Dne 14. listopaďu 1900.

KATOLICKÉ LISTY.

Číslo 313

Strana 3.

je rozený Slovinec a byl v září hostem ndp. biskupa lublaňského dra. Jegliče a měl též na sjezdu slovin- ském řeč. Papež a císař František Josef. Kra- kovský »Czas« oznamuje z Říma, že sv. Otec za-lal císaři Františku Josefovi vlastnoruční psaní, kterým jest definitivně ukončena záležitost arcibiskupů Stad- lera a Strossmayera. V jakém smyslu však, list ten nepraví. Evangelický Bund proti princi Maxovi. Z Drážďan došla zpráva, že evangelický Bund se usnesl na tom, požádati saské vlády, aby princi Ma- xovi nebylo dovoleno v Sasku veřejně vystupovati. Takové jsou důkazy pověstné evangelické snášelivosti. Osobní věstník duchovenský z areidie- cése pražské. Ustanoveni byli vpp.: Dráb Vá- clav, administrator v Nelahozevsi, za administratora v Lobkovicích, Schittko František, za kaplana v Ostrově (Schlackenwerth), Zettl Theodor, administrator v Kolo- dějích, za kaplana v Ratajích. — Konkurs na faru v Lobkovicích byl od 8. listopadu (do 20. prosince) vypsán.

Pohřeb. V sobotu, dne 10. listopadu pochován byl vdp. Václav Novák, býv. vikář, konsist. rada, os. děkan, čestný měšťan v Křemži, farář ve Veselí n. L. Zesnulý narodil se na osadě veselské, ve Sví- nech, dne 4. srpna 1827 a byl 2. listopadu 1851 na kněze vysvěcen, jsa v počtu prvních svěcenců bi- skupa slavné paměti J. V. Jirsíka; po 20 let kapla- noval v Soběslavi, 12 let byl farářem v Křemži a po 17 let duch. správcem ve Veselí n. L.; všude byl ctěn a milován, bylť v pravdě muž povahy ryzí, srdce dobrého, věrný syn církve a vlasti. Na sklonku života těžkou chorobou oční stížen a upoután na pokojík svůj, vzdal se úřadu vikářskéko, a mínil v poslední době zcela na zasloužený odpočinek se odebrati, leč nedočkal se již, Pán povolal jej k od- počinku věčnému. Slavný a důstojný pohřeb připra- vily osada i kněžstvo zasloužilému duch. správci, vá- ženému a milovanému spolubratru. Pohřební obřady vykonal vdp. Frant. Havrda, děkan a vikář sobě- slavský, za assistence a účastenství 34 kněží, mezi nimiž sluší jmenovati kanovníky kapituly česko-budě- jovické vdp. Pfausera a vdp. Sponara, jakož i upří- mného přítele zesnulého vdp. J. Matouška, milého kaplana-kmeta z Jindřichova Hradce. V chrámu Páně nad rakví případně svým milým a srdečným způ- sobem promluvil vdp. V. Voneš z Kardašovy Řečice, tajemník střídnictví soběslavského. Poslední poctu v Pánu zesnulému prokázali okresní hejtman tře- boňský, zástupci všech místních úřadů, městské rady ze Soběslavi, Veselí a Mezimostí, učitelstvo se školní mládeží, spolky, zástupce c. k. učitelského ústavu ze

Soběslavi, kdež zemřelý po léta býval zkušebním ko- misařem, a veliké zástupy lidu, který tísnil se kolem hrobu duch. správce svého, aby mu poslední vděčné »S Bohem« dal. Bůh budiž zesnulému štědrým od- platitelem. R. i. p. Obnovu sv. míssie v Krašově, vikariát kra- lovický, budou od 18. do 25. listopadu t. r. konati jazykem německým vdpp.: P. Jos. Zen. Ruffinena P. Jindř. Opitz, členové řádu Jesuitů v Praze.

Ze soudní síně. Hllsner podruhé před porotním soudem.

Den XVI.

