalo se proslaveným též proto, že se tam narodil Antonín Rybička, známý životopisec českých slavných a za- sloužilých mužů. Jan byl nejstarším ze čtyř synů městského lékaře tamtéž a zbožné matky, která syny své také podle toho vychovala v bázni Boží a v úctě k jeho přikázaním. Zajímavé a charakteristické jest, že tato pravá česká matka syny své vždy žehnala pravým palcem, kdykoli z domova odcházeli, i když byli dospělými. Není tedy divu, že požehnání matčinu připisovali všichni synové své slušné postavení, nebot si toho byli vědomi, že požehnání matčino staví domy. Proto se nad tím nikterak nepozastavíme, když jeden

ze synů, zubní lékař v Brně, nedopustil toho, aby tento úd ruky neshnil v hrobě, proto si pravý palec matčin podržel v líhu napuštěný, aby měl jej stále před očima jako nejdražší památku. Jan Melichar vychodil si obecnou školu v místě, načež dán byl na výměnu do Svitav, aby se naučil německy. Po té studoval na gymnasiu piaristském v Litomyšli, kde nabyl vlasteneckého smýšlení od P. Bonifáce Bůška a P. Urbana. Roku 1830 vstoupil na lékařskou fakultu v Praze, ač matka jeho byla by z něho měla nejraději kněze. Tam vystu- poval přísně proti Čechům prof. Ignác Nádherný, který ač původu českého za řeč svou se styděl ají nenáviděl. R. 1837 stal se doktorem veškerého lé- kařství, načež usadil se jako praktický lékař v Chru- dimi, kde se oženil s dcerou městského fysika K o- sejka,, který byl tak ideálním, že zdarma léčil bohaté i chudé, nepřijav ani plného sáčku dukátů, které mu byly podány, když byl vyléčil zámožného člena knížecí rodiny, ač měl dcery na vdávání. Jeho lidumilnost a chudoba byly tak známými, že když se vloupali zloději jedenkráte do jeho bytu, omlouvali se ihned, že se zmýlili, když jim oznámil, kdo jest. Po té se přestěhoval dr. Melichar do Prahy, pak do Slaného, na to opět do Skutče, kde r. 1848 se účastnil s otcem a svými třemi bratry tažení gar- distů, r. 1855 působil jako výpomocný vojenský léka v Haliči, kde si též pořídil ekypáž, s níž však ne- uměl zacházeti, tak že se jí úplně vzdal, když dobrý kůň jeho byl za starého sedřeného v hostinci vy- měněn.

R. 1856 stal se obvodním a vrchnostenským lékařem v městečku Křižanově, ležícím v českomorav- ské vysočině okresu Velkého Meziříčí na Moravě, kteréžto místo zástával do r. 1891, kdy se pro cho- robu vzdal tohoto úřadu, žije však dosud tamtéž jako stařec 90letý, chorobou sklíčený a slepotou postižený, takže nemůže se s lože Lazarova hnouti. Pěstoval pilné styky s Rybičkou, Karlem J. Erbenem, Tylem, Jungmannem, Če- lakovským a jinými vynikajícími spisovateli. Jeho spisy vynikají vlasteneckým nadšením, jeho skutky nezištnou ideálností a skromností, která ne- hledá ani bohatství, ani slávy. Jeho hlavní spisy jsou: »Důležitost původních spisů« (1884), »Důležitost všenaučných vědomostí- (1855), »K dějinám vzdělanosti« (dva díly, 1886), »Rozjímání o snahách k napravení věcí lidských« (1887), »O knihách pro lid« (1888), »K dějinám našeho probuzení« (tři díly, 1889), »O vlasteneckém idealismu« (1890), »O prostonárodním písemnictví« (1892) a jiné. Dále napsal mnoho pojednání do růz- ných časopisů, zejména do »Národa a Školy« a »Tá- bora«, »Mor. Orlíce«, »Rolníka« a některých praž- ských listů. Valná část jeho spisů zůstala v rukopise a potřebovala by pilné ruky, která by je k vydání