Strana 2.

NÁRODNI LISTY

8. ledna 1903. Císlos

mad ještě shledáme mezi oběma řadami na- šich čísel. Komu by ani to vše nestačilo, najdeve vlastních vývodech professora R. ještě další vy světlení. Pojednávaje o nejasnostech a zmateích, k nimž při sčítání lidu dává podnět nešťastný pojem »řeči obcovací«, uvádí dr. R., že sama vláda zdá se pojímati pojem ten v r. 1900 jinak než před tím. Dala prý totiž tenkrát úřadům pokyn v ten smysl, že má se pone- chati úplná volnost při volbě řeči obcovací také osobám, v domácnosti žijícím, ale k rodině hlavy její nenáležejíeím, jako jsou na příklad čeleď učedníci. To však považuje pan professor za neslučitelné s pojmem řeči obcovací. Osoby, žijící v takovélo odvislosti, nemohou prý volně určovati ani své obcování, ani řeč jeho. Oboje jest již předem určeno poměry, na něž oni ne- mají vlivu. »Obyčejným obcováním« jest u slu- žebných obcování s rodinou, ve které žijí, u nčedníků obcování se členy rodiny mistrovy a s ostatním jeho personálem. Arci prý bude obcovaci řeč jejich po případě velmi chuda, nejsou-li mocni řeči svých pánů; ale jelikož osoby ty už jednou nemají jiného obcování, je prý jasno, že nemohou míti ani jiné řeči obcovací. 5) Je jisto, že takovýto absurdní výklad »řeč obcovaci« pan professor nevymyslil, ale že témě všeobecně platil a platí v kruzích našich Němeů. kleři ho také praklicky užívali ve svůj prospěch.

Oni jsou to právě, kteří své české služky, učed- níky a dělníky vůbec přihlašovali k némecké řeči obcovací, byť i německy neuměli. Žádný kdo poměry poněkud zná, nebude v pochyb- nosti, kdo u nás zaměstnává poměrně, ba i ab- solutně více takových odvislých osob drůhé ná- rodnosti, zda Čechové či Němci, Každý vi, jak pro nedostalek německých služek, sluhů, učed- níků, domovníků atd. většinou i největší pražšu Němci mají ve svých domácnostech řadu Čechů. Každý ví, že počet jejich převyšuje leckdy i sám počet německých příslušníků rodiny.

Když tedy při dřívějších“ sčitáních byl všichni tito Češi neb aspoň většina jich hlavou rodiny arch vyplňující přihlášeni k německé řeči obcovací, a když r. 1900 na základě onoho pokynu vládního, jejž dr. R. cituje, Čechům tém zaručena v tom úplná volnost: možno se lu diviti, že výsledek posledního sčítání vyka- zuje značný úbylek německé řeči obcovací Praze? Může v tom shledávati nějakou ne- správnost zejmena ten, kdo sám z výsledku sčitání o řeči obcovací soudí na počet přísluš níků té které národnosti, a kdo sám na jiném místě tvrdí, že »nyní každý horlivě se snaži. by při odpovědi na otázku jazykovou přivedl ku platnosti svou národnost ?« Které sčítání má tedy pravdě podobnos větši správnosti a větší ceny pro otázku po počtu Němců v Praze: toto poslední, či on dřívější ? — Ale professor R. se domnívá, že našel důkaz, jenž jeho domněnky měni v jistot'u. Důkaz ten vidí ve výsledeí ch Jtatistiky o počtu a o jazykový ch znalostech dětí školních. °) Statistiku tu má za velmi spolehlivou a na jejím základé vypočítává — jakým způsobem, ukážu až jindy — že r. 1900 bylo v Praze vše ch Němců dohromady asi 44.567, př aejmenším však 34873, okrouhle 35 000; odečtou-li se němečtí vojáci v činné službě a všichni pražští cizozemci, ač všichni zajisté nejsou Némci, zbývá prý na o bčanské domácí obyvatelstvo Prahy Něm ee asi 39.492, při nejmenším však 29.798, okrouhle 30.000, tedy asi o 21.000 po připadě 11.000 více, než úřadně napočtěno.