(Původní zpnáva našeho zvláštního zpravodaje.) V Písku, 13. listopadu. Lk. — Dnešní průběh líčení byl velice interesantní a také porotní síň byla plničká. Dalo se očekávati, že mezi stranami dojde k tuhé srážce slovní. Na jedné straně hájil pan státní zástupce, opíraje se o dobrozdání fakulty. motiv ze sfery sexuelní, a jemu stál po boku, popíraje se vší rozhodností vinu Hilsnerovu a motiv vraždy rituelní p. dr. Auředníček, proti nim pak zaujal místo se svým ohnivým temperamentem p. dr. Baxa, jenž vytýkal nedo- statečnost dobrozdání české lékařské fakultě a přál si, aby v zájmu celé veřejnosti o dhalena byla pravda. Skvěle obhájil čest svědků a s vývody svými dostal se do povážlivého konfliktu s p. presidentem, jenž častěji řeč- níka napomenul. Hilsner k tomu všemu při lížel klidně, v tváři téměř šedě zsinalý Odpoledne dostal se k slovu dr. Pevný, který chtěl rozvinouti historii rituelních vražd, leč vzdal se slova, když mu bylo v tom p presidentem vytčeno, aby držel se jen okolností zjištěných a s věcí souhlasících. Na konec pak mluvil p. dr. Vodička, který napadl svědky, advokáty i jiné. Scházel mu takt dr. Auředníčka. Za všeobecné únavy líčení o 3. hod. odpol. odročeno na zítřek.

V líčení pokračováno o tři čtvrti na 9. hod. ranní, za předsednictví p. presidenta Wintra, jenž uvedl: Při včerejším hlavním přelíčení proneseno bylo panem drem. Baxou dle předložených stenografických protokolů, několik urážek české lékařské fakulty, po případě nejvyš- šího soudu, který posudek teto instance, úřadu to stát- ního, si vyžádal. Urážky ty spatřuje pan president v tom, že p. dr. Baxa nazval ono dobrozdání fakulty spisem fan- tastickým, sdělaným na odstranění motivu vraždy, a že vytknul m. j., že fakulta nečetla ani spisů, čímž činěna fje výtka povrchnosti. Proto na základě usnesení soudu, ježto tyto výroky dra. Baxy obsahují urážku medicinské fakulty, a výtku nejvyššímu úřadu, uděluje pan presi- dent dr. Baxovi na základě § 236 tr. ř důtku.

Po té ujal se slova obhájce Hilsnerův pan Dr. Auředníček: Po vynesení rozsudku a posudku fakulty očekával jsem, že přestane proces býti prostředkem agitačním stran sociálních i politických. Fakultou dokázáno, že podklad podezření tu schází. Sklamal jsem se. Průběh líčení v této síni byl klidný, ale během jeho zuřil boj dále, a bylo se strany, která přisuzovala Hilsnerovi tuto pověru, ač proti Hilsnerovi žádných důkazů není, sáhnuto ke zbraním zavržitelným. Proneseno pod zá- štitou immunity i v tisku, že se šaty Anežky bylo manipulo- váno, že tam přilito krve, že posudek fakulty tím pozbývá na ceně. A na koho to obvinění mělo padat.? Dnes doká- zána bezdůvodnost obvinění — nyní sáhnuto drem. Baxou ke zbrani jiné On vyslovil se o dobrozdání české lékařské fakulty ne způsobem kritiky, nýbrž on to dobrozdání za- šlapal v prach. Je prý to spis fantastický atd. — dobro- zdání ono prý je bezcenné. Pan dr. Baxa neobmezil se na kritiku dovolenou, on dal se na hanobení. Ou zde dopustii se něčeho nezákonného, neloyálního. Vzdát se svědectví je právo příbuzného a proto to právo měla matka i bratr obžalovaného. Tolik budiž dovo- leno podotknouti, že matka vzdala se svědectví, že celá byla ustrašená, neboť byla davy pronásledována. Kdybych býval řekl té matce, aby svědčila, ona by tak jistě učinila.

Když z druhé strany takovými zbraněmi se bojuje, jak může p. dr. Baxa mluvit o komplotu, o korrupci. Kde je to vše, nechť to ukáže! Dr. Baxa ohradil se, že nečiní ná- ladu v tomto procesu, ale to je nepravda a není tu žádných nezákonných, mimořádných okelností snad z lásky k Hilsne- rovi. Dr. Baxa zmínil se také o tom velice obšírně, že se jedná na jedné straně o děvčata z chudých rodin, o něž nikdo se nestaral, a na druhé straně o Hilsnera, za nímž stojí celý židovský národ. To je fráse. S mravenčí pílí se- brán tu materiál proti Hilsnerovi a za Hilsnerem ne- stojí nikdo. Jestliže židovstvo se proti té celé urážce, hroznému obvinění hájí — je to přirozeno. Židovstvo se Hilsnera nevšímá, nehájí jeho, ale hájí svou čest. Směšným jest, když se řeklo, že k odsouzení Hilsnera jest potřebí statečnosti. Děl-li se nátlak, děl se se strany jiné. Statečnosti jest potřebí k tomu, toho člo- věka sprostit. Věřím ve spravedlnost našeho lidu a mužů z něho vyšlých, kteří nedovedou odsoudit člověka, proti němuž není důkazů. Proti Hilsnerovi důkazu není. Frůvodní materiál jest kolosální, ale je v něm málo zrna a zejména co tkne se Anežky Hrůzovy. Nebyl o tom důkaz dostatečný, žeby Leopold Hilsner súčastnil se jedné neb obou v ražd.

