1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
rnAeJ« ,snonh oc anlie
3
masthead
V Praze, v pátek 21. února 1913.
Praha
5
masthead
el nělatomta snenn
vphni
7
article
Na rannl a večerní listy
předplácí se
V Praze v administracii
na měsle. . . . . . 2 K —
na čtvrt leta . . . . 6 K —b
s dvojí donáškou
na měsic. . . . . . 2 K 54h
na čtvrt leta . . . . 7 K 62h
ve filtálkách
na měsle. . . . . 2 K 80
Poštou:
na měslo.
na čtvrt feta . . . . 9 K 60
s dvojí zásllkou
na měsle,
na čtvrt ieta : . . 1 K 9
Praha
8
article
Česko-německé jednání.
Česko-německé jednání.
Hochenburgrovým výnosem přeruše-
né dohodování mezí Čechy a Němci pře-
stalo zajímati veřejnost, plně zaujatou
Balkánem, rakouskou politikou protisrb-
skou a těžkými toho všeho následky v na-
šem hospodářském životě. Ale bída české-
ho království je čím dále tím hrozivější a
vláda odhodlala se dáti popud k dalšímu
jednání prohlášením svého stanoviska k o-
tázkám vnitřního jazyka českého, a ku po-
žadavkům německým ohledně dvojjazyč-
nosti všech státních úřadů v Praze a
ohledně nacionalisování úřadnictva. Zdá
se, že prohlášením svým dílu dohody valně
neposloužíla. Na české straně je oprávněná
rozhořčenost ohledně nejasného a neurči-
tého formulování stanovíska vládního k o-
tázkám, ve kterých víc než kdy jindy zá-
leží na naprosté přesnosti pojmu i jeho vý-
razu, jakož i nad tím, že v některých otáz-
kách šla se svými nároky na udržení dosa-
vadního stavu dál, než toho opravdové po-
třeby státní správy nezbytně vyžadují, a
Němcí jsou rozezlení, jak dočítáme se v je-
jtch listech, poněvadž vláda nechce jasně
výsloviti, že v t. zv. reservátech má býti
užito slov německý jazyk, jak to učinil
Bienerth, že nechce vyhověti požadavku
Němců, aby státní správa prohlásila dvoj-
Jazyčnost svých úřadů v Praze za naprostou
státní nezbytnost, a že nechce přistou-
piti na rozdělení úřadnictva státního podle
národností.
Hochenburgrův
Němec
Čechy
Balkán
Praha
9
article
Ovšem mezi Němci a Čechy je veliký
rozdíl. Němcí vystupují se svými stížnost-
mi jednotně, jako s požadavky německého
národa, neútočí na členy dohodovacího
výboru, nýbrž snaží se jejich postavení vš
silou podepříti, poněvadž mají tolik pocti-
vosti k německé věci, že vidí jen nebezpe-
čí porážky v otázkách, které německý lid
v Čechách tak houževnatě, třeba po na-
šem názoru neoprávněně, žádal, a že jim
ani nenapadne mysliti při tom na vzájemné
rozpory strannické.
Jinak u nás. Na základě falešných
zpráv německých listů o obsahu dohody
Jazykové, posud necelé a neúplné, zahrno-
váni jsou členové dohodovacího výboru ta-
kovými nadávkami, že je člověku stydno
za český tisk. A ovšem s velikým zadosti-
učiněním se konstatuje zmar vyrovnání
Jakoby v Čechách bylo všecko v pořádku
jakoby nebyla ochromena naše autonomie
nebyl sněm po čtyry roky nedělným, jako-
by netonulo české království v největší bí-
dě, jakoby netrpěly všecky naše instituce
kůlturní a hospodářské nečinností zemské-
ho zákonodárství, jakoby zuboženě poměry
veškerých záležitosti veřejných v říši ne-
žádaly nápravy, jedině možné poctivou do-
hodou česko-německou, jakoby zbědova-
ný stav našeho obchodu a průmyslu, naše-
ho živnostnictva nevolal úpěnlivě po ener-
gické činnosti zákonodárné, po mírua
klidu!
