Periodikum ALTO Viewer

1

lnpnl

2

Ročník XXXXIX.

3

Ba ožsnei enbialěmb dpronl msnel e tepj elom nšlezro žisnl

4

V Praze, ve čtvrtek 9. prosince 1909.

Praha

5

1oH mO sn lnon

6

Číslo 339.

7 article

Na rannl a večerní listy předplácl set V Praze v administraci: 2 K —h na měslc. . . . na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvoji donáškou na měsíc. . . na čtvrt leta : . . . 7 K 82h ve flišlkáchí na měsic. . . . . . 2 K 00k Poštout na měslo. nk trt ieta : . . . 9 K ar s dvoji zásilkou na měsie

Praha

8 title

Bk tvrtieti: . . k ei

9 article Neuvěřme opět v pouhé sliby!

Neuvěřme opět v pouhé sliby! Pokud lze srovnáváním různých zpráv a úvah nepřátelského nám tisku o zahájených slovansko-německých konferencích vystihnouti ráz, podstatu a výsledek prvého zápasu, tož nemůžeme se zbýti obavy, aby našinci nedali se na konec za poubé jakési záludné sliby vylákati ze své dosavadní pevné a vý- hodné posice na kluzavku ústupkův ve pro- spěch panujícího vládního systému, jejž dosu s patřičnou vytrvalostí a rozhodností potíraj a na jehož brzkou a důkladnou změnu ener gicky naléhají. Až dosud bylo, jak známo, zásadným stanoviskem slovanské oposice Napřed změnu vlády a systému a pak teprve vyjednávat o pracovním programu parlamentu. Nyní však »z ohledu na Poláky« dostavili se zástupcí Slovanske jednoty na konference s Chiarem, Per geltem, Gessmannem, Drexelem a Pachrem. aby s nimi, ovšem »nezávazně«, vyjedná- vali a smlouvali se — za trvání vlád

Polák Drexel Pachr Chiar Gessmann

10 article

Bienerthovy — o budoucím pra- covním programu parlamentu, t. j. o vyřízení vládních předlob, na nichž této vládě nade vše zále ž1. Tu pak slyšíme, že prý mluvčí oposice slovanské sice kladli hlavní důraz na odstranění ny nější vlády a na změnu systému, ohra žujíce se proti nízké pomluvě německého tisku, jakoby jim šlo snad jen o získání ministerských portefeuillů v nové vládě, když požadují, aby Slované obdrželi ve státní správě úplně rovné zastoupení jako Němci — ale že prý zároveň dali na jevo ochotu, propustiti již nyní rozpočtové pro- visorium ve všech třech čteních bez obstrukce a tolikéž obchodní smlouvu s Rumunskem, i dosavadní nezměněné vládě Bienerthově, bude l jim jen dána jistota, že po této oběti jejich na rozbraní starého i no- vého roku dojde pak k nastolení v lády v národním ohledů objektivní, ke Slovanům spravedlivé, vybrané z obou stran — panské sněmovny... K vidině takového rozřešení ny nější krise upínají se, dle německých listův té doby naděje vůdcův Slovanské jednoty a za tou nadějí jeví prý se pro budoucnosl ochotna k součinnosti v parla- mentni »práci«, obsahující dle návrhu prof. Glabiňského mimo již— uvedené, ješté tyto ořisky: Veškeré záležitosti a břemena těžká, souvisící s annexí Bosny, záležitosti a břemena nová, souvisící s delegacemi; konečně pak schválení finančního plánu páně Biliň- ského, nebo jinaké »reformy bernl«, Sotva by se našlo věru v dějinách parlamentu všeho světa přikladu, aby se kdy na — oposici žádal podobný závazek! Buď má nebo nemá panující vláda pro vymožení těchto potřeb státnich svou spolehlivou většinu v parlamenté. Má li ji, pak nesmlouvá se s oposici; ne- má-li ji, pak buď musí odstoupit nebo roz

