3
masthead
V Praze, v sobotu dne 27. dubna 190.
Praha
7
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí zo: 1 9ee
v Praze v sdministraci
měsj
5k n
na čtvrt leta . ! .
s dvojí donáško
na
n dvt lt . . 7K 0
ve aench aK sok
na měsíe . .
Poštoui
na měkie. . . . . .
el
na čtvzt leta “ . . .
s drejí zásilkou
na čtvrt leta
na naěe
Praha
8
title
Dnešní čislo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
9
article
Anglie v tísni.
Anglie v tísni.
Jahůdky anglické války v jižní Africe
uzrávají, avšak chuť jejich jest ostrá a trpká.
Ani obrovské finanční síly Anglie, ani hospo-
dářské poměry její, ani mohutné postaven
vládní strany v zemi a v parlamentě nen
s to vymknouti se pronikavým účinkům
jejím.
Finanční účinky, jak je nezastřeně vylo
žil kancléř pokladu »černý Michael« Hicks-
Beach, zarazily i Angličany, zvyklé jinak na
obrovské číslice. Vyjadřují se stručně taktoe
Předně vzrosti státní dluh anglický za
posledního půldruhého roku o 635 mill. lib.
šterl., čili o 1524 mill. kor.; za druhé výdaje
na válku v jižní Africe dosáhly již výše 153
mill. lib. šterl., čili 3672 mill. kor.; za třeti
finanční rok minulý skončil pro anglický roz-
počet deficitem 55 mill. lib. šterl., čili 1320
mill. kor., za čtvrté uzavřena k uhražení to-
hoto deficitu půjčka 60 mill. lib. šterl., čili
1440 mill. kor., a za páté k témuž účelu
podány návrhy na zvýšení daní o 11 mill.
lib. sterl. čili o 264 mill. kor. ročně!
Jahůdka
Angličan
Anglie
jižní Afrika
černá Michael
Hicksbeach
10
article
Při tom nelze zapomenouti, že stav na
bojišti nikterak neposkytuje Anglii naděje, ž
v době nedaleké vojska její nadobro zlom
odpor statečných obránců jihoafrických repu-
blik, tak že finanční ztráty anglické ještě ne
jsou nikterak ukončeny touto imposontní řa
dou číslic. Proto vším právem zvola! Ha
court, když vyslechl výklad finančního mi
nistra, že »mezi současníky v Anglii není
pamětníka takového žalostného rozpočtu.«
Vedle tohoto trapného účinku na finance
anglické zavládlo všeobecné přesvědčení, že
anglická armáda ve svém nynějším útvaru
naprosto nevyhovuje ani nejskromnějším po-
žadavkům, a reorganisace její všeobecně za
nezbytnou uznávaná otevírá nejenom per
spektivu na další vzrůst nákladů branných,
ale což v Anglii jest ještě vážnější, otřásá
základem svobod anglických, jež doposud
nesrovnávaly se se zásadami na pevniněo
všeobecné branné povinnostl uznanými.
Anglie
11
article
Nutnost, zvýšiti daně, zasahuje pak
rovněž vážně do hospodářských názorů an-
glických, dotýkáť se ve vážných oborech
volné tržby a mimo to, pomýšlejíc i na zvý-
šení daně z příjmů, způsobuje silný rozruch
ve středních a nižších třídách.
Nové zvýšení daně uvaluje o 1/1 větší
daň příjmovou na poplatníky, čímž má se
opatřiti ročně 4.75 mill. lib. šterl., čili asi
114 mill. kor.; zavádí se nová daň z dovozu
cukru, jež má vynésti ročně 5 mill. lib. šterl.
čili 120 mill, kor.; uvaluje se vývozné clo
na uhlí po jednom šilinku z tuny. V r. 1900
vyveženo bylo z Anglie přes 44 million
tun uhlí a počítá se výnos tohoto vývozného
cla na 2 mill. lib. šterl. čili 48 mill. kor.
Anglický kancléř pokladu mimo to ve
výkladu svém dále zjistil smutnou pravdu,
že pro nejbližší doby nelze se naditi nija
kého výnosu ze zlatých dolů jihoafrickýeh
a že rovněž jest naprosto nejisto, kdy skonč
válka s africkými republikami a jakých ná-
kladů ještě bude vyžadovati.