Němec
Čecho
Čechy
10
article
Páni, kteří mají plná ústa slibů a laci-
ných frází pro ubohý, trpící lid, jásají nad
tím, že vláda ohrozila dílo dohody, na
kterém sami svými zástupci tak dlouho
bez protestů spolupracovali, a sice zrovna
tenkrát, když z české strany činěny byly
ústupky, a z kterého vyskočili beze všt
vnitřní příčiny, k údivu všech účastníků,
jen, protože musíli poslechnouti nezodpo-
vědných „politiků“ svých výkonných vý-
borů. Ba víc. Kdyby nebylo pana Schreine-
ra, který štval proti dohodě, poněvadž
doufal, že baron Bienerth bude oktroyova-
ti jazykový zákon i ohraničení okresů po-
dle své famosní předlohy, a kterému se
podařilo zjednati si v poslaneckém klubu
německém většinu dvou hlasů pro zamít-
nutí tehdejšího dojednání, měli by dnes
Němci národnostní senáty v zemském vý-
boru a my — pivní dávku. A proti tomu
neprotestovali radikální hrdinové — zrov-
na naopak! Ale když jeden z těch „sta-
rých neschopných posluhů“ dr. Kramář
prosadil, že se zemské zřízení musilo spo-
jiti s nejpalčivější otázkou českou, s jazy-
kovou otázkou u úřadů státních, a když
víc než kdy jindy bylo zapotřebí podpory
zástupců umírněných stran českých po-
slanci radikálními, tu páni beze vší příčí-
ny z jednání vyskočili, jen protože se je-
jich agitatoři báli o popularitu.
Schreine
Bienerth
Němec
doktor
Kramář
11
article
A dnes jásají nad zdarem jednání! Ko-
likrát jsme už jásali nad svou hrdinností,
pak jsme těžce pykali své nepolitfské pře-
náhlenosti! Celá historie českéhozápasu
je plna takových husarských kousků. Nění
zde možno, abychom je vypočítávalia
stačí vzpomenouti, jak jsme jásali, když
jsme vyhodili své ministry z kabinetu
Beckova. Ale my máme privilej, ničemu
se ze svých chyb nenaučiti. Lid je nadšen
papírovou radikálnosti — a to je pro volby
to hlavní. Výš nejde ctižádosť našich ra-
dikálních stran.
Nevíme, zda je konec dohodování. O
tom rozhodnou vážní mužové, vědoucí so-
bě své těžké zodpovědnosti před soudem
historie a svých povinností k svému ná-
rodu. Vláda dobře ví, že čeští poslanci ne-
Hají souhlas k žádným ústupkům Němcům,
nebude-li zjednáno českému národu plné
právo jazykové, vláda ví, že Čechové nepři-
stoupí na žádné omezení platnosti českého
jazyka, které není naprosto nezbytné a s kte-
řým posud smiřovali se všichni čeští po-
litikové, i radikální, a jestli v této věci ne-
ryhoví požadavku českých poslanců
pak musí převzíti zodpovědnost za nezdar
jednání. Ale především musejí čeští vy-
jednávačí jasně a určitě, do nejmenších
podrobností znáti stanovisko vlády, aby
nebyli v nebezpečí, že nějaký nový výnos
Matajův připraví je o to, za co by zaplatili
Němcům ústupky v otázce zřízení zem-
ského.
Beckův
Čecho
Němec
Lido
12
article
Uvidí-li pak, že vláda českému náro-
du nechce dáti, na co má plné právo, pak
nebudou ti „lokajové ani chvilku v roz-
pacích, aby prohlásili celé jednání dohodo-
vací za skončené, odvolali všecky ústupky
posud učiněné, a s klidným vědomím pocti-
vě vykonané povinnosti bojovali dál, pev-
ně odhodlání nepovoliti, ať děje se co děje,
dokud nebude českému národu dáno, co
při vší smířlivosti má a musí míti za napro-
sto nutné v zájmu své národní cti a své
budoucnosti. Totéž co pro vládu, platí i
pro Němce. Nás neustraší hrůzami další
obstrukce. My nejsme dost nesvědomití,
abychom na účet českého lidu a českého
království starali se jen o popularitu své
strany, a proto s největším sebezapřením
jsme jednali a dokázali ochotu k vážným
ústupkům, pokud jsmeje mohli srovnatis
opravdovým prospěchem národa a králov-
ství, ale my s největším klidem opustíme
jednání, jakmile by od nás Němci žádali
něco, coby poškodilo naše národní zájmy
co by bezprávným učinilo naše menšiny.
nebo co by poškodilo celistvost království.