Bienerthův Slovan Němec Biliň Rumunsko panská sněmovna

11 article

pustit parlament a odvolat se k voličům. chtějí li ji podobnou většinu svými volbami opatřit. Však aby vlada, postrádají e většiny, hleděla na oposici vymoci čestnou přípověď předem na celo roční kampaň, že bude krotkou a hodnou. že zachová příměří a nechá veškeráta ohromná břemena uvalit na lid z a pouhý slib, že pak časem nadejde změna vlády i systému — podobného kontraktu sotva kdy bylo mezí vládní a oposiční stranou uzavíráno. To by byla opět ryze rakouská specialita a rarital A kdo vlastně byl by tu ručitelem za dodržení paktu? Kdo by dával oposici slo- vanské záruku a jistotu dostatečnou že potom, až obět bude položena a tate vláda bude míti vše pod střechou dodrží se slovo a dojde k takové po- ctivé a pronikavé změně vlá dy i systěmu vládního, jak bylo smlu veno? Nevarují dějiny před podobnými poli tickými úmluvami do budoucna řadou od strašujících, nejtrpčích pozdních zklamán národův?

12 article

Až by oposice slovanská svou povinnost plně vykonala, zdaž by ji nestihl osud onoho mouřenína, jenž vykonal službu svou a »proto — může jít«? — A konečně zda nejsou všechny ty pověsti o příštím ministerstvu »odborníků a kapacit« — z panské sněmovny více než pouhé bludičky, mající oposici slo- vanskou zavést z pravé cesty posavadní na třaskavou půdu oportunismu, k bařinám mdlobné vyčkávací politiky, povolující se stupně ke stupni až do úplné prohry celé výpravy? Tato obava vzniká v nás ze zpráv o průběhu prvé konference dohodovací, dle nichž sice setrvaly »v hlavní věci« obě ne- přátelské strany neustupně na svých stano- vištích, jelikož mluvčí slovanské oposice na- lehali na neprodlenou rekonstrukci nynější vlády Bienerthovy — kdežto Němci »zdůvodů vděčnosti« ne- chtěli kní nyní naprosto přivo- liti — ale jinak prý přece jen bylo zjevno, že převážná většina Slovanske jednoty nechce ani druhé čten prozatímného rozpočtu již zmařit obstrukcí nýbrž je ochotna až do konce nyněj- šiho vyjednávání obmezit se n »loyální, všech násilností prostou opo- siční taktiku« .. »Ještě důležitější — vy- kláda »Zeit« — jest skutek, ze veškere strany, tedy i nejoposičnější, jsou za- sadně svorny stran řešení nastá- vajících velkých státních a ná- rodohospodářských otázek. Navržený p. Gle biňským velký pracovní program pro příšt parlamentní rok nedoznal nikde odporu. Potřeba vyřízení (t j. povolení) státního rozpočtu, finančního plánu, předlohy o rekrutech, jakož i obchodních smluv jiných zákonů byla všeobecně uznána. B ani při otázce o národní příměří nepropukly mezi Čechy a Němci odpory ne- srovnatelné... Polský klub může zazna- menati třetí úspěch své akce: vážné sblížení oe se Čechův a Němcův«. —

Bienerthův Němec Čechův Němcův Čechy panská sněmovna

13 article

»Neue Freie Presse« opět refe ruje: »Němci kladli důraz na projednání rozpočtového provisoria, Češi opět na re- konstrukci vlády. Avšak pozoruhodné bylo, že se strany slovanské ne- stanoveno již, jako se dříve či- nilo, druhé čtení rozpočtovéh provisoria jůkožto Ihůta, d které musí býti rekonstrukce provedena. Neprodloužena sice tato lhůta výslovne, ale neřeklo se již také, že se na ní trvá.. Propusti tedy asi Slovanská jed- nota i druhé čtenl bez obstrukce dostaneli se jí mezitím jistých. byť i velmi obmezených pří po- vědí, jichž splnění by však teprv po vá- nočních prázdninách nadešlo... Tolikje dnes jasno: že před vyřízením roz- počtového provisoria Němci ne- dopustí žádné změny ve vládě nynější a na druhé straně že Slo van- ská jednota nehodlá se zříe obstrukce trvale, pakli se jí v olázce rekonstrukce vlády nestane aspon čá- stečně po vůli. Vůči lěmto zprávám varujeme opětněa snažně, aby politikové Slovanské jednoty ne- dali se zkonejšit žádnými lichými sliby do budoucna, ale požadovali nezvratně s plněn toho, co se jim slibuje, bez od kladu — před druhým čtením rozpočtu. Neboť toliko dnešek jest jejich, zejtřek však — u boha

Němec Čech St van Neue Frei Presse

14 article Ministr spravedlnosti.