Jelikož dr. Rauchberg na důkazy a vývody ze statistiky školních dětí patrně klade obzvláštní váhu a ježto se důkazy a vývody ty týkají ne jen P.zhy, ale i celých Čech, hodlám jim věno- vati stať zvlášíní. Vní chci dokázati, že stati stika o znalosti řečí u dětí škol- ních není u nás způsobilá býti kon- trolou nebo dokonce korektivem pochybných výsledků sčítání lidu po stránce národnostní; jen nedosta- tečné nebo chybné informace páně professorovy vysvětlují, že ji takovou způsobilost přikládá. Předpokládaje, že se mi důkaz ten zdaří bude tím ve přičině Prahy dovršeno, co vyplývá, doufám, již dosti jasně z této mě úvahy: Důkaz, že by poslední sčítán Jidu dálo se v Praze nesprávně na ákor Němců, se prof. dru. Rauch- bergovi nepovedl. I když naprosto je nehledí k úřadní autoritě vý sledků sčítáni toho, má zjištěne jím číslo o počtu Němců v Praz daleko více pravděpodobno st a opor, než číslo vypočtené drem. Rauchbergem.

Politické zprávy domácí. V Praze, 7. ledna. (Osud vládních návrhů jazykových.) Už v prosinci, když Němci z Čech vydali svůj návrh na úpravu jazy kových poměrů, prohlásil posl. Prade, že tent německý smiřovací návrh nebyl psán proto, aby mohl býti přijat českou delegací, nýbrž, aby dr Körber věděl, s čím budou souhlasiti Němci, a se mu zachce, urovnati jazykový spor nařize ním. Od té doby vyskytla se v novinách ne jednou ještě zpráva, že vláda má vskutku úmyslu, rozřešiti jazykovou otázku pro případ nezdaru smiřovacích konferencí oktrojirkou. Z obsahu Körbrových jazykových návrhů, našin čtenářům už známého, vysvitá nade všechnu po- chybnost, že ani tento nejnovější vládní návri českou delegací přijat býti nemůže, poněvadž zejmena českým menšinám bere i ty drobty práva, které jim zabezpečil r. 1880 Stremayen *) Kdyby bylo ještě třeba nějakého důkazuo nevhodnosti nešťastného pojmu řeči obcovací, právě toto místo by jej po měm soudu podávalo nejpád něji: K jakým zmatkům a nesprávnostem musí věst pojem ten u prostých lidí věcí neznalých neb vášnivých stranníků, když ani odborník, vší pře- hnané, vášnivé strannickosti lak vzdálený, nevidí absurdnosti v tom, prohlašovati němčinu za nutnou řeč obcovací u české služky a u českého učedníka kteří slouží u Němců, byť i německy neuměli, by i s nimi jejich páni musili lámati češtinu, nebo by i styk jejich s pány byl němý a styk s druhy nebo družkami českými sebe živějšíi *) Rozumí se dětí, navštěvujících školy obecné a měšťanské, a to patrně jak veřejné, tak i souhromé svými nařízeními. Dohoda na základě vládních návrhů jest tedy nemožna a bude-li dr. Körber chtit jazykovou otázku stůj co stůj rozřešiti. zbude jen poslední cesta, kterou se vyhrožovalo — oktrojírka.

Upozornili jsme ondyno, že na uklizen česko-německého jazykového sporu záleží nyn nejen vládě rakouské, nýbrž snad ještě více vládě uherské, které běží o brzké parlamentní projed nání předloh vyrovnacích. Jest tedy pochopitelno že v Uhrách přijata s pochvalou slova Körbrova že dvanáctá hodina odbijí také zmatkům v ra kouské sněmovně, jejíž dělnosti překáží jazy- kový spor. Videňský dopisovatel „Pester Lloyduí tleská dru. Körbrovi ostentativně pochvalu.v těch slovech nutno prý spatřovati pevné předse- vzetí vlády, rozřešiti jazykové spory v připadě petřeby i nařizením. „Dr. Körber — pravi pi- satel — vyhnul se v zahajovací smiřovací sehůzi z opatrnosti hrozbám. Ale dle slov ministerského předsedy možno s určitosti předpokládati, že vláda učinila již rozhodnutí pro případ, že kon- ference skončí nezdarem a bude se pokračovati v obstrukci. Dává sice přednost dobrovolné do hodě stran, což dokázala svoláním konferene a svými návrhy (?). Ale na konec je přece nepři pustno, aby pro otázku vnitřního úřadního jazyk Rakousko zakrnělo a parlament se rozbilv trosky. Dorozumění stojí sice v popředí akce ale v pozadí číhá oktroi. Něco se státi musíl“ končí zpravodaj, dobře zasvěcený do plánů Körb rových. V Praze, 6. ledna. (Celní tarif a vy- rovnáni.) Jedna z vídeňských korrespondene se dovídá, že autonomní celní tarif bude uve řejněn již v nejbližších dnech. Dnešní porada zástupcův uherské a rakouské vlády byla prý věnována stanovení předlohy, týkající se celníh tarifu. Osnova zákona o celním tarifu, jakož o vyrovnání (tato bude teprve vypracována) bude prý předložena oběma parlamentům současně Ku projednání obou předloh mají býti zvoleny dva zvláštní výbory, jeden pro celní tarif, druhý pro vyrovnání.

