Ročník XXXXIII

V Praze, ve čtvrtek dne 8. ledna 1903.

Číslo 8.

Na ranní a odpol. listy předp lácí ses v Praze v sdlministraei n Hvtcta . . 6 K —h s dvojí donáišikoe na měsíe 7kl na čtvit leta ve Blislkách: a K 9o za měsíe . . Toštont za mě sde na čtetie . . . . 9 K o0h s dvejí zisilkou na miěsít na čtnrt lstal

Souvislost. Za hranicemi pokládá se idea středoevrop- ské „hospodářské pospolitosti“ za důležitější. než samo obnovení trojspolku, protože myšlénkou tou se připravují mocnější jednotici prostředky než pouhou politiekou smlouvou k zabezpečení míru, za jakouž se trojspolek prohlašoval ve svém předešlém i v nynějším obnoveném vy dání. Nejen středoevropská i ostatní západní prů- myslová výroba nedočkavě touží po novém vzpru žení, a to doufá nalézti v nastávající obnově ob- chodních smluv, jejichž základnu oproti země dělskému Východu vytýčilo Německo svým cel- ním tarifem, kompromissem stran většiny na říšském sněmu německém ještě zpřákřeným. Ao tato základna byla v Německu plodem parlament- ního násilí, přece jen jest události stejně vý- znamnou pro vývoj poměrův mezinárodních jako opětný podpis trojspolkových smluv, ba snad mnohem osudnější. Německo vyřízením otázky tarifní prozradilo světu mimotrojspolkovému, že jeho budoucí hospodářský základ vybudován byl na předpokladech, z politického trojspolku vy- plývajících a bezpochyby současně s ním s oslat- ními společníky smluvených (připomínáme jen jak se před obnovou trojspolku za účasti ně meckého kaneléře jednalo i o vlašské vinné klau suli, kteráž se vlastně týká jen Rakousko-Uhersk a Italie!) Po prvém kroku k upravení středoevrop ského hospodářského poměru, schválení tarifu

Německu, bylo přirozeno, že vzbudilo neoby čejnou pozornost, jak dopadne druhý krok tetiž rakousko-uherské vyrovnání, zvláště pak autonomní celní tarif dualistického soustátí O vyrovnání toto vedl se dlouhý a tuhý zápas mnozí domnívali a domnívají se až doposud, že zápas mezi Szellem a drem. Körbrem namnoze se vedl jen na oko, a že zúmyslně se prodlužoval tak dlouho, dokud nebylo Německo se svým ta- rifem hotovo, a že vyčkávalo se jen proto, aby určité sporné položky tarifní mohly býti do ra- kousko-uherského tarifu pojaty přiměřeně dle vzoru německého. Pozoruhodno jest zajisté, že „N. Fr. Presse“ ve svých zprávách o podrob- nostech rakousko-uherského vyrovnání, jež způ- sebily na uherské straně výčitku i ndiskrece, dne 2. ledna t. r. výslovně poznamenala, že byla cla agrární zvýšena, a zvýšení to že jest ve stejných hranicích se zvýšením německých cel agrár ních. To jest zajisté výmluvným dokladem na šeho předpokládání, proč se vyčkávalo se zkon- cováním rakousko-uherského vyrovnání, jakož dalšího předpokládání, že vyrovnání to jest dru- hým krokem k úpravě hospodářských základ střední Evropy. Než toto zkoncování rakousko-uherskýel úmluv samo bylo v posledních svých okamži cích provázeno takovými neobyčejnými zjevy jako byla přítomnost ruského zahraničného mi- nistra, návštěva korunního prince u dra. Körbra a sensační pověsti, jež tuto blíže nenaznaču- jeme, což vše nasvědčuje tomu, že vedl se tuhý zápas zákulisní, rázu politického, a že v zá- pase tom zvítězila myšlénka hospodářského po stupu ve smyslu úmluv trojspolkových.