Ministr spravedlnosti. V čásíce XXIII., vydané dne 1. prosince 1909 »Věstníku c. k. ministeria práv«, na str. 384 obsažen jest pod záhlavím: »Použití kmenovýeh kapitálů katolických kostelů, obročí a duchov- ních ústavů na koupi nemovitosti« krátký článek. V jeho prvních dvou větách oznamuje se, že ministersivo kultu a vyučování letos v dubnu. když v obvodě vrchního soudu inšpruckého z církevního jmění kmenového koupena byla ne movitost bez předběžného, schválení úřadů stát- ních, ukázalo na neplatnost takých právníeh jednání a že též c. k. nejvyšší soud a c. k. správní soud, vycházejíce prý z »podobněho« názoru, rozhodnullmi svými, prvější z března 1905, druhý z listopudu 1879 a z května 1902, vyložily »zeizení eírkevníeh statků« v ten smysl že tím rozumí se každě vydání (»Hintangabe«) cirkevaího jmění, zadarmo, či za úplatu, tedy i vydáni hotových kapitálů na koupi nemovi tosti a k nim připojuje se tato třetí doslovná »Dle tohoto výkladu mohlo by podle § 2e knih. zák. knihovní přepsání statku, koupeného z církevního jmění kmenového, nebo vtělen práva zástavního za zápůjčku, danou z takého jmění, tehdy býli povoleno, když spojené s na- bytlm tohoto občanského práva jednání zeizo- vací od státního úřadu býlo sehváleno « *) věta:

15 article

*) V originálu německém: Nach diese Auffansung könnte gemäss § 26a G. G. die bücher- liche Umchrembung eines aus kirchlichem Stamm- vermögen angekauften Gutes oder die Eintragung des Přaudrechtes für ein aus solchem Vermögen se

16 article

Článeček kratičký, bez podpisu, ale důle- žilý obsahem, povážlivý a nebezpečný formou i místem, kde byl uveřejněn. Zákouným předpisům z r. 1855 a 1860. že ke zeizení církevních statků polřebí jes schválení též úřadů státních, až do nedávn rozumělo se vždy a všude, i u soudů, jen tak že vztahují se na statky nemovitě. Soudy povolovaly knihovní zápisy nemovi tosti, zápůjček atd. pro církev, pak výmazy eir kevních kapitálů na základě kupních smluv dluhopisů, kvitancí, které nebyly sehváleny o úřadu státního Teprve k žádostem ministerstva spravedl- nosti z r. 1903 a 1904 c. k. nejvyšší sou vydal judikál, výše uvedený, z března 1905 dle něhož výmaz církevního kapitálu povoliti s má, jen když kvitance schválena jest též od politi. ckého úřadu zemského. Před tím již c. k. správní soud v kvělnu 1902 vyslovil, že i k použiti obročního kapitálu na koupí pozemku pro toto obročí třeba jes sehválení státního úřadu. (Meritorní rozhodnut jeho z listopadu 1879 k této otázee se nehod a cilováno jest ve »Věstniku« patrně jen pro větší efekt.) Obě tato rozhodnuti odůvodňována byla vý kladem, že předpisy z roku 1855 a 1860 vzla- hují se i na movité jmění eírkevní, a žes i vy- placení hotové kupní ceny jest prý zcizením jmění. sje Nyní patrně má postoupeno býti ještě dále Kdyby soudy ke každému vtělení vlastnictv neb záslavního práva pro kostely, obročí a pod. žádaly výkaz, že i státní úřad dal svolení k na- byti řečených práv, dostaly by se církevní úřady v této otázce do úplného, dosud nebývalého područí stálu, ježto by jejich každá koupě a každé hypotekární uložení kapitálu musilo dříve být schváleno státním úřadem.