Ze Záhřeba, 4. ledna. (Dragutin Pa čič t.) Soukromou cestou přišla sem zpráva. že 25. prosince zemřel v Římě horlivý zastanee staroslovanské bohoslužby v chorvatských kra- jich, kanovník Dragutin Parčič. Parčič, jemuž bylo okolo 70 let, pocházel z ostrova Krku vstoupiv do řádu františkánského, zabýval seo mladosti studiem hlaholské literatury. Mladého horlivce povšiml si biskup Štrossmayer, přijal jej do své diécese a vymohl mu místo kanovníka u sv. Jeronýma v Římě. Tam sestavil slovanský missál pro katolické fary, který po delším jed nání rozhodnuto tisknouti písmem hlaholským když se proti pismu cyrillskému vyslovila rakou ská vláda. Parčič sám obstaral nové hlaholské typy, jimiž missál konečně vytištěn. Sestavil pak i jiné hlaholské bohoslužebné knihy, není však známo, jaký osud je stihl. Z Turč. sv. Martina, 6. ledna. (Pavel Mu droň o maďarisaci.) Stařičký vlastene slovenský Pavel Mudroň uveřejnil v „Nár. No- vinách“ dvě stati o násilném maďaření Slováků plné zajímavých podrobnosti. Pisatel srovnáva poměry v království uherském do r. 1832, kdy úřadním jazykem v Uhrách byla výhradně ještě latina a v zemi nebylo nijakých národnostních sporů, s poměry nynějšími. Až do té doby, tedy více než 900 let panovala v Uhrách úplná jazy- ková rovnoprávnost, všichni národové bojovali svorně za svobodu vlasti a žádný si neosoboval nadpráví nad druhým. Jazyk slovenský byl do r. 1832 tak rovný jazyku maďarskému, že když nastala otázka odstranění latiny a prohlášení ně- kterého uherského jazyka za jazyk státní, mohl otec nynějšího ulíramaďarského župana Justha.

Frant. Justh vystoupiti na sněmě zcela opravdove s návrhem, aby slovenčina byla prohlášena Uhrách za řeč státní. Veškera horno-uherská šlechta mluvila tehda ještě slovensky, v úřadech uživala latiny a jazyka maďarského vůbec ne- znala. Ale návrh Justhův propadl a úřadním ja- zykem stala se maďarština. „Nemáme ničeho proti úřadní maďarštině — píše P. Mudroň — ale přejeme si, aby byla omezena těmi hrani- cemi, kterými byla dříve omezena latina. Ať na- stoupí dědictví staré latiny, ale neosobi si vět- ších práv a nesnaží se zničiti ostatní řeči našt vlasti... Žádná národnost nesmí se ohrožovati požadavkem, že Uhry se musejí stát jedno- jazyčnými, maďarskými. Toho nebylo po 900 le trvání nuší vlasti, ba nikdo na to ani nepomýšlel. a co se nestalo za 900 let, věříme pevně, že se nestane ani nyní a státi se nemůže.

Šovinismus, jenž ovládl nyní všemi maďar- skými politiky, nebyl dříve údělem vynikajících maďarských hlav. Széchenyi, jehož Madař zvou po dnes s pýchou největším Ma da- rem, byl proti utlačováni národností, přeje si. aby všichni uherští národové pracovali svorně o rozkvět vlasti. Heslo, pomaďarštiti co nej- rychleji všechny uherské národnosti, vydal Košut a toto heslo ujalo se, bohužel, všeobecně. Pisatel líčí pak násili, páchaná Madary na Slovácích. počínaje zavíráním slovenských středních škol až po nejnovější nařízení ministra osvěty Wlassiese že v národních školách má se maďarskému ja- zyku věnovati týdně 24 hodin, tak že na všechn ostatní vyučování zbudou týdně dvě hodiny. Jaký může býti výsledek tohoto nařízení. Dět se nauči ve škole několika maďarským větám. jež po odbyti školy doma rychle zapomenou jinak si ze školy pro život neodnesou pranie „Člověk, který potřebuje nezbytně nějakého ja- zyka — končí P. Mudroň — naučí se mu i bez školy. Jděte do trenčanské stolice a uslyšíte tan lidi, mluvící anglicky, německy atd. Jazykům těm se ve škole neučili; poznali je ve světě, kan chodí a kde tu řeč potřebují. Po maďarsky mlu- viti jich neuslyšite, poněvadž v životě té řečí n potřebuji.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 7. ledna- Reforma vysokého školství v Rusku Dne 1. t. m. dokončila své práce komis pro vypracování návrhů na reformu vysokéh školství v Rusku. Zbývá ještě návrhy systema tisovati, načež budou odevzdány ku posouzen ministerstvu osvěty. Komise tato zahájila své práce dne 13. říjn m. r. Skládala se z 34 professorů vysokých ško a z 10 delegátů ministerstva osvěty. Rozdělila se na 5 skupin, jež otázku reformy přetřepávaly odděleně. Celá komise konala za tu dobu 40 valných schůzí. Činnost její trvala 79 dní