Je-li obžalovaný takového činu schopen? Obžalovaný viněn jest ze dvou vražd; obžaloba s nezvyklou důkladností život Hilsnerův probrala a resultát je ten, že vyšlo na jevo, že Hilsner jest lenoch, ale nic víc. Svědci uvedli, že žádný nemravný čin mu nemohli dokázat, ba dokázáno, že Hilsner je bázlivý. V se- xuelním ohledu, který je nerozhodným, nebylo dokázáno téměř nic. Sem tam děvčeti dal hubičku, ale nic více. Kdo ve věku 20 let více neudělal, ten ať na Hilsnera hodí kámen! Tím byl podán důkaz, že v sexuelním ohledu je to člověk mravný. Pan státní zástupce dovolával se svědectví četníka Klenovce; ale ten to mínění nedovedl odůvodnit ! Jak vážně bráti se musí výpovědi Klenovce, o tom svědčí, že týž ob- vinil Hilenerae smilstva násilného na dcerách sládka Klímy — a ty Hilsnera ani neznaly! Jakou mohl míti obžalovaný pohnutku k vraždě? J prý tu celá řada vražd záhadných s charakteristickým řezem bez vypátrání pachatelů. Pan dr Baxa zajisté ví, že vražd ve velikých městech nevypátra- ných jest mnoho. Na venkově, u lidu nevzdělaného neuvědomělého, stane-li se vražda a nenajde-li se pachatel. pak se řekne, že udělali to židé. To zřejmo z vý- povědí Klenovce, který podlehl sugesci o rituelní vraždě jako nevědomí lidé a zastavil veškero pátrání, vrhnuv se na Hilsnera. Pověsť o rituelní vraždě povstala teprve ve 12. století, ač židovstvo je starší křesťanstva. A jak by to bylo možno, kdyby rituelní vražda stávala, aby po 1200 let se o tom ne- zvědělo a také za těch 700 let nebyla žádná vražda po- dobná? Při těch vraždách objevilo se, že podklad je mylný. nesprávný — nikdo se o krev nestaral. Ostatně míně í o krvi jest i jinde; boxeři podněcují lid proti missionářům křesťanským také.

Zde rituální vražda to neníl Kdyby byl Hilsner měl úmysl páchati vraždu, nevzal by k tomu kamarády; mluví proti tomu i ono ukazování nože Rajsmannové. Konečně i to nutno uvážit, že vražda by se nestala v Polné, za bílého dne, na veřejné cestě, na ex- ponovaném místě. Ostatně mluví proti tomu i chování po- lenských židů, jimž jako svědkům nutno v dáti čest (!). Ná- boženství jich uráženo, v jejich víře byli uraženi, a ti jistě mohli dvě tři slova pronésti a celý proces byl by zmizel. Mohli říci, že viděli Hilsnera v synagoze a mohlo býti vy- šetřování zastaveno a nikdo by nevěřil Pešákovi více než svědkům o Hilsnerově alibi.