17 article

Pravím každé, třeba že článek ve » Věst níku« mluví jen o použití kmenových kapitátů. Jelikož c. k. nejvyšší soud ve svém judikál z r. 1905 potřebu schválení každé kvitance odů- vodnil tim, že tabulární soudce nemůže zkou- mati, patřil-li kapitál kvitovaný ke jmění kme- novému čili nic, doufa patrně pisatel článku ve »Věstníku«, že by soudee také nebyl povolán zkoumati, koupeno-li či zspůjčeno-li z jměn kmenového či z jakého jiněho, a že by tedy státní vschválení žádal vždycky.u Novota tato byla by významu dalekosáhlého, ovšem málo zákonná. Pro právníka objektivního jest jasno, že velice odvážným jest již vztahování žák. před- pisů z r. 1855 a 1860 též na movité jméní Avšak rozkládati koupi na právní jednání dvě. vidéti v ní dvě zcizení, a prohlašovati vypla- cení hotové kupní čeny za »zcizení jmění mo- vitého« (vlastně za zcizení statku), může jen, kdo k takovému vykládání přistoupil již s úmy slem napřed v tom směru pojatým. Vždyť by pak v důsledku toho zástupci katolických kostelů, obroči atd. za ně ani žádné sebe všednější právní jednání (krom přijímání darů) nemoh währtes Darlehen dann bewilligt werden, wenn daí mit dem Erwerbe des bürgeriichen Rechtes verbun dene Veräusserungsgeschält von der Staatsbehörde genebmigt ist. V drobném prodeji ranní čislo o sobě . . za Sh večerní . . za 4 h Ve fliálkách na venkov ranní čislo . . . . . . . 10h večerní . . . . . . . . 5k nseráty plati sa hotově napřed Předplseeni a inserty přijíma administrace v Marianské ul., o. Tam nacházejí se těž redakce, tiskárna a expedice „Národních Listů“ Rakopisy se nevracejl.

Novota Darlehen

18 article

předsevzíti bez předběžného speciálního schvá- lení státního úřadu. Kdyby na př. přišel do směnárny někdo v klerice, anebo i jen s ko- lárkem na krku prodat cenné papíry (nevinku- lované), musil by směnárník pro svou jistotu by koupě později nemohla býti zrušena, žádati od něho výkaz svolení státního úřadu Než vše dosud řečené není vlastním účelem těchto řádků a ponecháváme rozbor této otázky příslušným odborníkům — právníkům, obranu pak katolické církve její hodnostům a klerikál- ním novinám i pošlancům. My zde chceme jen poukázat na nepřístojnost a opovážlivost, s jakou chce se třetí větou člá n ku »Věstníka« vykonávati vliv, ba ná- tlak na soudce naše, aby od ny- nějška svou dosavadní praxi zá- konných předpisů z r. 1855 a 1860, co do otázky nabývánl práv pro církev, obrátili zcela na ruby. Jest-li v zájmu státu, aby »mrtvá rukae obmezena byla i v nabývání s tatko nebo i jmění vůbec, pak ať vláda — předloži návrh zákona takového říšské radě k ústavnímu projednání. Ale insinuovati soudcům, aby beze změny zákonů rozhodovali opačné proti dosud, jen proto, že to jest tak vytištěno v ministerském »Věstniku«, jest nejen státu nedůstojno, ale i hledě k tomu, že při tom výše citovaná roz- hodnutí nejvyšších soudů falešně se rozšiřují že přes neodvislost soudcovskou na papíře spe- kuluje se na obavy o »karrieru«, přímo atentát na přesvědčení poctivého soudce, i nehodí s za ministra spravedlnosti člověk, který k něčemu fakovému se sníží. My proto zde se stanoviska svobodomysl- nosti protestujeme v zájmu neodvislosti soud- covské proti takovému zneužívání úřadního »Věstníku«, třeba že i církevní kruhy přímo postižené, nevime z jakých přičin, dosud ná- padně mlči. s