»Nešťastným obyvatelům Anglie«, volají
zoufale »Daily News«, nezbývá, leč platiti,
platit a opět platiti a tato trapná válka dle
slov Balfourových stojí Anglii již dvakráte
tolik, jako stála válka krymská.
Za takových okolností není divu, že
obliba nynějšího kabinetu Salisburyova v lidu
rychle klesá, ježto čím dále tím všeobecněji
se pociťuje, že zapletlo Anglii lehkomyslně
do dvou válečných podniků, v Africe av
Číně, z nichž vzniká světové velmoci angli-
cké ode dne ke dni více nesnází.
Při prvním hlasování parlamentu o no-
vých daních bylo také již patrné ochabování
vládní strany; clo na dovoz cukru dosáhl
většiny pouze 60 hlasů, clo na vývoz ubl
pak jen 44. Jádro strany sice vydrželove
sněmovně, ale jinak jest se smýšlením
lidu.
Balfourová
Anglie
africký republika
Afrika
Čína
12
article
Sotva toto hlasování vešlo v obecnou
známost, ihned rozproudila se obrovská agi-
tace proti novým daním, a což jest zvláště
překvapující, do řad nespokojenců, ba tak-
řka v čelo jejich postavil se nejkonservativ-
nější denník »Standard«, kterýž zvláště prudce
útočí na zvýšení daně z příjmů, nazývaje
to ukrutností proti oněm třídám obyvatelstva.
kteréž i tak válkou nejvíce škod utrpěly.
Uveřejňuje denně četné projevy z kruhů
poplatníků, z nichž některé vyznívají v hrozbu
že »střední třídy musí se spojiti v obrovskou
ligu ke vzájemné obraně«.
Nejrychleji dostavili se na bojiště majitel
uhelných dolův a dopravních podniků, kteří
jednak zamýšlejí obmeziti těžbu uhlí, jednak
se obávají úbytku dopravních nákladů. Proto
že tyto skupiny jsou dávno přesně organiso-
vány, namáhá se vláda všemožně, aby odpor
jejich přitlumila a také již prohlásil kancléř
pokladu deputaci majitelův uhelných dolů,
že »vezme příznivý ohled na dodávky již
uzavřené« a svolil mimo to, aby se utvořil
zvláštní výbor ze středu majitelů dolů, který
by s vládou se radil o žádoucích opatřeních
Sliby těmito stává se ovšem výnos ze cla
na vývoz uhlí pro letošek valně pochybným
protože dodávky uhlí zpravidla se uzavíraj
na delší lhůty.
Kromě toho povolnosť vlády oproti maji
telům dolů ještě více roztrpčila široké vrstvy
lidu, kteréž právem na to ukazují, že tězba
uhlí v posledních letech nahrnula milliony
do kapes majitelův uhelných dolů.
13
article
Obrovský účet, jejž vláda anglická před-
ložila o válce ještě neukončené, uvedl patrně
i chladnokrevné Angličany do nemalých ne-
snází a při tom se nedají dosud ani dohled-
nouti veškeré následky, jež tato podceňovaná
výprava proti jihoafrickým republíkám bude
míti pro rozvoj moci anglické. Dnes již ani
přátelé Anglie nepochybují, že válka v jižn
Africe náleží k nejosudnějším podnikům, do
jakých se kdy pustili Angličané.
Situace vnitřní v Anglii stává se čím
dále tím kritičtější, a nepřekvapilo by ni
kterak, kdyby se přiostřila v krisi minister-
skou. Zejmena pokládá se postavení ministra
financí — kancléře pokladu Hieks-Beache za
otřesené. Nejpovážlivější jest pro vládu angli-
ckou smýšlení Londýna, kterýž zvláště ve
svém mohutném obchodu se pokládá z
ohrožený a staví se okázale proti záměrům
vlády. Při, tuhé organisaci vládní strany
v parlamentě nelze ovšem očekávati náhlého
rozuzlení a možná dosti, že ani nenastane
částečné obnovení ministerstva, protože by
odstoupení jednotlivce mohlo způsobiti tříštěn
vládní většiny, a opposice také ani po tom
netouží, aby se dostala k veslu, dokud ne-
bude aspoň válka africká nějakým způsobem
odklizena. To jest ale také nejdelší lhůta
jakáž se dává nynějšímu anglickému mini
sterstvu.
Anglie svým válečným rozpočtem vkro-
čila do nového období, jež nikterak není na
prospěch jejího postavení; a nemá ani útě
chy válečných států, že za obrovské milliony
ověnčila skráně své slávou!