Kdo by o tom pochyboval, nechť se roz- pomene na to, že bursa berlínská uvítala vý- stedek zápasu Szella s drem. Körbrem stoupá- ním kursů, a nechť si přečte, co napsal berlínský časopis „Post“, list kaneléře německého, jakse všeobecně dodává: „Zpráva, že se podařilo do spěti o hodině dvanáctě k hospodářskému vyrov nání mezi Rakouskem a Uhrami, zajisté způso bila uspokojení všude v Evropě, kde jsou si vě domi důležitosti a ceny monarchie habsburské. ale ovšem nikde větší, než v říši ně mecké. Tento výsledek jest cenným, a dvoj násobně cenným, že se ho dosáhlo práve nyní... V Německu tedy jsou s výsledky jednán dra. Körbra se Szellem naprosto spokojeni právě tak spokojeni, jako byli svého času spoko jeni s promrskáním vlastního celního tarifu v říš- ském sněmu německém Ale obojí zápas veden byl za okolností, jež vzbudily nedůvěru, co do svých dalších ná- sledků. Celní boj v Německu zasadil těžké rány německému ústavnímu životu a zůstavil roz- hořčení v nejširších vrstvách lidových. U nás v Rakousko-Uhersku vedl se dosu zápas celkem s vyloučením veřejnosti, a zápas vlastní nastane teprve, až budou dány úmluvy dra. Körbra se Szellem na veřejnost v plném pedrobném znění.

V Uhrách způsobilo neočekávané zkonco- vání úmluv zklamání kruhů opposičních, kteréž již se vžíly v myšlěnku hospodářské samostat- nosti Uher, a doufaly, že dnem 1? ledna t. r „automaticky“ vejde do života. Tyto kruhy uví taly konec zápasu Szellova v boji, „v němž nen ani vítězů, ani poražených“, jakožto prodlou- žení boje o samostatnost, a „Magyar Ország“ zvolal: „S zell přeložil jev iště zmatků z Vídně do Pestil“ Ale ani v kruzích vládních není radostz úspěchů Szellových v boji s drem. Körbrem ne- zkalená, a proto dávají svou nevoli na jevo ne- přímo tím, že vytýkají „indiskretnost“ Vídni protože tamní některé časopisy přinesly o obsahu vyrovnání „tendenční zprávy“, v nichž smísena jest lež s pravdou. Tak píše na př. orgán před- sedy sněmovny uherské: „Ačkoliv zachováni tajnosti porad bylo povinností, jež se rozuměla takrka sama sebon ohledně osob zúčastně- ných, přece uveřejnil patrně z Vídně dobře in formováný časopis obsah úmluv, jež se staly mezi vládami. Když s uherské strany zprávy ony byly dementovány, stali se páni ve Vídni nervosními; a olficiosus vyslovil i „jemné pode- zření“, že se dostalo vídeňskému časopisu zpráv z pramene uherského. Ale to přesahuje přec všecky meze, aby někdo z Uher dal informace, „že Uhry při vyjednávání kapitulovaly. Rozčilení, jak patrno, zasáhlo i vládn kruhy uherské; proč, to patrno z projevů uher ských opposičních časopisů proti Szellovi. Mů žeme se tedy připravíti na zajímavý zápas o vy rovnání v Uhrách; či jinými slovy řečeno, poli tické stránky zápasu vyrovnacího nejsou, pokud se týká Uher, ještě nikterak odčiněny uzavřeným vyrovnáním hospodářským.