Národní organisace turistiky v Rusku. V „Ruském Sobrání“, velkém a veledůle- žitém národním spolku ruském, jehož sídlo je v Petrohradě, předseda cestovatelského odboru. V. V. Komarov, tyto dni vyložil, kterak je ne- vyhnutelno, aby ruská turistika nebyla planým a bezmyšlénkovým potulováním, nýbrž aby se obrátila ve prospěch věci národní. Iniciativy musí se chopiti »Pyccroe Coópauie«. Byla vy jmenována celá řada tur, kde se zachovalo nej vice památníků šedé dávnověkosti, které mluví k srdci i umu jasněji všech knih. K nim je třeba putovati, s nimi nutno se obeznamovati, aby se povzneslo národní sebevědomi. Bylo navrženo vydati kapesní průvodčí po takových místech požádati vládu, aby tury tyto pojala v okružno cesty po železnicích, které možno konati dle levnějšího tarifu. Na to V. V. Komarov vysvětli důležitost toho, aby se Rusové obeznamovali s okrajinami své vlastí, s jejich zvláštnostmia poměrem k Rusku. Dále ukázal na trvalé a ne- zrušitelné svazky jazyka, mravů, bytu i cha- rakteru, které Rusy poutají ke všem slovanským národům a vyjasnil, jak ohromný význam pro budoucnost Ruska má, aby se Rusové osobné obeznamovali se slovanskými národy a jejich vlastmi. Schůze skončila zprávou předsedy, kni- žete D. P. Golicyna, o jeho cestách na Černou Horu a do jiných slovanských zemi, a zprávou generál. kontrolora Afanasija V. Vasiljevao Černé Hoře.

Zonfalá nouze v Hereegovině. Několik set Hercegovců, kteří se loni z jar nerozmyslně vystěhovali do Srbska a tam nebyl přijati, zimují pod širým nebem na Mokré pla nině o hladu a bez dostatečného oděvu. Dva ti síce se jich stěhuje do Ameriky. Tisic jich Nevesiňska, Gacka a Bilecka přitrhlo do Mostaru aby tam nějak přezimovali, nemajíce doma an chleba, ani výdělku. Mostarské ulice se jim hemží. Ale nenalezají ani práce, ani pomoci. ani útěchy. Odsouzení jsou prostě k sm t hladem. Loupežnictví na Kavkaze. Ruský přírodozpytec, který za vědeckým účelem procestoval Kavkaz a Dagestan, píše do »Ho. Bpe.«, jak se tam rozmohlo loupežni ctví. Úřady jsou proti němu slabé, rovněž zem- ská stráž, která je cestovníkům jakýmsi čestným průvodem, ale více nic. Pisatel žádá, aby na Kavkaze byla obnovena vojenská správa a kol nisováni tam praví Rusové. Prohlašuje za lež všechny pověsti o nezdravém podnebí, zimniciel atd., jež na Kavkaze cizince hubí. Účelem jejiel je pouze odvrátiti Rusy od Kavkazu.