Angličan
Anglie
Afrika
Londýn
14
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
Schůze třicátá sedmá.
(Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů«.)
Z Vídně, 26. dubna
Jsme v době osevu, v níž s důvěrou klade
rolník zrno v lůno všematky země, očekávaje.
že vzejde, že vyžene do bohatých klasů a že
ponese hojnou žeň. Ovšem, bude-li dobrá po-
hoda, nespáli-li zárodek mráz, bude-li žádoucí
teplo, slunečno a nebude-li obilí naposledy ne
stojatě rozbito krupobitím a nevzroste-li na l -
žalě trvalým deštěm. A k důvěře plíži se skepse,
pessimism, obava, starost.
Vídeň
poslanecký sněmovna
15
article
Obraz z přírody. Ale hodí se pro věci
poměry v parlamentě. Pan dr. Körber a dr
Bärnreither dali rozvrhy a plány na ně
kolik neděl ve sněmovně, která žije ze dne
na dne, kde každý den má svou afféru, svou
náhodu a nehodu, kdy dlužno počítati s bezpo-
četnými eventualitami a překvapeními, kde třeba
pro každý krok raziti cestu a kde výhled za-
střen jest hrozivými mraky.
Dr. Pacák a dr. Kaizl varovali na
konferenci důvěrníků klubů před výpočty, je
jichž podklad jest vratký, kteréž jsou jako
domek z karet, jejž povaliti může ve chvíl
nejbližší zadutí větru. Koho z dobromyslných.
prostoduchých bláhovců nepoučil předvčerejšek.
zabraný úplně návrhem Pernerstoríro vým
na zrušení § 64. tr. z., toho poučila dnešn
schůze, ve které teprve po 613 hodinách, napl-
něných rokováním o návrhu na zvláštní výbor
který by zkoumal akta o týrání vojínů, přešlc
se k jednacímu pořadu, že od květu k plodu
je hodně daleko.
Věc, o kterou šlo, má ve sněmovně sym-
patie. Hlasy lidskosti naleznou v ní vždy ohilasu
Řeči poslanců dra. Herolda, Hořice, Da
szyňského a Holanského se nesly ve-
směs vroucími akcenty, appellujícími na city
humannosti a spravedlnosti. Nikoli marně, Hnuly
svědomím stran. Nesehnána síce pro návrh po-
třebná dvoutřetinová většina, jest však
přece pozoruhodno, že se proň objevila p rostá
většina 125 hlasů proti 96.
Tento poměr ve své absolutnosti je morál
ním ortelem nad nešetrným nakládáním s muž-
stvem, ortelem všeobecným, bez ohledu na určité
případy a zároveň projevem žalu a smutku, že
thema, o kterém již tolik bylo stesků, tolik
žalob a proseb za nápravu, jest pořád ještě ne-
vyčerpatelno. Sněmovna dala tedy armádn
správě memento, by přestala dodávati materiá
pro rekriminace další.
doktor
Körber
Bärnreither
Pacák
Kaizl
Herold
Hořice
16
article
Již toto votum, již tato výstraha jsou z
jímavy. Ale adresovány na určitá místa a nikol
ve sněmovně, nýbrž mimo ni. Stalo se však ve
sněmovně osvědčení, které jest adresováno mi-
nistrům vůbec a týká se jejich poměru k zastu-
pitelstvu lidu. Toto se dnes usneslo, přerušiti
jednání vůbec, dokud hr. Welsershei mh,
který nebyl přítomen, když se projednávala věc
jeho ressortu, nepřijde a nebude poslouchati.
jak se naň sluší a patří.
Není sice žádného předpisu ani v zá
konech, ani v jednacím řádu, že ministr jest
povinen býti ve sněmovně a sledovati, cose
mluví o záležitostech, jejichž správou jest po-
věřen, ale jesť příkaz nepsaný, mnohem závaz-
nější, než zákon psaný. Takový příkaz jest, aby
člen kabinetu aspoň passivní přítomností assi
stoval, nechce-li zasáhnouti přítomností aktivn
do rozpravy, která týká se nejdražšího statku,
která se týká životů lidských.