Zbývá tudíž ještě třeti, dvojitý a dost těžký krok, ke konečnému zabezpečení základo pro „hospodářskou pospolitost středoevropskou“ parlamentní vyřízení vyrovnáni v Rakousko- Uhersku. O Uhrách jsme právě promluvili; vzpome neme ještě říšské rady, což jest v podstatě totéž jako usmiření české opposice před porlamentním projednáním rakousko uherskýeh úmluv. A tak dospiváme k obrovskému významu národa našeho pro zdar německé středoevropské hospodářské ideje. S tohoto hlediska nutno po suzovati i nynějšíčesko-německé smi řovačky. Konec řeči dra. Körbra, již byly smiřovačky tyto zahájeny, pochopen byl vše- obecně jakožto hrozba. Vláda chce svůj hospo- dářský program provésti stůj co stůj, neboť ten program jest smluvenou částí programu širšího středoevropského, mezinárodního! Skoro týmž okamžikem, kdy říšský sněm ně mecký promrskal základ středoevropského pro gramu hospodářského, německý celní tarif, stala se akutní otázka makedonská; když dodělával Szell s drem. Körbrem vyrovnání rakousko- uherské, jednal hrabě Lamzdorf, ruský minislr zahraničních záležitostí s rakousko-uherským mi- nistrem zahraničným hrabětem Goluchowským — o uspořádání poměrů balkánských. Balkán jest pouze částí onoho Východu kterýž má posloužiti novému vzpružení hospodář ských zájmů západní Evropy. Již dnes se s mnoha stran oznamuje, že budoucím jarem otázky balkánské se zadrhnou v gordický uzel. Pro nás nejzajímavější jest, že v Uhrách ještě větší zájem působí stav balkán- ský, než samo rakousko-uherské vyrovnání, a že všecky časopisy uherské se snaží svaliti vinu ne- přizně tamních národů — na neschopnost Švábů. Jako kdysi Gladstone volal: Ruce pryč! tak dnee to zní v Uhrách jednomyslně: „Východ východ ním národůml Jaké budou asi konce Německem zahájen „středoevropské hospodářské pospolitosti“?

O počtu Němců v Praze. Druhá část odpovědi prof. dru. J. Rauchbergovi od dra. Dobroslava Krejčí ho. Z výsledků posledního sčitání lidu nejvíce. jak se zdá, překvapuje prof. Rauchberga ná- padný úbytek Němců v Praze. Věnuje mu dosti značnou část své studie. A — řek- něme si to hned — nerěři mu! Aspoň ne vté miře, jak sčítáním byl zjištěn. Sice šetrně, al jasně naznačuje, že výšledek sčítání toho v Praze nepovažuje za správný. I snaží se nalézti sám číslo správnější. Ponechávám těm, kdo při sčilání tom přímo byli zúčastněni, by přesně vysvětlili svůj postup a posilivně odůvodnili správnost postupu toho i jeho výsledků, uznají li to za nutno. Chci jen jakožto osoba nezúčastněná uvažovati objektivn o tom, jsouli výtky a domněnky dra. Rauch- berga správny, a která čísla jsou pravděpodob nější, zda úřadni či jeho. Sledujme nejprve vývody páně professorovy Dlegného napočteno v Praze, nehledě k čin- nému vojsku, r. 1880 Němců 30.912, r 1890 jíž jen 27.125, r. 1900 pak dokonce jen 18.261 i s vojskem činili prý Němci v r. 1880 20 599 vr. 1890 jen 16.41 a v r. 1900 již pouze 10 11 všech rakouských příslušníků v Praze.?

Úbytek jest tedy nejen zřejmý, ale i značný ba nápadný Dr. R. jest si sice vědom, že »hospodár- ský rozkvět Prahy sluší přičílati na vrub ná- rodnosti české«. Ježto pak vzrůst obyvatelstv jde s hospodářským rozkvětem ruku v ruce. nediví se také, že vzrůst obyvatelstva Prahy nepřinesl rozmnožení pražských Němců. Al dokládá: »Že by však — jak chce pražské sčítání lidu vzbuditi zdáni — Němců v posled- ním desítiletí o třetinu ubylo, je zhola nemožno. Všichni znalci poměrů jsou v tom za jedno že počet i postavení Němeů v Praze zůstaly v posledních 10 letech nezměněny. Co se změ- nilo, je pouze jejich chování při sčítání lidu zacházení s nimi při něm. Hlavní důkaz toho shledává dr. R ve statistice o znalosti jazykůu dětí školních; mimo to zdají se mu býti oporou i výsledky sčítání lidu v t. zv. obeích předměstských, jakož i srovnání výskedků sčítání v růz- ných částech Prahy mezi sebou. Všim- něme si nejprve těchto opor.