Nás neleká, že by nás „nahoře“ mohli pro-
hlásiti za nesmířlivé, my bojíme se jenom
jednoho: abychom si nemusili nikdy vyčí-
tati, že jsme ze strachu před zodpovědno-
stí, z bázně o falešnou popularitu a o man-
dáty poškodili zájmy českého národa, a-
nebo že jsme z bázně před obtížemi bojů
a zápasů v čemkoliv opravdu zadali pro-
spěchům českého lidu.
Tak jednají a mají po našem skromném
scudu jednati vážní, poctiví mužové —
aby nás tak nazývala nestranná budouc-
nost, to je naší jedinou ctižádostí. Známe
přiliš dobře „srdce a ledví“ našich pravých
i falešných radikálů z Prahy i z Brna, aby-
chom mohli býti dotčení jejich surovým
nadávkami. Nedosahují výše našeho opo-
vržení.
Němec
Praha
Brno
13
title
Válka na Balkáně.
Balkán
14
article
Rakousko a Srbsko.
Rakousko a Srbsko.
Sl—k. Z Bělehradu, 20. února. [Zvl
telegr. „Nár. Listů“.) Cizí vyslanec, jenž
bývá velmi dobře informován o smýšlen
ve vládních kruzích v monarchii, řekl m
dnes, že dle jeho domnění jest nyní nej-
vhodnější okamžik k přímému vyjednávání
mezi Srbskem a Rakouskem. Srbsko must
dáti jako malý stát podnět vhodným způ-
sobem. Veliký převrat ve smýšlení Vídně
o Srbsku způsobila by prý návštěva P-
šičova. Jest jisto, že by nezůstalo jen při
morálních úspěších. Pašič prý by přinesl
z Vídně i konkretní závazky v přičině al-
bánských hranic. Sblížení velmi stěžuje prý
ton srbského tisku. Nebýti této okolnosti
mírumilovné krühy mohly už s rozhodno-
stí podati přátelskou ruku Srbsku.
Sl—k. Z Bělehradu, 20. února. (Zvl
telegr. „Nár. Listů“.) Dnešní „Pravda“ sdě-
luje, že Srbsko povede nyní vyjednávání
s Rakouskem prostřednictvím svého vy-
slance Jovanoviče ve Vídni. O čem bude
vyjednáváno, list nepraví.
Rakousko
Srbsko
Bělehrad
Vídeň
15
article
Rumunsko-bulharský spor.
Přiostřený konilikt.
Ze Sofije, 20. února. Dle posledních
zpráv zdráhá se Rumunsko sou-
hlasit se sprostředkováním
velmocí a učinit jakýkoli ústu-
pek, takže konflikt se opět při-
ostřil. Zejtra očekávána je zde
rumunská odpověď. Nezakročí-li
velmoci ještě v posledním okamžiku v Ru-
munsku, dlužno se připravit na pře-
rušení diplomatických styků.
Z Bukureští, 20. února. Oficiosní »Epoca
zmiňuje se na čelném mistě o velkém stra-
tegickém významu Silistrie pro Rumunsko
prohlašuje, že bylo-li by Rumunsko z jakých-
koli důvodů ochotno v příčině části svých
požadavků ustoupiti, není v příči ně
Silistrie žádný ústupek možný.
Zprávy z bojiště.
Z Caříhradu, 20. února. (K. k.) Úřadní
zpráva vojenská pravi: Včera po půlnoei
bylo na Drinopol slabě střileno. Sitnace na
čáře čataldžské a na Gallipoli jest nezmě-
něpa.
Sl-k. Z Bělehradu, 20. února. (Zvl. telegr
„Nár. L.“) Z bojišť významnějších zpráv ne-
došlo, ví se však, že toto ticho znamená pří-
pravy k posledním rozhodným podnikům na
válečných polích, jež musejí zjednati rychle
jasno v příčině nejhlavnějších strategických
bodů Skader, Janína, Drinopol, pro vyjasnění
evropské situace nejvíce znamenají dva prvé
Janín
Rumunsko
Sofijá
Bukurešť
Silistrie
Caříhrad
Drinopol
Bělehrad
16
article
Z Drinopole.
Z Drinopole.
Čm. Ze Sofije, 20. února. (Zvláštní
telegr. „Nár. Listů“.) Místo očekávaných
tří set cizích poddaných napočetli jich
konsulové v Odrinu 1500. Přes teto značné
číslo bulharské hlavní velitelství je ochot-
no pustit všechny na svobodu, ale Šukri
paša odpírá svolení z důvodů vojenských.