Sněmovna dala tímto rozhodnutím bez od-
poru nejen hr. Welsershaimovi, nejen
nynějším ministrům, nýbrž všem ministrům ná
ležité poučení, že jsou povinni respektovati to-
co se ve sněmovně mluví a děje o lidu a pro
lid, a že tím jsou povinni zejmena členové ka-
binetu, jehož chef v jednom z bezpočetných
osvědčeních svých dal ujištění, že vláda má
vážnost k institucím konstitučním. O takové
vážnosti však nesvědčí valně, mohlo li se odbýt
první čtení půjčky invesliční, aniž ministr že-
leznic uznal toho potřebu řečníky poslechnouti.
O takové vážnosti nesvědčí, neobjevil-li se hr
Welsersheim ve sněmovně v den, kdy se tam
projednával návrh opravdu pilný, který neby
právě podán, nýbrž před několika dny, takže
mohl býti dobře připraven.
17
article
Všeobecně zarazilo, ba působilo jako sen-
sace, že žádost, aby všeliké řečnění ve sně-
movně přestalo, dokud nedostavi se k němu
ministr zeměbrany, podporována byla kolem pol
ským. Toto jindy k takovým přáním zůstává
chladně ledovým. Dnes musilo býti pro ně.
Neboť kolu polskému hrozila v této chvíl
osudná roztržka. Jeho demokraticko lidoví po-
slanci totiž ohlásili, že nebude-li jim dovolen
hlasovati pro povolání hr. Welsersheimbad
schůze, nedají si žádnými stanovami klubovním
brániti, přetrhnou všecky svazky a budou
jednati, jak jim káže srdce a jak jim káže
zřetel na voliče.
Tato hrozba účinkovala. Vidouce nezbyt
vůdcové kola polského se odhodlali, aby nebylo
viděti, že klub jest v této věci nesjednoceným.
dáli povel: »Všechno mužstvo na palubul«
Hr. Welsersheimb přišel. Ještě
více: mluvil. Ačkoli byla debata uzavřena
již, jeho řečí se zase otevřela. Obé, že vyhověl
usnesení sněmovny a že se ujal slova, bylo
přiznáním, že se stala jim chyba, bylo pokusem
odčiniti ji aspoň částečně a smazati její nemilý
dojem. Ministr zeměbrany, zbrojmistr a hrabě,
podrobil se vůli parlamentu, ministr k tomu.
který se pokládá ve sněmovně i v kabinete
toliko za delegáta vojenské správy. Snad chtě
ukázati, že též on dovede se podrobitj.
Hradec
18
article
Polský klub měl den dnes rozhodně ne
šťastný. Po krátkých výkladech ministrových,
které nevybočily nikterak z mezí všeobecnosti,
potkala polsko-haličskou delegaci nehoda druhá,
kterou s ní sdílel pan Prade. Místopředseda
kola polského, hr. Dzieduszycki navrhl
toliž, sotva ministr usedl, konec debaty.“ To
bylo proti jednacímu řádu, podle kterého jest
po řeči ministrově debata opět volnou, aby se
mu mohlo řádně odpověděti. Nieméně p. Prade
připustil návrh, ba přijal za své stanovisko
hr. Dzieduszyckého. Ale nouhájil ho. Před ná-
mitkami posl. dra. Kramáře a dra. Schal ka
couvl na celé čáře. Neznal-li jednací řád Prade,
měl jej znáti starý parlamentář hr. D zie
duszycki.
Za elektrického osvětleni, teprve k sedme
hodině dostala se sněmovna k poplatkové no-
velle a vyřídila její polovinu. Zbývá ještě pro
příští schůzi, která bude v úterý, 11. para-
grafů.
Posl. Bělský jako zpravodaj minoritního
vota hájil toto ještě jednou ve prospěch staveb
ních živností. V břitkých slovech vyvracel
veškeré námitky ministra financí, kterému vytkl
nejen nesprávnosti v kalkulaci, nýbrž také, že
uvádí sněmovnu v tiseň pohlášením, že nepřed-
loží předlohu k sankci, provede-li na výborových
návrzích změnu, a že se také neujal vydání cí-
sařského výnosu po stránce ústavní, a vzbuzuje
takto zdání, jakoby mu záleželo na tom, aby
v osnově té vládou Badenovou založené a
vládou Thunovou a Kaizlovou vydané, mimo při-
jemnosti pro venkovské obyvatelstvo, zůstalo
něco trpkostí pro obyvatelstvo městské.
Prade
Kramář
Posl
Badenův
Thunův
Kaizlův
19
article
Minoritní návrh poslance za Staré město
padl. Pro stavební živnosti poslanec tento přece
alespoň ve výboru vymohl jedno procento na
dobu mezi 4 a 6 lety od posledního převodu.