1) Na jeho stať »Das Zahlenverhältniss der Dent schen und der Tschechen in Böhmen«, uveřejněnou v »Deutsche Arbeit«. II. 1. — Viz »Ná rodn Listy« ze dne 4. t. m. 1) Dr. Rauchberg neudává pramene svých číse Prahy se týkajicích. Citovaná jím »Osterr. Statistik LXIII. 1.« to býli nemůže, jelikož jednak neobsahuj všechna ta podrobná čísla, jež on uvádí, jednak m čísla poněkud jiná. Ale také od čísel úřadní publn kace pražské statistické komise (»Sčítání lid v král. hl. městě Praze a obcích sousedních provedené 31. prosince 1900. DII I.«) liší se tu a tan jeho císla; tak zejmena činilo dle publikace té per- cento Němců i s vojskem v Praze v létech. 1880 1890 a 1900: 18.24. 15.41 a 9.36%; suma civilního obyvatelstva s německou řečí obcovací r. 1900 činila 18.258 osob atd. Pro léta 1880 a 1890 vysvětlují se rozdíly čáslečně tím, že dr. Rauchberg přijal siee pro r. 1900 za podklad svých čísel nynější rozsah Prahy, tedy i a Libní, ale pro léta 1880 a 1890 po- čítal s Prahou bez Libně, kdežto statistická komis pražská důslednějí i pro tato léta uvádí čísla, vy počlená pro Prahu v celém jejím nynějším rozsahu. takže je tu srovnávání přesnejší. Ale v číslech rela- tivních neslačí ani to k vysvětlení odchylek páně professorových: Vezmouli se na příklad jeho čísl o počtu civilních i vojenských Němců v Praze srovnají-li se s počtem všech rakouských příslušníků v Praze (dle »Oesterr. Statistik«). dá to pro r. 1890 16.43%, pro r. 1900 pak 10.35%. — Celkem všal jsou všechny ty rozdíly, až na ona percenta, zcel nepatrny, a ani rozdíl v těch percentech nemá n vývody dra. Rauchberga žádného vlivu. Cituji zd tedy dle jeho čísel, aby základ našich úvah byl týž odchylky dle jmenovité úřadní publikace pražske uvádím pod čarou.

V pražských předměstích napočetlo se do mácích3) občanských obyvatelů s německou řečí obcovací: r. 1880 1890 1900 . . . . 1793 2075 200 v Karlíně na Smíchově . . . . 3044 3214 3575 na Král. Vinohradech . 1672 4250 476 v Žižkově . . . . . 1011 923 802 Viděti tedy, že v obcích předměstskýcl (arci kromě Žižkova, měl by pan professor do dati) Němectvo nejen že zůstává neztenčeno. ale činí i jakési pokroky, ovšem velmi skrovné Ale »Praha s obcemi těmi jeví se hospodářsky i sociálně jednotným celkem; spojení jejich stává se čím dál tím tésnější, při čemž Praha nabývá pozvolna rázu vnitřního města (»city«) a předměstí jsou vždy víc a vlce obývána oso bami, jež v Praze samé nalezají svou výživu. Dá se tedy předpokládati, že také národnostní poměry v Praze a v předměstích vyvíjejí se týmž směrem.« Ježto pak výsledky sčítání lidu jeví naopak vývoj právě opáčný —— vzrůs Němců na předměstích, ale velký úbytek jieh v Praze — musí tyto výsledky býti nesprávnými Argumentace ta však nepřesvědčuje. Na- opak, právě to, že Praha se svými předměstím vždy těsněji splývá a že osoby, jež v Praze nalezají svou výživu, vždy častěji bydlí na předměstích, právě to činí ony výsledky zcela věrohodnými, vysvětluje je a nikoli vy- vrací.