19 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 8. prosince. (Poláci prot Německu.) Polské listy nepřestávají zabývati se drzým rozkazem „N. F. P.“, že Slovanská jednota se má pokořiti před Berlínem a neomale- ným útokem „Poln. Korresp.“ na Rusko. Roz- vážný orgán podolské šlechty píše, že Polaei jsou pro parlamentní součinnost Němců, Čecho a ostainích Slovanů s Poláky přes to, že západn Slované jsou proniknuti hnutím novoslovanským a mezi Němci nabývá vrchu proud všeněmecký Dovozovati potřebu, aby vnitřní politika rakou ská se řídila dle politiky hr. Aehrenthala, jest nevhodno už proto, že by se nyní, když vnější politika je čistě německá, musilo přiznati, že také v politice vnitřní se má tancovati dle toho. jak pískají v Berlíně. Jestliže se Poláci nemohou nadchnouti láskou k ruské vládě, nenásleduje z toho, že by měli milovat Všeněmce a vrhat se v objetí politiky, která je chce zapřáhnouti do německého vozu a zostuditi před celým svě- tem slovanským. Pochlebenství „N. F. P.“ Po- láků nesvede a budou tedy i dále provozovat

Polák Poln Polaei Němec Slovan Praha Německo Berlín Rusko

20 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Pastýřský list biskupů rakouskýcl — před 60 lety. Dne 30. dubna 1849 vyšel ze sakristle cbrámu sv. Štěpána ve Vídni nevídaný průvod k hlavnímu oltáři. Za kardinálem vídeňským kráčeli biskupové a areibiskupové z rakouských zomi, mezi nimi Max. Jos. svob. pán Somernu- Bockh, arcibiskup olomůcký, Karel Hanl svob. pin z Kirchtreu, biskup královéhradecký, Aug I. Bart. Hille, biskup litoměřický, Ant. Arnoše hrabě Šafgoč, biskup brněnský, Jos. Ondicj Ljn- dauer, biskup budějovický (stolec arcibiskupský v Praze nebyl obsazen), Melchior kníže bískup vratislavský atd. Všichni ve svém rouše obřad- něm, honosném, zvláštní pozornost budili cir- kevní hodnostové řeckého obřadu z Haliče. Listy videňské vyličují obšírně, jak všichni přijímali zrakou stařičkého knižete arcibiskupa vídeň- ského tělo Páně, jak vzývali Ducha sv. a jakse potom na pozvání Veličenstva účastnili pora o církevních záležitostech a o poměrech politi- ckých i společenských, nově utvářených roku 1948. Výsledky porad, jež potrvaly až do 17 čcrvna, uložili účastníci do listu pamětního- z něhož hlavní jádro bylo upraveno ve fornuu listu pastýřského pro všečhny země rakouské.

svatý . Štěpán Max Jos Hanl Aug I Hill Antonín Arnoš Šafgoč Melchior Páně Vídeň Ondicj Ljn Praha Halič Jos SomernBockh

21 article

Obsih tohoto listu, forma i vývody a názory sdružených tehdejších biskupů, svorných v úsud ku o nápravě tehdejších poměrů, živě předvád před oči obraz roku 1849. Postečuje, tý záměry (praví se pe úvodě) ke kterýmž se falešní prorokové našich čast sami přiznali, v bohaprázdné nahotě jejich toliko předložiti, by se všeliká nepokažená mysl s oškli- vosti od nich odvrátila. Avšak ne všady vystu- pitje svod se svým učením tak zjevně; i zakrýv se na oko se zdánlivými šlechetnými snahami vydává hlasy, kteréž se v každém lidském srde ozývají, a tak mámí a zaslepuje celé národy Biškupové si to pokládají za povinnost, ty nej nebezpečnější závody tohoto druhu, jichžto ne přátelé křesťanského pořádku za našich dnů s velikým účinkem uživají, ještě zřetelnějí po znamenati a výstrahu dáti. Takové omamující vnadidlo jest nár o ností Bůh učinil, jak učí Apoštol (Skut. Ae 17, 26), z jednoho člověka všeeko lidské poko lení, aby přebývalo po vší tváři země, a výměři uložené časy a cíle přebývání jejich; rozdělen na rodiny, pokolení a národy jest tedy dílo Božl