Jest to sice málo, ale přece něco.
Se zpozděním 8 dní podán konečně návrk
o cestách vodních. Sdělujeme jako znění n
jiném místě. Předseda ministerstva promluvil
k němu stručně exposé, které neznělo žádnou
fanfárou, nýbrž tonem mrzutým, a které po
finanční stránce zbarveno bylo do černa. Takový
úvod a průvod nedává se velkým podnikům, p
kterých volalo se po půl stoleti, a jejichž pro
vedení jest rozvrženo na dvě desítiletí.
Sněmovna bude míti opět afféru: čestnou
záležitost poslanců Šusteršiče a Steina
o které rozhodne zvláštní výbor.
Předseda hr. Vetter zahájíl schůzi o 11. ho
40 min.
Posl. Březnovský a soudruzi táží se mi
nistra spravedlnosti, proč nebyl obeslán k jednán
o zmateční stížnosti Hilsnerova obhájce dra
Auředníčka u kasačního soudu také zástupce sou
kromých účastníků dr. Baxa.
Posl. Kubr a soudr. dotazují se finančního mi
nistra stran výměry daně z osobního příjmu rol
níkům v král. českém, kteří dlouhotrvajícím suchem
r. 1900 těžce byli poškozeni.
Posl. Maštálka a soudr. podávají na mi
nistra zeměbrany dotaz o případu, kde četníci ne-
právem obvinili řadu obyvatel obce chotělovské z
zločinu.
Posl. Kubr a soudr. interpellují ministra
financi stran poslupu berního inspektorátu smichov
ského při žádostech za odepsání daně gruntovní
za nezúročitelné státní půjčky
Posl. Em. H rubý a soudr, táží se téhož mi
Šusteršič
Stein
Vetter
Posl
Březnovská
Hilsnerův
Auředníček
doktor
Baxa
Kubr
Maštálek
20
article
V urobuém prodejit
ranní číslo o sobě . . . za 8h
na žh
odpolodní
Ve alíalkích na venkové
ranní člol
odpolední . . . . . . . . Sb
10h
Inserát
plalí se hotevé zapřel.
Předplacení a imerty přijímá dmini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí so též rvedskce.
tiskárna a ozpedice Národnich Lista“
Rukopisy so nevraonjí.
Národnich List
21
article
nistra po odepsání daně a zastavení exekue
v četných obcích království českého, jakoži
po okamžité pomoci těmže obcím ku zakoupení
osevu.
Posl. Eldersch a soudr. podávají na před-
sedu ministerstva jako správce ministerstva vnitra
dotaz stran voleb hromady pomocnické ke schůzi
delegátů nemocenské pokladny pomocnické při spo-
lečenstvu řemeslných živností v Mor. Ostravě.
Posl. Herzog, Wolí, Stein, Kaspe
a soudr. táží se ministrů vnitra, spravedlnosti a
obchodu, dají-li nahradití dvojj azyčné
tabulky na úřadech vrchlabských ta-
bulkami ryze německými; posl. Herzog,
Berger a soudr. dotazují se ministra spravedlnosti,
je-li ochoten, přeložiti české soudee
z německých obvodů soudních do če-
skýchobvodů.
Posl
Herzog
Wolit
Stein
Kaspe
Berger
Morava
Ostrava
22
article
Dotaz
poslance dra. Plačka a soudruhů k ministru spra-
vedlnosti pro nesprávnosti správy justiční v králov-
ství českém při řízení ohledně obsazování míst úřad-
nických.
Dle dvor. dekretu ze dne 23. ledna 1810, sb.
zák. prov., sv. 68. č. 11 a dle § 29. cís. patenlu ze
dne 3. května 1853, čís. 81. říšsk. zák. (§ 19) maji
při obsazování míst úřadnických u soudů rozhodo-
vati především nadání, znalost a spolehlivost, vs
druhé řadě pak služební léta a pořadí. Veškeré
ostatní poměry a vlastnosti nemají doznati povšim-
nutí, a sice ani od orgánů, které pro dotčené místo
návrhy na obsazení činí, ani od těch, které místa
obsazují
Však praxe, kterou justiční správa v Čechách
v poslední době si vyhlídla, odporuje uvedeným zá-
sadním nařízením, neb dle této nemá rozhodovati
způsobilost a služební pořadí, nýbrž a sice na
prvním místě národnost žadatelů; neb pro úřad-
nická místa uněmeckých soudů se vy-
blrají uchazeči národnosti německé,
češtiny neznalí a přechází se přes ža-
datele národnosti české, ve službě
starší, stejně neb dokonce lépe zpd-
sobilé, byť němčinu sebe lépe ovlá-
dali.