Bojí se různých prozrazení.
(Viz poslední zpřávy.)
Drinopol
Sofijá
17
article
O svobodu svědomí v Rusku.
O svobodu svědomí v Rusku.
V hosudarstvenné dumě podalo 32 poslanců
návíh zákona o zabezpečení svobody svědomív
Rusku. Toleranční manifest ruský byl v jednou z
prvých vlašťovek, oznamujících příchod konstituční
vesny; vyšel 17. dubna 1905, půl roku před ohlá-
šením konstitučního manifestu 17. října 1905. V té
době všeobecného vření byla snášenlivost ve víře
přivítána i řadou církežních hodáostářů růských
ale již v květnu 1905 val se proti knáseplivosti
volynský arcibiskup Antonij, jeden znejbojov-
nějších pravoslavných hierarchů, předurčený za
patriarchu ruského, bude-li tato nejvyšší církevní
hodnost v Rusku po 200letém přerušení obnovena
Arcibiskup Antonij jako mladý theolog vzbuzoval
velké naděje a byl blízko znám i s Dostojevským.
který prý si ho vzal za vzor ke svému Alešov
Antonij
Dostojevský
Rusko
18
article
Karamazovu. Ideálním smiřitelem západních a vý-
chodních snah a duší ruského národa, jak si to
představoval Dostojevský, Antonij se nestal, ale
naopak, čím dále, tím silněji útočí proti ruské li-
teratuře a jmenovitě proti západní kultuře, pro-
klínaje toho, kdo se blíží pohanskému zápa-
du. On to byl, kdo navrhl, aby řada moderních li-
terátů ruských, mezi nimi takový „novokřesťan
jako Merežkovský, a byla vyloučena zicírkve. Skvé-
le psaný protest arcibiskupa Antonia měl potud
úspěch, že vláda nařízeními značně zúžila svo-
bodu vyznání, zabezpečenou tolerančním manife-
stem a řadu zákonných předloh, které měly zá-
sady manifestu v podrobnostech uvésti do života.
z dumy odvolala. Nynější návrh 32ti dal podnět
vrchnímu prokuroru pravoslavné církve, Vladi-
míru Karloviči Sablerovi, aby vystoupil v zájmu
dalšího omezení svobody víry: bojí se patrně, že
by dosavadní pevné a pro svoboda ruského lidu
osudné pouto mezi církví a státem bylo oslabeno.
Pravoslavná církev převzala z Byzance úslužnost
vládě a za takového panství na Rusi ještě více tu-
to závislost na státě upevnila, začež navzájem ob-
veo
lre
Karamazov
Dostojevský
Antonij
Merežkovský
Antonius
Vlad
Karlovič Sabler
Skvá
Byzanc
Rus
19
article
držela od talarských chánů značné hmotné vý-
hody. Zrušení patriarchátu za Petra Velikého
zřízení synodátního kolegia, které spravuje cír-
kevní záležitosti pod vedením vrchního prokurora
laického stavu, učinilo pravoslavnou sírkev ještě ví-
ce závislou na státě.
Ale byrokratismus, který se v pravoslavné
církvi na Rusi zahnízdil. tak oslabil její duchovní
přitažlivost, že rozkolnictví a sektářství, které
více vyhovuje touze ruského člověka po opravdo-
vém náboženství, stále se rozmáhá na úkor „pa-
nujícího“ praveslaví. Misto, co by provedli du
chovní správcové řádnou nápravu v církvi, místo
co by obohatili církevní život vedle obřadové
stránky i skulečným hlásáním evangelia, které je
při duchovní censuře velmi omezeho, obrátili se
hicrarchové o pomoc ke státu, aby nedovolil nebo
aspoň znesnadníl přestupování na jinou víru a tím
znovu miliony nejlepších ruských lidí vystavil pro-
následování a nejistotě.