Na pražských předměstích přímo rostou nové domy, moderní, se vším komfortem zaří zené; byty v nich jsou namnoze nejen pohodl nější, ale i zdravější a lacinější. Při tom stává se spojení tramwají stále hojnější, pohodlnější rychlejší a zase i — lacinější, zvláště na větš vzdálenosti. Což divu tedy, že kdo může, stě huje se raději na předměstí, než naopak. Al kdo může spíš, než většina pražských Němců Víme přece všichni, že sestávají zvláště z úřad- níků a bohatých průmyslníků neb obchodníků Drobných řemeslníhů, jimž je dílna zároveř obydlím a kteří jsou odkázáni na místní kru odběratelů, je mezi nimi málo, rovněž jako malých obchodníků, kteří sami musí býti v ob chodech od časného rána do pozdní noci a proto nemohou bydliti daleko od svých krámů. Tim méně pak je mezi nimi chudého dělného lidu který plní nezdravé a těsné, podzemní nebo podkrovní byty starých domů v naší »citye. Lze se tu tedy diviti, že v Praze Němcův ubývá a na předměstí přibývá? Lze tu žádati aby se národnostní poměry v Praze vyvijely stejnoměrně jako na předměstích? Není dalek přirozenější a pravdě podobnější to, co zjištěn sčitáním lidu: že se poměry ty navzájem do- plňují a takřka vyrovnávají ? — Ale neméně slabou oporou pochybnost dra. R. jest i srovnání výsledků sčí táni v jednotlivých částech Prahy mezi sebou. Dle něho přihlásilo se z civilních rakou ských příslušníků v Praze k německé řeč obcovací v části města: r. 1880 r. 1890 r. 1900 I. Staré město 9.696 7.818 3.894 11.903 12.058 10.414 II. Nové město III. Malá strana 4.222 3.512 1.790 530 476 397 IV. Hradčany V. Josefov

4.058 2.666 683 VI. Vyšehrad VII. Holešovice-Bubny 446 VIII. Libeň Úhrnem 30.912 27.175 18.261 osob. *) Tak budu k vůli stručnosti jmenovati osoby příslušné do některé obce královslví a zemí v říšské radě zastoupených, na něž se, jak známo, omezuje sčítání dle řeči obcovací. Neznamená to tedy pouze »domácí« obyvatelstvo v užším slova smyslu t. j. pouze přisíušníky té obce, o niž tu jde. ) Čísla pražské statist. komise liší se v 1. 189 a 1890 jen tím, že započítávají také Libeň, a te v obou letech se 159 Němci, takže úhrn pro r. 188 činí 31.071, pro r. 1890 pak 27.284 osoby; v r. 1900 počítá komise ta v II. části města o 2, v V. a Vll o 1 Němce méně než dr. R., úhrn pak činí u 18.258. (U dra. R. je v číslech r. 1900 patrně nějak chyba lisková, neboť součet jeho čísel za rok ten činil by 18.262 a ne 18.261, jak uvádí.)

V drebném prodeji rsnní čísle o sobě . . . za 8h odpolelní za 2 h Ve flialkéch na venkově ranní česlo. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . 3h Iuserát platí se ketové zapřad Předplacení a inserty přljími ndminí- strace v Marinnské ulici č.3. Tam nseházejí ae též ryerodlaslee tiskárna n oxpedise „ Národnich Listů“ Rakopisy se nevracsji

Z přehledu toho vyčítá dr. R., že »Stare město a Josefov, v druhé řadě pak Malá strana jsou čtvrti, kde Němectvo, »smí-li se věřiti číslům«, utrpělo největší ztráty. Naproti tomu na Novém městě udrželo se celkem ve své síle. Dr. R. vykládá to tim, že ve čtvrtích zámož- nějších měli Němci již ono minimum sebevědomí a neodvislosti, by udali svou řeč obcovací dle své národnosti. V oněch chudších částech však »mnozí, kdo pravidelně nebo převahou uživají německé řeči obcovací a také při obou před- cházejících sčitáních se k ní přiznali, uznal tentokráte za vhodno povoliti nátlaku s různých stran činěnému a dělati Čechy; a to i mnoze takoví, kteři celý sčítací arch vyplnili po ně mecku, patrně proto, že nejsou češtiny dost mocnie- Nevím sice, odkud čerpal p. professor in- formace o takovýchto německých arších s českou řečí obcovaci; sám jsem sčitací archy nesbíral ani neprohližel, i netroufal bych si tvrditi takové faktum, aniž mohu je positivně vyvraceti; snad mohl bych týmž neb i větším právem tvrditi naopak, že bylo tu mnoho česky vyplněných archů, udávajících němčinu za řeč obcovaci.