Řečník zlehčuje svědectví svědkyň Brožových a vynáší náramně svědectví židů polenských. Mohli židi do- kázat, že Hilsnerbyl v synagoze, a pro- ces byl smeten s povrchu dne. (Úžas.) Dalším důkazem pro Hilsnera je dobrozdání fakulty lékařské, které pracováno s velikou pilí, na základě podrob- ných pokusů. To dobrozdání dí, že řez na hrdle Anežky je typickým řezem sebevrahů, ač nechci tvrdit, že Anežka spáchala sebevraždu. Fakulta mluví o malém, ba obyčejném noži, o krvácení jen z poloviny možném; fakulta mluví o omráčení Anežčině, o otřesení mozku. Přestane-li srdce bíti, přestane i tečení krve (shock), ale fakulta doká- zala, že tu bylo dosti krve. Ale sensace musila býti — objevi o se nové tvrzení p. Nováka — svědek na- jednou bez dotazu uvedl, že Anežka Hrůzová vážila 68 kg. To je velice průhledné, dnes po podání dobrozdání fa kulty — to není vérohodné, a pan dr. Baxa to tvrzení také ostý- chavě nerozvedl dále. Pan dr. Baxa napadl fakultu; ale ta měla podklad k určení váhy Anežčiny — měla zde délku Anežčinu (155 cm), určení graeilní kostry a j., a proto určila její váhu při stáří 18 let zcela uormální na 50 kg. Já věřím rozhodně fakultě! Kdyby váha Anežčina byla větší, nebylo by více krve. Nale ená půda krví potřísněná, kameny, plátno zbrocené krví, krev byla i na kanafasce a j. a na tu krev při dobrozdání fakulty nevzat zřetel. Té krve bylo normální mno ž- ství!

Že spodní kabátec byl bez krve dle dra. Baxy to vysvětleno tím, že krev prosytila tlu stý svrchní šat! Fakulta podala dobrozdání v tom směru, že je zde činiti s vraždou, spáchanou člověkem perrersního pudu, sadistou. Sadism jest ukájení pohlavního chtíče abnor. málně — (řečník definuje před dámami sadism a z nich ani jedna neodešla, ale klídně všechny naslouchaly věcem kluzkým! o tom více mluví Kraft Ebbing a jiní lékaři. Dr. Auředníček zmiňuje se pak o pitvorném způ- sobu roznesení šatů. Každý vrah hledí se z místa činu co nejrychleji vzdálit — ale tu mrtvola násilně obnažena, kol hlavy jí obvinut bizarně zbytek košile, již scházela spodní část. Tojest fetišism! (Pan obhájce defi- nuje fetišism!) U Klímové jest těžko soudit na motiv vraždy vůbec. Uvraždy Ane- žky Hrůzové jest nezvratno, že vrah byl člověkem perversním. Dokázáno dp. fará- řem Vlčkem i Běhalovou, že v den vraždy procházel se muž pronikavého pohledu, v němž nepoznali ani Hile- nera ani žida vůbec. Oni se ho zalekli a muž ten po- tloukal se tam již dříve — měl v levém uchu naušnici — a činil nemravné atentáty na dívky. Byl Hilsner schopen perversního činu pohlavního Jest naprosto nemožno, aby Hilsner vraždu spáchal — on jest člověk normální, stížený varikokelou. Přirozenou kon- sekvencí by bylo, není-li ten člověk vraždy schopen —- není tedy vrahem Páni zástupci soukromých stran ovšem se postavili na stanovisko zcela opačné.

Není tu rozumné vysvětlení, proč by se Hilsner vraždy té měl dopustit. Proti němu se uvádí, že lže, že popírá věci dokázané. Ale to vyskytá se vždy u lidí ne- intelligentních a vysvětluje se i ze situace Hilsnerovy. On přirozeně si musil, nemaje dostatečné energie, říci: „Ty musíš všecko popřít!“ To není pražádným důkazem proti němu; ostatně co popíral, je vedlejší. Namítnuto mu, že nedokázal a libi Ale žaloba má dokazovat jeho vinu a ne žalovaný svou nevinu. Bylo by velice nespra- vedlivé žádat na obžalovavém, aby on důkaz provedl, zvlášť po dlouhé době. Každý z nás nebyl by s to udat hned. kde třeba byl před týdnem a snad, kdyby to udal, nedokázal by to svědky. Jak taký člověk jako Hilsner, který se po většině potloukal, má dokázat své alibi? Hilsner nepopíral, že Anežku neznal — on ji znal jen dle osoby, ne dle jména. Řečník uvádí, že Novák i stará Hrůzové planou k Hilsnerovi záštím (!), vidíce v něm vraha Anežčina. O tom, že by Hilsner Anežku pronásledoval, prý žádný z ostatních svědků ničeho neví — naopak Bernardová uvedla, že Anežka řekla jí, že m ezi Polnou a Věž- nicí potlouká se mužjiskrnýchočí, který každému kouká se doočí. Že se Hilsner červenal při tom, když mu pronášeno těžké obvinění z vraždy, tot přirozeno. Ale jeho chování po vraždě mluví pro Hilsnera. Přiveden byl k mrtvole Anežčině a on se zachoval úplně klidně a to by se zajisté prozradil, kdyby byl vinnen. A druhý den se Hilsner zcela klidně procházel po Polné — to svědčí prý také pro něho. Že se Hilsner potu- loval po Březině — to není důkazem pro vinu.