Plaček
Čechy
23
article
Dle bezpečných zpráv zakládá se to na tajném
pokynu, který došel z lůna c. k. ministerstva spra-
vedinosti.
Poněvadž ale tato praxe zákonům se příčí
všechny české úřadníky poškozuje, oprávněnému ná-
rodnímu vědomí českému trpké příkoří činí, konečné
ale také v justiční správě, ve které přísná sprave-
dlnosť a největší objektivnost každým směrem roz-
hodovati má. — politickým úskokům místa dává,
ptají se nížepsaní:
Je-li Vaše Exc. ochotna justiční správě v krát,
českém ukázati k tomu, aby při řízení ohledně
obsazování úřadníckých míst zacho
vávala přísně zákonné předpisy a se
naprosto zdržela nemístně přihlížeti
při tom k tomu, jaké jest uchazeč ná-
rodnosti?
Posl. Reichstätter a soudruzí interpellují
ministra spravedinosti stran obsazování úřadnických
míst v království českém a ministra vnitra v příčině
chování se okresního hejtmanství v Místku vůči če-
skému obyvatelstvu.
Jedná se o pilném návrhu posl. Klo-
fáče a soudruhů, aby zvolen bvl
37členný výbor k vyšetření četných
interpellovaných případů trý zně ní
vojinů, zejmena případu Žilákova.s
Předseda hr. Vetter sděluje, že posl. Wolt
svěj návrh na zrušení 8 94. tr. řádu, který měl by
vlastně před návrhém Klofáčovým přednosť, od-
volal.
Posl
Žilákův
Vetter
Klofáčův
hejtmanství v Místek
24
article
Posl. Klofáč odůvodňuje návrh svůj napřed
česky a nazývá způsob, jakým vyřizují se záležitosti
vojenské a interpellace v té příčině podané a odbý-
vané buď mlčením nebo několika frásemi či po-
ukazem na služební řád, kouskem, který by svedl
každý svobodník. Armáda — dle náhledu ministra —
je netykavkou, také tehdá, volá-li těžce uražená
lidskost po salisfakci. Tisicové otcův a matek mla-
dých vojáků čekají na tento pilný návrh, zvláště
pak česká veřejnosť, která afférou Žilákovou do kraj-
nosti byla pobouřena.
Řočník líči po té, jak nakládá se ve vojště
s českými příslušníky. Mladý voják vstupuje tu do
nepřátelské instituce, kde ho učí opovrhovati svojí
národností a nutí všemožně, aby lnul k cizoté.
Učiní li tak, stane se renegátem. S vojíny maďar-
skými, chorvalskými a polskými nakládá se roz-
hodně lépe. Nebezpečnými neněmeckými živly jsou
pouze vojáci čeští a slovinští. Tím, jak s nimi s
nakládá, vyvolává se v nich jen zášť proti činitelům,
jež by jinak měli milovati. Byť i čeští a slovinšti
vojíní německy se naučiti nemusili, vštípí se jim
přece některh německá floskule.
Posl. Fresl: Česky smí se vojákům jenom na-
dávat
Posl. Klofáě (pokračuje): Kde máte ale ten
praktický úcel válečný? Nastane li válka a není-li
pak času nazbyt, zajisté se bude musít najíti s če-
ským mužstvem jakýsi modus vivendí. Nevychovává
se tedy voják pro válku, nýbrž pro mír, který vlastní
jeho krvi je nebezpečným
Naše vítězná armáda utržila už německé, fran-
Posl
Klofáč
Žilákův
Fresl
25
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z Pekina do Tjencina.
Z denníku francouzského novináře.“)
2. října 1900. Po několikadenním pobytu
v Pekině nastupuji další cestu. Avšak ne na
koni, nýbrž prosajičtěji, ve vozlku. Opouštím
v pět hodin ráno čtvrť vyslaneckou s jedním
páterem, který byl jmenován vojenským kapla-
nem a cestuje rovněž do Tjencina. Monsinor
nabidl mi svůj gala povoz, dvojkolku, taženou
mezkem.