Byl to přece i pro státní život nenormálni
stav. když do r. 1905 nebylo dovoleno staroobřa-
deckým duchovním vejili do vojenských nemocnic
takže kozáci staroobřadcí, umírajíci v nemocni-
cích v Mandžurii, nemohli být svými duchovním
zaopatřováni ajen pozdějí za jich věrnou a hrdin-
skou službu vlasti dostalo še jim té milostic ž
před smrtí směli být vynešeni na dvůr nemocnie
a tam zaopatřeni. K takovým zjevám minulosti
mohly by vést snahy oberprokurora Sablera; který
pro znemravňující vlivy nějakého Rasputina, přijí-
maného ve vysokých kruzích, neměl aní slova od-
souzení. Rusko jako velký stát s mnoha vyzná-
nímí ke své konsolidaci potřebuje svobody v
vvíře.
Rasputin
Rus
Rusko
20
article
Z parlamentních výborů.
Z parlamentních výborů.
Finanční výbor.
Boj o prohlídku knih dokonán.
(Zvl. telef. zpr. „Nár. Listů«.)
Z Vídně, 20. února.
Největší potíž celé finanční reformy byl
dnes večer překonána. Po několikadenu
debatě o povinné prohlidce knih vykonalo
se pozdě večer dlouhé a komplikované hla-
sování o věci té-
Došlo několikrát k tuhým bojům, jejichž
výsledky byly místy překvapující
Hlavní zápas sveden o to, zda pro-
hlídka konati se máv instaníci
první, či ve druhé. Rozhodnuti
vyznělo pro druhou instanci a to
ještě za četných a pronikavých
kautel a výhrad, referentem drem.
Lichtem navržených.
Návrh, aby se prohlídka knih konala již
v instanci prve, byl zamitnu't 36 proti
10 hlasům. Potom přijat byl návrh,
aby se prohlídka knih konala
v instancí druhé 38 hlasy proti 7.
Všichni poslanci čeští, vyjma dra. Strán-
ského, hlasovali pro prohlidku v tělo
druhé instanci. Kromě dra. Stránského hlaso-
vali proti prohlídce kníh také ve druhé
instanci poslanci dr. Kuranda, dr. Neu-
mann (Vídeň), dr. Gross, Ussai, dr.
doktor
Stránský
Kuranda
Gross
Ussai
Vídeň
Neomann
21
article
Budzynovský a dr. Krafit.
Překvapením bylo přijetí návrhu posl.
prof. dra. Funka při hlasování dle jmen,
dle kterého nemá být otázka, zdali knihy
řádně jsou vedeny, zůstavena volnému uva-
žování úřadům finančním, nýbrž musí
být v pochybách řádné vedení knih kon-
statováno znalci z oboru účet-
nckého. Návrh ten schválen 28
proti 10 hlasům (Proti němu hlasovali
křesťanšlí sociálové a slovinští klerikálové.)
Přijat dále návrh posl. Hummra, do-
plněný drem. Funkem k § 276., kterým
poskytují se rozsáhlé kautely
pro zachování tajemství obchod-
ního.
Přijata též resoluce dra. Lichta a dra.
Rašína, že nesmí být užíváno
skutečností, které zjištény byly
V drobném prodejir
ranní číslo o sobě . . zae
večerní . . . . . . . za fb
Ve fliálkách na venkově:
ranní čislo . . . . . . . 10h
večerní
. . . . . . . 5b
Inseráty
plati se botově napřed.
Předplneení a inserty přijíma
administrace v Marianské ul., B.
Tam nacházají se též
redakce. tiskárna a expedice
„Národních Listů“.
doktor
Krafit
profesor
Funk
Hummra
23
article
Rukopisy se nevracoil
24
article
prohlídkou kníh, pro vyměřo-
vání jiných daní, poplatků a ta
19 proti 17 hlasů m.
Nadmíru zajímavé bylo hlasování o re-
roluci dra. Stölzla, kterou vyzývá se
vláda, aby způsobem nepokrytým ve svém
původním nařízení zdůraznila, že nesm
konati se prohlídka knih jinde
leč tam, kde pochyby zvláště
odůvlodněné, pokud týká se správ-
nosti údajů, k tomu nutí a tak
potom jen v případech důleži-
tých. Při hlasování ukázala se rovnost
hlasů, 118= proti 18. Předseda výboru dr.
Urban dirimoval svým hlasem na prospěch
přijetí návrhu Stölzlova.
Návrhy námi již ohlášené stran prohlídky
knih, jak byly dnes výborem finančním při-
jaty dlažno doplniti ještě v ten rozum, že úsne-
sení, podle kterého má být důkaz knihami pro-
veden, stáli se musí majoritou jednoho hlasu
nad polovici a kdyby měl být důkaz
opakován, žeje třebakitomu 3/2 vět-
šiny komise.