Šedé kalhoty Hilsnerovy byly v Kutné Hoře rudým praporem, jímž mávalo státní zastupitelství pro vinu Hils- nerovu. A co vyšlo na jevo? Že kalhoty uschovány byly ve staré kolně, dřív synagoze a že vydala je matka Hilsnerova soudu sama. Před tím v novinách o tom psáno, každého po- jímala hrůza a matka je mohla klidně odstranit, když vě- děla o tom. Řečník mluví o domovní prohlídce u Hilsnerů a dí, že nenašly-li se kalhoty Hilsnerovy, je to vina těch, kdo hledali. Hilsner prý si na ty kalhoty nevzpomněl, poně- vadž je nosil naposled ve Žďáře v létě r. 1898, jak potvrdili svědci, ba Hilsnerovi kamarádi, kteří na šedé kalhoty se ne- pamatují. Tykalhoty se skvrnami nemohou býtidůkazem proti Hilsnerovi! Divím se v té věci p. státnímu zástupci na dobro- zdání prof. dra. Reisberga a doc. dra. Slavíka, ač máme tu dobrozdání fakulty, jíž ve skvrnách těch nebylo lze zjistit krev, ač připustila možnost, že je to krev.

Nález fakulty je negativní, ona nezjistila v těch skvrnách krev, ale nezjistila také v nich ničeho jiného — není vy- loučeno, že pocházejí ty skvrry od čehokoli (barvy, ze- miny, mastnoty). Bylo by velikou nespravedlností a ne- správností, aby těch krvavých skvrn bylo využito jako důkazu proti Hilsnerovi. Pro to nemáme žádného pod- kladu. Ostatně dejme tomu, že krev to byla! Hilsner si je nekoupil, dostal je a mohl je na nich způsobiti dřívější. majitel a sice při sednutí (l) Hlavní důkaz obžaloby proti Hilsnerovi jest svědectví Pešákovo. Ale vzdálenost je veliká (676 m,). Ostatně Re- šák přihlásil se se svým důležitým svědectvím teprve po půl roce! Spatřuji nesprávnost v dobrozdání očních znaleů prof. dra. Deyla a doc. dra. Chalupeckého, a sice, že to nelze bráti dle oněch tabulek (je tu prý jiné prostředí, jiná barva atd.) Princip násobení, jeden rozměr jest tu nesprávným!

Řečník ostře kritisuje dobrozdání obou znamenitých okulistů a poukazuje na instrukci střílení pro naše vojsko. Ale i kdyby jsme se přidrželi dobrozdání, nemluví ono ve prospěch Pešáka. On nemohl viděti barvu šatů, nerozeznal ragu oněch židů, nemohl rozeznat, jak upjaty jsou šaty, klobouk se žlábkem atd. V tomje Pešák usvědčen očividně z nepravdy (!) a tu vy- pověď jeho nutno bráti opatrně. Pešák udává, že Hilsnera poznal dle charakteristického mávání holí. Ale holí mává mnoho lidí, pakli hůl ta je pouhý klacek bez háku, je to přirozené, že při chodu komiháme holí vpřed i vzad. To není žádnou charakteristikou. Jest naprosto vyloučeno, že by býval Hilsner tím židem! Strnad ho viděl na vrchu v témž čase, kdy ho viděl Pešák na vrchu v šedém šatu, na opačném místě v městě v šatě modrém! A proč by měl jeden svědek býti méně pravdumluvný než druhý? Ostatně sama Vo- melová nepoznala v Hilsnerovi onoho muže, jenž ji pře- padl a také Klenovec po její výpovědi Hilsnera pustil na svobodu. Hilsner viděn byl k 6. hod. večerní 29. března 1899 u Koidlova stavení — tim je podán důkaz alibi Hilsnerova Oden muž, jenž přepadl Anežku, nemoh' býti Hilsner, on tam nemoh' stihnout, je to nemožno. Pachatelem vraždy jest onen muž, jenž přepadl Vomelovou. Doznání Hilsnerovo jest důkazem pro jeho nevinnu. On po rozsudku byl v úzkosti. naháněn mu strach brutálním Kumbarem. Jest zjištěno, že v Kutné Hoře zřizován tehdy telefon, o němž Hilsnerovi ae