Sultán a pretendent. Pretendent na trůn marocký od svého vel kého vílězství u Tazy choval se klidně a ne- činně vzhledem na velké svátky mohamedánské. Tvrdí se, že nalězá se v Taze, ale bezpečn to není. Průtah onen sultánu marockému značno prospěl. Umožnil mu mozitím smir s bratrem. jenž učinil na kmeny dosud nejisté dobrý dojen a dovolil mu i vojsko sesíliti a Fez opatřit zásobami, takže tam není už nedostatek po- travin. Zpráva, že přitok vody do Fezu byl zamezen, není pravdiva. Řeka teče Fezem sa- mým. Rozhodnutí mezi oběma soupeři očekává se do 14 dní. Sullán jest dobré mysli nyni. Přes to chování se některých kmenů budí ještě znepokojení do budouenosti. Tak šejk kmen angerského, jenž sídli mezi Ceutou a Tangerem. tedy při pobřeží, zdráhá se od guvernéra tan- gerského přijímati rozkazy. Dva vojáci, jež s do- pisy guvernér ke kmenu vyslal, unikli stěží přinesli list neotevřený zpět. Po všech těchto svízelých a zkušenostech sultánu nepochybně i když podaří se mu trůn zachovati, zajde pro budouenost chuť, říditi se našepláváním z Anglie Panovnické návštěvy v Římě. Car oplatí návštěvu královským manželům italským v Římě v dubnu, německý císař — dle berlinské zprávy — »nikoli před květneme K úmrtí Sagastovu. Pařížský »Journal des Débats« a jiné libe- rální listy francouzské posuzují Sagastu velm ostře. Viní ho, že způsobil krisi ve španělsk straně liberální, jež s liberální stranou francouz skou má tak úzké styky! Zvláště za jeho po sledního ministerstva Segastova nerozhodnos a obojetnost straně liberální velice škodila. Listy ty projevují naději, že se podaři španělským liberálům nalézti za Sagastu lepší náhradu, jako ji konservativci za Canovasa v Silvelovi nalezli. neboť jen tak bude lze se vyhnouti úplnému rozkladu spanělské liberální strany

Defraudace ve svato-václavské záložně. „Důvěra“ již má předsednictvo, ze zatčených b valých funkcionářů sv.-václavské záložny čtyři ji jsou na svobodě — ale to vše nepřispívá stále ještě k tonu, aby situace definitivně skvěle byla vyjasněna „lak to skončí?“ Tato otázka byla kladena už pře třemi měsíci, Z počátku tvrzeno s naprostou urči- tostí, že záložna bude zachráněna, konkurs odvrácen a nikdo nepřijde ke škodě. Ale očekávání zklamal a dnes, po třech měsících zavření záložny, důvěrníe vkladatelů sami věstí záhubu, pak-li rad a pokyn jejich nebude dbáno Pětičlenný komitét vkladatelů ve včerejším com muniqué sděluje: „Považujeme za svou povinnost upo zorniti vkladatele na svrchované nebezpečí, jež hro následkem politováníhodné neústupnosti jedné část vkladatelstva (vysokých církevních hodnostů a kle rikálních korporací), jež odpírá slovu, na nížs usnesla společná schůze vkladatelů. Až dosud byl sleveno 1,350.000 K, tedy pouze polovina navrženého ohnosu, čímž plán sanační povážlivě jest otřesen Členstvo záložny jest ochotno toliko určitou čáso schodku (2 mil. korun) dohrovolnou reparticí uhraditi když vkladatelé žádanou slevu povolí. Kdyby s tak nestalo, jest konkurs neodvratny Proto se ještě v posledním okamžiku obracíme k těm kteří doposud se slevou váhají, s vyzváním, aby nej- déle do 20. t. m. žádanou část 20%% (u kněžských vkladů 30%) ze vkladů slevili, neboť jinak musí sob přičísti nadcházejicí vlastní škodu a záhubu tisíců koukursem přivedenou. Vzhledem k dnešnímu stav věcí nemůžeme zatajiti ohavu, ze v konkursu voe ne

lepším případě nelze očekávati více než 304% z vkladů a to po době 10 i více let. To nechť uváž i ti, kdož ohrožují váhavostí svou záchranu bližních a nechť následují příkladu nejchudších ubožáků, kteř ochotně slevili, aby zachránili, co lze ještě zachrániti V Praze, 7. ledna 1903. Komitět vkladatelů: Dr. Schei ner, dr. Novolný, Kořínek, P. Chab, F. Mlčoch.“ Situace záložny, jak zřejmo, není níkterak skvěl V Zemské bance konala se včera ustavující schů ze výboru nové záložny „Důvěra“. Předsedou záložny zvolen byl universitní prof. dr. Bráf a místopředsedou Vojtěch hr. Schönborn, zapisovatelem J. Fejfar. V ře ditelství zasedají cís. rada Batovec, cís. r. Schwara a dr. Javůrek. Ve schůzi byly dále vyřízeny záležitost úřadnictva nové záložny a jiné formality. Přihlášky na členské podily „Důvěry“ přijímají: Živnostenské banka, Pražská úvěrní banka, Česká průmyslová ban ka, Občanská záložna na Smichově a v Karlíně, Vino hradská záložna, Malostranská záložna a První ob čanská záložna v Praze-