Ale dejme tomu, že tu skutečně byly takové sčitaci archy, jak tvrdi dr. R.: bylo by to divu za našich poměrů, kde zejmena starší generace, ač ryze českého původu, byla nucena veškero své školské vzdělání čerpati ze škol německých, poněvadž vláda a za ní stojící Němci tak dlouho nám upírali českých škol? Lze se tu diviti, že mnohý Čech původem i smýšlením, doma jen česky mluvící, nenaučil se správně česky psátn a vyplní tedy i sčítací arch raději správnou němčinou, kterou do něho na všech školách vtloukali? Nemluvě ani o připadech, kde za odvislého Čecha vyplnil arch jeho německý za- městnavatel, nebo kde pohodlný, v psaní málo zběhlý Čech požádá souseda Němce, by mu vyplnil sčitací arch, zajisté dosti složitý. Ale pan prořessor při onom svém výkladu přehlíží zvláště jinou důležitou věc: že je tu na snadě výklad prostší a při tom, doufám, přesvědčivější. Na Starém městě i v Jo- sefově ubylo totiž nejen Němců, ale i obyvatelstva vůbec. Je vůbee zajímavo srovnati s přehledem posléz uvedeným tato čísla (dle cit. úřadní publikace pražské): Všeho přítomného obyvatelstva mimo činné vojsko napočtěno v Praze: v části r. 1880 1890 44.027 42. 332 74 335 75.734 20.447 — 20.963 5.825 5.805 10.668 11.535 3.851 4.546 15.352 10.852 12.535 9.601

1900 37. 888 84.462 21.161 5.786 9.07 5.32 30.799

Obdoba je tu zřejma a dosti přesná: Na Starém městě (I.) ubylo značně obyvatelstva vůbec, nelze se tu tedy pozastavovati ani nad úbytkem Němců; podobně na Hradčanech (IV.) a v Josefově (V.) Naproti tomu zasev Holešovicích-Bubnech (VII.) a v Libni (VIII.) kde vzrůst obyvatelstva byl nejrychlejší, přibylo také Němců měrou aspoň relativně dosti značnou. Na Vyšehradě (VI.) přibylo Němců alespoň v posled- ním desíliletí poměrně ještě víc než obyvatelstv vůbec. Zbývá tedy jen Nové město (II) a Mal strana (III), kde obyvatelstva přibylo, ale Němců ubylo; avšak na Novém městě změny ty ani na jedně ani na druhé straně nejsou poměrně značny, ba sám dr. R. je s výsledkem sčítání tam celkem spokojen. Uváži-li se ještě, že příliv obyvatelů do Prahy děje se — jak sám dr. R. uznává — ponejvíce z krajin českých, a vezme-li se zřetel na známé faktum, že po tak zv. prosincových bouřích mnoho rodin německých z Prahy se vystěhovalo, a že vůbec pro mnohé Němce, zejmena úřadníky a židovské obchodníky je Praha jen přechodní stanici mezi venkovem Vídní, — pak si i bez podezřívání správnosti sčítání lidu snadno vysvětlíme i ty neshody, jež

FEUILLETON. —a. Ve Vídni, 7. ledna.

Účastnici vídeňské konference, jak známo. při krvavých svicích přísahati musili, že nepro- zradí ani slůvka z elaborátu jazykového, jejž jim pan dr. Körber předložil a že také v na- prosté tajnosti zachovají, o čem v konferene jednati se bude, až na to ovšem, o čem milo- stivě zpraví svět offieiální communiquě. O pan dr. Körber je chytrý, on dobře ví. že by nebezpečno bylo sděliti národu našemu všechno a ihned, co mu ve svém neskonalém přátolství uštědřiti ráčí. Národ český je ner vósní, mimo to trpi návalem krve k mozku, tak že mnozí doktoři se domnívaji, že by dobře bylo, kdyby se mu opět drobet »pustilo«. Miino to trpi ke všemu nemocí nejmodernější, toliž zkornatěnim cev, a že by náhlá radostná zpráva působiti mohla na něj osudně. Však chytřejší než státnik, třeba byl ještě drbanější než dr. Körber, je novinář a také odvážnější. Aspoň se nebojí, že by nás Čechy samým ště- stím ranila mrtvice, kdybychom se dozvěděli, co pro nás dr. Körber uchystal. Proto jsem se, maje na výběr, buď zajet si do Ženevy na interview korunní princezny saské, nebo do Vídně, odhodlal pro to druhé- Jednak, že nás to více interessuje a potom že do Vídně je blíž, než do města Rousseauova, kleré je hezké, jen když naň sviti jasné slunce. Kdežto Vídeň magickým kouzlem působí v zimě i v letě na nás Slovany, kteři zvykli jsme vi- děti v ní svou Mekku, ba svůj Jerusalem, z ně- hož jedině nám kyne spása. Co bychom si. božínku milý, počali, kdybychom jí neměli, jal by nám bylo smutno, iak bychom se cítili opu