Jedeme k čínskému velechrámu ve hlavn
čtvrti, odkud každý druhý den vypravuje se
vojenský průvod do Tončeů. Zařadili jsmes
v čelo průvodu s naší ekypáží, a za námi
nepřehledné řadě táhne se dlouhá nit povozů.
nosičů a vojáků. V sest hodin konečně hýbáme
se s místa. Napřed harcuje důstojník s poddů-
stojníkem. Námořníci se střelci anamitskými
jsou naši ochránci. Defilujeme hlučně hlavním
stromořadím v krásném, rozsáhlém parku.
Vzduch je nadmíru svěží a příjemný. Táhneme
kol úpatí hory, zvané uhelné, a můj společník
upozorňuje mne na zvláštní strom, jenž na
vrcholu k obloze se vypíná. Má svou historii
ten strom! Jistý císař, zonfalý nad tím, že ne-
přítel zmocnil se města, oběsil se na něm,a
od těch dob nešťastný strom jako spoluvinník
za trest k zemi přikován. Průvod ubírá se místy.
kam ještě před krátkou dobou jen málo zasvě
cenců mohlo proniknouti. ho
* Viz: Rev ue Bleu e, 1901.
Pekina
Tjencina
Tonče
Rev ue Bleo e
26
article
U vrat parku vystavena na odiv mrtvola
Člověk, s rukama a nohama svázanýma, nalézá
se zde zhroucen v klečieí poloze. Prsa, pro
vrtána kulemi, jsou potřisněna čerstvou ješte
krví. Bezpochyby nějaký loupežník, jejž vojenská
správa dala zastřeliti a nechala jej zde na vý-
strahu ostatním.
Vycházíme z města. Naše kolona rozvinuje
se pomalu po silnici. Bavime se s páterem
který také prodělal zdejší bouře. Po dvacát
slyším již ty hrůzostrašné historie z doby
obléhání.
K 10. hodině dorazili jsme na velmi frek-
ventovanou křižovatku, kdež dáno znamení k del-
šímu pohovu, aby zvířata i lidé si oddechli
Rozložili jsme se na trávníku a posnídali, po
zvavše do našeho středu též důstojnika.
Pak uhýbáme na schátralou cestu, pře
cházíme po bílém mostě u Palikao, u něho
kdysi generál Montaban porazil jízdu tatarskou.
a po dvou hodinách dorazili jsme šťastně do
Tončeů.
Montaban
27
article
Poněvadž nás telegram předcházel, nalezl
jsme vše připraveno k další dopravě. Pro pana
pátera uchystána byla lodice. Ubytovatel ihneu
nás přejal a dal naloditi naše zavazadla. Za
půl hodinky bylo vše hotovo. Služba je zd
dokonale zorganisována.
Dostalo se nám džunky s dřevěnou střechou,
poskytující příjemný útulek. Jsme sami dva s pěti
čínskými kuli, bez všelikého průvodu a beze
zbraní. Za tři dny budeme v Tjencině, nebo
po proudu jde to zrychleným tempem, jemuž
kuli všemožně vesly napomáhají.
Uvelebivše se v lodi, konáme přehlídku
zásob na potravináoh. Pan páter měl skopovou
kýtu, dvě kuřata, šest lahví vína, kávu, koňak
tnqbog
cukr a jině drobnosti, a já minerální vodu
šunku, konservy a sýr. Neumřeme tedy hlady
Ostatně cestou jsou stanice, kde nás zásobí pří
ležitostně chlebem a masem. Zasedli jsme tedy
k tabuli, poněvadž dlouhým, sehnutým sezením
v kariole zapomněli jsme již na dobré snídan
na trávníku.
Na takovéto cestě není lepších společníků
nad míssionáře. Čím více jsem je poznával, tím
více jsem obdivoval jejich duševní svěžesta
morální sílu. l
tču e
28
article
Vypravování, jak jinak být nemůže, točt
se většinou kolem různých historek z obležení.
Můj společník líčí mi opět jednu episodu. Dea
námořníci bretoňští, oba z jedné vesnice
důvěrní přátelé, bojovali v našem oddělení stále
pospolu. Jednou večer jeden z nich, vraceje se
umdlen ze svého stanoviště, vrhl se na lůžko
Nesťasínou náhodou spousť u pušky zavadila
o nějaký předmět, rána výšla a kule zasáhla
nešťastného přítele. Jako šílený rozběhl se druhý
vojín k svému kapitánu a vypravoval mu celou
přihodu. Oba byli hodní, stateční vojáci, nej-
méně dvacetkrát stáli druh vedle druha v ohni
divajíce se smrti ve tvář — nebylo tedy po-
chyby, jak kapitán rozhodne. Poslal ho zpět na
své místo a druhého zanesl jako padlého před
nepřitelem.