Útraty prohlídky platiti bud
státvždycky, odvolá-li seúřadi po-
platník jenom teh dy, nabídne-li s ám důkaz
knihami neb podá-li odvolání a ukáže-li se.
že knihy vedeny byly v podstatných zápisech
nesprávně.
Přijata také resoluce dra. Rašína a dra.
Lichta, že má se dát do průvodního výnosu
ustanovení, podle kterého úřad má se odvolat
jen, jestliže odhadní komise podstatně roz-
hodla jinak, než úřad navrhoval a možno-li
očekávat, že bude mit odvolání úspěch.
Pro řízení přijat návrh dra. Rašína, že
pří odvolání se úřadu má poplatník právo
podat vyjádření proti odvolání tomu.
Stölzl
doktor
Urban
Stölzlův
Útrata
Rašín
25
article
Celě řízení prohlídky kníh je
po dnešním hlasování výboru fi-
nančního upraveno tak, že posky-
tuje sice linanční správě nove
možnostikontroly, ževšaksouč as-
ně náležitě chrání poplatníka a
interesenta proti přehmatům a
chikanám. ba
Důkaz obchodními knihami řádně vede-
nými bude závazným pro berní sprá-
vu o těch údajích, které byly brány v po-
pe
chybnost.
Hlasování trvalo dvě hodiny. Ministr fí-
nancí ryt. Zaleski nebyl mu přitomen. Kor-
referent o dani z osobního příjmu dr. Ren-
ner, sociální demokrat, prohlásil po hlasováni
že nyní netřeba, by byl korreferentem o zby-
lých částech této části berní reformy a vzda
se formálně svého úkolu.
Zitřek bude věnován amnestila
trestnímu řízení. V sobotu a v ponděli
finanční výbor zasedat nebude. Ostatní dispo-
sice oznamujeme na místě jiném.
Bylo jíž k 9. hod. večerní, když členové
finančního výboru a zástupcové vlády za vel-
kého rozruchu opouštěli síň budžetní, ve které
se o finanění reformě rokovalo.
Při hlasování byla schválena ustanovení, na-
vržená zpravodajem dřem. Lichtem o prohlídce-
knih se změnami, navrženými jím v dnešní schůzi
a několika pozměňovacími návrhy, podanými po-
slanci Modráčkem, Abrahamowiczem, drem. Ad.
Grossem, drem. Steinwendrem, drem. Dammem.
Hummerem a Finkem.
Návrh Rennerův: Z usnesení odhadní, po pří-
padě odvolaci komise, jest poplatník povinen před-
ložiti k nahlédnutí a prozkoumání svoje obchodní
knihy nebo zápisky o hospodářství, jakož i smlou-
vy, dlužní úpisy, kvitance, jakož i jiné v jeho
majetku se nalézající spisy, jež mohou sloužiti ke
zjištění skutečností, podstatných pro zdanění“, byl
při hlasování dle jmen 36 hlasy proti 10 zamítnut.
Posl. dra Renner problašuje, že sociální demo-
Zaleski
doktor
Ren
Modráček
Abrahamowicz
Gross
Damm
Rennerův
Posl
Renner
Hummer
Finek
26
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Hlavní spis Petra Chelčického.
Mezi r. 1440—1443, za bezkráloví p
smrti Albrechta Rakouského, byl napsán;
r. 1521, na podporu západní reformace u nás,
poprvé vyšel tiskem; po stoletích, r. 1893,
znovu jej vydala akademie petrohradská;
nyní, po dvacíti letech, opět vychází na půdě
české. Je to Chelčického proslulá „ Sie
viery.“
Ze všech kusů svého programu husitství
provedlo vlastně jen kus poslední, spíše při-
rozený důsledek všech snah náboženských
sociálních: uvolnilo, utvrdilo a zabezpečilo
naši národnosta řeč. Nikdy Čechy ne-
byly tak české a nikdy čeština v životě stát-
ním a společenském neměla takové váhy
platnosti, jako ve věku patnáctém. Ale t
z veškerého rozmachu husitského byl kladný
výsledek takřka jediný. Všecko ostatní uvázlo
v polou cesty a zakrnělo nebo dokonce se
zpětilo.