bůh

22 article

Různost jazyků ale jest následek hříchu, od- padnutí od Boha a roztržení člověčenstva v sobě samém. Vycvičené pohanstvo, neznající společný původ a podobnost Boží vo všech lidech, považo- valo eizí národy za divochy a pohrdalo jimi i v porobu je svozovalo. Surověmu pohanstvu platí až posud každý cizinec tolik co ouhlavní nepřítel, ono uznává jenom své malé pokolení a každé jiné zahlazuje i usmrcuje, peče a jí cizince, aneb ho co zvíře prodává; i svrhlo se samo dolů až na ten nejnižší stupeň zvířete. Jediné křesťanství zase pravou důstojnost člo- věckou pozdvihlo. Jemu jsou všichni lidé poko- lení božského; všichni dětmi božími, do říše jeho povolanými; všichni v dvojím smyslu po- krevenci: jakožto z jedné krve pošlí a jakožto jednou krví na kříži vylitou vykoupení; nebot v Kristu Ježiši, kteřiž jsou někdy byli daleko. učinění jsou blízko a zbořena jest stěna hradby, kteráž byla mezi národy, nepřátelství zrušeno. všichni jsou byli v jedno tělo pod jednou hla- vou spojení a všiehni mají přístup v jednom Duchu k Otci. Není pohan a žid, není cizozemee a Skýta, není služebník a svobodný, ale všecko a ve všech Kristus, a svazek dokonalosti, kteryz je pojí, jesti láska. Křesťanstvi a s ním pravá lidskost může tedy jen potud převládající eit jak k národu, tak i k rodině schvalovati, pokudz to pomáhá ke zdaru lásky. Ovšem je pravda, že i křesťan k rodině své blíže stojí, než k obci a k svému národu a své vlasti bliže, než k ve- škerému člověčenstvu; on však plní povinnost ke všem a všem je všecko, což jím dle nařízení B - žiho býti má, jestli láska jeho, ze sebe vycházejíe dál a dál se rozšiřuje, z rodiny na obec, národ.

bůh Krist

23 article

ostatní národy téhož státu a konečně na cele člověčenstvo. Již ale láska hnusným jesí sobě ctvím, když, co by se měla zevnitř jeviti, do- vnitřku se zabírá, všecko toliko sama na sebe potahujíe. Pak se rozněcuje nenávist mezi jed nollivci, tak jako mezi rodinami, obcemi, poko leními a národy a každý vyšší svazek se oše metně trhá. Tak se bezbožným závodem našiel dnů, kterýž se snaží o to, aby všechen božský i lidský pořádek byl vyvrácen, lstivě popichuje moudrá láska národů k jejich dějepisu, jazyku a přirozenému mravu až k zimničné zšílenosti kteráž v každém jináče mluvíeím sousedu ouhlavního nepřítele vidí a svůj vlastní dům za- paluje, aby sousedův dům shořel. V pravdě, to není pokrok v rozvíjení, jak tomu řikají; nýbrž jesti to věčných slzí hodný krok zpáteční od pravé mravní ušlechtilosti křesťanské ke tmavé- mu barbarství pohanstva. Národnost stává se zlatým teletem, a jeji modloslužba, roznicená rozsápanými náruživostmi, velmi často zavdává podnět k surovým bojům mezi národem a ná- rodem, což hanbou jest člověčenstva a ohav- ností před Bohem. Shromáždění biskupové, ve svatě svornosti spojení, jakkoli nejrozdílnějšim národům náležející a rozdílnými jazyky k Vám mluvicí, prosí a napomínají Vás: Nedejte se má miti lstivými slovy a ličidly těchto svůdníků. Mi lujte svůj národ a svou vlast a svůj jazyk; n zapomeňte však, že celá země jest Páně, že ve všech řečích den co den lidé k Němu se modl a že je to Jeho svatá vůle, lidi a národy zá konem a státním uřízením neděliti, nýbrž i ze vnitř tak spojovati, jak církví ve víře a láse uvnitř a duchovně mají býti spojeni.