Denní zprávy. — Vnucují německé výnosy násilím. Úžasn jazyková práxe ve styku soudním s českými stra nami zavádí se se strany úřadujícího pana ad junkta u c. k. okr. soudu v Blovicích. Docház nás o tom následující zpráva ze vzkvétajícího to- hoto města na českém západě: „Za příčinou roz šíření zdejšího nádraži bylo od státních drahv prosinci zavedeno vyvlastňovací řízení, kteréž provedeno česky, celé jednání komise a veškeré přípisy státních drah v té věci vedeny a sepsány rovněž česky. Lze tudíž lehce představiti si pře- kvapení súčastněných stran, když jim byl pří- pisem c. k. okresního soudu v Blovicích ze dne 10. prosince 1902 šís. 939/2 doručen něm cký výnos o právoplatném vyvlastnění. Jednaz těchto stran rozhodně odmitla přijetí německého výnosu i vrátila jej soudnímu sluhovi bez potvrze- ní. V několika dnech zaslal ale soud přípis znov s rozkazem, že se přijati musí a na- řídil sluhovi, že ho má i bez potvrzení v bytu strany prostě položiti, což se také vzdor protestu strany stalo.“ Kdyby zpráva tato nepocházela se strany nade vše hodnověrné a vlastenecky vyni- kající, mohlo by se za to miti, že se jedná o pou- hý těžký sen duše české, nejtemnějšími obavami do chmurně budoucnosti skličené. Jsme již opravdu tak daleko, že práva českého jazyka na vážkách spravedlnosti a slušnosti našich soudců jsou skutečně plevou? Nelze si ani představiti přikřejšího ušlápnutí práva strany na právní zá- ležitosti zúčastněné, jako tento hakatismem pách- noucí postup blovického soudce. Tu už se nejedná ani o pouhé rovné právo jazyka českého předu- řadem, až dosud zaručené platnými ustanoveními i praxi aspoň v této nejprimitivnější výměře po- tud, že se státnímu občanu způsobem, tedy ja- zykem jemu srozumitelným na jevo dává, co úřad od něho přeje, co na něm žádá, jak s nim

naložiti míni. Tady běži také o právní bezpeč nost majetkovou, neboť co si počíti má česká strana s takovým výnosem, když mu nerozum a rozuměti mu povinna není, aniž povinna jes pořizovati si překlad, který nemusí býti na kone ani správný? Blovický připad jest typický a ježto se pochybovati musí, že by v záležitostech tak vážných rozhodovato pohodli úřadů, muni sen za to míti, že se jedná o pokus nové jazykové praxe u soudů v Čechách, jímž vyzkoušena má býti če- ská kůže eo do trvanlivosti a česká žluč ce do po- hyblivosti. Děje-li se tohle na zeleném, co díti se bude na suchém. Pozornosti našich zástupeů v „dorozumívací konferenci“ doporučujeme velm vřele uvedenou ukázku páně Körbrovy úpravy otázky užívání jazyků v soudní praxi. Kdyby se mělo začít s námi takto mluvit, bylo by nejradnej vrátiti p. 8l. Körbrovi jeho 112stránkové albun vládního elaborátu — nečtené! — Pěkné naděleni. Obyvatelstvo domní valo se, že sazby pro dopravu osob na dráhách zvýšeny budou prvním lednem t. r. pouze oněch 12 proc., jež povoleny byly výjimečně parlamentem z té příčiny, aby zrušena býli mohla erární mýta, mohly býti zvýšeny pense vdovám po úřadnicích starší kategorie a na širši podkla uvedena povinnost státu hraditi skody způso- bené na polích živelními pohromami. Zatím al bylo obecenstvo překvapeno novinkou, o které se mu nezdálo a o níž kdyby byl věděl v čas parlament, byl by sotva daň z jízdných lístků povolil. Na mnohých dráhách soukromých byly totiž ceny prvním lednem zvý še n o obnos, jenž daleko 12proce ntn daň státní přesahuje. Tak zejmena stalo se na dráze buštěhradské a na české dráze severní, kde dostupuje zvýšení v dopravě mistní s daní až 40 procent. Zvýšen toto nemohlo se státi bez svolení povolaných k tomu instanel státních a tu věru jest se di