štěnými, neboť to přece ví a zná každé dítě, že jen z Vídně přicházi k nám všechno dobré odtamtud k nám se vali všechno, čeho nám Jak jsem si zjednal příležitost vyslechnoui všechno, co na konfereneích se děje, vám ne- prozradim. Byl bych hloupým, kdybych tak uči- nil, však ujišťuji vás, že mně dosud neušlo jediné slovičko, jež tam bylo pronešeno. Na důkaz tento referát, který uveřejňuji pře to, že tím zkazím akci. U nás byly dosud vše- chny »akce«, i ty nejchytřejší, zkaženy pokaždě nediskretnosti. Kde jsme mohli již býti, kdyby se nebylo u nás všechno prošťouchlo! Potaji aby žádný o tom nevěděl, nikdo ničeho nepo- zoroval, mohli jsme míti rovnoprávnost už dávno Snad jsme mohli míti také už tajnou korunovaci Teď ale k referátu. Představte si dlouhý pokoj s novým laci- ným (axminsterským) kobercem na podlaze, s zaprášenými stóry v oknech s neumytými tabul- kami. Špinavá okna jsou ostatně přívlastkem všech c. k. kancelářů i ministerských. U pro střed veliký stůl s obligátním zeleným povlakem a kolem obrovské tabule křesla a v nich za boření účastníci konference, kteří všickni tvář se náramně vážně, jako by opravdu tomu věřili že podaři se jim Němce s Čechy smířiti. V čele pan dr. Körber s dvěma bedničkami doutníků. na druhém konci pan Greif se špičatým cohi- norem mezi prsty Pan dr. Pacák dobře připomenul panu chefu kabinetu, že měl naříditi čalouníkům, kteří kon- ferenční siň schválně upravovali, aby do prostřed rosety na stropě na špagát zavěsili holubičku, jak to u nás na venkově zvykem v chatách lidu. Jednak jako symbol ducha svatého, kterého bude mnoho, tuze mnoho zapotřebí, aby se z konfe- renci něco moudrého vyklubalo a potom jako

třeba. znamení mírumilovnosti, které bude zapotřeb k tomu ještě více. Dr. Körber na to, že založi, zdaří-li se konference, nový řád »zlaté holubice«. Účast- níci konference že budou pak jmenování prv ními jeho komthury. Teď ale začnem — spustil dr. Körber »Velectění pánové, těši mne velice, že jste se dostavili v tak četném počtu. Vidím zde sice asi dva neb tři pány, kteří zde nejsou, jsou to ale ti, kteří svým vznešeným povoláním a spo- lečenským postavením jsou v první řadě k tomu určeni, aby byli strážci národního pokoje míru, a proto, jak tušim, vyjeli si na hon který prý za nynější pohody je zvlášť zajímavý Ke slovu přihlásil se pan dr. Gro ss který za pět let, až sešedivi, bude svým vou- sem činiti dojem pravého slovanského Mikuláše a který tedy již z této závažné příčiny nemůže býti odpůrcem národnosti naší. Nač poukázat zdálo se mi býti zvlášť nutno. Dr. Gross: Pánové, jsem zosobněný mír snášolivost, umírněnost. Měl jsem vás vždycky rád, ale posadit mne hned vedle dr. Brzoráda znamená přesmoc mi vnucovati české státn právo. Pánové, eítím se býti Moravanem až do morku kostí, třeba že mám tu čest zavitali na Moravu jen jednou za šest let, když jde o no vou volbu, poněvadž jsem ve Vídni professorem který ale nepřednáší, proto že má v parlamente povinnost buď řídit obstrukci německou nel lámat českou. Opakuji tedy, pánové, ještě jednou poněvadž jsem Moravanem tak rozhodným, pro testují proti jakékoli pospolitosti s Čechy, které jen potud mají pro mne zajímavost, že zemí tou vede dráha, k níž můj tatínek za million pro dal koncessi, již ale z plné duše nenávidím Proto pánově, oznamuji vám jménem svých soudruhů, že my Němci moravští konferencí va