O úřadní církvi kališnické je povědomo
že měla také svou hierarchii, že zachovala
většinu římských ceremonií a cizí jazyk ob-
řadní, že omezovala svobodný výklad bible.
že znovu ochotně přizpůsobovala se všemu
středověkému zřízení společenskému. Z pů-
vodních požadavků husitských zbyla jediné ja-
kás takás zemská samospráva církevní a zbyl
symbol kalicha, neustále popíraný a potíraný
nepotvrzenými od kurie kompaktáty nezaru
čený ani v samé zásadě.
Při církvi olficiální, chráněné státem, kte-
rý sám vyrostl na starých zásadách feudálních.
to konec konců nepřekvapuje. Jinak se všal
věc má mezí Sirotky a Tábory, kteří sociáln
reformu v duchu novozákonním původně byl
* Petra Chelčického Síť víry. K vy-
dání upravil Emi! Smetánka. (Comenium
XXII) V Praze 1912. Nákladem „Comenia“. Stran
386, Xv.
Petro Chelčický
Albrecht rakouský
Sirotek
Smetánka
Čechy
Tábor
Praha
27
article
položili. Demokratické opravy, které počát-
kem let dvacátých století patnáctého v učení
táborském stavěly se v popředí, již o dese
let později, na vrcholu táborské moci a sily.
nadobro jsou odstaveny. Demokrat žižka již
ve svém Řádu z r. 1423 smířil se s rozdílem
stavův od krále až k sedlákovi, a demokraté.
socialisté i komunisté táborští, za něž ve
smyslu původních obcí starokřesťanských pro-
hlašovali se na počátku své organisace, záhy
si už opět tvoří zákony, ukládají a vybírají
daně, uznávají osobní jmění, pěstují studia
scholastická, pouštějí zásadu rovnoprávnosti
obou pohlaví, odříkají se ideje rovnostia
bratrství všech lidí.
Toto odpadnutí od původního programi
husitského, hlavně pak hmotné násilí
stálá negace přikázání „Nezabiješ“, k písémné
činnosti povzbudily hloubavého Jihočecha
Petra Chelčíckého.
Svobodný, ale zajisté nezámožný sedlák
Chelčický ze své dědiny u Vodňan přiváben
byl do Prahy rodícím se hnutím opravným na
počátku druhého desetiletí věku patnáctého.
Jihočech
Petro Chelčícký
Chelčický
Vodňany
Praha
28
article
Chodil do kaple betlemské, četl tehdejší pole-
mické třaktáty a nad jiné si oblibil knihy
Wielifovy, jejichž obsah, málo se znaje v Ja-
tině, zevrubně si dával vysvětlovati od svých
přátel. Takovým způsobem v Praze pobýva
do r. 1420.
Proč tehdy Prahu opustil, je pro Chelčí-
ckého význačné. Již r. 1419 nesrovnává se
s universitou v mínění, že Zákona božího há-
jiti lze mečem, a po bitvě pod. Vyšehradem,
nevolí jsa pojat nad neevangelickým a ne-
apoštolským násilím, kterým se v život uvá-
děly altruistické zásady Nového zákona.
z Prahy navždy odchází domů.
V theoretickém odporu proti branné de-
fensivě i offensivě husitské Chelčický setrval
po všechen průběh hnutí, i za skvělých vítěz-
ství Žižkových a Prokopových, i po kafastroke
lipanské, v níž spatřoval krutý, ale spravedli-
vý trest boží: kdo mečem zachází, mečem
Wielifův
Zákon
Chelčický
Žižkův
Prokopův
Praha
Vyšehrad
30
article
Toto zásadní stanovisko, neodpor -
vati zlu, nevyplývá ze studia pouhého No-
vého zákona; četl jej tehdy celý národ a pře-
ce bojoval. Chelčický ve svém odporu prot
násilí podléhal známým naukám valden-
ským, se kterýmí ž českého jihu zajisté při-
šel už do Prahy a v nichž se potom doma, kde
byly zakořeněny, dokonale utvrdil.
Stanoviskem tím Petr Chelčický ideové-
mu hnutí husitskému dal směr nadobro jiný
A na stanovisku tom setrvává veškerou svou
činností slovesnou.