viti, jak mohli rozhodující činitelé připusti zdražení tak horrendní ! Rádi bychom také zvěděl z jakého se to stalo důvodu, neb nejde tu o dráhy nuzné a takově, jež by akcionářům nie nebo málo vynášely. Naopak, papíry obou jme- novaných dráh nesou dosti značné úroky. Takov ale jest vídeňská hospodářská politika: nadhánět do kapes bohatým kapitalistům a k tomu ještě cizím a ždímat z poplatnietva, co se z něho vy- tlačiti dá. A stát, který tak si počiná, žádá na nás, abychom odstavili nejdůležitéjší zájmy ná rodní, aby mohl provozovati intensivní hospo dářskou politiku. Děkujeme pěkně. Neprůmy slový a neobehodní, mnohem řídčeji zalidněný stát uherský trvá nepřetržitě na svých původníc sazbách pásmových, a kde ocitli jsme se my v Ci lajtanii v tomto ohledu, kde zůstaly naše sazby pásmové? Nemine roku, aby dráhy nepřirážely a ve Vídni jsou plni ochoty na účet kapes ce stujíeího obecenstva. Kdyby byli poslanci tušili že dráhy dvakrát a ještě více přirazí, než eo obnáší státní daň, byli by si dojista tu svou loňskou přilišnou ochotu rozmyslili. — Český dělnik bezbrannou oběti zvůle ně- meckého zaměstnavatele. V pondělním čísle listu našeho přinesli jsme vylíčení neobyčejně trudných a zahanbujících poměrů společné práce purkmistrovského úřadu v Podmeklech s —. mi- nistrem železnie Wittkem, za účelem boykotu českého dělníka v Podmoklech. Zpráva o tom že stát svými dílnami státních dráh v Pod moklech k vybídce purkmistrovského úřadu tamního přistoupil k německo-nacionální organi saci proti českým menšinám v uzavřeném území a že v ohledu tom předstihl i požadavek pod mokelského purkmistra a zakázal ředitelství stát ních dráh v Praze vůbec přijímání českých děl níků v Podmeklech, až do dneška zůstala nevy vrácena a dekret národniho helotismiu českéh

dělníka až dosud neodvolán. Počíná-li si takto sám stát jako zaměstnavatel oproti našim lidem, jak potom může hájiti rovné právo národnosti českého dělníka proti soukromému, německo- nacionálnímu podnikateli? A tak množí se ne- stíhané, beztrestné případy nejvýstřednější libo- vůle a tyranie, provozované německými zaměst- navateli na dělném lidu českém, bez ochrany vydaném německému kapitalistovi k zabíjení těla i ducha jeho. Asi před třemi nedělemi při- nesli jsme zprávu o českých snahách školských v Nové Vsi u Duchcova, a o statečném počínání si českých horníků tamních, kteří přihlásili své děti k vyučování v řeči mateřské. Pomsta ně- mecko-nacionálního vyssavače jich nelenila dlouho a zasáhla tři z čelných českých dělníků. a sice otce jedenácti pro českou školu při- hlášených dětí, Jelínka, Luňáka a Hladíka. Češt otcové tito byli jednoduše a bezohledně pro- puštěni prušáckou správou dolů arciprušáka Guttmanna. Propuštění obrátili se k c. k. revír- nímu úřadu se stížností na bezdůvodné vyhnáno jich z práce, ale byli tu s pokrčením ramen od kázáni k § 22. služ. řádu, podle kteréhož není proti výpovědi z práce námitek, nelze-li proká- zati, že propuštění stalo se na nátlak třeti osoby.

Zatím jest celé Nové Vsi, všemu hornickému lidu Guttmannových dolů známo, že všichni tři češti horníci propuštěni byli jedině a pouze proto, že jako řádní čeští mužové a otcové hájí právo dětí svých na mateřský jazyk. Propuštěním svým byli potrestáni za svou národnost, a re- virní úřad, aniž by se byl u správy dolů Guttman- nových optal po příčinách náhlého jich propuštění, pokládá věc za vyřízenou, ačkoli náleží i úřadu tomuto, jakožto politickému, záštita porušeného práva státního občana v hornické kytli, práva osvědčování národnosti, stát. zákl. zákony za- ručeného. Státní základy hájí se v Mostě asi tak, jako podpěrné pilíře a hráze v tamních de- lech, a tam, kde se nechrání s dostatek živoly hornické, tam právo národnosti jest něčím tk malicherným, že je lze bez rozpaků obětovati německo-nacionálnímu zaměstnavateli k libosti.