24 article

Jiná nástraha, kteráž i mnohé dobře smejšle- jící a o pravý pokrok se snažící mámí, za kte- rouž ale se nepřátelství ke křesťanství a zlý úmysl lstivě ukrývá, jest ono volání: Ať se od- dělí škola od cínkve! „Nechte malič- kých a nebraňte jim jíti ke mně, nebo takových jest království nebeské,“ pravil Pán a Spasitel. kterýž sám co pachole návštěvou svou chrámo- vou školu posvětil. A na toto slovo a za tímto přikladem vzdělala i církev ke svému chrámu jakožto předsíni školu, aby maličcí, křtem Spa- siteli náležející, také školou k Němu přiváděn byli. S učením o věcech, ku pozemskému ži- votu potřebných, spojila učení o bázni Boží životu věčném, tak jako s duší spojeno jest tělo. Nyní chtějí tělo a duši, zemi a nebe, školu cirkev, dítky a Krista od sebe odtrhnouti. „Cí kev jest nepřítolkyně vědy,“ volají zase jine. Těmto odpovídáme: Věda, kteráž zapírá Boha a jeho zjevení, a jim se protiví, může v tak male míře od eírkve uznána i schválena býti, jako falešný peníz schválen býti může od průbíře mince; neboť církev ví, že jest sloup a utvrzen zjevné pravdy. Pravé umění ale bylo od věků v církvi ctěno a pěstováno, a jelikož toliko je- den počátek vší pravdy zná a Boha, kterýž pů vodeem jest zjevení, spolu také za stveřitele du- chovního i tělesného světa drží, může ovšem bezpečně k vědě říci: Ty zpytuješ přírodu ducha i dějepis, poněvadž mníš v nich najíti úlohu života; ony zajisté svědectví vydávaji o Něm; zpytuj dobře a zpytuj hluboce, i poznáš v nich věčnou moc a božství Jeho a jak se zje- vené slovo se stvořenou věcí srovnává. Já však nesmím svěřeně sobě svaté sloyo nechat přetřá- sati od tvých, každým dnem se měnících domn

bůh Spa Německo

25 article

nek. Pokračuj hbitě a s rozvahou, s radostí budu na tebe čekati u cíle, jestli ho dojdeš. Játě v prácech tvých neznepokojuji, měj ve vážnost i moje a nekaboň a netupiž tohoto svatého pra- mene, kterýž miliony poutníků očerstvuje, jež by bez něho zahynuli, ježto ty žízeň jejich uhn siti s to nejsií Třetí a nejsilnější nástraha jest volání svobodu. Ovšem to skvostný dar v dobrém smyslu a církvi Boží od věků předrahý. Neb kde bolestněji než ona nesl v běhu 1800letého trván jejího tiži nespravedlivého a ukrutného násilí?

26 article

V její nezvratné víře v Boží všemocnou a mou- drou světa vládu, bez nížto ani vlas s hlavy našt nespadne, zakotveno jest tedy základní učen katolické církve o poslušenství křesťanů k vrch- nosti od Boha ustanoveně. Z úst apoštolů ob- držela i káže církev to slovo: Poddáni budt všalikému lidskému stvoření (státnímu uřízení pro Boha: buďto králi, jako nejvyššímu, budi vývodám, jako od něho poslaným, k pomstě zlo činců, k chvále pak dobrých. Což tedy vskutku tvoří křesťanství, jak se mu vyčítá, toliko bo- jácné a babské duše, kteréž se všem rozmarům tyranského násili bezvolně podrobují? Odatup to! Kolik tisíců mučedlníků církev až do nejno- vějších těchto časů ve všech zemích počítá, tolik právě má neohrožených reků, bojovníků a mu- čedlníků pro pravou svobodu, kterážto se jenom z jejího lůna světu narodila. Než ona začíná dílo osvobození od vnitřka, vědouc, že otrok hřichu nemůž opravdovjm svobodným člověkem býti a že toliko uvnitř svobodný, jehož Kristus osvo- bodil, i zevnitřní svobody hodně užívati umi. k nepřetržitému konání všeho dobra, k srdna- tému a radostnému plnění každé křesťanské občanské povinnosti, nikolí ale k zástěře zlosti jak výborně dokládá apoštol, a sice ne jinače než jakoby byl bezsvědomé jednání tak mno hých svobodomyslníků časů nynějších předvídal