Traktátem „O trojím lidu“ asi z roku
1425 Chelčický už zjevně přecházi na pole
kritiky sociální. Po té stránce odříká se i své-
ho milého Wiclifa, který ještě přijímal středo-
věké rozvrstvení společnosti na církev učící
(kněžstvo), bojující (rytířstvo) a roboticí
(sedláky). Ku práci a k lásce stvoření jsme
všiclíni, ku panování a k bojování není stvo-
řen nikdo: buď má platnost evangelium Kri-
stovo, které hlásá bratrství všech lidí, nezná
stavův a kast, zamilá násilí — anebo má
platnost pohanství, které křesťanstvím se na-
zývá klamně. To je stanovisko Chelčického
již v tomto třetím spíse jeho, kde nadobro
se odříká také strany táborské, poněvadž ve
věcech víry užívá meče. Praví tlumočníc
slova božího jsou jiní: apoštolsky vlídní a po-
korní, milujíce lidstvo sebeobětavou láskou
Kristovou, která. přemáhá svět. Tak tomu
učili také Valdenšti.
Chelčický
Kristův
Praha
31
article
Nový vydavatel „Sieti víery“ praví: „Ob-
sažný a stručný traktát ,O trojím lidu' mohl
by se jmenovati Malou siti': ale šíře, do niž
„Siť zamilované ideje Petrovy rozkládá, způ-
sob, jakým je zdůvodňuje, a mnohostrannost.
s kterou je applikuje, ukazují, jak se auto
s lety prohloubil.
„Síť víry“ dostala název podle známého
místa bíblického (Ev. Lukášovo V, 1—6). Kri-
stus u břehu jezera Genezaretského sedí v ry-
bářské lodici Šimonově a učí dychtivé zástu-
py, jež se přihrnuly za ním. Domluviv, vyzval
Šimona, aby na hlubině rozestřeli síti. „A když
Eva
Šimonův
Šimon
Ob
Petrov
Lukášův V
32
article
toučínili, zahrnuli množství veliké ryb, tak ž
se trhala síť jejich.“ Symbolisovaná rybářská
síť Petra apoštola trhá se množstvím věři-
cích — duchovní síť Petra Chelčického, t. i.
neporušené slovo evangelia, trhá se množ-
stvím křesťanů nepravých.
I v „Síti víry“ znovu Chelčický rozvádi
vše, co již pověděli předchůdcové jeho anebo
co pověděl on sám; jen že to rozvádí plněji.
soustavněji a drastičtěji.
Také v Chelčického „Síti víry“, jakou
Wiclifa a Husa, velkou úlohu hraje známé
domnělé nadání císaře Konstantina, jenž jmě-
ním chudé dotud církví propůjčeným zničil
její ryzost a prostotu, tak že od té doby je
církev dvojí: Kristova a Antikrisfova. Také
v „Síti víry“ vracejí se odsudky papeže jako
pozemského boha, který žádá svrchovaného
panství a světských poct jako král králův;
odsudky velké většiny kněžstva, jež církev
pokládá za pouhý zaopatřovací ústav hmotný:
odsudky církevního života zobřadnělého a ze-
sětštělého. Také v „Síti víry“ opakuje se
polemika proti nauce a očistci a proti pře-
ceňování vlastních dobrých skutků, kterék
spasení nestačují, nedoplňuje-li jich neobsáhlá
milost boží. A také v „Síti víry“ zamítá se
feudální zřízení společnosti, rozvrstvené v od-
lišné kasty, zamítá se soustava úřadů nada-
ných mocí připuzovací, zamítá se jakékoli
branné násílí, obchod a řemeslo, věda a umě-
ní — všecko ve jménu původního, apoštolské-
ho křesťanství.
Petro
Petro Chelčický
Wiclifo
Hus
Konstantinos
Kristův
Antikrisfův
33
article
Co však Chelčického „Siť víry“ činí spi-
sem jeho nejsoustavnějším, je část její druhá,
kde postupně kritice podrobuje veškery stavy
tehdejší společnosti, probíraje způsob, jakým
žijí páni, města, řehole, učenci a kněží, a to-
liko robolící stav selský, srdci spisovatelovu
blízký, vyjímaje z obecného odsudku. Rytířů
Chelčícký nenáviděl, poněvadž hojných pro-
středků, nenabytých poctivou prací vlastní,
užívali pouze na prospěch a k libosti těla
mnichův a kněží nenáviděl, poněvadž svato-
kupčili a žili neevangelicky: mistrův „kol j-
Chelčický
Siť
Rytíř Chelčícký
jaký žít pán