Propuštění horníci nacházejí se ovšem v nejkru- tější bídě, jaké za své statečné chování v ohledu národním nejméně zasluhovali. Poněvadž na své existenci utrpěli pohromu v boji za práva, všemu národu společná, jest povinností národa, al hojil tuto pohromu zaň utrženou. Kdo cití s ne božáky a morálni povinnost, jim pomoci jakým- koli příspěvkem, nechť obráti se na p. Luňáka Ant., horníka v Hrdlovce č. 48, pp. Nová Ves Kéž se pro svou národnost stiženým dělníkům dostane hojně důkazů, že národ nezapomína těch, kdo pro svou věrnost k němu trpil — Nebezpeči informačních kanceláří jev se patrným na poli našeho hospodářského boje i na rozhraní národnostním. Doklad k tomu po- skytuje nám přípis, došlý českého zivnostníka, mlynáře, který roku 1896 zakoupil se v měst národnostně smíšeném. Živnost převzal od Němee za výhodných podmínek a spolehaje na úvěrji- stého českého peněžního ústavu, velmi zná mého. Jeho věřitel Němec udeřil na něj náhle se svým požadavkem doplatku 4000 zl. a dluž ník obrátil se na řečený český ústav k radě svého přítele, jemuž táž — řekněme — záložna po- skytla 5000 zl. osobního úvěru. Třikráte obráti se náš mlynář na onu záložnu a třikráte marně

několi měl dostatečnou hypotěku, ačkoli 23 le vedl obchod samostatně, povždy dochvilně správně platil a nikdy peněžního úvěru až dote doby zapotřebí neměl. Stačila závistná či snad lehkovážná informace, aby mladého, snaživého podnikatele, majitele mlýna za 36.000 zl., který se usadil uprostřed Němců na posílení české menšiny, přivedla na kraj záhuby. Čeho se ne- odvážila záložna, k tomu dosti odvaby měl jisty pražský oděvnik, který českému mlynáři půjčkou vypomohl bez úpisu, jenom na základě známostí s otcem mlynářovým. Takovým způsobem za- chráněn byl český majetek, ležící na řece, její vodní síly nacházejí se převahou v rukou něme- ckých. Dosud však zužitkováno jest ze 150 H pouze 30, k zužitkování veškeré energie, t se naskytující, bylo by zapotřebí ovšem nových staveb, vyžadujících úvěru asi 30.000 zl. Ujišťo- vání majitele, jehož jméno a závod je nám znám, že nelze mu dosáhnouti půjčky v tomt obnos ačkoli se mu z německé strany nablzi za celý jeho objekt v nynějším stavu kupni cena 60.000 zl., zavdává podnět ku přemýšlení o plénkách naši hospodářské organisace národn i o vadách informace, která v případě tomto byl činnou. — Ve včerejší schůzi zemského výbor království českého sdělil přísedicí posl. Adámek, že předseda Moderní galerie pro král. české hr.

Jan Harrach oznámil zemskému výboru, že vláda věnovala galerii té model známého Šaffova re- liefu „Dívčí boj“ a žádal, aby do té doby, než budou pro galerii opatřeny místnosti, zemský výbor dovolil, aby dilo řečené bylo umistěnov uměleckém pavillonu na výstavišti. Žádosti té bylo vyhověno a zároveň usneseno, naříditi tech- nickému oddělení zemského výboru, by vypraco- valo rozpočet úpravy zatímných místností pro uložení majetku galerie. Stanovy galerie, pro kterou byl císařský dar již celý odevzdán, zem- skému výboru dosud předloženy nebyly. — Vzhledem k nesprávnostem, zjištěným při rolni- cké škole v Plzni, vydal zemský výbor zvláštní oběžník všem kuratoriím hospodářských škol; v oběžníku se žádá, by kuratoria ustanovila jed- noho ze svých členů, který by dohližel a byl zod- povědným za učebné pomůcky a vyučovací pro- střodky. — K návrhu přísedicího posl. Adámk bylo v záležitosti dodávek masa a jiných potra- vin pro zemské ústavy usneseno, by v každém ústavě byl ustanoven jeden z lékařů — nikoli však ředitel — který by vykonával dozor nad jakosti dodávaných potravin. Mimo to zaveden bude i v tomto oboru inspekce zemským zdra- votním inspektorem, MUDrem. Matějkou. —

Člen zemského výboru dr. Werunsky navrhl, aby před příští schůzí poradního sboru pro vodn stavby, kterážto schůze se bude konati dne 15. 1. m., zemský výbor důrazně dožadoval se toho, aby z částky, jež bude rozdělena pro první ob- dobí staveb vodních, připadla přiměřená kvota na podniky pro království české, tak aby nebylo proti jiným zemím zkráceno. — Úřadní obvody tři zemských dozorců okresních hospodářských záložen byly po návrhu člena z. v. dra. Václ. Škardy nově rozděleny. — K návrhu člena z. v dra. Herolda bylo usneseno, dáti místodržitelství příznivě vyjádření o žádosti obee Bubenče z povýšení na město. — Po návrhu téhož reforenta bylo sehváleno, aby při zápůjčce Zemské banky obchodní komoře pražské na stavbu vlastníh