bůh Kristus pravý svoboda

27 article

Pozorujíce biskupové toto bohopustlé snaž ení zápasení a bojování, do kteréhož se národové světa pouštějí pro klamnou a domnělou svobodu a pozemský blahobyt, zahrnují vše, což jim ještč co péče, naučení, napomenutí a prosba na srde leží, v tato slova Páně: Otec Váš vi, čeho po třebujete. Ale však hledejte prvé království Bo- žího a spravedlnosti jeho a tyto všeeky věci bu- dou Vám přidány! Hledejte království Božího a spravedlnost jeho vy na nejvyšších stupních postavení, vy jenž vládnete mccí a lid zastupu jete a jimžto Bůh pozemské blaho národo svěřil... Ty hodný lide venkovský jenž zemi vzděláváš, kteráž již otce tvé živila i pro tebe mají biskupové tvoji věrné slovo na srdci; neb lidu a země tuk a jádro jsi ty. Ve své venkovské oddělenosti a práci byli jste až posu z většího dílu svedení časového uchráněni, kte- réž v městech tak mnoho obětí si vyhledalo Avšak již doniká hlas svůdníků až i k Vám slo vem i písmem. Uživejte vděčně a v pravé míře prospěchů a svobod, ústavou Vám udělených; než ale nezakopávejte srdcí svých do Vašieh nyní osvobozených polí, sice nenajdou jednou na onom svatém poli, kteréž hřbitov slove, žád- ného odpočinutí. Vy chudí, jenž od práce denní jste živi a žádného jiného pole nemáte. než mozolů na rukách, potem Vaším zalévaných. k Vám zvláště se obracuje hlas svodný, poně- vadž Vašich silných a svalnatých rukou potře- buje. Biskupové Vám sice nepřislibují nebe n zemi, v takovém smyslu, jak to činí onino svůd- níci, ježto kdybyste jich uposlechli, rozžehli by v srdcích Vašich jenom peklo náruživosti, zá- visti, nenávisti, loupeže a vraždy a učinili by

Boží

28 article

Vás po krátkém čáse spustlého hejření daleko chudšimi, nešťastnějšími a opuštěnějšími, než jste byli prvé. Vy udatní bojovníci a vo- jinové, ježto silnou rukou ve zbouřeném a zjitřeném čase železným pravidlem zákona a po- řádku vládnete, i k Vám obracují slovo bisku- pové Vaši, netoliko to slovo, kteréž již před 1800 lety Jan na poušti k Vašim druhům pravil: „Žádného neutiskujte, ani pohanění nečiňtea dosti mějte na svých žoldech“, nýbrž i také toto slovo, kteréž jest od času: Nedávejte se od ni- koho zavésti, zůstaňte věrni práporům svýma přisaze. Že udatní jste, to ví svět, a za to Vám děkuje každý, komu zákon, právo a pořádek svatou jsou věcí. Než ale nám biskupům jsou nesmrtelné duše Vaše nesmírně dražší, než Vaše mohútná ramena. Poněvadž tedy smrt každo- denně se před Vás staví, ó, pamatujte na věč- nost i na Boha a království Jeho. Zachovejte tak jako zbraň i svědomi svoje v čistotě, aby, kdyby nepřátelská koule udatné srdce Vaše pro- klála, spolu čisté rekovské duši nebe ofevřela. Vy milé křesťanské matky krmíte mladé poko- lení mlékem Vašich prsou a napájíte je také z nábožných a věřících srdcí svých mlékem křesťanského učení. Co vy do mladé duše o Bohu vštěpujete, to hluboké pouští kořeny, a by se to později bahnem světa trochu zakálelo, v pra- vý čas to přece zase pučí, zelená se a ovoce spa- sení vydává!... Č. zíbr.

Vaš Jan