Raněného dostal v opatrování náš missionář
Bohužel nebylo mu pomoci. Plíce byly zasažený
a dech se pravidelně krátil. Neodvratný kone
byl jen otázkou času.
Ale i v horečce myslel raněný stále na to
jak to asi dopadlo s jeho přitelem.
Zádal, aby ho směl naposled ještě viděti
A když přišel k němu a vypravoval mu roz
29
article
hodnutí kapitánovo, vzmužil se ubohýc a čel
jeho se vyjasnilo.
»Jsem spokojen,« pravil mu. »Měl jsem
strach, že tě poženou před radu válečnou. Až
se vrátíš do naší dědiny, sděl to šelrně mým
starým rodičům. A pak dej sloužit za mne
tahsat dll z
jednu mši!«
Všichni tonuli jsme v slzách, když raněný
vysílen posledními slovy a ruku na prostřelenýeh
prsou, usmívaje se, klidně s timto světem se
rozžehnal.
Večer, než dorazili jsme na stanici, byli
jsme vyrušeni šumem a hlukem, a brzy na to
v ohbí řeky octli jsme se uprostřed loďslva,
obklopeni džunkami. Jedna z nich, velikých
rozměrů, majestátně se vyjímala, nesouc na
svém stožáru markantní svitilnu červenou. Byl
to Lichunčan, ubírající se pod ochranou ruského
vojska do Pekina. V jeho družmě nalezalose
takové množství mandarinů, tajemníků a kuchtíků
že padesát lodí sotva stačilo pojmouti komonstvo
tohoto hodnosty. Také oni hotoví se k při-
stání. Na chvili musili jsme zarazit.
»Co je to za cizince na vaši lodici ?« vo
lají čínsky na naše veslaře.
»Francouzi!« zněla odpověd.
»Dobře, jedte!«
Hledíme přiraziti někde na příhodném
místě a veslujeme k ohni, nedaleko na břehu
rozdělanému. Je to italská hlídka, střežící zde
dřiví. Desátník zve nás hned přátelsky, abychom
se šli ohřát. Vzali jsme víno a jdeme se po-
sadit k ohni k těmto dobromyslným lidičkám
Pocházejí z okolí Milána a jsou nadšeni
vyvolám-li u nich vzpomínky na Lombardsk
a tamní pole rýžová, podobná zdejším.
Francouz
Milán
30
article
Vojáci nerozumějí slova francouzsky, páter
a já nerozumíme naopak italsky, a přece si
rozumíme. Dobrá vůle, několik drobtů z italské
konversace s troškou latiny — a zázrak je
hotov. Podívejme se na tu latinu, přece byjí
ublížil, kdo by tvrdil, že není k ničemu. Kde
bych se byl nadál, že za hvězdné noci na
březích Pejha bude mi dobrá k pobavení se
u ohně s italskými bersaglieril
4. října 1900. Pozorujeme již z dálky
tvrze tjencinské. Naši veslaři se činili. Páter
s nimi rozmlouvá.
»Kolik vám platí za tuto cestu?« ptá
se jich.
»Pětatřicet piastrů a stravu.«
»A kolik asi jste vydělávali dříve ?
»Dvacet piastrů a musili jsme se stravo-
vati sami.«
»Toť je tedy pro vás příznivá doba t
nynější?
»Zajisté, jsme spokojeni.«
»Ale sem tam dostanete na hřbet?
»Ach, z toho si nic neděláme.«
To je okupační filosofie v očích šefa
našich kuli.
Vjíždíme do Tjencina a opět spatřujeme
jeho lodní mosty a zříceniny. Vzezření od měho
odjezdu se poněkud změnilo. Ve městě je
mnohem více Čiňanů a situace se poněkud
zlepšila.
Ve čtyři hodiny plujeme kol nádraží
a kotvíme u admirálství. Stačilo nám 60 hodin
z Pekina sem, kdežto proti proudu do Pekina
potřebovali jsme celých sedm dnl.
A nyní vzhůru do Japonskal
Tjencina