šich z důvodů státoprávních zúčastniti se n můžeme. (Němci z Moravy se vzdálí.) Schönerer (z venčí stoje na žebřiku vstrčí hlavu oknem dovnitř a spustí): Nenítu náhodou Wolf? Prosím vás, řekněte mit upřímně. A potom mi slibte, že sem nepustite soud- ního poslíčka s obsílkou. Víte, že žádných nepřijímám, poněvadž se bojím soudů jako čert kříže. Protestuji proti jakémukoli vyrovnání, po- něvadž dle Píistra-Schweighusena, tohoto po Bismarkovi největšího Němce, byli jsme my Němci od věků pány Čech. My od úst jsme s utrhli žaludy a krmili jimi česká prasata, která nyní za vděk svými šunkami hanebnou dělají konkurenci vepřům starogermánským. Netoliko Sámo a biskup Dětmar byli Němci, Němkyní byla také Bilá paní v Jindřichově Hradci Paleček Jiříka Poděbrada, o němž, totiž o Jiř kovi, je přece známo, že česky ani neuměl Z příčiny té protostuji proti jakékoli konferenei a opovážite-li se v ni pokračovat, pošlu na vás Franka Steina.« Pan Prade: Není to pravda, co se o mně tvrdí, že jsem tajným náhončím pana Körbra že mám slibený portefeuille. Což jste zapomněl již, jak jsem se teprve nedávno moc na pan Körbra hněval? Potom mi vytýkají, že jsem ne- důsledným. Pánové, já i dnes Čechům z plne duše přoji vnitřní úřadní řeč, ale bláznem musi bych být, abych sobě nepřál ještě vlc. Z ručky do ručky: vám rovnoprávnost uvnitř a mně německou státní řeč. Jinak nepojišťuji. Pan dr. Funke: Nemůže býti, pánové o tom nejmenší pochybnosti, že my Němci jsme na světě národem největším a nejšlechetnějším. Ba tvrdil bych, my Němci že jsme národem národů. Němectví je inkarnace vznešenosti velebnosti. Němectvo hřeje a září, Němectvo udržuje a živí, Němectvo je všechno. Komu

Thonar hrměl při narození, koho Freya pozdravil svým polibkem a či skráně Hertha ověnčila dubovým věncem, nemá příčiny toužiti po jiném. Býti Němcem člověku stačí. Více nemám co říci. Poněvadž toho více v Simplicissimu není, odkud jsem to opsal Dr. Pacá k: Velectění pánové ! Dovolte, abych vám se vši šetrnosti a v povinné úctě, jakou Čech vždy měl i míti bude oproti Němei. na paměť uvedl nástedující: Vy jste nás ráčili připraviti o samostatnou vlasť, vy jste ráčili nej lepší syny naše popraviti, vyhnati a majetek jim zkonfiskovati. Vy jste z jazyka našeho, jenz před tím byl ctěn i vážen nejen u nás doma, nýbrž i jinde, neboť i synové kurfirstů něme- ekých měli dle starého ustanovení povinnost učiti se česky, učinili popelku, jež uchýlila se před zášti vaší do chaloupek a chat, vy olou- pili jste nás o všechno naše národní právo, ale my, pánové, za to všechno, co jste nám udělali, prosíme vás za odpuštění. Vy jste nám na staro- městském náměsti ruce usekali a my vám je dnes podáváme k smíru, vaším cílem bylo nás porubati a vyhladiti a my, kteří jsme dnes po- čtem o mnoho silnějšími než vy a intellektem a prací kulturní v této vlasti vynikáme daleko nad vás, nežádáme panství nad vámi, nebo první místo v této zemi, nýbrž chceme býti tolik rovnými vedle vás samých. A vy? Němci: Nechceme ! . . Tím schůze skončena. Když byl pan dr. Körber oznámil ještě, ž pana dra. Herolda potkala vážná nehoda, že ho totiž — štípla blecha a následkem toho že ode- brati se musí do domácího ošetřování, účastníe- konference se rozešli. Příští schůze bude prý za týden